Výpad chorého mozku

(Nad knížkou V. Žirinovského Poslední výpad na jih)

Ve své místy věcné, místy zhůvěřilé otevřenosti, která hraničí tu s drzostí, tu s neotesaností, nám ve své knize velký Vladimír otevírá své, tu chladné a chlapsky tvrdé, tu rozervarné nitro. Sžíravá sebelítost je tím největším dlátem, kterým ďabel otesal mnohé politiky dneška i včerejška k obrazu svému. Politiky, kteří byli nebo jsou metlou lidstva. Je to sebelítost, která jim dávala a dává sílu a inspiraci, díky které dokázali druhé i sami sebe vždy přesvedčit, že černé je bilé, a naopak. Žirinovský je ztělesněním této nebezpečné sebelítosti.

S masochistickym naturalizmem Zirinovsky probira vsechny sve zivotni prohry, krivdy a ustrky, zejmena ty, ktere jej formovaly v detstvi a mladi. Nedostatek klidneho zazemi, nedostatek lasky a citovych podnetu, nedostatek hodnotnych socialnich kontaktu, zivot v odcizenem meste, v rodine bez otce a (diky zamestnani) casto i bez matky, v rodine jejiz kontakty a kulturni tradice byly naruseny, zivot v podminkach materialni, kulturni a moralni chudoby, to vsechno neodvratne formovalo dnesni psychopatologicke monstrum jmenem Vladimir Volfovic Zirinovskij.

Autor je poddajnym pitvanym pacientem i pedantskym patologem v jedne osobe. Karel Capek kdysi rekl, ze kdyby clovek jako Buh vedel vse, nemohl by soudit a odsuzovat. Ano, clovek ma pochopeni pro vsechno mimoradne v Zirinovskeho povaze - i pro to kladne, ale i pro to zaporne. Zirinovsky nam totiz ukazuje drtivou vetsinu ze skutecnych pricin stavu sve rozporuplne pritomne osobnosti. A ta je celym zivym muzeem psychopatologie. Zirinovsky je dobry psycholog. Zelbohu se soustreduje na to, co je v jeho povaze dnes nasledkem neradostneho detstvi pozitivniho. To ostatni vetsinou prehlizi. Na Zirinovskem se provinila rodina i spolecnost. Trpel a trpi za hrichy druhych a hrozi, ze diky nemu a jemu podobnych v dnesnim Rusku budou trpet miliony dalsich v Evrope a Azii. Take ja Zirinovskeho chapu, take ja ho lituji. A misty tu jeho velkoruskou uprimnost musim i milovat. Dulezitejsi ovsem je rici kategoricky NE! Takovy clovek do politiky nepatri. Takovy clovek muze ridit malou vojenskou jednotku, piratsky skuner nebo vyrobni dilnu na pocatku stoleti. Ale ne tvurci tym, ne obec, ne stat, ne politickou stranu. Takovy clovek by se nemel snazit vychovavat narod, dokonce ani jedinou tridu zaku, a kdo vi, jake nasledky muze mit jeho vliv na jeho vlastni deti. Snad, pokud si tak dobre uvedomuje, co jemu v detstvi chybelo, muze svym detem alespon neco z toho dat, ale nejspis ne ze sve prirozenosti, ale z rozumu. Nemuze take urcovat osudy narodu, a jeho uvahy v tomto smeru, pres vsechny jeho fakticke znalosti a neustale avizovane dobre umysly, jsou nebezpecnym blabolem. Tim nebezpecnejsim, ze navazuji na ruzne skodlive myty ruske politicke pritomnosti a nove myty maji tendenci tvorit. Skrze intuitivni provokaci temnych sil ruznych mytu Zirinovsky hodla osedlat nebezpecneho a nezvladnutelneho tygra nacionalismu, podobne jako se to podarilo v Nemecku sveho casu Hitlerovi.

Strasny mytus, ze Rusko by melo ucinit stastne sve i okolni neruske narody. (Rusko nedokaze ucinit stastnym ani vlastni narod nejryzejsich Rusu!)

Strasny mytus, ze osvobozovani a boj za stabilitu Evropy (s podporou USA) je vyrazem agrese USA, vuci ktere je treba se vojensky branit.

Strasny mytus, ze prihodnou formou teto obrany je velky preventivni uder za "sjednocenou Evropu".

Strasny mytus, ze Rusko je povolano k tomu, aby predlozilo konecnou formuli usporadani Evropy (az po Indii).

Strasny mytus o kriminalnich jizanech (ktere Zirinovsky prirovnava k mochomurkam a svabum).

Strasny mytus, ze bohata Evropa zije z toho, co se nakradlo m.j. i v Rusku.

Strasny mytus, ze vse spatne, co prislo a otravilo Rusko, prislo ze Zapadu.

Strasny mytus, ze bohatstvi USA vytvorili m.j. Rusove (za ktere povazuje autor ruske emigranty, sovetske zidy, i kdyz s Ruskem jiz casto nechteli mit nic spolecneho).

Strasny mytus, ze narodum vsech zemi (az po Indii) pomuze, kdyz je tak rikajic osvobodi z hranic dosavadnich statu. (Myslim, ze nejvice dnes po osvobozeni touzi prave mnohe narody Ruska a s Ruskem nasilim a silou ekonomicke nutnosti svazanych.)

Strasny mytus, ze narody, ktere ze svych zad shodily (nebo shodit chteji) nemocneho ruskeho medveda, zrazuji Rusko.

Strasny mytus, ze narodne-osvobozenecky boj a hnuti za nezavislost na jihu Ruska a na jih od nej, je mozne oznacit terminem "bojuvky ve stredni Asii", a ze resenim je jedine vojenska likvidace takovych "nepokoju".

Strasny mytus, ze Rusko musi obnovit sve imperium v rozsahu (a zrejme i metodami) Ruskeho carstvi nebo Sovetskeho svazu

Strasny mytus, ze ovladnutim co nejvetsiho prostoru zbavi Rusko svet valek.

"Specifikou Ruska je legenda o "dobrovolnem pripojeni" malych narodu k Rusku a bratrske rodine narodu Ruska, "rosijan", kteri pod dohledem Rusu a s pouzitim spolecneho komunikacniho jazyka - rustiny, spolecne meny, spolecneho pravniho a ekonomickeho prostoru odolavaji vnejsim vlivum." (Jiri Soler)

Mnohokrat Zirinovsky ujistuje o svych a Ruskych pratelskych umyslech, ale za jeho slovy je szirava zavist, zatrpklost a nenavist zivena paranoidni sebelitosti. Za jeho slovy je nenapravitelna chut zivit nenavist Rusu vuci vsem nepratelum doma i v zahranici, na ktere Vlk Volfovic ukaze. Je to litost a nenavist, ktere skryte doutnaji v jeho dusi jako neplanovana odplata jeho duse za krivdy detsvi a mladi.

Svet musi byt Rusku vdecen, za jeho roli spasitele, pise Zirinovsky a ukazuje, ze svuj spasitelsky komplex prenesl na cele Rusko.

Chtel by zbavit Ameriku velikasstvi, ale sam jim primo prekypuje.

Ne, Rusko neni vsemocne, az jeho moc oblazi cely svet, nepodari se asi napravit uplne vsechny nedostatky, pripousti autor. Dokonce ani ne vylecit jednou pro vzdy vsechny nemoci; takova ryma podle Zirinovskeho, zelbohu, bude asi stale.

Na jedne strane deklaruje svuj program resit vsechny problemy nenasilne, na druhe strane navrhuje preventivni uder, rozsireni Ruska mocenskymi prostredky a tzv. posledni vypad na jih.

Na jedne strane lici svet rajske Ruske (skoro celosvetove) demokracie, v niz je respektovana vule a tradice kazdeho naroda a mozna i kazde komunity ci rodiny, na druhe strane vyzaduje uskutecneni Zirinovskeho vizi znasilneni celych narodu a statu. Celkem spravne oznacuje soucasny islam za jedno z nejreakcnejsich nabozentvi (zrejme ne pro samo nabozenstvi, ale pro dusledky politiky nekterych islamskych statu a hnuti), nespravne si mysli, ze se problem islamu vyresi rozdelenim a podrobenim islamskeho teritoria velmocemi.

Na jednom miste se autor detsky raduje z rozvoje politickeho zivota a nazoroveho bohatstvi ruskych politickych stran, na jinem miste se posmiva malym "jednodennim" stranam, ktere vznikaji a zanikaji ("To je pena, ktera opadne.") a konstatuje, ze ve vetsine zemi urcuje politiku 5 az 6 velkych stran, jako dukaz, ze i v Rusku bude takovy pocet stacit pro vyjadreni zasadnich nazorovych rozdilu mas. V malem poctu stran vidi ideal bez ohledu na to, ze prave neustale vznikani malych stranicek muze byt (a nejspis je) v dnesnim Rusku signalem, ze velka politika selhala a privadi Rusko do katastrofy, bez ohledu na to, ze zapadni system velkych stran a stranicke demokracie prochazi v soucasnosti velkou krizi.

Kdyz si odmyslim obcasne autorovo podlehani ruznym mytum a imperialnim fantaziim, musim priznat, ze Zirinovsky je tvrdy chlap, ktery je prisny nejen k druhym, ale i na sebe, ze casto nazyva veci pravymi jmeny a mluvi zcela otevrene. Ma silnou vuli a schopnost ovlivnovat druhe. Ale v tom je take nebezpecny sobe, stejne jako druhym. Silou vule proste nelze nahradit fundovanost a citlivost dobreho politickeho stratega ani moudrost autora zivotaschopnych a prospesnych statotvornych ideji. Paranoia cloveka se silnou vuli je lepe drzena na uzde, ale jindy muze byt mnohem neodbytnejsi ci propuknout s mnohem horsimi nasledky nez u slabocha. Abychom ale nebyli k autoru nespravedlivi. Drtiva vetsina geniu trpela poruchou osobnosti, jejimz nejcastejsim pripadem je prave paranoia. Tito geniove ovsem vetsinou tvorili tise v koutku a nemeli chut manipulovat s narody a dejinami, i kdyz domnelych spasitelu lidstva mezi nimi bylo asi vice.

Zirinovskeho literarni styl prave neoplyva bohatosti formy ani jazyka, nejake stylisticke kudrlinky bychom marne hledali. Je to temer vojacky styl majici vsak ve sve syrovosti podmanive kouzlo autenticity zivota i jeho dokumentu. Cim mene suse dokumentuje a cim vice politicky blouzni, tim take horsi literaturu pise. Ve vzpominkach na detstvi jej clovek obdivuje jako autora i cloveka nebo s nim aspon souciti, pri liceni jeho planu posledniho uderu na Jih muze byt ctenar nad obsahem i jazykem knihy zdeseny.

Cim vice Zirinovsky sni, tim vice blaboli nesmysly:
"Jak snim, aby rusti vojaci omyli svoje holinky teplou vodou Indickeho oceanu a navzdy presli na letni formu obleceni. ..."

"A kolik je v Istanbulu Reku, Bulharu, jinych Slovanu? Proc museji skryvat svou narodnost? Nepouzivat svuj jazyk? To bude mnohajazykovy svet. Ale ovsem, zvoli od Konstantinopole po Kabul jeden jazyk pro komunikaci, jako to udelali v Suchumi. Tam neni gruzinsky ani recky ani armensky, ale rusky jazyk. Pro ne vsechny je jednodussi mluvit rusky nez se ucit pet jazyku. V tomto novem prostoru - az po brehy Indickeho oceanu vsichni budou mluvit rusky. ..."

Nema smysl Zirinovskym pohrdat nebo se ho bat. Musime mu rozumet, abychom rozumeli Rusku, abychom mohli Rusku pomoci a abychom se pred Ruskem umeli branit tam, kde je to treba. Jeho styl mysleni je velmi nakazlivy a u ruskych vladcu rozsireny. Je neuveritelne, jak Zirinovsky po vsech tech neradostnych zivotnich zazitcich v prohnilem a zdevastovanem Rusku, veri, ze Rusko je schopne cinit ostatni narody statsnymi. Z techto klamu je treba Rusy velmi hlasite lecit. Rusko je velmoc, ale velmoc s dirou v kalhotech, velmoc kourici pujceneho vajgla nad sudem se strelnym prachem.

Zirinovsky je opravdovy, nefalsovany Rus. Zil zivotem statisicu prumernych Rusu, ale spise byly jeho zivotni podminky i na ruske pomery podprumerne. Je dobre, ze kniku napsal. Kniha ma svou hodnotu jako dokument. Nesmime se vsak nechat strhnout Zirinovskeho demagogii a brat vazne vetsinu jeho politickych doporuceni. Myslim, ze mnoha Rusum toto nebezpeci hrozi.

Zirinovsky, jako spravny demagog slibuje vsechno vsem, ucme se odhalovat jeho vlastni protireceni. Jiste se nam to bude hodit i u mnohych domacich politiku.

Zirinovsky neco jineho slibuje a neco jineho kona nebo konat hodla.

Zirinovsky jako dobry herec utoci na nase pudy, emoce a slabost pro myty. Jako zkuseny hypnotizer nam nenapadne podsouva svou predstavu. Nedejme se!

Zirinovsky se po vizich uspesnych vitezstvi rad oddava vizim bohorovneho klidu, miru a rajske zahalky. Primo vidime a citime, jak si tento Ilja Muromec novodobych dejin dava po boji nekde u hrejive plaze Perskeho zalivu na stul sve nohy v ponozkach cislo 11 a nechava si provolavat: Slava nasemu velkemu ruskemu klackovi, ten jim to natrel!

Nemohu si ale nad Zirinovskeho zivotopisem nepovzdechnout nad tim, jak zbytecne tvrdy byl zivot nekterych drivejsich generaci. Jejich utrpenim byl casto vykoupen lepsi zivot nas, mladsich. Zachovejme jim uctu. Nedopustme vsak, aby jejich utrpeni dostalo certovska kridla a vratilo se svetu v podobe valek, ktere by byly zdojem dalsiho, mozna jeste vetsiho utrpeni pro jednotlivce i narody. Nevolme je, jsou-li zlem naseho sveta nejen zasazeni, ale i natolik poznaceni. A Zirinovskemu musime rici: Prestan se litovat, stary vlku! Seber se a uc se znovu lasce, solidarite a empatii, vsemi silami, co mas. Za chvili pro Tvou dusi bude pozde. A doprej si svuj vytouzeny klid! Nekde na male dace se zahradkou, daleko od lidi. Verime, ze Tve tulipany budou stat zprima jako vojaci a kolem ruzi neuvidime zadnou nepratelskou lebedu!

A nenechme se take uchlacholit tvrzenimi, ktere ze to narody by si Vlk Volfovic chtel v ramci sjednocovani sveta "pratelsky" podmanit. Cesko, Polsko, Madarsko a pul Nemecka jsou stale vysostnou a historicky zduvodnitelnou sferou ruskych zajmu. A v jaderne valce je samozrejme pojem "pulka Nemecka" prezitkem.

Darius Nosreti