BREVIÁŘ DEMOKRACIE
„Svoboda je náročná. Není ani dárek, ani odměna, nýbrž úkol, který musí být stále znovu řešen a vyžaduje denně od každého občana plné nasazení."
(Spolkový rada Markus Feldmann, z knihy Breviář demokracie)
Vázení prátelé,
předkládám Vám touto formou (z technických důvodů), na podkladě zadání HZPD a iniciativy hnuti ZVON publikaci
BREVIÁŘ DEMOKRACIE
Knihu vydalo Švýcarské helsinské sdružení, Helsinky
Zapůjčeno pro elektronický přepis laskavostí pana Valacha z Hnutí za přímou demokracii, přepis pí. Slavíková, nákladem p. Nosretiho, v Ostravě 11. 2. 2002
dotazy a připomínky: valach@iol.cz
Přepis neprošel jazykovou korekturou.
Darius Nosreti
BREVIÁŘ DEMOKRACIE
ZPŮSOB FUNGOVÁNÍ DEMOKRATICKÉHO STÁTU NA PŘÍKLADU ŠVÝCARSKA
OBSAH
Předmluva ………………………………………………………………………….. 8
Účel publikace………………………………………………………………………. 10
Použitá literatura……………………………………………………………………. 11
Švýcarské helsinské sdružení…………………………………………………….. 12
I. PRÁVA A POVINNOSTI VE ŠVÝCARSKU
1.LIDSKÁ PRÁVA…………………………………………………………………. 14
MEZINÁRODNÍ VYMEZENÍ………………………………………………………. 14
LIDSKÁ PRÁVA VE ŠVÝCARSKÉ SPOLKOVÉ ÚSTAVĚ…………………….. 15
* Svoboda vyznání a svědomí………………………………………………….. 15
* Náboženská a kulturní svoboda……………………………………………… 15
* Právo na manželství…………………………………………………………… 15
* Svoboda projevu……………………………………………………………….. 16
* Svoboda podnikání…………………………………………………………….. 16
* Petiční právo……………………………………………………………………. 17
SOCIÁLNÍ LIDSKÁ PRÁVA……………………………………………………….. 17
* Právo na vzdělání……………………………………………………………… 17
* Právo na práci………………………………………………………………….. 17
* Právo na podporu……………………………………………………………… 17
* Právo na zdravé životní prostředí……………………………………………. 17
2.STÁTNÍ OBČANSKÁ PRÁVA…………………………………………………. 18
* Rovnoprávnost občanů……………………………………………………….. 18
* Právo na volbu pobytu………………………………………………………… 18
* Svoboda spolčování a shromažďování……………………………………… 18
3.POLITICKÁ PRÁVA…………………………………………………………….. 19
4.ZÍSKÁNÍ A ZTRÁTA ŠVÝCARSKÉHO STÁTNÍHO OBČANSTVÍ………… 19
ZÍSKÁNÍ ŠVÝCARSKÉHO OBČANSTVÍ……………………………………….. 19
* Původem………………………………………………………………………... 19
* Přijetím za občana…………………………………………………………….. 19
* Čestné občanství……………………………………………………………… 20
ZTRÁTA ŠVÝCARSKÉHO STÁTNÍHO OBČANSTVÍ………………………….. 20
* Zřeknutim se……………………………………………………………………. 20
* Odnětím…………………………………………………………………………. 20
* Prohlášením za neplatné……………………………………………………… 20
5.POVINNOSTI ŠVÝCARSKÉHO OBČANA…………………………………… 21
* Povinná školní docházka……………………………………………………… 21
* Daňová povinnost ……………………………………………………………... 21
* Branná povinnost………………………………………………………………. 21
* Závaznost úřadu……………………………………………………………….. 22
* Hlasovací povinnost…………………………………………………………… 22
1.STRUKTURA KONFEDERACE……………………………………………….. 23
VŠEOBECNÉ ÚDAJE……………………………………………………………… 23
* Unitární státy…………………………………………………………………… 23
* Spolkový stát…………………………………………………………………… 23
* Svaz států………………………………………………………………………. 23
FEDERALISMUS VE ŠVÝCARSKÉ PRÁVNÍ PRAXI…………………………. 24
* Obec…………………………………………………………………………….. 24
Význam obce
Úkoly obce
* Kanton…………………………………………………………………………… 26
Význam kantonů
Úkoly kantonů
JAZYKOVÉ POMĚRY……………………………………………………………... 27
2.ŠVÝCARSKÝ POLITICKÝ SYSTÉM………………………………………….. 29
KRITÉRIA URČENÍ POLITICKÉHO SYSTÉMU………………………………... 29
POLITICKÝ SYSTÉM……………………………………………………………… 29
* V jiných zemích………………………………………………………………… 29
Parlamentní demokracie
Prezidiální demokracie
* Ve Švýcarsku…………………………………………………………………… 30
Přímá demokracie
Polopřímá demokracie
III.ÚKOLY ŠVÝCARSKÉ KONFEDERACE
1.ZACHOVÁNÍ NEZÁVISLOSTI NAVENEK……………………………………. 33
CELKOVÁ OBRANA STÁTU……………………………………………………… 33
2.UDRŽOVÁNÍ VNITEOSTÁTNÍHO KLIDU A POŘÁDKU …………………... 35
PŘEDPOKLADY……………………………………………………………………. 35
3.OCHRANA SVOBODY A PRÁV ŠVÝCARSKÝCH OBČANŮ……………... 36
4.ZAJIŠTOVÁNÍ OBECNÉHO BLAHA…………………………………………. 36
HISTORICKÉ OHLÉDNUTÍ……………………………………………………….. 36
SOUČASNÉ SOCIÁLNÍ ZÁKONODÁRSTVÍ……………………………………. 37
* Ochrana zaměstnance………………………………………………………… 37
* Ochrana zdraví lidu……………………………………………………………. 38
* Sociální zabezpečení pomocí sociálního pojištění…………………………. 38
* Sociální péče…………………………………………………………………… 38
VYMEZENÍ SOCIÁLNÍHO ZÁKONODÁRSTVÍ…………………………………. 39
IV.SPOLKOVÉ ÚŘADY A ZÁKONODÁRSTVÍ
1.SPOLKOVÁ ÚSTAVA JAKO ZÁKLAD………………………………………. 40
2.SPOLKOVÉ ÚŘADY……………………………………………………………. 40
SPOLKOVÉ SHROMÁŽDĚNÍ (SPOLKOVÝ PARLAMENT)…………………... 40
* Organizace spolkového shromáždění………………………………………. 42
* Činnost spolkového shromáždění……………………………………………. 43
* Budoucnost spolkového shromáždění………………………………………. 44
VÝKONNÉ SPOLKOVÉ ORGÁNY……………………………………………….. 45
* Spolková rada………………………………………………………………….. 45
* Spolková správa……………………………………………………………….. 47
SPOLKOVÉ SOUDNÍ ÚŘADY……………………………………………………. 47
* Spolkový soud………………………………………………………………….. 48
* Soud sociálního pojištění……………………………………………………… 48
* Vojenské soudy………………………………………………………………… 48
3.VZNIK ZÁKONA…………………………………………………………………. 48
* 1.fáze – podnět…………………………………………………………………. 48
* 2.fáze – vypracování………………………………………………………… 48
* 3.fáze – přezkoumání…………………………………………………………. 49
* 4.fáze – rozhodnutí…………………………………………………………….. 49
4.ZÁKONODÁRSTVÍ V PŘÍPADĚ NALÉHAVOSTI (NUTNOSTI)…………… 50
* Prohlášení naléhavosti………………………………………………………… 50
V.VOLBY A HLASOVÁNÍ
1.POLITICKÁ PRÁVA…………………………………………………………….. 51
HLASOVACÍ A VOLEBNÍ PRÁVO……………………………………………….. 51
PRÁVO NA INICIATIVU A REFERENDUM…………………………………….. 52
* Iniciativa…………………………………………………………………………. 52
* Referendum…………………………………………………………………….. 53
2.POSTUP PŘI VOLBÁCH A HLASOVÁNÍCH………………………………… 54
* Poměrný (proporční) systém………………………………………………….. 54
* Většinový (majoritní) systém…………………………………………………. 55
VI.VÝTVÁŘENÍ POLITICKÝCH NÁZORŮ
1.STRANY A SVAZY……………………………………………………………… 56
POLITICKÉ STRANY……………………………………………………………… 56
* Přehled švýcarských politických stran………………………………………. 57
* Činnost politických stran………………………………………………………. 59
SVAZY………………………………………………………………………………. 59
2.SDĚLOVACÍ PROSTŘEDKY…………………………………………………... 60
ÚVODEM ČESKÉMU ČTENÁŘI
Myšlenka vydat tuto publikaci vznikla během seminářů, které již od roku 1990 každoročně pořádá Švýcarské helsinské sdružení.
Na tyto semináře jsou zváni a scházení se tam vybraní účastníci z Maďarska, České republiky a Slovenské republiky, kteří ve svých zemích pracují v oblasti komunální politiky. V četných diskusích se přitom zjistilo, že však nestačí jen získávat informace o organizačních formách a plnění úkolů v jednotlivých oblastech běžné denní činnosti, nýbrž že je třeba nabýt a vlastnit též rozhodování v různých systémech správy měst a obcí.
Naše publikace přihlíží ke všem těmto potřebám a chce na příkladu Švýcarska stručně ukázat základní demokratické struktury. Nedomníváme se, že by švýcarský model mohl být jednoduše okopírován, ale jde nám o naznačení možností a směrů, podle nichž by se mohla hledat řešení konkrétních problémů.
Přáli bychom si, aby tato publikace přispěla k osvojení si a uplatnění onoho způsobu politického myšlení, které tvoří nezbytnou základnu opravdové, správně fungující demokracie.
Dr. Rudolf Friedrich
Federální ministr policie a justice m.s.
Předseda Švýcarského helsinského sdružení
ČESKÁ REPULIKA
JAKO DEMOKRATICKÝ PRÁVNÍ STÁT
Píšu tato slova jako někdejší předseda parlamentní komise pro přípravu Ústavy České republiky a vybavuji si atmosféru ostrých diskusí, ale i závěrečné shody, která práci poznamenala.
Česká republika je parlamentní demokracií opírající se o činnost politických stran, které jednou za čtyři, respektive za šest let předkládají veřejnosti ve volbách své kandidáty do Poslanecké sněmovny, pro niž platí volební princip poměrného zastoupení, a do Senátu, který dosud nebyl ustaven, ale ve volbách na podzim 1994 se předkládá uplatnění principu většinového.
Poslanci a senátoři, v době neexistence Senátu pak pouze poslanci, volí prezidenta republiky. Prezident je nesesaditelný, není z výkonu své funkce odpovědný, odpovídá za něj vláda.
Za určitých podmínek definovaných ústavou má prezident právo rozpustit Poslaneckou sněmovnu. Senát je nerozpustitelný a je nositelem kontinuity například v době parlamentní krize.
Předsedu vlády a její členy jmenuje prezident, vláda pak předstupuje před Poslaneckou sněmovnu s programovým prohlášením, jehož schválením projevuje sněmovna vládě důvěru.
Kromě moci zákonodárné a výkonné existuje nezávislá moc soudní. Soudní systém je čtyřstupňový, vrcholící Nejvyšším soudem, Dohled nad ústavností zákonů vykonává Ústavní soud, jehož patnáct soudců jmenuje prezident republiky se souhlasem Senátu.
Ze zákona byl ustaven i Nejvyšší kontrolní úřad, v jehož kompetenci je kontrola hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu.
Do právního systému České republiky musely být kvůli spěchu při dělení někdejšího společného státu převzaty i mnohé nevyhovující zákony zděděné z komunistických dob. Nezreformována, přesněji řečeno napůl zreformována je zatím soustava státní správy a územní samosprávy České republiky. Dovršit tento proces a stanovit příslušné kompetence je úkol na nejbližší měsíce.
Vykonali jsme základní kroky k tomu, abychom se mohli nazývat právním, demokratickým státem, Jsme si však vědomi toho, že jsme připravili a předložili teprve skicu, od níž vede k završení dílu daleká a namáhavá cesta. Tento svazek může být jejím výmluvným švýcarským zrcadlem.
PhDr. Milan Uhde
Předseda Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky
25.11. 1993
ÚVOD
ÚČEL PUBLIKACE
Publikace Švýcarského helsinského sdružení, kterou vám předkládáme, popisuje některé vybrané aspekty švýcarské ústavy. V žádném případě si nečiní nárok na to, aby byla vědecky fundovaným učením o státu. Publikace se neobrací k odborníkům, ale k široké veřejnosti: srozumitelným způsobem má v ní být přiblížen model fungující právní demokracie.
Švýcarsko je zemí mnoha protikladů: jsou zde čtyři jazyky, rozdílné regiony, celkem 26 historicky vzniklých kantonů. Velký podíl obyvatelstva tvoří menšiny kulturní, etnické, náboženské a jazykové. Až do poloviny minulého století bývalo Švýcarsko otřásáno prudkými náboženskými a mocenskými válkami. Země nedisponuje žádnými nerostnými surovinami a nemá ani přístup k moři, ani jiné výhodné podmínky pro obchod. Až do poloviny 19. století patřilo Švýcarsko k nejchudším zemím Evropy.
Může nynější uspořádání Švýcarska vůbec posloužit jako model? Odpověď není tak jednoduchá. Švýcarský systém „není právě vzrušující, nemá lesk, není pro mládež zajímaný, nevyznačuje se zrovna novostí. Je to nevýrazný systém. Avšak je to také systém, který funguje, a to už pořádně dlouhou dobu." (Hawrylyshyn, Bohdan: Wegweiser in die Zukunft, str. 98)Fungování takového politického systému vyžaduje vysokou míru politické kultury; NA DRUHÉ STRANĚ JE TATO KULTURA PODPOROVÁNA PRÁVĚ SYSTÉMEM. Publikace nemůže zprostředkovat případě nechtějí nikoho poučovat. Mnohé zvláštnosti švýcarské demokracie se vyvinuly vlivem historických a geografických podmínek a můžeme je pochopit jen v tomto kontextu. Mnohé věci tedy nelze automaticky převést na jiné země.
Publikace může nanejvýš zprostředkovat některé modely – například způsob zacházení s menšinami nebo metodu rozdělování moci. Snad bychom mohli připomenout princip subsidiarity, na jehož základě jsou přidělovány úkoly nižším správním jednotkám. V systému Švýcarska by mohly najít pomoc pro orientaci především státy s heterogenní strukturou obyvatelstva. Autoři publikace nechtějí podávat zkreslený obraz reality, proto informují švýcarském politickém systému objektivně a nezakrývají jeho slabé stránky a nedostatky.
Každá země musí najít svou vlastní cestu. Přitom však platí, že mají být zachovávány určité minimální standardy. K nim patří podle mínění autorů dodržování demokratických pravidel hry, respektování lidských práv a ochrana menšin. Švýcarské helsinské sdružení doufá, že tato brožura se stane příspěvkem k diskusi a k utváření správného veřejného mínění v těch zemích, v nichž demokratické hodnoty a formy chování nemůžeme ještě pokládat za zajištěné.
Brevíř demokracie je členěn takto: V kapitole I až III jsou na příkladu Švýcarska popsány základy svobodného státu: a) základní práva a jejich prosaditelnost; b) budování demokratického státu na pozadí teorií státního práva; c) klasické úlohy státu. Kapitoly IV až VI pojednávají podrobněji o samotném Švýcarsku. Nejprve je popsána metoda zákonodárství, potom účast jednotlivce na procesu politického rozhodování a konečně možnosti vytváření politického názoru.
DALŠÍ ÚDAJE
K napsání publikace byly použity předevšímtyto prameny: Aubert, J.F.: Traité de droit constitutionnel Suisse, Neuchatel 1967; dodatek 1967-82, Neuchatel 1982
Hawrylyshyn, Bohdan: Wegweiser in die Zukunft, Unterwegs zu besser funktionierenden Gesellschaften, Ein Bericht an den Club of Rome, Kronberg, 1982
Junker, Beat/Fenner, Martin: „Búrger, Staat und Politik in der Schweiz „, 6.vydání, Lehrmittelverlag des Kantons Basel-Stadt, Basel, Schweiz 1990
Krattiger, Ernest: „Neue Staatskunde der Schweiz", 5. Vydání, Staatskunde-Verlag E. Krattiger AG, Altstatten, Schweiz 1976
Tuor, Iso: „Politik geht uns alle an", 5.vydání. Staatskunde-Verlag E. Krattiger AG, Altstatten, Schweiz 1991
Zacher, Hans F.: Freiheitliche Demokratie, Munchen 1969
Čísla a statistické údaje pocházejí z různých publikací, a to především z úřední, každoročně vycházející informační brožury „Der Bund – kurz erlautert", vydání 1992
ŠVÝCARSKÉ HELSINSKÉ SDRUŽENÍ
Pod dojmem neuspokojivých výsledků Konference pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (KBSE) v Bělehradě v roce 1978, podle nichž se lidská práva stále více zatlačovala do pozadí, založilo 21. února 1978 v Curychu pět švýcarských občanů ( Ulrich Kaegi, farář Eugen Voss, Jurg L. Steinacher, Fredi Rom, Dr. Felix Uhl) na podnět redaktora U. Kaegiho „Přípravný výbor Evropské helsinské skupiny". Myšlenka podpory lidských práv našla v krátké době značnou odezvu. Přes 150 významných osobností z celého světa přislíbilo podporu. Cílem této nové vzniklé skupiny bylo sjednocení všech stejně zaměřených hnutí v Evropě, Americe a Kanadě. Hned v roce 1979 byla ve švýcarském městě Aarau uspořádána mezinárodní přípravná konference. Roku 1980 bylo v Madridě v rámci tehdejší pokračující KBSE založeno „Mezinárodní helsinské sdružení" (IHV) se sídlem v Curychu. Předsedou se stal Andrej Sacharov, avšak ten za tehdejších poměrů v SSSR nemohl přijet. Mezinárodní helsinské sdružení zpracovalo během svého působení – většinou pomocí diplomatických spojení – velký počet případů porušování lidských práv, ponejvíce v mocenské oblasti tehdejšího Sovětského svazu ; šlo např. o znovu spojení roztržených rodin, zákazy vycestování na Západ, zejména do Izraele nebo návštěvy příbuzných v důležitých rodinných záležitostech. IHV obstarávalo a často i platilo advokáty pro disidenty, kteří byli komunistickým režimem vězněni nebo pronásledováni, podporovalo jejich rodiny a staralo se o ně. Ve spolupráci se Švýcarským ministerstvem zahraničních věcí se IHV zasazovalo o uskutečňování humanitní pomoci (balíčky uvězněným, návštěvy zatčených, lékařská péče ve věznicích atd.)
V roce 1984 byla založena Mezinárodní helsinská federace „International Helsinki Federation for Human Righte" (IHS) se sídlem ve Vídni, která převzala úkoly Mezinárodního helsinského sdružení a od té doby koordinuje další činnost.
V Curychu zůstalo v roce 1986 za předsednictví federálního švýcarského ministra m. s. Dr. Rudolfa Friedricha nově založené Švýcarské helsinské federace pro lidská práva (IHS) ve Vídni, nadřazené organizace, sdružující v současné době 22 helsinských výborů po celém světě.
Cíl všech helsinských organizací se od jejich počátku, tj. od roku 1978, nezměnil: zásady přijaté a schválené na Konferenci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě v Helsinkách roku 1975 musí být pevně zakotveny ve vědomí všech lidí a krok za krokem také uskutečňovány. Jen dodržování těchto zásad a usnesení může zajistit a upevnit mír v Evropě.
Přípravu a vypracování této brožurky, kterou Vám dnes Švýcarské helsinské sdružení předkládá, řídil člen předsednictva SHV lic. iur. Heinrich Henckel.
Schweizerische Helsinki Vereinigung
Postfach, CH 3000 Bern 6
I PRÁVA A POVINNOSTI VE ŠVÝCARSKU
LIDSKÁ PRÁVA
Mezinárodní vymezení
Paříž, srpen 1789. Revolučně smýšlející markýz de Lafayette vyhlásil, že stát musí jako hranice své moci uznávat lidská a občanská práva svých obyvatelů a tato práva dodržovat.
New York, prosinec 1948. Valné shromáždění Spojených národů vyhlásilo Všeobecnou deklaraci lidských práv:
„ U vědomí toho, že uznání přirozené důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv členů lidského rodu je základem svobody spravedlnosti a míru ve světě,
že zneuznání lidských práv a pohrdání jimi vedlo k barbarským činům, urážejícím svědomí lidstva, a že vybudování světa, ve kterém lidé, zbaveni strachu a nouze, budou se těšiti svobodě projevu a přesvědčení, bylo prohlášeno za nejvyšší úsilí lidstva,
že lid Spojených národů zdůraznil v Chartě znovu svou víru v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti, v rovná práva mužů i žen a že se rozhodl podporovati sociální pokrok a vytvořiti lepší životní podmínky ve větší svobodě,
vyhlašuje
valné shromáždění
tuto Všeobecnou deklaraci lidských práv za společný ideál, o nějž musí všechny národy usilovat."
Řím, prosinec 1950. Evropská rada uzavírá evropskou dohodu pro ochranu lidských práv a základních svobod a zároveň ustanovuje komisi a soudní dvůr, které se zabývají urovnáváním a právním posuzováním případů porušování lidských práv.
LIDSKÁ PRÁVA VE ŠVÝCARSKÉ SPOLKOVÉ ÚSTAVĚ
Vyhlášení lidských práv ve francouzské revoluci roku 1789 mělo za cíl zajišťovat svobodu jednotlivce a jeho osobní nezávislost na všemocném státu. Stejný cíl sledovala i lidská práva zakotvená ve švýcarské spolkové ústavě. Na rozdíl od politických práv přísluší lidská práva, nazývaná také práva základní, každému člověku na základě jeho osoby. Nepředpokládají státní příslušnost. Patří k nim:
Svoboda vyznání a svědomí
Každý člověk je svobodný ve výběru svého náboženského a politického přesvědčení. Názory víry však neoprošťují od plnění občanských povinností. Ti, kdo odmítají vojenskou službu z důvodů svědomí, byli ještě před nedávnem trestáni odnětím svobody ; v květnu 1992 voliči přijali předlohu zákona, který pro ty, kteří z důvodu svědomí vojenskou službu odmítají, počítá se službou náhradní.
Ke svobodě vyznání patří i náboženská zletilost, které mladistvý dosahuje dovršením 16. roku života.
Náboženská a kulturní svoboda
Jako výraz svobody vyznání spolková ústava povoluje všechny bohoslužebné akty, které nepřekračují meze mravnosti nebo veřejného pořádku.
Právo na manželství
Právně nemůže bránit uzavření manželství nic kromě nezletilosti, blízké pokrevní příbuznosti nebo duševní choroby. Za překážku uzavření manželství se nepovažuje ani nemajetnost, ani rozdílnost náboženského vyznání nebo státní příslušnosti.
Svoboda projevu
Tato svoboda patří k základním právům demokracie. Jestliže v tisku nebo na veřejnosti nesmějí být svobodně zastávána odlišná stanoviska, chybí základna pro vytváření nezávislého mínění.
Svoboda podnikání
Touto svobodou je chráněna soutěž v tržním hospodářství.Aby v moderní průmyslové společnosti bylo zabráněno jejím zneužívání, je podrobena mnohým omezením, Tak má spolkový stát v různých oblastech výhradní práva („monopoly"). Zde je nutno jmenovitě uvést monopol celní, mincovní, bankovkový, monopol na střelný prach a alkohol.
Vedle spolkového státu mají svá výhradní práva i kantony (nazývají se většinou „regály"); tak je tomu jmenovitě v oblasti rybářství a lovu.
Pro mnohé hospodářské činnosti, jež vyžadují užívání všeobecného vlastnictví, uděluje stát „koncese", které vlastníkovi příslušné využívání dovolují (např. dopravní podniky, vodní díla, těžba nerostných surovin apod.)
Určitá povolání jsou silněji reglementována tím, že jejich vykonávání předpokládá složení příslušných zkoušek způsobilosti (např. advokáti, lékárníci, lékaři, učitelé, hostinští).
Mnohé spolkové zákony můžeme označit za „dopravní předpisy" dnešního hospodářského života. Vztahy mezi sociálními partnery jsou řízeny pracovním zákonem, kolektivními pracovními smlouvami a spolkovým zákonem o vzdělání pro výkon povolání, který se vztahuje na učňovské školství a odborné zkoušky. Každého podnikatele chrání patenty vynálezů, ochrana známek (značek), kartelový zákon a spolkový zákon proti nekalé soutěži. Naopak průmysl a živnosti si v obecném zájmu musí nechat od státu vytvořit předpisy, např. o stavebnictví zdravotní péči nebo ochraně životního prostředí. Z hospodářských a státně politických důvodů jsou některá hospodářská odvětví chráněna subvencemi (podporami), ochrannými cly a kontingentací, tj. stanovením množství produktů (např. zemědělství).
Petiční právo
I ten, kdo nepožívá politických práv, může se dovolat slyšení úřadů prostřednictvím petice. Protože petice musí být pouze vzata na vědomí, ztratilo toto právo po zavedení iniciativy na významu.
SOCIÁLNÍ LIDSKÁ PRÁVA
Takzvaná sociální lidská práva nejsou ve švýcarské spolkové ústavě obsažena:
Spolková ústava neproklamuje „právo na vzdělání". V minulém století však byla zavedena a zakotvena v ústavě povinná a bezplatná školní docházka na základních školách. Cíle vzdělávací politiky sleduje především zákonodárství (zákon o vzdělání pro výkon povolání, zákony o stipendiích, podpoře vysokého školství a výzkumu).
Spolková ústava neproklamuje „právo na práci". Spolkový stát je však povinen ve spolupráci s kantony a soukromým hospodářstvím bránit vzniku hospodářských krizí a potírat nezaměstnanost.
Spolková ústava neproklamuje „právo na podporu". Avšak různé sociální pojišťovací instituce se starají o dostatečný příjem ve stáří a při invaliditě. Existuje ústavní podklad pro zaměstnanecké zajištění ve stáří, které společně s výše uvedenými sociálními pojištěními má důchodci umožnit pokračovat přiměřeným způsobem v navyklém životním stylu.
Právě tak jako sociální lidská práva není v ústavě zakotveno ani právo na zdravé životní prostředí. Avšak zavedením přísného zákona o ochraně životního prostředí a zákonného řádu pro územní plánování a ochranu přírody a vlasti dosáhlo Švýcarsko v této oblasti standardu, který patří k nejvyšším ve světě.
STÁTNÍ OBČANSKÁ PRÁVA
Zatímco lidská práva platí pro všechny lidi, mohou státní občanská práva uplatňovat jen občané Švýcarské konfederace. Všeobecné k nim patří tato práva:
Rovnoprávnost občanů
Všichni Švýcaři a Švýcarky jsou si před zákonem rovni, to znamená, že s nimi před zákonem a před státními úřady musí být stejně jednáno. Porušení rovnosti práv může být různými právními prostředky řešeno před soudem. Aby nemajetní občané nebyli v některých konkrétních případech vyjmuti z této ochrany může být pro ně požadována finanční pomoc od státu (bezplatný proces nebo bezplatná právní pomoc).
Právo na volbu pobytu
Každý Švýcar má právo, usadit se kdekoli na území celého Švýcarska. Toto právo však nevylučuje předpisy, jejichž účelem je registrace usedlíků.
Svoboda spolčování a shromažďování
Právo občanů na sdružování stojí na hranici mezi právy státně občanskými a politickými. Občané mají právo se sdružovat se stejně smýšlejícími občany a vytvářet spolky všeho druhu. Právo dovoluje vytváření politických stran a náboženských a hospodářských sdružení. Dovoluje například fotbalovým fanouškům, milovníkům hudby, spisovatelům, lékařům, podnikatelům, ochráncům přírody, studentům atd. spojit se a společně sledovat své zájmy. Ve společnosti se proto vytvářejí zájmové skupiny, které různým způsobem sledují zvláštní cíle svých členů. V jejich zájmu se často obracejí i na stát. K nejdůležitějším občanským sdružením patří odbory, politické strany a hospodářské svazy.
POLITICKÁ PRÁVA
Vykonávání politických práv zásadně předpokládá švýcarské státní občanství; kromě toho musí být splněny další podmínky (např. u hlasovacího a volebního práva minimální věk a bydliště). K politickým právům patří aktivní a pasivní volební a hlasovací právo, stejně jako právo na iniciativu a referendum.
ZÍSKÁNÍ A ZTRÁTA ŠVÝCARSKÉHO STÁTNÍHO OBČANSTVÍ
Švýcarské státní občanství zahrnuje občanské právo obce, kantonu i konfederace (tzv. spolkového státu). Jak ukážeme dále, jsou prvně jmenovaná občanská práva (obec a kanton) předpokladem pro to, aby vůbec mohlo být uděleno občanství státní.
Státní občanství poskytuje každému držiteli ochranu před vypovězením nebo vyhnáním a vyplývá za něho vedle politických práv také branná povinnost.
Získání švýcarského státního občanství
Původem
Novorozené dítě Švýcara nebo Švýcarky obdrží automaticky švýcarské státní občanství. Právo původu („ius sanguinis") stojí v protikladu k nařízením mnoha jiných státu, které udělují státní občanství, když se dotyčný narodil na území tohoto státu („ius soli", např. USA). Proto například Švýcar narozený v USA má dvojí občanství.
Přijetím za občana
Naturalizace cizince se děje za přísných podmínek a po dlouhém jednání. Nejdříve je nutné povolení švýcarského justičního a policejního departementu (= justiční a policejní ministerstvo). Povolení je uděleno pouze tehdy, když má cizinec dobrou pověst, žil 12 let ve Švýcarsku a do určité míry se této zemi přizpůsobil. Při vypočítávání lhůty jsou léta mezi 10. A 20. Rokem věku počítána dvojnásobně.
Občanské právo v rámci nižších správních celků může udělit na základě svobodného rozhodnutí obec a kanton, ve kterých dotyčný člověk bydlí. Na získání švýcarského státního občanství však cizinec žádný právní nárok nemá. Postup se liší podle kantonů a zahrnuje nezřídka zkoušku způsobilosti a zaplacení (na mnoha místech značného) poplatku. Teprve po získání občanství obce a kantonu může být uděleno občanství státní.
Jestliže cizinci, který má zvláštní zásluhy, propůjčí kanton nebo obec s povolením spolkových úřadů čestné občanství nemá v žádném případě toto ocenění nižším správním celkem platnost švýcarského státního občanství.
Ztráta švýcarského státního občanství
Zřeknutím se
Švýcarský státní občan, který již nebydlí ve Švýcarsku a získal státní občanství jiného státu, může se švýcarského státního občanství zříci.
Odnětím
Ačkoli je švýcarské státní občanství v podstatě neztratitelné, může být Švýcarovi s dvojím státním občanstvím, který žije v zahraničí, státní občanství odňato, jestliže tento občan závažně poškozuje jméno nebo zájmy Švýcarska. Této možnosti bylo často využíváno ve druhé světové válce. Švýcarovi, který nemá žádnou jinou státní příslušnost, nemůže být švýcarské státní občanství odňato. Není totiž žádoucí, aby osoba byla bez jakékoli státní příslušnosti.
Prohlášením za neplatné
Švýcarské státní občanství získané zastíráním pravého stavu věci je anulováno.
POVINNOSTI ŠVÝCARSKÉHO OBČANA
Povinná školní docházka
Návštěva školy je po dobu 8 nebo 9 let povinná a na základních a středních školách bezplatná. Stát se stará jek o základní školu, tak o výstavbu středních a vyšších vyučovacích zařízení. Dobré školní vzdělání na všech úrovních není jen předpokladem pro hospodářskou prosperitu, ale je také nezbytnou základnou pro demokratické formy života ve státě.
Daňová povinnost
Spolkový stát, kantony a obce potřebují peníze, aby mohly plnit své mnohostranné úkoly. Občané platí spolkovému státu a kantonům daň z příjmu, v mnohých kantonech kromě toho také daň z majetku. Většina současných daňových systémů zachycuje daňové poplatníky progresivně, takže vyšší příjmy jsou procentuálně více zdaněny než nižší. Přitom je nutné nalézt rovnováhu mezi morálně spravedlivým ulehčením finančně slabších a nutným vytvořením dostatečného množství podnětů pro zvýšení aktivity v hospodářském životě. Od uvedené bezpodmínečně závazné přímé daně je nutno odlišovat daně, které existují na základě určitých forem účasti na hospodářském životě. Např. daň z obratu a spotřebitelská daň.
Branná povinnost
Každý Švýcar podléhá branné povinnosti a musí mezi 20. A 50. Rokem – jako důstojník až 55. Rokem věku – vykonávat výcvikovou a v případě války aktivní vojenskou službu. Občané nezpůsobilí aktivní vojenské služby platí náhradu vojenské povinnosti a tím se podílejí na nákladech pro účinnou obranu země. Švýcarský vojenský řád se v současnosti přetváří; jmenovitě věková hranice pro vykonávání branné povinnosti se má snížit na 40 let.
Závaznost úřadu
Kdo je zvolen do veřejného úřadu, má povinnost jej převzít a spravovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Závaznost úřadu v nejpřísnějším slova smyslu je však výjimečným případem; obecně platí jen v poručenském systému.
Školní, daňová a branná povinnost, stejně jako povinnost týkající se převzetí úřadu, jsou závazné a nelze se jim vyhnout. Zákon zde předpisuje určitou občanskou disciplínu; ti, kdo ji porušují, jsou příslušně potrestáni. Jinak je tomu v případě hlasovací povinnosti.
Hlasovací povinnost
S výjimkou několika málo kantonů, v nichž nesplnění hlasovací povinnosti je trestáno nepatrnou peněžitou pokutou (hlasovací nátlak), má občan plnou svobodu užívat nebo neužívat svých politických práv. Účast na volbách a hlasováních není vynucována; občan jde k volební urně svobodně. Přesto má svůj smysl, hovoříme-li v demokracii o hlasovací povinnosti: vykonávání občanských práv je věcí svědomí.
Dalsi nazory viz take pojmy REFERENDUM, DEMOKRACIE, kniha PRIMA DEMOKRACIE, BESEDA 1-9