POLOJASNO
--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Zelený Milan č.: 570
Název: 17. listopad 1989 byl pučem StB
Zdroj: NN Ročník........: 0001/007 Str.: 021
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: . . Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Dne 17.listopadu 1989 byli pražští občané a studenti zmanipulování a znásilněni souhrou krajně temných sil komunistických StB, KGB, Charty a podobných organizací (souhlasíme až na CH 77, mezi chartisty byla řada slušných a poctivých lidí nezatížených minulostí, např. P.Cibulka a řada dalších, pozn.red.). Deprimující následky tohoto ponížení poneseme, obzvláště naši mladí lidé, po dlouhá desetiletí. Toho dne jsme se stali panáky na šachovnici dlouho připravovaného puče. Byli jsme vedeni za nos - až dolů na Národní třídu. Jsme nyní plně v moci lidí, kteří se upsali pučistům tzv. sametové revoluce: za tento konspirační "samet" platíme a budeme i nadále platit velmi draze. Nyní lze pochopit, proč je dnešní vláda složena z bývalých komunistů, či dokonce i z přímých funkcionářů komunistického režimu. Nyní lze chápat, proč jsou do diplomatických, ministerských a úředních pozic jmenování bývalí komunisté téměř výhradně. Porozumíme prezidentským prohlášením, že nejde vůbec o komunisty, ale o to, kdo kradl a kdo ne. Ti, kteří okrádali socialistický stát, podporovali přes čtyřicet let, ti zůstanou na vršku.
V Praze právě vyšla kniha Václava Bartušky, nazvaná "Polojasno" (nakladatelství Ex Libris, Kladenská 43, 160 00 Praha 6, září 1990). Autor uzavírá, že tzv. 17.listopad byl vnitrostranický převrat s cílem nastolit buďto nový, progorbačovský kurs, anebo odstranit vládu komunistů vůbec. Bartuška se soustředil hlavně na tyto dvě varianty:
1. Reformní křídlo uvnitř KSČ se rozhodlo, spolu se špičkami StB a za tichého souhlasu KGB, vyvolat vlnu veřejného odporu proti stávajícímu vedení s cílem nahradit je perestrojkovým týmem mladších funkcionářů. 2. Šéfové StB využili svých kontaktů na oststní politické strany, především jejich obrodné proudy a opozici soustředěnou kolem Charty 77. Navrhli jim změnu společenského zřízení v Československu a podíl na moci za předpokladu, že StB zůstane i nadále její síla a vliv.
Václav Bartuška (narozen r. 1968) byl jako zástupce studentů vyslán do parlamentní komise, vyšetřující příčiny a pozadí 17.listopadu 1989. Touto komisí byl pověřen zvláštním pátráním v oblasti Státní bezpečnosti. Kniha "Polojasno" je vlastně deníkem vyšetřování od 28.listopadu až do 9.května 1990. Kniha končí vyjádřením hlubokého zklamání a deziluze mladého studenta:
"Pět měsíců jsem se přehraboval ve vnitřnostech bývalého režimu, tak dlouho, až mi došlo, že fasády se mění, ale vnitřnosti zůstávají." Tu stojí naši mladí lidé a tu stojíme i my všichni: na pokraji burcující deziluze, na pokraji ztráty důvěry ve všem a ve všechny, kteří byli pučem StB vyneseni na vršek a kteří tedy dnes ty staré struktury posilují do nich své patrony a své nohsledy, jak bylo domluveno. Bartuškův styl je dokumentární a neúprosný:
"Pochopte kluci", snaží se Danisz, "kdyby se ukázalo, že tu revoluci udělal Lorenc s Hegenbartem, uškodilo by to dobré věci. Nemá smysl předčasně bourat mýty. Lidé věří, že je to dílo studentů a Občanského fóra, tak proč jim tuhle víru brát? (str.203)
Bartuška reaguje: "Jestli je to, co mi řekl, pravda, odehrávalo se v této zemi jedno z největších pimprlových představení v dějinách lidstva." (stra.175)
Mladý student se cítí ponížen rolí, kterou mu estébáci na Národní třídě přisoudili" Národní třídou burácela hesla. Svíčky, prapory, cinkání svazků klíčů: Dejte šaškům rolničky! Poslední zvonění. (str.198)
"Tímto odhalením dostává případ nové politické dimenze. Tady už nejde jenom o přímou trestní odpovědnost, ale i o politické pozadí. Ovšem nemusíte se ničeho obávat. Sacher měl několikahodinový rozhovor s Havlem, takže po této linii je naše práce zajištěna." (str.202)
Danisz vrtí hlavou: "Vašek Havel nebude mít radost, když do toho spadne Hegenbart. Vždyť víte, co o něm říkal."
"Víte co, pane doktore? doplňuju. "Zeptejte se pana prezidenta, jak to myslel. A jestli nám chce říkat, co můžeme a co ne, tak má smůlu. Aspoň u nás dvou." (str.203)
"Pravda o Lorencově spiknutí proti Jakešovi a jeho partě je samozřejmě velkou obžalobou mocenských praktik komunistické strany a jejích bývalých představitelů. Zároveň však nastavuje kruté zrcadlo našim iluzím, zrozeným v listopadu. Zdá se totiž, že jsme tuto zemi od základu nezměnily my, lid, ale pár pánů s nepředstavitelnou mocí, zběhlých v umění vrážet nůž do zad. "Nehledali páni spiklenci náhodou spojence i mimo KSČ? Kdo mohl být tím tichým společníkem? Obrodníci v lidové straně? Socialisté? Opozice?" (str.208)
"Všichni ti Jakešové, Fojtíci a Adamcové (ale stejně tak i dnes Havlové, Čalfové a Dienstbierové) žili v neustálých obavách z podrazů svých soudruhů. Strach, který existuje mezi mocnými i v demokratických zemích má v totalitě podobu zmrtvující hrůzy". (str.217)
"A zápas o vnitro skončil vítězstvím Sachera. To, co by v normální zemi znamenalo okamžitý odchod ministra od válu, řeší Havel chápavým úsměvem. Cítíme v tom až příliš mnoho pragmatismu." (str.228)
Bartuška pak končí předložením zprávy vyšetřovací komise parlamentu dne 9.května 1990: "Parlament vyslechne Stankovo slovo s naprostou lhostejností. Žádná diskuse, žádné připomínky, nic. Bůhví jestli naši závěrečnou zprávu vůbec někdo četl. Ještě unavené zvednutí rukou, to aby aspoň usnesení po nás zůstalo, a je po všem." (str.248)
Místo dalších citátů postačí jen několik slov: "Některým lidem patrně nevadilo na StB to, že sloužila komunistům. Štvalo je, že StB nesloužila jim. A teď zvítězili."..."My přece nemůžeme napsat, že si staré a nové mocenské struktury dobře rozumějí a společně se snaží vyšetřování zastavit."...
"Pozoruhodné názorové sblížení některých vítězů a poražených mě vede k otázce, kolik představitelů současné mocenské špičky má asi opravdový zájem najít pravdu o 17.listopadu 1989?"
Původně nesmyslná či nepochopitelná fakta začínají zapadat. "Polojasno" poskytuje klíč. Eva Petrášová (Zmena, září 1990) píše o interview s Václavem Havlem v červenci 1989 v deníku "The Guardian", kde se již hovoří o tom, že bude prezidentem, ne nechceně či dočasně, ale spíše doživotně. V létě 1989 navštívil Chicago také Václav Klaus, který vystupoval jako budoucí ministr financí a již tehdy předložil zásady své šokové (a šokující) "reformy". Celé jaro 1989 a obzvláště před 21.srpnem 1989 vyzýval Havel studenty a občany, aby nedemonstrovali, aby nevycházeli do ulic, aby čekali na jednání s mocí. Předčasná revoluce, obzvláště s Havlem ve vězení či mimo Prahu, by mohla plány pučistů nepříjemně zhatit.
"Polojasno" je tedy znepokojující, až úděsná pravdu hledající a pravdu nenacházející kniha. neschopnost a nemožnost dopátrat se pravdy je vlastně důkazem hluboké a trvalé pravdivosti autorových závěrů.
Prof. Milan Zelený
BESEDA K OSOBE M.Z.
HOME M.Z.
CLANKY JINYCH NA TEMA LEVICE-PRAVICE
ZASLAT PRISPEVEK