|
Cannabis - beseda a přejaté články
Bezpráví ’99
Deset let po triumfálním nástupu demokracie jsou v této zemi opět bezdůvodně souzeny děti
O BEZMOCI OBČANSKÉ , OBČANSKÁ SPOLEČNOST
Jak hřebík v dlani Spasitele
o krvi naše srdce ví
pijeme v krčmě Na kropotách
v obci nazvané Bezpráví
(Jan Skácel)
V letošním roce začala platit novela drogového zákona prosazená iniciativou KDU—ČSL, především pak poslancem Pavlem Severou. Jakožto bývalý
stavbyvedoucí je zcela nekompetentní v drogové problematice — a podle toho vypadá i novela. Podle ní je trestné držení marihuany pro vlastní
potřebu i pěstování konopí za účelem výroby marihuany pro vlastní potřebu.
Podle informací doktora Ivana Doudy z nadace Drop In má v letošním roce v některých částech republiky (především ve městech a velkoměstech)
zkušenosti s ilegální drogou asi osmdesát procent populace do dvaceti let. Z oněch osmdesáti procent, které nějakou „ilegální drogu" zkoušelo, jich
zdrcující většina zkoušela marihuanu. Tedy: Sedmdesát pět až osmdesát procent naší městské mládeže kouřilo trávu.
Podle veškerých dostupných vědeckých informací je konzumace marihuany méně rizikovým koníčkem než konzumace alkoholu. Alkohol je tvrdá
droga vyvolávající fyzickou závislost. Marihuana je měkká droga, jejíž (samozřejmě reálně existující) rizika jsou srovnatelná, či dokonce nižší než
u plně legálního alkoholu.
Ve stejném roce v Brně probíhá vyšetřování případu, kdy protidrogoví policisté fingovali protokol o zničení zabaveného heroinu, devadesát kilogramů
heroinu, který měli úředně zničit, ukradli a část prodali zpět na ulici. Bylo u nich nalezeno ještě dvacet kilogramů, deset kilogramů úspěšně prodali,
šedesát kilogramů — na které si sami vystavili protokol o jejich úředním zničení — je neznámo kde. Devadesát kilogramů heroinu představuje padesát
procent z celkového množství této smrtelně nebezpečné drogy zabaveného za poslední léta.
Ve stejném roce — podle dokumentace „konopného ombudsmana" Marka Jehličky — sedmnáctiletý Petr P. zasadil několik rostlin konopí a nabízel
kamarádům cigarety z vypěstovaného konopí ubalené. Byl za to odsouzen k trestu osmi měsíců odnětí svobody podmíněně s odkladem na osmnáct
měsíců a dohledem.
Šestnáctiletý Lukáš O. byl za pěstování konopí s úmyslem vyrobit z něj marihuanu odsouzen k trestu šesti měsíců odnětí svobody s podmíněným
odkladem na jeden rok a dohledem.
Sedmnáctiletá Lenka K. byla za vypěstování tří rostlin konopí a kouření tohoto konopí s kamarády odsouzena k trestu odnětí svobody na osm měsíců
s podmíněným odkladem na dva roky a dohledem.
Tyto rozsudky jsou v kontextu výše uvedených informací evidentně kruté, zbytečné a nespravedlivé.
Všichni tři mladiství odsouzení mají kvůli rozsudku výrazně vyšší pravděpodobnost úpadku a sociopatologického vývoje, než kdyby si tu trávu, co si
ji vypěstovali, v klidu vykouřili. Státní moc se staví proti svým vlastním občanům. Navíc — proti těm nejslabším a nejzranitelnějším. Proti dětem.
O BEZMOCI OBČANSKÉ
Když se v Lidových novinách objevil článek o sedmnáctileté Lence K., zvážil jsem, co jako občan mohu proti bezpráví, kterého se na ní stát dopustil,
dělat. V té době ještě fungovala ČNTS — televize spravovaná Janem Vávrou — a točila publicistické pořady v naději, že se jí podaří zahájit vysílání.
Nabídl jsem jí tedy téma. Za tři dny nato jsme se štábem vyjížděli na jižní Moravu.
U Mikulova se to zelená na každé mezi. Cannabis — konopí — je totiž přirozenou součástí ekosystémů jižních částí České republiky, na celé řadě
stanovišť tam divoce roste konopí, které se dá po usušení použít jako marihuana — byť nepříliš kvalitní.
Natočili jsme stovky divokých kytek, natočili jsme rozhovory s místními zemědělci, kteří chápou divoké konopí jako normální plevel, s botanikem
mikulovského muzea, který potvrdil, že konopí kolem Mikulova roste, kam se člověk podívá, a skončili jsme na Nejvyšším státním zastupitelství. Ne
že by nás sebrali — dojeli jsme tam dobrovolně, byli jsme objednáni, a jeden ze státních zástupců nám byl připraven na kameru odpovědět na základní
otázku: Co může občan proti nesmyslnému zákonu, podle kterého je trestné pěstování rostlin, co u nás běžně rostou divoce, dělat?
Pan státní zástupce do kamery vysvětlil, že je možné iniciovat změnu zákona — oslovit některou z osob, které mají legislativní iniciativu (právo
navrhovat zákony), a přesvědčit ji o nutnosti zákon změnit. Osoba vybavená legislativní iniciativou pak hodí na papír návrh novely a navrhne ji
k projednání Poslanecké sněmovně.
Když jsem se — nejsa právníkem — optal, kteréže to ty osoby jsou, pan státní zástupce odpověděl, že poslanci, senátoři, skupiny poslanců
a prezident republiky.
Václav Havel napsal řadu filosofických knih o nutnosti občanské angažovanosti, o tom, že člověk — občan — se musí v momentě, kdy moc zešílí
a začne se dopouštět bezpráví, této moci postavit. Oslovit ji, vyzvat ke změně. Párkrát za život to také udělal — a také ho za to bolševická moc zavřela
do kriminálu.
Václav Havel se navíc do kriminálu poprvé dostal poté, co se veřejně zastal (Charta 77) undergroundové skupiny The Plastic People of the Universe.
Skupiny, která se nelíbila moci, skupiny, jejíž umělecký vedoucí Ivan Martin Jirous byl bolševikem stíhán za pěstování konopí, skupiny, jejíž členové
se s Václavem Havlem znali, v jejichž prostředí se pohyboval a kde se tráva kouřila už od sedmdesátých let. Václav Havel proto musí jaksi „na vlastní
kůži" vědět, že pěstování a kouření trávy nejsou nic trestuhodného.
A tak jsme z brněnského Nejvyššího státního zastupitelství jeli zpátky do škarpy za Mikulovem, já natrhal asi šest kilo divokého konopí (množství
evidentně větší než velké), v nejmenovaném květinářství jsme nechali za stovku z otepi Cannabis svázat reprezentativní kytici a odnesli ji do podatelny
Pražského hradu. Pro paní Havlovou. Ke kytici byl přiložen článek Marka Jehličky z Lidových novin. Jmenoval se SEDMNÁCTILETÁ DĺVKA
BUDE PYKAT ZA TŘI ROSTLINY KONOPĺ. A můj dopis prezidentu republiky, aby inicioval změnu drogového zákona, protože začíná být
zneužíván proti dětem.
Den nato jsem si v denním tisku přečetl, že v kanceláři prezidenta kytku ode mne zničili. Nepsali, zda ji zničili vyhozením, nebo vykouřením
— z úsporných důvodů doufám, že platí varianta B. Za týden však přišel z Hradu dopis, ve kterém mi ředitelka legislativního odboru píše: „Přesto,
že prezident republiky výše uvedenou novelu vrátil Poslanecké sněmovně z důvodů, které jsou Vám jistě známy, nemůže iniciovat změnu trestního
a přestupkového zákona, neboť do jeho pravomocí nespadá zákonodárná iniciativa."
Sehnal jsem si ústavu a dočetl se, že paní ředitelka má pravdu — že legislativní iniciativu měl prezident za federace, dnes už ne. A že ten sympatický
státní úředník z Nejvyššího státního zastupitelství, kterého si tam platíme na to, aby znal zákony této země, nezná ani ústavu ... Neschopnost našeho
úřednictva mě už neděsí — zvykl jsem si. Děsí mě však, že mezi poslanci a senátory nevím o nikom, kdo by měl podobnou životní zkušenost jako
Václav Havel. A tak jsem nevěděl, na koho se vlastně obrátit. Navíc — zdrcující většina osob vybavených dle ústavy legislativní iniciativou je členy
některé z našich politických stran a ty se odprava doleva už zkompromitovaly do té míry, že od nich nelze nic pozitivního čekat.
OBČANSKÁ SPOLEČNOST
v představách svých zastánců vypadá určitě jinak, než vypadala, když jsme seděli s Markem Jehličkou v hospodě. Přesto jsme se hádali, popisovali
desítky stránek papíru a lili do sebe litry kávy nad projektem, který bezesporu do občanské společnosti patří. Nad projektem, jak se vlně státního
bezpráví na dětech postavit. Protože Marek za těch pár dnů, co já trhal konopí kolem Mikulova, dokázal zdokumentovat další dva případy
nespravedlivého rozsudku za konopí. Kolos represe se prostě dal do pohybu ...
Nejdřív jsme sepsali dopis. Dopis těm, kdo jsou legislativní iniciativou vybaveni. Všem poslancům a senátorům.
„Vážená/ý, oznamuji Vám, že je v této zemi zneužíván současný drogový zákon k perzekuci dětí. Za pěstování konopí či kouření marihuany jsou -
náctileté děti trestně stíhány, souzeny a trestány podmíněným odnětím svobody. Vzhledem k tomu, že disponujete legislativní iniciativou, žádám Vás,
abyste proti tomu něco udělal/a. — Veškeré poznatky současné vědy — sociologie, psychologie, medicíny etc. ukazují,— že pěstování a kouření
konopí NEJSOU NIC TRESTUHODNÉHO! Iniciujte, prosím, změnu zákona tím směrem, aby nikdo nemohl být stíhán za pěstování méně než
dvanácti rostlin konopí či držení/kouření marihuany."
Dopis má jisté literární kvality, ale to je všechno. Počítat s tím, že se někdo z oslovených politiků bude zabývat takovou prkotinou, jako jsou
nespravedlivě odsouzené děti, v době, kdy se na politické scéně řeší tak závažné věci, jako z čího mobilu kdo z poslanců volá či kam v Senátě usadit
nového senátora, je dětinské. A tak jsme v té hospodě s Markem Jehličkou napsali ještě jeden dopis. Tentokrát každý za sebe.
Vyčerpali jsme všechny možnosti demokratického postupu, kterými občan disponuje. A mnoho jsme si od nich neslibovali. Naše dopisy se proto
dovolávaly jednoho z posledních nedemokratických institutů této země — prezidentské milosti. Oba byly adresovány prezidentu republiky. Ten
Markův byla žádost o milost pro sedmnáctiletou Lenku K., odsouzenou za tři kytky na hnoji. Ten můj nazýval současný stav „zneužíváním drogového
zákona proti dětem" a končil větou: „Nemůžete-li jinak, udělujte, prosím, milost každému, kdo bude stíhán za pěstování méně než dvanácti rostlin
konopí či držení/kouření marihuany."
Dva dny později jsem byl pozván do Novy, do pořadu Áčko na téma Ublížila mi marihuana. Když jsem dostal slovo, sdělil jsem, že mi tráva ublížila
za těch dvacet let, co ji kouřím, nejvíc tím, že se nechala zakázat. A přečetl jsem dopis prezidentovi. Pak jsem objel Parlament, Senát a Hrad a rozdal
v podatelnách příslušné dopisy.
Ve stejnou chvíli Marek Jehlička odeslal žádost o milost pro Lenku K. a dal veřejnosti k dispozici svůj telefon „konopného ombudsmana". Je to číslo
602-82 07 36. Kdokoliv bude stíhán za kouření/držení marihuany či za pěstování méně než dvanácti rostlin konopí, může se s Markem spojit
— pokud dokumentace, kopie protokolů a podobné dokumenty prokážou, že nelže, Marek pro něj okamžitě požádá o milost.
Jak se bude situace dál vyvíjet, nevím. Možnosti jsou v podstatě dvě.
Buď prezident republiky Markově žádosti vyhoví, nespravedlivě odsouzené Lence K. milost udělí a vytvoří tak precedens. Ne právně závazný
precedens — ale represní složky s největší pravděpodobností dají lidem pěstujícím pro sebe konopí na nějaký čas pokoj. „Kašli na to, Franto, Havel
je stejně pustí!" (záznam z rozhovoru strážmistra Josefa K. a praporčíka Františka Š. nad nalezeným zákonem Cannabis).
Anebo jí milost neudělí a zradí tak svoje celoživotní filosofické dílo.
JIŘĺ X. DOLEŽAL
P. S. O skutečném podílu drog na růstu kriminality si můžete přečíst v článku Tomáše Feřteka v rubrice Otazník, který najdete na str. 10 tohoto čísla
Konopí z hlediska magie (z Internetu)
Latinský název Canabis sativa L.
Signatura Saturn
Polarita ženská
Živel voda
Magické a rituální použití :
Velký význam v magii. Rituály lásky a věštění. Konopí je součástí mnoha kuřidel, která rozšiřovala brány vnímání a vyvolávala vize a jasnozřivost.
Konopí se spaluje před magickými zrcadly, aby vyvolalo vize. Přidává se do směsí kuřidel usnadňujících meditaci.
Kuchyňské použití (z Internetu
veselé máslo, chacha-bramboráky, vtipná kaše atd.
(z Internetu)
Na českém trhu je k dostání speciální
kosmetika z technického konopí
, která dokazuje, že zdaleka ne všechny léčivé účinky konopí jsou vázány na omamné látky indického konopí. Tyto silně regenerační rostlinné
přípravky s vysokým obsahem vitagenů svým specifickým složením intenzivně působí na suchou, citlivou či jinak narušenou kůži. Obsahuje látky
s antibakteriálním a antiseptickým účinkem, neobsahují omamné látky a nemají návykové účinky. Jsou vyrobeny podle originální české receptury,
100% přírodní, vhodné ke každému použití.
Cannaderm – atopos
Krém má značné revitalizující účinky i u osob trpících atopickými ekzémy a psoriázou – lupénkou. Působí velice příznivě na suchou, svědivou,
drsnou a olupující se kůži, včetně kůže na končetinách.
Cannaderm – regenerace
Působí blahodárně na suchou a citlivou pokožku zejména při lišejích, vyrážkách a jiných kožních afekcích. Vyznačuje se sametovým účinkem.
Cannaderm – robátko
Výrazně působí na drsné, červené, svědivé a suché kožní projevy, urovnává mezibuněčné konflikty, eliminuje vznik a šíření nežádoucích kožních
afekcí, hojí opruzeniny. Určeno pro dětskou pokožku, kterou zklidňuje a regeneruje.
Cannadent
proti oparům a aftám
Základem je speciálně upravený olej ze sepen technického konopí. Společně s hřebíčkovou silicí, arnikovým extraktem a tea tree olejem je
nejúčinnějším přípravkem proti oparům, aftám, paradentóze, otlacích od zubních protéz, , ulevuje od bolesti při otevřeném zubním kazu i obnažených
zubních krčcích. Nemá žádné vedlejší účinky.
Kouříte marihuanu? Jezdíte bezpečněji!
[PRAHA, 6. září] - Britská studie prokázala, že konopí může u řidičů zvýšit ostražitost - to však platí pouze pro zkušené kuřáky.
Vláda Velké Británie je poněkud rozpačitá z posledního výzkumu týkajícího se řízení pod vlivem drog, zejména pak (nejen) na ostrovech
diskutovaného konopí. Z výsledků vládní studie totiž vyplývá hned několik překvapujících zjištění.
Marihuana v krvi řidiče má nejen velice omezený dopad na jeho rozlišovací schopnosti a tedy i riziko havárie, ale nutí ho dokonce k větší opatrnosti.
V porovnání se dvěma největšími nepřáteli řízení automobilu - únavou a alkoholem - je marihuana a další drogy až na třetím místě.
Oproti jiným podobným testům (u nás např. MfDNES), které srovnávaly působení rozličných drog na řízení vozidla, si nyní vědci nevybrali za
'pokusné králíky' úplné nováčky, které první zkušenost s marihuanou poněkud vyváděla z míry. Použili jednoduchý 'systém valícího se kamene' -
našli jednoho 'regulérního kuřáka' a se zárukou anonymity a beztrestnosti ho požádali, aby jim přivedl dalšího.
Nakonec se tak ve speciální zkušebně sešlo 15 zkušených kuřáků, kteří měsíc užívali kvalitní marihuanu dovezenou ze Spojených států amerických.
Vědci z Výzkumného ústavu dopravního je mezitím podrobili desítkám testů na simulátoru a zjišťovali rychlost jejich reakcí na obtížné dopravní
situace.
Místo původního záměru britské vlády, jímž bylo ukázat nebezpečnost řízení auta pod vlivem drog, ale výzkumníci zjistili přesný opak - 'zkouření'
řidiči jezdí mnohem opatrněji. (Možná můžeme hovořit i o určité harmonizaci psychiky. D.N.)
Přestože rychlost reakcí byla lehce snížena, celkově na tom byli testovaní řidiči daleko lépe, než kdyby byli zmoženi únavou nebo alkoholem. Výzkum
australské nadace pro otázky drog (Australian Drug Foundation) navíc potvrdil, že marihuana je jedinou drogou, která zmenšuje relativní riziko
dopravní nehody.
Tato fakta zneklidňují Ministerstvo životního prostředí, dopravy a regionů, které si výzkum pod tlakem motoristických a prohibičních organizací
objednalo. Ministr dopravy, Lord Whitty, by měl zprávu oficiálně přijmout během několika dní.
Autor závěrečného hodnocení výzkumu, Dr. Rob Tunbridge, odmítl zveřejnit či komentovat cokoli dříve, než bude zpráva oficiálně publikována.
„Mohu jen říci, že největší zabiják na silnicích je únava, po ní následuje alkohol a na třetím místě jsou drogy," uvedl. Podle výsledků jeho výzkumu
má únava na svědomí 10 procent dopravních nehod ve Velké Británii, alkohol šest a drogy tři procenta. Podle Tunbridge záleží účinek drogy
na jednotlivci, podle množství a prostředí, kde jí aplikoval.
Přístup vlády ke konopí se musí změnit
Jihoafrický institut pro výzkum mozku
(South African Brain Research Institute, SABRI)
Johannesburg, 7. března 2000
Přístup jihoafrické vlády ke konopí se bude muset změnit, bude-li země chtít využít léčebných účinků drogy, oznámil v úterý Jihoafrický institut pro
výzkum mozku. "Oficiální názor vlády je, že konopí by mělo být považováno za nebezpečnou omamnou látku, na niž by se mělo pohlížet v podobném
světle jako na kokain či heroin," říká SABRI ve svém prohlášení. "To je třeba změnit, abychom mohli využít toho, že Jihoafrická republika má
předpoklady stát se vedoucí zemí v produkci konopí."
Institut dále uvedl, že jeho výzvu za další vědecké studie ověřující užitečnost konopí podpořil i článek ve vědeckém časopise Nature (Příroda). V něm
se uvádí, že lidé trpící roztroušenou sklerózou používají konopí již léta k potlačování symptomů jako jsou spasticita a třes.
"My v Jižní Africe máme jedinečnou příležitost být první ve světě na poli vědeckého výzkumu terapeutického využití konopí. Bohužel musíme čelit
velké překážce - současnému názoru vlády," řekl ředitel SABRI, Dr. Mark Gillman. Ten dále uvedl, že konopí by mohlo být využito k léčbě mnoha
interních poruch, včetně zvedání žaludku, bolesti a zeleného očního zákalu. Chemické látky obsažené v konopí by také mohly ochránit nervové buňky
v mozku před poškozením po mrtvici či traumatu, řekl dále Gillman.
"Krátce řečeno, vědecký výzkum terapeutických aplikací konopí a výtažků z něho by měly být podporovány a povzbuzovány příslušnými úřady,"
dodal. "Ovšem tyto možnosti mohou být naplno zkoumány jen v případě, že si úřady v Jihoafrické republice sejmou klapky z očí a podívají se na
vědecké aplikace konopí progresivně namísto otrockého následování zastaralého postoje vlády Spojených států." (Sapa)
in www.konopa.cz
Belgie stanovila podmínky pro užívání konopí jako léku
Česká tisková kancelář - 20.7.2001
BRUSEL - Předepisovat tetrahydroxycannabinol (THC), omamnou látku obsaženou v konopí, bude možné na výzkumných belgických klinikách.
Umožní to nová právní norma obsahující podmínky, za kterých lze užívat tento netradiční léčebný prostředek.
Tetrahydroxycannabinol bude možné předepisovat na výzkumných klinikách, které budou sledovat účinnost léčby i případné vedlejší účinky.
Souhrnnou zprávu předají farmaceutickému inspekčnímu úřadu. Každá výzkumná studie bude muset obsahovat informace, kteří lékaři se jí účastnili,
údaje o počtu zahrnutých pacientů, dobu trvání léčby, její popis a lékařskou zprávu.
Přípustné bude užití THC jen u stanovených případů. Látku bude možné předepsat při léčbě nevolnosti a únavy způsobené chemoterapií nebo
ozařováním, glaukomu (zeleného zákalu), chronických bolestí neutišitelných tradičními způsoby a v některých dalších případech.
THC nebude moci navíc předepsat každý lékař, ale jen ti, kterým to zvláštní norma dovoluje. Například lékaři působící v univerzitní nemocnici, doktoři
v zařízení, které se zabývá léčbou chorob, pro něž je možné THC předepsat, nebo spolupracovníci takové instituce. (kráceno)
Jak marihuana ke svému zavržení přišla
Po prostudování vědeckých důkazů došla Národní komise pro marihuanu a zneužívání drog (National Commision on Marihuana and Drug Abuse,
v roce 1972 jmenovaná pezidentem Nixonem - USA) k závěru, že
MARIHUANA SICE NENÍ ZCELA NEŠKODNÁ, ALE JEJÍ NEBEZPEČNOST BÝVÁ ZVELIČOVÁNA
Od té doby proběhly tisíce pokusů na lidech, zvířatech a buněčných kulturách a ani jeden z nich neprokázal, že by byly závěry z roku 1972 mylné.
V roce 1970 americký Kongres zareagoval na rychle rostoucí popularitu marihuany a vyčlenil jeden milion dolarů pro činnost národní komise, která
se bude zabývat studiem mariuhuany. Národní komisi pro marihuanu a zneužívání drog, takzvanou Shaferovu komisi, vedl bývalý pensylvánský
guvernér Raymond Shafer. Ve třináctičlenné skupině dále pracovali čtyři lékaři, dva právníci a čtyři členové kongresu.
Shaferova komise přezkoumala tvrzení z dvacátých let dvacátého století o nebezpečích plynoucích z užívání marihuany. Některé z nich byly uznávány
ještě v sedmdesátých letech. Externí specialisté sepsali posudky vědeckých důkazů, a pokud tyto nebyly k dispozici, komise financovala vypracování
původních studií. Po celé zemi se navíc pořádala diskusní setkání, na nichž právníci, lékaři, výzkumníci. učitelé, studenti a strážci zákona prezentovali
své názory o
mariuhaně,jejich účincích a zákonech zakazujících její prodej a užívání.
Shaferově komisi se nepodařilo potvrdit, že užívání mariuhany zpúsobuje zločinnost, duševní
choroby, sexuální promiskuitu, amotivační syndrom, nebo že je to první krůček k užívání dalších drog. Z pokusů na zvířatech vyplynulo, že pro lidi
není žádná dávka smrtelná a že ani velmi vysoké dávky marihuany nepoškozují tělesné tkáně či orgány. Při jedné z vlastních studií provedených
v rámci Shaferovy komise poskytli výzkumníci účastníkům v laboratorních podmínkách na jedenadvacet dní neomezený přístup k marihuaně. Ani po
vykouření vysokých dávek se neprokázalo Ani po vykouření vysokých dávek se neprokázalo jakékoli snížení psychologických nebo intelektualních
schopností. Americká vláda také financovala výzkum zaměřený na jamajské a řecké muže, kteří byli po řadu let silnými kuřáky marihuany,
a psychické či duševní problémy u nich nebyly prokázány. Četné studie prokazují, že marihuana nevyvolává psychickou či fyzickou závislost
ani abstinenční příznaky ani po dlouhodobém užívání vysokých dávek.
Členové Shaferovy komise doufali, že zveřejněním souhrnu vědeckých důkazů napomohou k řešení společenského konfliktu, jehož předmětem byla
politika nakládání s konopím, a který v americké společnosti vřel již nejméně deset let. Do roku 1972, kdy byla zpráva Schaferovy komise
publikována, marihuanu užilo nejméně 24 milionů Američanů. Mezi mládeží se stala projevem vzpoury. K dřívějším tvrzením, že vyvolává zločinnost
a duševní choroby, se mladí stavěli skepticky. Stejně tak nevěřili novějším prohlášením, že způsobuje psychické či duševní újmy. Mnoho mladých
lidí otevřeně vyjadřovalo pohrdání zákonem tím, že kouřili marihuanu na veřejnosti. Počet zatčených za trestné činy spojené s marihuanou stále
stoupal. Za držení malých množství marihuany odcházeli do vězení poprvé trestaní mladiství uživatelé.
PO ZVÁĚNÍ DALŠÍCH OKOLNOSTÍ DOSPĚLA KOMISE K ZÁVĚRU, ŽE SE PRO AMERICKOU SPOLEČNOST STALA PROTIMARIHUANOVÁ POLITIKA ŠKODLIVĚJŠÍ NEŽ SAMOTNÁ MARIHUANA.
Práci Shaferovy komise veřejně zpochybnil Gabriel Nahas, anesteziolog působící na Kolumbijské univerzitě a dlouhodobý odpůrce užívání marihuany
ve Spojených státech a v rodném Egyptě. V roce 1974 pomáhal senátorovi Jamesovi Eastlandovi pořádat slyšení soudní komise, jejichž účelem bylo
vyvrátit výsledky práce Shaferovy komise. Do soudní síně byli přizváni pouze svědkové, kteří zastávali zákaz marihuany. Všichni si ztěžovali,
že Shaverova komise opomenula důkazy o společenské a mravní nebezpečnosti marihuany na motivaci, osobnost, úsudek, intelůektuální schopnosti
a osobní hygienu uživatelů. Uváděli, že se molekuly marihuany usazují v mozku, což je vedlo k názoru, že k permanentní intoxikaci stačí užít
marihuanu jednou týdně. Podávali svědectví o závislosti na marihuaně a násilí vyvolaném marihuanou a tvrdili, že marihuana oslabuje schopnost
odolat svodům komunistické propagandy a homosexuálním návrhům.
Všichni svědkové vypovídajících při Eastlandových výsleších upozorňovali na to, že by dekriminalizace marihuany znamenala pro společnost
pohromu. Senátor Eastland se nechal slyšet, že se americká společnost zcela jistě zhroutí, pokud mladá generace nepřestane marihuanu užívat.
Doslova řekl:
"V naši zemi došlo k epidemii (užívání) marihuany a hašiše. Pokud ji nezaženeme, ovládne naši společnost ,marihuanová kultura', tedy kultura
motivovaná konzumní touhou po sebeuspokojení, postrádající jakýkoli vyšší mravní ideál. Taková kultura nemůže mít dlouhého trvání."
Za posledních 30 let financoval Národní institut pro zneužívání drog výzkum týkající se takřka všech konstatování vyřčených při Eastlandových
výsleších. V roce 1982 přešetřily komise Lékařského institutu a Světové zdravotnické organizace (WHO) dosavadní výsledky výzkumu marihuany.
ANI JEDEN TÝM NENAŠEL DŮKAZY O BIOLOGICKÝCH NEBO PSYCHOLOGICKÝCH ÚJMÁCH ČI SOCIÁLNÍCH DYSFUNKCÍCH
U MLADÝCH LIDÍ, KTEŘÍ STŘÍDMĚ UŽÍVALI MARIHUANU.
Shaferova komise již v roce 1972 varovala před tím, že se "věda stala propagandistickou zbraní". Tato skutečnostz je dnes ještě aktuálnější. Národní
institut pro zneužívání drog v USA financuje výzkum, který má za úkol určit škody plynoucí z užívání marihuany. Spolu s dalšími vládními
agenturami Národní institut pak v úředních či tiskových správách a brožurkách s protidrogovou výchovou šíří negativní poznatky v Kongresu,
médiích a na veřejnosti. Za průkazné biologické újmy plynoucí z užívání marihuany jsou považovány výsledky z pokusů prováděných na buňkách
nebo na zvířatech, ačkoli vědci tyto následky u lidí nikdy nenacházejí. Velmi skromné a výjimečné nálezy jsou prezentovány jako "významné". Zcela
nepovšimnuty zůstávají studie, které přinášejí svědectví o nulovém či pozitivním účinku marihuany. Krátce řečeno, dochází k selektivnímu výběru
vědeckých poznatků, na němž se dokazuje, že nebezpečí spojená s užíváním marihuany byla vědecky potvrzena.
V roce 1995 komise nizozemské vlády prohlásila: Podle všech dostupných informací docházíme k závěru, že rizika užívání konopí jako taková
se nedají popsat jako nepřijatelná. (Od září t.r. se marihuana v Nizozemsku prodává v lékárnách na předpis jako lék - pozn. redakce.).
Lynn Zimmerová a John P. Morgan v knize MARIHUANA, MÝTY A FAKTA, Volvox Globátor, Prvního pluku 7, 186 00 Praha 8, internet:
www.volvox.cz
(In Medium 11/2003)
Léčebné využití marihuany viz Medium 12/2003 a internet:
www.darius.cz/archeus/B_konopi.html
www.darius.cz/archeus/B_konopi_2.html
www.darius.cz/archeus/B_konopi_3.html
Komentář:
Ačkoliv se zabývám výhradně propagací marihuany v souvislosti s možnostmi jejího lékařského využití, musím uznat, že i v oblasti společenské
a psychosociální (z hlediska teorie i spol. praxe) kladné důsledky plošného schválení užívání marihuany převažují nad zápornými. Pokud by i vznikla
nějaká národní nebo globální "marihuanová kultura", nebylo by to tak vinou samotné marihuany, jako globalizace, hospodářské, správní a politické
integrace, centralismu a unifikace, které narušují přirozenou strategii kulturní diverzifikace (rozrůznění, odlišení) jednotlivých národů, regionů, obcí
a komunit, která je přirozenou strategií stability a dlouhodobé udržitelnosti lidské civilizace, resp. lidského rodu. Také je jisté, že "marihuanová
kultura", byť v národním či globálním dosahu, by byla nesrovnatelně přijatelnější, než současná "kultura" tabáková (nikotinová) či alkoholová,
zejména, pokud by se jí tyto návyky podařilo ze statistického hlediska potlačovat. To, zda v dané komunitě bude marihuana rozumně používána
či hrubě zneužívána, zda přispěje ke kulturnímu růstu a zvýšení stability společenství (a ke štěstí, kultuře, zdraví a duševnímu růstu jeho příslušníků)
či k jeho úpadku (spolu z úpadkem jeho příslušníků) závisí ze všeho nejméně právě na marihuaně. V nemocné společnosti, ve společnosti přetížené
stresem, odcizením, sociálními problémy dokonce pozitivní (prospolečenské a prozdravotní) dispozice marihuany převažují nad negativními.
Ať již bude marihuana užívána v jakémkoliv rozsahu, je třeba upozorňovat na to, že kouření marihuany je při porovnání shodného množství pro plíce
škodlivější než kouření cigaret z běžného tabáku a že relativně bezpečné je spíše perorální užívání konopných produktů s obsahem účinných látek.
Zároveň je však důležité uvést, že kuřák marihuany, zejména pokud ji užívá jako lék, zdaleka nepotřebuje vykouřit tolik marihuanových cigaret jako
středně silný kuřák cigaret tabákových, takže v zásadě je možné i inhalaci kouře z marihuany brát jako jednu z možnách lékových forem.
Ze statistického hlediska pak kouření marihuany u průměrného vzorku kuřáků přispěje ke vzniku jen zlomku onemocnění horních cest dýchacích
a rakoviny plic jako u stejného počtu průměrných kuřáků tabákových výrobků.
D. Nosreti
Marihuana léčí (z cyklu Kuriózní terapie)
Léčebné účinky marihuany nejsou výmyslem zastánců její legalizace a jejích náruživých konzumentů. Mnohé studie potvrdily pozitivní účinek
marihuany při nevolnostech doprovázejících chemoterapii, některých potížích pacientů s AIDS, zeleným zákalem nebo s lehkou mozkovou disfunkcí.
Například výzkum provedený v roce 2004 v Pacific Medical Center zjistil, že marihuanová terapie může prodloužit život pacientů s amylotrofní
laterální sklerózou (ALS) o víc něž tři roky, přičemž doposud dostupné léky to dokáží jen průměrně o dva měsíce.
Vědci z Texaské univerzity zase před třemi lety potvrdili pozitivní účinek marihuanové terapie u pacientů trpících Parkinsonovou chorobou.
Marihuanovou terapii pod vedením lékaře už povolilo například čtrnáct států USA nebo Německo, kde ji mohou podstoupit lidé s roztroušenou
sklerózou. (bad; www.idnes.cz; 2010)
Marjánka potlačuje růst nádorů
Jedna z účinných látek marihuany potlačuje tvorbu cév nezbytných pro růst zhoubných nádorů.
Prozatím jen pokusem na myších dokazují španělští vědci vedení Manuelem Guzmánem, že látka označovaná jako delta-9-tetrahydrokanabinol ovlivňuje expresi genů, které se podílejí na aktivaci růstového faktoru VEGF, zodpovědného za tvorbu a růst nových cév. Zhoubné nádory aktivují tvorbu VEGF, aby si zajistily přísun živin a kyslíku. Bez toho nejsou schopny dalšího rozvoje a zanikají. Narušení tvorby nových cév kolem zhoubných nádorů proto patří k jedněm z nejnadějnějších strategií pro boj s některými typy rakoviny. Už dříve se ukazovalo, že biologicky aktivní látky z marihuany mohou potlačovat růst nádorů. Španělští vědci nyní potvrdili tento předpoklad v exaktním experimentu.
Těžko si představovat budoucí protirakovinnou terapii tak, že si pacienti budou chodit na předpis do lékárny pro marihuanového jointa. Lék bude buď obsahovat přímo delta-9-tetrahydrokanabinol a nebo ještě spíše nějaký z jeho biologicky účinnějších derivátů. A je samozřejmé, že vývoj takového léku potrvá léta a nikde není psáno, že skončí úspěchem.
Konopí obsahuje široké spektrum látek, které získaly špatnou pověst díky narkomanům. Zatracením této rostliny bychom však mohli se špinavou vodou vylít z vaničky i dítě. Zdá se, že výzkum těchto látek nás může dovést i k lékům proti rakovině.
Pramen: Cancer Research (ročník 64, str. 5617)
Autor: Jaroslav Petr Datum:16.08.2004 v 00:00
POKRACOVANI II
|