„Hořčík,magnesium, Mg, chemický prvek II.A skupiny periodické soustavy,
protonové číslo 12, relativní atomová hmotnost 24,305. Teplota tání je 650°C,
teplota varu 1110°C, hustota 1740kg/m³. Hořčík byl objeven v roce 1808. Je to
stříbřitě bílý, lesklý kov. V přírodě se vyskytuje pouze ve sloučeninách,
například minerál magnezit, dolomit, azbest, také v mořské vodě jako chlorid
a síran. Vyrábí se elektrolýzou roztaveného odvodněného karnalitu KCl . MgCl₂.
Používá se například v lehkých konstrukčních slitinách, jeho sloučeniny slouží
ve stavebnictví jako plnidlo a k výrobě žáruvzdorných cihel. Je to reaktivní,
silně elektropozitivní prvek; ve sloučeninách má oxidační číslo II. Významnými
sloučeninami hořčíku jsou například oxid, chlorid, síran, uhličitan. V organizmech
živočichů je hořečnatý kationt důležitý pro aktivitu enzymů a pro správnou srdeční
činnost. Jeho nedostatek zvyšuje nervosvalovou dráždivost" (z Internetu)


HOŘČÍK – PRVEK ŽIVOTA

"V souvislosti s velkými ekologickými změnami od poloviny 20. století
dochází k narušení přirozené rovnováhy hořčíku v půdě, pitné vodě, rostlinách,
tělech zvířat i lidí. Přispěl k tomu zánik studní a využívání povrchových zdrojů
pitné vody, chemizace zemědělské velkovýroby i průmyslová výroba potravin."
(P. Pelnář)

Odplavování hořčíku z půdy napomáhá i hluboká orba, eroze půdy a její odplavování
vodou a odnášení větrem, ale i skutečnost, že člověk v přirozeném cyklu nevrací půdě,
co jí odňal a lidské fekálie nejsou využívány pro výrobu hnojiv použitelných při zemědělské
produkci. Také rostlinné zbytky končí často zbytečně na skládkách a ve spalovnách a s nimi
řada cenných mikro a makroprvků a dalších půdních živin. Hořčík je v rostlinách součástí
např. rostlinného chlorofilu a buněčných solí. I dnešní mléko (díky sníženému obsahu
hořčíku v půdě pastvin a v krmivech) obsahuje jen část hořčíku, co
obsahovalo mléko, které kupovaly naše prababičky, nebo které jim dávaly krávy chované
doma. Solením kuchyňskou solí s malým obsahem hořčíku také snižujeme jeho hladinu
v organizmu. Varem často tento prvek přechází do vývaru a tepelné zpracování potravin
a různé způsoby konzervace potravin často snižují jeho využitelnost (asimilaci). Nerovnováhu
mezi hořčíkem a draslíkem v buňkách může způsobit nadměrná suplementace draslíku, strava
s přemírou brambor, meruněk, sóji a dalších potravin s vysokým obsahem draslíku.

V České republice a ve světě vůbec přibývá obyvatel s vážným deficitem příjmu hořčíku; lehkou
formou projevu nedostatku tohoto prvku trpí krátko- nebo dlouhodobě prakticky každý. Za vážný
nedostatek může člověk zaplatit i životem, o který přijde nejčastěji v důsledku zvýšeného rizika
výskytu mozkově-cévní či srdečně-cévní příhody.

Příčiny deficitu jsou různé a vzájemně se posilují. Jsou to nejčastěji: Nestandardní obsah prvku
v potravě způsobený nesprávnou agrotechnikou nebo nízkým obsahem prvku v půdě, některými
postupy zpracování potravinových surovin a pokrmů; nesprávná skladba potravy, pití měkké
či upravené vody, nadměrné užívání léků, častá nemocnost a stresy, nadměrná fyzická zátěž při
nedostatečném příjmu tohoto prvku.

Tělo se do značné míry dokáže deficitu hořčíku v potravě přizpůsobit, dokáže hořčík deponovovat
a v případě nedostatku s ním šetrně hospodařit. Za určitou hranicí nedostatku tohoto prvku však
ohrožujeme své zdraví a někdy i život.

Hořčík je kovový prvek přítomný převážně nitrobuněčně, a to v celkovém množství 20-30 g. Množstvím
jde o makroprvek, ale významem a z hlediska nahraditelnosti jde o esenciální látku s účinkem podobným
v mnoha reakcích spíše mikroprvkům. Je nezbytný pro zajištění celé řady pochodů látkové přeměny v těle.
Průměrný přísun hořčíku v potravě nemusí odpovídat denní potřebě, která činí 5-6 mg na jeden kilogram
tělesné hmoty. Rozsahem svého vlivu na lidský organizmus je to "zázračný prvek". Přestože nepatří
k mikroprvkům, jde v jistém smyslu o esenciální živinu, bez níž nemůže lidský organizmus existovat
a hovoříme o něm často jako o prvku života. Jeho osvěžující účinek na unavené srdce je přirovnáván
k účinku vody na zvadlé květiny. Hořčík je velmi důležitý kofaktor řady enzymových systémů, kofaktor
a aktivátor více než 300 enzymatických reakcí včetně glykolýzy, metabolismu ATP, transportu prvků jako
Na, K a Ca přes membrány, syntézy proteinů a nukleových kyselin, nervosvalové dráždivosti (svalové
kontrakci) atd. Výrazně moduluje nervosvalovou aktivitu vápníku, účastní se nervosvalového přenosu
vzruchu. Mg²⁺ je především intracelulární kationt, je vedle draslíku druhým nejdůležitějším nitrobuněčným
iontem. Působí při tvorbě buněčného paliva adenosintrifosfátu a dodání energie pro svalovou práci. Spolu
s vápníkem ovládá napětí buněčné blány. Spolupůsobí při výstavbě tělesných bílkovin. Z tohoto důvodu
plasmatická koncentrace hořčíku jen velmi hrubě odráží jeho skutečné množství v organizmu.

„Hořčík je nesmírně důležitý téměř ve všech procesech organizmu. Například v ochranných procesech
jako antistresový, antialergický a protizánětlivý činitel; chrání před účinky ionizujícího záření, podporuje
fagocytózu, působí na správnou činnost nervů – utišuje, uvolňuje. Aktivizuje enzymy, významně působící při
srážení krve, vzniku estrogenů, v činnosti střev, žlučníku, srdce a močového měchýře. Účastní se na 100
různých enzymatických reakcích, podílí se na regulaci růstu a činnosti buněk." K.Červený

Hořčík zabraňuje tvorbě ložisek vápníku, včetně usazování v cévách při ateroskleróze a nadměrnému
ukládání vápníku v močové soustavě a žlučníku (brání tedy vytváření žlučníkových kamenů a písků vápenatého
typu). Je nezbytný pro vnitřní
metabolickou rovnováhu (homeostázi) a iontovou výměnu (metabolizmus) vápníku, sodíku, draslíku a fosforu,
právě tak jako i pro metabolizmus vitamínu C, bez něj člověk nemůže být zdravý. Má svou nezastupitelnou
úlohu prakticky ve všech procesech probíhajících v organizmu, působí jako činitel antistresový, antitoxický,
protialergický, protizánětlivý, chránící před ionizujícím zářením, regulující teplotu, povzbuzující fagocytózu
a působící při tvorbě antitělísek a ochranných látek.

Hořčík dále utišuje nervový systém, a to jak sympatický, tak i parasympatický, reguluje svalovou a nervovou
rovnováhu (nerovnováhu), je nezbytný pro účinnou funkci nervů a svalů, vrací vnitřní vyrovnanost, aktivuje
enzymy (např. enzymy přisvojující bílkoviny), hraje velkou úlohu v procesu srážení krve, při vzniku estrogenů,
v činnosti střev, žlučníku a močového měchýře. Iont hořčíku řídí hladinu cholesterolu. Je proto velice potřebný
při srdečních chorobách. Zpevňuje kostní tkáň (také zuby), omezuje ztrátu vápníku močí, podporuje aktivitu
vitamínu D. Hořčík je důležitý zejména u pacientů ležících, stresovaných nebo užívajících některé z mnoha lék
a u pacientů s některými poruchami ledvin a GIT s nižší schopností hořčík asimilovat..

Hlavní vliv hořčíku se soustřeďuje na regulaci růstu, na látkovou přeměnu a na činnost buněk. V buňkách pomáhá
štěpit glukózu, a tak uvolňovat energii. Zúčastňuje se všech enzymatických činností v těle, je nutný pro přenos
nervových podnětů do svalů. Hořčík má vliv i na naše emoce. Zabraňuje pocitům úzkosti a snižuje vliv
stresovýc situací. Patří mezi silné antidepresívní prostředky. Hořčík nestačí pouze dodávat, organizmus jej musí
také přijímat - přisvojovat si jej. A to záleží na střevních placích (střevní flóře), na žlázách s vnitřní sekrecí (např.
na štítné žláze, na příštitných tělískách, na slinivce - poruchu využití hořčíku může způsobit i cukrovka), na formě
ve které je podáván a na látkách, které jej doprovází.

Příznaky nedostatku hořčíku v těle mohou být velmi rozmanité a týkají se poruch nervových, psychických,
svalových, cévních, srdečních. Některé uvedené příznaky nemusí být přítomny nebo mohou být projevem
jiných příčin.

Některé projevy nedostatku hořčíku (magnesia)
- ranní únavy, i po hodinách spánku;
- nespavost, divoké sny, noční pocení;
- bušení srdce, arytmie, často spojená s bolestí hrudníku;
- Nedostatek hořčíku zvyšuje riziko cévních spasmů a podporuje vznik srdečních arytmií. Byl nalezen nižší
obsah Mg v nepostižených tkáních srdečního svalu u lidí, kteří náhle zemřeli na ischemickou chorobu srdeční
(ICHS) ve srovnání s lidmi zemřelými na jiné příčiny;
- náhlé závratě, ztráta rovnováhy, mdloba, kolapsový stav;
- třes víček, zvláště levého víčka;
- svalové záškuby, třes, křeče; ochablé svaly;
- noční pomočování, časté močení;
- snížená krevní srážlivost (vedle jiných příčin);
- úbytek svalové hmoty - myopatie (vedle jiných příč.);
- zvětšení prostaty (často i z nedostatku zinku);
- mlha, kmitání bodů před očima;
- padání vlasů, lámavé nehty a vlasy, práchnivění zubů
(Lámání vlasů a nehtů svědčí o nedostatku různých mikro a makroprvků, resp. i jiných živin, nejčastěji však
hořčíku a křemíku)
- vznik ledvinových kamenů (Magnesium dávkované spolu s vitamínem B6 může ochránit před tvorbou
kalciumoxalátových kamenů v ledvinách);
- vznik žlučníkových kamenů a písku;
- ukládání vápníku v močových cestách;
- mrtvení končetin, „mravenci v nohách", křeče;
- rychlá únava; - časté bolesti hlavy; - potíže s koncentrací; - nedostatečný sexuální zájem;
- citlivost na změny počasí, na zimu a vlhkost, často až bolesti, např. zubů, dásní, kloubů;
- psychiatrické projevy: delirium, agitace, zmatenost, zhoršení psychózy, projevy nesnášenlivosti, hlasitosti,
agresivity, neurózy, citlivost na hluk, pseudoepileptické stavy a křeče, až změny osobnosti a poruchy myšlení;
- sklon k vrhnutí, průjmům;
- zhoršená funkce nadledvinek (protistresový hormon). Tato porucha funkce nadledvin úzce souvisí
se spasmofílií - křečovitostí z nedostatku hořčíku; (křeče lýtek při raním vstávání, při protahování se, cukání
víčka aj.);
- nasycené mastné kyseliny (tuky) zvyšují potřebu hořčíku až 16x. Nedostatek hořčíku je tak i proto nejčastější
příčinou předčasné arteriosklerózy a spolupříčinou aterosklerózy vůbec a otylosti
- často zhoršuje průběh onemocnění jater, ledvin a žlučníku nebo působí při jejich vzniku.
- jestliže střední nedostatek hořčíku přináší srdeční potíže, větší nedostatek vzniklý např. konzumací výlučně
měkké vody nebo při nedostatku hořčíku v potravě, přináší infarkty srdce a mrtvice;
- Nitrobuněčný nedostatek hořčíku vede k toxickému působení vápníku na buňky, je zhoršena mineralizace
kostí, zvýší se ukládání vápníku do cévní stěny (ateroskleróza, křečové žíly, hemoroidy) a hromadění vápníku
v buňkách;
- skleróza je tedy častým důsledkem nedostatku hořčíku - jednak ukládáním vápniku v cévách, jednak
zvýšením hladiny cholesterolu;
- deficit hořčíku působí poškození arterií, ztluštění stěny cévní, ztenčení a fragmentaci elastických membrán,
kalcifikaci a kumulaci kolagenu a vznik vaskulárních lézí s kalcifikacemi;
- Deficit zvyšuje propustnost buněčných membrán (tedy i pro volné radikály, nežádoucí metabolity a toxické
látky);
- Deficit hořčíku zvyšuje výskyt chorob kostí a abnormalit ve vývoji kostí. Nedostatek hořčíku znemožňuje
zpevnění kostí a narušuje tvorbu kolagenu, způsobuje např. kumulaci a kalcifikaci kolagenu v cévách
a kalcifikaci kolagenu v kloubech a jinde, může způsobit i deformace při vývoji nebo regeneraci kostí.
Při vzniku osteoporózy jsou vedle nedostatku hoříku rizikovými faktory také nedostatek vápníku, bóru, želatiny
(kolagenu), vitamínu C a za určitých podmínek i fluóru. Významným rizikovým faktorem vzniku osteoporózy
je stres, kouření, vyšší konzumace alkoholu a vysoký příjem kofeinu, a také nedostatek pohybu (to zejména),
slunce a vitamínu D (resp. provitamínu D) a snížená tvorba některých hormonů, například estrogenů, a to nejen
u žen;
- Deficit hořčíku zvyšuje výskyt chorob ledvin, chorob plic (astma, alergie, plicní hypertenze);
- působí zvýšený výskyt vrozených vad srdce, arytmie, lése v ledvinách, hypertenzi, zvyšuje pravděpodobnost
náhlého úmrtí novorozeňat, zpomaluje růst plodu (až potrat), působí poškození placenty a poškozuje i matku;
- Nedostatek hořčíku je jednou z příčin hyperaktivity dětí (vedle skrytých a zjevných zánětů, potravinové aj.
alergie, otravy olovem a nervově-psychických příčin).
- Větší deficit působí křeče (tetanický syndrom, nepravou padoucnici, a zhoršuje záchvat padoucnice);
- Větší deficit může vést i k chudokrevnosti - anémii.
- Deficit hořčíku (ale také chromu a zinku) snižuje inzulínovou odpověď, a přispívá ke zhoršení diabetu.
- Nedostatek způsobuje slabé vyplavování kyseliny šťavelové a potraviny s jejím obsahem působí toxičtěji
- Nedostatek způsobuje lámání nehtů a vlasů.
- Jste v depresi, vidíte všechno černě? Nemusí jít o psychickou příčinu. Možná vám nesvědčí umělé nebo vlněné
elektrizující textilie nebo vám chybí v potravě hořčík, který má rozhodující význam pro naši existenci (často jde
také o deficit něktěrých vitamínů B-komplexu či špatnou funkci některých orgánů - jater, ledvin, žaludku, sleziny,
žlučníku nebo srdce, cévní nedostatečnost, syndrom spánkového nedýchání aj.)
- Neurózy a deprese (až sebevražedné) mohou vznikat také při nedostatku hořčíku (i vitamínů B, lithia aj.)
v těle, nebo když jsou vyšší nároky na jeho množství (u sportovců, osob fyzicky pracujících, stresovaných)
- Během kojení, které zvyšuje potřebu hořčíku, může nedostatek tohoto prvku vést spolu s jinými příčinami
(hormonální, negativní vlivy prostředí) i ke zvýšení agresivity matky, třeba i vůči vlastnímu dítěti, zhoršuje
průběh laktační psychózy.
- Hořčík ovlivňuje dopravu živin do buněk, ale i odstranění odpadu z nich. Nedostatek hořčíku snižuje
metabolizmus, snižuje schopnost organizmu využít některé potřebné látky a zvyšuje koncentraci odpadních
produktů, čímž zhoršuje i obraz nemoci.
- Nedostatek hořčíku vyvolává typické stařecké poruchy. Trvalé obavy, strach, extrémní podrážděnost, deprese,
apatie, slabost, křeče nebo i třes, což způsobuje, že se život stává břemenem.
- Protože alkohol zvyšuje vylučování hořčíku, má svůj podíl na typické podrážděnosti chronických alkoholiků
i nedostatek tohoto prvku (potřebují zejména hořčík a vitamíny B)
- Nedostatek hořčíku také ovlivňuje činnost hypofýzy a nadledvinek, které působí na ostatní žlázy s vnitřní
sekrecí a tím je ovlivněna činnost celého organizmu.
- Čím je v určitém kraji voda měkčí, čím méně hořčíku obsahuje), tím je tam úmrtnost na zhoubné nádory vyšší.
Také pokusy na zvířatech
jednoznačně prokázaly souvislost nedostatku hořčíku se vznikem rakoviny
- Hořčík (ale také např. zinek, selen, mangan a germanium, a vedle prvků i další typy živin) má vliv na imunitu.

Základní formy projevu nedostatku hořčíku
* "Mozková forma nedostatku hořčíku se projevuje zvýšenou nervozitou, depresemi, bolestmi hlavy, závratí,
mdlobou, kolapsovitými stavy, výjimečně migrénou, epileptickým nebo astmatickým záchvatem, třesem,
mozkovou cévní příhodou.
* Svalově tetanická forma začíná brněním rukou, tupostí prstů, mravenčením, křečemi v lýtkách i ve svalech,
ochablostí svalů, a také potížemi při polykání.
* Útrobní forma zahrnuje stavy způsobené poruchou rovnováhy útrobních nervů: křeče svalových svěračů,
žlučníkové potíže, lomivost vlasů a nehtů, častější močení, křeče břicha u dětí, křeče hladkého svalstva trávicí
trubice u dospělých.
* Srdečně-cévní forma se projevuje bušením srdce, zrychleným tepem, předčasnými komorovými stahy,
extrémně nízkým nebo vysokým krevním tlakem, pocitem mrtvění prstů(křeč obvodových tepének), bolesti
u srdce připomínajícími někdy záchvat anginy pectoris." (P. Pelnář)

Co hořčík léčí
Vápník a hořčík patří mezi ty minerální látky (makroelementy), které jsou pro organizmus nezbytné. Obě tyto
minerální látky jsou nutné pro dostatečně kvalitní vývoj zubů a kostí, k pravidelné srdeční činnosti a dobrému
krevnímu oběhu, k účinné činnosti nervů a svalů. Zejména hořčík pomáhá srdci a krevnímu oběhu, chrání před
infarktem. Brzdí stárnutí a chorobné změny, předchází ucpání cév a a chrání nás před zvýšením hladiny
cholesterolu. Jde však zároveň o účinný lék, i když téměř výlučnou indikací hořčíku jsou stavy vzniklé jeho
nedostatkem.

- Hořčík v úloze léku snižuje, resp. upravuje na normální hodnotu hladinu cholesterolu;
- ovlivňuje nervosvalovou dráždivost a svalovou kontrakci, brání křečím včetně křečovitých stahů srdce;
- „Hořčík je důležitý vasodilatátor (roztahuje cévy). Je důležitý pro agregaci krevních destiček, ale prodlužuje
koagulační čas krve. Působí preventivně proti ateromům, trombolytickým komplikacím a ovlivňuje kontrakci
tepen. Arterie a arterioly mají největší kontrakci při nízké hladině hořčíku.
Hořčík snižuje výskyt infarktu myokardu, ischemické choroby srdeční a zlepšuje činnost srdce. Má důležitou
úlohu v regulaci a strukturní a funkční integritě kardiovaskulárního systému, působí na monovalentní kationty
sodíku a draslíku (Na, K-kanál v buňce) a potlačuje škodlivost nadbytku Na (soli) a vápníku (včetně vlivu
na oběhový systém). Ovlivňuje metabolismus tuků a snižuje transport cholesterolu pomocí HDL." (P. Stratil)
- Hořčík pomáhá u lidí postižených srdečním infarktem. U osob, které vedle klasické protisrážlivé léčby dostávaly
navíc preparát s hořčíkem, byla zjištěna nižší úmrtnost na toto onemocnění. Zvýšením hořčíku v krevní plasmě
se totiž snižuje napětí tepének a zvyšuje se prokrvení srdečního svalu. Klesne cévní odpor v obvodových tkáních,
což umožňuje zvýšení srdečního výdeje. Hořčík také brání srážení krve, působí proti vzniku srdeční arytmie,
brzdí shlukování srdečních destiček. Rozšířením drobných tepének se snižují nároky srdečního svalu na kyslík
a dochází k redukci infarktového ložiska;
- Při nedostatku hořčíku dochází k vzestupu vnitrobuněčného obsahu vápníku a k následné poruše srdečního
rytmu. Hořčík by měly užívat všechny osoby s rizikem vzniku infarktu, mrtvice, trombóz;
- Hořčík uvolňuje napětí a navozuje hluboký spánek a přímo i nepřímo působí relaxačně i na oběhový systém.
- Nemocný se srdeční chorobou, který dostane denně 500 mg hořčíku navíc, pocítí ihned zlepšení a hladina
cholesterolu se do měsíce upraví na normu.
(U osob se srdeční chorobou a věkem nad 60 let a u nemocných po infarktu je vhodné a v některých případech
nezbytné podávat také koenzym Q10, v podstatě trvale.)
Hořčík obecně brání vzniku ledvinových kamenů a také hemeroidů. Již vzniklé ledvinové kameny lze léčit
hořčíkem, ale léčba trvá 4,5 až 6 let (u šťavelanů). Obecně pomáhá magnesium udržovat kalcium v rozpustném
stavu;
- Nedostatek hořčíku zhoršuje průběh různých onemocnění žlučníku, jater a ledvin nebo je přímo vyvolává; jeho
suplementace pak často pomáhá vzniklé potíže léčit.

"Trvale nám chybí některé prvky, například hořčík a zinek, jejichž nedostatek způsobuje onemocnění důležitých
orgánů, jako je žlučník, játra a ledviny. Vše se pak odráží na zcela nečekaných místech. Neuznávám proto třeba
kožní choroby. To je prostě často odraz nesprávné funkce jater. Vhodnou dietou a reflexní terapií společně s
podáváním přírodních léků můžeme tyto zdánlivě nevyléčitelné choroby zlikvidovat." (J. Janča)

- Je to právě magnesium, a ne vápník, co pomáhá udržovat tvrdou zubní sklovinu a odolnost
proti kazivosti zubů (tu je prevencí i suplementace jódu, křemíku, zinku a celkové zlepšení imunity). Je tedy
i lékem tam, kde jsme již zvýšenou kazivost zaznamenali.
- Hořčík pomáhá při zadržování moči a léčí někdy noční pomočování.
- Může léčit některé případy krvácivosti z nosu u dětí.
- Hořčík reguluje hladinu cholesterolu a chrání před vznikem cholesterolových kamenů (včetně "bláta")
v žlučníku.
- Podle některých badatelů se doplňováním hořčíku zvyšuje odolnost organizmu proti infekcím a jeho
podáváním (podobně jako u zinku, selenu, manganu, germania a některých vitamínů a bioflavonoidů)
můžeme urychlit jejich léčbu
- Hořčík pomáhá při zkaženém žaludku a žaludečních potížích.
- Spolu s vápníkem působí hořčík jako přirozený uklidňující prostředek, pomáhá přemoci depresi, má výborný
protistresový účinek. Pomáhá zvládnout depresi a společně s vápníkem působí jako přirozený trankvilizér.
- Hořčík s vápníkem a vitamíny řady B pomáhají léčit některé neurózy a deprese, zlepšuje (spolu s vitamíny
B-komplexu) psychický stav u alkoholiků a dokonce často i u nezdařených sebevražd.
- Hořčík zlepšuje duševní činnost, u starých lidí zlepšuje paměť, úsudek a myšlení. Zlepšuje stav Alzheimerovy
choroby. Je nezbytný
(spolu s vápníkem a některými vitamíny ) při léčení roztroušené sklerózy;
- Přispívá (jako i zinek) ke správné funkci prostaty;
- Potlačuje škodlivost olova (spolu se selenem, vitamínem C a vápníkem) a některých radioizotopů, pomáhá
vyrovnat se s následky ozáření ionizačním zářením.
- Při hubnutí bychom neměli příliš omezovat (zejména hodnotnou) stravu a snažit se dosáhnou cíle spíše
pohybem, protože snížený příjem potravy při hubnutí znamená i snížený příjem hořčíku a jiných pro zdraví
důležitých živin.
- Roste řada lidí alergických na mléko, jejichž zdravotní stav se po mnoha stránkách zlepší při vynechání
mléka a mléčných výrobků. Tito lidé však potom často zapomínají doplnit z náhradních zdrojů vitamín A,
vápník a hořčík.
- Ve stáří je hořčík nenahraditelný, neboť zpomaluje stárnutí. Působí totiž jako zápalka v enzymovém systému
těla. Ve stáří se snižuje činnost všech biochemických pochodů a také hořčík ztrácí svou účinnost. Vápník
a hořčík se navzájem ovlivňují a když je jednoho nedostatek, zmenšuje se využitelnost druhého. Při nedostatku
hořčíku se zvyšuje množství vápníku, a ten se ukládá v ledvinách, v srdečním svalu a ve stěnách tepen. Z těchto
důvodů je třeba dát pozor při užívání samotného vápníku.

Organizmus je ve stáří stresován nemocmi, bolestmi a duševními problémy, a stres je také faktorem snižujícím
hladinu hořčíku (ale také např. vitamínu C a vitamínů B-komplexu).

Léčitelé a odborníci na zdravou výživu doporučují užívat hořčík jako suplement téměř každému. Ale i lékaři
si již začínají význam tohoto prvku uvědomovat a přidávají jej napríklad:
* "U vleklých průjmů, křečí polykacího svalstva, nočních křečí lýtkového svalstva, u migrény, epilepsie, závratí
a kolapsových stavů, u stavů
vnitřního napětí, úzkosti, depresí.
* U vysokého krevního tlaku, zvýšení cholesterolu v krvi, u lidí ohrožených cévními mozkovými příhodami,
u diabetiků, zvláště s očními
komplikacemi, při poruchách jater a žlučníku, u poruch srdečního rytmu a u pacientů s rizikem srdečního
infarktu.
* V prevenci řídnutí kostí, k zábraně vzniku zvápenatění endoprotéz kloubů, v prevenci šťavelanových
a vápnikových kaménků, u dialyzovaných nemocných, parodontózy, u zánětů a alergií, u premenstruálního
syndromu." (P. Pelnář)

Hořčík léčí i při vnější aplikaci. Americký jasnovidec Cayce doporučoval u různých chorob jako doplňkovou
terapii přidávat do koupele tzv. Epsomskou sůl, což je vřídelní sůl s vyšším obsahem síranu hořečnatého.

V tomto ohledu je škoda, že se na neurčitou dobu přestala na trh dodávat karlovarská vřídelní sůl. Bylo ji
možné použít vnitřně i zevně. Někteří lidé ji míchali s kuchyňskou solí a získali kuchyňskou sůl obohacenou
o cenné minerály.

Příčiny nedostatku hořčíku v organizmu (hypomagnezemie) a za kterých okolností/příčin se doporučuje
hořčík doplňovat (suplementovat):

I. Snížení příjmu a asimilace hořčíku může být podmíněno:
* nedostatečným příjmem v potravě
* relativně častým u chronických alkoholiků
* nízkým obsahem hořčíku v půdě, rostlinách (potravinách a krmivu rostlinného původu) a v mase, mléce
a dalších potravinářských produktech ze zvířat na krmivech s nízkým obsahemn hořčíku, a zejména
nevhodnými postupy při zpracování potravin (konzervace, rafinace, vaření ve vodě, která se vylévá aj.)
Škodlivé pro půdu a nakonec i pro konzumenta je nadměrné hnojení draslíkem, dusíkem a fosforem
zejména bez obsahu hořčíku a dalších nedostatkových živin v půdě a hnojivu.
* měkkou pitnou vodou s nízkým obsahem hořčíku
* Také podvýživa a hladovění vytvářejí deficit hořčíku. Hladové redukční diety (mají nevyvážené složení).
* malaabsorpčními stavy, které jsou spojené s poruchou střevní resorpce hořčíku, vzácně se může jednat
o izolovanou poruchu střevního transportu Mg²⁺
* poruchou složení střevní mikroflory (u lidí s poruchou vstřebávání střevní stěny a vleklými průjmy)
* nadměrnou konzumací tuků (snižuje vstřebávání hořčíku)
* přílišnou spotřebou bílkovin za den (oproti jiným složkám)
* nedostatkem vitamínů skupiny B
* stresem
* současným podáním vápniku s hořčíkem perorálně
* nedostatečným příjmem hořčíku při parenterální výživě
* snížením střevní resorpce hořčíku podmíněným deficitem 1,25(OH)₂D₃


II. zvýšení ztráty hořčíku jsou nejčastěji podmíněny:
* zvýšeným renálním vylučováním
* průjmy
* relativně častým u chronických alkoholiků
* v souvislosti s podáváním diuretik
* nadměrnou konzumací tuků (zvyšuje vylučování hořčíku)
* přílišnou spotřebou bílkovin za den (oproti jiným složkám)
* nedostatkem vitamínů skupiny B
* stresem
* tubulární disfunkcí spojenou se snížením tubulární resorpce Na⁺ (a osmotickou dizrézoz) v souvislosti
s různými polyurickými stavy (např. polyurické fáze akutního a chronického selhání ledvin, postobstrukční
polyurie)
* osmotickou diurézou při glykosurii či po podání manitolu
* expanzí extracelulárního volumu
* Bartterovým syndromem
podáváním některých farmak (aminoglykosidy, amfotericin B, cis platina)
* u jedinců s translantovanou ledvinou

III. Porucha distribuce hořčíku
* u jedinců s akutní pankreatitidou
* Zvýšený přesun hořčíku z ECT do kostí u tzv. syndromu hladových kostí, který se vyvíjí u jedinců
po paratyreodektomii, kdy dochází k rychlému přesunu vápníku a hořčíku do kostí
*
* Doplnit dávku hořčíku v potravě se doporučuje zejména k předcházení svalových křečí
způsobených námahou, při zvýšené duševní
a tělesné zátěži, při celkové vyčerpanosti a při zjištění příznaků jeho nedostatku.
* Je vhodný též pro diabetiky v rámci lékařem stanovené diety.
* Při hubnutí bychom měli mít dostatek pohybu. A protože snížený příjem potravy při hubnutí znamená
i snížený příjem hořčíku a pohyb jeho zvýšený výdej, měli bychom jej při hubnutí (spolu s dalšími živinami,
jako např. vitamínem C a vápníkem) užívat.

Ke zjištění nedostatku hořčíku stačí někdy i jeden nebo dva příznaky, např. křeče lýtka při ranním vstávání nebo
cukání víčka. Také lámání vlasů a nehtů svědčí často o nedostatku mikro a makroprvků, především hořčíku
a křemíku.

Hořčík účinkuje v mnoha směrech lépe, je–li v organizmu současně s vápníkem, avšak není nejvhodnější užívat
tyto prvky současně, neboť mohou v určitých fázích čászečně blokovat svou asimilaci. Užíváme tedy např. vápník
ráno a hořčík večer. Účinnost hořčíku v organizmu zvyšuje také např. vitamín A a fosforem. Většinou je vhodné
jej podávat také s vitamínem B₂, B₆, C a E. Magnesium pomáhá tělu využívat vitamíny C a E a vápník. Také
potřeba fosforu je vázána na množství vápníku a hořčíku v potravě.
Poměr přijímaného magnesia a vápníku by měl být asi 1:2.

Jestliže má někdo příliš mnoho kyselin (nadprodukce žaludečních šťáv), pak je velmi účinné použít Mg v nějaké
formě na lačný žaludek jako antacidum (Magnesium, Dologran, Rennie, Biomin-H atd., tedy nejčastěji
jako kostní moučka, dolomitický vápenec a sloučeniny hořčíku, které jsou schopné neutralizovat žaludeční
kyseliny.) Nevystavujeme se tak riziku zátěže sloučeninami hliníku v jiných lécích stejného účinku
(antacida).

Osoby s onemocněním srdce, které berou léky s obsahem magnesia, musí projednat se svým lékařem dávkování
doplňkových přípravků s obsahem Mg.

Magnesium je nutné pro normální rovnováhu vápníku, sodíku, draslíku, fosforu a k výměně iontů a k využití
vitamínu C.

Hořčík potřebují zejména děti a mládež, kojící a těhotné ženy a starší osoby. Také osoby, které se velmi potí, trpí
průjmy nebo užívají diuretika musí doplňovat vedle sodíku a draslíku také hořčík.

I když příčinou nedostatku hořčíku je většinou jeho nedostatečný příjem potravou, může být i mnoho jiných
příčin. Nejvýznamnější z nich jsou: velký podíl rafinovaných potravin ve stravě (cukru, tuku, bílé mouky),
mnoho bílkovin (masa a mléčných výrobků), velký podíl vařené zeleniny a málo syrové zeleniny. V zájmu
dostatečného zásobování hořčíkem bychom neměli jíst tučná jídla - tuk totiž váže ve střevech hořčík a tím brání
jeho vstřebání do krve. Vyhýbáme se nadměrné konzumaci kávy, alkoholu, bílého pečiva, sladkostí a také
pokrmů obsahujících příliš mnoho tuku či bílkovin, protože spotřeba hořčíku roste úměrně s jejich spotřebou.

S nedostatkem hořčíku se tedy často setkávají i lékaři u svých pacientů. Hypomagnesiémie – nedostatek hořčíku –
je v klinické praxi běžná. Příčin je mnoho, v podstatě plynou z poškození funkce buď ledvin, anebo GIT,
ale i z dlouhodobé zátěže zánět, stresy a pod. Z léků mohou navodit renální ztráty Mg²⁺ především diuretika,
emetika, laxativa (projímadla), dlouhodobé užívání antikoncepčních prostředků či inzulínu, estrogeny,
aminoglykosidy, cyklosporin, cisplatina, Amphotericin B, digitalis a jiné léky zvyšující vyplavování hořčíku z těla
nebo blokujícími jeho využití. Zejména diuretika (například při dlouhodobější léčbě proti otokům)
a laxativa snižují hladinu hořčíku v těle, podobně působí některé kardiaka (digoxin), sulfonamidy, některá
antibiotika (gentamycin), hormony kůry nadledvin a léky z nich odvozené, teofylin aj. Ale i mnohá sedativa,
hypnotika, analgetika a antiflogistika, zejména při nadměrném či každodenním užívání (zneužívání) mohou
přispět ke ztrátám Mg. Některé léky obsahující něco hořčíku zase blokují vápník (Cardilan, Prenylamin). Při
velkých ztrátách tekutin (způsobených např. diuretiky nebo průjmy) se běžně dodává draslík, a na hořčík se, ke
škodě pacientů, zapomíná.

Někteří lidé trpící nedostatkem vápníku mohou mít při jeho suplementaci v určitých orgánech a tkáních potíže
s jeho nadbytkem a může se jim např. zhoršit ateroskleróza, křečové žíly, hemeroidy, ledvinové kameny aj. Jak
je to možne? Je to jednak způsobeno malou vitalitou organizmu, který nedokáže mrtvý vápník asimilovat,
aktivizovat a zapojit do metabolických reakcí, jednak proto, že tělu chybí látky a faktory, důležité pro asimilaci
a využití vápníku. Mnohdy proto stačí tyto látky a faktory doplnit (např. vitamín D, hořčík, sluneční záření, pohyb
atd.) a tělo začne lépe snášet suplementaci vápníku, nebo se vápník ani zvlášť doplňovat nemusí a postačí
jeho příjem běžnou stravou. Využitelnost živin mnohdy zlepší i pouhý pohyb (např. cvičení), který může zlepšit
metabolizmus a vitalitu. Můžeme si představit jakoby se svalovou prací, dýcháním a příjmem živé čerstvé potravy
do organizmu uvolňovala jakási bioenergie, která pomáhá asimilovat a aktivizovat "mrtvé" prvky. (Někdo chápe
bioenergii jako úhrnnou vitalitu organizmu, orgánu či buňky, podporující schopnost asimilace, regenerace,
rozmnožování aj., někdo - v uzším významu - jako speciální oficiální vědě neznámou energii či energoinformaci
zprostředkovanou v procese biorezonance s jiným organizmem, jinou částí organizmu, resp. jeho otiskem
v tzv. morfogenetické (formálním) poli. Přinejmenším je to velmi praktický pojem.)

1000 mg hořčíku denně (spolu s vápníkem) je nezbytné množství při léčbě infarktu, Alzheimerovy nemoci,
roztroušené sklerózy a vysokého krevního tlaku. Vysoké dávky hořčíku (500-750 mg) užíváme i při léčbě
většiny druhů ledvinových kamenů.

Vápník a hořčík jsou význačnou prevencí proti vzniku roztroušené sklerózy u mladých lidí a jsou také zcela
nezbytnými prostředky pro stabilizaci rané podoby této strašné nemoci, zejména u lidí středního věku.
Od okamžiku zjištění této nemoci, většinou ještě ve fázi plné pohyblivosti, se musí okamžitě začít s podáváním
Ca, vitamínu E, B-komplexu, ale především hořčíku.

Způsob podávání hořčíku a vápníku může býtu u tohoto onemocnění různý, ale množství musí po dlouhou dobu
přesahovat jejich běžnou spotřebu alespoň o 100%. Především to platí o hořčíku, kterého se obecně nedostává,
i když lidské tělo zná určité „triky", jak regulovat jeho asimilaci a vylučování v době nedostatku.

Na deficitu hořčíku se podílejí i různé patologické stavy. Např. snížení funkce příštitných tělísek, snížení
zpětného vstřebávání v ledvinových tubulech, zánět slinivky břišní, střevní choroby, operace žaludku nebo střev,
infekce, léčba chem. léky.

Dekompenzovaná cukrovka (diabetes) je spojena s větší ztrátou hořčíku močí; diabetická retinopatie a jiné
komplikace korelují s hypomagnesiemií. Onemocnění jater, záněty střev, nemoci štítné žlázy a přístitných tělísek,
vleklé onemocnění ledvin, stavy po resekci tenkého střeva. Nadměrné ztráty hořčíku mohou být způsobeny také
opakovaným zvracením, průjmovými onemocněními, nefropatiemi, zápaly kůže, dlouhodobými záněty různého
druhu, horečnatými bolestivými a stresujícími onemocněními, nadměrným pocením, zatěží organizmu
způsobenou alergiemi a mnoha jinými nemocemi, zejména jsou-li léčeny léky s vedlejšími účinky.

Stres působí přesun hořčíku z buněk do séra a zvyšuje vylučování hořčíku. V pokusu u krys bylo zvýšeno
vylučování hořčíku močí při stresu až 20x a současně se snižuje jeho vstřebávání. Deficit hořčíku zvyšuje
vylučování hormonů nadledvinek adrenalinu a noradrenalinu (stresové hormony). Stres působí snížení množství
hořčíku v buňkách a zvýšení vápníku v mimobuněčných tekutinách. Organizmus s tímto posunem hořčíku
a vápníku má zvýšenou reakci na stres.

Magnesium je ničeno alkoholem. Časté pravidelné pití alkoholu zvyšuje vylučování hořčíku močí a brzdí jeho
vstřebávání střevem.

Magnesium je ničeno také přemírou mléka s dodatkem vitamínu D. (Mléko samo navíc obsahuje většinou jen
30-50% přirozeného množství Mg na litr.) Syntetický vitamin D váže magnesium a vylučuje jej z těla. Děti
užívající rybí tuk by neměly užívat současně preparáty vápníku a hořčíku, avšak po zkončení léčby je třeba
je po určité době (dané velikostí dávek vitamínu D) začít doplňovat. (u běžných dávek stačí pauza dvou dnů
nebo žádná).

Lidé, kteří konzumují mnoho sladkostí a výrobků z bílé mouky, mají sklon trpět nedostatkem magnesia, protože
tělo využívá jeho zásoby k metabolizmu těchto rafinovaných uhlovodanů.

Maso je bohatým zdrojem hořčíku, avšak metabolizmus bílkovin a tuků v něm obsažených blokuje
a spotřebovává značné množství tohoto prvku. Z mas je pro doplnění hořčíku vhodné používat zejména
maso rybí. Vegetariánská, veganská a makrobiotická strava nároky na přísun hořčíku zcela uspokojují.

Doporučuje se zvýšit přívod hořčíku u těhotných a kojících matek a těch žen, které berou antikoncepci
a estrogeny. Více magnesia vyžaduje organizmus lidí, kteří často konzumjí alkoholické nápoje.

Protože magnesium má důležitou úlohu při transformaci krevního cukru v energii (podobně také chrom), je
nezbytné pro sportovce, u kterých také zmírňuje křeče unavených svalů nebo jím zabraňuje. Ani sportovcům
se však nedoporučuje přívod příliš velkého množství magnesia (nad 500 mg/den) po delší dobu. U doporučených
dávek může být hořčík suplementován prakticky neomezenou dobu.

Ideální poměr vápníku a hořčíku je 2:1.
Vstřebávání hořčíku musí být plynulé, přebytek bílkovin a velký přebytek vápníku toto vstřebávání velice
zhoršuje. Nedoporučuje se přívod příliš velkého množství magnezia po delší dobu.

Trávení může být neuspokojující, jestliže bereme přípravek s obsahem magnézia během jídla nebo těsně po něm
(váže kyselinu solnou v žaludku). Některé firmy naopak doporučují brát přípravek po jídle, a to zejména, jde-li
o kombinaci vápník-hořčík-zinek (např. může dojít k podráždění žaludku).

Celkový příjem hořčíku (potravou + suplementací) nemusí odpovídat denní potřebě, která činí 5-6 mg na jeden
kilogram tělesné hmoty. Pokud není překročena určitá kritická spodní hranice příjmu a asimilace hořčíku, umí
organizmus s hořčíkem poměrně efektivně hospodařit.

Člověku, který konzumuje velké množství zeleniny, olejnatých semen, nevymleté mouky a celých zrnek obilí
a obilných klíčků denně, a který má tedy dostatek hořčíku, stačí denně preventivně 40 - 60 mg hořčíku jako
potravinový doplněk.

Ostatní zdraví lidé potřebují obecně denně (při předpokladu, že většina z nás dnes trpí lehkým nedostatkem
hořčíku): muži 350 (250 - 500) mg, ženy 300, těhotné a kojící ženy 450 mg. (Většinou tedy užíváme asi 5 mg
hořčíku na 1 kg hmotnosti těla.)Při příznacích nedostatku: muži 200 - 500 mg, ženy 150 – 400 mg, těhotné
a kojící ženy 300 – 650 mg.

Ležící pacienti maji zpravidla vysoké ztráty vápníku. Ležící pacienti by měli vedle příjmu Ca a Mg také cvičit
alespoň ty svaly a části těla, které jim jejich zdravotní stav cvičit dovoluje. U nehybných pacientů suplementace
zejména hladinu aktivního vápníku v těle příliš nezvýší. U ležících pacientů, kteří necvičí, můžeme vápník
a hořčík dávkovat „lopatou" a výdej Ca bude stejně často vyšší než příjem. I proto jsou dnes ležící pacienti
nuceni před operací a co nejdříve i po ní chodit a cvičit, a to i u tak náročných výkonů, jakými je totální
endoprotéza nebo náprava komplikovaných zlomenin.

Existuje teorie (Cayce), že by hořčík neměl být suplemetován tam, kde člověk zvýšeně přijímá některé sloučeniny
fluoru, síry, železa a arzénu – tehdy prý může např. kostem a zubům i škodit (může dojít k práchnivění, rozpadu
zubů) nebo může být snížena jeho účinnost. V některých ohledech to již bylo potvrzeno: Nikdy se například
nedoporučuje podávat hořčík současně se železem, které brzdí vstřebávání hořčíku. Zhoršené životní prostředí
(s imisemi obsahujícími uvedené prvky) nebo současná léčba fluoridy mohou být příčinou, proč zvýšený příjem
vápníku a hořčíku nezabrání kazivosti zubů. Je známo, že například síra
vázaná v mléce snižuje schopnost organizmu využít vápník a hořčík, a proto vysoká konzumace mléka
a mléčných výrobků není postačující prevencí osteoporózy. Také síření potravin (SO₂) využití hořčíku
pravděpodobně neprospívá (ale to je třeba výzkumem potvrdit.) Pro jistotu bych také nedoporučoval užívat
současně tablety fluoru a hořčíku, ale střídat je obměsíc s týdenní přestávkou. Zinek naopak vstřebávání
hořčíku zlepšuje, a proto jej některé magneziové preparáty obsahují nebo tyto suplementy můžeme sami užívat
společně.

V čem je obsažen ve zvýšené míře hořčík:
minerální vody Magnesia, Zaječická, Šaratica, kostival, kakao, brambory, čokoláda (nejlépe hořká), mák, mandle,
sušené fíky, datle, švestky, banány, sezamové a slunečnicové semeno, med, obilí (celá zrna, otruby), ovesné
vločky, syrová, nejlépe listová zelenina (zelí, špenát, brokolice), zelené části rostlin (hořčík je součástí chlorofilu),
boby, fazolové lusky, sója (i tofu a sójové maso), sója Mungo (nejlépe klíčená), a méně i ostatní luštěniny
- hrách, čočka aj., lískové ořechy, „burské" ořechy, kakaový prášek, neloupaná rýže, tmavá - celozrnná mouka
a výrobky z ní, obilné klíčky, mladá obilná tráva (oves, pšenice - do 12 cm), vejce (žloutek), žlutá
kukuřice, kvasnice, domácí jablka ze stromů na půdě s vyšším obsahem Mg. I malé množství hořčíku v pitné
vodě (tvrdší) může mít značný zdravotní význam při každodenním pití a používáním této vody k přípravě
pokrmů. Je proto dobré používat studniční vodu.

Minerální voda Magnesia patří zejména díky nízkému obsahu sodíku mezi vody, které můžeme pít bez obav
denně, a to i v objemu celkové denní spotřeny tekutin (cca 3 litry). Ve vodách Zaječická a Šaratica je
hořčík značně koncentrován, takže je užíváme spíše jen jako lék (vyšší koncentrace hořčíku má mírně projímavé
účinky) nebo je mícháme s běžnými stolními vodami.

Úpravou se hodně hořčíku ztrácí (např se vyvaří do vody nebo se převede na méně využitelnou formu. Jedná
se o tepelnou úpravu, čištění, rafinaci, konzervování aj., kdy se ztrácí 40-60% Mg). Potraviny připravujeme
raději v páře než ve vodě, raději zabalené ve fólii než nechráněné, raději v slupce než oloupané,
raději zrychlenými či šetrnými způsoby úpravy. Do polévek dáváme vyvařit i zelené části rostlin (mrkve,
kedluben), vývary ze zeleniny nevyléváme a použijeme je při přípravě jídel, snažíme se více využít
listy a natě bylin a zelenin. V USA připravují řadu jídel z mladých kedlubnových listů (obsahují mimo hořčíku
i mnoho provitamínu A). Některé druhy kuchyňské soli obsahují vedle NaCl i vyšší procento jiných minerálních
solí a prvků, z nichž jsou cenné zejména hořčík a jód. Některé firmy vyrábějí soli o tyto prvky obohacené.
Kuchyňskou sůl můžeme sami obohatit o další minerály četně hořečnatých solí např. přídavkem vřídelní soli.

Někteří léčitelé doporučují jako zdroj vápníku a hořčíku směs jemně mletého prášku z bílých domácích
slepičích vajec a kvalitního kakaa. Aby děti prášek nevdechly, je možné jej spojit trochou medu.
Některé přípravky s obsahem vápníku, hořčíku a dalších prvků se vyrábějí z hornin (např. Dologran
z dolomitického vápence), jiné z kostní moučky (např. Biomin-h) a obsahují řadu dalších cenných prvků.
U dětí, kterým nedáváme výrobky z kravského mléka (např. z důvodu alergie či nesnášenlivosti)
nezapomínáme denně doplňovat vápník a hořčík.
Lámání vlasů a nehtů svědčí o nedostatku stopových prvků a minerálních látek, zejména hořčíku a křemíku

Obsah hořčíku v některých potravinách (mg na 100 g)
minerální voda Zaječicka hořká 587,5
lněné semeno 350,0
sezamové semeno 347,0
minerální voda Magnesia 341,1
mák 340
pšenice špalda 336,0
piniové oříšky 268,0
oříšky kešu 267,0
mandle 252,0
sójové boby 247,0
sójová mouka 235,0
paraořechy 225,0
burské oříšky (arašídy) 181,0
jáhly 162,0
pistácie 158,0
šrucha zelná 151,0
vlašské ořechy 150,0
lískové oříšky 150,0
oves 145,0
ořechy pekanové 142,0
slunečnicové semeno 138,0
ořechy vlašské 134,0
ovesné vločky 135,0
fazole 132,0
šípky 120,0
rýže natural 119,0
hrách 116,0
pšenice špalda (zrno) 113,0
pšenice (zrno) 85,0
pohanka 85,0
žito 83,0
čočka 77,0
tmavý celozrnný chléb 75,0
červená řepa 71,0
fíky 70,0
meruňky sušené 65,0
mangold 65,0
špenát 62,0
petržel 52,1
datle 50,0
kedlubny 48,0
kaštan jedlý 43,0
kokos 42
kravské mléko z optimálních podmínek 42,0
papája 39,0
ječmen 37,0
hrozinky 35,0
pastiňák 32,0
pšenice (bílá mouka) 32,0
sleď 31,7
banán 31,0
avokádo 30,0
maliny 30,0
kuře 29,0
eidam 27,7
brambory 27,0
vepřové maso 26,1
hovězí maso 24,1
pšeničná mouka bílá 24,0
ostružiny 24,0
černý kořen 23,0
červená řepa 23,0
mrkev 21,0
meloun vodní 20,0
mučenka 20,0
kiwi 20,0
topinambury 20,0
rajčata 20,0
mango 18,0
tuřín 18,0
ananas 17,0
černý rybíz 17,0
jeřabiny 17,0
jahody 15,0
černá ředkev 15,0
kravské mléko běžné 14,0
švestky 13,0
vejce 12,0
grapefruit 12,0
brusinky 12,0
celer 12,0
paprika 12,0
tykev 12,0
mandarinka 11,0
mišpule 11,0
pomeranče 10,0
liči 10,0
baklažán (lilek) 10,0
hroznové víno 9,0
angrešt 9,0
citron 9,0
ryngle 9,0
meruňky 9,0
cukety 9,0
okurky 9,0
hrušky 8,0
churmy 8,0
cibule 8,0
borůvky 6,0
kdoule 6,0
jablka 5,0 – 7,0
granátové jablko 4,0
(Většinou podle údajů manželů Červených.)

Potraviny, které mají vysoký obsah draslíku (více než dvanáctinásobek hořčíku) jsou jako zdroj
hořčíku méně vhodné, a to zejména u osob s malou fyzickou zátěží (brambory, citrony, borůvky, banány,
ananas, angrešty, broskve, meruňky, černý bez, černý rybíz, hroznové víno, hrušky, jablka, jeřabiny,
kdoule, liči, kumkwat, vodní meloun, mišpule, pomeranče, artyčok, brokolice, endivie, hlízy fenyklu,
kapusta, květák, čínské zelí, cibule, červená řepa, mrkev, okurky, cukety, dýně, baklažán)

Také solení snižuje léčebný efekt hořčíku. Pokud plodiny přihnojujeme hořčíkem nebo je na tento prvek
bohatá půda, může být ve většině případů i jeho obsah v plodinách vyšší než uvedená hodnota.

Významným faktorem zhoršujícím nedostatek vápníku a hořčíku v organizmus může být nízká tvrdost
pitné vody nebo její úprava např. pomocí různých filtrů, které její tvrdost také snižují:
„Přestože tvrdost vody představuje významný podíl mineralizace vody, nebyla nikdy jednotně definována.
Obecně se tvrdostí vody rozumí koncentrace všech vícemocných kationtů kovů alkalických zemin, což je
sice v podstatě suma vápníku (Ca) a hořčíku (Mg), ale přispět mohou též další prvky: hliník, mangan, zinek,
baryum, stroncium, železo. Podrobný popis parametru z chemického hlediska lze nalézt v odborné literatuře
(Pitter, 1999). Stejně jako různých definic pak vzniklo jednotek tvrdosti. Od vyjadřování tvrdosti ve stupních
(německých, francouzských, anglických) se již upouští, v anglosaské literatuře se lze stále setkat s vyjádřením
tvrdosti jako ekvivalentu CaCO3 (mg/l) nebo CaO (mg/l). Stanovuje-li se tvrdost jako suma Ca + Mg, což je
i současný český případ, výsledek se vyjadřuje v mmol/l. … Z hlediska zdravotního i technického, určit
optimální koncentraci Ca a Mg v pitné vodě není snadné a požadavek zdravotní se nemusí překrývat
s technickým.

Zdravotní přínos určitého obsahu Ca a Mg v pitné vodě byl - především díky populárnímu sloganu H. A.
Schroedera (jednoho z prvních průkopníků výzkumu v této oblasti) „Čím tvrdší voda, tím měkčí arterie" - znám
hygienikům i vodohospodářům již od konce 60.let. Dnes však jako by byl tento poznatek považován buď
za archaický nebo natolik samozřejmý, že je v běžné (hygienické) praxi téměř opomíjen. Jeho aktuálnost však
stoupá úměrně se současným rozmachem různých (staro)nových technických metod úpravy vody, které obsah
vápníku a hořčíku buď významně snižují nebo se snaží jejich (především technický) účinek různě eliminovat. …
O tom, že také pitná voda může být zdrojem esenciálních (t.j. pro život nezbytných) prvků jako je Ca a Mg, se
vědělo již před druhou světovou válkou a tento "nutriční" význam se připomíná již v tehdejších hygienických
publikacích (Kabrhel, 1927). Přímý důkaz o zdravotním vlivu různě tvrdých vod se však objevil až koncem 50.
let. Vztah mezi tvrdostí vody a četností výskytu cévních onemocnění poprvé v literatuře popsal japonský chemik
J. Kobayashi (Kobayashi, 1957), když na základě epidemiologického rozboru ukázal, že úmrtnost na mozkově-
cévní choroby (mozkové krvácení - apoplexie) je vyšší v okolí japonských řek, které mají kyselejší (měkčí) vodu,
v porovnání s řekami zásaditějšími (tvrdšími), odkud byla voda využívána pro pitné účely." Od té doby byla
souvislost mezi srdečně-cévním, mozkově-cévními chorobami a tvrdostí vody v mnoha studiích potvrzena. …
Optimum je těžké stanovit, snad by se mohlo pohybovat u hořčíku min. 20-30 mg/l, u vápníku 40-80 mg/l
(Kožíšek, 1992) s optimem okolo 50 mg/l (Rachmanin et al, 1990), při celkové tvrdosti 2 až 4 mmol/l (Plitman
et al, 1989; Lutaj, 1992; Golubev et al, 1994)." (F. Kožíšek a kol., SZÚ)

Antireklama firmy konkurující firmě produkující minarální vodu Magnesia nás v roce 2004 přesvědčovala, že nadměrným pitím této hořečnaté vody budeme mdlí, pomalí a lhostejní, včetně nezájmu o sex. To jsou
vlastnosti, které ani nadměrné užívání hořčíku nezpůsobuje a ani při pití množství 3 litrů Magnesie denně
se rozhodně nemusíme nějakého předávkování bát. Pokud Minerální vodu Zaječická hořká zředíme
pitnou vodou nebo ovocnou šťávou 1:1, získáme koncentraci odpovídající vodě Magnesia. V době, kdy
90% národa trpí nedostatkem hořčíku, je výroba podobných reklam neetická.

Hořčík by měl být častěji používán i jako součást výživy rostlin v zemědělství. Je k tomu řada důvodů:
1) pro doplnění jeho nedostatku v půdě a tím pro:
2) léčení chlorózy listů (žloutnutí mezi žilkami; může jít také o nedostatek železa či bóru)
3) zvýšení výnosů u většiny plodin
4) zvýšení cenného hořčíku v plodinách
5) zvýšení hořčíku v píci (a tím ke zlepšení kondice zvířat a zvýšení obsahu hořčíku v mase a mléce)
6) zlepšení využití dalších přijímaných živin u rostlin i zvířat
(U rostlin jde zejména o zlepšení využití dusíku.) Nejlepší výsledky dávají hořečnatá hnojiva při listovém hnojení
(jako MgO je také hořčík pro hnojení ke kořenům příliš zásaditý).

Sestavil Darius Nosreti

Použité materiály a přílohy:
- článek Zázračný prvek, MUDr. Hany Havlíková in Spirit 29/97
- Ing. Jiří Janča: Co nám chybí
- RNDr. Ing. Pavel Stratil: ABC zdravé výživy, 1. díl
- Earl Mindell: Vitamínová bible
- Karel Červený, Drahomíra Červená: Vegetariánská kuchařka
- Karel Červený, Drahomíra Červená: Léčba výživou
- Dr. Michael Sharon: Komplexní výživa
- Radomír Hrdina a kol.: Farmakologický slovník, Maxdorf, Praha 1997
- Vilém Palisa: Velká neznámá aneb jde o život
- RP 1997 (SJ)
- MUDr. Josef Jonáš: Odolnost vůči nemocem
- MUDr, Oetr Pelnář: Hořčík pomáhá udržovat zdraví (in Regena 8/96)
- MUDr. Hana Havelková: Na depresi hořčík nestačí, Spirit 34/99
- STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV, Šrobárova 48, Praha 10, 100 42: F. Kožíšek: ZDRAVOTNÍ VÝZNAM "TVRDOSTI" PITNÉ VODY (prosinec 2000, upravená verze, 7. 3. 2001, podrobně viz dokumenty www.szu.cz )
Otto Schück: Poruchy metabolismu vody a elektrolytů v klinické praxi; Grada + Avicenum, Praha 2000


Dodatek 1:
Při nedostatku hořčíku nedosahují rostliny dobrých výnosů ani výborné jakosti, listová zeleň není dostatečně
sytá, listy mezi nervaturou žloutnou a později až hnědnou a rostliny chřadnou. Hořčík je důležitou
a nezastupitelnou stavební látkou chlorofilu listové zeleně a tím i podmínkou fotosyntézy. Hořčík je
na našich polích, v sadech a zahradách nejčastějším významným nedostatkovým prvkem a proto má
jeho doplnění ve srovnání s jinými prvky většinou nejmarkantnější vliv na výnosy a kvalitu produkce.
Hořčíku bývá nedostatek tam, kde se jím nehnojí, nebo kde se k vápnění nepoužívají dolomitické vápence.
Na lehčích půdách ho bývá taktéž nedostatek, zejména tam, kde jsou matečné horniny chudé na hořčík
(rula, žula).

Hořčík je z půdy špatně přijímán při nízkém pH (kyselé půdní reakci) nebo při nadbytku vápníku či
draslíku. Také při intenzívních srážkách nebo zavlažování jeho zásoby v půdě klesají v důsledku
vyplavování do hlubších vrstev. Též čpavková forma aplikovaných dusíkatých hnojiv snižuje jeho
příjem rostlinami.

Síranu hořečnatého se doporučuje stejnoměrně rozhodit asi 50 g/m2 a lehce zapravit do půdy (tato
dávka je dostačující i pro malé stromky a keře). Pro větší zahradní stromy a rostliny, stejně tak jako
pro jehličnany vyšší než 2 m, lze dávku zvýšit až na 200 g/m2. Při listovém hnojení se doporučuje
koncentrace 23–35 g na 1 litr vody. Postřik provádíme v ranních nebo večerních hodinách, kdy sluneční
záření není tak silné. Při příznacích nemoci nebo nedostatku Mg může být výše uvedené dávkování
až zdvojnásobeno

Výrobce produktu Hořká sůl (síran hořečnatý): Kali und Salz GmbH, Kassel, Německo
Distributor: AGRA CZ a.s., Tovární 9, 387 15 Střelské Hoštice, Česká republika, tel.: 342 399 737

Dodatek 2:

Proč listová hnojiva?
Minerální hnojiva, která aplikujeme ve zředěných koncentracích k mimokořenové výživě rostlin
nazýváme listová (foliární) hnojiva. V současné době se jejich používání ve velkém měřítku rozšiřuje
z těchto důvodů.
1) Účelně použitá poskytují velmi dobré přírůstky.
2) Některé živiny se k důležitým orgánům rostliny dostanou dříve a ve vyšší koncentraci při aplikaci
na list, co je zvlášť důležité při již projevených známkách nedostatku těchto živin.
3) Cena listových hnojiv je poměrně nízká, neboť cena na 1 hektar se pohybuje v kilogramových
dávkách.
4) Nižší absolutní dávky při aplikaci na list šetří půdu, snižuje se její zasolování (naopak stimulačním
efektem dochází k vyššímu odčerpávání solí kořeny), ohrožení cenných půdních organizmů,
zmenšuje se zamořeni vod dusičnany. Listová hnojiva jsou tedy relativně ekologičtější (speciálně
kysličník hořečnatý a hořké soli nepovažujeme za hnojiva člověku a životnímu prostředí škodlivá).
5) Náklady na aplikaci ve formě postřiku jsou nízké, zejména při kombinaci s přípravky na ochranu
rostlin (hnojení na list představuje důležitou část technologie provozu plně automatizovaných skleníků
na produkci květin a zeleniny, kde je dosaženo velké efektivity práce)
6) Diagnostické metody vyvinuté v Laboratoři diagnostiky výživy rostlin ve Výzkumném ústavu rostlinné
výroby v Praze–Ruzyni určily pro dané plodiny a podmínky, kterých živin se rostlinám nedostává, a jak
je tím omezena jejich výkonnost (produktivita). Listová výživa přináší totiž největší efekt, jsou-li cílevěomě
dodávány živiny vyskytující se v minimu.
7) Dojde-li mimokořenovou výživou k vyrovnanosti výživného stavu rostlin, zesílí se biologické pochody
fotosyntézy a získaná energie je využita nejen k k tvorbě biomasy, ale i k zintenzívnění příjmu živin
z půdního prostředí. Tento stimulační účinek cílené výživy rostlin dosažený listovými hnojivy vysvětluje,
proč malé množství živin dodaných postřikem má často větší účinek než velké množství živin dodané
v objemných hnojivech do půdy.
8) Proces zvýšeného příjmu živin kořeny je v současné době u nás využitelný ve velmi širokém měřítku,
neboť z minulosti máme půdy dobře až velmi dobře zásobeny fosforem a draslíkem.
9) Vítanou výhodou listových hnojiv v současné době, kdy ekonomická situace většiny zemědělských
podniků nedovoluje vysoké vklady do nákupu poměrně drahých hnojiv, je jejich relativně nízká cena.
Získat při nákladech 300 Kč na listové hnojivo přírůstek výnosu například pšenice v hodnotě 1200 Kč
(400 kg pšenice po 3 Kč) znamená čtyřnásobné zhodnocení vložených finančních prostředků.

Výzkum prokázal, že maximální úspěšnost nenalezneme ani v jednosložkových roztocích dusíku, ani
v takzvaných plných hnojivech (s větším počtem živin). Při rychlém příjmu listy mohou účinkovat jen ty
živiny, které rostliny mohou bezprostředně zapojit do fotosyntetického procesu biomasy. Uložené kapacity
pro nepotřebné živiny v těle rostliny jsou totiž velmi omezené. Mohli jsme například prokázat, že nadměrný
přísun dusíku do rostlin vyvolal stresovou situaci, doprovázenou zastavením produkčních procesů, protože
bioenergie rostlin bylo nutné využít k desorpci nadbytečných živin, které organizmus "zablokovaly".

Účinek mimokořenové výživy lze demonstrovat na principech Liebigova zákona o živinách v minimu,
upřesněných Baierem (1984). Na obrázku je znázorněna káď s vodou s různě vysokými dýhami, které
představují množství živin přijatých rostlinou (nikoliv dodaných). Hladina vody je dána nejkratší dýhou
a odpovídá dosaženému výnosu.

Z daného znázornění je patrné, že výnos se v uvedeném případě zvýší především přívodem hořčíku. Další
zvýšení je možné po přijmu dusíku atd. Jiný postup, např. přívod fosforu přes listy, tedy prvku kterého
rostlina přijala z půdní zásoby dostatek, by k zvýšení výnosu nevedl.

Disproporce v příjmu živin kořeny vznikají z nejrůznějších přícin. Nejčastěji jsou to chyby v hnojení, kdy
nejsou respektovány biologické potřeby druhu, případně odrůdy zemědělské plodiny. Nejčastěji jsou tyto
disproporce vyvolány jednostranným hnojením nebo opominutím dodání některé z nezbytných živin.

Plodiny pěstované v současné době na většině našich polí mají malý podíl vyhovujícícho obsahu hořčíku.

Je pochopitelné, že za těchto podmínek má mimokořenová výživa rostlin hořčíkem mimořádně příznivý
dopad na výnosy. V polních pokusech bylo pozitivních vásledků, tj. zvýšení výnosu, dosaženo u ozimé
pšenice ve všech případech, rovněž tak u hrachu, brambor a kukuřice na siláž. U jarního ječmene se
mimokořenová výživa hořčíkem projevila v 77,8 % případů.

V roce 1994 bylo uvedeno na trh listové hnojivo Campofort s obsahem 8 % MgO (hořčíku v podobě kysličníku)
a 22 % N (dusíku). Firma Agra Střelské Hoštice, jeho výrobce, charakterizovala smysl tohoto hnojiva: dát
polním plodinám sílu tím, že se přes listy dodá chybějící hořčík a dusík a stimulačním účinkem tohoto opatření
se zvýší příjem ostatních živin, především fosforu a draslíku z půdních zásob.

Zájem o toto hnojivo letos na jaře předčil očekávání a výsledky dosažené na polích potvrzovaly, že listové
hnojivo CAMPOFORT přišlo do našeho sortimentu právě včas, kdy je prosperita našeho zemědělství
podmíněna finančně dostupnými vstupy a ekonomicky výhodnými výstupy. Právě proto hnojivo CAMPOFORT
obdrželo v roce 1994 na celostátní výstavě "Země živitelka" v Českých Budějovicích ocenění nejvyšší -
- Zlatý klas.

Letošní pokusy s hnojivem CAMPOFORT potvrdily nejen dřívější výsledky, ale ukázaly, že dochází ke
zlepšení výživné hodnoty produktů, protože ty obsahují více hořčíku, kterého se většině našich obyvatel
nedostává. Proto se u naší populace objevují příznaky různých onemocnění od křečí až po poruchy
krevního oběhu.

V polním pokusu s ozimou pšenicí, který byl proveden na Domažlicku, se po aplikaci CAMPOFORTu
zvýšil nejen výnos zrna o 620 kg na 1 ha, ale i obsah hoříku v rostlinnách o 15,8 %. Listové hnojivo
bylo aplikovánov 3 %ní koncentraci dvakrát během vegetace, a to na začátku sloupkování a o tři týdny později.
Regenerační hnojení na začátku jarní vegetace bylo provedeno dávkou 40 kg dusíku v ledku amonném
s vápencem. Bylo-li v době sloupkování místo listového hnojiva CAMPOFORT (2x6 kg/ha) použito 150 kg
ledku amonného s vápencem, zvýšil se hektarový výnos (při vyšších nákladech na hnojení) pouze o 220 kg.
To znamená, že při listové výživě CAMPOFORT byly náklady na hnojivo o více než polovinu nižší
a přírůstek výnosu téměř třikrát tak vysoký.

V pokusech s ozimou pšenicí na Olomoucku byl sledován účinek hnojiva CAMPOFOR na jednotlivé
výnosové prvky. Počet zrn v klasu byl o 4,7% vyšší, stejně jako hmotnost tisíce zrn. Také počet klasů
na ploše byl o něco vyšší (o 2,1 %). Celkový výnos zrna se zvýšil o 520 kg/ha.

Přírůstky výnosu zrna jarního ječmene, přestože byl rok s extrémně suchým létem, se pohybovaly ve třech
pokusech od 10,5 % až po 23,3 %. V průměru přinesl CAMPOFORT zvýšení hektarového výnosu zrna o 450 kg.
Opět bylo zaznamenáno zvýšení počtu zrn v klasu a hmotnosti tisíce zrn.

I když povětrnostní podmínky vývoji, a tím i výnosům brambor v letošním roce nepřály, zaznamenali jsme
zvýšení výnosu hlíz o 7,3 %, popřípadě 6,7 %.

Také u chmele v pokusu v Senici na Hané byl potvrzen loňský příznivý účinek, neboť výnos šištic se zvýšil
o 13,5 % při základním hnojení 150 kg dusíku a dvojím postřiku hnojivem CAMPOFORT.

Je vidět, že cílevědomá vědecká práce v zemědělském výzkumu, zaměřená na konkrétní ekonomické
a ekologické podmínky, přispívá ke vzniku nových technologií, které ve výstupech například s listovým
hnojivem CAMPOFORT poskytují zemědělcům klíč k úspěchům, a to i v podmínkách ekonomicky nepříliš
příznivých.
( Doc. Ing. Jan Baier, Dr.Sc., VÚRV Praha-Ruzyně. In Bionoviny, ročník 5, číslo 5, rok 1997. Doplnil D. N.)

Hnojiva Campofort jako příklad perspektivních hnojiv s vyšším obsahem
hořčíku (a další hořečnatá hnojiva) se používají:
1) pro doplnění jeho nedostatku v půdě a tím pro:
2) léčení chlorózy listů (žloutnutí mezi žilkami - do určité vzdálenosti
kolem žilek zůstává zelená barva- může být ale způsobeno také např.
nedostatkem železa či bóru, nadbytkem draslíku či vápníku)
3) zvýšení výnosů u většiny plodin
4) zvýšení hořčíku v plodinách a tím k zvýšení dietetické, výživné
hodnoty produktu (zvláště proto, že se většině našich obyvatel hořčíku
v potravě nedostává)
5) zvýšení hořčíku v píci a tím ke zlepšení kondice zvířat a zvýšení
obsahu hořčíku v mléce
6) zlepšení využití vápníku a dalších prvků zvířaty, která rostliny
spásají a člověkem, který se plodinami, masem a mlékem zvířat živí.
7) zlepšení využití dalších prvků hnojiv a půdy rostlinami - zejména
dusíku
Nejlepší výsledky dávají hnojiva Campofort při listovém hnojení

Druhy listových hnojiv Campofort:
Campofort special b:
17% N, 6% MgO, 2% B
- je určeno k vyrovnání schodků bóru u plodin náročných na tento
stopový prvek (ozimá řepka, slunečnice, mák, cukrovka, krmná řepa,
tuřín, květák, luskoviny a brambory). Z ovocných plodin jsou na bór náročné
jabloň, hrušeň, meruňka, slivoň, třešeň a višeň. Ze zelenin mají vyšší
požadavky na bór zelí, květák, celer, hlávkový salát, hrách, fazole,
rajče a červená řepa. Nedostatek bóru se projevuje zejména na
vápenatých nebo čerstvě vyvápněných půdách a při suchu.
Campofort farant K
17% N, 13% K₂O, 6% MgO
- má výrazně pozitivní účinek na vyrovnání schodku draslíku, k němuž
často dochází na těžších jílovitých půdách, kde draslík bývá pevně
poután na jílové materiály. Obdobně je draslík poután při vysychání
půd. Omezován je též příjem draslíku na půdách s vyšším obsahem
vápníku nebo silně kyselou půdní reakcí.
Campofort special Mn
22% N, 6% MgO, 2% Mn
- používá se u rostlin citlivých na nedostatek manganu (oves, pšenice,
ječmen, cukrovka, hrách a bob) zejména na půdách s vyšším pH (nad
6,0). Nedostatek manganu je mimo jiné způsoben hnojením čpavkovou
(amoniakální) formou dusíku, či vysokým obsahem organické hmoty v
půdě.
Campofort plus
22% N, 8% MgO, stimulátor
- stimulátor zvyšuje účinnost rostlinných živin z hnojiv i půdy, a tím
i ekonomickou efektivnost tohoto hnojiva.
Biologická účinnost stimulátoru působí velmi příznivě na růst a
vývoj rostlin, neboť je podporován růst kořenů a akumulace živin v
rostlinách. Výsledkem jsou vyšší výnosy a lepší jakost produktu.
U rostlin dochází ke zvyšování výnosů cukrů jak u cukrovky, tak u
vinné révy či ovoce. U brambor byl zaznamenán zvýšený obsah škrobu. U
osiv je zlepšována jejich biologická hodnota. U pícnin je pozitivně
ovlivňován výnos bílkovinných, ale též glycidových krmných hodnot.
Campofort garant P
14% N, 24% P₂0₅, 5% MgO
- mimořádně se osvědčuje především v povětrnostně chladnějších a
sušších polohách, na půdách přístupných fosforem málo zásobených, nebo
tam, kde je příjem fosforu blokován kyselou nebo zásaditou půdní
reakcí
Campofort forte
17% N, 3% P₂O₅, 2% K₂O, 8%MgO, mikroelementy B, Mn, Zn, Cu
- určeno prakticky ke všem plodinám, neboť výrazně posiluje jejich
intenzitu růstu a tvorbu kvalitních plodů.
Kombinace živin a mikroelementů umožňuje zintenzívnit příjem živin
kořeny a vytvořit tak bezschodkovou harmonickou výživu.
Campofort garant Ca
25% N, 10% CaO, mikroelementy Mn, Fe, Cu, Zn, B, Mg
- rychle a účinně vyrovnává nedostatek vápníku ve výživě rostlin.
Nejčastěji je toto hnojivo používáno u jabloní k odstranění výskytu
strupovitosti, dále pak u vinné révy, rajčat, melounů, zelí, kapusty a
dalších druhů zeleniny.
Campofort speciál Zn
17% N, 8% MgO, 2% Zn
- je určen k vyrovnání nedostatku zinku u plodin na tento prvek
náročných. Naléhavá je jeho potřeba u chmele a vinné révy, ale i u
ovocných plodin (jabloní, broskvoní a slivoní). Zejména na půdách
silně zásobených fosforem nebo kyselých, popř. promyvných působí velmi
dobře jak na výnos, tak i jakost, neboť má výrazně pozitivní vliv na
enzymatickou činnost rostlin. Proto se velmi dobře uplatní též u
polních a zahradních plodin náročných na zinek. Jsou to především
kukuřice, fazole, len, cibule a česnek. Pozitivní účinek má postřik
tímto ekologickým listovým hnojivem při schodcích zinku i u ozimí
pšenice, cukrovky, řepy, brambor, ozimé řepky, rajčat a hlávkového
salátu, z ovocných stromů ještě u hrušní a meruněk.
Vyrábí: AGRA CZ, a.s., Tovární 9, 387 15 Střelské Hoštice, tel.: 0342/
399 737, fax: 0342/399 735. (Viz Bionoviny 5/97)

Dodatek 3:

Na doplnění hořčíku v půdě můžeme použít i kysličník hořečnatý (MgO) nebo hořkou sůl - síran hořečnatý
nebo chlorid hořečnatý. Nejlépe je hořčík aplikovat na list. Kysličník by měl být aplikován jen na list,
protože mění půdní reakci na zásaditou. Dobrým zdrojem hořčíku jsou i dolomitické vápence. Vápnění
formami vápna bez obsahu hořčíku naopak obsah a dostupnost hořčíku v půdě snižuje.

Síran hořečnatý je nejvhodnější forma hořčíku pro odstranění jeho nedostatku.
Jde o hnojivo rychlepůsobící a beze zbytku rozpustné, ve srovnýní s většinou
jiných hnojiv má jen malý negativní vliv na zasolování půdy a narušení skladby
půdních organizmů a nepřispívá k tvorbě škodlivých látek v produktech. Hořké
soli se mohou používat jak v pevném stavu do půdy, tak i rozpuštěné ve vodě,
a to zejména k postřiku na list či k zalévání květináčů a přidávání do hydroponických
roztoků.

MgO je rychle působící hořečnaté hnojivo s obsahem hořčíku. Používá se
výhradně k listové aplikaci ve formě postřiku (kořenům nesvědčí pro svou
alkalickou povahu a rychle se z půdy vyplavuje. Kladného působení na půdu
můžeme dosáhnout v oblastech postižených kyselými dešti. Skutečné soli
- síran, chlorid aj. jsou pro kořeny vhodnější než tzv. "Hořká sůl"
v podobě kysličníku)

Doporučené dávkování:
Brambory (do květu) 1-2x v 2-3% koncentraci

Hrách, bob (před květem) 1-2x v 5% koncentraci
Ovoce (do tvorby plodů) 2-3x v 2%koncentraci
Zelenina (v období max. přírůstku hmoty) 1-2x v 2-3% koncentraci
Vinná réva (po odkvětu do začátku srpna) 1-2x v 3-5% koncentraci
Konifery (při příznacích nedostatku Mg) 2-3x v 2-3% koncentraci

Hořká sůl v podobě MgO (tedy jako zásada - alkálie) může dráždit kůži, oči a dýchací cesty. Při požití než 1 g
na kg hmotnosti může ohrozit zdraví. Pro Humánní medicínu jsou vhodnější soli než kysličník. Při práci s MgO
je zakázané jíst, pít, kouřit. Je třeba dodržovat zásady osobní hygieny. I když postřik nepatří mezi nebezpečné,
doporučuje se po práci a před jídlem omýt pokožku rukou teplou vodou a mýdlem, ošetřit reparačním krémem.

Dodatek 4:
Hořká sůl v podobě MgO ve veterinární praxi (pulvis ad usum veterinarium)
Používá se jako projímací prostředek (laxancia) pro domácí zvířata a pro koupele při svrabu ovcí a nečisté kůži
vepřů.
Doporučená dávka na 1 den:
Laxancia:
Na 1 kg hmotnosti zvířete 1g MgO
U skotu je dávka na 1 kg hmotnosti 2g Hořké soli

Při použití pro koupele (svrab ovcí, nečistá kůže vepřů) se připraví nasycený roztok MgO ve vodě.

"Hořkou sůl" jako MgO vyrábí např. KALI WERRA AG RHON
Balí a dodává: HOKR, spol. s r. o. Pardubice

Dodatek 5:
Než zakazovat lidem s vysokým tlakem konzumovat sůl, by bylo
vhodnější, aby zvýšili spotřebu potravin s minerály. Nejčastějšími
rysy stravovacích zvyklostí lidí trpících hypertenzí je nedostatek
vápníku a hořčíku z mléčných výrobků, různých semen, sardinek a
opomíjení ovoce a zeleniny a konzumace potravin s nízkým nebo
technologicky sníženým množstvím minerálů (bílá mouka místo celozrnné,
rafinovaný cukr aj.). Vysoký tlak ohrožuje stále více lidí v
průmyslově vyspělých zemích, kde se nejvíc změnily stravovací návyky.

V posledních desetiletích mnozí lidé například mléčné výrobky a
ovoce nahradili sladkými nápoji a sušenkami. Tyto změny přispívají
ke zvýšení tlaku mnohem více než sůl, která byla vždy součástí
lidské potravy. (vědec USA David McCarron, Portland)

Protože na asimilaci vápníku se podílí také pohyb, hořčík
a vitamín D, je důležité sledovat i příjem těchto látek a zajistit
dostatek pohybu a kontaktu pokožky se slunečním světlem (10 minut
denně). Vzhledem ke škodlivým účinkům mléka na velkou část populace
a k nízké kvalitě v dnešní době produkovaného mléka doporučujeme
vápník a hořčík získávat z jiných zdrojů

Nedostatek hořčíku znemožňuje zpevňení kostí a narušuje tvorbu
kolagenu, způsobuje např. kumulaci a kalcifikaci kolagenu v cévách
(hemeroidy, křečové žíly) a kalcifikaci kolagenu v kloubech a jinde, může
způsobit i deformace při vývoji nebo regeneraci kostí.

Potřeba fosforu je vázána na množství vápníku a hořčíku v potravě.

Lámání vlasů a nehtů svědčí o nedostatku stopových prvků a minerálních
látek, především hořčíku a křemíku

Dodatek 6:
Poruchy metabolizmu hořčíku

Fyziologické poznámky

Magnezium je po stránce kvantitativní druhým nejdůležitějším intracelulárním kationtem(po draslíku). Celkový
obsah hořčíku u dospělého člověka se pohybuje okolo 1 000 mmol a z toho se 50-60 % nachází v kostech.
V ECT se nachází pouze okolo 1 % z celkového množství.Sérová koncentrace magnezia se pohybuje v úzkém
rozmezí 0,75-0,95 mmol/l. Asi 15 % z celkové sérové koncentrace je vázáno na sérové bílkoviny.Denní příjem
hořčíku se pohybuje okolo 300-400 mg. Hlavním zdrojem hořčíku v potravě je chlorofyl. Magnezium jeresorbováno ve střevě, a to asi 30-40 % přijatého množství. Střevní resorpce hořčíku je stimulován
a 1,25(0H)2D3.Renální vylučování hořčíku je dáno glomerulární filtrací a zpětnou tubulární resorpcí.
Glomerulární filtrací proniká pouze hořčík nevázaný na sérové proteiny. Močové vylučování Mg²⁺
se pohybuje okolo 5 % profiltrovaného množství (95 % profiltrovaného množství je resorbováno v tubulech).
Močové vylučování magnezia může kolísat v širokém rozmezí od 0,5 do 40-80 % profiltrovaného množství.
Hlavním místem tubulární resorpce Mg²⁺ je tlustá část ascendentního raménka Henleovy kličky a z části též
distální tubulus. Díky velkému možnému rozpětí tubulární resorpce hořčíku může jeho močové vylučování
kolísat v rozmezí 1,4-6,8 mmol/24 h.

Vedle důležitosti hořčíku ve stavbě kostních krystalů je Mg²⁺ aktivátor četných enzymových systémů a je úzce
spjatý s energetickým metabolizmem.

Mg²⁺ působí sedativně na centrální nervový systém a jeho působení se podobá kurare(ve vysokých sérových
koncentracích). Ve vyšších sérových koncentracích působí též na kardiovaskulární systém . Tento efekt
se projevuje periférní vazodilatací a hypotenzí,depresivním působením na převodní systém,bradykardií až srdeční
zástavou v diastole.Kardiotoxicita vysokých sérových koncentrací Mg²⁺ je zvyšována současnou hypokalcemií,
hyperkalemií, acidozóu, digitálisovými preparáty a za podmínek renální insuficience.

Poruchy metabolizmu hořčíku mohou být podmíněny poruchami jeho střevní resorpce,renálního vylučování
či distribuce.

Hypermagnezemie

Tato metabolická odchylka je celkem vzácná, pokud nejsou podávány vysoké dávky hořčíku u jedinců
se sníženou renální funkcí. K takovým situacím může dojít, jestliže se podávají vysoké dávky MgSO₄ ženám
s preeklampsií nebo při užívání velkých dávek antacid nebo projímadel, obsahujících hořčík, u jedinců
se sníženou renální funkcí.

Klinické projevy postižení centrálního nervového systému (letargie, poruchy vědomí) a kardiovaskulárního
systému (hypotenze, bradyarytmie a poruchy převodu) se objevují při vzestupu sérové koncentrace hořčíku
na 2,1-2,5 mmol/l.
Terapie těchto stavů spočívá v intravenózním podávání kalcia (10-20 ml 10 % kalciumglukonátu), který
je z farmakologického hlediska antagonistou Mg²⁺.Tato terapie však má být pouze dočasná (ke zvládnutí
závažných klinických stavů). Odstranění nadbytečného množství Mg²⁺ u jedinců, kteří toho nejsou schopni
svými ledvinami, umožňuje hemodialýza. Před zahájením hemodialyzační terapie se můžeme pokusit o snížení
sérové koncentrace hořčíku podáním 20-40 mg furosemidu nebo infuzí glukózy s inzulinem. V lehčích
případech postačuje zastavení podávání preparátů obsahujících hořčík.

Hypomagnezemie

Takto označujeme pokles celkové sérové koncentrace hořčíku pod 0,75 mmol/l.
Klinický obraz

Klinicky se hypomagnezemie projevuje pouze, je-li závažná. Některé příznaky mohou být podmíněny
současnou hypokalemií a hypokalcemií, které často provázejí hypomagnezemii.Chvostkův a Trousseaův
příznak může být pozitivní. Vzhledem k tomu, že hypomagnezemie může podmiňovat rozvoj hypokalcemie
a hypokalemie, je třeba vždy současně též vyšetřit sérovou koncentraci kalia a vápníku. V těžších případech
se objevují příznaky popstižení centrálního nervového a kardiovaskulárního systému.

Příznaky nervové se mohou projevovat dezorientací, apatií a v těžkých případech kómatem. V lehčích případech
si nemocní mohou stěžovat na různé parestezie a známky zvýšené neuromuskulární dráždivosti. V oblasti
kardiovaskulární se hypomagnezemie může projevovat arytmiemi, v nejtěžších případech fibrilací komor.

S hypomagnezemií se často setkáváme u chronických alkoholiků, u kterých bývají mnohdy vyjádřeny příznaky
malnutrice.

Terapie

U jedinců s klinickými příznaky je třeba ihned podat MgSO₄ intravenózně.Tato nárazová dávka činí 1-2 g
MgSO₄. K dispozici jsou roztoky 10 % a 20 %. 1g MgSO₄7H₂O obsahuje 98 mg hořčíku, což odpovídá
4 mmol. Při jednorázové pomalé intravenózní injekci tedy podáváme 4-8 mmol Mg²⁺.

Řada autorů však nedoporučuje podávat MgSO4 ve formě jednorázové, i když pomalé injekce (intravenózně,
intramuskulárně nebo subkutánně),ale ve formě pomalé infuze. Doporučuje se roztok 1000ml 5 % glukózy
+ 24 mmol MgSO4. Tato infuze má trvat 24 hodin a v nutných případech je možné zkrátit dobu infuze
maximálně na 6 hodin . Během infuze je třeba kontrolovat sérovou hladinu Mg²⁺ a podle nálezu upravit
rychlost infuze . Tato infuzní terapie předpokládá normální renální funkci !

V mírnějších případech podáváme MgO perorálně ( 1 g MgO obsahuje 600 mg hořčíku , což odpovídá 25 mmol).
K dispozici je Magnesium 250 mg ve formě šumivých tablet (2-3x denně 1 tableta).

(In: Otto Schück: Poruchy metabolismu vody a elektrolytů v klinické praxi; Grada + Avicenum, Praha 2000; údaje
z tabulky příčin hypomagnezemie O. Schücka byly začleněny do hlavního referátu a doplněny o další příčiny
a komentáře)




PŘÍBUZNÁ TÉMATA A DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE VIZ: