PRACH
námět pro televizní scénář

Ostrava 2002

Prach

Prach, nepřítel zdraví, ale třeba i optiky, mechaniky a elektroniky našich přístrojů, ničitel fasád a oděvů, prach cest
a prach chodníků,
prach výroben i kanceláří, našich domovů, polí i zahrad,
všudypřítomný, dráždivý a často toxický. Zdá se, že jsme se před ním naučili zavírat oči, doslova i obrazně. Ale na jak
dlouho?

Minulý týden jako obvykle ve zpravodajství televize NOVA smíchali hrušky s jablky. Moc prý nám škodí (díky zanedbanému úklidu) prach, ležící na ulici, který neustále víří projíždějící auta a chodci. Na Prahu prý takového prachu
spadne ročně 2678 tun. Omyl je v tom, že právě zvířený prach nikdo neměří a nekontroluje a kolik se jej vířením zas
a znovu zvedá nad chodník a až k našim ústům a očím, nikdo ani přibližně neví. Měřící stanice stávají v klidném
a odlehlém parku, kde mohou naměřit jen prach padající z výšky oblohy, z atmosféry. Kdyby nás obtěžoval jen tento
prach, mohli bychom si všichni ještě výsknout. Když projdeme kolem rušné třídy nebo kolem méně inteligentní
sousedky, která zametá chodník nasucho, nadýchneme do svých plic a na našich sliznicích ulpí prach mnohem větší
koncentrace. Samozřejmě, že část prachu ležícího na silnici a chodníku pochází z atmosféry. Problém prachu
atmosférického a vířeného jsou ale dva zcela odlišné problémy. Ten druhý lze totiž úspěšně řešit například denním
umýváním chodníků a silnic, resp. jinou metodou mokrého čištění. V některých evropských městech tak doáhli
až 90%-ního zlepšení (!). A takové zlepšení by bylo žádoucí zejména tam, kde se v prachu objevují nebezpečné
koncentrace olova, kadmia, rtuti, arzenu, mědi, chromu, kyanidů, azbestu,dioxinů, PCB, radioaktivního popílku
z uhelných (!) elektráren apod. Mnoho toho věřejnosti není známo ani o škodlivosti hliníkových, manganičitých
a dalších oxidů "lehkých" kovů v prachu a smogu. Dráždivost prachu mohou stupňovat i roztoči a jejich exkrementy,
pyl a další potenciální alergeny přírodního i průmyslovéhop původu. Mnohá maminka netuší, že svému dítěti nepomůže
pečlivým mytím ovoce a proplachováním bylinek na čaj nasbíraných na louce za městem, když se její dítě motá kolem
prašných vozovek, hraje si na půdě zanesené metráky prachu, prohání merunu po prašném hřišti nebo si hraje
na zahrádce, na které se motorovou sekačkou seká tráva, čímž se zvíří téměř všechen prach, který na ní za několik týdnů
ulpěl. Zvířený prach, který často obsahuje téměř stejně vysokou hladinu škodlivých látek jako ten atmosférický,
vdechujeme doslova po kilech. Za jeden den na rušnějším nebo prašnějším místě v Ostravě nebo Praze vdechneme
objem pevných látek (prachu), který se rovná třiceti vykouřeným cigaretám. Za jeden rok můžeme toto množství počítat
řádově na kilogramy. Než se vrhneme do boje s prachem, nakoukněme do učebnic a statistik:

"Protože ekonomická aktivita lidské společnosti neustále sílí, narůstá množství umělých - antropogenních aerosolů
v atmosféře. Z uvedených
důvodů je nutno posuzovat atmosférický vzduch jako aerodisperzní systém neboli aerosoly. Aerosoly jsou tvořeny
mikroskopickými částicemi hmoty, tuhými i kapalnými, dispergovanými v plynném prostředí. Jinými slovy
jde o disperzi tuhých nebo kapalných látek v plynech. Aerosoly spolu s dalšími plynnými látkami tvoří kouřovou
mlhu známou jako smog." Aerosol vzniklý hořením a mísením produktů hoření a vzduchu nazýváme kouř a je jedním
z největších "dodavatelů" škodlivých pevných, kapalných a plynných látek do ovzduší.

Aerosol je navíc mimořádně účinnou formou, jak do sebe dostávat nejen léčivé, ale i toxické látky, včetně těch,
které tvoří prachové částice nebo jsou na ně vázány.

V České republice se vypouští do ovzduší ročně 1,5 milionu tun
prašného odpadu, do čeho ovšem není započítán vířený prach, resp. jeho podstatná část. Množství polétavého prachu
tedy zvyšují nejen jeho přímí producenti. Morálně zastaralé způsoby obdělávání půdy, při kterých je část roku půda
holá, umožňují odnášení půdních částic větrem
a vodou. Prach víří doprava, stavební a demoliční práce a
povrchová těžba v lomech a dolech a mechanické zpracování
kamene, uhlí a rud. Vířeného prachu se tedy do atmosféry dostanou na dobu delší než jedna minuta rovněž miliony tun
ročně. V Ostravě spadne ročně na 1 kilometr čtvereční od 50 do 1700 tun prachu a prašného odpadu. Na jednom místě
spadne za rok třeba jen 50 gramů prachu na metr čtvereční, ale jinde to může být třeba i neuvěřitelné 20 kilogramů
za rok. Jde-li však o prach
toxický, může být i těch 50 gramů velmi mnoho. Země i ovzduší jsou tu toxickým prachem doslova zamořené.

Prach může dráždit například kůži, dýchací cesty, sliznice
a oční spojivky, ale látky v něm obsažené - zejména ve spojení
s dalšími vlivy - mohou poškozovat vnitřní orgány nebo působit
jako teratogen či karcinogen, může tedy vyvolat poškození
plodu v matčině těle nebo rakovinové bujení. Smog ohrožuje
především osoby s chorobami dýchacího a oběhového systému,
děti a staré občany. Kuřáci si k tomu samozřejmě
připočítají ještě cigarety skutečně vykouřené. Plíce kuřáků
navíc díky vysoké teplotě cigaretového dýmu ztrácejí schopnost
se sami od vdechnutého prachu přirozeně očišťovat, protože přijdou o k tomu účelu nezbytné řasinky. Pak nastupuje
kuřácký kašel.

Dítě ani dospělý člověk by ročně neměli být méně než 150 dní na zdravém vzduchu, tedy na vzduchu bez prachu,
smogu a kysličníku uhelnatého. A nejméně 2x za rok by to měl být alespoň 3-týdenní pobyt, protože například
koncentrace kysličníku uhelnatého v krvi se sníží na normál až po 14 dnech (u kuřáků nikdy). Dovolená nám ovšem
pomůže jen pokud nebudeme na chalupě prášit koberce, zametat zaprášenou půdu nebo brousit starý nátěr ze střechy.
Také noční vytápění čoudícími kamínky na pevná paliva či spánek v chatce s čersvě nalakovaným obložením našemu
prázdninovému zdraví nepřidají.

Již v tělech nenarozených dětí, jejichž poškození a potrat byly
způsobeny zamořením životního prostředí v blízkosti hutních
závodů s nízkou ochranou ŽP na území Ruska byly zjištěny
vysoké koncentrace těžkých kovů a zinku z průmyslových
exhalací. Byli bychom naivní, kdybychom si mysleli, že v našich průmyslových zónách tomu jinak.

Prachové částice se vyskytují vlastně všude. Rozlišujeme
však prach inertní, se kterým se lidský organismus dovede
vypořádat bez větších komplikací, a prach kontaminovaný. S tím
už mohou být potíže, záleží na tom, co vlastně obsahuje.
Nejčastěji bývá prach zamořen těžkými kovy, které se v těle
ukládají a je obtížné nebo leckdy nemožné se jich zbavit.
Mohou se v organismu postupně hromadit a jejich nepříznivé
účinky so mohou projevit až po čase.

Nebezpečnost prachu spočívá i v tom, že zesiluje škodlivé působení dalších složek znečištění na člověka. Roztoči,
bakterie, viry, kysličník siřičitý, chemické postřiky, sloučeniny škodlivých kovů, kyseliny a další látky rozptýlené
ve vzduchu tvoří s prachem pro člověka velmi
nebezpečnou směs. Látky, které jsou za jiných podmínek
neškodné se stávají v přítomnosti prachu a látek v něm obsažených agresivnějšími, látky, které za normálních okolností
nevystupují jako alergeny začnou vyvolávat dlouhodobá alergická onemocnění. Některé
látky obsažené ve znečištěném ovzduší spolu navzájem reagují
a vytvářejí další ještě nebezpečnější látky a směsi.

Průmysl postupně přechází k efektivnějším a naštěstí většinou i méně prašným technologiím. Nístějové pece jsou
nahrazovány konvertorty, normální kotle na pevná paliva kotly na fluidní spalování, jak to udělaly např.
Moravskoslezské teplárny.

Švédská technologie firmy ABB Carbon předbíhá jiná
technická řešení na principu fluidníhoi spalování.
Dosud pracují dva takové systémy ve Švédsku a jeden v
Japonsku. Je při ní zaručena až 25-procentní úspora tuhého
paliva, tepelná účinnost se zvýší o pětinu, zato emise oxidů
síry se sníží minimálně o 90 procent, oxidů dusíku až o 85
procent a úlety popílku o 97 procent. Navíc odpadní popel je
bezrizikovým stavebním materiálem.

Ale i celou řadu dnes již bežných technologických provozů lze účinně odprášit. V Ostravských Vítkovicích se to např.
již před deseti lety podařilo u elektrických obloukových pecí. Zavedením technologie kontilití byla odstavena řada
hlubinných pecí i MB-pece. Na Nové huti byly odprášeny licí pole a kotle.

V mnoha podnicích se instalují filtry a odlučovače, snižuje se podíl vytápění uhelnými kaly a pevnými palivy
v domácnostech, zvyšuje se využívání "čisté" energie (solární energie, využívání odpadního tepla), zvyšuje se efektivita
energetických agregátů, např. používáním účinnějších kotlů (kondenzační režim), Výtopné kotelny jsou efektivně
kombinovány s produkcí elektrické energie... Vcelku se však růst znečišťování biosféry se zřejmě globálně nepodaří
zastavit ani v příštích letech, kdy bude stále ještě nezbytné využívat pevných paliv jako energetického zdroje, zhruba
ve výši současného rozsahu. Bude však k dispozici uhlí méně kvalitní, tj. méně výhřevné a s vyšším obsahem síry
a popelovin, případně jiných, často velmi nebezpečných minerálních příměsí.

Stále účinnější zachytávání popílku a jiných druhů prachu však již dávno přineslo nový problém typu "kam s ním".
Využívání méně hodnotných druhů uhlí se zvýšeným obsahem popelovin pro výrobu elektrické energie je spojeno
s ukládáním velkého množství pevných odpadů na složiště, která zabírají velké plochy půdního fondu. Současné
výzkumy i praxe ukazují, že elektrárenský popílek nemusí být jen obtížným balastem. Dalším zpracováním je možno
z něho získat některé kovy, jako např. měď, hliník, železo, chrom, vanadium, nikl, titan a mangan. Elektrárenských
popílků se může využívat při likvidaci komplikovaných důlních požárů, likvidaci záparů hald a odvalů důlní hlušiny,
na konstrukci těsnících objektů na dolech a pod. Z polétavých popílků se vyrábějí cihlové tvárnice a autoklávový
pórobeton. Popílky se požívají pro stabilizaci silničních podkladů, vykrývání nerovností terénu po lomové těžbě.
Směsí elektrárenského popela a důlní hlušiny je možno pokrývat svahy hald, kdy tato meliorační směs výrazně zlepšuje
řadu půdních vlastností. Smícháním kejdy s elektrárenským
popílkem vznikne výživný substrát dobrých půdních vlastností,
vhodný ale spíše pro parky a lesnictví (proč ne např. pro produkci palivového dříví). Tento postup sice pomohl zabít
dvě mouchy jednou ranou, avšak elektrárenské popílky většinou nejsou tak neškodné, jak se dřív zdálo, obsahují jednou
olovo nebo škodlivé formy chromu, jindy jsou i dlouhodobě radioaktivní. Proto širší využití takového substrátu
v zemědělství při produkci potravin je sporné.

Ostravská firma GEMEC řeší technologické propojení elektráren a
dolů. Prosazuje vyplňování vytěžených prostor zpracovaným
nízkostlačitelným odpadem vyrobeným z odpadních hlušin a
elektrárenského popílku. Tím šetří plochy země zavážené
haldami, předchází velkým poklesům půdy vlivem poddolování,
zabraňuje převážení elektrárenského popílku a následnému
zhoršování ovzduší. Těžba na zával je ovšem ekonomicky výhodnější, než investice do základkových zařízení
a ne každý důlní podnik na takové osvícené řešení hned přistoupí.

Jako dobrý příklad může posloužit i elektrárna Dětmarovice, kteráje největším energetickým zdrojem v ČR, který
používá k výrobě elektřiny černé uhlí. Její vedení se proto nedomnívá, že by kvůli odsíření měl přijít do útlumu
byť jen jeden ze čtyř dvousetmegawatových bloků.

Výroba proudu z černého uhlí je v souladu se světovým
trendem. Toto palivo je na rozdíl od hnědého uhlí výhřevnější,
pro výrobu stejného množství energie se ho spotřebuje méně, a
co je nejpodstatnější, produkuje mnohem méně síry, popele,
dusíku a dalších škodlivin. Elektrárna leží ve výhodné
poloze blízko šachet, náklady na dopravu surovin jsou tudíž
minimální a prachem je zatíženo méně komunikací.

Zatímco jinde putuje popílek od kotlů do odkališť,
hyzdí prostředí a průsaky narušuje spodní vrstvy, tu šli
suchou cestou. Pro popílkový substrát si jezdí s cisternami ze
šachet.

Důlní závody tento popílek následně smáčejí a dopravují
zpět do podzemí jako základku, čímž zabraňují poklesům půdy a
dalším škodám a ještě prospívají celému regionu.

Již deset let zde slouží i popílková havarijní skládka v
Kašpárkovicích u Havířova, která slouží pro případ nenadálé
poruchy v dodávkách jako rezerva této suroviny. Protože jde o
první úložiště na Severní Moravě a ve Slezsku vyhovující
zákonu o odpadech, nehrozí na něm žádné průsaky či jiné škody
na životním prostředí.

V těsné blízkosti elektrárny vyrostl provoz
agloporitového závodu, jenž zpracovává popílek na
nejrůznější výrobky pro stavební účely. Elektrárna jej vybudovala nákladem 22O milionů korun v bezprostředním
doteku s vlastním energetickým zdrojem. Umožní zpracovávat popílek na kamenivo s výbornými tepelně izolačními
vlastnostmi zvané agloporit. Sloužil také jako surovina ke zhotovení tvárnic, ale dnes se využívá zejména jako příměs
do betonu, např. do lehkého betonu pro stavbu mostů, k izolaci stropů a podlah a do stavebích směsí, jako příměs
do pórobetonu, cementu, na konstrukční vrstvy vozovek a dalších liniových staveb, ale z agloporitu v Dětmarovicích připravují také směsi ke zdění a pro výrobu hrubých i jemných omítek, a to v nejrůznějších barvách a odstínech.
A protože se dá tato hmota využít i k výrobě příček, najde zde každý stavebník garáže či
rodinného domku všechno pro rychlé a levné pořízení hrubé stavby.

Popílek se používá i pro rekultivaci důlních odkališť. Smísením popílku z dětmarovických kotlů s bentonitem vznikne
základ použitelný pro nepropustné vany skládek komunálního odpadu.Popílek z černého uhlí nepatří mezi toxické
popílky a tak je jeho možné použití velmi široké.

Ve výzkumn0m ústavu rostlinn0 výroby mají s plaveným elektrárenským popelem dobré zkušenosti jako s melioračním
substrátem (zahřívá a vylehčuje půdu), navíc je podle výzkumníků schopen z půdy abstrahovat těžké kovy, aniž by je
uvolňoval do okolí. Jsou dobré zkušenost i s jeho využitím v úloze filtru v prvním stupni čištění v ČOV. Podle
výzkumníků je prý dokonce již po přečištění na tomto filtru pít vodu pocházející z domovní kanalizace. (Viz práce Ing.
V. Petříkové Dr.Sc , z VÚRV Ruzyně.)

"Stavební" prach vzniká spíše při výrobě stavebních materiálů než na vlastní stavbě. Nejnebezpečnější je prach
obsahující azbestové částice. Většinou jde o víření prachu zejména dopravou a při zpracování
sypkých hmot, zejména cementu a cementových směsí. Často i řidič svým přístupem k práci může ovlivnit množství
zvířeného prachu, ale zpravidla pro nějaké ohledy na životní prostředí není nějak svýmn zaměstnavatelem motivován
.
Významným zdrojem prachu jsou trhací práce. Při odstřelu
vzniká mrak, který je spravidla unášen mimo stavbu.
V malé míře je možno vznik prachu omezit správným dimenzováním
náloží, jejich vhodnou konstrukcí nebo jejich používáním jen
za deště, bezvětří nebo vhodném směru větru. Demolovaný objekt
je možné zakrýt plachtami a kropením spláchnout část zvířeného
prachu. I zde je třeba disciplinovanosti a zájmu.

Velmi špatná je v českých městech situace s mokrým čištěním ulic, které se na Západě stalo nejúčinnějším prostředkem
boje se zvířeným prachem. Obce a městské obvody nemají finance nejen na nákup vlastních kropících aut, ale ani
na jejich občasný pronájem od soukromých firem a technických služeb. I když se situace velkých měst po nové
přerozdělení daní (podle počtu obyvatel) výrazně zlepšila, čištění ulic stále není prioritou a technika je stále dražší. Běžná
čistící auta vybavené kartáči a sacím zařízením velmi práší a cenově jsou pro úřady samosprávy stejně nedostupná jako
kropičky. Navíc, konkrétně v některých ostravských čtvrtích, je místní kanalizace natolik nevyhovující, že úplné splachování nečistoty z chodníků a silnic ji pravděpodobně vyřadí z provozu. V minulosti k tomu dokonce již docházelo
a musely být vynaloženy nemalé prostředky na její obnovu.

Co dělat? Asi nám nezbude než si vždy po dešti zamést chodník a silnici před svým domem sami nebo se v určité čtvrti
sdružit a zakoupit nějaký menší pojízný průmyslový vysavač za své peníze. Dnes máme 29. dubna a na mnoha
ostravských ulicích se již dva měsíce bez užitku válí velmi prašný posyp proti sněhu a náledí.

Náklady na celoživotní léčbu jediného člověka s chronickým
onemocněním horních cest dýchacích nebo s disfunkcí ledvin
a dalších chorob vzniklých z pobytu v toxickém prostředí
určitě dosahují částky srovnatelné s nákladem na koupi
čistícího zařízení. Přitom jedna čistá čtvrť může zlepšit
zdravotní stav u desítek nemocných.

Studie o prachu by byla neúplná, kdybych se nezmínil o přínosu
zeleně pro ekologii měst. Zeleň snižuje teplotu, hlučnost
a prašnost, snižuje rychlost větru a zvyšuje vlhkost vzduchu,
chrání půdu a umožňuje nám rekultivovat znehodnocené lokality

Z hlediska snižování prašnosti jsou cenné především
listnaté stromy. Pásy stromů už tím, že sníží rychlost větru
usndňují sedimentaci tuhých imisí. Koruna stromu zachytí až 10
krát více prachu než plocha trávníku o stejné projekci.
Filtrační účinek stromů je obrovský. Jeden hektar bukového
lesa odfiltruje ročně 68 tun tuhých imisí za rok v oblasti,
kde je samovolný spad menší než 5 tun. Clona stromů, keřů na
travnatých pruzích zachytí až 20x více prachu než samotný
trávník. Na ulici se stromy se v ovzduší nachází jen třetina
množství prachových částic. V parku je to jedna desetina.

Dnes už není pro nikoho nová informace, že rostliny
zachycují radioaktivní prvky, těžké kovy a některé dokonce
likvidují i chorobné bakterie, které mohou být v prachu
obsažené. Dle japonských výzkumů je nejcennější dřevinou při
zachycování škodlivin z ovzduší topol* a z našich rostlin
slunečnice. V Japonsku je to i rýže, zřejmě však zejména proto, že roste na mokré půdě, která prach zachytává. Je jasné,
že každé jezírko či ozdobný vodní příkop je neocenitelným pomocníkem při boji s prachem.

Pro výsadbu hygienických ochranných pásem má dále význam
lípa srdčitá, bobkovišeň lékařská, cesmína obecná, jasan manový, javor ginnala, kalina japonská, třešeň sakura,
kalina vrásčitolistá, jírovec pleťový, kaštan setý (jedlý kaštan) a jírovec maďal. Některé druhy dokáží prach na své listy
doslova přilepit (lípa). Ale i zdravý, nepříliš krátký trávník je dobrou pastí na prach. Při sběru opadaného listí a při sekání
trávy je však třeba si počínat opatrně, abychom zachycený prach znovu nevířili. Motorové sekačky dokáží rozpoutat
úplnou prachovou bouři. Trávu sekáme raději kosou, nejlépe po dešti. Posekanou trávu ani shrabané listí ve městě
nenecháváme válet na zemi a ihned je uložíme jako odpad. Vítr by zbytečně vířil na nich usazený prach.

Odsávání prachu v provozech i domácnostech je ke zdraví šetrnější, když je záchytný filtr mimo provoz a odprášený
vzduch se do místnosti nevrací. Ze vzduchu je totiž obtížné odstranit nejmenší částečky prachu, jejichž škodlivost
a schopnost pronikat do plicní tkáně je největší. V domácnostech je proto stále častěji používáno tzv. centrální vysávání,
kdy vysavač je umístěn na půdě nebo ve sklepě a v místnostech jsou jen vzduchové zásuvky.

Chceme-li domácnost zbavit alergizujícího prachu, nekupujeme těžké závěsy, ozdobné polštáře a plyšové hračky
a koberce nahradíme omyvatelnými krytinami nebo koberečky, které lze prát; pravidelně pereme záclony a závěsy;
knihovničky a poličky kupujeme pouze zasklené; před topnou sezónou omyjeme radiátory proudem vody a štětkou
vyčistíme prostory mezi žebry. Koberce, matrace a textilní potahy vysáváme občas i vodním vysavačem a pokud možno
je dáváme proschnout na vzduch a na slunce. Roztoči milují vlhko, proto podle dobré tradice našich prababiček dáváme
na slunce vyvětrat i deky a peřiny. Koberce můžeme dát chemicky vyprat do čistírny nebo je ošetřit přípravkem proti
roztočům. Prach utíráme pomalými pohyby hadřičkou namočenou ve vodě nebo polituře. Nezapomínáme, že nejmenší
částečky prachu jsou obtížně smáčivé a i před vlhkou hadřičkou nám "utíkají" a víří. Z podlahových krytin prach
nečistotu smetáme také opatrně smetákem nebo je stíráme vlhkou hadrou případně je vysajeme vodním vysavačem.

Prach, který se nenápadně ukládá v našich zahradách
otravuje půdu i plodiny, které na této půdě vypěstujeme. Půda
v některých ostravských zahrádkách v oblastech silného
znečištění ovzduší je prakticky až ze 100 procent tvořená
prachem a odpadem z hutí nashromážděného od počátku minulého století. Ještě nedávno jsem viděl takového městského
zahrádkáře, který jednoduše na jaře svůj záhonek v blízkosti hlavní třídy zametl smetáčkem a plnou lopatku prachu, který
se nestačil spojit se zemí, vysypal do popelnice. Ještě před dvaceti lety bylo nutno v Ostravě denně utírat porach mezi
zavřenými okny a na prádelních šňůrách (!). Dnes je situace nesrovnatelně lepší, ale problém prachu vyřešen rozhodně
není.

Díky kyselým dešťům se dnes také násobí uvolňování škodlivin z
prašného odpadu a ty v rozpustné formě mnohem intenzivněji
pronikají do rostlin a vody.Vápněním půdy sice snižujeme absorpci těžkých kovů rostlinami, blokujeme tak však
v půdě také některé prvky, které jsou pro rostliny důležité. Do plodů se většinou těžké kovy nedostanou, protože
se ochotně váží na vlákninu kořenové soustavy a stonku, ale plody mohou být toxickým prachem zaprášeny. Silně
zaprášeny bývají například hrozny červeného rybízu. Jablka mají dokonce "mastnou" vrstvu na povrchu, ve které prach
pevně ulpí, takže je třeba jej odstranit kartáčkem a teplou vodou. Dužinu v okolí stopky je lépe vykrojit, protože tu je
i nejvíce reziduí z postřiků a toto místo lze špatně očistit.

Spásáním zaprášených a neomytých rostlin a rostlinných produktů se škodliviny mnohdy dostávají do masa, mléka
a tuku užitkových zvířat.

K zamoření půdy často přispívají i sami občané. Zahrádkáři,
kteří hnojí půdu popelem získaným zejména spalováním
nekvalitního uhlí tak mohou nebezpečně zvýšit obsah těžkých
kovů včetně kadmia v půdě. Domácí popel z uhlí, koksu, uhelných
briket a uhelného prachu patří vždy na skládku odpadů, přestože
např. popel z černého uhlí je relativně neškodný.

Různá ekologická hlášení nám sice neříkají nic o zvířeném prachu, nicméně bychom měli někdy při jejich vysílání zbystřit
sluch: Při třetím stupni smogového ohrožení by všichni občané měli omezit fyzicky namáhavou práci a sportování
ve venkovním prostředí. Občané s chronickými oběhovými a dýchacími potížemi by měli omezit vycházky,
namáhavou práci zcela nevykonávat a ve venkovním prostředí vůbec nesportovat. Větrání snižujeme na minimum
- tak do 5 minut a podáváme jídlo a nápoje bohaté na vitamín C. Podáváme také antioxidanty, adaptogeny a rostlinné
přípravky a potravinové doplňky posilující imunitu. U dětí, které na smog reagují alergickou rýmou a dýchacími
těžkostmi musí lékař předepsat antihistaminika.

U dětí zatížených prachem doporučuji vedle sprchování a běžné hygieny také očištění víček a okolí očí tamponem
s pleťovou vodou, která nezanechává mastný povlak, vhodná je například pleťová voda s TTO od firmy Vivien.
Zabráníme dráždění očí a předejdeme vzniku zánětu či zhoršení alergie.

Darius Nosreti

* Poznámka: Topol černý, topol šedavý, topol linda (topol bílý), topol chlupatý, topol berlínský, topol kanadský, topol
bavlníkový, topol osika.

"Topoly byly vysazovány již v antice, a to spolu s platany, tisy apod. Byly to památné stromy zasvěcované Herkulovi
a jejich vytětí bylo trestáno vyhnanstvím. Ouoeny byly již tehdy léčebně využívány a Matthiolus uvádí využití
ve vlasových přípravcích, v mastech proti zánětům a na popáleniny. V homeopatii byla zavedena jako oficinální osika
a uplatňuje se dodnes. Mimo známých pupenů z topulů je lidově využívaná i kůra topolu bílého (především v Itálii) jako
prostředek proti horečcce, jako slabší adstringens a amarotonikum (5%-ní odvar, 2-3 šálky denně). Černý topol a osika
mají lidově zhruba stejné uplatnění. Pro značné množství tříslovin měla topolová kůra i technické použití v koželužství
na zpracování kůží." (J. Kresánek)

Zajímavé je, že dle zastaralých kritérií je topol ještě stále brán jako dřevina ekologicky méněhodnotná, které není
poskytnuta ochrana, která odpovídá jejímu významu. Vedle schopnosti chytat prach mají aleje topolů význam jako
přírodní větrolamy, pro zpevnění břehů a ozelenění vlhkých či zaplavovaných oblastí. Jejich dřevo není využitelné
ve stavebnictví a nábytkářství, je však lehké, tvárné, netřepí se a netříští (výroba zápalek, košíkářské prace z nařezaných
proužků osik, snadné zpracování jako palivového dříví). Patří mezi rychle rostoucí dřeviny a na odkalištích el.popela
a v Počeradech, Prunéřově nebo Tušimicích jej zkoušeli čeští výzkumníci z VÚRV v Ruzyni úspěšně pěstovat jako
energetickou dřevinu vhodnou pro spalování místo uhlí. Krom toho dřevo lze využít k výrobě papíru. Okrasný topol
balzámový pochází ze Severní Ameriky. Plemenem černého topolu je italský pyramidovitý topol, který má menší nároky
na vlhkost, takže je vhodný pro výsadbu kolem cest. Byla také zcela vyvrácena pověra, že plodové chmýří topolu má
význam při vzniku alergických reakcí. Dají se pěstovat různé klony, které nemají plody a neznervózňují některé důchodce
množstvím ochmýřených semen na (samičích rostlinách) nebo mají méně pylu (na samčích rostlinách), co potěší zase
alergiky. Jednoduchou ochranou proti pylu u všech vrbovitých (vrby, topoly, osiky) je ponechání jen samičích rostlin.
Genetickou úpravou topolu (např. bavlníkového nebo kanadského) by bylo možné získat nový zdroj rostlinných vláken
a zamezit tak ekologické degradaci obrovských ploch v různých státech způsobených nároky bavlníku na pěstování
na velkých plochách v podmínkách intenzivního zemědělství.



Spolupráce:
Český hydrometeorologický ústav, pobočka
Ostrava-Poruba, tel.: 596914451
Česká inspekce životního prostředí,
odbor ochrany ovzduší, tel.: 596611867
Dr. J. Roth, VÚRV Ruzyně



Literatura:
Petr Smékal: Užití optických metod ke stanovení
absorpční schopnosti vybraných rostlin vůči působení
tuhých imisí
Kol.: Ochrana životního prostředí /skripta VŠB/
Novinové články, zejména ostravský Večerník a archiv
autora

Vase a dalsi nazory a clanky a linky k tematu zverejnim e-mail

SUPER-HOME

Darius.cz - ARCHA

 HOME EKOLOG

Integrovaný systém textů

 MATERIALY

xxx

 HERBAR

xxx
KONOPI

Konopí v medicíně

 KNIHY, LINKY

doporucene

 DUSE STROMU

Duchovni, bioenergeticke, symbolicke aspekty stromu

 TECHNOLOGIE

Technologie obrábění dřeva