Nejrůznější rostlinné a živočišné adaptogeny lidstvo znalo
a používalo od nepaměti, v posledních letech však zaznamenává
poznání a využívání adaptogenních drog nebývalý rozmach, objevují
se nové a nové zdroje účinných látek (někdy již člověkem dávno
objevené a využívané, jindy dosud neznámé nebo opomíjené); existuje
stále větší hlad po nejrůznějších prostředcích povzbuzujících
obranné a léčivé síly organizmu a zvyšující jeho výkonnost
a adaptabilitu na zátěž vnějšího prostředí i odolnost vůči změnám
vnitřní rovnováhy organismu, existuje stále větší hlad po
informacích o nich; je to tím, že jejich pomoc více potřebujeme,
nebo tím, že o nich už přeci jen něco víme? Co všechno však mohou
zahrnovat a co všechno v našem těle ovlivnit, o tom mnoho nevíme.
A opravdu souhrnné vyčerpání tohoto tématu by vydalo dnes již na
mnoho knih.
Adaptogeny - též stimulátory (biostimulátory), harmonizátory,
tonika - stimulují imunitu (především nespecifické obranné
mechanizmy organizmu) a látkovou výměnu, jsou to prostředky, které
zvyšují odolnost organizmu, schopnost odolávat zátěži různého
druhu, přizpůsobovat se rychleji nebo lépe změněným podmínkám, to
znamená lépe odolávat stresům vznikajícím v důsledku zvýšených
nároků na psychický nebo fyziký výkon, v důsledku nepříznivých
klimatických podmínek, při překonávání potíží, kterým se dostalo
pojmenováné "civilizační faktory" aj., vyznačují se značnou
univerzálností preventivního účinku, zejména u vcelku zdravých,
avšak vyčerpaných jedinců nebo u osob vystavených nepříznivému
působení prostředí. Zde adaptogeny uvádějí celý organizmus do
výkonného stavu, aniž zanášejí do těla něco nového nebo cizího, a
aniž tím organizmus vyčerpávají. Pouze zachovávají či obnovují
celkovou odolnost a výkonnost organizmu, která je mu geneticky
vlastní a mobilizuje jeho rezervy. Podporují při tom biosyntézu, to
znamená tvorbu nejdůležitějších nukleových kyselin a bílkovinných
sloučenin, a zároveň přenos energie a jejich zdrojů do buňky, čímž
vytváří základ pro své mnohostranné působení. Adaptogeny zlepšují
celkovou kondici organizmu, zlepšují stav nervové soustavy, buněk,
tkání, urychlují a posilují metabolismus, asimilaci a látkovou
výměnu vůbec, urychlují léčebné a regenerační procesy, zpomalují
degenerativní pochody v živočišném organismu a tedy i procesy
stárnutí, brání opotřebení organismu, orgánů, tkání a buněk, působí
vždy příznivě na více určitých funkcí současně, vyrovnávají
patologické výkyvy hodnot těchto funkcí a obsahu určitých látek
v organismu nebo pomáhají tyto funkce nadstandardně zlepšit,
zmenšují záněty; jako biogenní stimulátory působí stimulačně nejen
na fyzickou, ale, v několika rovinách, i na duševní oblast; často
mají také posilující účinek - jako roborans. Mnohé adaptogeny
zvyšují snížený svalový tonus ale také částečně odstraňují
přebytečné napětí a křeč - uvolňují. Navozují pocit síly a dobrého
tělesného zdraví, který většinou vychází ze skutečných pozitivních
změn v organismu vyvolaných adaptogenní drogou. Pro jejich celkové
působení na zlepšení zdraví a subjektivní pocit a pro jejich účinek
ve smyslu stimulace tělesných, orgánových a buněčných funkcí je
můžeme považovat za jemná, v některých případech za poměrně výrazná
afrodisiaka. Významný pro zdraví člověka je také ještě stále
podceňovaný vliv některých adaptogenně působících drog a preparátů
na střevní peristaltiku, stav střevní flóry, střevních plaků
a případný projímavý účinek adaptogenů . (Stav a funkce střev
- části trávicího systému a vylučovací soustavy - má velký vliv
např. na detoxikaci organismu, asimilační a imunitní procesy,
a látkovou výměnu, na stav nervů a psychiky, kůže a vlasů, močové
cesty a pohlavní a rozmnožovací orgány, ale třeba i na srdce.
V souhrnu zřejmě má kondice střev vliv i na délku života.)
Některými autory používaný termín "harmonizátory" vystihuje jejich
schopnost přizpívat k souladu duševní a tělesné činnosti, k lepšímu
soustředění, duševní pohodě, dobrému stavu CNS a všech duševních
a tělesných funkcí, k vyšší výkonnosti a odolnosti.
Adaptogenní vliv je často ukryt za poměrně specifickým
působením. Kdy by v nás mělo vzniknout podezření, že jde možná o
drogu využitelnou jako adaptogen? Například v případech, kdy má
droga některé (většinou více) z těchto léčebných a jiných účinků:
Antibiotický, analgetický, antiseptický, antimykotický,
hypoglykemický, antidiabetický, protizánětlivý (antiflogistický),
antineuralgický, sedativní, tonizující, detoxikační, laxativní,
diuretický, potopudný (diaforetický), protihorečnatý
(antipyretický, antifebrinní), gonádotropní, gestagenní,
estrogenní, anabolický, antikatabolický, antioxidační, výživný
a posilující (dietetický, roborační) imunostimulační,
protirakovinový (cytostatický, kancerostatický, onkolytický),
protikřečový (antispasmotika, spasmolytika), harmonizující
psychiku, trávení a nejrůznější funkce, ochranný a regenerační
účinek na játra (hepatoprotektivní, antihepatotoxický), žlázy
s vnitřní sekrecí a nervovou soustavu, upravující hormonální
rovnováhu, zlepšující psychickou a fyzickou kondici, zvyšující
odolnost vůči stresům, zlepšující průběh infekčních onemocnění
(zmenšující příznaky a zkracující léčbu a rekonvalescenci), brzdí
rozvoj aterosklerózy atd.
Důležitým poznatkem o některých významných adaptogenech je, že
se při dlouhodobém podávání nesnižuje jejich účinnost.
Jejich význačnou vlastností je, že zpravidla nejsou návykové.
Adaptogeny nemusejí vyvolávat tonizující nebo stimulační účinky
na zdravé lidi, ty se dostaví především u oslabených nebo nemocných
jedinců.
Adaptogeny mohou provokovat tvorbu interferonu, který je
významným faktorem imunity a mj. zpomaluje nádorové bujení.
Jako adaptogeny, resp. drogy a přípravky s adaptogenním účinkem
označujeme jednak některé druhy rostlin a hub (případně také
nižších organismů) a surové, nezpracované rostlinné, živočišné
drogy ve formě surovin nebo (vyjímečně) též minerálního původu,
jednak drogy jednoduše upravené (sušené, řezané apod.) nebo přímo
účinné látky nebo komplexy těchto látek s adaptogenním účinkem
z těchto drog izolované; adaptogenní účinek mohou mít však také
preparáty připravené z nižších organismů nebo jejich pomocí a ve
vzácných případech i suroviny a drogy anorganického původu (např.
některé horniny bohaté na minerály). Adaptogenní vliv má na člověka
také třeba i sluneční záření, kyslík, zdravá strava (ale třeba také
půst či speciální diety), pohyb, nebo také určitá cvičení či
speciální terapie (akupunktura, masáže, lymfatická drenáž, reflexní
terapie atd.) Složitější konečné galenické formy farmaceutických
produktů (tinktury, tablety ...) jako adaptogeny zpravidla
neoznačujeme i když v daném léku převažuje obsahem či působením
adaptogen; také pro homeopatické preparáty se toto označení
nepoužívá), ale také syntetické či polosyntetické látky identické
nebo strukturou či působením blízké adaptogenům přírodním,
vyjímečně také přírodní zpracované či nezpracované látky a jejich
přirozené směsi nebiologického původu. Částečné nebo podmíněně
adaptogenní účinky však mohou mít i mnohé jiné suroviny, látky
a galenika, takové, které jako adaptogeny neoznačujeme.
Léčbu pomocí adaptogenů a drog s podobným účinkem zahrnuje
školní medicína a zdravotnictví do rámce tzv. biologické léčby,
tedy léčby biologickými prostředky; odlišuje ji tím m.j. od
psychoterapie a socioterapie a konstatuje, že v praxi se tyto tři
druhy léčby často kombinují. Mezi léčebné metody patří z tohoto
pohledu na bioléčbu léčba fyzikální a šoková a metody jako např.:
pyroterapie, akupunktura (a reflexni terapie vůbec), spánková léčba, elektrospánek, hormonální
(inzulinová) léčba, léčba psychofarmaky a solemi lítia, jako
i dietoterapie nebo dokonce i některé psychochirurgické výkony.
Protože však systém oficiální a školské medicíny není postaven na
celostním chápání člověka a systém integrace poznatků tu není
organizován na bázi komplexního přístupu a poznatcích o mnohdy
skrytých a neznámých pravých příčinách nemoci či nerovnováhy
organismu, nemůže v zásadě tento přístup přijmout nikdy adaptogenní
drogy ani jako preventivní, ani léčebné. Není nutno však hned
hovořit o chybě, jde prostě o určitý vyhraněný nástroj poznání,
prevence a léčby, který však je třeba doplnit o přístupy a nástroje
jiné.
Současná alternativní medicína naopak vidí v použití adaptogenů
jeden z důležitých prostředků prevence a doplňkové nebo komplexní
léčby, prostředek o to účinnější, že sám je často prostředkem
působicím na určitých úrovních komplexně, schopným zasáhnout hned
několik úrovní příčin (řetěz příčin) a následků nemoci najednou.
Schopnost adaptace a odolnosti lidského organismu vůči vnějším
i vnitřním změnám je dána mnoha faktory, z nichž nejvýznamější jsou
především stav psychiky a nervové soustavy, stav jater, ledvin,
žlučníku, žaludku, střev a slinivky, dále stav lymfatického
systému, stav žláz z vnitřní sekrecí a stav orgánového, tělesného
a buněčného metabolismu. (Zejména úloha jater a psychiky při celé
řadě imunitních a adaptačních procesů je současnou oficiální vědou
- při srovnání s postupy alternativní medicíny - patrně
nedoceněna.)
Z jiného pohledu je možné hovořit o vyrovnání energetické
rovnováhy organismu. K termínu energetická rovnováha řadí
alternativní a východní přírodní medicína některé málo známé
projevy životních sil a energií, jejichž fyzikální nositel
(částice) většinou není znám, zejména tzv. bioenergii (čchi, prána)
a duchovní energie aj., a nejen že uznává pomocnou hodnotu pojmů
abstrahovaných v souvislosti s tímto pohledem na rovnováhu
organismu (energie, čakry, dráhy, centra, body, tok, blok, prázdná
- plná aj.), pojmů, které pomáhají názorně chápat vzájemnou
příčinnost a souvislost všech procesů v organismu a mezi ním
a vnějším prostředím, ale odkazuje i na reálný obsah těchto pojmů
a abstrahovaných vztahů. Tento pohled umožňuje také lépe chápat
opodstatněnost komplexní léčby a prevence a léčby pomocí
adaptogenů. Praxe ukazuje, že není možno vystačit s dosavadními
oficiálními energetickými modely organismu, ale že bude třeba
doplnit pojmy nervová a buněčná Proto také jsou často jako
adaptogeny označovány drogy, které svým působením ovlivňují stav
relativně malého počtu těchto složek adaptačních systémů. Ale
protože jednotlivé hlavní podsystémy vnitřní rovnováhy jsou samy
o sobě pro tuto rovnováhu a schopnost adaptace velmi významné
a navíc často mezi sebou těsně spojené, je také mnoho drog a typů
látek, které mohou adaptabilitu a odolnost organismu podstatně
ovlivnit, a to i skrze relativně malý okruh působení. Dá se
předpokládat, že adaptogeny zlepšují komplexní energetickou bilanci
buněk, tkání, orgánů a celého organizmu. Pod pojmem bioenergie
musíme rozlišit tři možné významy. Bioenergie je
1) Komplexní energetická bilance buněk, tkání, orgánů a celého
organizmu včetně méně známých a neznámých složek
2) Některé z měně známých a neznámých složek energetické bilance
3) Jedna neznámá, avšak základní energie, jejíž nedostatek, resp.
nevhodná kvalita (strukturální poruchy či nevhodnost) podstatným
způsobem ovlivňuje zdravotní stav a celkovou energetickou bilanci
buněk, tkání, orgánů a celého organizmu.
Pokud jde o jednu energii, může nabývat dvouzákladních kvalit:
- biomagnetickou (léčení tělesným magnetismem, dotace energie bez
specifického účinku)
- energoinformační (dotace energií nesoucí specifickou léčebnou
informaci)
V praxi však asi není biomagnetického účinku bez
energoinformačního. Biotronické ovlivnění je patrně vždy širší.
Energo-informační působení vystupuje do popředí např. při
homeopatické léčbě.
Nejznámějšími adaptogeny, o nichž již u nás existují běžně
dostupné informace, které se i u nás již většinou úspěšně pěstují
a výrobky z nichž se většinou dají koupit, jsou tyto: rozchodnice
růžová (Rhodiola rosea, "zlatý kořen", "růžový kořen"), žen šen
(všehoj azijský), eleuterokokus ostnitý ("čertův kořen",
Eleutherococcus senticosus Maxim.), klanopraška čínská (schizandra
čínská, magnolka čínská, Schizandra chinensis Turcz.), guarana
(Paullinia cupana), aralka mandžuská (s. prodara mandžuská, Aralia
mandshurica R. et M.), leuzea šustivá (parcha saflorová, parcha
světlicová, maralí kořen, leuzea saflorová (Rhaponticum
carthamoides /Wildd./Iljin), naduť madagaskarská (kalancha,
kalanchoe, Bryophyllum daigremontianum), rudbekie nachová (třapatka
purpurová, třapatka nachová, Echinacea purpurea), třapatka
úzkolistá (Rudbeckia angustifolia L.), aloe (Aloe ferox Mill., Aloe
plicatilis, Aloe vera, u nás běžně pěstovaná aloe stromovitá - Aloe
arborescens Mill. a další)), Rehmania glutinosa, Pachyma hoelen,
sarzaparilový kořen z druhů rodu Smilax, dřevo z guajakového
stromu, šišák bajkalský (Scutellaria baicalensis Georgi).
Autoři, kteří rozlišují mezi adaptogeny, přírodními
biostimulátory a ostatními stimulátory vádějí tato rozlišení:
- Adaptogeny (v úzkém smyslu slova) jsou takové přírodní
harmonizátory které příznivě ovlivňují zejména adaptaci organismu
na stres (což má nedozírný význam léčebný, ale hlavně profilakticko
léčebný). Jsou to např. žen-šen, eleuterokok, leuzea. Tato funkce
u nich v celkovém působení převažuje nad funkcí biostimulační
a imunomodulační.
- Přírodní biostimulátory (v úzkém smyslu slova) jsou rostlinné
drogy, získané z rostlinných druhů které v nepříznivých podmínkách
významně zvyšují ve svých tkáních obsah látek, které harmonizují
a stimulují činnost nejrůznějších tělesných, psychických,
orgánových a buněčných funkcí nebo produkují v relativně významném
množství tyto látky, jež jim pomáhají přežít, aniž by je jinak
obsahovaly. Jsou to např. různé druhy rodu Aloe, naduť, netřesk
střešní (Sempervivum tectorum L.), rozchodníkovec žlutokvětý
(Hylotelephinum maximum/L./Holub).
- Ostatní pak můžeme přiřadit k stimulátorům imunity (typickým
zástupcem je třapatka nachová nebo sadec konopáč - Eupatorium
cannabinum L. - nať), dále pak k stimulátorům látkové výměny,
psychických funkcí, drogám s detoxikačním působením atd. V praxi je
ovšem takové dělení většinou obtížné, protože se jednotlivé oblasti
prolínají.
V širším smyslu jsou potom biostimulátory všechny přírodní drogy,
které v rámci svého relativně širšího působení stimulují některé
důležité tělesné, duševní, orgánové a buněčné funkce včetně
imunitního systému. V dalším textu již však nebudeme mezi
adaptogeny a biostimulátoty, ani mezi adaptogenním, biostimulačním
a harmonizačním vlivem činit rozdíl.
Některé surové či upravené směsi látek přirozeného původu působí
také jako adaptogeny: mateří kašička, propolis, včelí pyl, hadí jed
(u nás zmijí), mumio, komplexy látek v extraktech nebo jiných
preparátech z organismů nebo jejich produktů (nižší organismy,
rostliny, houby, živočichové) - např. Almykon (ze žampiónů),
Pangamin (sterilizované sprejované kvasnice); JUVENIL v přípravcích
Sanoregen, Imuregen, JUWIM v přípravcích Preventan, Fortisim
(z hovězí krve; obsahují volné aminokyseliny, aktivní železnaté
sloučeniny, oligopeptidy a další látky aktivní zejména v imunitním
sytému), Alfaalfa (preparát z vojtěšky). Výrazný adaptogenní účinek
mají i některé živočišné hormony (růstové, pohlavní aj.).
Jednotlivé hormony mají jednak poměrně široký účinek, jednak jsou
jednotlivé složky hormonálního systému mezi sebou úzce svázané
a hormonální systém je zase provázán se systémem imunity a dalšími
adaptačními mechanismy, takže účinek izolovaného hormonu může být
poměrně široký.
Mnohé adaptogenní drogy mají prokazatelný protinádorový účinek,
většinou v rámci prevence, ale mnohdy také při vlastním onemocnění,
přičemž navíc pomáhají snášet vedlejší následky chemoterapie,
chirurgických zásahů a ozařování. Opačně tento vztah ale neplatí
- uskutečněná chemoterapie a ozařování většinou zmenšují šanci
uzdravit se (pokud tato léčba nebyla úspěšná) následně pomocí
biologických prostředků byť i komplexní alternativní léčby.
Adaptogeny s protinádorovým účinkem jsou např.: eleuterokok,
Shii-take (šii-take, houževnatec jedlý, Lentinus edodes /Berk./
Sing., syn. Collybia shii-take Schroet.; houba); lentinan je
polysacharid z této houby. Podrobnější studia ukázala, že lentinan
má nejen antitumorový účinek, ale že umocňuje imunitní děje
a stimuluje histaminovou a serotoninovou senzitivitu organismu a má
tedy určitý adaptogenní účinek.
Šii-take působí protivirově a obsahuje alkaloid eritadenin,
který snižuje hladinu cholesterolu v krvi.
Imunitu vedle lentinanu stimulují také glukany a deriváty
muramyldipeptidu, ale byly vyzkoušeny i extrakty brzlíku, cytokiny
a interferony a některé syntetické látky - jako prostředek proti
škrkavkám levamisol. Mnohé z těchto látek se z úspěchem používají.
Chemici izolovali z bakterií účinné látky, které aktivují
imunitní buňky a zesilují určité kroky imunitních reakcí.
Nejznámější je LPS (lipopolysacharid), složitá molekula ze stěn
střevních bakterií, která je však značně toxická.
Rantarin je extrakt z parohů severského jelena; sajtarin je
extrakt z paroží sajgaka; chalourantin je je extrakt z tuniky
ascidie (Halocynthia aurantium);
Houby housenice čínská (Cordyceps sinensis /Berk./ Sacc.)
a housenice červená (Cordyceps militaris /L. ex St. Am./Link) byly
již před několika tisíci lety v Číně používány jako posilující
prostředek. Zvyšuje obranyschopnost a byla užívána při žloutence,
souchotinách a v případech vážných poranění. Droga je známa pod
jménem xia-cao dong-chong (čínsky) nebo tatsu-kaso (japonsky).
Hlavní účinná látka housenice červené byla izolovány teprve
v nedávné době a nazvána kordycepin (Cunningham a spol. 1950). Je
to analog nukleosidu adeninu, 3 -deoxyadenosin. Kordycepin má
cytostatické účinky. Pravděpodobně blokuje enzym reverzní
transkriptázu.
Také u dalších houbových drog není vždy zřejmé, zda je
protinádorový účinek dán více jejch toxickým působením na nádorové
buňky nebo adaptogenním - imunostimulačním účinkem, jako je tomu
např. u hub: žampión polní (Agaricus campestres /L./ Fr., syn.
Psalliota campestris /L. ex Fr./ Kumm., žampión zahradní (Agaricus
hortensis /Cooke/ Pill. rakovina kůže, orální podávání), ohňovec
brázditý (Phellinius linteus /Berk. et Curt./ Teng, leskokorka
ploská (Ganoderma applanatum /Pers. ex S. F. Gray/ Pat., japonský
druh čirůvky (Tricholoma matsutake /Ito et Imai/ Sing., japonský
druh šupinovky (Pholiota nameko /T. Ito/ S. Ito et Imai), penízovka
sametonohá (Flammulina velutipes /Curt. ex Fr./ Sing.), hlíva
ustřičná (Pleurotus ostreatus /Jacq. et Fr./ Kumm.) a líha jilmová
(Lyophyllum ulmarium /Bull. ex Fr./ Kühn). Z outkovky (Coriolus
consors) bylo izolováno antibakteriální antibiotikum koriolin. Jde
o seskviterpen a jeho oxidační produkty mají antibakteriální
a cytostatickou aktivitu, ale zřejmě bez výrazného adaptogenního
účinku. Troudnatec kopytový (Fomes fomentarius /L. ex. Fr./, syn.
Polyporus fomentarius /L./ ex Fr., Ungulina fomentaria /L. ex Fr./
Pat.) má protinádorovou aktivitu (Japonský výzkum). Také ve vatovci
obrovském (dříve pýchavka obrovská; Langermannia gigantea /Batsch
ex Pers./ Rostk., syn. Calvatia gigantea /Pers./ Lloyd)
a v plešivce dlabané (dříve pýchavka dlabaná; Calvatia utriformis
/Bull. ex Pers./ Jaap, syn. Calvatia caelata /Bull. ex Vrrt./
Morg.) byla objevena látka s protinádorovou aktivitou., která byla
nazvána kalvacin. Zeitlmayr a spol. (1973) uvádí, že hadovka
smrdutá (Phallus impudicus L. ex Pers.) obsahuje látky
s cytostatickou aktivitou. Seskviterpen velleral obsahuje ryzec
plstnatý (Lactarius vellereus /Fr./ Fr.).
K prevenci a doplňkové léčbě nádorových onemocnění jsou určeny
preparáty ze žraločí chrupavky, ale i tu zřejmě působí zcela
specifické mechanismy bez adaptogenní podpory.
Preventivní a léčebný protirakovinový účinek (jako doplňková
léčba nebo součást komplexní léčby) má ovšem většina adaptogenů.
Při léčbě se znovu dostává do popředí aloe, vlaštovičník,
cytostatickou aktivitu má barvínek (v lidovém léčitelství je lépe
ho používat jako homeopatikum). Z dalších rostlin, které si
zaslouží pozornost v protirakovinném bádání jsou: Codonopsis (C.
lanceolata, C. sylvestris Kom., C. ussuriensis Hemsl.), Saussurea
(S. gracilis Maxim., S. Maximowiczii Herd., S. pulchella, Fisch.,
S. ussuriensis Maxim., S. lappa Clarke), Cnidium (C. monnieri L.),
Ephedra (E. vulgaris L.). Většinu drog drog s kancerostatickým či
všeobecně antimitotickým účinkem ovšem za adaptogeny považovat
nemůžeme - např. vrbku úzkolistou (jejíž list je jako sušená droga
znám pod názvem "Ivan-čaj" a v jejíchž květech byla objevena látka
s kancerostatickým, účinkem) ani ocún jesenní (alkaloidy kolchicín,
demekolcín). Ale v homeopatických preparátech nebo v dávkách, které
mají pouze stimulační účinek alopatický, resp. úzký
chemicko-biologický účinek (včetně toxicity) i poměrně specificky
působících drog ustupuje do pozadí ve prospěch účinku všeobecně
stimulačního - adaptogenního.
Protože existuje velké množství rostlinných drog a hub, které
v mnoha ohledech splňují nároky kladené na adaptogenní drogu
udomácnilo se již také označení "malé adaptogeny". Ty se v mnohém
"velkým" vyrovnají, ve specifických indikacích je mnohdy i předčí;
většinou jsou také mnohem dostupnější i když také některé "velké"
adaptogeny můžeme s úspěchem sami pěstovat a výrobky z nich jsou
již většinou na našem trhu dostupné. Nevýhodou malých adaptogenů
je, že se jako adaptogeny chovají v menším množství indikací,
jejich působení není tak široké a většinou musíme brát ohled na
určité omezující podmínky (např. pro jejich relativně vyšší
toxicitu); někdy je možné chápat jejich účinek jako adaptogenní jen
v rámci poměrně specifické indikace - např. v některých případech
při ovlivnění hladiny cukru v krvi (i když příslušná droga působí
komplexně, účinek se projevuje specificky) nebo dokonce jen v rámci
určitých kulturních a sociálních vazeb, jako je tomu např. u listů
koky, nebo hašiše, jejichž praktické využití je v rámci současné
civilizace v prevenci a terapii téměř vyloučeno, ale v rámci
některých primitivních etnik, v rámci specifického sociokulturního
kontextu mohly působit jako více-méně spolehlivé adaptogeny. Malé
adaptogeny mohou být také mnohem častěji kontraindikovány a jejich
použití může být omezeno i určitým konstitučním či biologickým
typem pacienta nebo typem choroby z hlediska orientální medicíny.
Malé adaptogeny se často používají v rámci určité poměrně úzké
indikace díky některým dominantním specifickým účinkům a její
adaptogenní působení je v pozadí a většinou málo známé. Mezi naše
domácí stimulátory se řadí: Bazalka pravá (Ocimum basilicum L.),
benedykt lékařský (čubet benedykt, Cnicus benedictus), jitrocel
kopinatý (Plantago lanceolata L.; při pravidelném užívání malé
dávky působí stimulačně a adaptogenně i prášek ze
sušených listů), levandule lékařská (Lavandula officinalis), oves
setý (Avena sativa L.), prha arnika (Arnica montana L.), puškvorec
obecný (Acorus calamus L.), řepík lékařský (Agrimonia eupatoria
L.), sporýš lékařský (Verbena officinalis), vachta trojlistá
(Menyanthes trifoliata). Mezi malé adaptogeny nebo rostliny (a jiné
suroviny a produkty) s částečným, vedlejším nebo podmíněným
adaptogenním účinkem můžeme zařadit také další rostliny, suroviny
a produkty: rozchodník největší, rakytník řešetlákový, oman pravý,
zeměžluč lékařská, pampeliška lékařská, chininovník, jablečník
obecný, měsíček lékařský, artyčok kardový zahradní (Cynara
cardunculus L. ssp. scolymus (L.) Hegi - syn.: Cynara scolymus L.),
mochna husí, plavuň vidlačka, anýz, skořice, lékořice, pelyněk
černobýl, pelyněk pravý, čekanka obecná, hořec žlutý, kondurango
(kondurangová kůra; marsdénie kondurangová, Marsdenia condurango
Reichenb. fil.), islandský lišejník, čaga (houba - rezavec šikmý,
Inonotus obliquus /Pers. ex Fr./ Pill., syn. Poria obliqua /Pers.
ex Fr./), březovník obecný (houba; Piptoporus betulinus /Bull. ex
Fr./ P. Karst), šii-take (houba), různé druhy žampiónu, hnojník
obecný (houba; hypoglykemické účinky; Coprinus comatus /Müll. ex
Fr./ S. F. Gray), některé mořské řasy a drogy s obsahem jódu
(nepřímé ovlivnění hormonálního systému), oddenek kosatce (německý,
žlutý, pestrobarevný), belamcanda chinensis (list a oddenek), sadec
konopáč (nať), andělika lékařská (kořen), třezalka tečkovaná, růže
galská (okvětní plátky růží vůbec a růžová silice), pupava
bezlodyžná (kořen), bez černý (plod, květ), vlaštovičník větší,
bazalka pravá, levandule lékařská, dobromysl obecná, hvozdík
zahradní (karafiát, Dianthus caryophyllus L.; biostimulátor
a posilující lék, vhodný zvláště v geriatrii), pýr plazivý
(Agropyrum repens L.), dvouzubec trojdílný (čereda, Bidens
tripartita L.), svlačec rolní (Convolvulus arvensis L.), jinan
dvoulaločný (Ginkgo biloba) aj.
Podstatné obsahové látky svlačce tvoří glykosidicky vázané
živice (s podobnou stavbou jako živice jalapová - Resina jalapae),
třísloviny a alkaloidy ergolínového typu (podobné má námel). Mimo
laxativního působení se droze připisuje i metabolický účinek, t.j.
stimulace celkové látkové proměny, žlučopudné, antipyretické,
a močopudné působení.
Adaptogenní účinky má také zelený čaj (podle nových poznatků do
jisté míry i žlutý nebo černý - obsažené alkaloidy ovšem nejsou tak
neškodné, jak se většina konzumentů čaje domnívá), incký čaj
lapacho, sarzaparilový kořen z druhů rodu Smilax, dřevo
z guajakového stromu, juka (yucca, např. přípravek Golden yacca
z druhu Yucca shidigera), ale i některé jiné saponinové drogy.
Adaptogenní účinky má mnoho produktů ayurvédské medicíny (např,
přípravek Himcolin) a různé tradiční bylinné alkoholové extrakty
sestavené vesměs z bylin, u kterých zjišťujeme adaptogenní
působení.:
Švédské kapky (tinktura) obsahují aloe, myrhu, šafrán, list
senny, kafr, kořen reveňe, oddenek zázvoru, manu, theriak, kořen
pupavy, kořen anděliky
Obsažený theriak může mít různé složení. Tyto léky (driáky) měly
ve středověku samy o sobě pověst zázračného všeléku a z dnešního
hlediska bymohly mít (a údajně mají) některé indikace adaptogenu.
Nejznámější byl theriak benátský, což byl původně lék proti hadímu
uštknutí. Obsahoval v medu kořen baldriánu, mořskou cibuli,
zázvorový oddenek, kůru skořice, myrhu a plod kardamomu. Také
například anýz byl ve středověku součástí různých theriaků
a i samotný byl považován téměř za všelék.
Warburgská reveňová tinktura obsahuje převážně reveň, dále
anděliku, oman, šafrán, hořec, fenykl, myrhu, zázvor, kafr a chinin
Reveňová tinktura (britská) obsahuje reveň, kardamom, koriandr
a další
Sladká reveňová tinktura (americká) obsahuje převážně reveň, ale
i anýz, lékořici a kardamom. K terapeutickým účelům se používá
rebarbora dlanitá, lékařská (Rheum palmatum L., ssp Rhabarborum
L.), zahradní (Rheum undulatum) není vhodná.
Vzhledem k obsahovým látkám také některé potraviny vykazují
adaptogenní, resp. biostimulační účinek. Komplexní účinek a cenné
složení mají naklíčené obilniny, obiloviny a luštěniny, velmi mladá
vojtěška (alfaalfa) a pšenice (1 - 5 cm velká zelená část), různé
druhy kvasnic, vaječný žloutek domácích vajec (zejména syrový),
černé jeřabiny - arónie, játra (zejména syrová), mléčná syrovátka,
brokolice, některé houby, klíčkový olej, čerstvé zeleninové, příp.
bylinné šťávy nebo jejich směsi. Dobře posiluje obranyschopnost
organismu např. šťáva z červené řepy (Beta vulgaris L. ssp. cicla
/L./ Moqu.). Zpravidla tu působí mimořádná kombinace obsahu
minerálních (stopových, biogenních) prvků, vitamínů, aminokyselin,
bioflavonoidů, hořčin, enzymů, alkaloidů, saponinů, tzv.
rostlinných hormonů, výživných látek apod., jejichž účinek se
vzájemně posiluje nebo dokonce podmiňuje.
Při zkoumání a využívání adaptogenního účinku nesmíme
zapomenout, že některé substance vykazují v přirozeném komplexu
látek mnohdy vyšší biologickou, resp. také bioenergetickou
aktivitu, než pokud jsou izolované. Tento efekt je někdy tak
výrazný, že hovoříme o synergickém působení dvou a více látek. Také
různé fyzikální a chemické úpravy drogy mohou účinek substance
ovlivnit. Pro označení jednoho z málo prozkoumaných faktorů účinku
biologicky aktivních látek se někdy používá také termín bioenergie,
kdy představuje pránu, živočišný a rostlinný magnetismus. Látka
aktivována bioenergií má silnější účinek a většinou také
adaptogenní a léčebné působení na živé organismy jako látka
neaktivovaná. Například vápník anorganického původu je pro člověka
méně využitelný než např. vápník z hornin vzniklých ze schránek
pravěkých korýšů, ten opět méně něž vápník např. ze skořápky
čerstvých vajec nebo v čerstvé rostlinné šťávě. Samotná bioenergie
má na člověka údajně adaptogenní účinek. Některé látky včetně vody
a vodních roztoků lze aktivovat také např. elektromagneticky,
magneticky, laserovým zářením, mechanicky, slunečním zářením, el.
proudem, tzv. tvarovým zářením a jinak. Toto působení není vždy
možno z hlediska oficiální vědy vysvětlit, i když se často
průmyslově využívá (magnetizace vody, ovlivnění vody pomocí
galvanického - stejnosměrného proudu s využitím iontoforézy na
semipermeabilní membráně, magnetoterapie, ovlivnění klíčivosti
pomocí laseru aj.). Nějvíce bioenergie v sobě mají reprodukční
orgány rostlin, např, květy. Mnoho této energie mají slunečnicová
semena.
V některých případech byly objeveny a izolovány jednotlivé
látky, u nichž můžeme předpokládat, že jsou nositeli hlavní části
adaptogenního účinku. Většinou je ovšem otázka hlavní účinné látky
sporná a ve všech případech je přirozený komplex látek
v adaptogenní droze obsažený účinnější než jednotlivá látka a tak
nezdolné úsilí farmaceutického průmyslu pracovat s čistými látkami
je často nesmyslem a mrháním drahými prostředky a ještě dražším
časem. Izolovanými adaptogeny jsou např. eleuterosidy, aralosidy,
guaranin, gomisin, schizandrin.
Nejúčinnější vysokomolekulární látky - funkční - rostlinné
biokatalyzátory někdy označujeme souhrnným názvem ergony (=
činidla, působky). Do této skupiny se zařazují vitamíny, enzymy
a hormony. Svou účinností jsou důležitými součástmi adaptogenního
účinku jednotlivých drog.
O adaptogenním účinku vitamínů již dnes nikdo nepochybuje.
Účinek všech vitamínů se zesiluje a prodlužuje v kombinaci
s dalšími složkami adaptogenního účinku - zejména s určitými
dalšími vitamíny, stopovými prvky, aminokyselinami atd. Adaptogenní
drogy lze v terapii a prevenci většinou bez problémů kombinovat
s užíváním vitamínů, stopových prvků, enzymů a hormonů v tabletách,
čímž se jejich účinek zesiluje. Známý je např. synergický účinek
vitamínu C a přípravků s obdsahem žen-šenu. Jak bylo řečeno, na
účinku rostlinných adaptogenů se často podílí i enzymy. Účiněk
některých enzymů je tak výrazný, že se vyplatilo je izolovat, buď
ze zvířecích produktů, žláz a tkání nebo z rostlin. Jejich účinek
je někdy tak široký, že se blíží účinku známých adaptogenů. Zdrojem
pro jejich průmyslové zpracování jsou např.: papája, ananas, břišní
slinivka mladých hospodářských zvířat (enzymy papain, bromelain,
trypsin, chymotrypsin; z nich se vyrábějí kombinované preparáty
Wobenzym a Phlogenzym). Vaječné žloutky obsahují koenzym Q-10,
známý též z několika farmaceutických preparátů. Tento enzym bývá
dokonce někdy označovan jako zdroj buněčné energie).
Hormony v rostlinné říši
Fyziologicky důležité jsou seskviterpenické (seskviterpenoidní)
látky s cyklickou strukturou, z nichž nejdůležitější je skupina
látek triterpenických (triterpenoidních) - triterpeny , patří mezi
ně látky steroidní i nesteroidní.
Steroidní látky se od ostatních triterpenických odlišují tím, že
jsou tetracyklické. Základním uhlovodíkem skupiny steroidních
sloučenin je cyklopentanohydrofenantrén. Skládá se z úplně
hydrogénovaného fenentrénu a kondenzačně připojeného
cyklopentánového kruhu. Mezi nesteroidní triterpeny patří např.
kardioglykosidy a některé saponiny. Z hlediska účinku je ovšem
mnohem významější skupina steroidních triterpenů, zejména proto, že
se mezi nimi nachází jedny z nejúčinnějších látek živočišné říše
- steroidní hormony a látky které jsou prekurzory nebo metabolity
těchto hormonů a ostatní látky těmto hormonům svou chemickou
strukturou a složením podobné a které díky této podobnosti mohou do
hormonálních procesů zasahovat, ať už tím, že přímo ovlivňují
produkci živočišných hormonů v těle nebo tím, že imitují účinek
těchto živočišných hormonů. Mezi látky steroidního charakteru;
patří mezi steroly (chemicky steriny; jsou to ty steroidy, které
mají charakter jednofunkčních sekundárních alkoholů), žlučové
kyseliny, některé hormony, srdeční glykosidy a některé saponiny. Ty
steroidní látky, které se nacházejí v rostlinách, houbách a nižších
organismech včetně mikroorganismů (nejsou tedy produkovány
živočichy) můžeme nazvat souhrnně fytosteroidy a mykosteroidy
a mají pro říši rostlin, hub a nižších organismu často stejnou
důležitost jako mají steroidní látky pro člověka.
Také steroly můžeme podle výskytu rozdělit na živočišné
(zoosteroly), rostlinné (fytosteroly, fytosteriny) a steroly
obsažené v houbách a plísních (mykosteroly).
Pojem rostlinné hormony se ovšem nekryje ani s pojmy
fytosteroidy a fytosteroly, ani s pojmem triterpeny. Jednak ne
všechny triterpeny, steroidní sloučeniny a steroly mají účinek
srovnatelný s účinkem hormonů, jednak jsou samotné steroidní
hormony pouze jednou z více skupin látek nazývaných (pravými)
hormony, a dokonce nacházíme v rostlinách, houbách a nižších
organismech mnoho látek, které nejsou strukturně ani složením
blízké ani steroidním ani jiným hormonům, ale významným způsobem
imitují některé jejich účinky, takže je také můžeme pod pojem
rostlinné hormony zahrnout. Rostlinné hormony (fytohormony) jsou
tedy organické látky, které jsou složením a strukturou podobné
hormonům, pokud mají alespoň část jejich účinku, nebo i takové,
které složením a strukturou hormonům podobné nejsou, pokud mohou
v říši rostlin a živočichů imitovat účinky hormonů. U některých
látek v tělech jednodušších rostlin a živočichů je jejich účinek
jakoby vývojovým předstupněm role hormonů a jiných ergonů ve
vývojově vyšších organizmech. Někdy (např. u ekdysonů) využívá
např. hmyz látky z říše rostlin jako náhražku vlastních hormonů.
Pravé hormony dělíme podle složení a struktury do tří skupin:
1) hormony odvozené od aminokyseliny tyrosinu
2) hormony se strukturou peptidovou, složené řetězením různých
aminokyselin
3) hormony steroidní
Podle jejich účinku a fyziologického významu P. M. Jenkin
rozdělil hormony do těchto 4 skupin:
1) Metabolické hormony (např. thyroxin, insulin, glykotropní
kortikoidy)
2) Morfogenetické hormony (např. somatotropin, ekdyson)
3) Kinetické hormony, organotropní (např. oxytocin, sekretin)
4) Endokrinokinetické hormony, které stimulují sekreci dalších
hormonů jiných žláz (např. thyrotropin, kortikotropin, luteinisační
hormon).
Ve skutečnosti ovšem tyto hranice účinku nejsou ostré a většina
hormonů má podíl účinku ve všech čtyřech oblastech. Tato šířka
účinku hormonů nás opravňuje hovořit také o jejich často
pozorovaném adaptogenním účinku. Například i relativně specifický
hormon inzulín má vedle svého hlavního účinku i další, (např.
anabolický) které je možno léčebně využít.
Hormony působí zejména na buněčný metabolizmus, ovlivňují přímo
či nepřímo metabolismus a transport nejrůznějších látek, regeneraci
a růst tkání, orgánů a žláz, stav kostí, pokožky, očí a na svaly
mají zejména účinek anabolický (účinkem retence dusíku v organismu
a zvýšenou protheosyntézou), přímo i nepřímo působí významně na
imunitu, často významně zvyšují odolnost vůči zátěži nejrůznějšího
typu; každý hormon mimo svého specifického působení také ovlivňuje
velkou část hormonálního systému a často může stimulovat produkci
a aktivitu dalších hormonů, enzymů nebo jiných účinných látek.
Hormony v souhrnu svého působení zpomalují procesy stárnutí
a urychlují léčbu některých nemocí. Zlepšují náladu, paměť, energii
a libido, udržují tělo štíhlé a potlačují účinek stresových
hormonů, pomáhají odbourat nadbytečný tuk. Jejich rozšíření ve
funkci adaptogenů brání kromě vysoké ceny také výrazné vedlejší
účinky a etická hlediska. Je jisté, že budou objevovány a využívány
stále nové látky hormonální povahy, přinášející sílu, vytrvalost
a odolnost vůči mnohým vlivům a nemocem, regulující imunitní
procesy, povzbuzující důležité tělesné, duševní a orgánové funkce
a přímo či nepřímo kontrolující délku života. V terapii se
používají substitučně při patologicky nízkém stavu hladiny určitého
hormonu, ale zlepšují stav pacientů při celé řadě onemocnění, které
s hormonální nedostatečností nesouvisí; např. kortikoidy se
používají v protizánětlivé terapii, některých kožních chorob (lupus
erythematosus, dermatomyositida), u alergických a autoimunitních
chorob, při hematologických onemocněních, hypoglykémii aj. Některé
hormony (např. estrogeny a testosteron) ovlivňují zadržování soli
(NaCl) a vody v těle, což je konraindikuje v případě vodnatých
otoků (vodnatelnosti) zejména břicha a nohou. Vysoké dávky mužských
hormonů (např. testosteronu) zvyšují vlastní produkci ženských
hormonů organismem - důsledkem může být i růst prsů a sterilita.
Testosteron navíc urychluje tvorbu červených krvinek, takže po něm
může zhoustnout krev a zvýšit se riziko mrtvice.
Zmínit je třeba zejména pohlavní hormony. Jsou to mužské
- androgeny (androsteron, dehydroepiandrosteron, testosteron,
dihydrotestosteron a z nich odvozené polosyntetické obdoby
a analogy - např. 17beta-methyltestosteron nebo i zcela syntetické
deriváty) a pohlavní hormony ženské - estrogeny (estron, estriol,
ekvilin, ekvilenin, estradiol a syntetické deriváty
diethylstilbestrol aj.) a gestageny (progesteron a syntetické
progesteronové deriváty). Jiné hormony ovlivňují tvorbu pohlavních
hormonů organismem. Je to např. dehydroepiandrosteron (DHEA), který
produkují zejména nadledvinky mužů. Také ostatní hormony kůry
nadledvinek a jim podobné syntetické deriváty mají značný dosah
a význam (kortikosteron, 11-dehydrokortikosteron, kortisol,
kortison, aldosteron, kortexon, kortexolon aj., syntetické deriváty
např. prednison a prednisolon) Významný adaptogenní vliv má také
tzv. "růstový" hormon (somatotropin). Růstový účinek na určité
tkáně mají ovšem např. i androgeny.
Hormon štítné žlázy má rovněž významný vliv na celou řadu
procesů - ovlivňuje např. imunitu, psychickou rovnováhu,
metabolismus tuků, stav pokožky a vlasů, menstruaci
a aterosklerózu.
... Také rostlinné hormony, které jsou svou stavbou nebo účinkem
blízké některým lidským hormonům mohou v mnohém svým širokým
a výrazným účinkem splňovat nároky na adaptogeny, navíc prakticky
nemají vedlejší účinky.
Steroidních sloučenin - látek obsažených v rostlinách, houbách,
plísních a kvasinkách, které jsou svou strukturou podobné
živočičným hormonům je celá řada: Triterpenické tetracyklické
- tzv. steroidní glykosidy fytosteroly, resp. fytosteroliny
(heřmánek, exogonie jalapová, fazol, chmel, kůra a květ černého
bezu, kůra a list jasanu a list), eleuterokokus (kde ovšem nejsou
hlavní obsahovou látkou), mykosteroly (v houbách a plísních),
ergosterol a zymosterol (v kvasnicích) - souhrnně nazývané
steroidní (neživočišné) hormony, dále jiné, zejména triterpenické
a steroidní sloučeniny - např. saponiny a sapogeniny (měsíček,
jmelí, lilek, sabadila, agave, yuka, pískavice, sarzaparilový kořen
z druhů rodu Smilax, dřevo z guajakového stromu), triterpenické
a steroidní alkaloidy (kýchavice) kardioglykosidy, živočišné
a rostlinné steroly (cholesterol, lanosterol, metylsterol;
metylsterol euforbon obsahují některé pryšce), žlučové kyseliny
(které se ve světě stávají stále cennější drogou, u níž je využíván
také jistý adaptogenní účinek), triterpenoidní hořčiny
(kondurangín; marsdénie kondurangová), živicové látky
triterpenoidního typu aj. Některé z nich slouží v lidském organismu
jako prekurzory hormonů (cholesterol; pravděpodobně také díky jeho
přítomnosti mají syrové žloutky slepic, které nejsou krmeny
průmyslovou směsí, vliv na hormonální rovnováhu a pohlavní aktivitu
člověka, zejména mužů), jiné mají samy hormonální nebo adaptogenní
účinek.
K látkám s estrogenním účinkem (nemusí mít vždy steroidní
strukturu) patří např. některé izoflavóny (genisteín, obsažený
např. v Trifolium subterraneum, s poměrně slabou estrogenní
aktivitou; také jeho glukosid genistin izolovaný ze sojových bobů,
měl jistou aktivitu; 5,7,4 -trihydroxyisoflavon-7-monoglukosid byl
isolován z Lupinus polyphyllus), furokumaríny (kumestrol;
6 7-dihydroxybenzofurol /3 ,2 ,3,4/kumarin nalezený v jistém druhu
jetele), látky typu stilbénu (rapontigenín; např. reveň dlanitá)
nebo např. z anetolu připravovaný dietylstilbestrol. Z oleje palmy
Elaeis guineense byl isolován estron. Estriol byl isolován z květů
vrby. Estrogenní účinek je pozorován také ve vodních extraktech
rašeliny. Tyto fytoestrogeny účinkují podobně jako živočišné
estrogeny, ale vpodstatě bez vedlejších účinků. Látky
s antiestrogenním účinkem byly zjištěny např. v Lithospermum
ruderale, totenu lékařském (Sanguisorba officinalis L. - obsahuje
také triterpénové saponiny sangvizorbín a waremokonín) a rdesnu
peprníku (Persicaria hydropiper /L./ Spach, syn.: Polygonum
hydropiper L.); u infantilních krys vyvolávají atrofii gonád,
pohlavních orgánů a i štítné žlázy. Látky s estrogenním účinkem
jsou nejčastěji obsaženy v různých pícninách, např. v bobovitých
rostlinách (více druhů jetele), ale i v některých dalších čeledích
a jsou obsaženy v různých rostlinných částech. Účinek steroidních
látek chmele je také estrogenního charakteru. Časté pití piva proto
ovlivňuje hormonální rovnováhu jeho mužských konzumentů. Na jedné
straně může přinést úlevu (např. při onemocnění prostaty), na druhé
straně může vést až k "ženskému" ukládání tuku na těle. Estrogeny
jsou obsaženy zejména v moči březích samic (např. klisen), odkud je
možné je získat. Ale krystalický estron byl již získán také z moči
hřebců, z moče mužů, z lidské placenty, z varlat, z nadledvin a ze
žluče, kde je ovšem v menším množství (přesto může zvířecí žluč
díky obsahu hormonů a dalších steroidních sloučenin jako cenná
surovina či přímo bioléčivo).
Látky s antiandrogenním účinkem jsou obaženy pravděpodobně
v kakau a v bobu a mohou vyvolat atrofii varlat (např. u dobytka
spásajícího nať bobu nebo u malých chlapců při nadměrné konzumaci
kakaa a čokolády; podstatně nebezpečnější je ovšem nedostatek zinku
v potravě pohlavně se vyvíjejících a dospívajících chlapců).
Rostlinné drogy s obsahem látek s antiestrogenním a antiandrogenním
účinkem je možné využívat při krátkodobé aplikaci i k pozitivnímu
účinku na organismus - např. rdesno peprník a toten lékařský při
nadměrně krvácivé menstruaci a kakao nebo čokoládu podle lidové
indikace na povzbuzení mužské pohlavní síly (tedy s opačným účinkem
než při dlouhodobém nadměrném užívání).
V léčitelství nejpoužívanějšími rostlinami s obsahem rostlinných
hormonů jsou např.: Lékořice lysá (kořen), fazol obecný (suché
lusky bez semen), jeřáb ptačí - obecný (květ i plod), jestřabina
lékařská (všechny orgány), estragon (nať), chmel otáčivý (šištice
samičích květenství), bez černý (květ), jasan ztepilý (Fraxinus
excelsior a některé jiné druhy jasanu; kůra a list) - tyto všechny
obsahují hormony estrogenního typu. Fytohormony obsahuje ale také
známý adaptogen leuzea šustivá (maralí kořen, Leuzea Carthamoides),
šťáva z červené řepy aj. Mnohé rostliny (i ty, které jinak nejsou
považovány za producenty hormonálních látek) obsahují pohlavní
hormony (nazvané Muchem thelikininy) a jim podobné látky ve svých
květech - je to např. bez černý. Verpáník lékařský (dříve
troudnatec modřínový, Agaricum officinale /Vill. ex Fr./ Donk)
obsahuje mykosteriny příbuzné ergosterinu, dále agaricin (kyselina
cetylcitrónová), kyselinu ricinovou aj.
Leuzea obsahuje fytohormony, které působí na centrální nervovou
soustavu, zvyšují tělesné a duševní schopnosti člověka. Obsahuje
anabolicky působící fytoekdisony.
Protože většina používaných drog s hormonálním účinkem je
estrogenního typu, uveďme si také jejich hlavní působení, zejména
při substituční terapii: Estrogeny prodlužují plodné období,
zmírňují potíže přechodu a některé menstruační problémy, zmenšují
psychickou tenzi zejména u žen a zlepšují pocit psychické pohody
u žen a mužů. Podporují ovulaci, přímo v ováriích podporují
vaskularisaci, růst epitelu vejcovodů, tvorbu hlenu, v děloze
podporují růst svalové tkáně a proliferaci endometria. Estrogeny se
používají při léčení ženské neplodnosti a prevenci opakujících se
potratů. Estrogeny v nízkých dávkách (které při fytoterapii
většinou nebývají překročeny) podporují laktaci, aniž by měly vliv
na mortalitu a vývoj kojených mláďat. (Při velkých dávkách, kterých
u přírodních preparátů prakticky není možné dosáhnout ovšem
estrogeny mohou přerušit těhotenství a v těchto dávkách mají opačný
účinek jako v dávkách malých.) U žen mohou estrogeny přispět
k vývoji pěkných "ženských" tvarů těla. U žen mohou také zmírnit
negativní dopad vyšší tvorby mužských pohlavních hormonů v období
zhruba po 25. roku života, což vede k jejich vyšší agresivitě,
přispívá k tzv. rozvodovému chování a stimuluje podvědomí k hledání
nového partnera. U mužů snižují agresivitu, zmírňují prostatické
potíže, omezují padání vlasů. Estrogeny libido samců tlumí, u samic
se paradoxně libido stupňuje po testosteronu. Při extrémním užívání
mohou u mužů přispět k náznaku vývoje ženských pohlavních znaků
(usazování tuku na prsou apod., což vidíme např. u častých
konzumentů piva), snížení sekrece gonadotropinů, s následující
atrofií varlat. Estrogeny působí snížení koncentrace noradrenalinu
v hypotalamu. Estrogeny zvyšují imunitu, pomáhají donosit plod,
mohou příznivě ovlivnit cukrovku (na cukrovku ovšem působí spíše
komplexy určitých biologicky aktivních látek, než samotné estrogeny
- nejvýrazněji např. u přesušených prázdných fazolových lusků).
Estrogeny mohou hrát jistou roli při prevenci koronární
atherosklerosy a arteriosklerosy. Při atherosklerose snižují
hladinu sérového cholesterolu. Mají dobrý vliv při přechodových
a senilních osteoporosách. Zvyšují vakuolizaci jater, působí jejich
zvětšení, avšak bez tukové degenerace. Příznivě působí na
nadledviny a snižují tělesnou váhu. Ojediněle byly estrogeny
použity při opožděném růstu, při akutní leukemii, při vředové
chorobě, při ankylospondylosách, při obliterující endarteritidě
mužů. Různé estrogeny byly aplikovány v malých dávkách po infarktu
myokardu se signifikantně vyšší mírou přežití - podobný účinek je
tedy možno očekávat i u přírodních drog s jejich obsahem.
Vedlejší účinky estrogenů se týkají spíše syntetických,
polosyntetických a izolovaných preparátů - pokud způsobí těžké
zvýšení krvácivosti při menstruaci (následkem hyperplasie
endometria), je třeba ukončit terapii. Ve velkých dávkách mohou
podpořit tvorbu žlučových kaménků. V orientální medicíně je
zdůrazňován excitační, expansivní, extensivní charakter estrogenů a
alternativní medicína upozorňuje na možnost, že svým charakterem
mohou způsobit, zejména u prekarcenóz jejich zvrhnutí.
U rostlinných drog je však toto nebezpečí jistě minimální - dávky
hormonů jsou tu minimální, v přirozeném komplexu látek působí
současně více protirakovinných faktorů - nakonec i samotné
estrogeny mají v mnoha ohledech imunostimulační vliv. A také zprávy
o "obecném" kancerogenním působení estrogenů včetně terapeutických
dávek estrogenů syntetických a izolovaných jsou více-méně
nepodložené. Naopak u mnoha druhů již vzniklého rakovinového bujení
mohou být prospěšné. Velmi častou indikací estrogenů jsou
hypertrofie prostaty a zejména neoperabilní karcinomy prostaty. Tu
jsou fytoestrogeny vhodné zejména v případech, kdy je karcinom
v latentním stádiu nebo je již stabilisován a nešíří se, takže není
nutno používat intenzivní či radikální léčby. Estrogeny se podávaly
také v případech pokročilého karcinomu prsu, když jde o pacientky
v menopause. Zlepšení bylo pozorováno u 29% případu, celkově však
zlepšovaly stav pacientů a dobu přežití. Fytohormony mohou
v případě rakoviny ve většině případů sloužit pouze jako doplňková
léčba, ulehčující pacientům (pokud ovšem již není nasazena
intenzivní léčba hormony syntetickými či izolovanými).
Ve květech, jako rozmnožovacích orgánech rostlin, je údajně také
nejvíce koncentrována tzv. bioenergie, která podle předpokládaných
vlastností může přizpět velkou měrou k adaptogennímu účinku
rostlinných drog, zejména není-li její obsah snížen nevhodným
zacházením s drogou. (Údajně dlouhé omývání, dlouhodobé skladování
drog - např. delší než jeden rok, teploty nad 50 stupňů C, zbytečně
dlouhé vaření, ultrafialové záření, var bez přítomnosti malého
množství tuku nebo oleje, styk s kovem (železo, nikl, zinek, méně
škodí ušlechtilá ocel, nezkorodovaná měď a drahé kovy) aj. její
obsah snižují. Bioenergie údajně může přejít do výluhu, kde se po
určitou dobu zachovává, zejména v přítomnosti malého množství
kapalného tuku lehčího než voda.)
Biologicky aktivní jsou mnohdy také látky obsažené v houbách
a plísních a vedle antibiotického, protialergického,
hypoglykemického nebo dokonce kancerostatického působení mají
mnohdy i celkový pozitivní vliv metabolismus, imunitu a na
schopnost adaptace organismu.
U některých stopkovýtrusných hub byly zjištěny antibioticky
účinné látky podobné fytohormonům giberelinům, např. u žilnatky
(Punctularia strigoso-zonata (Schv.) Talbot, syn. Phlebia
strigoso-zonata) a předpokládá se, že některé bazidiomycety jsou
schopné gybereliny syntetizovat.
Terpenoidní antibiotikum Nectria-pyron bylo izolováno z rážovky
(Nectria coryli Fuckel).
Látky typu dvojsytných alkoholů ze skupiny triterpenů obsahuje
také známá čaga. Jde například o betulin, který je odvozen od
(alfa)-lupanu a alkoholu lupeolu. Betulin však není původní látkou
jedině rezavce šikmého, poněvadž se vyskytuje především v kůře
břízy, i v jiných choroších rostoucích na břízách, zejména
v březovníku obecném, dále ve slupkách lískových oříšků, v šípcích
a některých kaktusech. (Jakube a Jeschkeit 1976). Od
lanosterolu je odvozena látka odpovědná za cytostatické účinky
tohoto druhu a byla nazvána inotodiol. Chemicky jde o triterpen
l hydroxy-22-(epsilon)-lanosterol (Reinach-Hirtzbach a Ourisson
1971), vzorec C 30 H 50 O 2 . Další triterpen čagy s cytostatickou
aktivitou byl nazván obliquol, vzorec C 30 H 50 O (Kier 1961). Podle
Šivrny obsahují preparáty čagy mj. kyselinu čágovou (směs
huminových kyseli, složitějších než jsou huminové kyseliny půdy,
a šest steroidních sloučenin. Čaga se ve staroruském lidovém
léčitelství používala jako prostředek proti rakovinnému bujení.
Dnes je prokázán její preventivní a imunostimulační efekt,
imunizuje proti rakovině a také jsou odborně doloženy případy
vyléčení. Má tonizující účinek, normalizuje enzymatické funkce
a působí blahodárně na průběh gastritid a při polypech (odborně
doloženo). Ve státech bývalého SSSR se houba sbírá a suší
a z hnědého prášku rozemletých imperfektních plodnic se připravuje
extrakt, prodávaný v lékárnách pod názvy "Extrakt iz berezovovo
griba čágy" a "Befungin", používaný na klinikách proti žaludečním
vředům a rakovině žaludka.
Březovník obecný je zejména v Polsku pokládán za houbu s
protinádorovou aktivitou. Byly popsány úspěšné pokusy se psy, a to
jednak s podáváním hydrolyzátu houby fenám s rakovinou mléčné
žlázy, jednak s podáváním éterových extraktů z houby fenám se
Stickerovými nádory děložními. Extrakty obsahovaly tři terpenové
sloučeniny. Ani tu není zřejmě aktivním principem betulin. Z
březovníku byla izolována též antibakteriální antibiotika, a to
kyselina polyporénová A a C.
Extrakt z lanýže zemního (Tuber brumale Vitt.) má při injekčním
podání protinádorový účinek u nádorového bujení kůže založený na
aktivaci hojivého a imunitního procesu.
Z plodnic ryzce pravého (Lactarius deliciosus /L. ex Fr/ S. F.
Gray) - bylo izolováno antibiotikum laktaroviolin. Jde o
seskviterpenický aldehyd azulenového typu.
Z plodnic třepenitky svazčité (Hypholoma fasciculare /Huds. ex
Fr./ Kumm., syn. Nematoloma fasciculare /Huds. ex Fr./ P. Karst
bylo izolováno antibiotikum fascikulol. Jde o tetracyklický
triterpenický ester, depsipeptid.
Ale i některá známá antibiotika např. penicilínové řady mají
mimo hlavního antibiotického účinku také částečný adaptogenní
účinek - zlepšují látkovou výměnu buněk, mají určitý
imunostimulační účinek (i když jiné imunitní procesy zase blokují),
zvyšují látkovou výměnu v některých orgánech a tkáních (ale jiné
mohou zase blokovat nebo i poškodit) a podporují nárůst svalové
hmoty. Na některá antibiotika je údajně vázána určitá forma
bioenergie nebo schopnost podpořit hospodaření s touto energií
u člověka. Vedlejší účinky mnohých antibiotik ovšem jejich
adaptogenní působení neumožňují vždy optimálně využít.
U zástupců mnoha (asi 80) rostlinných čeledí byly zjištěny
ekdysteroly - tedy fytohormony, které jsou obdobou "svlékacích",
"zakuklovacích" a vůbec "metamorsových" hormonů různých
bezobratlých živočichů. (Přehled uvedených rostlinných čeledí viz
v knize O. Hanče a Z. Pádra Hormony, str.57.) Všechny fytoekdysony
mají strukturu chemicky blízkou sitosterolu. Tyto fytohormony jsou
často (ne vždy) jedním principů účinku léčivých rostlin, které je
obsahují. Jsou obsaženy např. v Podocarpus nakai (fytoekdison
ponasteron A, B, C a D), rostlině používané v lidovém léčení na
Formose nebo v oddencích Achyranthes faurei, používaných
v orientální medicíně jako diuretikum (beta-ekdison a jeho izomer
nejprve označované jako inokosteron a isonokosteron). Stejnou látku
(beta-ekdison) obsahuje i osladič obecný (Polypodium vulgare;
původně byla látka v tomto případě nazvána polypodin A), australský
strom Podocarpus elatus a Vitex megapotamica. Fytoekdysony
v kosatcovitých se patrně spolu s některými léčivými alkaloidy
podílejí také na účinku kosatce a belamcandy (list, oddenek)
v ústní dutině ("svléknutí" nemocné vrstvy sliznice) a na jejich
diuretickém účinku. Snad mají podíl také např. u některých zástupců
železníkovitých na jejich účinku při léčbě sliznic (formou kloktání
a výplachů úst) a při hojení drobných ran a odřenín. Rostlinnou
obdobou hmyzích juvenilních hormonů (obdoba lidského růstového
hormonu somatotropinu) je např. juvabion (methylester kyseliny
todomutuové) a dehydrojuvabion obsažené ve dřevě některých stromů,
např jedle balsamové (Abies balsamea L.). Seskviterpenová struktura
však není ani tu nezbytným předpokladem hormonální účinnosti a tak
mezi látkami imitujícími aktivitu hmyzích juvenilních hormonů
nalézáme např. deriváty citronelolu a citronelylaminu.
Fytoekdysony zjištěné v některých kapradinách zvyšují
proteosyntézu a mají značný revitalizační účinek, což se využívá v
kosmetice na regeneraci pleti a snížení tvorby vrásek a ve sportě
jako účinná složka anabolik bez vedlejších účinků.
Celá řada rostlin a dalších organismů ovlivňuje produkci hormonů
v lidském organismu nebo působí podobně jako hormony např. na
pohlavní a rozmnožovací orgány, aniž by vždy musely obsahovat
fytohormony jako účinné látky. Šalvěj pomáhá udržovat plodnost
a hormonální rovnováhu, hormonální systém ovlivňuje také čubet
benedikt a mnohé další hořké drogy. Prostředky posilující potenci
používalo lidstvo již od počátku své existence, někdy šlo o placebo
jindy byla aplikace více-méně odůvodněná. Vzhledem k těsnému
spojení mezi kondicí organismu a jeho jeho odolností na straně
jedné a potencí a sexuálním funkcím na straně druhé lze
předpokládat, že mnohé prostředky na zvýšení potence budou mít i
adaptogenní účinek.
Faraón Tutanchamón pojídal lékořicový kořen. Proslulý svůdce
Giacomo Casanova přísahal na ustřice a čokoládu (podle dnešních
poznatků ovšem v ní obsažený teobromin může způsobit atrofii
varlat), aztécký vládce Montezuma zase na kakaové boby. Markýz de
Sade zpopularizoval výtažek ze španělských mušek, který údajně
posiloval a prodlužoval jeho sexuální výkon (ve skutečnosti
španělské mušky vyvolávají svědění, záněty a při předávkování
i smrt - bolest by ovšem byla zřejmě tím posledním, co by zrovna
tohoto markýze při hledání rozkoše odradilo). (Kantharidin
- účinnou látku španělských mušek obsahuje i řada jiných hmyzích
druhů, např. i slunéčko sedmitečné.) Herec Errol Flynn, který se
honosil 13000 milenkami, si prý do penisu vpichoval kokain. Staří
Řekové jedli pórek. Aristofánes zase doporučoval česnek, Kámasútra
granátová jablka. Renesanční Italové si míchali madeiru, žloutky
a kuřecí vývar (Žloutky obsahují cholesterol, což je prekuzor
steroidních hormonů, dále např. koenzym Q 10, který je nazýván
zdrojem buněčné energie.), severoameričtí indiáni sázeli na místní
odrůdu ženšenu a hadí maso. První američtí kolonisté jedli
pampelišky.
Nyní se v Evropě, Africe a v poslední době i v Americe připisují
účinky posilující sexuální zdatnost johimbinu, látce extrahované
z kůry tropické rostliny Coryanthe yohimbe. Italové přičítají
stejné účinky paprice, úzkostliví Němci upřednostňují celer.
V Pákistánu se pojídá Pala, druh zlaté rybky vyskytující se v řece
Indu, která plave zásadně vertikálně (a o tuto polohu u sexu u mužů
přece jde). Různé další kultury zase propagovaly býčí, králičí,
kozlí či beraní varlata. A přes dlouhou řadu staletí dodnes
neztratil v Číně popularitu prášek z nosorožčího klu, pytláci
v Indii a jihovýchodní Asii zase nabízejí penisy tygrů vyvařené
v polévce či víně.
S celkovým zdravotním stavem a hormonální rovnováhou souvisí
také menstruace.
Bylinářům se v praxi osvědčilo mnoho rostlin podporujících
menstruaci: - např. cheir vonný, jablečník obecný, konitrud
lékařský, libeček lékařský, měsíček lékařský, oman pravý, pelyněk
černobýl, podražec křovištní, routa vonná, rozmarýna lékařská,
řebříček oběcný, sporýš lékařský, třezalka tečkovaná.
Rostliny na nepravidelnou a bolestivou menstruaci: bedrník
obecný, bedrník větší (účinek na dělohu), dobromysl obecná,
heřmánek pravý, hluchavka bílá, kalina planá, kontryhel obecný,
levandule lékařská, meduňka lékařská, mochna husí (mochna
stříbrná), rulík zlomocný, starček vejčitý, šalvěj lékařská.
Některé rostliny utišují krvácení při silné menstruaci a zřejmě
zasahují do hormonálních procesů: Barvínek menší, dub letní,
janovec metlatý, kokoška pastuší tobolka, mochna nátržník, řebříček
obecný, starček vejčitý, truskavec ptačí.
Také větší množství citronové šťávy dokáže zmírnit silnou a
bolestivou menstruaci, snad díky flavonoidům, vitamínu C a C 2
a obsaženému alkaloidu.
U některých drog s afrodisiakálním účinkem, resp. s účinkem na
různé sexuální poruchy (fenykl, tulipán, dobromysl, česnek,
saturejka žen-šen, guarana, mateří kašička, alkaloid yohimbín)
a u některých drog podporujících tvorbu mléka (např. semeno
pískavice, anýzu, kopru, fenyklu, kopřiva, jestřabina) je možné
předpokládat také účinky na tvorbu hormonů a některé prvky
adaptogenního působení, m.j. také vliv na látkovou výměnu. Zvláštní
postavení má ploštičník evropský (Cimicifuga europaea Šipč.), který
má jen v oblasti neuralgií, psychických problémů a ženských chorob
údajně tolik indikací, že je možné předpokládat přímé působení na
hormonální soustavu a celkový biostimulační a adaptogenní vliv.
Jednou z důležitých látek účinných v rostlinných adaptogenech
jsou však někdy například i polysacharidy (rudbekie; v konečném
efektu zvyšuje produkci ochranné látky interferonu), některé
i s antitumorovým účinkem (schizofilan, ventinan) a alkaloidy
(guarana, citronovník, koka, vlaštovičník, betain v cukrové řepě).
Flavonoidy, tyto rostlinné pigmenty, chrání před infarktem,
arteriosklerózou, stárnutím, podporují činnost vitamínu C a E,
pomáhají udržovat v kondici imunitní systém. Mají také významný
protizánětlivý účinek - u revmatu zmírňují a zastavují záněty,
pomáhají i při zánětech žil a hemeroidech. Některé mají efekt
diuretický, expektorační (reflektoricky zvyšují bronchiální
sekreci. Mají tedy samy významný adaptogenní účinek a jsou cennou
součástí adaptogenních drog a adaptogenně působících přípravků.
Jsou obsaženy asi ve všech rostlinách, významněji např. v cibuli,
jablkách, bříze, zlatobylu, bezu (květ), lípě (soukvětí), hlohu,
rajčatech, divizně, pomerančích, citrónech, grepech, hlávkovém
zelí, salátu a zeleném, žlutém ale částečně i v plně fermentovaném
černém čaji. Nejsou to jen barviva plodů, listů a květů, ale i kůry
a kořenů (barvivo dubové kůry, kolová a ratanová červená). Teplo
jim škodí, ale část účinku si zachovávají i po tepelné úpravě
(čaje, zápary, vývary, horká extrakce).
Unikátní význam se přikládá zdravotnímu účinku isoflavonům,
které jsou chemicky příbuzné lidským hormonům. Nacházejí se např. v
sóji a všech sójových produktech. Nejvýznamnější z nich - genistein
a diadzein - mají prokazatelný účinek:
- při prevenci a terapii ledvinových poruch spojených s
ukládáním kamenů v močových cestách
- při odbourávání alkoholu v krvi (léčba alkoholizmu)
- při podpoře anabolizačních procesů (u pooperačních
rekonvalescentů a sportovců)
- při prevenci a terapii hypercholestrolemie a srdečně-cévních
poruch
- při prevenci a terapii rakoviny střev, prostaty a prsu
- při prevenci a léčení menopauzálních hormonálních symptomů u
žen (např. návaly krve) a osteoporózy
Aminokyseliny jsou základními stavebními kameny tělesných
bílkovin. Z 20 známých aminokyselin je 8 esenciálních,
nepostradatelných. Některé jejich účinky jsou velmi výrazné: Působí
blahodárně na nervovou soustavu, zlepšují duševní svěžest, působí
proti bolestem, křečím a neuralgiím, posilují imunitu, urychlují
hojení ran a podporují regeneraci tkání, ovlivňují produkci
hormonů, ovlivňují metabolismus (např. tuků), působí jako mírné
afrodisiakum, zvyšují plodnost. Některé aminokyseliny působí jako
antioxidanty, mají protinádorový efekt, mají účinek na diabetes,
nemoci jater a ledvin atd. Podílejí se tedy na adaptogenním účinku
mnoha přírodních drog a ohou být také - ve vhodné kombinaci nebo
jednotlivě - rovněž užívány jako součást přípravků s adaptogenním
účinkem.
Specifický účinek na lidský organismus mají drogy s obsahem
nenasycených mastných kyselin, mezi nimiž má zvláštní postavení
kyselina gama-linolenová (GLA), která je prekurzorem
prostaglandinů, látek lidského organismu, které mají neobyčejně
široké pole imunitního, preventivního, regeneračního, stimulačního
a terapeutického působení. Jde zejména o olej ze semen brutnáku
lékařského (Borago officinalis L.) a pupalky dvouletá (Oenothera
biennis L.). Prostaglandiny jsou vysoce účinnými látkami imunitního
systému, při růstových a regeneračních procesech, mají neobyčejně
široké spektrum účinnosti a proto se mluví o využití pupalkového
a brutnákového oleje v terapii řady diagnóz. Díky působení
prostaglandinů a všeobecnému vlivu nenasycených mastných kyselin
pomáhají tyto oleje snižovat krevní tlak a hladinu cholesterolu,
zmenšují riziko vzniku trombóz, optimalizují krevní srážlivost,
působí při léčbě atopických ekzémů a posilují působení zinku při
léčbě akné, zlepšují kvalitu vlasů a nehtů, ovlivňují menstruační
cyklus, snižují váhu, regenerují alkoholismem poškozené tkáně,
mohou zasáhnout do léčby sklerózy multiplex, působí na vyrovnání
hladiny hormonů v organismu, jejich užívání snižuje riziko
onemocnění prsů, je doplňkovou léčbou při revmatismu kloubů,
zpomaluje zhoubné bujení atd. Pupalka s vitamínem E zmírňuje
předmenstruační tenze, bolesti prsou, podporuje pravidelnou
menstruaci, pomáhá regulovat hormonální činnost.
Antioxidanty - selen a vitamín E (při současném braní působí
synergicky), vitamín A (působí synergicky se zinkem), beta karoten,
vitamín C. Zvyšují imunitu, urychlují léčení a regeneraci, brání
stárnutí, snižují škodlivé účinky volných radikálů, zvyšují
výkonnost a zmenšují škodlivé následky stresu a fyzického
přetížení, zmírňují (spolu s hořčíkem) alergické projevy, pomáhají
eliminovat vznik a působení některých škodlivých a rakovinotvorných
látek, chrání před účinky znečištěného prostředí, zlepšují buněčný
a orgánový metabolismus, zlepšují peristaltiku, zvyšují účinnost
adaptogenů. U některých adaptogenů a mnohých dalších drog se také
předpokládá antioxidační účinek např. u jinanu. Jinan také snižuje
hranici potřebné koncentrace kyslíku v některých tkáních, což je
také významná adaptogenní funkce (vzhledem k významu obsahu kyslíku
ve tkáních pro výkonnost, imunitní a regenerační procesy).
Také mnohé hořčiny (a nemusí jít zrovna o steroidní sloučeniny
nebo odlišné látky s podobným účinkem) představují pro organismus
velmi důležitý a v dnešní stravě nedostatkový faktor. Jsou často
součástí protirakovinových a protialergických čajů, zvyšují
odolnost a zlepšují vitalitu, působí na celou řadu orgánů, zlepšují
trávení a vylučování žluči. Hořčiny, flavonoidy, živice
a aromatické látky včetně silic mohou přímo či nepřímo stimulovat
organismus k tvorbě a sekreci účinných enzymů, hormonů a žlučových
kyselin, i když neslouží jako jejich prekurzory.
Dnešní doba znovu objevuje mimořádný vliv éterických olejů
- silic při prevenci a léčbě mnohých onemocnění. Vliv některých
silic je skutečně mnohostranný, s výrazným adaptogenním,
harmonizačním účinkem.
Éterické oleje - silice - cineol, eukalyptol (Eukalyptus),
geraniol, citronelal, citral, citronelol (citronela),
metylchavikol, linalol, cineol, kafr, pinén, ocimén (bazalka),
anetol (anýz), karvakrol, cymol, borneol, cineol, pinén
(saturejka), lynalylacetát, linalol, borneol, izoborneol, cineol,
kafr (levandule), geraniol, citronelol, citral, citronelal, linalol
(meduňka), cineol, kafr, borneol, bornylacetát, kamfén, limonén,
pinén (rozmarýn). Blahodárně působí například také silice obsažené
v čerstvém a sušeném ovoci nebo v okvětních plátcích růží.
Vedle silic se v siličnatých drogách nachází také celá řada
dalších aromatických látek s podobným účinkem - např. bedrník
obecný obsahuje vedle silice s obsahem azulénu také kumaríny
- pimpinelín, umbeliferon, izopimpinelín, izobergapten, spondín,
bergaptén, bergaptol aj.
Nejčastější účinky silic a v nich obsažených siličnatých
a jiných aromatických a živičnatých látek jsou: karminativní,
protizánětlivý, hojivý, spasmolytický, dezinfekční (Díky tomu mohou
zlepšovat i kvalitu flóry ve střevech a na ostatních sliznicích.),
zlepšují trávení (stomachikum), pomáhají proti kašli (antitusikum,
uvolňují hleny a podporují sekreci, likvidují patogenní organismy,
poněkud znecitlivují, uvolňují svaly, stahované kašlem), mají
účinek sedativní až antidepresivní (meduňka), účinkují při
sexuálních poruchách, vyčerpanosti a lehčích formách impotence,
působ í proti bolesti hlavy, při nervové slabosti a vyčerpanosti, na
uklidnění. Aromaterapie, která představuje samostatný obor
v bioterapii, odhalila mnoho nových oblastí působení jednotlivých
rostlinných silic a dalších aromatických drog v prevenci a léčbě
a v oblasti harmonizace a stimulace lidského organismu
a jednotlivých orgánů a tělesných funkcí.
Zvláštní skupinu rostlin s mnoha cennými vlastnostmi tvoří
rostliny vylučující živice a živicím podobné látky (např.
fenolického charakteru): chmel, karbinec, ploštičník, topol
(pupeny), svlačec, exogenie, konopí.
Zcela zvláštní adaptogenní a ochranný účinek mají například
bakterie mléčného kvašení zejména svým účinkem na sliznice. Výrazný
účinek má také mléko zkvašené těmito bakteriemi nebo kvasinkami
japonského "hříbku jogo" ("hindukúšský hříbek). Jeho mikroflórou
jsou kvasinky (Kluyveromyces lactis, Candida tenuis aj.) a bakterie
mléčného kvašení (Streptococcus bovis, S. suis aj.). Pomocí
mikroorganismů žijících v "houbě" kombuchy (kombuča, japonská
houba, čajová houba) se zkvašují slazené roztoky různých čajů.
Výsledek má rovněž mnohé adaptogenní účinky. Kombucha je smíšenou
kulturou kvasinek (Saccharomyces ludwigi, Schizosaccharomyces
pombe, Pichia fermentans /Flück a Steinegger 1957/) a bakterií
(Bacterium xylinum, B. xylinoides, B. gluconicum a B. ketogenum
/Steiger a Steinegger 1957, List a Hufschmidt 1959/). Samotné
kvasinky (např. kvasnice, které poskytuje druh Sacharomyces
cerevisiae - kvasinka pivní) obsahují cenné enzymy, vitamíny,
minerální a hormonální látky.
Někdy se nezdá účinek malých adaptogen tak široký či výrazný,
jak by drogám či preparátům s tímto označením náleželo. Je však
třeba připomenout, že některé nemoci svědčí v mnoha případech
o vážné poruše přirozené adaptability a odolnosti organismu, jeho
imunity a rovnováhy látkové výměny, resp. o určitých destruktivních
procesech v organismu. Proto často výrazné nebo i jen malé
trvalejší ovlivnění např. hladiny cukru v krvi, alerie, astmatu,
ekzému, zhoubného bujení, tvoření cyst a mnoha dalších nemocí, může
být příznakem, že se podařilo zlepšit komplexní stav organismu,
parametry hned několika jeho významných funkcí, a že je možno
hovořit o adaptogenním účinku.
Proto snad můžeme hledat kandidáty na malé adaptogeny např. také
mezi houbami snižujícími hladinu cukru v krvi: Hmojník obecný,
žampióny, křehutka vodomilná (Psathyrella hydrophila /Bull. ex
Mérat/, R. Maire), čirůvka májovka (Calocybe gambosa /Fr./ Donk,
syn. Tricholoma gambosum /Fr./ Kumm., Tricholoma georgii /L. ex
Hook./ Quél.), strmělka masová (Clitocybe diatreta /Fr. ex Fr./
Kumm.) a čirůvka fialová (Lepista nuda /Bull. ex Fr./ Cooke), ale
také např. různé žampióny. U rostlin je to např. fazol obecný,
u kterého byla prokázána přítomnost fytohormonů a širší,
adaptogenní účinek.
Někdy je relativně významný adaptogenní účinek jakoby překryt
některým poměrně specifickým účinkem - ví se např., že šalvěj,
citrónová šťáva, lněné a kdoulové semeno (sliz) pomáhají proti
kašli, jejich podstatný účinek však zůstává většinou zatím skrytý.
Potom nás může překvapit, že citronová šťáva obsahuje zajímavý
alkaloid a pomáhá např. i při silné nebo bolestivé menstruaci
a neutralizovaná trochou jedlé sody i při zánětech jater. Také
belamcanda není jen rostlinou na angínu a pro odstranění povlaků
jazyka, jak se může zdát. Také dubová kůra používané mnohdy
nanejvýš na koupele nohou a při léčbě hemeroidů má široký účinek na
organismus.
Některé nižší organismy, rostliny a živočišné suroviny a drogy
obsahují anorganické soli a organické sloučeniny dodávající
organismu vhodnou formou jód, který je potřebný pro činnost štítné
žlázy Ta kontoluje m.j. mnohé procesy v nervové soustavě, tělesném
metabolismu a imunitní odpověď. Některé rostliny ovlivňují štítnou
žlázu jiným způsobem a zároveň přitom působí příznivě na nervovou
soustavu a skrze ni na srdce, jde o kozlík lékařský a karbinec
evropský. Při nadměrném užívání negativně působí na štítnou žlázu
složka silic tymol (např. v silici tymiánu, kde silně převažuje).
Do působení každé organické či anorganické látky se promítá vliv
nejen její molekulární struktury a účinných skupin a vazebných sil,
ale i působení jednotlivých prvků. Tentýž prvek se může nacházet
v různých stupních aktivity a využitelnosti pro organismus. Záleží
na charakteru jeho vazby (iontová, koordinačně kovalentní,
jednoduchá, vícemocná, délka a síla vazby, elektronegativita), ale
i na dalších, ne zcela známých energetických a strukturálních
stavech. Každá droga obsahuje určito u konfiguraci "aktivních"
prvků, jejichž přítomnost má podle některých autorů stejně důležitý
vliv jako přítomnost určitých sloučenin.
Pokud má lékař či léčitel speciální znalosti či schopnosti a je
schopen určit léčebnou indikaci přísně individuálně (nazvěme takové
případy superindikací), nebo přesně na určitý konstituční typ, jak
je tomu např. v homeopatii (tedy ne paušálně na určité onemocnění),
zjistíme, že prakticky každá léčivá droga může v určitém případě
působit jako typický adaptogen se šíří a hloubkou účinku, které
jinak nejsou u dané drogy nebo při daném onemocnění pro tutou drogu
ovyklé. Homeopatie také pracuje se způsobem dávkování, které vice
než co jiné připomíná stimulaci obranných a dalších životních sil
organismu, tedy metodou adaptogenní léčby. Právě v individuální
superindikaci nalezneme vysvětlení pro mnohé výrazné úspěchy
lidových bylinářů. Také oficiální medicína neustále nachází nové
poznatky v teorii biologických typů člověka a umožnila částečně
vytvořit předpoklady pro chápání biologických predispozic pro vznik
určitých onemocnění nebo pro individuální použití léčebných
prostředků, ale o systémovou vědu nejde.
V souvislosti s uváděním rostlin s adaptogenním účinkem
a objasněním pojmu ADAPTOGEN je třeba uvést jméno Isaak I.
Brechman, který jako první použil tento pojem označující směr
působení biologicky aktivních látek obsažených v rostlinách.
Sestavil: D. Nosreti
Literatura:
M. Semerdžieva, J. Veselský: Léčivé houby dříve a nyní, Academia
Praha 1986
P. Škubla: Tajomné huby, Príroda Bratislava 1989
Vitalita 12/96, str. 20 (jasan), 3,4/97 (adaptogeny)
O. Hanč, Z. Pádr: Hormony, Academia Praha 1982
J. Salaš, M. Hartmann: Farmaceutická chémia, Vydavatelství Osveta
1970
J. Kresánek, J. Krejča, Atlas liečivých rastlín a lesných plodov,
Vydavatelství Osveta 1982
M. Kučera a kol.: Prírodné liečivá - farmakognózia, Vydavatelství
Osveta Martin 1971
Archiv sestavovatele
Specifický účinek na lidský organismus mají drogy s obsahem
nenasycených mastných kyselin, mezi nimiž má zvláštní postavení
kyselina gama-linolenová (GLA), která je prekurzorem
prostaglandinů, látek lidského organismu, které mají neobyčejně
široké pole imunitního, preventivního, regeneračního, stimulačního
a terapeutického působení. Jde zejména o olej ze semen brutnáku
lékařského (Borago officinalis L.) a pupalky dvouletá (Oenothera
biennis L.). Prostaglandiny jsou vysoce účinnými látkami imunitního
systému, při růstových a regeneračních procesech, mají neobyčejně
široké spektrum účinnosti a proto se mluví o využití pupalkového
a brutnákového oleje v terapii řady diagnóz. Díky působení
prostaglandinů a všeobecnému vlivu nenasycených mastných kyselin
pomáhají tyto oleje snižovat krevní tlak a hladinu cholesterolu,
zmenšují riziko vzniku trombóz, optimalizují krevní srážlivost,
působí při léčbě atopických ekzémů a posilují působení zinku při
léčbě akné, zlepšují kvalitu vlasů a nehtů, ovlivňují menstruační
cyklus, snižují váhu, regenerují alkoholismem poškozené tkáně,
mohou zasáhnout do léčby sklerózy multiplex, působí na vyrovnání
hladiny hormonů v organismu, jejich užívání snižuje riziko
onemocnění prsů, je doplňkovou léčbou při revmatismu kloubů,
zpomaluje zhoubné bujení atd. Pupalka s vitamínem E zmírňuje
předmenstruační tenze, bolesti prsou, podporuje pravidelnou
menstruaci, pomáhá regulovat hormonální činnost.
Antioxidanty - selen a vitamín E (při současném braní působí
synergicky), vitamín A (působí synergicky se zinkem), beta karoten,
vitamín C. Zvyšují imunitu, urychlují léčení a regeneraci, brání
stárnutí, snižují škodlivé účinky volných radikálů, zvyšují
výkonnost a zmenšují škodlivé následky stresu a fyzického
přetížení, zmírňují (spolu s hořčíkem) alergické projevy, pomáhají
eliminovat vznik a působení některých škodlivých a rakovinotvorných
látek, chrání před účinky znečištěného prostředí, zlepšují buněčný
a orgánový metabolismus, zlepšují peristaltiku, zvyšují účinnost
adaptogenů. U některých adaptogenů a mnohých dalších drog se také
předpokládá antioxidační účinek např. u jinanu. Jinan také snižuje
hranici potřebné koncentrace kyslíku v některých tkáních, což je
také významná adaptogenní funkce (vzhledem k významu obsahu kyslíku
ve tkáních pro výkonnost, imunitní a regenerační procesy).
Také mnohé hořčiny (a nemusí jít zrovna o steroidní sloučeniny
nebo odlišné látky s podobným účinkem) představují pro organismus
velmi důležitý a v dnešní stravě nedostatkový faktor. Jsou často
součástí protirakovinových a protialergických čajů, zvyšují
odolnost a zlepšují vitalitu, působí na celou řadu orgánů, zlepšují
trávení a vylučování žluči. Hořčiny, flavonoidy, živice
a aromatické látky včetně silic mohou přímo či nepřímo stimulovat
organismus k tvorbě a sekreci účinných enzymů, hormonů a žlučových
kyselin, i když neslouží jako jejich prekurzory.
Dnešní doba znovu objevuje mimořádný vliv éterických olejů
- silic při prevenci a léčbě mnohých onemocnění. Vliv některých
silic je skutečně mnohostranný, s výrazným adaptogenním,
harmonizačním účinkem.
Éterické oleje - silice - cineol, eukalyptol (Eukalyptus),
geraniol, citronelal, citral, citronelol (citronela),
metylchavikol, linalol, cineol, kafr, pinén, ocimén (bazalka),
anetol (anýz), karvakrol, cymol, borneol, cineol, pinén
(saturejka), lynalylacetát, linalol, borneol, izoborneol, cineol,
kafr (levandule), geraniol, citronelol, citral, citronelal, linalol
(meduňka), cineol, kafr, borneol, bornylacetát, kamfén, limonén,
pinén (rozmarýn). Blahodárně působí například také silice obsažené
v čerstvém a sušeném ovoci nebo v okvětních plátcích růží.
Vedle silic se v siličnatých drogách nachází také celá řada
dalších aromatických látek s podobným účinkem - např. bedrník
obecný obsahuje vedle silice s obsahem azulénu také kumaríny
- pimpinelín, umbeliferon, izopimpinelín, izobergapten, spondín,
bergaptén, bergaptol aj.
Nejčastější účinky silic a v nich obsažených siličnatých
a jiných aromatických a živičnatých látek jsou: karminativní,
protizánětlivý, hojivý, spasmolytický, dezinfekční (Díky tomu mohou
zlepšovat i kvalitu flóry ve střevech a na ostatních sliznicích.),
zlepšují trávení (stomachikum), pomáhají proti kašli (antitusikum,
uvolňují hleny a podporují sekreci, likvidují patogenní organismy,
poněkud znecitlivují, uvolňují svaly, stahované kašlem), mají
účinek sedativní až antidepresivní (meduňka), účinkují při
sexuálních poruchách, vyčerpanosti a lehčích formách impotence,
působ í proti bolesti hlavy, při nervové slabosti a vyčerpanosti, na
uklidnění. Aromaterapie, která představuje samostatný obor
v bioterapii, odhalila mnoho nových oblastí působení jednotlivých
rostlinných silic a dalších aromatických drog v prevenci a léčbě
a v oblasti harmonizace a stimulace lidského organismu
a jednotlivých orgánů a tělesných funkcí.
Zvláštní skupinu rostlin s mnoha cennými vlastnostmi tvoří
rostliny vylučující živice a živicím podobné látky (např.
fenolického charakteru): chmel, karbinec, ploštičník, topol
(pupeny), svlačec, exogenie, konopí.
Zcela zvláštní adaptogenní a ochranný účinek mají například
bakterie mléčného kvašení zejména svým účinkem na sliznice. Výrazný
účinek má také mléko zkvašené těmito bakteriemi nebo kvasinkami
japonského "hříbku jogo" ("hindukúšský hříbek). Jeho mikroflórou
jsou kvasinky (Kluyveromyces lactis, Candida tenuis aj.) a bakterie
mléčného kvašení (Streptococcus bovis, S. suis aj.). Pomocí
mikroorganismů žijících v "houbě" kombuchy (kombuča, japonská
houba, čajová houba) se zkvašují slazené roztoky různých čajů.
Výsledek má rovněž mnohé adaptogenní účinky. Kombucha je smíšenou
kulturou kvasinek (Saccharomyces ludwigi, Schizosaccharomyces
pombe, Pichia fermentans /Flück a Steinegger 1957/) a bakterií
(Bacterium xylinum, B. xylinoides, B. gluconicum a B. ketogenum
/Steiger a Steinegger 1957, List a Hufschmidt 1959/). Samotné
kvasinky (např. kvasnice, které poskytuje druh Sacharomyces
cerevisiae - kvasinka pivní) obsahují cenné enzymy, vitamíny,
minerální a hormonální látky.
Někdy se nezdá účinek malých adaptogen tak široký či výrazný,
jak by drogám či preparátům s tímto označením náleželo. Je však
třeba připomenout, že některé nemoci svědčí v mnoha případech
o vážné poruše přirozené adaptability a odolnosti organismu, jeho
imunity a rovnováhy látkové výměny, resp. o určitých destruktivních
procesech v organismu. Proto často výrazné nebo i jen malé
trvalejší ovlivnění např. hladiny cukru v krvi, alerie, astmatu,
ekzému, zhoubného bujení, tvoření cyst a mnoha dalších nemocí, může
být příznakem, že se podařilo zlepšit komplexní stav organismu,
parametry hned několika jeho významných funkcí, a že je možno
hovořit o adaptogenním účinku.
Proto snad můžeme hledat kandidáty na malé adaptogeny např. také
mezi houbami snižujícími hladinu cukru v krvi: Hmojník obecný,
žampióny, křehutka vodomilná (Psathyrella hydrophila /Bull. ex
Mérat/, R. Maire), čirůvka májovka (Calocybe gambosa /Fr./ Donk,
syn. Tricholoma gambosum /Fr./ Kumm., Tricholoma georgii /L. ex
Hook./ Quél.), strmělka masová (Clitocybe diatreta /Fr. ex Fr./
Kumm.) a čirůvka fialová (Lepista nuda /Bull. ex Fr./ Cooke), ale
také např. různé žampióny. U rostlin je to např. fazol obecný,
u kterého byla prokázána přítomnost fytohormonů a širší,
adaptogenní účinek.
Někdy je relativně významný adaptogenní účinek jakoby překryt
některým poměrně specifickým účinkem - ví se např., že šalvěj,
citrónová šťáva, lněné a kdoulové semeno (sliz) pomáhají proti
kašli, jejich podstatný účinek však zůstává většinou zatím skrytý.
Potom nás může překvapit, že citronová šťáva obsahuje zajímavý
alkaloid a pomáhá např. i při silné nebo bolestivé menstruaci
a neutralizovaná trochou jedlé sody i při zánětech jater. Také
belamcanda není jen rostlinou na angínu a pro odstranění povlaků
jazyka, jak se může zdát. Také dubová kůra používané mnohdy
nanejvýš na koupele nohou a při léčbě hemeroidů má široký účinek na
organismus.
Některé nižší organismy, rostliny a živočišné suroviny a drogy
obsahují anorganické soli a organické sloučeniny dodávající
organismu vhodnou formou jód, který je potřebný pro činnost štítné
žlázy Ta kontoluje m.j. mnohé procesy v nervové soustavě, tělesném
metabolismu a imunitní odpověď. Některé rostliny ovlivňují štítnou
žlázu jiným způsobem a zároveň přitom působí příznivě na nervovou
soustavu a skrze ni na srdce, jde o kozlík lékařský a karbinec
evropský. Při nadměrném užívání negativně působí na štítnou žlázu
složka silic tymol (např. v silici tymiánu, kde silně převažuje).
Do působení každé organické či anorganické látky se promítá vliv
nejen její molekulární struktury a účinných skupin a vazebných sil,
ale i působení jednotlivých prvků. Tentýž prvek se může nacházet
v různých stupních aktivity a využitelnosti pro organismus. Záleží
na charakteru jeho vazby (iontová, koordinačně kovalentní,
jednoduchá, vícemocná, délka a síla vazby, elektronegativita), ale
i na dalších, ne zcela známých energetických a strukturálních
stavech. Každá droga obsahuje určito u konfiguraci "aktivních"
prvků, jejichž přítomnost má podle některých autorů stejně důležitý
vliv jako přítomnost určitých sloučenin.
Pokud má lékař či léčitel speciální znalosti či schopnosti a je
schopen určit léčebnou indikaci přísně individuálně (nazvěme takové
případy superindikací), nebo přesně na určitý konstituční typ, jak
je tomu např. v homeopatii (tedy ne paušálně na určité onemocnění),
zjistíme, že prakticky každá léčivá droga může v určitém případě
působit jako typický adaptogen se šíří a hloubkou účinku, které
jinak nejsou u dané drogy nebo při daném onemocnění pro tutou drogu
ovyklé. Homeopatie také pracuje se způsobem dávkování, které vice
než co jiné připomíná stimulaci obranných a dalších životních sil
organismu, tedy metodou adaptogenní léčby. Právě v individuální
superindikaci nalezneme vysvětlení pro mnohé výrazné úspěchy
lidových bylinářů. Také oficiální medicína neustále nachází nové
poznatky v teorii biologických typů člověka a umožnila částečně
vytvořit předpoklady pro chápání biologických predispozic pro vznik
určitých onemocnění nebo pro individuální použití léčebných
prostředků, ale o systémovou vědu nejde.
V souvislosti s uváděním rostlin s adaptogenním účinkem
a objasněním pojmu ADAPTOGEN je třeba uvést jméno Isaak I.
Brechman, který jako první použil tento pojem označující směr
působení biologicky aktivních látek obsažených v rostlinách.
Sestavil: D. Nosreti
Literatura:
M. Semerdžieva, J. Veselský: Léčivé houby dříve a nyní, Academia
Praha 1986
P. Škubla: Tajomné huby, Príroda Bratislava 1989
Vitalita 12/96, str. 20 (jasan), 3,4/97 (adaptogeny)
O. Hanč, Z. Pádr: Hormony, Academia Praha 1982
J. Salaš, M. Hartmann: Farmaceutická chémia, Vydavatelství Osveta
1970
J. Kresánek, J. Krejča, Atlas liečivých rastlín a lesných plodov,
Vydavatelství Osveta 1982
M. Kučera a kol.: Prírodné liečivá - farmakognózia, Vydavatelství
Osveta Martin 1971
Archiv sestavovatele