Deprese
Jste možná velcí bojovníci. Depresi si nepřiznáváte a kríčáte neochvějně dále jako Golem
nebo buldozer. Ale svůj organizmus neošálíte. Deprese vám dříve či později začne podrážet nohy. Mezi
lidmi i ve vašem vlastním těle. Deprese o sobě nemusí dávat vědět trvale, stačí, že se její příznaky
objevují ve dvou a vicedeních intervalech. Léčit depresi, která se "provalí" tak, že na ni
přijdete sami, bývá již velmi obtížné. Proto vyhledejte odbornou pomoc raději již tehdy, když vás na
změny ve vašem chování a problémy s vámi upozorní vaše okolí. Raději těm "řečem" uvěřte, a to
i tehdy, když pocházejí od lidí, kterým se neradi podřizujete, které považujete za hloupé nebo, které
považujete za své nepřátele.
Nejste možná ten typ, který by se šel pověsit z nešťastné lásky nebo hloupych/lhostejnych studentu, kteří
vás jako učitele neberou vážně. Ale deprese (v medicínském smyslu slova) je mrcha. Je to vážná
choroba a začne pod vámi podřezávat větev, i když si ji nepřiznáte, DÍKY NÍ někdo hubne, jiný přibírá,
jeden se stane podrážděnější, jiný apatický, jeden začne být nepozorný, druhý přecitlivělý, jednoho
začne bolet hlava, druhého břicho, jeden se uzavře do sebe, jiný začne fetovat nebo vykrade banku,
jednomu se zhorší pracovní výsledky, jiný se vysiluje přepínáním svých fyzických a psychických
možností protože má pocit, že problémy duše lze řešit silou a jejich ignorováním, jeden začne
mít problémy s erekcí, jiný si následkem depresí nechtěně zadělá na dalších pět nemanželských dětí atd.
To všechno zpětně zhorší depresi a tak pořád dokola, až vás jednoho dne dorazí infarkt, tramvaj, alimenty
nebo daňový úřad.
Přiznání si deprese je poloviční léčba. Proto si ji raději přiznejme i když máme třeba ještě pochybnosti. Dnes
již existuje celá řada měkkých léčebných metod, které vám mohou jen a jen pomoci. A pokud přeci jen depresi
nemáte, zlepší se alespoň vaše celkové zdraví a uděláte něco velmi důležitého pro prevenci, které v dnešní
době není nikdy dost. Abychom depresi zjistili a hlavně, bychom pro její prevenci či léčbu mohli něco
účinného vykonat, musíme na prvním místě v případě potíží navštívit odborníka, tedy psychiatra, psychologa
nebo osobu poučenou, která nám může minimálně poradit, zda za psychologem či psychiatrem máme jít.
Poučenou osobou může bát léčitel, zdravotník – ošetřovatel nebo i dostatečně sečtělý člen rodiny. Nepřeceňujme
síly našeho zdravotnictví a nevěřme, že ke každému člověku, potřebujícímu moudrou radu dokáže v každé
chvíli dorazit lékař. Osoba z našeho okolí má také pro první zprávné rozhodnutí zpravidla mnohem více
informací než lékaři, kteří se navíc právě v psychiatrických diagnózách často mýlí. Pokud náš "osobní manažer
zdraví" dokáže s lékařem spolupracovat, může vzniknout nová kvalita léčby.
Abychom věděli, že máme (nebo naši blízcí) potíže, je vhodné se naučit všímat si více přéznaku. Prvních 20
nejdůležitějších příznaků (markerů) má největší váhu. Ale ani takový důležitý jednotlivý příznak sám o sobě
nic neznamená, trpíme jimi všichni. Čím je jich ale více, tim jsme blíže jistotě.
1) Zhorseni soustredeni, neschopnost koncentrovat se dlouho urcitym smerem, nepozornost, uletani
pozornosti, uhybani myslenek za nepodstatnymi podnety nebo naopak setrvavani na prvni myslence
a neschopnost reagovat na zmeny tematu, casta neschopnost uvedomit si vyznam toho, co mi rika nekdo
druhy atd.
2) Sneni ve dne, propadani nostalgii, vzpominkam nerealnym projektum
(muze jit, samozrejme, i o priznak jinych onemocneni vcetne psychozy)
3) Spatny prospech resp. neuspechy v praci nebo nespokojenst se skolou nebo praci
4) Nekolik dni trvajici pocity nudy, prazdnoty, marnosti, beznadeje, pesimismu
5) Somatizace psychickych problemu (somaticka deprese): bolesti hlavy, bricha, srdecni neuroza, ztráta
životního elánu (energie), pocit tlaku na prsou, sucho v ústech, průjem, zácpa psych. původu atd...
(muze jit, samozrejme, i o priznaky jinych onemocneni vcetne psychozy)
6) Uzavreni se do sebe, ztrata kamaradu, znamych, narustajici partnerske problemy v dusledku vlastni
podrazdenosti, malomluvnosti, pocit, že okolí se ke mně chová méně přátelsky atd.
7) Pribirani/ubytek vahy (muze jit, samozrejme, i o priznak jinych onemocneni vcetne psychozy)
8) Poruchy spanku (nespavost/spavost; muze jit, samozrejme, i o priznak jinych onemocneni vcetne psychozy.)
9) Vznik zavislosti (na jidle, koureni, Internetu, sexu, hracich automatech, alkoholu, praci atd.)
1O) Oslabeni vule (neschopnost napr. pravdelne sportovat ci meditovat; muze jit i o priznak jinych
onemocneni vcetne psychozy nebo otravy olovem)
11) Ze zivota se vytraci pruznost, clovek se zacina zivotem tezkopadne valit
12) Pocity smutku, neštěstí, uzkosti, obav, strachu, trápení se myšlenkami, které mne dříve netrápily,
opakovaný pláč, plačtivé stavy, neschopnost se v obvyklém čase vymanit z těchto negativních postojů
13) Unava, snadna unavitelnost, vecerni unava, ospalost, ztrata energie
(muze jit, samozrejme, i o priznak jinych onemocneni vcetne psychozy)
14) Rozladenost, podrazdenost (muze jit, samozrejme, i o priznak jinych onemocneni vcetne
psychozy nebo nedostatku horciku a vitaminu B–komplexu)
15) Zapometlivost
16) Nerozhodnost
17) Ztrata cinorodosti, resp. cinorodost neni spontanni; chorobná lenost, neschopnost konat
18) Nahradni cinnost (vytrhavani si chloupku, bubnovani prsty, okusovani nehtu, potahovani vlasu,
niceni veci, cmarani, pohupování nohou atd. muze jit ale i o obycejnou nudu, zakomplexovanost
nebo i nevyznamne psych. onemocneni nebo o alergii)
19) Pocity selhání, nedostatečnosti, méněcennosti, nejsem tak dobrý (dobrá) jako ostatní;
znechucení sebou samým nebo lidmi kolem
20) Všechno se mne velmi dotkne (častá duševní zranění)
(Soubor otázek sestavil dle různých zdrojů autor.)
Jiná varianta diagnostické samoobsluhy:
"Jedním ze způsobů jak zjistit, jak to s námi je, je použít některých diagnostických metod, zaměřených speciálně na ten druh těžkostí, které nás trápí. Existuje řada různých metod pro diagnostikování deprese. Uveďme si zde jednu z nejčastěji používaných, tzv. CES-D (Center for Epidemiological Studies of the National Institute of Mental Health – Středisko epidemiologických studií Národního ústavu duševního zdraví – deprese).
CES-D
Co se od nás žádá?
Odpovědět na následující soubor otázek týkajících se vašich nálad, pocitů a obtíží.
U každé otázky máte možnost uvést jednu ze čtyř odpovědí na dotaz o výskytu určitého druhu nálad a obtíží:
0. Vůbec ne nebo jen velice zřídka (méně nežli jeden den v týdnu)
1. Málo ale přece jen občas (jeden až dva dny v týdnu)
2. Příležitostně, ale ne přísliš dlouho (tři až čtyři dny v týdnu)
3. Většinu času nebo po celou dobu (po pět až sedm dní během posledního týdne).
Např.: Je zde uveden dotaz na obtíže se spaním (těžkosti při usínání, probouzení se v noci, brzké probouzení
a nemožnost dostatečně "dospat" atp. Pokud se tyto obtíže u vás vyskytovali každý druhý den, uveďte u této
otázky číslo "2". Pokud trvale nemůžete spát (pokud máte trvalé potíže se spaním), pak uveďte "3".
Otázky:
1. Trápily mne věci (myšlenky), které mne obvykle netrápí.
2. Nechtělo se mi jíst – neměl jsem chuť na jídlo.
3. Měl jsem pocit, že bych nemohl odvrátit těžkou náladu, ani kdyby mi v tom někdo pomáhal.
4. Měl jsem pocit, že jsem nebyl tak dobrý jako jiní lidé.
5. Měl jsem obtíže soustředit se na to, co jsem dělal.
6. Cítil jsem se stísněný (v depresi)
7. Cítil jsem, že vše , co jsem dělal, jsem dělal s námahou.
8. Při pohledu do budoucna jsem se cítil zcela bezmocně abeznadějně.
9. Myslel jsem na to, že můj život byl omylem.
10. Měl jsem strach.
11. Můj spánek byl nepokojný.
12. Byl jsem nešťastný.
13. Napovídal jsem toho méně než obvykle.
14. Cítil jsem se osamele.
15. Lídé kolem mne se mi zdáli méně přátelští.
16. Neměl jsem takovou radost ze života, jakou obvykle mívám.
17. Měl jsem chvíle, kdy jsem plakal.
18. Byl jsem smutný.
19. Cítil jsem, že mne lidé nemají rádi.
20. Nemohl jsem se rozhodnout co dělat, a tak jsem skoro nic nedělal."
(In: Jaro Křivohlavý: Jak zvládat depresi)
K narustu deprese mohou prispet mnohe vazne i zdanlive mene vazne problemy: umrti ci nemoc v rodine,
zmena zamestnavatele, zmena zivotniho rytmu, stresy, nedostatek citoveho a telesneho kontaktu (staci
kontakt s kockou nebo psem), zmena bydliste, zmena rocni doby (podzim, zima), zmena slunecniho svitu
nebo mala hladina osvetleni v doma a na pracovisti, prerusovani spanku, telesna nebo dalsi psych. nemoc
(psychoza, neuroza), skryty zanet, uzivani urcitych leku, nizka hladina kysliku v krvi (bydleni
ve velkych mestech nebo ve spatnem ziv. prostredi, nedostatecne vetrani, chrapani atd.), dedicny nebo
v ranem detstvi ziskany sklon k depresi, negativismu, sebeobvinovani ci nizkemu sebehodnoceni (sebeucty),
menopauza nebo vyssi vek, potravinove alergeny (mleko, psenice), potraviny, na ktere jsme precitliveli
(kofein), potraviny, ktere z ruznych duvodu mohou prispet ke spatne nalade (viz dole) atd. atd.
U nekterych osob vyvolava nepravou depresi (nebo zhorsuje pravou depresi) noseni elektrizujicich materialu -
- ponozek, obleceni s obsahem umeleho vlakna nebo vlny, spanek na elektrizujici podlozce (Larisa), prace
u stolu s plastovou pracovni deskou, noseni tesne (neprodysne) obuvi, vysoka vlhkost ovzdusi, zmena tlaku
a jine klimaticke podminky vcetne slunecnich erupci. K depresi muze prispivat i blokada krcni patere, nevyva-
zenost energetickych drah nebo celkove ci lokalni snizeni hladiny tzv. bioenergie (hlavni cast tohoto pojmu tvori
zrejme schopnost biorezonance se stabilizujicimi bioinformacnimi poli). Bioenergeticky podminenou depresi lze snizovat
i tak jednoduchymi zasadami jako je noseni odevu z ciste bavlny nebo lnu, kazdodenni koupel nohou, cviceni
(tai-chi, joga, 5 Tibetanu aj.), dlouhe prochazky, plavani nebo jizda na kole. Take nadmerne koupele mohou
z vice duvodu prispet ke vzniku neprave deprese, napriklad tehdy, kdyz je koupel prilis tepla, kdyz je srdecni
oblast pod vodou (zdravejsi je polevani), kdyz se koupeme dele jak 20 minut (zv ysuje se take vyplavovani
stopovych prvku). Koupel ma lecivejsi dopad na organizmus, kdyz obsahuje biogenni a stopove prvky (sul,,
Darkovska sul, horecnate soli aj.) nebo odvar z bylin (salvej, medunka, travy a byliny horskych luk, brezove
listi, dubova kura nebo vetvicky, kmin, fenikl, rebricek, mata, hermanek, kopriva, mochna listi jahodniku,
maliniku, ostruziniku aj.). Je take lepe pouzivat vodu nechlorovanou a radeji tvrdsi (mapr ze studne) nez mekkou.
Vznik deprese muze ovlivnit i nedostatek nekterych zivin (B-komplex, lithium, stribro, med, horcik, vapnik),
hlad, nedostatecna vyziva, nizka hladina krevniho cukru, chronicke nebo silne bolesti, vycerpavajici onemocneni,
alergie aj. Depresi muze zhorsovat i spatna cinnost nekterych organu (slezina, slinivka, jatra, ledviny, srdce aj.)
a proto nepodcenujeme celkovou peci o telo a zivotospravu. Cinnost ledvin podporujeme dostatecnym prisunem
tekutin a alespon jednou rocne pijeme preventivne ledvinovy caj (napr. Betulan nebo Jancuv).
Přehled terapií tradičních viz
PARANOIDNÍ PSYCHÓZA V
Přehled terapií "bez léků a psychoanalýzy" viz
DEPRESE III
Darius Nosreti
-------------------
DEPRESE
Deprese je onemocnění, které může narušit všechny stránky
lidského života. Mění způsob vašeho myšlení a ovlivňuje duševní a
tělesný stav. Deprese má řadu příčin, od traumat v dětství přes
psychogenní vlivy v dospělosti až po faktory čistě biologické.
Sklon k depresivním stavům je často dědičný. Deprese může být
vyvolána mnoha faktory působícími samostatně nebo v kombinaci.
Obvyklé vyvolávající faktory deprese:
- Závažná psychická zátež: ztráta blízké osoby, rozvod, dlouhodobý
stres nebo dokonce dlouhá zima bez slunečních dnů. U žen je spojeno
s vysokým rizikem deprese také šestinedělí a mateřská dovolená, kdy
žena tráví dlouhý čas v částečné společenské izolaci.
- Tělesné onemocnění nebo stav: nádorová onemocnění, revmatismus,
cukrovka, vředová choroba žaludku nebo dvanácterníku, onemocnění
ledvin, jater, štítné žlázy a vůbec porucha hormonálního systému,
mozková příhoda, infarkt, náročný operační výkon a další. U žen je
deprese nejčastější v období klimakteria. Neléčená deprese může
dokonce zhoršovat průběh tělesných onemocnění. Deprese často
doprovází vážná onemocnění a stavy jako např.: Alzheimerovu nemoc,
Parkinsonovu nemoc, AIDS, roztroušenou sklerózu, stavy s omezenou
hybností (např. při ochrnutí, amputaci), při kterých nemocný není
schopen vlastní chůze nebo pohybu vůbec.
- Léky: některé léky ovlivňující krevní tlak, hormony,
antikoncepční preparáty, léky používané při léčbě Parkinsonovy
nemoci i některé volně prodejné léky proti bolesti a zánětu mohou
zhoršovat depresi.
- Deprese se také může objevit bez patrného vyvolávajícího momentu.
Přestože deprese má hlubší příčiny, mohou někdy ataky již
vyvolané deprese u senzitivních či neurotických jedinců spouštět
a udržovat i některé banální stresující faktory - např. nedostatek
světla (nízká hladina osvětlení), hluk, únava, tragické
a stresující události, onemocnění (třeba i obyčejné nachlazení či
skrytý zánět), menstruační, těhotenské problémy, hormonální změny
v období dospívání, abstinenční příznaky, hlad, před-
a poinfarktové stavy, nízká hladina kyslíku v krvi, zácpa, zvýšený
obsah toxických a odpadních látek v organizmu (kyselina močová,
CO2, CO, výpary ředidel aj.), časová tíseň, těsná obuv, pocit
nečistoty nebo narušení bioelektrického potenciálu povrchu těla
např. pokud nosíme části oblečení s příměsí syntetických materiálů.
Alternativní medicína v pojetí mnoha systémů a léčitelů ví, že
deprese souvisí s poruchou činnosti některých orgánů (resp.
příslušných energetických center a drah) - nejčastěji jde
o onemocnění ledvin, jater, žaludku, slinivky a pohlavních orgánů.
Tuto možnost je třeba vždy vyloučit a v opačném případě tyto orgány
léčit. Pokud bychom chtěli preventivně pomocí fytoterapie přeléčit
ledviny a játra, je třeba vždy léčit nejprve ledviny. (Příklad:
Ledvinový čaj č. 1 nebo č. 2 4 - 8 dní, jaterní čaj jablečníkový
7 dní, jaterní čaj jahodníkový 7 dní.) Příčinou depresivních stavů
mohou být různé záněty, často skryté. Zejména záněty ženských
pohlavních orgánů mohou být doprovázeny plačtivými stavy.
Depresivní stavy pomáhá udržovat nedostatek některých živin,
nejčastěji vitamínu řady B, hořčíku a některých aminokyselin.
K ovlivnění deprese se používají různé metody a léky. Léčba má
velký význam, protože bez ní mohou příznaky deprese trvat mnoho
měsíců nebo i let případně může deprese ovlivnit vznik různých
nežádoucích a patologických stavů a fyzických a psychických
onemocnění. K nejčastějším fyzickým projevům patří obezita, srdeční
a cévní onemocnění aj. Léčba má velký význam, protože bez ní mohou
příznaky deprese trvat mnoho měsíců i let.
Deprese je časté onemocnění. Nejméně jeden z osmi lidí během
svého života prodělá depresi. Mnoho lidí trpí depresí stejně jako
jiní například vysokým krevním tlakem. Často se však lidé se svými
potížemi neobrátí na lékaře, a proto nemohou být léčeni
odpovídajícím způsobem.
Deprese způsobuje, že lidé ztrácejí zájem o své každodenní
činnosti. Starosti o záležitosti, které pro ně dříve byly důležité,
je vyčerpávající. Běžné denní činnosti jim činí neúměrné potíže,
musí se k nim nutit. Mnoho nemocných s depresí prohlašuje, že se
nudí nebo že jsou stále unaveni a zpomaleni. ("Zpomaleni" ovšem
může být jen projevem běžné neurózy, jako opak neurotického
"zrychlení" a neklidu.) Snižuje se také zájem o sex. (Sexuální
problémy často mohou zmizet pouhou léčbou deprese.)
Deprese jako nemoc by neměla být zaměňována s běžným smutkem.
Každý z nás má čas od času pocit, že je "na dně". Někdy se také
deprese objeví z naprosto pochopitelných důvodů po smrti milované
osoby, ztráta zaměstnání nebo rozpadu manželství. Většina lidí se s
tím však dokáže postupně vyrovnat.
Deprese jako nemoc se od běžného smutku liší délkou trvání a
intenzitou. Pokud není choroba léčena, často se vrací a riziko
vzniku dalších epizod se s každou recidivou zvyšuje. Smutná nálada
a záchvaty pláče patří mezi nejčastější příznaky deprese. Mnoho
lidí trpících depresí však smutek nepociťuje vůbec anebo jsou jen
obtížně schopni popsat své duševní rozpoložení.
Ke klasickým příznakům těžké deprese patří:
- Nápadné poruchy spánku. Lidé trpící depresí se často příliš brzy
ráno probouzejí a nemohou znovu usnout, někdy je spánek neklidný a
přerušovaný. Jindy se může objevit naopak nadměrná spavost
- Ztráta chuti k jídlu nebo úbytek váhy, ale také přejídání a
tloustnutí
- Přetrvávající smutek, úzkost nebo pocit prázdnoty
- Pocity beznaděje a pesimismu
- Úzkost nebo neklid. Lidé s depresí jsou často neklidní a úzkostní
až rozrušení. Úzkost může vyvolávat netrpělivost a vztek a snižuje
schopnost vyrovnat se i s malou psychickou zátěží
- Pocity viny, bezcennosti a bezmocnosti. Lidé s depresí mají často
záporný vztah k sobě, k okolnímu světu a k budoucnosti. Sami sebe
obviňují za minulé události. Mívají pocit vlastní méněcennosti a
depresi berou jako trest za něco, co udělali či naopak nedokončili.
Deprese vede k pocitům nejistoty a potřebě závislosti na druhých.
Postižení si myslí, že nejsou k ničemu, nezvládnou svou práci, jsou
druhým lidem jen na obtíž. Pocity méněcennosti a ztráta zájmu se
mohou projevovat i zanedbáváním péče o vzhled a osobní hygienu, což
ovšem zpětně může vytvářet nové stresující situace a nové "důvody"
pro setrvávání v depresi.
- Nedostatek vůle
- Únava a snížená aktivita
- Obtížné soustředění, nerozhodnost. Deprese ztěžuje správné
myšlení. Rozhodování může být i v jednoduchých záležitostech
problematické. Lidé trpící depresí se mnohdy obtížně soustřeďují,
takže práci a každodenní povinnosti vykonávají s horšími výsledky.
To může podnítit a prohlubovat pocity selhání a znechucení.
- Myšlenka na smrt nebo sebevraždu či zmínka o smrti nebo dokonce
vyhrožování sebevraždou, sebevražedné pokusy. Je třeba si vždy
uvědomit, že tyto myšlenky jsou produktem mysli, která je nemocí
změněna. Nemusí přitom jít vždy o trvalou změnu (např. struktury
mozkové tkáně), ale o momentální nepříznivou biochemickou reakci.
Je třeba si uvědomit, že tento stav i s příslušnými myšlenkami
dříve či později odezní. Právě na tuto situaci často platí známé
pořekadlo o ránu, které je moudřejší večera
- Tělesné potíže. Mnoho lidí trpících depresí má tělesné potíže
jako bolest hlavy, svalů zad nebo zažívací potíže (zácpa,
nechutenství, plynatost), svírání na hrudi, pocity tíže v
končetinách, u žen poruchy cyklu aj. Bolest je velmi častým
příznakem deprese.
Existují i jiné varovné signály svědčící o depresi, které nejsou
tak zjevné a nepatří k obvyklé představě depresívního jedince jako
smutného a do sebe uzavřeného člověka. Často jsou tak nenápadné a
pomíjivé, že si je špatně vykládá i rodina a přátelé postiženého.
Děje se něco, co je pro daného jedince neobvyklé.
- Náhlá zamlklost. Člověk trpící depresí se uzavírá do sebe a
nevyhledává kontakt s lidmi, aby mohl zůstat sám se svými
morbidními myšlenkami nebo sebeovlivňováním. Často však předstírá
normální činnost, zvláště v zaměstnání, takže uzavřenost nemusí být
úplně zjevná.
- Zveličování malicherností. Nepozorovaně dochází k tomu, že
člověk, který až dosud považoval svou sklenici za poloplnou, ji
začne považovat za poloprázdnou, začne zveličovat věci, které by se
mu dříve zdály bezvýznamné, a trápí se jimi. Člověk trpící pocitem
bezvýznamnosti se někdy snaží zvyšovat svou cenu tím, že upozorňují
na chyby druhých a zveličují je.
- Zapomětlivost.
- Přecitlivělost. Lidé trpící depresemi svůj smutek a osamělost
často maskují popudlivostí a hněvem.
- Ztráta činorodosti. Člověk přestane mít o věci zájem a spokojí se
s pouhým přežíváním.
- Nerozhodnost.
- Záhadné bolesti. Nejčastěji si stěžují na ztuhlé svaly a neurčité
bolesti po celém těle. Duševní ztrnulost se přenáší na svaly a
nečinnost může vyvolat tzv. svalový stres, který může vést k
hubnutí nebo neschopnosti přibrat.
- Únava nebo dokonce chronický únavový syndrom. Mnohé z případů
únavy, s nimiž se lékaři setkávají, jsou důsledkem klinicky závažné
deprese.
- Náhradní činnost a neurotický syndrom může být příznakem deprese
(přecházení, bubnování prsty, vytrhávání si chlupů či vlasů,
kousání si nehtů, pohrávání si s vlasy nebo předměty aj.)
Tato vážná, ale léčitelná choroba zaujímá co do výskytu
mezi duševními chorobami takové místo jako obyčejná rýma mezi
chorobami těla. Asi 24% žen a 15% mužů prodělá za svého života
jednu nebo více epizod klinicky závažné deprese.
Mnozí odborníci se domnívají, že klinicky závažná deprese je
výsledkem nerovnováhy mezi chemickými látkami v mozku, jako jsou
například serotonin a noradrenalin, které ovlivňují náladu a
chování. Tyto látky, označované jako neurotransmitery, podléhají
vlivu chování, dlouhodobého stresu, citových traumat (například
rozvodu) i dědičných předpokladů.
Jak rozlišíte, jestli vám únavu působí deprese, a ne choroba,
například chřipka? Člověk, který trpí depresí, se často cítí
nejvíce vyčerpaný ráno a únava má periodický charakter. Naopak
fyzicky nemocní lidé se obvykle probouzejí odpočatí, ale v průběhu
dne jejich únava narůstá. Pro lidi vyčerpané depresí je typické, že
postrádají motivaci dělat věci, které je za normálních okolností
baví. Často se nemůžou soustředit, pamatovat si věci nebo dělat
rozhodnutí.
Průběh neléčené deprese
Deprese může začínat v jakémkoliv věku, ale nejčastěji se
objevuje mezi polovinou 2. a 3. dekády života. U mnoha lidí, kteří
trpí depresí, není tato diagnosa nikdy stanovena, a zvláště první
stav deprese se nemusí zachytit anebo není léčen.
Příznaky onemocnění se rozvíjejí postupně během dní nebo tádnů.
Většina neléčených stavů trvá 6 až 24 měsíců, ale může trvat i
déle.
Více než polovina lidí, u nichž se vyskytla jedna depresivní
fáze, bude mít další. Mnoho lidí zůstává roky bez potíží, než se
deprese znovu objeví. Někdy jsou depresivní stavy častější a jejich
frekvence se zvyšuje s věkem. Někteří lidé mají trvalé, chronické
depresivní stavy.
Proč léčit depresi?
- Díky včasné léčbě se budete dříve cítit lépe a také se dříve
vrátíte do práce a do běžného života
- Včasná léčba může zabránit dalšímu rozvoji deprese a předejít
její chonifikaci (vleklé formě)
- Léčba omezuje výskyt myšlenek spojených se smrtí a tím i
riziko sebevraždy
- Zabrání se vzniku fyzických a dalších psychických onemocnění,
na jejichž vzniku se může deprese podílet
Průběh léčby deprese
Přýznaky deprese a jejich závažnost se u jednotlivců liší, a tak
se léčba přizpůsobuje individuálním požadavkům. Protože zabránit
opakování deprese je pro některé pacienty stejně důležité jako
zvládnout současný depresivní stav, pokračuje se často v
antidepresivní léčbě, i když potíže již zcela ustoupily. O délce
léčby rozhoduje váš lékař. Zde jsou některé obecné zásady:
- Po stanovení diagnózy trvá obvyklá počáteční léčba 6 - 9
měsíců po odeznění deprese.
- V některých případech se po ukončení léčby první depresivní
fáze může léčba zcela přerušit (při tradiční léčbě tedy i vysadit
antidepresiva) a potíže se již během života nikdy neobjeví. Deprese
je však onemocnění, které se u mnoha nemocných opakuje.
- Sklon k depresi bývá dědičný nebo je spojený s výskytem jiných
onemocnění. Riziko opakování depresivního stavu je u takových lidí
vždy vyšší.
- U lidí, kteří prodělali druhou nebo třetí fázi deprese riziko
opakování potíží stoupá. Antidepresivní léčba jako prevence další
ataky je prospěšná. Dnes je obvyklé, že se v těchto případech
udržuje léčba delší dobu, aby se zabránilo opětnému vzplanutí
nemoci. Tam, kde je deprese podmíněna nějakým fyzickým onemocněním,
je většinou možné ukončit léčbu deprese současně s léčbou tohoto
onemocnění nebo nedlouho po ní.
Oficiální medicína uvádí, že po první fázi deprese je 50%
pravděpodobnost, že se objeví další, 70% po dvou fázích a 90% po
třech fázích. Alternativní medicína se častěji dobere fyzické
příčiny onemocnění a také většinou používá komplexnější přístup,
proto zaznamenává méně případů opětovného návratu onemocnění.
Terapie:
Při hodnocení úspěšnosti terapie vám může pomoci následující
seznam:
- Ctím se méně smutný a rozladěný
- opět mě začínají těšit mé koníčky, rodina, přátelé, zaměstnání,
sport, sexuální život
- opět vidím smysl v růstu a seberealizaci své osobnosti, opět mám
vysoké cíle,
- opět mám chuť k jídlu nebo naopak přestávám nadměrně jíst
- můj spánek se zlepšil
- nejsem tak unavený a mám více energie
- necítím se již nepotřebný a bez naděje
- nemám strach z plnění běžných denních úkolů
- nejsem neklidný a nervózní
- mohu se lépe koncentrovat, snadněji si pamatuji a rychleji se
rozhoduji
- nemám již tak často bolesti (hlavy, zad, žaludku)
- nepřemýšlím již o smrti nebo o sebevraždě.
Při hodnocení komplexnosti léčby je třeba posoudit zejména zda:
- je zřejmá snaha o nalezení skutečných kořenů nemoci
- není opomenuta životospráva, strava, spánek, oblékání, denní
režim, otužování
- není opomenut význam fyzického pohybu resp. spec. cvičení
- není opomenuta možnost vlastních přirozených tendencí organizmu k
uzdravení
- není opomenuta duchovní stránka nemoci
- není opomenuta možnost hlubších příčin (psychická traumata v
dětství, při porodu, terapie minulými životy)
- není opomenuta možnost psychosociálních příčin (rodinné zázemí,
partnerské vztahy, problémy v zaměstnání
- není opomenuta možná tělesná stránka nemoci (funkce orgánů, žláz
s vnitřní sekrecí, trávení, rozbory krve apod.)
- není organizmus nevratně poškozován
- je člověk léčen celostně (holisticky), resp. integrálně (tj. může
být použita třeba jen jedna terapie, avšak při vědomí všech
možností a souvislostí, včetně návaznosti na terapie předchozí
i možné terapie budoucí, tedy léčba maximálně efektivní - jde opět
o formu holistické léčby.)
TERAPIE (řazení terapií je náhodné, terapie podrobněji viz T:, B:)
1) Chemoterapie
Lékaře vyhledejte zejména jestliže:
- je naděje, že Vám poskytne komplexní léčbu
- jestliže dosavadní léčba u jiného lékaře nebo léčitele přes svou
komplexnost selhala a současně jsou další závažné důvody pro
takovou změnu nebo pokud tato léčba není dostatečně komplexní
- chcete užívat nějaký lék, který je na předpis nebo jestliže
takový lék chcete kombinovat s dalším lékem, který je na předpis
nebo volný prodej
- se při braní chemického léku objeví vyrážka nebo nežádoucí
účinky, které mohou být spojeny s léčbou
- jste otěhotněla nebo těhotenství plánujete
- z nějakého důvodu přemýšlíte o změně dávkování nebo ukončení
léčby
- cítíte, že se deprese prohlubuje nebo přemýšlíte o smrti a
sebevraždě
- máte nové potíže nebo se staré potíže zvýrazňují.
Deprese je třeba odlišit od nutkavých obav a úzkostných stavů,
kdy zabírají anxiolytika.
Antideresiva, ovlivňující neurotranstmitery:
Lék Deprex s účinnou látkou fluoxetinem působí selektivně na
serotonim, čímž se zmenšuje spektrum nežádoucích vedlejších účinků
2) Psychosociální terapie (rodinná, pracovní, apod.)
V čem může pomoci rodina? Lidé, kteří depresi nezažili, nemohou
plně porozumět, co všechno deprese působí. Pro ty, kteří mají
podobně nemocného v rodině nebo na pracovišti, věnujeme několik
následujících řádků:
- Deprese je nemoc a nikoli lenost, neochota nebo útěk od práce či
nepříjemnosti. Ten, kdo jí trpí, si to nijak nezavinil (alespoň ne
tak, jak bychom se mohli domnívat). Léčba ho může deprese zbavit,
ale potřebuje také vaši pomoc, přijetí, ohledy a trpělivost. Víme,
že i pro rodinu je velmi těžké, když některý z jejich členů
onemocní depresí. Často je hledán viník, buď v nemocném, nebo
některém jiném členu rodiny. To je však velký omyl. Za depresi
nikdo z vás doopravdy nemůže. Podpora rodiny však pomůže léčbu
deprese usnadnit a zkrátit.
- Podpořte rozhodnutí depresivního navštívit lékaře či léčitele a
zahájit léčbu. Neodkládejte to! Čím dříve bude léčba zahájena, tím
bude úspěšnější a kratší. Léčba "zanedbané" deprese obvykle trvá
delší dobu. Někdy je potřebné doprovodit nemocného k lékaři, někdy
nutné kontrolovat, zda si nezapomněl vzít léky či absolvovat
určitou terapii či její součást.
- Během celé léčby podporujte depresivního, aby vytrval, dokud
příznaky neustoupí, což může trvat několik týdnů a měsíců.
Podporujte ho v léčbě a užívání léků či jiných léčebných prostředků
i poté, co příznaky nemoci úplně ustoupily. Je totiž třeba, aby se
"normální" stav fixoval (zejména, pokud má onemocnění skutečně
původ v psychice) a bylo zabráněno návratu deprese. Terapii prací,
pohybem (cvičení, tanec, sport), otužováním či pomocí artterapie,
vodních terapií aj. je často lépe vykonávat ve skupině nebo alespoň
s členem rodiny. Dobré psychosociální zázemí (rodina, ošetřující
personál, kolegové, přátelé) má pro úspěšnost terapie velký význam,
zlepšuje motivaci a pomáhají mj. zabránit zneužívání léků, cigaret,
alkoholu či drog.
- Nepodceňujte poznámky o sebevraždě. V případě, že se objeví,
nenechávejte nemocného samotného a ihned to sdělte lékaři.
- Nezlehčujte stav nemocného, neobviňujte ho, že je líný, nebo že
se málo snaží. Neobviňujte depresívního ze "schválnosti" a
neříkejte mu, že je "blázen" apod. Není to pravda a zle mu
křivdíte. Navíc takové odsudky zhoršují depresi. Je nutné vyhnout
se kritizování, mentorování, napomínání, nucení k tomu, aby "se
více snažili", "nebyli tak líní" apod. Takové naléhání jim
vysloveně škodí, protože vede k sebevýčitkám, kterých už tak mají
nadmíru. Člověk v depresi líný není a jeho vůle je postižena
nemocí. Sám to nedokáže překonat, i když by velmi chtěl. Za to, že
prožívá depresi, se někdy velmi stydí. Výčitky a mentorování jeho
stav thoršují. I bez nich si sám stále něco vyčítá a neustále se
sám kritizuje. Je třeba mu spíše pomoci, aby depresi přijal jako
nemoc, kterou je třeba léčit. Pro blízké je důležité, aby
neznevažovali pocity nemocného, nepochybovali o tom, že prožívá to,
co sděluje, nepřesvědčovali ho, že to tak není. Naopak, snažte se
mu pomoci dělat věci, na které nestačí.
- Člověk v depresi potřebuje zejména citovou podporu. Citová
podpora znamená laskavost, trpělivost a porozumění. Depresivní
potřebuje cítit, že ho přijímáme, i když je nemocen. Skýtáme mu
zázemí, povzbuzujeme ho v trpělivosti a snažíme se o citlivé
zacházení a bedlivé naslouchání. Při katastrofických scénářích je
třeba poukázat na to, co je reálné. Důležité je posilovat naději na
vyléčení, i když depresivní tomu často nevěří. Sama naděje se může
stát důležitou součástí terapie, podobně jako jiné pozitivní emoce.
Deprese skutečně patří mezi dobře léčitelné nemoci.
- Zkuste depresivního k činnostem nenutit, ale trpělivě mu je
nabízet, resp. jít příkladem, tam, kde je to možné. Sami také
zvažte, zda toho není na něj moc. Má příliš málo energie. Pozvěte
depresivního na procházku, krátký výlet, do kina nebo na jiné
aktivity, o kterých víte, že je má rád. Neuražte se, pokud vás
odmítne, a zkuste to znovu. Posilujte ho v účasti na těch
aktivitách, které mu mohou přinést radost nebo alespoň úlevu. Mohou
to být koníčky, sportovní aktivity, kulturní nebo duchovní zážitky
(účast na mši, kolektivní meditace aj.). Fyzická aktivita (zejména,
pokud byl nemocný dříve zvyklý pravidelně cvičit či trénova)
výrazně zlepšuje psychický stav. Dbáme však, aby aktivit nebylo
příliš mnoho. Depresivní lidé potřebují společnost a doprovod, ale
přehnaná péče někdy zhoršuje pocity viny a selhání. Pomoc musí být
dávkována v rozumné míře. Pokud jde o běžné denní činnosti, jako je
úklid, žehlení, zvažte, co je v jeho silách (nejde o fyzickou
sílu). Nenuťte ho násilím, aby tyto činnosti vykonával, spíše
zkuste zpočátku dělat společně malé úkoly a postupně, jak se bude
stav zlepšovat, nechávat více na něm.
- v depresi nepomohou všechny alternativní metody ani někteří
léčitelé. Protože je však řada metod společná tradiční i
alternativní medicíně a protože významné úspěchy v boji s depresí
zaznamenává jak alternativní tak tradiční medicína (i když některé
typy deprese jsou vhodnější pro léčbu tou či onou metodou),
nedůvěřujeme především těm lékařům či léčitelům, kteří šmahem
odsuzují všechny metody "nepřátelského" tábora. Naštěstí již
existuje několik lékařů, kteří ovládají řadu alternativních metod a
mohou o jejich aplikaci rozhodnout kvalifikovaně. Při depresí si
těžko poradíme sami - ani dobrá znalost alternativních léčebných
prostředků nám nemusí zaručit úspěch - vždy je lépe uvědomit si
vážnost situace a obrátit se na odborníka s praxí a jistotou ve
volbě léčebných metod a prostředků
- varujeme před nerozvážným vysazením léků (zejména pokud se má
udát bez vědomí lékaře). Pokud je nemocný přesto rozhodnut léky
vysadit, upozorníme jej, že může nastat výrazné zhoršení stavu,
a že je u mnohých léků třeba toto vysazení uskutečnit velmi
pozvolně.
3) Přehled "měkkých" terapií (bez léků a psychoanalýzy) včetně fytoterapie viz:
http://www.darius.cz/archeus/NN_deprese_3.doc
Indikace "deprese" nebo stavů, které vyvolává ještě neznamená, že
daná bylina musí nemoc nebo její příznak vyléčit. K tomu je
zapotřebí dalších znalostí, a navíc je nutno fytoterapii použít
pouze jako součást komplexní terapie, pokud nejsme schopni určit s
jistotou individuální a příčinnou účinnost rostlinné drogy či směsi.
Klasická alopatická fytoterapie je účinná zejména při fyzických příčinách
onemocnění (porucha orgánů, žláz, cukrovka aj.).
D. Nosreti
Zdroje:
Deprese známá - neznámá, redigoval Cyril Hoschl
Dr. Ross Campbell: Hledam svou cestu, Navrat, Praha 1993
Lidove noviny
Léčba bez léků (o metodách Davida Servana–Schreibera) L' EXPRES, Paříž, In 100+1, 10/2003
Deset rad, jak si zlepšit náladu
Dobrou náladu je možné udržovat mnoha způsoby. Jedním z nich je snaha usmívat se. Okolí to ocení a bude
vám to oplácet. Proti podzimním splínům lze bojovat i pohybem. Špatná nálada zhoršuje nejen celkový
psychický stav, ale škodí i srdci.
Mávnutím kouzelného prout - ku se naše nálada a celkový stav nezlepší. Každý se musí snažit vypořádat se
splínem sám. Je jasné, že nikdo nemůže být neustále veselý a plný energie. Ale existuje pár rad, které
na zlepšení nálady zabírají. Náladu člověka ovlivňuje mnoho faktorů. Jedním z nich je okolí, ve kterém
se pohybuje. Mít okolo sebe přátele a příjemné lidi je důležité. Ne vždy se to však daří. Snažte se ze
svých blízkých více přijímat to pozitivní. żMezi námi a okolím dochází k nepřetržité interakci. Do jaké
míry nás okolí ovlivňuje, je však individuální charakteristikou naší osobnosti. Někdo více dává, jiný
více přijímá,ż říká psycholog Slavomil Hubálek. Tedy to, že má člověk občas špatnou náladu, je vlastně
normální. Nikdo by se za to neměl stydět. Problém nastává až ve chvíli, kdy splín přichází velmi často
a stává se chronickým. A to se právě častěji děje v podzimním období. Slunečních paprsků ubývá, brzy se
stmívá. Často lidé za tmy odcházejí do práce a za tmy se vracejí. Právě nedostatek světla je mnohými
odborníky označován jako příčina těchto podzimních splínů. Smutná nálada je ale často doprovázena i
únavou, rozladěností, ospalostí, sníženou koncentrací, ztrátou sebedůvěry i nespavostí.
Příroda se ukládá ke spánku
Toto mohou být i některé z varujících příznaků nebezpečného depresivního onemocnění. żZměny nálady na
podzim, ale i na jaře jsou dány změnami rytmicity světla. V přírodě se na podzim vše ukládá k spánku.
S poklesem denního světla dochází ke změnám v organismu zvířat, zpomalují se životní funkce a může
nastoupit zimní spánek - hibernace,ż říká MUDr. Ivo Paclt z I. psychiatrické kliniky 1. lékařské
fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Někteří lidé jsou velmi citliví na absolutní nedostatek
světla v zimě a trpí sezonní depresí. Ta zase s příchodem jara a slunce mizí. Těmito problémy ale
zpravidla trpí spíše vnímavější, citlivější lidé či ti, kteří trpí psychickou poruchou nebo k ní mají
větší dispozice. Zdravého člověka by podzimní počasí vážněji rozhodit nemělo. To však nevylučuje, že
člověk pociťuje větší únavu, na ni potom navazuje nechuť něco dělat, a tak to jde dál a dál. Člověk by
se měl snažit z bludného kruhu vystoupit. Jak? Proti únavě lze bojovat mnoha způsoby. Každý by měl
v první řadě dbát na to, aby měl dostatek vitaminů, minerálních látek a stopových prvků. Pokud cítí,
že je unavený, měl by si odpočinout, pořádně se vyspat. Další odpočinek by však měl být spíše aktivní.
Je dobré číst si, chodit za kulturou, ale i na procházky. A nejlépe někam na čerstvý vzduch. Pohyb je
pro udržení se v dobré pohodě a kondici důležitý. Při něm se totiž uvolňují endorfiny. Tyto látky působí
pozitivně na organismus. A ještě jeden důvod, proč je pohyb v tomto období nezbytný. Podzimní splíny
totiž nutí mnohé lidi konzumovat více sladké jídlo. Když se k tomu přidá ještě lenost, únava a nedostatek
pohybu, člověk se pak nestačí divit, kde se ty přebytečné kilogramy vzaly. Proti mírné depresi a špatné
náladě lze bojovat i tak, že se jí budete sami bránit. Zní to sice zvláštně, ale zkuste si zlepšovat
náladu sami a usmívejte se na své okolí. Uvidíte, že vaše okolí to bude brát pozitivně a bude vám to
oplácet. żRozdávat dobrou náladu je dobrá investice, která se vyplácí,ż potvrzuje Slavomil Hubálek.
Dobrá nálada a pocit uvolnění se podílejí i na obranyschopnosti organismu. Nepodléhejte proto depresivní
rozladě, zhoršuje to vaše zdraví.
Špatná nálada škodí srdci
Lékaři varují, že lidem, kteří mají sklony k častým změnám nálady, hrozí vyšší riziko srdečních onemocnění.
Informuje o tom zpravodajská stanice BBC. U přecitlivělých pacientů, kteří trpí častými výkyvy nálad,
se mění tepová frekvence a odpověď vegetativní nervové soustavy. Tyto změny mohou přispět u citlivých
jedinců k rozvoji ischemických změn srdečního svalu. Problém je, že mnoho lidí necítí žádnou bolest,
a tak si nepřipouštějí, že by mohli být nemocní. żI předchozí studie ukázaly, že negativní emoce, jako
je frustrace a smutek, mohou toto onemocnění způsobit,ż vysvětluje doktor James Blumenthal, který
pokračuje ve výzkumu na Duke University Medical Centre v Severní Karolíně. Podle jeho slov již lékaři
dokázali souvislost mezi emocemi a poruchami srdeční soustavy. żDnes už objektivně víme, že deprese
jsou rizikovým faktorem pro kardiovaskulární onemocnění. Při dlouhodobé depresi se mění tepová frekvence,
mění se vegetativní parametry. To vše má pro organismus negativní důsledky,ż potvrzuje Paclt.
Podzim za vše nemůže
Nutno ještě dodat, že deprese není způsobena jen podzimním počasím. Když někoho toto vážné onemocnění
postihne, je podzimní počasí spíše jeho katalyzátorem. Pravým důvodem jsou často jiné problémy. Ty mohou
souviset s životní situací člověka, s nenaplněním jeho základních potřeb, plynout ze stresu či
přepracovanosti. żČást české populace je trochu v nevýhodě. U mnoha lidí se v dřívějších letech
v zaměstnání zafixoval určitý model chování, kdy víceméně chyběla dlouhodobá zátěž. Velké pracovní
nasazení, které je jednou z podmínek úspěchu dnešního člověka, u nás ještě nedovedeme kompenzovat
relaxací,ż vysvětluje doktor Paclt. Podle jeho slov dlouho na Západě funguje systém - jeden či dva dny
v týdnu relaxace, dva dny úplné volno, ostatní dny práce. Češi si toto neosvojili. Jak mohou odpočívat?
żRelaxací se nerozumí pobyt po práci v hospodě - to spíše nemoc zhoršuje. Jako relaxaci nedoporučuji
ani dlouhodobý pobyt někde v cizině. Pro lidi se sklonem k depresím je nutné dodržování každodenních
rituálů - vše, co přináší určitou jistotu,ż vysvětluje Paclt. Česká populace je málo vychovaná v tom,
že by pacienti měli při potížích navštěvovat psychoterapeuta, psychologa, psychiatra. Maximálně se svěří
praktikovi. Je řada depresivních stavů, které by se daly snadno léčit při prvních příznacích. Lidé
nejsou prostě zvyklí řešit takové věci včas. Občas se stává, že člověk, který byl dříve agilní, plný
života, najednou přestane mít zájem o okolí, začne být nemocný. On sám nemá potřebu situaci řešit,
někdy si to ani neuvědomuje. Své problémy ale přenáší na okolí a klid je u konce. Tito lidé často
přijdou k odborníkovi až po letech. Dnes má psychiatrická péče díky kvalitní péči a lékům asi 60 -
70% úspěšnost léčby.
RADY pro šťastnější a spokojenější podzim
1. Obklopte se přáteli
Příjemná společnost vám dodá chybějící energii. V zápalu zábavy zapomenete na svou únavu a špatnou náladu.
2. Posilujte imunitu
Obranyschopnost vašeho organismu je důležitá. Bránit se stresům i nemocím. Jezte vitaminy, minerály
a stopové prvky.
3. Užívejte sluníčka
Nepodceňujte sluneční energii. Sluneční paprsky jsou pro dobrou náladu důležité. Vysvitne-li sluníčko,
snažte se vyjít na chvíli ven.
4. Procházejte se v přírodě
Výlety nikdy nic nezkazíte. Naopak, pozorování přírody zlepšuje vaši schopnost vnímání a zároveň děláte
i něco pro zdraví.
5. Sportujte
Pokud můžete, vyberte si zajímavý sport, který vás bude bavit, Nemusí být náročný na fyzičku. Vhodné je
tai či, břišní tance.
6. Myslete na zdravou stravu
V zimě má mnoho lidí větší chuť na sladké. A tak si dopřávají a potom se diví, kde nabrali přebytečná
kila. Jezte před hlavním jídlem saláty. Zaplní vás a jsou zdravé.
7. Usmívejte se
Mějte na paměti, že budete-li se hezky usmívat, okolí vám bude oplácet stejnou notou. Zkuste si večer
spočítat, kolikrát se vám to povedlo.
8. Nepodléhejte depresi
Na podzim je smutno většině lidí, ale bojujte proti tomu. Špatná nálada totiž působí srdeční problémy.
9. Hledejte pozitiva
Podzimní období nabízí mnoho krásných vjemů, jen je najít. Mějte radost z barevného listí, žádného horka,
žádných mrazů.
10. Vezměte si příklad z dětí
Ty si dokážou najít zábavu za každého počasí.
Pavla Skurovcová, Markéta Ostřížková
LN | Čtvrtek 22.11. 2001
?
Náladu lze ovlivnit i jídlem
Psychický stav člověka, jeho nálada a chování jsou ovlivňovány i stravou. Nová kniha Mind Guide to
Food and Mood uvádí potraviny, které nás ovlivňují v dobrém smyslu, ale i ty, které působí na duševní
klid negativně.
Nejen tělesné, ale i duševní zdraví je možné zlepšovat stravou. Informuje o tom zpravodajská stanice
BBC. Z průzkumu, který se dotazoval na to, jaké potraviny lidé konzumují na zlepšení nálady, vyšlo
najevo, že jeden člověk ze čtyř dá přednost čokoládě, ačkoliv ví, že působí jen krátkou dobu. Na druhou
stranu každý pátý dotázaný odpověděl, že právě sladkosti mají na jeho duševní pohodu negativní vliv.
Odborníci tvrdí, že strava ovlivňuje i míru různých onemocnění a poruch, například autismus,
schizofrenii, deprese, pocit úzkosti a panický strach. Kniha Mind Guide to Food and Mood (ve smyslu
Kuchařka dobré nálady), která se touto problematikou zabývá, uvádí přehled potravin, které způsobují
lidem špatnou náladu a nepříjemné stavy. Jsou to například umělá sladidla a konzervační látky,
čokoláda, káva, vajíčka, mléčné výrobky, pomeranče, cukr a pšeničná jídla. Naopak potraviny, které
působí na náladu a emoční stavy pozitivně, jsou podle autorky knihy Amandy Gearyové ovoce, zelenina,
potraviny s obsahem mastných kyselin, sardinky, tuňák, losos, vlašské ořechy, salát, avokádo, dýňová
semínka, kompot, sušené meruňky a banány, ovesné placky a další. Odbornice na výživu Amanda Gearyová
uvádí v knize i speciální recepty na żpovzbudiváż jídla. Ta jsou připravována právě z těchto
żdobrýchż složek. Taková jídla působí na uvolnění a zlepšení nálady - na rozdíl od kávy a čokolády -
sice pomaleji, ale déle. żViděla jsem mnoho lidí, které trápily úzkosti, deprese, u žen i
premenstruační syndrom. Jejich psychický stav se výrazně zlepšil poté, co změnili svůj jídelníček
a začali jíst ,pozitivníż potraviny,ż říká Gearyová. Podle jejích slov pochopitelně psychický stav
člověka ovlivňuje mnoho faktorů, je ale jasné, že jídlo je jedním z nich. Zpráva stanice BBC dále
uvádí, že mozkové neurotransmitery (látky, které přenášejí impulsy v nervovém systému) ovlivňují
chování a náladu člověka i v závislosti na stravě. Například nedostatek vitaminů, minerálů nebo
mastných kyselin může ovlivnit některé nemoci. Nedostatek vitaminu B v organismu se podílí například
na rozvoji příznaků schizofrenie.
Které potraviny psychiku zlepšují a které jí škodí
+
tuňák, losos, sardinky, makrely, salát, avokádo, dýňová semínka, celozrnné potraviny, kompotované
ovoce, sušené meruňky a banány, ovesné sušenky, vlašské ořechy
-
umělá sladidla, konzervační látky a barviva, čokoláda, káva, caj (u osob precit. na kofein),
vajíčka, mléčné výrobky (zejmena u osob alergickych na mleko), pomeranče, cukr a pšeničná jídla
(u osob alergickych na lepek)
Pavla Skurovcová, LN
Léčba deprese
[PRAHA, 27.ledna] - Deprese je závažné onemocnění, jehož výskyt neustále vzrůstá. Deprese však stále není diagnostikována a léčena v míře, která odpovídá jejímu reálnému výskytu. Moderní možnosti léčby totiž mohou pomoci až 80-ti procentům lidí trpících depresí. Alarmující je ale skutečnost, že u tří čtvrtin nemocných není deprese odhalena a adekvátně léčena. Přitom deprese přímo ohrožuje lidský život. Zhruba 10-15 procent lidí trpících depresí totiž spáchá sebevraždu.
Ženy trpí depresí častěji než muži. Poměr výskytu deprese se však mění v závislosti na věku a pohlaví. Před pubertou je přibližně stejný, ale v dospělosti se deprese vyskytuje dvakrát až třikrát častěji u žen, zvláště v některých životních fázích. Náchylnější k rozvoji depresivního onemocnění jsou ženy v období šestinedělí, během mateřské dovolené či klimakteria. Nejkritičtějším obdobím pro rozvoj deprese je věk od 25 do 44 let. Pro nemocné trpící depresí je nejdůležitější včasná diagnóza a správně zvolená léčba. Psychiatrie se v posledních letech stala rychle se rozvíjejícím oborem nabízejícím pestrou škálu léčebných metod, které mohou pomoci pacientům s depresí. Mezi hlavní metody patří psychoterapie a medikamentózní léčba pomocí antidepresiv. Moderních, rychle působících preparátů, které mají minimum vedlejších nežádoucích účinků a představují účinnou pomoc v léčbě deprese.
Jak poznat depresi
Příznaků deprese může být celá řada. Asi nejviditelnějším signálem je dlouhotrvající smutek, který nemá reálnou příčinu. V každém případě je třeba navštívit odborného lékaře. Také pokud u někoho z vašich přátel či blízkých objevíte některé z uvedených příznaků, nepomůžete mu, když s ním budete chtít jeho smutek "zapít" nebo ho rozveselit tím, že ho přivedete na party. Pomoc lékaře je v případě deprese nezbytná.
Jak se může deprese projevovat:
- Opakují se pocity beznaděje, člověk nemá z ničeho radost, na nic se nedokáže těšit. Většinu dne je smutný a sklíčený.
- Cítí se unavený, zdá se mu, že ho opustila veškerá energie a že nemá na nic sílu.
- Odmítá se scházet s přáteli, vyhledává samotu, ruší domluvené schůzky.
- Nemá zájem o sex, u žen se často objevují poruchy menstruace.
- Ztrácí chuť k jídlu, ubývá na váze.
- Špatně spí, nestará se o to jak vypadá, což v konečném důsledku způsobuje, že vypadá jakoby najednou rychle zestárnul.
- Zdá se mu, že trpí různými chorobami, každý drobný zdravotní problém narůstá do velkých rozměrů.
- Často mluví o tom, že jeho život nemá smysl, že neví, proč vlastně žije, že by bylo lepší, kdyby nežil. Negativní vize směřují i do budoucna – „Nic pěkného už mě nečeká".
- Špatně se koncentruje, nedokáže se v ničem rozhodnout.
- Má výčitky svědomí a pocity viny, rapidně klesá sebevědomí. Objevují se názory – „K ničemu se nehodím, nikdo o mě nestojí".
Remeron SolTab – nová unikátní forma antidepresiva
Moderní lék má splňovat tři hlavní parametry. Samozřejmě musí být účinný, ale také by měl být dobře snášený a měl by být snadno uživatelný. Hovoří se o „pro pacienta přátelské" formě léků. To znamená, že nové léky by měly zvyšovat komfort pacienta. A novinka mezi moderními antidepresivy – Remeron SolTab – přesně taková je. Je účinná, rychle rozpustná v ústech a navíc má příjemnou chuť.
Rychle rozpustná perorální forma byla vyvinuta s cílem zvýšit pohodlí pacienta a zlepšit jeho kvalitu života. Bylo zjištěno, že 26-50% starších nemocných má obtíže s polykáním tablet - hlavní problém je jejich velikost, povrch a chuť. Remeron SolTab se rozpustí do 30 sekund v ústech bez vody nebo žvýkání (není možno podvádět), má vylepšenou chuť, která zamaskuje trpkou chuť léku, je při aplikaci více diskrétní a užívání je pravidelnější. Podle předběžných údajů hodnotících jeho účinnost a bezpečnost v USA se ukázalo, že více než jedna třetina pacientů ho preferovala ve srovnání se standardními antidepresivy.
Deprese se nevyhýbá nikomu
Deprese se v určitých životních fázích může týkat přímo nás nebo našich blízkých, kteří v této situaci potřebují naši pomoc a podporu. Deprese je tedy nemocí všech. Nikdo proti ní není imunní. Zasahuje dokonce i jedince úspěšné, o kterých si často myslíme, že jejich život je plný zábavy, štěstí a blahobytu. Tito na první pohled šťastní lidé sice mohou mít slávu i peníze, ale za vnější stránkou jejich úspěchu se často skrývají příběhy plné osobních tragédií. Otevřete stránky hudby, malířství, literatury či politiky. Všude najdete jména géniů, jejichž prokletím se stala deprese. Často byla spojená s mánií, kdy v jednu dobu byl umělec plný života a energie, pracoval na 150 procent a vytvořil díla, která nebudou nikdy zapomenuta. Ale poté musel zaplatit krutou daň, a protrpět řadu nekonečných měsíců, ve kterých upadal do splínu a melancholie, nevycházel ze svého domu a utápěl se v nekonečných myšlenkách na sebevraždu. Mnozí z těchto géniů nakonec vábení smrti podlehli a dobrovolně odešli ze života. Například skvělý spisovatel Ernest Hemingway, který napsal několik nepřekonatelných románů, trpěl hlubokou depresí, ze které neviděl žádné jiné východisko, než ústí své brokovnice. S hlubokým splínem utápěným v alkoholu se nevyrovnal ani největší lyrik ruské poezie Sergej Jesenin, který se oběsil v pouhých třiceti letech v leningradském hotelovém pokoji. Sebevraždu spáchala také uznávaná anglická autorka Virginie Woolfová či světoznámý malíř Vincent van Gogh. I zástup těch, kteří se o ni pokusili, je plný zvučných jmen. Jen pro ilustraci, jak hrozivý záběr má těžká deprese mezi geniálními umělci, vyjmenujme několik dalších jmen: skladatelé Hector Berlioz či Robert Schumann, malíř Paul Gaugin či spisovatel a básník Edgar Allan Poe. Mezi nejznámější oběti deprese v Česku patřil charismatický a oblíbený herec Miloš Kopecký. Zatímco český národ svého ironického komika miloval, jen málokdo věděl, jak trpí. „V těch nejtěžších fázích deprese byl Kopecký posedlý touhou nežít, trpící ochrnutou vůlí a neschopností slova či pohybu. Nikdy nevěděl, kdy přijde to strašlivé depresivní ochromení, ve kterém pak setrvával celé dny v pyžamu a nevycházel ven," popisuje utrpení slavného herce profesor Cyril Höschl, který Kopeckého léčil a dostal od něj také souhlas k tomu, aby o jeho chorobě napsal.
[Tiscali/PROTOCOL SERVICE, s.r.o.]
Podzimní deprese má sezónu
Máte pocit, že spolu s podzimním listím na vás všechno padá? Zdá se vám, že vám okolí a partner křivdí, ačkoliv se v podstatě všichni chovají pořád stejně? Nechce se vám vstávat a cítíte se, jakoby z vás někdo vysál všechnu energii? Nemůžete se na nic pořádně soustředit, nedokážete dotáhnout věci do konce a k tomu všemu se přidává ta nepřekonatelná chuť na sladké?.....Nedá se nic dělat, asi jste se stala adeptkou na diagnózu: podzimní deprese.
Nemějte ale obavy, nejedná se o žádnou velkou nemoc. Podzimní deprese je přirozená a je mimo jiné způsobena nedostatkem denního světla ve studených měsících. Už od antiky je známo, že denní světlo je pro náš organismus tak důležité jako nabíječka pro náš mobilní telefon. Únavou, poruchami spánku, změnami nálady a někdy i potížemi s příjmem potravy trpí na podzim až 60% populace, 10% lidí má pak takové potíže, že je narušen jejich běžný život. Ženy jsou přitom zasaženy dvakrát až třikrát více než muži. Jak je to možné? To zatím bohužel neví přesně ani vědci. Snad je to tím, že jsou ženy daleko emotivnější než muži a svým pocitům připisují větší váhu než jejich pragmatičtí a realističtí partneři. Odborně se podzimní deprese, která se přikrade většinou nenápadně a útočí na naše myšlení, chování a srdíčko, nazývá sub-syndromální sezónní onemocnění (Sub-SAD). U někoho trvá jen několik hodin, u jiného pár dní i týdnů. Pokud ale splíny a bezdůvodné trápení nezmizí s příchodem jarního sluníčka a s ním i opětovné velké dávky světla, začíná být něco v nepořádku a je třeba vyhledat lékaře.
Co se děje na podzim s lidským tělem?
Změna ročního období znamená změnu také pro lidské tělo, které se musí přizpůsobit tomu, že bude mít k dispozici méně denního světla, a tím i menší dávku hormonů štěstí serotoninu a endorfinu. V lidské kůži se vlivem nedostatku slunečních paprsků vytváří méně vitamínu D, což se následně odráží ve zvýšené citlivosti a nervozitě. Naopak nedostatek světla podporuje zvýšenou produkci hormonu melatoninu, který tělo za běžných okolností „vyrábí" především v noci. Pokud však není ve dne příliš mnoho světla, zůstává zvýšená hladina melatoninu i přes den. A spolu s touto látkou bohužel i špatná nálada. Denní světlo působí na lidský organismus také přes sítnici oka, odkud pak nervovými drahami dojde informace do mozku, kde zpětně dochází k naladění na „nové" biorytmy. Manuál na depresi
Návod, jak si poradit s podzimní depresí, není zrovna nesnadnější téma. Začít bychom měli ale určitě s tím, že největší průšvih začíná v momentě, kdy tísnivým stavům zcela podlehneme, začneme se ve svém otupělém duševním stavu utápět a litovat se. To je přesně to, co má podzimní deprese ráda. Když se ji naopak budeme snažit přesvědčit o našem nezájmu, v některých případech určitě sama uteče....
Teď ale vážně...pokud víme, že máme k tzv. podzimní depresi sklony, můžeme se na ni buď předem připravit nebo vyzkoušet pár jednoduchých triků, které nám pomohou opět zvednout náladu:
- Poslouchejte oblíbenou hudbu. Je celkem jedno, jestli si pustíte rádio nebo dáte do uší sluchátka z walkmana nebo CD přehrávače. Stejný efekt způsobí i pěkný film nebo knížka.
- Úplně nejlepším lékem na deprese je pohyb! Podle amerických vědců z Univerzity Duke v Durhamu je pravidelné sportování dokonce účinnější než jakákoliv antidepresiva. Ideální je pohyb na čerstvém vzduchu, pokud ale dáváte přednost třeba aerobiku, józe nebo kolektivním sportům, proč ne.
- Nezůstávejte doma sami. Když půjdete na kafíčko nebo na vínečko s kamarádkou, hned vám bude líp. Pozor ale na příliš „depresivní" kamarádky a příliš mnoho vína, to by se vám mohlo ještě přitížit.
- Pokud patříte mezi lidi, kteří si neustále stěžují, že v létě je moc velké horko, na podzim příliš sychravé počasí a v zimě zase zima, obklopujte se záměrně pozitivními lidmi. Oni už vám vysvětlí, že nelze všechno svádět na počasí. Koneckonců i střídání ročních období má přece svoje kouzlo. A za těch pár let, co jste na světě, jste si přece už mohli zvyknout.
- Zkuste si naplánovat svůj den a věnujte se alespoň jedné činnosti, která vás baví. Je dokázáno, že deprese z počasí doléhá na lidi nejvíce v okamžiku, kdy nemají co dělat!
- Léčivě prý může působit také sebereflexe, sebeironie a odstup, který v tomto případě nebývá jen dokladem cynismu.
- Pozitivní vliv má určitě dostatek spánku a jídelníček bohatý na vitamíny a minerály.
- Věnujte se pečlivě sexu. Dobrý sexuální život je jedním z důležitých faktorů, jež udržují vaše tělo a mysl v pohodě a rovnováze.
- Oblékejte se do světlých a veselých barev – určitě zvednou vaši náladu.
- A na závěr to nejdůležitější!!!! Čerpejte denní světlo, co možná nejvíc to jde. I v tmavých zimních dnech září slunce skrz mraky a mlhu intenzitou až 1500 luxů. Průměrná intenzita světla v bytě či kanceláři je přitom jen kolem 500 luxů.
[Tiscali/kar]
Podzimní deprese má sezónu (pokračování)
Jak poznáme, zda trpíme jen typickou podzimní depresí nebo se máme skutečně obávat o svůj život, protože máme psychickou poruchu?
1.část
Základní indicie, které tyto dva druhy rozlišují, jsou tyto: lidé s podzimní depresí by nejraději pořád spali a mají chuť na sladké, zatímco lidé s „pravou" depresí většinou nemohou spát a v jídle se spíš jen tak pošťourají. Při podezření na depresi by ale nikdo neměl být sám sobě lékařem. Na prvním místě bychom měli vědět, že člověk, který trpí depresí, není blázen, proto se nemusí bát o svém problému otevřeně hovořit. Ani s lékařem ani s přáteli. Depresí trpí 5-10% populace. A to není zdaleka všechno: až u 20 % se deprese objeví alespoň jednou v životě. Z 20 % je deprese způsobena dědičnými vlivy a rizikovým faktorem je zvláště období dospívání a klimakterium (přechod). Z čehož plyne, že pokud jste žena v přechodu, s depresivní matkou a je navíc jaro nebo podzim, měla byste v nejbližší době upadnout do hluboké deprese také. Pokud ovšem nemáte dobrý intimní vztah s partnerem, který rizikovost deprese naopak výrazně snižuje. Deprese postihovala lidstvo už od nepaměti. Depresí trpěly mnohé historicky známé osobnosti, např. Rudolf II., který byl popisován jako podivín, samotář a melancholik. Měl údobí, kdy se odmítal stýkat s říšskými hodnostáři a stejně tak se vyhýbal jakémukoli rozhodování. Dědičné předpoklady ke vzniku depresivního syndromu byly posíleny skutečností, že jeho otec a matka byli bratranec a sestřenice. Příznaky deprese se za ta století příliš nezměnily. Pocity sebepodceňování, beznaděj, ztráta energie a zájmu o cokoliv, ztráta chuti k jídlu. Bezesporu nejznámějším příznakem, který deprese doprovází, je ranní nespavost a pesimismus. Lidé s depresí se probouzejí kolem druhé, třetí hodiny ranní a poté už neusnou, ráno je pak po hlavě vrhne do smutku a hlubokého pesimismu. Nemá cenu nutit depresivního jedince do jakékoli aktivity, protože k ní nemá síly. Jeho neschopnost se bavit mu pouze potvrdí, že je „neschopný", dochází k prohloubení deprese a bludný kruh je úspěšně uzavřen. Mírnější forma deprese odezní časem sama, lidé postižení těžkou depresí potřebují odborné ošetření. Zajímavou skutečností je, že depresivní jedinci se neustále sebeobviňují a za vše berou vinu na sebe. Výzkumy však prokázaly, že například depresivní Afričané tyto pocity vůbec neznají a pro změnu trpí pocity, že je někdo pronásleduje. (Vondráček 1998)
Ať už postihne deprese vás nebo někoho blízkého, nemějte strach: zhruba jedna čtvrtina depresí odezní do jednoho měsíce, polovina do měsíců tří a pouze deset procent je trvale nemocných. Bohužel 70 % těch, které deprese postihla, ji prožijí znovu. Příčiny depresí jsou různé, jednoznačně ale vede selhání ve škole nebo práci, ztráta milovaného člověka, vážná choroba a stáří. Depresí mohou trpět děti v kojeneckém věku, stejně tak jako starci. Svérázný způsob, jak reagovat na depresi, vynalezli dospívající, kteří, jako jediná věková skupina, utíkají k alkoholu a drogám a speciálně depresivní dívky se chovají promiskuitně. Jedním z velmi zajímavých řešení, jak se zbavit podzimní depky, je světelná terapie (fototerapie). Stačí, když si domů nebo do práce pořídíte speciální lampu a její světlo na sebe necháte působit 40 minut až dvě hodiny denně. Nejlepší je používat lampu hned po ránu, když vstanete z postele. Během terapie si můžete číst noviny nebo snídat. Důležité ale je, aby vám světlo padalo do očí. Už po několika dnech se nálada lidem zlepší. Vzhledem k tomu, že světelná kúra nemá žádné vedlejší účinky, může se v případě nutnosti používat celou zimu. Poprvé bylo světlo použito k léčbě deprese a letargie už před 2000 lety. Umělé světlo pomáhalo námořníkům kapitána Cooka zvládat letargii během polární zimy, vojáci sloužící ve čtyřicátých letech ve Skandinávii se před zimními depresemi také bránili světelnými paprsky. Od roku 1980 se léčbou světlem zabývá věda zcela seriózně a je mnoho lidí, kterým už tato metoda pomohla vyřešit jejich letitý problém.
[Tiscali/kar]
in www.tiscali.cz
Jak si poradit s depresí
T. Hradecký (Zdravie 5/1991)
Ve středověku považovali depresi za boží trest, pro ty
kteří se dopustili nějakého hříchu. Mnoho lidí trpících
depresemi skončilo svůj život ve vězení a nebo upálení na
hranici a veřejné mínění bylo přesvědčené, že si takový
konec zaslouží.
Dnešní psychologie a psychiatrie intenzívně zkoumají
depresivní duševní stavy. Mnozí psychiatři označují deprese
za "nemoc našeho století". Podle průměrných údajů asi 150
milionů mužů a žen trpí depresemi. Prokázané je i to, že z
tohoto obrovského počtu nemocný se 10 - 15 % neléčí.
Pro oběti deprese jsou příslibem výsledky, které v
posledních deseti letech dosáhl ve svém bádání světoznámý
švýcarský odborník Paul Kielholz. Tento 64-roční profesor a
ředitel Psychiatrické kliniky Basilejské univerzity
vypracoval takový soubor léčebných prvků, který je nejen
mimořádně účinný, ale i šetrný ve vztahu k pacientovi. Při
léčbě deprese je totiž počítat s nevýhodnými následky,
především však s tím, že terapeutické metody a prostředky
poškodí paměť anebo zanechají trvalé organické změny, často
dokonce obojí. Nepříznivé následky může mít především
léčba elekrošoky anebo podávání velkého množství
psychofarmak, které zasahují do hormonální soustavy
organismu. Profesor Kielholz nepraktikuje elektrošoky, a co
se týká chemoterapie, i vybrané léky se snaží používat co
možná "nejúsporněji", ale přitom co nejúčinněji.
Pro zvýšení účinnosti léků se prof. Kielholzovi se
osvědčila metoda, při které se kombinace vyzkoušených
preparátů aplikuje do organismu infuzemi. Antidepresivní
látky se tak dostávají přímo do cévního systému nemocného.
Tento způsob podávaní je velmi výhodný nejen pro rychlejší
působení léků, ale i proto, nebo takovým způsobem je možné
vyloučit nepřiznivé následky projevujících se při
pravidelném užívání léků ve formě tabletek. Při jejich
užívání se totiž nějaká část účinné látky do střev
nevstřebá, ale se usazuje v játrech a tam se hromadí škodlivé
produkty látkové výměny.
Každodenním infuzím podávaným v dvou-třech týdnech se,
co do důležitosti, vyrovná i psychoterapeutická léčba a v
tom rámci především přesná analýza depresivního syndromu.
Tato rozsáhlá analýza je potřebná proto, nebo deprese je
sice jednou z nejmučivějších nemocí, ale obětí deprese jsou
náchylné i na to, že si často uměle stěžují svoje duševní
útrapy. Tak jako Ernest Hemingway anebo Marilyn Monroeová
dokázali svoje smrtelné zoufalství až do konce tajit za
"rozzářenou tváří", právě tak stovky mužů a žen trpících
depresemi s posledními kousky sil přesvědčivě skrývají svoji
nemoc, hroznou úzkost a smrtelný strach. Proti tomuto
"klamání" okolí stojí samomanipulace bez účasti vlastní
vůle, když je člověk trpící depresí schopný "vyprodukovat"
ze sebe vymyšlené anebo i skutečné problémy
(=somatizace), především srdeční těžkosti, bolesti páteře,
žaludku a střev, únavu, neustále potící se, krvácení, a dokonce
i impotenci - celou řadu takových příznaků, s kterými léta chodí
bezvýsledně od jednoho lékaře k druhému.
Prof.Kielholz se důsledně snaží jednoznačně objasnit
"pozadí" deprese.Tento syndrom může být endogénní, tedy může
mít vnitřní původ, když příčinou tohoto stavu je porucha
látkové výměny v mozku, ale může mít i psychogénní nebo
exogénní původ. V těchto případech vnější příčiny, např.
neustálé napětí, stres a životní podmínky, vyvolávají vznik
a vývoj deprese. Často se stává, že skutečná tělesná nemoc
nebo patologické organické změny vedou k zrodu deprese.
Profesor Kielholz až po důkladném odhalení a svědomité
analýze příčin stojících v pozadí deprese určí nemocnému
mimořádně citlivě "kalibrovanou" medikamentózní léčení.
Tato kůra je v rámci Kielholzové metody doplněná
plánovitou psychoterapeutickou léčbou. Začne se tím, že
lékař s nevídanou trpělivostí začíná postupně překonávat
nedůvěru pacienta, jeho obrácení se směrem do vlastního
nitra. Souběžně s verbálním zásahem probíhá tréninkový
program - masáže, dýchací cvičení, plavání, pasívní a
aktivní, respektive individuální a skupinový trénink, po
nějaké době je už trénink autogenní. To všechno urychluje
léčebný proces. Nemocní, odmítající jakoukoli fyzickou
aktivitu, jsou takto "vylákáni" z pasivity.
Ve skupině složené z 177 předtím neúspěšně léčených
pacientů trpících depresemi, kteří se podrobili terapii
profesora Kielholza, byli v nápadně krátkém čase dosáhnuty
příznivé změny: u 90 pacientů po několika týdnech mohli
konstatovat radikální obrat. Bude-li toto zlepšení trvalé, to
se ukáže až po uplynutí jisté doby, když nemocného na
depresi - jak zdůrazňuje prof. Kielholz - je možné považovat
za zdravého až když má za sebou pět bezpříznakových let.
Světová zdravotnická organizace nedávno rozhodla o
rozsáhlé podpoře výzkumného programu opírajícího se o
Kielholzovu metodu léčby deprese. V rámci rozsáhlého programu
se budou snažit o rozšíření švýcarské metody kombinované
léčby především v rozvojových zemích, kde následkem
životního stylu "importovaného" z vyspělých průmyslových
zemí, prudce stoupla armáda trpících depresemi.
MOZEK & TĚLO
Deprese bolí
Lidé se bojí jít k psychiatrovi a pak zbytečně trpí
Bolest hlavy, zad, břicha, zubů, žaludku, krku, píchání u srdce, průjmy, vyrážka. I takhle se může projevovat deprese. Nejen typickou pokleslou náladou, tu naopak pacient vůbec nepociťuje. Tzv. larvovanou depresí trpí podle psychiatrů zejména starší lidé. "Člověk projde celou škálou vyšetření, v poslední instanci, když se nenajde žádná somatická příčina, se obrací na psychiatra," vysvětluje psychiatr Filip Španiel z Psychiatrického centra v Praze-Bohnicích, "musí se brát v úvahu, že fyzickými potížemi se může projevovat i duševní nemoc. A to nejen larvovaná deprese, ale třeba i tzv. somatoformní porucha."
5 % populace trpí úzkostmi
Když někdo trpí například nějakou psychózou a potřebuje léčbu na psychiatrii, poznám i podle velmi vzácných symptomů, jež popisuje," říká primář Centra pro výzkum a léčbu bolestivých stavů v nemocnici v Motole Jiří Kozák, "cítí třeba pálení uvnitř hlavy." Jeho slova potvrzuje i pan Španiel: "Pacinet má velmi bizarní potíže, třeba pocit, že jeho játra jsou kamenná a putují mu po těle, ale to jsou velmi řídké případy. Jde o stav na pomezí bludů a halucinací."
Naopak nejčastěji se v souvislosti se somatickými potížemi setkávají psychiatři s úzkostnými poruchami, jimiž trpí zhruba pět procent populace. Třicetiletý David podle svých slov žil velmi spokojený život - vyučený automechanik je ženatý, je otcem malé dcery. Když se před třemi lety rodina přestěhovala z Moravy do Prahy, začal trpět neskutečnými bolestmi hlavy a hrudníku. "Chodil jsem se třeba procházet do areálu nemocnice na Bulovce, aby až to se mnou praští, byli na blízku doktoři." Začal se vyhýbat rodině, nakonec se pokusil v Kunratickém lese o sebevraždu oběšením. Skončil na psychiatrii - začal brát léky, chodí na individuální i skupinovou terapii. "Myslím, že mi je líp, i když občas se ten tlak nedá vydržet," říká po dvou letech léčby.
V případech á la David se kombinuje léčba antidepresivy, jež pomáhají mimo jiné i proti bolesti, s kognitivně-behaviorální terapií. "Úzkostné poruchy jsou totiž kombinací neurobiologických poruch v mozku a schémat chování, jež úzkostný stav vyvolávají, a právě ty pomůže psychoterapie odstranit," dodává Filip Španiel. "Ovšem stále existuje část pacientů, u nichž zůstává problém nerozpoznán. Někteří lidé se stydí chodit k psychiatrovi, protože to vnímají jako nějaké stigma. Mrzí nás to, zejména kvůli lidem, kterým bychom od bolesti dokázali pomoci."
Magazín Lidových novin, 21. 01. 2005, Lenka Nejezchlebová; lenka.nejezchlebova@lidovky.cz
Doktorka si myslela, že simuluju
Proč řada lidí marně hledá pomoc od bolesti hlavy, srdce nebo žaludku
Před třemi lety začala sedmadvacetiletá Petra z Prahy (příjmení pacientů na jejich přání neuvádíme) trpět podle svých slov "šílenými stavy" - třásly se jí ruce, zvedal žaludek a bušilo srdce. Tři měsíce se trápila. "Myslela jsem, že třeba v metru dostanu infarkt. Měla jsem strach, že mám vážně nemocné srdce," vzpomíná Petra. Zašla za svou obvodní lékařkou, zašla na spoustu vyšetření, jejichž nález byl negativní. "Doktorka se na mě začala dívat, jako že simuluju, že si to snad vymýšlím," popisuje dnes už se smíchem. Nakonec dostala neurol na zklidnění a telefon na psycholožku.
Když je toho moc
Petra usoudila, že za její fyzické problémy může psychika. "V té době toho bylo na mě prostě moc - jeden člověk z rodiny šel na operaci, já měla spoustu práce (živí se jako překladatelka) a do toho dvě vysoké školy. Byla jsem zkrátka ve stresu." Lidské tělo na jakoukoliv zátěžovou situaci reaguje zvýšeným tepem a tlakem. Tato reakce je normální, potíž nastane, když se stres, ale i nevyřešené osobní konflikty, frustrace či existenční starosti, a tím pádem i psychické napětí stane chronickým. Například loni v únoru byl ve Finsku zveřejněn výzkum týkající se souvislosti infarktu a tlaku v zaměstnání. V letech 1991-1993 v této severské zemi stoupala nezaměstnanost. Vědci se zaměřili na lidi, kteří z práce sice vyhozeni nebyli, ale žili ve stálém strachu ze ztráty zaměstnání. O sedm let později se zjistilo, že prodělali dvakrát více infarktů než ti, jimž nic podobného nehrozilo. Podle časopisu Newsweek také lidem, kteří prodělali operaci bypassu a trpí depresemi, hrozí smrt dvakrát více než těm, kdo jsou též po bypassu, ale bez klinické deprese.
S psychikou souvisí nejen kardiovaskulární onemocnění, ale i vředy žaludku a dvanáctníku, což se vědělo už v 19. století, kdy byla nemocným lidem podávána sedativa nebo se na nich zkoušela hypnóza, jež ostatně patří k léčebným metodám dodnes. Potlačené emoce mohou hrát roli i u potíží s migrénou. "Problém migrény nejčastěji souvisí s obranným psychologickým procesem potlačení a vytěsnění, s následným městnáním afektů a emocí," píše psychoterapeut Petr Moos na webových stránkách Psychosomatické kliniky.
Jeho 55letá pacientka měla migrénu od 11 let a během terapie vyšlo najevo, že v dětství velmi trpěla bitím svého despotického otce, a navíc byla sexuálně zneužívána spolužáky. Po deseti terapeutických sezeních se intervaly mezi záchvaty migrény začaly prodlužovat.
"Někdy při terapii pomůže tzv. aha moment," vysvětluje terapeutka Jarmila Klímová z terapeutického centra Aktip v Praze, "pacientka přijde s tím, že trpí migrénou pořád. Během terapie pak přijdeme na to, v jakých řídkých životních situacích ji vlastně hlava nebolí. A zjistí se, že je to v těch okamžicích, kdy může být sama sebou. A ona pak vědomě začne tento moment do svého života vnášet."
Změní se život, potíže zmizí
Výše zmíněná Petra skutečně začala k psycholožce, na kterou dostala telefon od obvodní lékařky, jednou měsíčně chodit. "Pomohlo mi to, ale na chvilku. Moje psycholožka říkala, že se zabývá hlavně problémy alkoholiků a týraných žen. Podle mě vůbec nedokázala pochopit problémy moderní dynamické ženy," myslí si Petra. Jiného psychoterapeuta však nevyhledala, protože si podle ní každý stejně musí pomoci sám. Přišla ale na to, že jí velmi pomáhá fyzická aktivita, takže začala plavat. Potíže odezněly, když dostudovala první vysokou školu. Změna života ostatně pomohla i učitelce jazyků Lucii (26) z Brna, jež trpěla podobnými potížemi jako Petra a prošla si stejným martyriem vyšetření. Jen s tím rozdílem, že místo neurolu dostala na zklidnění lexaurin a psycholog se jejími problémy odmítl zabývat s poukazem na to, že jiní jsou na tom mnohem hůř. "Pak jsem si ale našla kluka a už rok o svém srdci ani nevím."
I když se obě ženy dostaly ze svých potíží víceméně svépomocí, není dnes problém, zejména ve velkých městech, vyhledat psychologa, který se vám bude věnovat více.
Magazín Lidových novin, 21. 01. 2005, Lenka Nejezchlebová; lenka.nejezchlebova@lidovky.cz
Stresované matky ohrožují své děti
Pokud těhotná žena trpí stresem a depresemi, negativně ovlivňuje své nenarozené dítě. Nová americká studie dokazuje, že takové děti mají ve svém dalším životě daleko více problémů než děti, které se narodily veselým a šťastným ženám.
Jak studie dokazuje, tyto děti mohou mít problémy s učením i s chováním. Podle vědců také mohou mnohem častěji trpět depresemi nebo úzkostmi. Veřejnost o tom informoval americký list New York Times.
Vědci upozorňují, že výsledky studie jsou zatím předběžné. Stres nebo deprese v průběhu matčina těhotenství jsou jen jedním z mnoha druhů faktorů, které ovlivňují rozvoj dítěte.
Děti mají v těle více stresového hormonu
Účinky stresu na plod byly velmi kvalitně zdokumentovány při pokusech na zvířatech. U lidí pak existují přesvědčivé důkazy, že matky, které trpí stresem v těhotenství, jsou více náchylné k předčasným porodům a jejich děti se rodí s nízkou porodní hmotností.
Studie, která byla letos publikovaná v časopise Infant Behavior And Development (Chování kojenců a jejich vývoj), srovnávala sedmdesát těhotných žen trpících depresemi se sedmdesáti ženami, které tento problém neměly.
V porovnání s dětmi zdravých matek měli novorozenci žen s příznaky deprese vyšší hladinu stresového hormonu kortizolu a nižší hladinu dopaminu a serotoninu, tedy hormonů, které přispívají k dobré náladě a chrání člověka od depresivních stavů.
"Novorozenci, jejichž matky prožívaly větší stres, měli rovněž méně rozvinuté schopnosti učit se, byli méně vnímaví a jejich rodiče museli vynaložit větší úsilí na to, aby je utišili," konstatovala doktorka Tiffany Fieldová, autorka studie. Vědci už v minulosti zjistili, že to, co se v těle nenarozeného dítěte odehrává, pak přetrvává i v dětství.
Úzkostná matka - nepozorné dítě
Ve studii publikované v roce 2002 v The British Journal of Psychiatry, se vědci tázali 7448 žen z Velké Británie na to, jakou mírou stresu v těhotenství trpěly. Ženy pak měly zhodnotit, jak se chovaly jejich děti do čtyř let.
A výsledky? Studie přesvědčivě dokázala, že děti, jejichž matky uváděly vyšší úroveň úzkosti v pozdním stadiu těhotenství, měly častěji problémy s chováním. Mezi nimi přitom nejvíce s udržováním pozornosti.
Lidové noviny, 28. 12. 2004, Gabriela Bachárová
Moc probouzí depresi
Jako spouštěcí mechanismus může fungovat stres spojený s novým postavením nebo zodpovědností
Geniální objevy, převratné myšlenky, umělecká díla, která ovlivnila celé generace. Jejich autory obdivujeme a dáváme je za vzor, stávají se součástí moderních mýtů. Snad právě proto se zapomíná na jejich lidskou stránku.
Největší géniové naší civilizace mnohdy trpěli nejrůznějšími psychickými chorobami. Mezi nejčastější patřila deprese, která se v současnosti stává prakticky masovým onemocněním.
Vyléčí se Evropa z depresí?
Nemocných depresí v populaci přibývá. Světová zdravotnická organizace (WHO) se rozhodla této chorobě věnovat daleko větší pozornost, než bylo v minulosti zvykem. Po celém světě trpí depresemi kolem čtyř set milionů lidí. Prognózy WHO přitom předpokládají, že v Evropě bude kolem roku 2020 toto onemocění druhou nejčastější příčinou úmrtí či pracovní neschopnosti. V České republice trpí depresí podle odhadů přibližně deset procent populace.
Nejzávažnější je fakt, že zhruba polovina nemocných Evropanů se bojí chorobu přiznat a zůstává bez odborné lékařské pomoci.
Vznik deprese u člověka ovlivňuje celá řada faktorů. "Nespavost trvající pouhé dva týdny může způsobit depresivní syndrom. Propuknutí deprese při nespavosti souvisí s osobností člověka a jeho psychickou kondicí," uvádí jeden z možných spouštěcích mechanismů Klaudia Borzová z Psychiatrické kliniky I. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice.
Získávají více času
Dlouhodobá nespavost poškozuje lidské zdraví. U zdravého jedince snižuje nedostatek spánku pozornost a schopnost učit se. Nemocní depresemi nic takového nepociťují. Jejich pozornost neklesá, reagují jako odpočatí lidé. Právě vědcům, umělcům, ale i politikům tento vedlejší projev deprese často pomáhal. Získávali více času na svou práci a tvorbu, mohli se lépe připravit na složitá jednání a udržet pozornost v klíčových momentech.
Jak člověk vlastně spí? Ve spánku se pravidelně střídají dvě rozlišitelné fáze - NREM (no rapid eye movements) a REM (rapid eye movements). Obě fáze dohromady tvoří takzvaný spánkový cyklus, který u člověka trvá kolem devadesáti minut. "Některé slavné osobnosti se snažily zkrátit svůj spánkový cyklus tím, že spaly v kratších intervalech i během dne. Například Napoleonovi se tak podařilo zkrátit svůj spánek na čtyři hodiny denně," uvádí profesorka Soňa Nevšímalová, přednostka Neurologické kliniky I. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice.
Ve fázi NREM vyrábí organismus bílkoviny sloužící k obnově buněk a také se uvolňuje růstový hormon. V REM fázi se v mozku znovu přehrávají nové podněty, události a naučené dovednosti. Člověku se zdají sny. Zvláště u malých dětí má tato fáze zásadní význam pro vývoj mozku. Zjednodušeně můžeme říci, že NREM fáze regeneruje tělo a REM fáze mozek.
Ve spánku tedy nejsme pouze nedostatečně bdělí, ale prožíváme aktivní proces, při kterém dokonce výběrově reagujeme na podněty z okolí. Unavená matka klidně usne uprostřed hluku, ale sebemenší zavrnění dítěte ji probudí.
Slavní v zajetí duševních chorob
Slavné mozky, které psaly dějiny, nebyly jistě průměrné. Avšak z hlediska průměru nebyly často zcela zdravé. Klaudia Borzová potvrzuje, že mnoho geniálních vědců, umělců, ale i politiků trpělo psychickým onemocněním: "Genialita otevírá ve způsobu myšlení a vnímání okénka, která průměrný člověk považuje za patologická. Samozřejmě, že to neplatí obecně. Spojení šílenství a geniality musíme hodnotit případ od případu."
Nejznámějším politikem trpícím depresí byl Winston Churchill, který nazýval své depresivní dny black dogs (černí psi). Podobné stavy postihovaly i představitele amerického snu Abrahama Lincolna nebo anglickou královnu Viktorii.
Maniakální depresí trpěl skladatel a klavírista William Schuman.
V období mánie napsal většinu svého díla. S depresemi bojoval i Ernest Hemingway, který nakonec spáchal sebevraždu, stejně jako spisovatelka Virginia Woolfová.
Whitman, Zola, Styron, Poe, Goethe, Tolstoj a další spisovatelé trpěli depresemi. S chorobou zápasili i fyzikové Ludwig Boltzmann nebo Isaac Newton.
Malá přehlídka slavných jmen dokládá tradovaný názor o spojení šílenství a geniality. Měli snad pravdu staří Řekové, kteří považovali "božskou šílenost" za dar, díky němuž mohl umělec komunikovat s bohy? "Důkazy, které by potvrdily spojení šílenství a geniality, neexistují," říká profesorka Nevšímalová.
Pan král není zcela zdráv
Tento názor dokládá i fakt, že u mnoha slavných se onemocnění projevilo až v době, kdy se plně rozvinula jejich kariéra.
Jako spouštěcí mechanismus tu mohl, podobně jako dnes, fungovat také stres spojený s novým společenským postavením nebo zodpovědností.
Historie nabízí desítky příkladů zejména z řad panovníků a politiků. Klasickým představitelem monarchy, který zešílel až po uchopení moci, je třetí římský císař Caligula. Na trůně vystřídal despotického Tiberia, kterého udusili spiklenci.
Mladý císař vládl zpočátku tolerantně. Odmítl božské pocty a navrátil senátu jeho dřívější pravomoci. Nicméně umírněnost mu nevydržela dlouho. Po několika měsících se pretoriáni, kteří jej jako první provolali císařem, i římský lid zřejmě podivili. Císař otočil o sto osmdesát stupňů. Zhlédl se v despocii Egypta. Historikové se dodnes přou, co mohlo vyvolat tak náhlé změny. Jedni říkají, že překonal zánět mozkových blan, po kterém duševní nemoc plně propukla. Caligulova babička však tvrdila, že její vnuk nebyl úplně zdráv už v mládí. Mnohem bližší nám bude zřejmě český král a římský císař Rudolf II. Jeho podivné a nevypočitatelné chování charakterizovalo celý způsob vlády a života u jeho dvora.
Maniodepresivní onemocnění vzniklo u Rudolfa II. na dědičném podkladě. Vždyť jeho babička Johana (ve Španělsku zvaná Juana) nesla přízvisko Šílená. Choroba se však vlivem stresu z vladařských povinností celý život prohlubovala a zhoršovala. Nejrůznější záchvaty postihovaly Rudolfa právě v době vypjatých situací, spojených s větší psychickou zátěží.
Prokletí nebo dar bohů
Duševní choroby si s oblibou spojujeme s degenerovanými členy panovnických rodů. Přesto se vyskytly také u mužů sloužících republice.
Revolucionář Jean Paul Marat, který vstoupil do dějin svým radikálním demokratismem a možná ještě více tím, že byl zavražděn ve vaně, trpěl fobickou neurózou. Dokazují to jeho výpady proti nepřátelům Francie, pro které požadoval jedině smrt. S postupem času své požadavky stupňoval a hlav přibývalo. Brilantní řečník hrabě Mirabeau byl údajně exhibicionista a hysterik. O duševní chorobě svědčí některé jeho řečnické projevy, které doprovázela zuřivá gestikulace.
Co se vlastně děje v mozku lidí onemocnělých depresí? To zatím přesně neví nikdo. Existuje pouze spousta empirických pozorování a závěrů. Například u lidí žijících v centru města je dvakrát větší pravděpodobnost depresí než u lidí žijících na Hebridách. Deprese může způsobit nedostatek slunečního záření, dědičnost, ale i stres, vyvolaný hektickým způsobem života.
V antickém světě považovali deprese za dar bohů, ve středověku nemocné upalovali pro čarodějnictví.
V současnosti převládá názor, že deprese snižuje kvalitu života a má se léčit. V depresích stvořili umělci nesmrtelná díla, v depresích páchají lidé sebevraždu. Jeden klad však magický trojúhelník nespavost - deprese - genialita přináší nesporně. V bezesných nocích se můžeme utěšovat tím, že tam, někde hluboko v nás, dřímají géniové.
***
Psychické poruchy postihují politiky i umělce
římský a německý císař, český a uherský král
Rudolf II.
(1552 - 1612)
britská spisovatelka
Virginia Woolfová
(1882 - 1941)
americký spisovatel
Ernest Hemingway
(1899 - 1961)
americký skladatel
William Schuman
(1910 - 1992)
římský císař
Caligula
(12 - 41)
britský premiér
Winston Churchill
(1874 - 1965)
americký prezident
Abraham Lincoln
(1809 - 1865)
ruský spisovatel
Lev Nikolajevič Tolstoj
(1828 - 1910)
Lidové noviny, 12. 02. 2005, Luboš Veverka; PUBLICISTA