Ze smlouvy se synem: Při učení se matematice mějte na mysli získat v každém oddělení pro toto učení co největší
počet lidí, zejména mladých mužů a mladých zaměstnanců vůbec. Zkoušky z matematiky budete také konat
s nimi společně. Jsme ochotni poskytnout Vám premii za každého Vašeho spolustudujícího, který ze svého úseku
složí současně s Vámi zkoušku. Takovou premii jsme ochotni poskytnout také škole. Takto vychovával Baťa
svého syna: ve formě smlouvy a skládání účtů. Jak jinak lze vychovat podnikatele? Určitě ne tatíkovským
zvýhodňováním, nepotickým zaměstnáváním a všemožným ulehčováním nástupu dráhy životní. Kolik českých
Kondelíků nekriticky vychvaluje své syny, třeba i na veřejnosti? Kolik českých maminek shání potomkům místa,
uplácejí a navazují ponižující vztahy? Kolik jen zničených a neschopných životů je tak denně vytvářeno? Co
takhle sepsat smlouvu, naučit Má dáti - Dal a učit zodpovědnosti, samostatnosti a nezávislosti již od dětství? Co
převzít zodpovědnost za tvorbu hodnotných lidí již doma?

Můj syn nemá ani tu vyhlídku, jako mnohý synek chudých rodičů – stát se pánem. Nebude studovat ani střední,
a tím méně vysokou školu. Po vyjití měšťanské školy stane se svobodomyslným živnostníkem, jako jeho otec.
Majetku bude mít zrovna tolik, kolik si ho vydělá. Toto dal Baťa synovi do vínku: zkušenost, radu, poskytnutí
příležitostí – tedy více než kterýkoliv jiný otec. Stane se z živnostníka podnikatel? Přijme mladý muž otcovy
rady, pochopí jeho myšlení? Přál bych si mít deset synů. Ne, abych mohl mezi ně rozdělit své jmění, ale abych je
naučil žít a pracovat. Nyní jich mám tisíce, třeba jenom jeden nese moje jméno. A nejlepší z nich dostane moje
housle. Ovšem, ne k tomu, aby na ně hrál sobě, nýbrž jiným. Podnikatelský kapitál, zkušenost a znalosti jsou ty
„housle", čekající jen toho nejlepšího z nejlepších, na mistra hudce.

Milosrdenstvím a dary lidem nepomůžeme. Musíme je naučit, aby spoléhali na sebe a pomohli si sami. Mohu dát
hladovému rybu, pak ještě jednu, a zítra zase. Zůstane hladový, závislý a chudý. Naučím-li jej však ryby chytat,
pak jsem mu pomohl k nezávislosti a dobrému životu. Je tak snadné rozdávat almužny, dary a milosrdneství. Jak
těžké je skutečně lidem pomáhat, učit je a osamostatňovat je. Státní byrokracie vítá žádosti, supliky a prosby –
zvyšuje tak závislost lidí a tudíž racionalizuje svoji existenci. Bojí se chvíle, kdy lidé řeknou: „Pomůžeme si
sami!" Byrokracie se tedy právem obává Baťů tohoto světa a nikdy jejich myšlenky a činy nepřijme za své.
Nikdy nepovažujme zvyšování závislosti ostatních lidí na svém milosrdenství a darech za skutečnou pomoc.
Snižuje to pocit viny dárce, přináší okamžité ukojení příjemci, to ano. Ale učit chytat ryby - to je opravdu
o něčem jiném.

Služba veřejnosti. Smyslem podnikání je služba veřejnosti, zlepšování kvality života, hledání lepších řešení,
výrobků a procesů za účelem lepšího života všech, ne jen vlastníků podniku. Proč? Protože jen za těchto
podmínek může podnik trvale prosperovat a tudíž přinášet vyšší zisky a výdělky všem svým spolupodnikatelům.
Proč? Protože jen tak mohou sloužit veřejnosti ještě lépe a tak zajistit oprávněnost a dlouhodobé přežití svého
podniku. Obě strany, podnik i veřejnost, jsou na tom lépe.

Život plodí život a kdo přináší užitek jiným, přinutí i je, aby byli užiteční jemu. Potřeba býti užitečným je
u člověka mnohem silnější než potřeba svobody. Býti svobodným, ale nepotřebným vede k hlubokým pocitům
méněcennosti a k extrémnímu chování. Dělat dobře druhým je zárukou, že i druzí budou dělat dobře vám. Věděli
to autoři Bible a věděl to i Tomáš Baťa. Je to i zásadou úspěšného podnikání a tedy služby veřejnosti. Vésti
znamená sloužit, ne rozkazovat. Heslo "Náš zákazník, náš pán" je právě výrazem plného oddání se službě
veřejnosti. Nikdo neotřese trůnem vaší práce, pokud svoji práci budete konat v duchu služby člověku, služby
veřejnosti.

Staň se prvním služebníkem svých zákazníků i spolupracovníků. Práci organizuj tak, aby tvoji spolupracovníci
mohli vykonávat práci kvalitně a bez dřiny. Věř ve stroje, v techniku, dbej, aby stroje dřely za lidi. Pouze šéf-
služebník získává autoritu svých spolupracovníků. Jeho autorita pak nevyplývá z pozice či funkce, ale z osobních
vlastností a odvahy sloužit druhým.

Tak jako ryba se začíná kaziti od hlavy, tak lze jen od hlavy začíti s opravou. Vedení podniku musí jít příkladem,
je nositelem změny a garantem nápravy chyb. Bat’a i celé vedení se zřeklo poledního odpočinku a obědvalo
v továrně při práci. Nečinilo jim to žádné potíže: výhody rozhodnutí jít dobrým příkladem jsou k nezaplacení.
Je-li něco shnilého ve státě dánském, pak je to vždy jen zodpovědnost hlavy (dánského) státu. Šéf vždy přejímá
plnou zodpovědnost za svůj podnik, za chyby i jejich nápravu – jinak není šéfem, ale jen zbytečnou a drahou
atrapou. Není jich mnoho, opravdových šéfů.

Naše kuchyně mi dělá v poslední době mnoho starostí, jest řízena špatně. Učinil jsem v tom vše, co bylo dosud
v mé moci, a přece náprava se děje velmi pozvolna. Proto rozhodl jsem se sám i s celou ředitelnou obědvat
v závodní jídelně. Řešení jednoduché, praktické a elegantní. Nejen výrobky, stroje a práce musí být dokonalé, ale
i jídla v závodní kuchyni. Baťa se neuchyluje do ředitelských salonků se speciálním menu, ale napochoduje do
závodní jídelny s celou ředitelnou. Sami si odhadněte, zda se mu takhle podařilo kvalitu kuchyně zlepšit či ne.
Jeho odhodlání bylo příkladné: Nejhůř je dosud s úpravou buchet a knedlíků. Pokud se nám nepodaří zlepšit
jejich jakost, nebudeme je podávat. Člověk i podnik mají dělat jen to v čem jsou nejlepší. Neumím-li knedlíky,
pak toho nechám a koupím je od někoho, kdo to umí. Dnes se tomu říká "outsourcing", ale u Baťů to bylo
životní folozofií podniku. Kolik dnes lidí píše, kteří by psát neměli, přednáší, i když nevědí jak a nemají co, dělá
politiku a kazí ekonomiku, i když by měli spíše ošetřovat zuby. Baťa odmítal lidem nabízet i druhořadé knedlíky.

Jak ale řeší nyní věci Anglie? Zrovna naopak, jak jsme je tehdy řešili my. V Anglii si průmyslníci s dělníky
nerozumějí. Oni si navzájem nevěří. Jsou tam velmi mocné organizace i zaměstnavatelů i dělníků. Baťa byl
odpůrcem svazů i odborů. Zaměstnavatelské svazy nesmí dělníkům přidat bez souhlasu všech a pod ztrátou cti.
Odbory omezují svobodu dělníka a stanovují podmínky za kterých může přijmout práci. U Baťů byly průměrné
výdělky až osmkrát nad průmyslovým průměrem. I dnes jsou v USA výdělky odborově organizovaných dělníků
výrazně nižší než u "svobodných agentů". Klíčem je spolupráce, ne konkurence mezi zaměstnavateli
a zaměstanci. Cílem je nezávislost dělníků a manažerů, ne jejich vzrůstající závislost na berličkách odborů.
Odbory nepodporují spoluúčast, spoluvlastnictví a spolupodnikání zaměstnanců, nechtějí, aby se "každý dělník
stal kapitalistou", tak jako u Baťů. Je v zájmu odborových byrokracií udržovat dělníky chudé, závislé,
nesamostatné a v trvale námezdním postavení. Proto se Baťa odborům bránil - aby mohl platit osmkrát vice.

Ve schůzi továrníků na obuv ve Vídni byl projednáván přestupek jedné firmy, která měla být ze spolku
vyloučena. Firma přidala cvikařům 2 koruny týdně. Ve spolku bylo patrně usneseno, že mzda cvikařů smí
obnášet 35 korun a ne 37. Předseda spolku obrátil se na mne a pravil: "To jistě by se ve vašem spolku nemohlo
stát." A přitom se pozeptal, kolik my platíme cvikařům. Já jsem mu řekl, že u nás si cvikaři vydělávají 300
korun. Baťa považoval za svoji podnikatelskou povinnost platit co nejvyšší mzdy. Zdrojem vysokých výdělků
nejsou požadavky a tlaky odborů, ale produktivita, konkurenceschopnost a nezávislost pracovních sil. Odborové
organizace nesmí být profesní (trade unions), ale podnikové, tak jako v Japonsku. V éře globální
hyperkonkurence musí zaměstnavatelé a zaměstnanci spolupracovat v zájmu svého podniku. Musí se stát
spolupodnikateli – ne se chovat "jako v Anglii".

Čistě námezdní poměr, na jaký se zorganizovala téměř v celé Evropě průmyslová výroba v 19. a 20. století, není
zdravou základnou pro produktivní a úspěšnou práci. Příčinou dělnicky námezdního myšlení je čistě námezdní
systém práce. Tento systém organizuje výrobu na nařízení, úkolu a mzdě. Iniciativě a vynalézavosti člověka není
tu dán podnět a obyčejně ani příležitost projevit se. U dělníka není, zejména při moderní dělbě práce, osobní
zodpovědnost za hotový výrobek. Vztahy mezi dělníkem a podnikatelem se úží na počet nadělaných kusů
a výplatní obálku. Mezi dělníkem a zákazníkem pak již vůbec není spojení. Námezdni zaměstnanecký poměr se ve
světové třídě již dávno přežil. I přesto ještě existují ekonomiky a podniky, které neznají zaměstnanecké akcie
a zaměstnaneckou účast na zisku – t. j. ani spoluvlastnictví, ani spoluúčastenství. Neznají dokonce ani
spolupodnikatelství, vnitropodnikové trhy a samosprávné podnikatelské týmy. Baťova praxe samosprávy dílen
vedla člověka, již ve 30. letech k přeměně dělnicky námezdního myšlení v myšlení podnikatelské. Bez
podnikatelského myšlení všech zaměstnanců nemůže moderní podnik na globálních trzích konkurovat. Moderní
dělník se musí stát autonomním a profesionálním řemeslníkem a "fachmanem", aby byl v moderním podniku
zaměstnatelný. Odbory i politici mu budou bránit zuby, nehty – aby jej udržely v "čistě námezdním poměru", t. j.
v úplné závislosti na svých institucích. Je to tedy vše na něm, na moderním dělníkovi: Námezdník nebo
podnikatel?

Amerikanismus – to je prázdné slovo. Žádný "ismus" ještě nikomu nepomohl a nepomůže. Baťa byl v Americe
třikrát a mnohému se naučil. Nikdy však nepodlehl "amerikanismu" - bezhlavému šíření okopírovaných
myšlenek. Podnikatel nerozšiřuje "ismy". Na rozdíl od politiků, podnikatel musí spoléhat na vlastní energii,
znalosti a práci. "Ismy" byly, jsou a budou metlou lidstva. Co je "kapitalismus"? I to je prázdné slovo, které jako
každý "ismus" může být zneužito k účelům "-istů". Mluvme o demokracii a svobodném trhu, dávejme svým
slovům obsah. Mnozí se dnes živí kopírováním, více než kdykoliv předtím. Kopírují Ameriku, Japonsko,
Něměcko, atp., protože nemají vlastní názory a nejsou schopni zahraniční zkušenosti přetvořit do přirozené
a organické praxe vlastní. Musíme-li kopírovat, kopírujme své: kopírujme Baťu. Nebude dlouho trvat a budou
opět kopírovat nás, tak jako ve třicátých letech.

Jsou mnozí lidé, kteří se hrozí nadcházejících dnů techniky a strojů a praví, že vedou k zotročení člověka. Jsou to
lidé, kteří dosud nenalezli cestu, jak učinit ze stroje a techniky svého služebníka. Strach a obavy z technologie
a pokroku jsou zdánlivě trvalé charakteristiky mnohých kultur a subkultur. Kdysi se báli automobilů, později
telefonů a letadel, pak zase robotů a samočinných počítačů, nyní jsou vystrašeni Internetem, globální
telekomunikací a elektronickou knihou. Mnozí dokonce používají nejmodernějších technologií, aby s jejich
pomocí sabotovali a zpomalovali technologický progres. Nevidí v technologii služebný nástroj, nevidí se pány
technologie - stávají se tedy jejími podřízenci, roby a otroky. Technologie však přináší do společnosti pořádek
a sebekázeň, základy to vynalézavosti a výkonu. Technika je ovocem sebekázně a šíří sebekázeň.

Kázeň je život, nekázeň smrt. Sebekázni se neučí z knih. Učí se životem a může se jí naučit každý. Nejde zde
o prostou, pasivní ukázněnost školskou, ale o produktivní sebekázeň vnitřní. Sebeovládání je jiným výrazem pro
sebekázeň. Umět si odříci dalším. Požitky, emoce, chtíče a vášně jsou kořením života: dobrými sluhy, ale
špatnými pány. Zůstat pánem a vládcem svých emocí a chtíčů je sebekázeň. Být jejich sluhou je znehodnocuje,
otupuje a zevšedňuje. Neztrácejte hlavu – a když, tak jen na chvíli. Nezeslabujte svých těl neřestmi jako pitím,
kouřením a pod. Neřest je matka porážky. Ctnost a střídmost je cesta k vítězství.

Nekouřím. V kouření vidím slabost. Jestliže lze omluvit slabost lidí při zábavě, nelze ji omluvit při práci. Nikdo
nemá práva oslabovat své spolupracovníky. V prostorách firmy Baťa se nekouřilo. I neřest a hřích musí být
odrazem síly a sebekontroly, ne habituálním poddáním se slabosti. Jsou lidé, které nepřemohl ani neúspěch, ani
nepřátelé, ale kteří podlehli úspěchu. Jedině stálá sebekontrola buduje charakter. Lidí se nebojme, ale sebe.

Nové vynálezy přivádí nové, lepší způsoby práce. Za dnešních dnů nelze bez trestu donutiti člověka, aby setrval
po celý svůj život při takovém způsobu práce, který se stal neužitečným. Nemožností konati jiné řemeslo trpí on
i lidská společnost. Boj s nezaměstnaností nespočívá v ochraně, "revitalizaci" a dotování starých prací, postupů
a řemesel, ale v aktivní podpoře a tvorbě prací, postupů a řemesel nových. Vykonávání práce neužitečné,
nepotřebné a neefektivní není v zájmu dobrého podniku, ani jeho zaměstnanců, natož v zájmu dobra společnosti.

Lepšímu způsobu práce, lepšímu řemeslu musí ustoupit řemeslo staré, tak jako ustupuje starý den novému, staré
pokolení mladým a stará bída novým, lepším časům. Když už nejste zlepšení a pokroku ve své práci či
zaměstnání schopni vy sami, nebraňte alespoň svým dětem. Připravujte je pro budoucnost, ne pro minulost, učte
je činům, ne nostalgii. Není nic depresivnějšího než konzervativní mladý muž a nic nadějnějšího než progresivní
starší žena.

Trh je důležitější než výroba. Trh, tedy schopnost vyrobené zboží či služby
na trhu uplatnit, je důležitější než samotná výroba. Vyrábět na sklad, vyrábět pro
výrobu, vyrábět neprodejné zboží, bez ohledu na úsilí či kvalitu práce, je činnost zbytečná a nevděčná.
Obchodovat s "neprodejnou výrobou" je amorální a ponižující. Vyrábět dobře znamená vyrábět prodejně.
Neprodejné zboží není dobré zboží, ať je sebelepší. Není-li prodeje, není výroby. Bat'a nakupoval přímo
u výrobců, aby vyloučil vysoké náklady překupnictví a handlu. Výroba je nutná, ale ne postačující. Prodej je
nutný i postačující. Ideálem je vyrábět pouze to, co je již prodáno.

Některé banky se podobají půjčovně deštníků. Nabízejí půjčku, když svítí slunko a chtějí ji nazpět, když začne
pršet. S tím je třeba počítat: většina bank nejsou spolehlivými partnery v podnikání, nejsou spolupodnikateli.
Proto krachují spolu se svými krachujícími klienty. Nejsvětější povinností bankovního ředitele je, aby nalezl
podnikatele, hodného jeho důvěry.

Systém řízení a organizační řád firmy nebyly nikdy publikovány. Ne z důvodů
utajení, ale proto, že procházely tak častými změnami a tak rychlým vývojem, že jejich fixace a publikace by byly
vždy předem zastaralé. První organizační řád byl vydán v roce 1955, tedy až v socialistickém n. p. Svit, který si
dlouholetou fixaci organizace i systému řízení mohl klidně dovolit, a to vlastně až dodnes.

Srdečně děkuji, ale žádný čestný doktorát nepřijmu. Jestliže práce již dělám má trvalou hodnotu, všechno co jsem
vykonal tu po mně zůstane. Žádný akademický titul k ní nepřidá ničeho. Je mnoho doktorů, ale Tomáš Bat'a je
jen jeden. Jen jediný člověk měl ve Zlíně na dveřích titul "Šéf". Čest je statek a sláva je odměnou vyvolených.
Hodnostem dají přednost jenom pošetilci. Sbírání čestných doktorátů a shromažďování akademických titulů
v zájmu společenské moci a viditelnosti jsou činnosti plytké a dobré jméno nepovznášející.

Kdykoli ve své práci narazil na problém, na jehož řešení mu jeho školní průprava nestačila, doplňoval tyto své
nedostatky stykem s vynikajícími odborníky. Mnoho času ztrávil s vysokoškolskými profesory, píše Dominik
Čipera. Bat'a nikdy nešel ke kováříčkovi, ale vždy vyhledal mistra kováře. Nebál se vzdělanců, uměl s nimi
diskutovat, uměl se jich ptát a hlavně - uměl se učit. Nedostatek formálního vzdělání a neschopnost myslet jinak,
než nahlas jej vedla k lásce k debatě a výměně názorů.

Vždy a všude pozorně naslouchej expertům a specialistům. Řeknou ti co nejde
a co nelze uskutečnit, podrobně ti také vysvětlí proč ne. Pak jdi a udělej
to.

Jsme průkopníci. Zbabělci nevydali se na cestu, slaboši se potratili cestou. Kupředu! Pohled upřený rovně
a daleko do budoucnosti. Neotáčet se zpět, nevzpomínat na staré zlaté časy, neutápět se v nostalgii, ale tvořit,
hledat a neustále přetvářet svoji budoucnost. To je ten pravý materiál, ta nejvhodnější surovina úspěšného
podnikatele i úspěšného člověka. Nedojede daleko řidič se zrakem upřeně soustředěným do zpětného zrcátka.

Málo lidí si uvědomuje, že k výrobě brambor se lépe hodí noviny a tiskařský lis než motyka. Noviny nám povědí,
kdo letos vypěstoval nejchutnější a nejplodnější brambory na světě. Výnosy v zemědělství, od Afriky přes Rusko
až po Holandsko a USA, jsou přímo úměrné výdajům na noviny, knihy a odborné časopisy. Čím méně znalostí,
tím více dřiny: kdo nečte, musí o to více kopat. Ti nejchudší pak kopají od slunka do slunka. Mnohé podniky
a mnozí podnikatelé na vzdělávání "nemají čas": jejich výsledky to plně dokazují.

Ještě nikdy nezbohatl ten živnostník, jehož ústa oplývala pomlouváním a srdce závistí nad úspěchy druhých.
Hledat na konkurenci jen chyby, pomlouvat a snižovat úsilí druhých, závidět i sebemenší úspěch - to jsou
spolehlivé recepty k chudobě všech. Nenávist a závist zničily již celou řadu úspěšných lidí i podniků a nahradily
je lidmi a podniky neúspěšnými - k hospodářskému i společenskému úpadku nás všech. Učit se od konkurence
a učit se od lidí úspěšných jsou recepty spolehlivé a vyzkoušené.

Thomas J. Bata, Jr.: Před padesáti lety byla Bat'ova škola práce ideální přípravou do života. Podobná škola by
dnes nemohla existovat už proto, že mladí lidé navštěvují školy do 16 či 18 roků. Bat'ova škola práce měla
mnoho složek: Masarykova pokusná měšťanská škola, Komenského pokusná měšťanská škola, Obchodní
akademie Tomáše Bati, Mistrovská škola obuvnická, Vyšší průmyslová škola obuvnická, strojnická, chemická,
textilní, atd. Ročníky žáků byly rozděleny na třídy A, B a C podle schopností žáků. Cizojazyčná škola učila
všechny předměty (matematiku, zeměpis, dějepis, atd.) v příslušném jazyce. Znalost dvou jazyků byl minimální
požadavek na absolventa. Studijní ústav poskytoval praktické vzdělávání pro dospělé.

Hledí-li si kdo věcí cizích a malicherných, nezbývá mu čas na věci vlastní, potřebné a důležité. Tak odpověděl
Bat'a těm, kteří mu vyprávěli co nedostatků a špatností v Americe viděli, ale o věcech kladných a prospěšných se
nezmínili, na využití dobrých poznatků neměli ani čas, ani ducha. Učit se z chyb druhých je věc vlastní, potřebná
a důležitá.

V cizím domě uvidíte za pět minut více chyb, než ve vlastním za celý rok. Totéž platí při poznávání cizích národů.
Záleží jen na tom, abychom při vypočítávání těch cizích chyb nechali si také chvíli na posouzení našich vlastních
pošetilostí. Husa, i kdyby moře přeletěla, zůstane jen husou.

Povinností občana je vládnout, ne reptat a naříkat. Bat'a vyhrál volby, aniž by založil politickou stranu
a hospodářskou samosprávu obcí považoval za povinnost místních občanů, ne za doménu národních politických
stran. Delegovat politickým stranám místní a regionální povinnosti občanské představuje selhání demokracie,
vzdání se samosprávy a ztrátu autonomie jedince. Dusivé zpolitizování hospodářských, kulturních
a společenských sfér občanského života je jen smutným důsledkem. Pak již zbývá jen naříkání, doprošování se
a reptání.

Řekli jste mi dnešním hlasovacím lístkem: "PRACUJ!" Budu pracovati. Jak pracovat? Jak pracovat v politice?
Zlínské ženy si stěžovaly na drahé a nekvalitní potraviny na trhu. Politické strany doporučovaly zvýšený dozor
a citelné pokuty - tedy prudké omezení konkurence. Bat'a rozhodl: úplně odstranit poplatky z míst na trhu; tím
přilákat více trhovců i ze vzdálenějších míst, zvýšit tak konkurenci a tudíž tržní samoregulaci cen i kvality.

Tato strana (Živnostenská) pozvedla malost a slabost na ctnost a sílu a velikost snížila na zločin. Výchova
živnostenská, vedená v tomto duchu, dělá ze silných jedinců slabé a ze slabých již docela mrzáky. Běda
živnostníku, který přechovává zášť proti těm, kteří ho předběhli. Tato zášť otráví i jeho děti pro celý život. Baťa
nechtěl národ živnostníků, obchodníků a překupníků, ale národ podnikatelů. Malost a slabost živnostenská jsou
záminkou k prosbám, reptání a závisti, tak jako jsou hadry, chudoba a špína podmínkou k úspěšné žebrotě. Baťa
byl zásadně proti tomu, aby se většina místních daní odváděla do státní pokladny a starostové obcí pak běhali
s kloboukem v ruce a prosili o příděly, podpory a subvence.

Jsou výrobci, kteří si myslí, že národ je povinen starati se o jejich dobrou existenci, aniž by oni měli povinnost
starati se o správné řízení svých závodů. První povinností průmyslníka je zajištění správné organizace, řízení
a konkurenceschopnosti svého či svěřeného podniku. Žebrání o podpory, dotace, úlevy a revitalizační injekce má
s řízením podniku pramálo společného. Jen ohýbání hřbetu, prokazování co nejhorších výsledků a využívání těch
nejvlivnějších známostí jsou potřebné kvalifikace "kapitánů" takového průmyslu. Vydělávejte: Nežebrejte.

Ze všech služeb, které konáme sobě, jest nejdůležitější mzda. Mzda v průmyslu znamená pro blahobyt lidí tolik,
co úroda v zemědělství. Proto je povinností každého z nás, usilovat o stálé zvyšování mzdy. Mzda je úroda
a pochází jen z toho co se "urodilo" z úsilí zaměstnanců podniku. Mzdu nelze vyplácet z ničeho jiného než
z přidané hodnoty podniku, dílny, týmu či jednotlivce. Přidaná hodnota je tedy jediným zdrojem mzdy. Vše
ostatní je pouhý plat: administrativní vydělení části rozpočtu, bez ohledu na skutečné výsledky a bez ohledu
na skutečnou přidanou hodnotu. Bat'a se snažil o nejvyšší mzdy na světě pro všechny zaměstnance, pro všechny
spolupracovníky. Sám si vyplácel pevnou, t. zv. „podnikatelskou mzdu", 500 Kč týdně. (Mzdy + účasti
vedoucích dílen se pohybovaly od 1500 do 2000 Kč týdně.) Dobré mzdy může platit pouze dobrý podnik. Dobré
platy však může vyplácet třeba i ministerstvo anebo banka - z peněz daňových poplatníků či z peněz jiných lidí.
Uveřejňováním přehledů o mzdách a účastech (účastnických podílech) rádi bychom vzbudili závodivost
u podnikatelů ve zvyšování mezd a snižování cen výrobků.

Kdo nám platí mzdu? Baťa? Ne! Veřejnost nám ji platí. Jedním ze mzdových zákonů je, že každý platí za to, jak
mu bylo poslouženo. V každém podniku je to veřejnost, zákazníci, kteří platí mzdy tím, že kupují jeho výrobky.
Zákazník je prvním a hlavním investorem podniku. Z jeho plateb se financují operační náklady, mzdy, výzkum
a vývoj, atd. Absentní držitel akcií z nutných operačních nákladů nefinancuje nic. Jeho peníze jsou „mrtvé"
. Zákazníka je proto třeba odměňovat nejvíce a nejspolehlivěji. Zákazník se musí stát integrovanou součástí
podniku a podnikání. Prvním zájmem odborů by tedy měl být zákazník - jediný to zdroj mezd pro odborově
organizované „svěřence".

Co je smyslem zaměstnání v podniku? Každý zaměstnanec musí obdržet za svoji práci víc, než kdyby (on sám)
podnikal „na vlastní pěst". Jinak by odešel a podnikal na vlastní pěst, pracoval na svém vlastním políčku. Musí
tedy jít v (dobrém) podniku o nejlepší využití potenciálu každého jedince: každý zaměstnanec musí v podniku
dostat a nalézt své „vlastní políčko". Co je smyslem uspokojení zákazníka podniku? Prodávat za nejnižší možné
ceny výrobky a služby porovnatelné kvality, spolehlivosti a termínu doručení. Maximální mzdy zaměstnancům,
minimální ceny zákazníkům: strategie dobře organizovaného podniku, cesta k úspěchu. Je zásadou našeho
závodu, aby sazby nebyly snižovány, když dělníci pozvednou svoji výkonnost. Je naší zásadou, aby zvýšený
výkon přišel k dobru jen dělníka. Ne k dobru byrokracie odborových organizací.

Baťa platí hotově. Nákup přímo od dodavatelů, bez mezičlánků a překupníků, platby za hotové, i do zahraničí
z vlastních devizových účtů. Nákupní ceny vždy nižší než kalkulované (předpokládané) ceny výroby, porovnání
nabídek nejméně pěti dodavatelů. Nákupce musí být člověk silného charakteru a naprosto věrný závodu. Musí
požívat stoprocentní důvěry vedení závodu. Musí to být chlap, který se nedá podplatit. (Musí znát nejméně dva
světové jazyky.)

Síť vlastních prodejen. Tam kde je kostel a četníci, musí být i prodejna Baťa. Baťa byl průkopníkem ekonomiky
sítí. Prodej přímo do maloobchodní sítě (ne do velkoobchodních skladů) eliminoval drahý a zdržující mezičlánek.
Vlastní prodejny umožnily intimní vztah k zákaznikovi, efektivní průzkum tržních preferencí, snížení prodejní
režie a „franchise" přístup k organizaci prodejen. Každý vedoucí prodejny musel složit kauci podle typu
prodejny. Kauce byla zúročena 10% na jeho osobním účtě. V r. 1939 měli již 2076 prodejen s 8.000
zaměstnanci. Tento systém umožnil Baťovi „vyrábět jen to, co již je prodáno".

Marx považoval „nadhodnotu" za nezaplacenou dělníkovu práci. Nadhodnota je celková přidaná hodnota
podniku, oddělení, týmu anebo jedince. Z ní jsou placeny mzdy, jak dělníků, tak podnikatelů. Nadhodnota tedy
nepatří dělníkovi, ale tomu, kdo ji vytváří. Při tvorbě hodnot není důležitá pouze práce dělníka (obzvláště ne při
plné automatizaci výroby), ale hlavně řízení a koordinace prací (tedy znalosti), organizace, vynalézavost,
podnikavost a inovace.

Podnikavost je zboží, kterého není nikdy nadbytek a za něž se proto platí nejvyšší ceny. Podnikavost znamená
konat to, co je třeba, bez říkání. Každý dělník může být podnikavý, ale malokterý je. Většinou čeká na příkazy
a rozkazy „shora". Dělník, který není podnikavý nemůže být spolupodnikatelem a nemůže tedy být dobře
placený. Řízení (se) výlučně pravidly a rozkazy omezuje podnikavost a podnik tak přestává být „podnikem"
a stává se byrokracií.

Nemůže být podnikavosti tam, kde není k podnikateli dosti úcty. Chtěl bzch vám zde říci trochu více, ale ...
půjdeme raději dál. Toto Baťa soudil o české podnikavosti ve 20. letech. Do jaké míry je převažující neúcta
k podnikatelům vinou podnikatelů samých a do jaké míry je výrazem hlubší kultury národní a tudíž vinou postoje
veřejnosti? Odpověď asi nikdy nenalezneme a – půjdeme raději dál. Každý národ má jen takové podnikatele, jaké
si zaslouží. Hluboká neúcta k učení, praxi a osobě Tomáše Bati je prostým důsledkem této kultury.

Těžce poškozuje firmu ten, kdo se nestará o výchovu svého nástupce. Stejně tak je poškozována rodina, obec
i stát tam, kde výchova nástupců byla obětována samolibosti, nepostradatelnosti a spotřebitelskému snažení
jedinců.

Ze života ve Zlíně. I když měl Zlín největší počet osobních aut v ČSR (v r. 1929 1 auto na 35 obyvatel), jízdní
kolo bylo masovým dopravním prostředkem. Po holandském a dánském zvyku byly ve celé zlínské aglomeraci
vybudovány dráhy pro jízdní kola. Každé kolo mělo identifikační štítek s číslem, jehož polovinu bylo možno
vysunout a vzít sebou. Pouze jízda s celým štítkem signalizovala oprávněné použití jízdního kola. Baťův "dotyk"
byl viditelný a originální i v maličkostech. Číslování budov i dveří v budovách bylo ve Zlíně také jednotné, nic
nebylo třeba hledat.

Kritické pohledy na Bat'ův systém. Odmítal odborové organizace, nevyjednával a tudíž nebylo v jeho podniku
stávek. Přeplácel: Nikdy jsem v tom neviděl žádný hřích, přepláceti lidi, naopak, viděl jsem v tom svoji
zaměstnavatelskou povinnost, platiti co možná nejvyšší mzdy. Zaváděl světovou technologii a zvyšoval
produktivitu: tím ohrožoval drobné živnostníky. Preferoval mladé zaměstnance: Pokládám za svou
zaměstnavatelskou povinnost platiti lidem za práci tak, aby ve 40. letech mohli žít z úspor a pracovati s pomocí
svého kapitálu a zkušeností a ne ze svých holých rukou. Zabýval se výrobami, které s botami nesouvisí: jízdní
kola, letadla, stavebnictví, atp. Byl milionář. Neplnil povinnosti vůči státu, dostával zvláštní úlevy a manipuloval
daňové úniky: v roce 1927 zaplatil 60% celkové výdělkové daně z českého obuvnictví, i když jeho prodej na trhu
činil pouhých 40%. Naše společnost je ochotna zaplatiti výdělkovou daň za veškeré obuvnické mistry
bez pomocníků. Byl tedy rafinovaný. Rafinovaně vykořisťoval dělnictvo (dle komunistů, socialistů
a Kominterny). Neplatil
přesčasy, protože je nevyžadoval. Zlepšil závodní jídelny a tím rozbíjel rodinný život. Nutil zaměstnance
k nejvyšším výkonům. Jeho systém je dnes již přežitý, zastaralý a na "naše podmínky" se nehodící. Dnes máme
systémy nové, lepší, třeba japonské a americké, není nutné se učit od našeho Bati. Bat'a byl kapitalista: my jsme
však o něčem úplně jiném. Podívejme se, jak vypadáme dnes.

Baťa vždy dbal na to, aby jeho přístupy byly obecně platné a použitelné pro všechny druhy výroby. Soustava
Baťa byla uplatňována nejen ve výrobě bot, ale i ve strojírenství, stavebnictví, gumárenství, výrobě letadel,
jízdních kol, umělých vláken, atp., ale i v lignitových dolech, bankovnictví, pojišťovnictví, školství a dalších
oborech činnosti koncernu Baťa. Soustava Baťa je vysoce zobecněným modelem a neexistuje obor v němž by se
alespoň některé z jejích principů nedaly s úspěchem použít, obzvláště dnes, v době úporného hledání a tápání
v oblasti metod a systémů řízení podniků.

Stavební oddělení. Baťovy závody si samy zajišťovaly výstavbu budov a domků, vyráběly a dodávaly většinu
stavebního materiálu, a využívaly principů samosprávy u svých stavebních pracovníků. Zatímco konkurenti
dodržovali termíny penalizací za každý den překročení smluveného termínu stavby, Baťa platil dělníkům vysoké
premie za každý den o který ukončí stavbu dříve. Baťa tudíž končil vždy před termínem, zatímco konkurenční
"stavitelé" se soudili o penále.

Plať lidem vysoké mzdy, řekni jim jasně, co od nich vyžaduješ a stávky se nemusíš bát. Stávka je výrazem
námezdního stavu, degenerované komunikace, nízké přidané hodnoty (tudíž nízkých mezd) a pochybného
systému řízení.

Bat'a byl muž. Při přednášce o soustavě Bat'a v Brně se jeden bývalý baťovec-odborář rozohnil: "Prosím vás, co
nám to chcete v republice zavádět za systémy? Já Bat'u znal, byl to diktátor. Jednou jsem ho viděl jak nakopl
svého náměstka do zadnice." Rád bych dodal, že soustavu řízení Bat'a a její hodnoty lze jistě oddělit od osobních
emocí jejího tvůrce. Ze studia a zavádění soustavy Bat'a nevyplývá absolutně žádná povinnost nakopávání
náměstků, ať již by si to zasloužili či ne. On měl pan Bat'a ještě také křečové žíly. Jednání a spolupráce s panem
Bat'ou nebylo příjemné, ale lidé si jej velmi vážili a odborníci jej uznávali. Spolupracovníci znali jeho povahu
a nikdy se mu neodvažovali lhát. Nebyl to hezoun s trvale nahozeným úsměvem: nebyl politik, natož kadeřník.
Svůj zevnějšek a vzhled nezakládal na vázankách: Perfektně si umí uvázat vázanku jen hochštapler. Mnohým
elegánům byla i jeho přímá řeč proti srsti: Víte co, pánové? Volové jsme, volové. Břucha máte, prdele máte, ale
hlavy nemáte.

Boj s povodněmi. Za tento týden musíme vykonati pro usplavnění řeky Moarvy více, než bylo vykonáno za
poslední milion roků. Není druhé země, jejíž budoucnost bohatsví a blahobyt by byly tolik závislé na jediné řece,
jako Morava. Jméno této země tedy jistě není nahodilé. A já před tou vodou jako ti králíci utíkat nebudu. Už tu
před ní utíkali lidé celé tisíce roků. Kdybych utekl ještě sám, bude je týrat dál. Začneme znovu.


Co pro rolníka jest hnůj, to jest pro průmyslníka odpadek a starý materiál - regenerát. Celá budoucnost průmyslu jest závislá od otázky regenerace surovin. Bat'a byl ekolog a recyklace materiálu mu byla přirozenou průmyslovou funkcí. Dobrého hospodáře poznáte podle jeho skladiště odpadků - podle jeho "hnoje".

Ničení prostředí, vyčerpávání půdy, pustošení kultury a vykořisťování lidských bytostí jsou přímo úměrné materiální chudobě, ekonomickému úpadku a psychologické rezignaci dané společnosti. Materiálně nejchudší systémy jsou ekologicky sebevražedné. Bohatství, ekonomický růst a vysoká životní úroveň zachraňují lesy, vody, stráně - a lidské bytosti.

Bez komentáře: Přeji si, abyste si prohlédl tyto odpadky ještě dnes a ve dvě hodiny odpoledne mi tento dopis vrátil s poznámkou, co jste v této věci učinil a co budete dělat v budoucnosti. Za veškeré ztráty, které nevyužitkováním těchto odpadků utrpíme, zejména v budoucnosti, budeme Vás činiti odpovědným.
12. 11. 1931 Chef

Lesní hřbitov ve Zlíně. Zvykli jsme si pohlížet na hřbitov jako na místo, kam je nutno chodit naříkat. Avšak hřbitov má, jako všechno na světě, sloužit životu. Proto má být takový, aby nestrašil, aby jej mohli navštěvovat živí v klidu a radosti.

Práce, kterou organizujeme, nemůže potřebovat lidí, kteří touží po nepostradatelnosti. Stejně nemůže tato práce potřebovati těch, kteří chtějí zůstat nádeníky. Práci nelze vykonávat ani s ambiciozně nepostradatelnými, ani s programově postradatelnými. Práce vyžaduje spolupráci a tudíž neustálou rotaci funkcí a zodpovědností. Žádný podnik nevyroste k velikosti, pokud nevynalezne způsob jak měnit nádeníky v ředitele.

Poslední vůle. Tomáš Bat'a prodal veškeré akcie podniku nevlastnímu bratru Janu A. Bat'ovi za 50 mil. Kč. Ze svého majetku 57,2 mil. Kč odkázal synovi 22 mil., manželce 8,1 mil., sestře 1,5 mil., Bat'ovu podpůrnému fondu 21,5 mil. a městu Zlínu přes 4 mil. Kč. Nám všem ostatním odkázal bohatství největší: zkušenosti, znalosti, moudrost a hodnoty podnikání, řízení a managementu par excellence.

František Čuba a Agrokombinát Slušovice. Od dob Tomáše a Jana Bati se pouze
jednomu podnikateli podařilo dosáhnout pozoruhodných výsledků, připomínajících dynamiku i hodnoty firmy Bat'a: Františku Čubovi. Čuba však musel pracovat v krajně nepříznivých podmínkách komunismu a za svůj úspěch byl tvrdě pronásledován a osobně ničen ve mstivém prostředí postkomunismu. Přesto, Čubovo mistrné skloubení zemědělské velkovýroby s kvalitní výrobou průmyslovou a řemeslnou bylo velmi úspěšné a dodnes představuje záviděníhodný model všude tam, kde zemědělství stagnuje a průmysl je v bankrotu či v procesu výprodeje do zahraničí.

Skromná žena - lenivý muž. Bat'a dobře chápal i znal sílu žen, proto vyvěsil toto heslo i na zeď továrny. Každý národ může mít jen takové muže, jaké má ženy. Slovo dělá muže, ale muže dělá žena. Není v tom žádné mysterium. Je to následek vrozené a hluboké mužské potřeby býti užitečným. Žena má tím sílu udělat z muže průkopníka, dobyvatele a experimentátora, anebo také typicky českého pecivála, hospodského debatéra a náruživě pasivního konzumenta buchet, knedlíků a piva. Ženy též mohou své muže oslabit, zpasivnit a vůbec změnit tak, že je samy přestanou respektovat a "chtít". Jejich zodpovědnost za stav a budoucnost národa byla, je a bude vždy primární.

"Bat'a v růžích". Tak se říkalo slavnému podnikateli Janu Böhmovi, který v jihočeské Blatné vybudoval světoznámý podnik s růžemi. Jan Böhm začal na kamenitém políčku, které musel čistit dynamitem a přetvářel je v zahradu. Do kamení sázel divoké šípky, které posbíral po okolních mezích a lukách. Na Blatensku byl považován za blázna. Již po deseti letech, v r. 1931, kvetlo v Blatné na 750.000 růžových keřů a Blatnou-město růží navštívilo za sezonu ročně 25 tisíc lidí z celého světa. K Bat'ovi byl Böhm přirovnáván nejen proto, že pěstoval růže ve velkém, ale také pro snahu dávati je lidem co nejlevněji. Růže "Jan Böhm" byla nejkrásnější a levná, ale nemohl ji přesto v Čechách prodat. Celou produkci nakonec skoupili Němci a ejhle! Růže se vbrzku prodávala zpět z Německa do republiky, za dvojnásobnou cenu - a šla na dračku. Böhm se nesnažil pohodlně napodobovat druhé, vždy hledal svoji samostatnou cestu. Miloval stroje, stejně jako Bat'a. Navrhoval si je také sám: odlisťovačku, baličky růží pro poštu, plečky, sečky, atp.

Čeští podnikatelé Baťova typu: J. Böhm, V. Klement, B. Kočí, F. Otta, Nehera, Rolný, bří. Zikmundové, Čuba, Štěpánek, Mikulčák, Ander, Chlud, Zapletal, bří. Kuchařové, Brouk a Babka, atd.

Ukazuje se, že právě takové kraje přírodou neobdařené, kde člověk je nucen využít všechen svůj um a rozum, zocelit svou vůli a vystupňovat svoji houževnatost, mají nejlepší předpoklady pro moderní hospodářské podnikání. Vzpomeňte jen na Japonsko, kde není nic jiného než mozky a ruce. Vzpomeňte na Zlínsko třicátých let. Kraje obdařené velkým přírodním bohatstvím patří buďto mezi nejchudší, anebo jsou nejméně průmyslově rozvinuté. Jde ovšem pouze o předpoklady: bez vynalézavých, světově myslících a houževnatých podnikatelů to nejde nikde - a nikdy nepůjde.

Dělba práce? Sám jsem nakupoval materiál, sám jej pořezal nebo stříhal, sám
rozdělil mezi dělníky, sám přijal pár bot a prohlédl pár po páru, sám vyplatil dělníky, sám provedl všechno zaknihování materiálu a peněz. Během soboty jsem dovedl obsloužit 100 dělníků na celý týden, posoudit jakost jejich práce, odpočítat párek po párku, vydat jim novou práci na příští týden, zaknihovat přijatou a vydanou práci do knih každému dělníkovi zvlášť a do jejich knížek, vyúčtovat a vyplatit jim mzdu, vyúčtovat a zaknihovat veškeré záležitosti, týkající se odběratelů, dodavatelů a vůbec všeho, co s výrobou nebo prodejem souviselo, takže jsem mohl celý týden mimo soboty věnovat dělnickým pracím. Bat'a byl malý podnikatel, než se stal velkoprůmyslníkem: řízení 100 zaměstnanců stihl za sobotu, ostatní čas věnoval přidávání hodnoty, tedy výrobní práci. Dobrý podnikatel a manažer nemůže vyrůst z býlí specializace a dělby práce, ale jen z řemeslné profesionality a fachmanství daného oboru.

Lidská bytost by měla být schopná vyměnit plenku, naplánovat invazi, zabít prase, zajmout loď, navrhnout budovu, napsat sonet, vyrovnat účty, postavit zeď, srovnat zlomenou kost, utěšit umírajícího, vykonat rozkaz, dát rozkaz, spolupracovat, jednat sám, řešit rovnice, analyzovat nový problém, kydat hnůj, programovat samočinný počítač, připravit chutné jídlo, bít se zdatně a zemřít důstojně. Úzká specializace patří hmyzu.

Někteří američtí podnikatelé dali své závody do služeb veřejnosti (Public Service). Položili prospěch svého zákaznictva a dělnictva na přední místo. Získali srdce všech zaměstnanců i zákazníků a od té doby předbíhají se dělníci se zákazníky, aby sloužili závodu, který si vytkl za cíl sloužit jim. Zákazníci a zaměstnanci jsou u Bati vždy na prvním místě, ne pasivní absentní akcionáři, kteří podniku nepřispěli ani znalosti, ani práci, ale jen peníze a často ani ne svoje. V takových podnicích dostávají dělníci nejvyšší mzdy, zákazníci dokonalé výrobky za nejnižší ceny a závody denně
rostou a rozšiřují se. Fordova Služba veřejnosti se pro Bat'u stala nejvyšším posláním podniku a podnikatele.

Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Moudrá slova T. G. Masaryka si vzal Bat'a k srdci. V USA byl třikrát, hovorové angličtině se naučil již v r. 1904, číst a psát se učil v r. 1910. U Bat'ů doma se kvůli soustředění tehdy důsledně hovořilo anglicky. Americké autory četl v originále, usiloval o to, aby některý z pražských časopisů vycházel v angličtině, atp. Německy se naučil již v Uherském Hradišti ve škole a při práci ve Vídni. Jistě by spolu s TGM zavrhl současnou "kulturu" jazykového dabingu a tlumočení na mezinárodních konferencích jako duševní sebeochromení národa.

Sonnenschein (g. ř. Vítkovických železáren): Tak vy budete dávat boty za 50% a kolik tedy budete moci platit dělnictvu?
Bat'a: Také jen 50%.
Sonnenschein: A z čeho budou živi?
Bat'a: Budu jim dodávat také za 50%.
Sonnenschein: Vy jste také hokynář?
Bat'a: Ano, jsem také hokynář.
Bat'ovo "Ano, jsem také hokynář" zní skoro jako to "A přece se točí!" starého profesora z Padovy. Je to Bat'ovo hrdé přihlášení se k zásadnímu podnikatelskému zájmu o dělníky. Porovnejte s posměšností najatého či jmenovaného elitisty, který pohrdá vším kromě zájmů akcionářů a jejich dividend. Těžko tedy asi kdy uslyšíme o soustavě řízení Sonnenschein. Ještě něco: nikdy nesnižujte ceny postupně, po 10%, tak jako železářský kartel. Nepřijdou vám.

Dr. Alois Rašín: Kdyby se udělovala vyznamenání za občanské ctnosti, Tomáš Bat'a by byl první, který by toto vyznamenání obdržel. Neuděluje se, neobdržel.

Metař ví o čištění dílny víc než vrchní vedoucí výroby a více nežli vrchní ředitel. Metaři mne mohou poučit o tom, co je třeba zařídit k udržení čistoty v podniku lépe nežli všichni ředitelé a úředníci dohromady. Toto věděl již slavný ekonom von Hayek, že znalost práce spočívá v tom kdo ji vykonává a tam kde je vykonávána: ne někde na vrcholku řídící pyramidy. Stejně tak to platí pro znalosti manažerů či ředitelů. Ředitel se může (a musí) učit od všech, od ředitele však jen málokdo.

Budeme volat ke skládání odborných zkoušek naše zaměstnance, abychom zjistili jsou-li schopni nějaké duševní práce a mohou - li zastat své šéfy. Pokud u nich tyto schopnosti nenalezneme, musíme nejdříve tyto muže nahradit schopnými. Ustavíme ještě dnes komisi, která se bude starat o skládání zkoušek a stanovíme poplatky, kolik zkoušení této komisi musí splatit. Dále stanovíme, v kterých oborech lidé musí zkoušky složit a v jaké době. Kdo zkoušku do té doby nesloží, musí se považovat za automaticky propuštěného. Kdy jste naposled skládali v podniku zkoušky? Kdy jste naposled skládali účty z drahých školení, které jste na účet podniku absolvovali? Kdy jste vyrovnali bilanci Má dáti-Dal na svých podnikových znalostních účtech? Jak můžete oceňovat a hodnotit znalosti druhých, jestliže jste se sami nedopracovali ke znalostem svým? Odbornost a erudici druhých nemůže posoudit člověk bez odbornosti a bez erudice vlastní. Ne v dobrém podniku, ne v dobrém státě.

Mravní sanace bank musí předcházet sanaci finanční. Nelze finančně zachraňovat banky či podniky bez předchozí a zásadní restrukturalizace znalostní, odpovědnostní a mravní. Nelévat dobrého, nového vína do starých a zašpiněných lahví je nevděčnou činností krátkozrakých, slabomyslných anebo mravně poškozených lidí. Je to inflace mravů a je až podivné, jak správné je poznání, že za inflací mravů následuje inflace hospodářská a tím i inflace měny. Nebezpečí není ve ztrátě miliard, ale ve stanovisku jaké ve společnosti i ve státní správě zaujímáme k těm, kteří mravní hodnoty ruší a tak podlamují hospodářskou morálku i výkon. Lidé, kteří již jednou zklamali, porušili mravní hodnoty, nepostavili se zlu a tak podlomili vůli národní, by již neměli dostat "druhou šanci", ale musí být nahrazeni lidmi schopnějšími.

Účast na zisku nelze považovat za součást mzdy. Mzda je specifikována námezdní smlouvou a ochráněna zakonem. Účast na zisku je procentuální odměna těm, kteří tvorbu zisku (či ztráty) přímo (tedy podnikatelsky) ve svém odělení ovlivnují zlepšováním kvality, nákladů a času. Nejde tedy o výroční rozdělení premií či o nějaký 13. plat. Část ziskové účasti je dočasně zadržena jako kauce ke krytí možných ztrát. U Bati však se pouze vedoucí pracovníci "účastnili" na ztrátách svých oddělení.

Když rozhrnovač rozhrne špatně rysku, nemůže druhý podešev řadně přišít, gumovač ji nemůže řádně nagumovat, zahrnovač ji nemůže řádně zahrnout.
Takovou prací překážíme jeden druhému. Účelem je, aby se zaměstnanci chovali jako zákazníci jeden k druhému, aby přejímali sami zodpovědnost za kontrolu kvality, nákladů a času, aby jeden druhému nepřekáželi v práci, jak tomu bývá v podnicích "Ohne 3S" – t.j. bez spolupodnikání, spoluúčasti a spoluvlastnictví. Účastník si svůj podíl mohl vypočíst sám, podle tabulek vyvěšených po zdech dílen.

Tajemství výrobních u nás není. Vynakládáme mnoho námahy i peněz na nové výzkumy, ale obyčejně než nový vynález prakticky použijeme, přijdeme na něco lepšího. Proto nemáme ani jednoho patentu, který by mohl chránit naše vynálezy. Také obchodních tajemství nemáme. Kalkulace a účty ztrát i zisku se u nás nalézají v rukou dělníků a zřízenců. Tajnůskářství, trezory, patenty, ustrašenost a skrývání detailů nebylo pro Bat'u. Ne, že by věřil druhým více než bylo moudré, ale sám sobě věřil více než kdokoliv jiný z jeho konkurentů. Otevřené knihy, otevřenost názorů a zveřejňování myšlenek jsou výrazem sebevědomí a vnitřní víry v sílu vlastních idejí. Nejvíce ustrašení jsou ti, kteří se bojí ne o myšlenky své, ale o myšlenky přisvojené: tedy plagiátoři, překladatelé a opisovači.

Chceme-li, aby nás naši zaměstnanci a zákazníci milovali, nám důvěřovali a
byli nám věrni, musíme je nejprve sami milovat, musíme pro ně věrně a oddaně pracovat. Bat'a se nebál slov lásky, milování, věrnosti a oddanosti v podnikání. Byl tvrdý a sebevědomý chlap, neměl tedy důvodů obávat se citů. Miloval doopravdy a jeho vyznání nebyla pouze papírová a jeho slzy ne jen inkoustové. Svoji lásku dokazoval denně svými činy. Pouze Bat'a mohl přednášet o Lásce v podnikání k přeplněným sálům. Hle švec, který chtěl být milován více než cukrovarník, čokoládovník či mydlář!

Vypočetl jsem, že placení ctí obyvatelstvu vynese zemi rázem 15 mil. Kč ročně, avšak prospěch placení láskou a oddaností obyvatelstva za oběti věnované jeho blahu vypočísti vůbec nelze. Oběti jedinců je třeba splácet láskou všech. Ne medailemi a řády, ne organizovaným děkováním, ne tlacháním o lásce, ale prací, činy a respektem k práci druhých. Taková láska dělá z pouště ráj. Ona uvolňuje ruce těmto mužům k práci, ona zvyšuje jejich síly, oplozuje jejich ducha. Dělá zázraky. Láska činem, ne slovy, láska prací, ne spotřebou, láska bez nároků na protislužbu - je zázrakem. A v naší zemi je třeba zázraků …

Žádám vás, abyste se nebáli boje a nevyhýbali se mu, i kdyby vám hrozila porážka. Boj je otcem všeho. Bez boje není života, ale zejména bez boje není vítězství. Bojujme pro vítězství naší práce. Provolejme jí zdar. Proč bojovat? Proč vítězit? Proč prohrávat? Ono nejde ani o vítězství, ani o prohru – nejde o výsledky. Jde o proces. Boj je proces. Vítězství je silná pohnutka k dalšímu boji - a prohra ještě větší. Bojovat je synonymum pro nevzdávat se. Tomáš Baťa zemřel ve svých 56 letech.

Umreme? Na koni. A keď s koňa spadnem? Šablenka zazvoní.

Římské matrony říkávaly svým synům: "Vrať se se štítem, anebo na štítě." Později však tento zvyk upadl v zapomění. Stejně tak i Řím.

Jan A. Baťa: V den jeho skonu probouzeli jsme se teprve u svých rodin k své denní práci, když on již vzlétl.
Mé dílo nemůže zaniknout a nezanikne. Tyto budovy – možná. Budovy, komíny, stroje – to jsou jen hromady cihel a starého železa. Ale můj systém zůstane k užitku všech, kteří přijdou po nás. Systém zůstává k užitku všem, ale ne všichni jej využívají. Obzvláště v kultuře svého původu se systém Baťa nedočkal pochopení a plného využití. Ve vyspělých zemích si jej vymysleli sami, podle svých potřeb a představ. Přesto, není nad originál. Technické detaily se ztratí a zapomenou, technologie se přežijí, lidé se změní, ale hodnoty úspěšného podnikání jsou trvalé, přežívají a nikdy nezaniknou.

Vzhůru, mladí i staří, do hor, do sněhu! Moc se mi tato výzva líbí, má tolik krásných významů. Každý si v ní najde to své. Není to moderní výzva "Za vodu!" - a proto je cenná a povzbuzující. Chtěl bych s ní svá rozjímání zakončit.

Nebát se, nekrást, spolupracovat, chtít být tím nejlepším na světě, sloužit veřejnosti a skládat účty – jak prosté jsou principy úspěšného podnikání!

Jan A. Baťa

Muž, jenž vydrží dobu neuznání, aniž by ji nechal působiti na svoji míru energie, práce jeho je mu milá jako jinému hra a jenž vydrží doběhnouti celou dráhu, sám o tom nic neví, když vyhrává a jednoduše pokračuje tímtéž tempem; to je muž, na nějž je bezpečno sázet všecko. Míra pracovní energie není podmíněna prohrou či úspěchem, zneuznáním či odměnou, ale vyznačuje se stabilitou, ignorováním a nevnímáním vítězství a prohry – alespoň u opravdových podnikatelů, baťovců. Pro opravdové odborníky je proces důležitější než výsledek, práce důležitější než uznání či odměna. Jen láska k práci může povznést člověka na prvé místo dobrého odborníka.

Každý čin je lepší než sebe delší a krásnější revoluční řeči. Účast dělníků na zisku závodu je čin revolučně mocnější než všechna májová hesla nejslavnějších revolucionářů světa, jež kdy z květnových tribun byla pověděna. Čin, akce a praxe versus slova, hesla a výzvy – každý volme podle svých představ a schopností. Namísto slov „Udělám to" – jdi a udělej to. Namísto zhodnocení svých slov hledej zhodnocení svých činů – nejsi-li zrovna profesor, ale i tak.

Nikdy se nevyplatí, nechat se v obchodě vyhodit ze sedla, protože dobýt posici, z které jsme jednou utekli, je horší než udržovat ji. Ten, kdo dobývá, má totiž velké potíže v neznalosti věcí, které my již známe a ovládáme. V obchodu obzvláště: neopouštěj „dobyté" trhy, neutíkej od zákazníků – již nikdy je nezískáš zpět. Udržování trhů a zákazníků, až do posledního jednotlivce, je první zásadou úspěšného obchodu. Je geniální obchodník, který dokáže udržet své trhy a zákazníky v krizi, za nedostatku a při lákavých nabídkách jinde.

Celé podnikání není vlastně ničím jiným nežli nepřetržitým řetězem vynálezů, a toto vynalézání je nezbytné vůbec při systému volné soutěže. Nepřetržité zlepšování (continuous improvement), inovace a vynalézavost jsou základními předpoklady úspěšného podnikání. Podnikání tedy není administrativa a každodenní udržování statusu quo, ale nepřetržitá změna, potírání konzervatismu a opatrnictví, nepřetržitá obnova své vlastní schopnosti soutěžit a růst.

Nespokojujte se s malými cíli. Nebojte se velkých osobních předpokladů. V našich závodech na celém světě je tisíce míst pro muže, kteří jsou odhodláni vydělávati miliony korun ročně, kteří chtějí se stát vůdci práce, vůdci výroby, ale zejména prodeje. Malý je ten, kdo zná jen malý cíl ... Velký podnik nemůže potřebovat a uplatnit malé lidi. Začněte včas! Již u dvacetiletého lze poznat myšlení a činy malých či velkých cílů, malých či velkých lidí. Těch malých bude vždy dostatek, velkých stále méně a méně. Perte se o ně! Nebudou.

Práce podle předpokladu je mohutná idea. Člověk mající před očima cíl své práce, dovede najít prostředky k jeho uskutečnění i tehdy, když jsou mu okamžitě neznámy. Předpoklady jednotlivců i oddělení zaručovaly pohled dopředu, ne jen statistický pohled zpět. Jak se liší předpoklad od plánu? Plán mi určuje někdo jiný, předpoklad si vytvořím sám. Plán je založen na předvídání budoucnosti, předpoklad je založen na tvorbě nutných schopností dnes, ne zítra. Předpoklad nepředvídá budoucnost, ale připravuje nás na ni, ať již je skutečnost jakákoliv. Každý kapitalistický podnik by měl pracovat na základě projekcí a předpokladů, ne jen na základě plánů. I mzdy jsou předpokladem v systému samosprávy a podílů na zisku.

Jsou tři druhy hodnot, které potřebujete ke všem dílům na světě. Jsou to: kapitál, vědomosti a svoboda, a po všech těchto lidé nejvíce touží. Přesto jsou otroci dluhů, vášní a neukázněnosti, mladí lidé bez vlastního jmění, bez vědomostí a bez svobody, poletující kolem mihotavých světélek prázdných slibů nadějí až do úplného vyčerpání a připálení křídel. Takovým lidem nepomůže ani škola, ani peníze, natož svoboda. Stát se pánem kapitálu, znalostí a svobody – ne jejich slouhou – je účelem přípravy budoucích podnikatelů. Vědomosti, kapitál a svoboda.

Poslali jsme sta našich českých lidí do světa. 50% z nich ničeho ve světě nevyřídili, nebo se z polou cesty vrátili, ztrativše odvahu k překonávání překážek, jež představují: neznalost jazyka, nezvyklost klima, obava z nemoci a strach ze svěřených úkolů. Tomu ve Zlíně čelíme výchovou Mladých mužů. Japonci jsou rození námořníci a cestovatelé, stejně tak Němci, Američané, atp. Do světa tedy! Učit se! Nebát se. Do světa dnes můžete i „doma": studujte jazyky, ovládněte Internet, nečtěte překlady, ale originály, sledujte (a vyžadujte) své filmy s titulky, ne v dabingu, komunikujte s kolegy a přáteli po celém světě, vydejte se za humna svého myšlení a kultury, slezte již z vyhřátých pecí pohodlí a provincialismu ... ven, do světa. Budeme-li pasivní, svět si přijde za námi sám, a přinese nám i to, co nechceme. Chceme-li jen to nejlepší na světě, musíme si pro to zajet sami ...

O vůdci platí biblické pravidlo: „Kdožkoliv chtěl by nejvyšším býti mezi vámi, budiž služebníkem vaším". Vedení službou, služba zákazníkům a služba veřejnosti jsou vyjádření principu vůdce-služebníka a vedení službou. Moderní americké „servant leadership", se tedy již ve 30. letech stalo Baťovi samozřejmým principem. „Náš zákazník, náš pán" zůstává výrazem vůdcovského principu, principu vedení službou. Ti, kteří ve službě druhým nevidí ponížení, ale vyšší poslání a dar vůdcovství, se nikdy nemohou stát přisluhovači a lokaji. Ti, kteří službou druhým pohrdají jsou lokajové, ne vůdci. Jeden pro druhého pracovati má, jinak bída obecná padne jako mor na národ celý.

Angličané se nepřejí sblížit s národem, který ovládají. To ale mohou dělat jen Angličané. Nikoliv my, kteří nechceme ovládat. My chceme sloužit. Podnikatel, který slouží se musí sblížit se svými zákazníky, ne je ovládat jako Angličan domorodce. Skončil by pak jako ta „Říše nad kterou slunce nezapadá", jako vládce, který nemá komu vládnout, ale sloužit se nenaučil. Evropané dělají jednu pošetilost: nechtějí se učit jazyku země. Kdo však má na mysli službu, jako my, musí ...

Jestliže vedoucí nalezne u některé položky ztrátu, nesmí ji opustiti dříve, dokud všem není jasná příčina, proč ztráta vznikla, a dokud společně nenalezli způsob, jak ji odstraniti. Účelem a smyslem řízení kvality není kvalita výrobku, ale kvalita procesu. Jestliže odstraním chyby a nedostatky ve výrobním procesu, kvalitní výrobky budou jen nutným následkem. Vše je třeba dělat správně a kvalitně již na poprvé, ne na podruhé. To je možné pouze za podmínek kvalitního procesu. Kvalitního procesu nelze dosáhnout provozováním procesu nekvalitního. Špatný proces je třeba zastavit a nespustit, až do úplné identifikace a vyřešení příčin zmetků, ztrát a prostojů. Jen touto spoluprací docílíme zlepšení výrobků, odstranění ztrát, zvýšení mezd a rozšíření výroby.

Bod 4. Nepřijmete ani sám ani nikdo z Vaší rodiny od žádného našeho dodavatele ani odběratele nebo zřízence, zástupce neb kohokoliv úplatek v jakékoliv formě a pod jakoukoliv záminkou. Jinak Vás okamžitě propustíme bez jakékoliv náhrady a celý Váš vklad u naší firmy propadne ve prospěch Baťova podpůrného fondu, nehledě k povinnosti náhrady škody, Vaším jednáním způsobené. Podepište, prosím. Zaveďte Bod 4 také ve Vašem podniku, ve Vašem parlamentu, ve Vaší vládě a Vaší ústavě ... bezpodmínečně a bez odvolání. Bod 4 je předpokladem úspěšného podnikání.

V životě se vám docela lehce může přihodit, že nenasadíte-li si v pravý čas límeček, ztratíte děvče, avšak neodhodíte-li v pravý čas límeček, ztratíte obchod. Někteří podnikatelé (ale i politici) jsou nažehlení a navonění, okravatovaní jako kadeřníci anebo sňatkoví podvodníci. Existují nabarvení a vyholení konzultanti, kteří voní na dálku antiperspirantem a toaletním mýdlem, jakoby chtěli zakrývat špínu, skrývat špinavé myšlenky anebo okrášlit nudnou hlavu. Získávají děvčata, ale ztrácejí obchody. Podnikatel má vonět důvěryhodností a spolehlivostí, ne parfémem.

Bílé límečky nosí číšník, vrátný, kancelářský sluha, nosič dopisů, archivář, kočí, atp., ale také ředitel Rojt, Hoza, Klátil, Ševčík, Bobák, Cekota, Chlud, Hlavnička, Kraus, zkrátka kdekdo. Rozdíl je jen v tom, co je nad límečkem v hlavě. Jestliže si ve vašich letech vpravíte pomocí rukou do hlavy to, co potřebujete a to co potřebuje rozumná práce, pak tomu bílému límečku neujdete. Možná však, že si jej potom zapomenete často připnout.

Jestliže chcete v obchodě vydělávat peníze a vůbec dělat obchod, pak nehledejte zaměstnání u různých těch obchodních ústavů, obchodních komor a podobných úřadů, které se obchodu vyhýbají jako čert kříži. Úředník není obchodník, byrokrat není odborník a komora není podnikatel. Začněte prodávat kaštany, noviny, zametat krám, rovnat pytle ve skladě – něco. Podnikání je činnost. Podnikatel není úředník ani profesor ani politik. Podnikatel podniká! Prostý absolvent školy má tři druhy znalostí: cenné, cenné před třiceti lety a bezcenné. T. zv. sebevědomí absolventa je pak přímo úměrné nasbíranému množství obou posledních kategorií. Cenné znalosti vytvářejí pouze to jediné cenné sebevědomí: dovedu, umím, dokážu, provedu, vytrvám, zvítězím.

Vydrhl jsem vlastníma rukama umývárnu v koželužně č. 16, protože čistič byl toho názoru, že toto vydrhnutí je nemožné. Jsem však zaměstnán množstvím vlastní práce, abych se mohl zabývati dále starostmi o každodenní vydrhnutí všech umýváren v dílnách. Jaká to škoda, že tolik věcí „nejde"! Jistě jste se setkali s „odborníky", kteří jen proklamují co všechno nejde, co je nemožné a na co není čas. Musíte po nich kontrolovat kvalitu, prověřovat rozvrhy a data, pročítat dopisy, ověřovat telefonáty – a drhnout umývárny. Děláte tedy práce dvě: svoji a jejich, tak jako Baťa.

Cherchez la femme. Hledej za tím ženu. Za každým úspěšným mužem stojí žena, tak jako za každým neúspěšným a líným peciválem či lotrem. Avšak žena také dovede muže nesmírně mocně srážeti v jeho snaze po vyniknutí, a to i tehdy, nebo zejména tehdy, když má o něj největší zjevnou starost. Oba Baťové se zajímali o vzájemné vlivy mužů a žen na motivaci, výkon a iniciativu zaměstnanců. Za slabými, neúspěšnými muži hledali ženy, stejně jako za muži vynikajícími. Přílišná „starost" ženy se často ukazovala být ne starostí o muže, ale o sebe. Naše práce není žádné milování. Je to trhání se s prací, s výkonem, s časem, se situací.

Skromná žena – lenivý muž. Nadšená žena – úspěšný muž. A naopak!

Podnik je živé těleso, organisace lidí a strojů, spojených proto, aby sloužili existenci jiných lidí a touto službou si zabezpečovali svou vlastní existenci. Podnik je živý organismus, ne stroj. Je spoluprací orgánů-zaměstnanců za účelem služby. Zodpovědnost za život podniku má podnikatel, zaměstnavatel, hlava podniku. Zaměstnanec se dobrovolně přihlásil k pomoci podniku i podnikateli ve službě veřejnosti a tím zabezpečil svoji existenci a blahobyt.

Nejlepším a první projevem spolupráce ze strany zaměstnavatele je postaviti zaměstnance k pravému zaměstnání, při kterém by si: 1. Neničil zdraví, 2. Vydělal co nejvíce, 3. Měl možnosti vzdělání a postupu, 4. Měl možnost plně a šťastně využít svůj život průmyslového člověka. Kolik zaměstnavatelů se nezajímá o zdraví (Nechte na nich, anebo na státu), o výdělky (Nechte na odborech), o vzdělání (Nechte na školách a státu) a o šťastné životy (Nechte na nich) svých zaměstnanců? V čem asi spočívá jejich pracovní úsilí? O co se vlastně zajímají? V čem je smysl jejich podnikání? Kladou si vůbec takové otázky, tak jako si je neustále kladl Baťa, Tomáš i Jan?

Průmyslová práce má být řízena tak, aby poskytovala všem zaměstnancům příležitost k nabytí vlastního kapitálu. První a největší organisační povinností zaměstnavatele je, aby své zaměstnance učil a vedl k vydělávání kapitálu a k tomu, aby ho udrželi. Někde se zaměstanci kapitalisty nestávají, kapitálu nenabývají, pobírají pouze plat – zůstávají námezdníky. Jejich vlastní organizace je v námezdnickém poměru udržují a od kapitalismu je odrazují. Jejich zaměstnavatelé je ke kapitalismu nevychovávají – jsou to špatní podnikatelé. Zbavují se toho nejlepšího prostředku k vytváření znalostí, zkušeností a přístupů, které moderní podnik potřebuje. Proto pod slovem spolupracovník rozumíme spolupodnikatele.

Spolupodnikatel-kapitalista musí vytvářet hodnoty větší než za které je placen, protože pouze ze své přidané hodnoty placen je. Nesmí prostě zkonzumovat celý výnos práce své i svého podniku. Kapitál je vracen do procesu tak jako část úrody do půdy. Podnikatel je hospodář, sedlák a kapitalista; podnik je pole, zorané a žírné; pracují na něm spolupracovníci, vládne na něm spolupráce – ne třídní boj.

Státní podnikání: 1. Zbavuje občany hospodářské iniciativy a ponižuje je na stupeň nevolníků. Jsou závislí na absolutistickém státu, vlastně jeho byrokracii, nejen politicky, ale i hospodářsky. 2. Odstraněním soutěže ztrácí měřítko pro své výkony a svou prospěšnost. 3. Umisťuje příliš mnoho lidí k hospodaření z cizího, t. j. bezejmenného majetku státního. 4. Přenáší své ztráty a nedokonalosti v hospodaření pomocí politických a zákonných zákroků na své zaměstnance a spotřebitele. Podnikání státem není podnikání, ale manipulace peněz cizích lidí pomocí nehospodářských nástrojů. Politické strany jistě nemají podnikat a mít slovo či dokonce zastoupení v ekonomickém řízení podniku, obce či regionu. Následkem takového nehospodářského „hospodaření" může být pouze úpadek, stagnace, korupce a ztráta konkurenceschopnosti.

Antonín Cekota

Výše čistého zisku závodu je součtem myšlení, úsilí, práce, zkrátka podnikatelské iniciativy všech zaměstnanců závodu. Čím hospodárněji myslí a pracuje jednotlivec, třeba u nejnepatrnější práce, tím lepší jsou společné výsledky. Peníze jsou pouze mírou vynaloženého úsilí a myšlení, mírou čistého zisku. Koordinace a organizace práce, tedy úroveň znalostí uplatněných ve výrobní činnosti, jsou podstatou tvorby přidané hodnoty i tvorby zisků. Všichni účastníci hodnotového řetězce se mohou a musí podílet na tvorbě celkové přidané hodnoty týmu, oddělení i podniku.

Vrcholné výkonnosti kteréhokoliv podniku a jeho schopnosti soutěžit po dlouhá léta na světovém trhu nelze docílit pouhými stroji, vynalézavostí zaměstnanců a jejich pracovitostí. Rozhodující je vynalézavost jeho vůdce, směřující k rozvíjení potenciálních lidských sil a ideální využití fyzických možností, které obor poskytuje. Vůdce (lídr, šéf) je ten, kdo vytváří nejlepší podmínky pro práci a vynalézavost pomocí organizace, systémů koordinace a reinženýringu procesů. On jediný může přivést podnik na vyšší úroveň podnikání a konkurenceschopnosti, pokud není pouhý administrátor - a tudíž ne vůdce.
(KONEC)

ZACATEK