konopí, část 2.
Je možné, že konopí, původem ze střední Asie, bylo pěstováno již před deseti tisíci lety. Určitě se pěstovalo v Číně kolem r. 4000 př. n. l. a v Turkestánu kolem r. 3000 př. n. l. Dlouho se používalo jako lék v Indii, Číně, na středním východě, v jihovýchodní Asii, Jižní Africe a Jižní Americe. První doklad o použití cannabisu v lékařství je herbář, který byl vydán za vlády čínského císaře Šen-nunga pře 5000 lety. Cannabis se doporučoval při malárii, zácpě, revmatických bolestech, "nepřítomnosti duchem", a ženských chorobách.
V Indii se doporučoval cannabis pro oživení mysli, snížení horečky, vyvolání spánku, léčbu úplavice, povzbuzení chuti k jídlu, zlepšení trávení, úlevu bolestí hlavy a pro léčbu pohlavních nemocí.
V ayurvédském lékařství "produkty konopí tvoří důležitou součást mnoha léků, které slouží k léčení průjmu, cholery, žloutenky, tetanu, revmatismu, poruch spánku, bolestem, kašli, zažívacích problémů, impotenci, malárii a alkoholismu" (Fischer 1975, in Ch. Ratsch: Konopí...). "Listy jsou předepisovány především v případech chronických a akutních onemocnění průjmem, při poruchách spánku, tetanu a poruchách menstruace, většinou se smíchávají s černým pepřem a cukrem. Pasta z čerstvých listů se nanáší na vředy a nádory. Čerstvě vylisovaná šťáva z listů je vmasírována do pokožky hlavy, aby byly odstraněny lupy a blechy. Suchý prášek se nanáší na mokvající rány a svědivé kožní partie. Při hemeroidech, bolestech očí a orchitis je předepisována listová kaše. Ganja a Charas se používají při onemocněních nervového systému, zažívacích potížích a kapavce. Kouř Ganja je polykán při otravě aurpigmentem a rektálně aplikován při tříselné kýle. Charas se používá při léčení malárie, delíria, periodických bolestí hlavy, při migréně, akutní mánii, bláznovství, tuposti, černém kašli, kašli, astma, anémii, nervózním zvracení, tetanu, křečích a nervových zhrouceních. Čaj ze semen je předepisován při gonorrhoe (Dastur 1985, tamtéž). "Bhílové z distriktu Jhabua kouří konopí jako tišící prostředek při zlomeninách kostí. V Kumaonu se vylisovaná listová šťáva nanáší zvnějška při léčbě hemeroidů. V Kašmíru mají lidé postižení dnou kouřit mnoho Ganja. (Vetschera a Pillai, 1979, tamtéž). Pro hledače prostředků na oči unavené z obrazovek počítačů a televizních monitorů bude možná jednou i u nás dostupný prostředek dle kašmírského receptu: "Čerstvé listy se pokládají při očních problémech na oční víčka" (Shan 1982, tamtéž).
Konopí je odpradávna součástí také tibetské farmakologie:
" Lékařské vlastnosti konopí jsou přesně definovány: ,Konopí je chuti hořké, horké v energii, ucpávající, lehké, působí proti nadýmání, mírní KAPHA (sliz), uvolňuje PITTA (žluč). Způsobuje pocit radosti opojení a podněcuje trávení, osobu činí řečnou' (Dash 1987, tamtéž) Konopí je "pittala" a je proto užíváno při nemocích a poruchách, které jsou způsobeny žlučí (pitta). Žluč podporuje aktivizační, zahřívací funkci výměny látek a je tak koncentrována v játrech. Lék vytvořený na základě "pittala" podporuje obzvláště funkci jater, a tím i procesu trávení. Konopí je předepisováno na základě svého antiflegmatického (slizu zabraňujícího) působení především u onemocnění nervových, nemocí trávicích orgánů, dýchacích cest, kůže, mízy a genitálií. Listina nemocí, které jsou léčeny konopím, zahrnuje revmatismus, kousnutí zvířetem, uštknutí štírem, zanícení, lepru, křeče, průjem, choleru, zadržování moči, rýmu, kašel a intestinální červy. Často je užíváno vnitřně, při hnisavých onemocněních, např. zanícení ucha... (Touw 1981, tamtéž) V Tibetu se konopné produkty podávaly například i po porodu nebo při vysokohorských tůrách pro zvýšení výkonnosti a pro překonání závrati a vysokohorské nemoci.
Všude se konopí používá jako tonikum, afrodisiakum, prostředek na "posílení potence a mužné síly", prostředek pro zlepšení meditační koncentrace a jako doping a posilující prostředek v různých náročných situacích.
Šamani z Himalájí pili Bhang, aby uvolnili léčivý tok bioenergie, a aby upadli do žádoucího transu nebo extáze, které jsou nutné pro léčebné rituály. Obětí konopí bohům je podnícena léčivá síla procházející šamany a přecházející na nemocné. Nemocnému jsou předepsány lektvary pocházející z konopí zejména proti depresím, nechutenství, střídavosti nálad nebo proti často se v Himalájích vyskytující výškové nemoci.
Za (mýtického) zakladatele čínského bylinného umění a farmacie je považován Shen-Nung nebo Shennong. On, jehož jméno znamená "božský pán země", byl porozen poté, co se jeho matky dotkla hlava božského draka. Shen-Nung je mnohdy zobrazován jako člověk, jindy jako spojení lidského těla s volí hlavou. Je označován také jako Yandi, "Červený císař". Byl v čele oběti stáda a přinesl člověku požehnání ve výsadbě. Naučil člověka používat pluh a pěstovat "patero druhů obilí", ke kterým patřilo také konopí. Vyzoušel léčivé, výživné a jedovaté rostliny sám na sobě a sestavil nauku o léčení, která je údajně základem Pen ts ao Ching.
Ve farmakologii Shen Nung, která byla podle legendy sestavena v roce 2737 př. n. l., ale ve skutečnosti vznikla až v 1. století (dynastie Han), se praví, že "konopí léčí ženské slabosti, dnu, revmatismus, malárii, beri-beri, zácpu a duševní nepřítomnost ". Varianta konopí zvaná ta-ma je zde známa jako základní surovina pro výrobu elixíru nesmrtelnosti : "Tento elixír promění smrtelníka v božskou transcendentální osobu . Učení Tao zdůrazňuje, že k dosažení cílů Tao je nutno opustit vlastní vědomí . Přesně tohoto stavu je možno docílit pomocí konopí - Cannabis." Zřejmě již za dinastie Han bylo kouření produktů konopí známé, jak vyplývá z nálezu hlavičky dýmky v Xianyang (provincie Shaanxi). Konopí bylo užíváno i taoistickými alchymisty . Konopí patřilo vedle akonitinu, náprstníku, rumělky, rtuti, zlata a arsénu k nejdůležitějším přísadám taoistického elixíru nesmrtelnosti. Nekromanty bylo konopí užíváno společně s žen-šenovým kořenem, aby bylo možno předpovídat budoucnost .
Neblaze proslulý lékař a první chirurg Číny Hua-To (asi 190-265 n.l.) zavedl narkotikum a analgetikum Ma-Yo. Sestávalo z konopné pryskyřice a vína. Číňané, kteří chovají jistou zdrženlivost vůči zásahům do lidského těla, nechtějí ovšem o anestetiku ( analgetiku ) nic vědět. V roce 1578 sepsal Li-Shih-Chen (nebo Li Shizen) svou slavnpu knihu bylin Pen-ts ao, která je doposud základní knihou čínského bylinného lékařství. Podle ní je možno léčit mnoho nemocí konopím: nervozitu, senilitu, ženský výtok, porodní komplikace, otrávení sírou, olovem nebo omějí, zácpu, těžké zvracení, kožní vyrážky, vředy, rány, vypadávání vlasů, posit suchosti v jícnu, píchnutí štírem, hemeroidy. Li-Shih-Chen udává také recept pro výrobu anestetika : "Posbíráme-li v sedmém a osmém měsíci roku stejné množství man-t o-lo (bílý durman, Datura alba) a konopí, necháme-li je usušit ve stínu a rozpustit ve víně, způsobí požití narkotickou anestézii a umožní tak bezbolestné provedení malých operací a vypalování."
Užití konopí v čínském lékařství je možno chápat jen na základě principů etiky a kosmologie:
"Základní myšlenkou, jež ovládá čínské lékařství, je, že člověk a příroda jsou spolu svázáni. Čínské lékařství doporučuje ochranná opatření a přirozené léčitelské umění prostřednictvím akupunktury, moxibuce, fytoterapie, masáží a jiných zásahů rukou. Člověk, který zaujímá místo mezi nebem a zemí, se musí začlenit do vnějšího světa. Z tohoto důvodu je lékařství vnitřně spojeno s kosmologií. Má sklony k rozšíření pole působení praktiků a spojení s universem."
Na základě tohoto pojetí je třeba chápat lékařský význam konopí jako prevenčního prostředku, jako tonika a afrodisiaka, jakož i terapeutického léku. Konopí má neotřesitelné postavení v čínském lékařství. Je uváděno ve všech oficiálních lékařských naukách. Objevuje se pod názvem Hou-maren, Majen nebo Ta-ma a přiřazuje se k " seditačním a astmatickým prostředkům ". Současně patří také mezi pročišťovací, "směrem dolů působící" prostředky , neboť je také výborným projímadlem u starších lidí. Všeobecně se říká:
"Každý díl rostliny se lékařsky využívá - oleje mírní podráždění způsobená suchem v krku, samčí květy se používají u menstruačních poruch, pryskyřice samičích květů je lehce jedovatá a působí na nervový systém (hašiš). Užívá se u nervových bolestí . Li Shizen poznamenává, že jejich přespřílišná konzumace způsobuje ,halucinace a nejistý krok'.
Báze (podstata) konopí je popisována jako sladká a neutrální - má afinitu ke slezině, žaludku a tlustému střevu. Působí laxativně, podporuje prokrvování, změkčuje pokožku, mírní podrážděnou sliznici, kašel, působí antisepticky a antidoticky. Je předpisováno především při "zácpě v důsledku nedostatku tekutin, především u starších pacientů a po porodech", zadržované moči, menstruačních anomáliích, zvracení, zánětech středního ucha a popáleninách . Většinou jsou semena o dávce 9 - 30 g smíchány s ostatními drogami nebo podávány ve formě čaje. Jako možná náhrada se uvádí lněná semínka: Semena Cannabis mají podle čínské farmakologie totéž tradiční pole působení jako semena Lini". (Tamtéž.)
V Africe se používal při úplavici, malárii a jiných horečnatých onemocněních. Dnes některé kmeny léčí uštknutí hadem konopím anebo je kouří před porodem. Podle indiánských pramenů se rostlina využívala k léčbě lepry, pohlavních chorob, mánií, ale také k léčení méně závažných problémů, jakými jsou např lupy nebo nespavost .

Také Galén a jiní lékaři klasické a antické éry se zmínili o konopí jako léku a ve středověké Evropě bylo vysoce ceněno. Evropští lékaři ve středověku vycházeli z receptů a léčebných metod, které zavedli Galénos a Dioskorides. Rozlišovali mezi použitím přírodníko ("hrubého") konopí k léčbě "vřídků a nádorů" , zatímco kultivované ("pěstěné") konopí se uplatňovalo při méně závažných potížích. Není divu, že u těchto léků byly vysoce ceněny psychoaktivní vlastnosti, a najdeme je proto v nejrůznějších směsích proti bolestem . Ženy v Lesothu dodnes kouří marihuanu, když se připravují na porod. K léčebným účelům bylo konopí využíváno i abatyší Hildegardou. Například obklady z vařeného konopí doporučovala na posílení a zlepšení stavu "studeného" žaludku. Anglický duchovní Robert Burton ve své proslulé knize The Anatomy of Melancholy vydané r. 1621 navrhl použití konopí pro léčbu deprese. Nový anglický lékopis doporučil přikládání kořenů konopí na kůži při zánětech kůže, kterýžto lék byl již obecně rozšířen ve východní Evropě.
Edinburgský nový lékopis z r. 1794 obsahoval dlouhý popis účinků konopí a uvedl, že olej je prospěšný při léčbě kašle, pohlavních nemocí a inkontinence moče (nedostatečná činnost svěračů).
Německý lékař, profesor lékařství, univerzální učenec se spisovatelskými ambicemi a znalec lidového léčitelství Dr. Georg Friedrich Most dokončil roku 1841 svou Encyklopedii veškeré lidové léčby. Jak vyplývá z knihy - konopí dobře znal a mnohostranně využíval: "Malé děti ve svém prvním roce života často po nachlazení trpí zadržováním moče, přičemž já v tomto případě jako působivý domácí prostředek navrhuji čajovou lžičku rozdrcených konopných semen (Semen Cannabis), zalitou půlkem šálku vařící vody, jak jsem se tomu naučil u jedné staré dámy. Čaj pijeme teplý, oslazený cukrem." (Most 1843, In Ch. Ratsch: Konopí...)
"Semen Cannabis. Ke článku konopí uvádíme ještě následující: Velmi působivý, mnou mnohokráte vyzkoušený prostředek, proti spastickému zadržování moče u kojenců (ale i dospělých) je jedna až tři polévkové lžíce plné rozdrcených konopných semen rozpuštěných ve dvou šálcích vařící vody, které se pijí teplé. - Podle Freudensteina (Diss. de cannabis sativae usu et viribus narcotis. Marpurgi 1841) existuje vedle Cannabis sativa L. také ještě jiný druh: Cannabis indica Lamarck (sic), která působí narkotičtěji. Již staří Skýtové znali podle Herodota kouření konopných listů jako omamný prostředek, - v Egyptě užívali zlodějíčkové téhož, aby ti, kteří měli být okradeni, byli dostatečně uspáni, a také Aubert (De la Peste etc. Paris 1840) chválí konopí obzvláště v období moru, kde viděl ze dvanácti nemocných sedm uzdravených. Konopný extrakt obsahující pryskyřici používal Dr. O' Shaughnessy jako narkotický prostředek, přičemž je nutno podotknout, že v teplejších podnebních pásmech vytryskuje z listů a stonků pryskyřicová šťáva, která má nahořklé aroma a ostrou narkotickou vůni. Extrakt se udržuje vařením usušené rostliny v lihu a odpařováním, přičemž rozpuštěním jednoho gránu extraktu v jedné drachmě alkoholu dosáhneme vytvoření tinktury. Tento prostředek se osvědčil především u tetanu, kdy podáváme každou půlhodinu jednu drachmu tinktury, dokud křeče neustanou. (British and Foreign med. Review, July 1840)" (In Ch. Ratsch: Konopí...)

Další lékařské nebo ověřené indikace do r. 1900 v Evropě:
Vzteklina, revmatizmus, epilepsie, tetanus, analgetikum (tinktura z cannabisu užívaná ústně), protizáchvatový lék, neuralgie, dysmenorrhey (menstruační bolesti), křeče, porodní bolesti, astma, porodní psychóza, kapavka, chronická bronchitida, hypnotikum, proti neklidu, úzkosti, na konečné fáze nemoci (na odvedení pozornosti), analgetikum, místní anestetikum (zejména pro sliznice úst a jazyka), senilní nespavost, migréna, bolestivé nervové poruchy obličeje, epilepsie, deprese, melancholie (zejména spojená s utkvělým hloubáním), chronické duševní choroby, bolesti dělohy, žaludeční vředy, léčení u opiátových závislostí, nechutenství. Konopný prášek přiložený na kůži měl léčit růži.

V minulosti byla nať konopí indického (Summitas cannabis, Herba cannabis indicae) v hojné míře předepisována při záduše, nespavosti, neuralgiích, migréně, poruchách zažívání. Dřívější lékárny zhotovovaly rozličné přípravky s obsahem konopí jako Pastilli cannabis indicae, Cannabinum purum. Proti lehké nespavosti se podával lék jako Cannabinum tannicum, jako uspávající prostředek pro děti sloužil tekutý vodný výtažek - Extractum cannabis indicae aquosum fluidum. Lihový extrakt (Tinctura cannabis, Tinctura cannabis indicae) léčil dnu, revmatismus, tzv. tanec svatého Víta, tetanus, otravu strychninem. Dokonce odstraňoval "kuří oka", neboť přítomná pryskyřice působila leptavě.

V českých médiích byly v poslední době médii zaznamenány případy domácí výroby masti a náplastí s obsahem účinných látek konopí na různé kožní problémy.
Konopná mast podle tohoto zdroje údajně léčí opar a chrání před jeho znovuvypuknutím, léčí nemocné klouby, zmenšuje bolestivost a zvyšuje pohyblivost - např. u revmatoidní artritidy.
Květoslava Bendová z obce Dvory nad Lužnicí, která má 12 let Parkinsonovu nemoc, udává subjektivní zlepšení po třech týdnech užívání konopí. (Objektivně nepotvrzeno.)
"Diskusi o léčebném využití konopí i mezi lékařskou veřejností rozpoutal příběh nejznámějšího českého průkopníka konopné medicíny Josefa Ponikelského, který na sobě tuto léčbu úspěšně praktikuje. ,Ačkoliv léčba konopím neměla zprvu žádný efekt, pan J. P. vytrval a asi po dvou měsících vskutku mohl konstatovat nepochybné zlepšení hybnosti. Zlepšování postupovalo, až se ustálil dlouhodobě dobrý stav s jen nevýraznými parkinsonskými projevy. Ostatní léčba se přitom nezměnila,' píše neurolog Evžen Růžička v odborném časopise Parkinson.
Ve svém článku nabádá lékařskou veřejnost, že z lékařského pohledu nelze užívání konopí v léčbě doporučovat, přestože by tato léčba mohla být účinná: ,Lékař má právo léčit své pacienty jen takovým lékem, který prošel komplikovanou procedurou předepsaných chemických, toxikologických a dalších zkoušek potvrzujících zdravotní neškodnost léku,' argumentuje Růžička.
Ve světě na toto téma vznikla celá řada studií. V šesti státech USA je povolen prodej marihuany na lékařský předpis. Češi, kteří by chtěli léčebné účinky konopí využít, se však stále musejí obávat trestního postihu."
(Marek Jehlička in LN 9.9.2000)

"Léčivý účin semence byl nově u nás poznán J. Šírkem a zařazen jím do léčivé výživy u plicní a j. tuberkulosy. Výše citovaný herbář Tabernaemontanův uvádí sice podle galena, že semenec škodí hlavě a žaludku a špatně se tráví. Záleží zde asi mnoho na přípravě. Podle Paula Aegineta suší a větry rozhání, tlumí sexus (hašiš právě opačně). Semenec v mléce vařený a teplý pitý tlumí a zahání suchý sípavý kašel. Zvyšuje plodnost slepic, že nesou i v zimě. Semenec omytý a v bílém víně vařený až pukne, pak rozmělněný na mléčnou emulsi azfiltrovaný, dává podle Joachima Krameraria (tento Matthiolův herbář do češtiny přeložen od Adama Hubera z Ryznbachu a Daniela Adama z Weleslavína (1596), ,truňk velmi dobrý, který krotí bolení břišní, ale třeba opakovat.' Konopný olej je pak oběma těmito herbáři doporučován na vyčištění zalehlého zvukovodu a na rozhánění zatvrdlých otoků - studených tvrdých zduřenin. Dáván do ucha i u chron. otitis a též šťáva z nezralého semence do bolavých uší.

Podle Dinanda (viz dále) 3 - 4 lžice semence rozmačkané a svařené s 1 l mléka a přes den vypité jsou dobrým lékem proti žloutence, uvolňují játra a krotí též poluce. Odvar ve víně je pak močopudný.

O užití odvaru kořene jako zevního emoliens u dny a kloubních otoků opakují oba autoři poznatek Galenův. zajímavé je pak další léčebné užití, u obou celkem shodné, kde jednak zřejmo, že se uplatňuje účin analgetický, jednak námi znovu objevený účin antibiotický.

O listech a šťávě z rostliny udávají oba tito autoři, že vyhání červy, hlavně u koní. A podobně i žížaly ze země, čehož rybáři využívají, aby si takto bez rytí opatřili vnadidlo. Toto a též příznivý účin semence na nosnost slepic zná i Petr Crescentius ve svém zemědělském ,Vševědu': New Feldt und Ackerbaw 1583. Je zajímavé, že jinak zná konopí jen jako přadnou rostlinu a rovněž neví nic o hašiši. Na spáleniny radí pak Tabernaemontanus i Kramerarius přikládati čerstvé listí z konopí a nenechat zaschnout a ještě lépe: konopí v hmoždíři ztlouci a s máslem(víme dnes, že má máslo účinky podobné azulenu, protizánětlivé) udělat mast. Zde se tedy uplatní jak analgetický, tak antibiotický účin. Šťáva z rostliny je podle Ruellia dobrá do ucha na tišení bolesti a léčení otitidy, podobně jako výše uvedeno u konopného oleje. Šťáva ta je dobrá též na rány a vředy. Ženy od zkažené matky k zemi padlé (ohnuté) zase povstanou (napřímí se), když zapálené konopí se jim drží u nosu. Proti řezavce (cystitis) radí pak svařit asi 3 vršky konopí ve směsi vína a vody a z odvaru tak horkou páru, jak se snese, nechat proudit proti klínu (perineu), pak vodu pustit. Je zajímavo, že tato indikace, to jest užití Cannabis, ovšem vnitřně, u cystitis zvláště vyzdvihují dnes stále homoeopathé (Madaus). Homoeopathé mají jednak Teep (čerstvé konopí rozetřené s laktosou), a to D2, tablety po 0,25 g, užívá se po 2 hodinách, jedna tableta 3 - 4krát denně. Jednak tinkturu z Cannabis indica, která je brána v D3 až D4 a tyto léky považovány za zvláště účinné u cystitis a urethritis.

Dinand uvádí tento předpis u cistitis. Po 15 g rozmačkaných listů vavřínu, hluchavky a puškvorce, po 30 g rozmačkaných jalovčinek, semence, rozmariny, lékořice, slupek bobulí černého rybízu, kořene petržele a 10 g šafránu se svaří ve čtyřech litrech vody a na dva litry zahustí. Scedí. Denně se béře po 4 - 5 lžicích před snídaní, obědem a večeří.

Vůně konopí pro některé lidi nepříjemná, jiným příjemná, odhání, jak výše uvedeno, bělásky. Včely však pel rády sbírají. Ale jako lék v medu jim podaný konopný extrakt nevzaly. V XVI. století bylo konopí zavěšováno do ložnic, aby odhánělo hmyz, zvláště komáry.

V dnešním lékařství užívána tinktura z vrcholků samičích rostlin Cannabis indica jen homoeopathy vnitřně a uplatňuje se tu hlavně hašišový účin. Velkou literaturu o tom lze nalézti v Kompendium der wissenschaftlichen und praktischen Homoopathie od H. Schloelera (1951). Na základě obrazu hašišového opojení a dále podle pálení v urethře u u chronických poživačů hašiše a očních změn u nich, jsou příslušné malé dávky tinktury zkoušeny u paralys, delirium tremens, schizophrenie, katatonie, hebefremie, u migreny a sclerosis multiplex, u asthma codiale, stenokardie, skrofulosních změn očních a jmenovitě u cystitid a migraeny je tato tinktura oceněna. A. P. Dinand (Handbuch der Heilpflanzenkunde, 1926) uvádí se severoamerického farmaceut. časopisu vřele doporučovanou tam tuto léčbu migrény: Svědomitě po 14 dní denně před jídlem bráti 1,5 ctg extraktu hašišového Cannabis, pak 14 dní 2 ctg, koncem 4. týdne 3 ctg, pokračovat po více měsíců. Snad u cystitis se uplatní i její antibiotický účin. V allopathické medicině je Cannabis dnes takřka neznámý lék. Ještě do salicylového kollodia na kuří oka se někdy Extr. cannabis přidává, což je velmi účelno jak pro analgetický, tak antibiotický účin.

V Hegiho základním díle o středoevropské floře (II. sv., str. 133) našel Dr. Krejčí zmínku o tom, že konopí bylo ve stomatologii již analgeticky využito a práce dále v tomto našem souboru uvedené tento bolest tišící účin plně potvrzují. Podobně našel jsem v seznamu léků velké anglické farmaceutické firmy Burroughs Welcome & Comp. specialitu Cannabine Tannate, účinné sedativum, kde lék doporučen - kombinován tu s tříslem, vodilkou kanadskou a námelem - proti metrorrhagiím a dysmenorrhoím. Zdá se však, že tu jde o léčebné využití hašiše, mnohokráte již dříve zkoušené, ale pro nejednotnost účinku dováženého hašiše opuštěné. Výhodou našich extraktů je možnost přesného stanovení účinku antibiotického i analgetického a pak to, že schází opojný nebezpečný účin orientálního konopí.

Od Dr. r. Kohlera mám pak recept proti hučení v uších: ZnO, extr. Valerianae, extr. Hyoscyami, extr. Cannabis a 1,6, zhotovit 60 pilulek. Dr. Bradna pozoroval pak, že po semenci se pokusná drobná zvířata dobře množí, což souhlasí s tím starým pozorováním o vlivu semence na nosnost slepic a snad odporuje údajům Galenovým. Ovšem i to je vysvětlitelno, jde-li u Galena o sexuální činnost muže, jak je pravděpodobno, a v semenci jsou hormony ženské. jinak vlastně užívá jen Dr. Šírek semence v mléce na léčení plicní tbc (Rozhledy v tbc - přílohy seš. 5 - 6 X. 1950) H. Thaa (Pharm. 1953, 262) udává, že droga obsahuje též cholin. Cholin je považován za účinné uterotonikum, vykládána jím na př. léčivá moc mochny husí (Potentilla anserina L.) u ženských chorob. (Perrot i Klein uvádějí u konopí též trigonelin) a bylo by ho možno snad užít na léčení žaludečních vředů. Gastralgie, jako indikace pro vnitřní užití hašiše uvádí též A. Richaud a R. hazard (Précis de Thérapeutique et de Pharmacologie, 1943). užívána tu tinktura (max. dávka 1 g denně) i extrakt (max. dávka 0,1 g denně). dříve byl s oblibou Cannabis" kombinován s tříslem, pravděpodobně je to účelno. u dragendorffa nacházíme u konopí ještě další indikace: vedle migrény katary střevní a dýchadel, choleru a nemoci dělohy. U nervových chorob využití hašiše však selhalo, což spočívá jednak na velké nejednotnosti drogy, na maximálně kolísající toxicitě, jednak na velmi nestejné individuální reaktivnosti. Podle původu, způsobu sběru a jistě i podle ročního klimatu je tu omamných látek rozhodně daleko méně než v teplé zoně. orientálci snad reagují jinak než běloch a reakce je jiná i podle okamžité nálady poživače hašiše. Tvrdí se, že hašiš vlastně jen zveličuje danou náladu a tedy příjemný výsledek je jen u toho, kdo je právě v dobrém, klidném rozpoložení. Naopak ze stavů nepříjemných hašiš jen úzkost, starost zveličuje. Je to opojení dobré pohody posluchačů a vypravěčů pohádek tisíce a jedné noci a pro evropana, který hledá zapomenutí běd, tedy není to vhodná droga opojná a též v evropě se používání hašiše, ať per os či kouřením (výjimečně se někde hašiš i šňupá), nikdy nerozšířilo, zato v jižních státech USA i v Jižní Americe kouření marihuany, jak zde hašiš nazýván, se stává sociální hrozbou. …

Lidové indikace pro konopí, a to jak konečky výhonků, tak pro semenec, jsou velmi široké. Emulse ze semen 1:10, zvaná konopné mléko, byla užívána při kapavce. Tato indikace je velmi rozšířena i v Argentině. Zde se užívá toto mléko proti katarům měchýře močového a též proti žloutence. Semencová kaše je známa i černochům jihoafrickým kmene Suto, dávájí ji i kojencům. Též dáván odvar ze semen i rostliny maniakům, má býti poněkud močopudný a mírní zánětlivé změny. Je tu tedy užití jak semence, tak drogy u cystitis a urethritis obdobné, jako už ve starých herbářích a u homoeopathů. Ale odporuje údajům Galenovým. Olej v Argentině vnitřně užíván i proti saturnismu, v obkladech na prsa proti přílišné sekreci mléka. Ostatně jak semeno, tak droga je v Argentině téměř panaceum: u tetanu, melancholie, koliky, zácpy, zduření jater, bolestí žaludku, při kapavce, sterilitě, impotenci, asthmatu, abortu i tbc plic. Zřejmě v mnoha případech nesprávně, např. u té zácpy. Ve středověku se odvar z konopí dával právě proti průjmu dobytka. Spíše než semeno však dáván extrakt, v dávce 1 - 2 kapky. Olej byl dáván zevně i na rakovinu, to i v Evropě. U indického konopí doporučována i kůra z kořenů jako febrifugní a co tonikum, proti bolestem žaludku i proti dysenterii. Bere se čerstvá přímo nebo v odvaru, a to hlavně z jarních kořenů. I semena tak účinkují. Kořen zbaven hořčiny prý možno požívat jako škrobnatý pokrm (?). Čerstvé rozdrcené kořeny přikládaný i na spáleniny, krotí bolesti (Dinand).

Hlavní léčebné použití i v lidovém lékařství mají však květné vrcholky samičí, méně samčí a listy. Nejúčinější jsou extrakty s tukem, např. získané pomocí másla. Tento »Extr. Cannabis ind. pingue« opojuje jako hašiš, a to už u 0,1 g. Byl prý i předpisován u basedowa. V účinnosti druhý je extrakt etherový proti bolení hlavy, neuralgii, dně, rheumatismu,1 chorei, melancholii, deliriu, hysterii, gastralgiích2 a nechutenství. Vodní extrakt není opojný vůbec, užíván u zácpy (?), plicní tbc a dokonce jako uspávací prostředek pro děti. V Argentině infusum na listy považováno za močopudné a potopudné. Rozdrcené listy jako kataplasma na furunkly. V severní Brazilii listy z konopí - diamba - kouřeny z vodních dýmek, což sem přeneseno z Afriky. Užívány pak jako lék sedativní a hypnotický, též proti asthmatu. Zevně doporučována u nás celá rostlinana obklady u zánětů a v octě spolu s jalovcem na obklady hlavy při horečce. Výslovně antibiotické lidové užití uvádí Dinand: Tinktura Cannabis na erysipel zevně.

1. Proti rheumatismu užíván odvar z listí (15 - 20 g v 0,5 l vody) vnitřně, obklady ze semencové kaše zevně a též zábaly do konopného pazdeří či koudele. Semencová kaše dávána zevně i na erysipel. 2. U nervosních gastralgií uvádí Graemer tento předpis: 0,75 g Extr. Cannabis indica, 10 g etheru, 10 kapek denně na vlhký cukr.

Zvláště zajímavé indikace pro konopí mají však kmeny africké. Zde v jižní Africe nese mnohdy stejné jméno »dagga« s Leonotis leonorus a obojí užíváno jako analgetikum, sedativum a antibiotikum. (T. S. Githens: Drug Plants of Africe - Philadelphia 1949. (J. M. Watt a M. G. Breyer-Brandwijková: The medical and poisonous plants of Southern Afrika. Edinburgh 1932) popisují antibiotické užití v Jižní Rhodesii proti malarii a haemoglobinurii, sepsi, anthraxu a dysenterii. U kmenů Xosa na léčení zánětů kopyt. U kmenů Fingo užívány listy proti hadímu ušknutí a u kmene Suto ženy kouří konopí na otupení bolesti při porodu. Jinak v celé Africe se hašiš kouří všeobecně ajko narkotikum a opojná droga.

Konopí je předmětem mnohých pověr. Tak P. Sobotka uvádí, že o sv. Janu Křtiteli válely se v něm dívky. Vstalo-li konopí, vdaly se do roka. Jistě byly při tom hodně opatrné, zlomené konopí se tak snadno nenapřímí.

Přehlédneme-li hlavní indikace, vidíme, že zde všude v lidovém lékařství i u primitivů znám analgetický a antibioticků účin konopí, pak účin na urogenitální systém, který byl znám i starým lékařům a na který oficiální lékařství, na škodu nemocných zapomnělo."

(ZDENĚK KREJČÍ ÚČIN LÁTEK Z CANNABIS INDICA L., 1955 - ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS - TOM. VI., in www.konopa.cz)
DALSI STRANKA

HOME NAZVY HOME BYLINAR HOME ARCHEUS
HELP DROGY HELP MLADEZ TOXIKOLOGIE
DREVO

Technicke vyuziti dreva adrevnatych bylin (i konopi)

 HOME CLANKY AGENTURA NIKOLA