Stále zelený, poléhavý keřík 10-20, vzácně přes 30 cm vysoký. Květy brusinky jsou bílé či červenavé, plody jsou
kulovité, lesklé, šarlatově červené bobule. Rozšířena je ve střední a severní Evropě, na jihu až po Pyreneje, Apeniny
a Balkán. V Německu je dosti rozšířená, místy hojná až masově se vyskytující; u nás ve vyšších polohách porůznu až
hojná. Ze všeho ovoce dnes produkovaného na americkém kontinentě jsou pouze tři druhy původní. Borůvky, druh
hroznového vína zvaný Concord a brusinky.

"Brusinky dozrávají od července. Bobule jsou sbírány na přímý konzum i na zpracování. Obsahují hojně vitamín C, řadu
organických kyselin, třísloviny stejně jako provitamín A (a v malém množství i další antioxidanty) a antihnilobné látky.
Brusinky chutnají slabě nakysle. Oslazené se zpracovávají často na marmelády či kompoty. Kromě toho jsou často
používány jako přílohy k různým jídlům z divočiny... V Alsasku se z nich vyrábí nápoj." (z knihy Bobulovité, užitkové
a léčivé rostliny)

"Stará indiánská legenda vypráví o brusinkách jako o daru Velkého ducha. Kytičku brusinek prý přinesla z nebes
v zobáku holubice a upustila ji ve vřesovištích na severovýchodním pobřeží Severní Ameriky. Indiáni z oblasti Cape Cod
dali červeným bobulím podle jejich nahořklé chuti název Ibimi hořké bobule. O stovky let později se od indiánů dověděli
o brusinkách nově příchozí Evropané. V angličtině dostalo nové ovoce název podle růžových květů, které osadníkům
připomínaly hlavy ptáků jeřábů - crane. Původní crane berry si později zjednodušili na cranberry.

Dlouho před příchodem bílých osadníků používali indiáni brusinky na obklady při léčení ran způsobených jedovatými
šípy. Červenou barvu bobulí využívali i k barvení látek, koberců a přikrývek. Některé kmeny vyráběly z brusinek
trvanlivé placky pemmican. Rozmačkané brusinky míchaly se srnčím masem a tukem, z těsta dělaly placky a ty pak sušily
na slunci. Jiné kmeny indiánů měly v oblibě brusinky sušené na slunci a přislazované javorovým sirupem.

V sedmnáctém století začali noví osadníci používat brusinky například při žaludečních obtížích, jaterních problémech,
nemocech krevního oběhu nebo nádorových onemocněních. V kuchyních nových osadníků se brusinky začaly používat
s javorovým sirupem, přidávat do kompotů a omáček k masům, pečeni a podobně. Námořníci používali brusinky bohaté
na vitamin C k prevenci kurdějí.

Pravé velké brusinky rostou na kanadských a částečně i amerických vřesovištích. Kvetou koncem června a každoroční
sběr probíhá v září a říjnu. Vřesoviště jsou zaplavena vodou, a když se hladina rozčeří, zralé brusinky vyplavou
na povrch a lze je snadno sbírat. Úmornou ruční práci nahradily speciální sklizňové stroje. V zimních měsících se blata
opět zaplavují, tentokrát je však důvodem ochrana výhonků. Když se vytvoří ledová krusta, křehké stonky jsou chráněny
před nepříznivými vlivy. Jednou za několik let se pokryje led vrstvou písku, tím se podpoří drenáž a prevence proti
plevelu a hmyzím škůdcům.

Zmínky o preventivních a léčebných účincích brusinek nevzbuzovaly ve vědeckých kruzích po celá léta velký zájem.
Teprve v posledních dvaceti letech se vědci renomovaných světových klinik začali věnovat seriózním výzkumům. Zjistili
například, že kyselina elagiková, kterou brusinky obsahují, dokáže ničit bakterie způsobující urologická onemocnění,
zejména záněty močových cest. Řady studií potvrzují jedinečný účinek brusinek při prevenci a léčbě infekcí močových
cest, zánětech ledvin, inkontinenci, zánětech prostaty, menstruačních potížích a problémech pohybového ústrojí. Kromě
toho působí brusinky jako vynikající přírodní antioxidant.

Podle výzkumu na Scrantonské univerzitě v Pensylvánii, který v prosinci 2001 uveřejnil Joe A. Vinson, mají brusinky
vynikající účinky v boji proti rakovině, infarktu a chorobám srdce, lepší než po léta favorizovaná brokolice. Největším
přínosem pro zdraví jsou brusinky čerstvé a sušené. V těsném závěsu za nimi je brusinková marmeláda a pak s velkým
odstupem brusinková šťáva a další výrobky.

Před několika lety jedna z největších kanadských firem vyrábějících potravinové doplňky Swiss Herbal Remedies Ltd.
vyvinula unikátní brusinkový preparát. V jedné tabletce vytvořené z vysoce koncentrovaného extraktu brusinkové šťávy
vlákniny označované ochrannou známkou Cran-Max je uchována síla 7500 mg čerstvých brusinek nebo několika sklenic
čerstvého brusinkového džusu.

Na český trh byl výrobek uveden před několika lety pod názvem Swiss Natural Sources TM MAX BRUSINKY 7500 mg.
Blahodárných účinků brusinek tak mohou využívat i ti, pro něž čerstvé brusinky nejsou dostupné, nebo ti, kdo by je kvůli
jejich trpké chuti museli dochucovat velkými dávkami cukru, zejména diabetici nebo lidé se zvláštními dietními
potřebami."

(z časopisu 100+1 zahraničních zajímavostí)

"Brusinka vytváří nízké, stálezelené, větvité polokeříky vysoké 20 - 25 cm. Kožovité listy jsou vejčité, oválné
až opakvejčité s podvinutým okrajem, střídavě až dvouřadě postavené, na líci lesklé, tmavozelené, na rubu světlejší,
hnědě tečkované. Pětičetné, slabě vonné růžové květy jsou shloučenyve stažených převislých hroznech. Vykvétají
v červnu. Plody jsou lesklé bobulky, které postupným zráním přecházejí od bílé až po šarlatově červenou barvu.
Dužnina plodů s drobnými semeny je poněkud moučnatá a nahořklá.

Brusinky,m které dozrávají od konce července do září, jsou velmi oblíbené především pro přípravu vynikajících
kompotů. Kromě organických kyselin (zejména kyseliny benzoové s konzervačními účinky) obsahují provitamín A,
fenolický glykosid arbutin a vaccinin, třísloviny, flavonoidy, minerální látky, rostlinná barviva a asi 20 mg vitamínu
C ve 100 g. Kromě zmíněné kyseliny benzoové obsahují plody značné množství kyseliny šťavelové, a proto nejsou
vhodné při ledvinové dietě. (Varem se část kyseliny šťavelové rozkládá. DN) Listy brusinky obsahují arbutin. Mají
protizánětlivé, dezinfekční a močopudné účinky. Pro farmaceutické účely se sbírají a suší od července do října.

Brusinky se vyskytují nejčastěji v souvislých porostech borových i smrkových lesů, na sušších osluněných pasekách,
v chudších písčitých půdách a sušších rašeliništích v nížinách, v podhůří i ve výše položených oblastech. Rozšířeny
jsou téměř po celé Evropě, v Asii a Severní Americe. V Alpách je nalezneme ve výšce až 3000 m n. m.

Brusince vyhovuje lehčí, kyprá, písčitohlinitá a humózní půda, dostatečně kyselá, bez obsahu vápníku. I když snese
mírné zastínění, je pro pěstování vhodnější plné slunce. V sušším prostředí brusinka neprospívá.

Kulturní pěstování brusinky je ještě v začátcích. Na rozdíl od "zahradní" borůvky hroznovité se její pěstování ve světě
tolik nerozšířilo. Přesto dnes existuje řada vyšlechtěných odrůd, původem z druhu V. macrocarpon AIT., které se dají
s úspěchem v zahrádkách pěstovat. Zajímavé je, že ani kulturní brusinky nemají vyšší pěstitelské nároky než brusinky
rostoucí ve volné přírodě. Mají skromné nároky a příliš vyhnojenou půdu také nevyžadují. Místo pro výsadbu upravíme
podobně jako pro borůvku hroznovitou. Půdu doplníme humózním kyselejším kompostem, rašelinou, hrabankou nebo
alespoň polozetlelou listovkou. Stejně jako jiné vřesovcovité rostliny, snažíme se brusinku vysazovat nebo přesazovat
s neporušeným kořenovým balem.

Brusinka se dá množit dělením starších rostlin nebo i řízkováním vyzrálými řízky v srpnu. Řízky ošetřené stimulátorem
pícháme do truhlíků naplněných rašelinou nebo listovkou s přídavkem písku., nejlépe ve skleníku, kde za pět až šest
týdnů zakoření. Před výsadbou na trvalé stanoviště je pěstujeme ještě jeden rok na dobře připraveném záhoně, kam jsme
navezli dostatek rašeliny nebo lesní hrabanky.

Z odrůd brusinek evropského původu se pěstují např. "Koralle", která je velmi mrazuvzdorná , a "Erzebirgsperle"
z Německa, která je pětkrát úrodnější než planě rostoucí brusinka.

Antonín Dolejš, Vladimír Kott a Lubomír Šenk: Méně známé ovoce, Zemědělské nakladatelství Brázda, Praha 1991