Vrby se vyznačují velikou proměnlivostí tvarů a je jich mnoho druhů. Vrba
bílá, křehká, popelavá, košařská, smuteční a řada dalších - u nás v Čechách
jich je asi 18 a na celém světě 200 druhů. Jejich květy - kočičky
(nejkrásnější najdeme na vrbě jívě) - patří bezesporu k prvním poslům jara.
Staří Čechové věřili v zázračnou moc kočiček, a proto se s nimi setkáme
v řadě pověr a legend. Na Květnou neděli bylo zvykem nosit věnečky
z kočiček do kostela k posvěcení, aby pak po celý rok visely pod svatým
obrázkem nebo nad dveřmi pro štěstí. Na Velikonoce se zapichovaly co
nejdelší vrbové pruty do země v polích, aby obilí narostlo taky tak vysoké
a aby jej kroupy nepotloukly. Spolu s pruty lísky a chvojím se z vrbového
proutí splétaly mohutné berany a dodnes se z nich o Velikonocích splétají
pomlázky jako symbol nového jara. U Slovanů bývaly vrby nejoblíbenějším
stromem po lípě, a proto nemohly chybět ani v lidových písničkách
a pohádkách. Sedávali na nich vodníci a na březích potůčků mezi vrbičkami
tančily vodní víly, aby lákaly důvěřivé mládence. Všechny části vrby
chránily před zlem - zaříkáváním na vrbové dřevo se odvrací působení
špatných myšlenek. Je to naše dobře známé zaklepat na dřevo. Čarodějnická
košťata se svazovala vrbovým proutím. A na Štědrý den o vánocích se pomocí
vrby věštilo i na lásku. Bylo to jednoduché - do vrbiček se prostě házely
boty. Komu se bota ve větvích alespoň jedenkrát zachytila, znamenalo to
dobrou zprávu - svatba bude! Vrby najdeme především u vody nebo alespoň
tam, kde je dostatek vlhka. Protože mají hodně kořenů, dobře zpevňují břehy
a náspy. Bývaly vždy hledaným stromem pro košíkáře, protože se z nich dobře
pletlo košíkářské zboží. U nás je nejběžnější vrba bílá, která je odolná
proti exhalacím (J. Hadač), a to je dnes vlastnost k nezaplacení. Že jsou
vrby opravdu odolné, dokazuje i to, že se otisky vrbových listů našly
v usazeninách oligocénu, což jsou starší třetihory.
Jako léčivá droga se sbírá vrbová kůra. Nejsnadněji se loupe v době
začínající vegetace (březen, duben) z 2-3letých větviček. Suší se na slunci
stejně dobře jako ve stínu. Obsahuje až 13% tříslovin, kyselinu
salicylovou, látky tlumící bolest aj. Právě proto, že obsahuje salicin
(6-7%), obešli se naši předkové bez aspirinu. Salicin působí dezinfekčně,
protizánětlivě (antiflogistikum), snižuje horečky (antipyretikum) především
při nemocech z nachlazení, ale i při některých virózách, např. při hnisavé
angíně, a mírní bolesti při revmatismu. Vrba je účinná i na posílení nervů,
u neurasteniků se osvědčila proti nespavosti. Staví průjmy a zklidňuje
střevní koliky. Zmenšuje u dětí hyperaktivitu způsobenou lehkými záněty
a tyto záněty léčí. Chemické prášky ale úplně vytlačily vrbovou kůru
z oficiálního lékařství.
Čaj
1 čajovou lžičku drcené kůry na šálek vody, 5 minut povařit a nechat
ustát. Sladí se medem nebo ovocnou šťávou a bere se po 1 lžíci za 2 hodiny.
Vnitřně se nemá vrbová kůra užívat při vředové chorobě žaludku a dva
náctníku, protože by místním drážděním mohla poškodit sliznici. Stejný
problém je i s užíváním Acylpyrinu (u vrby je dráždění mnohem slabší).
Prášek
Drcená nebo mletá kůra, užívat 2-3x denně na špičku nože.
Odvar k zevnímu použití
Na 1/2 litru vody dát 30-40g kůry, vařit 15 minut a 15 minut nechat
ustát. Používá se na omývání, obklady a koupele. Zevní užití vrbové kůry je
značné - zastavuje krvácení, léčí zastaralé a špatně se hojící rány
i hnisavé vředy, je dobrým kloktadlem. Veliký význam má v kožním lékařství.
Ve starých herbářích se dočteme, že vrbová kůra, jehnědy i listí
vysušuje bez kousavosti a rány svírá v hromadu, každou mokrost
rozprýštěnou, svrab a osutiny hojí, rány svaluje.
Lidově tedy z vrby léčilo vše: květy, listy i kůra. To věděli už
Herodotos, Plinius i abatyše Hildegarda. Takže ani nepřekvapilo, když
v roce 1961 vyšel v Čs. farmacii článek, že naše kočičky mají podobné
účinky jako květy hlohu, to znamená, že by měly pomáhat při srdečních
potížích nervového původu (Rachimov).
Obklad z listů vrby, utlučených nebo pomletých, býval osvědčeným
prostředkem k tišení bolestí a stavění krvácení. Vrbové nebo olšové listí
si pocestní dávali do bot, které je tlačily a bolestivě dřely. Ve
středověku bývaly receptury všelijaké, a tak se od Mathioliho dovídáme, že
mozoly, kuří oka a bradavice se odstraňovaly pomocí obkládků z popelu
vrbové kůry smíchaného s octem.
Naši předkové byli tak přesvědčeni o chladivé síle vrby, že při
horečkách rozhazovali vrbové listí kolem postele, aby ochlazovalo vzduch.
V parném létě rádi sedávali pod vrbičkami, protože je chladily a chránily
tak před úpalem. Ale to děláme dodnes.
Kosmetika
Odvarem vrbové kůry se oplachují umyté vlasy, protože dobře působí proti
lupům. Vhodné je i omývání mastné a nečisté pleti s rozšířenými póry
a vřídky. Odvar působí proti plísním a houbám, takže je dobrým pomocníkem
při kožních chorobách.
Přípravky z vrby, které lze koupit v lékárně:
- Calmonal - antirevmatikum, tekutý přípravek do koupele (jen na doporučení
lékaře!).
- Valofyt Neo - čaj na uklidnění (s meduňkou, hlohem, ovsem aj.).

Ida Rystonová