SLOVNÍČEK DEMOKRACIE/PŘÍLOHY 2
---------------------------------------------------------------------

PŘÍLOHY 2

(POKRAČOVÁNÍ)
Na konci roku 1969 ukončil Mises, po léta nedoslýchavý, svou činnost na univerzitě. Během posledních dvou let jeho života ho opouštěly síly a 10. října 1973 krátce po jeho návratu z prázdninového pobytu ve švýcarských Alpách Ludwig von Mises zemřel v New Yorku ve věku 92 let.



VIII



I v jeho druhé vlasti, Spojených státech, zůstalo Misesovi zapovězeno zásadně změnit orientaci politiky. Transformace americké společnosti směrem ke státu blahobytu pokračovala po válce beze změn, rychleji za demokratů a pomaleji - ale stále ve stejném směru - za republikánů. Na rozdíl od Rakouska (a Německa) se ale Misesovi ve Spojených státech podařilo ukotvit "Austrian Economics" jako domácí ideologické hnutí, zahrnující akademiky i neakademiky, a proto do velké míry nedotčené neustálým střídáním intelektuální módy. V okamžiku své smrti byl Rakušan Ludwig von Mises uznáván všemi, přáteli i nepřáteli, jako jedna z vynikajících intelektuálních vůdčích osobností radikálního anti-etatistického, libertariánsko-konzervativního hnutí a kultury - navazující na staro-americkou tradici "Old Right", (26) kterou svedla dohromady opozice proti Rooseveltovu "New Dealu". (27)

Po Misesově smrti prožilo jím obhajované ideologické hnutí mnoho výkyvů. Počátkem 70. let se v USA poprvé (jako ve většině zemí západní Evropy) objevil fenomén stagflace - inflační (místo dříve obvyklého: deflační) recese. Podle Keynese by tato událost měla být považována za "nemožnou"; podle jeho učení je právě inflace prostředkem, jak z recese vybřednout! Americkým univerzitám do té doby neomezeně vládnoucí keynesiánství bylo tímto otřeseno ve svých teoretických základech a dostalo se do krize, ze které se dodnes nezotavilo. V roce 1974, rok po Misesově smrti, pak obdržel Hayek - jako první ne-keynesiánec - Nobelovu cenu za ekonomii za svůj příspěvek k vývoji misesovsko-hayekovské teorie hospodářského cyklu. Výsledkem spolupůsobení obou událostí byl silnější zájem o "Austrian Economics". V akademických kruzích bylo opět úctyhodné studovat "rakouskou školu", která byla během vrcholného keynesiánství ignorována nebo zapomenuta. Mnohé nadace začaly vysloveně zahrnovat "Austrian Economics" do svých programů, které podporovaly. Konference a knihy k tématu "Austrianism" se hromadily a prominentní ex-misesovští keynesovci jako Fritz Machlup a Gottfried von Haberler se zase hlásili k "Austrians".

Koncem 70. let a především s nástupem Reagana do prezidentského úřadu začal tento zájem opět opadat. "Chicago School", hospodářským vědám dominující škola, keynesiánce zatím vypudila. Aby mohli vstoupit do Reaganovy administrativy, začala se celá řada někdejších podporovatelů a podporovaných distancovat od tvrdého - misesovského - jádra praxeologické metody rakouské školy: Hayek - jako zastánce "mírného" státu blahobytu, popperovců a anti-racionalistů - platil za přijatelného; ovšem Mises byl údajně příliš "extrémní", "dogmatický" a "racionalistický" a musel být jako "reakcionář" z tohoto hnutí vyloučen. (28)

Od počátku 80. let vzniklo jako odpověď na tyto odsunovací manévry odvetné ideologické hnutí vedené dlouholetým Misesovým žákem Murray N. Rothbardem. Rothbard se ještě za Misesova života svou knihou Man, Economy and State pasoval na jeho intelektuálního dědice. Mises toto rozsáhlé dílo recenzoval a obdařil nejvyšší chválou. Od té doby se množstvím zásadních knih (29) a nespočetných statí - stal rodem rovným Jeho Eminenci Misesovi. Ve spolupráci s Rothbardem založil novinář a Misesův obdivovatel Llewellyn H. Rockwell v roce 1982 na Auburn University v Auburnu, státě Alabama, Ludwig von Mises Institute, financovaný výhradně ze soukromých darů. Činností institutu - vědeckými konferencemi, semináři, stipendii, knihami vědeckými i populárními časopisy a magazíny - je od té doby opět, s charakteristickou nekompromisností, věnována pozornost myšlence liberální společnosti, kterou vysvětlil Mises v tomto po více než 70 letech znovu vycházejícím nadčasově aktuálním Liberalismu nesporně jasně a stručně: soukromé vlastnictví a na dělbě práce postavená výhodná směna jako základ morálky a ekonomického blahobytu; vláda, jejíž výlučnou funkcí je zajištění a prosazování těchto soukromých vlastnických práv a z toho vycházejícího tržního hospodářství - a která nezasahuje "korekčně" ani do osobního rozdělení příjmů a majetku v důsledku tržních procesů, ani do výchovy a vzdělávání, a která je neustále konfrontována s neomezeným právem menších jednotek oddělit se od větších; volný obchod a mezinárodní zlatý standard.

V důsledku tohoto působení je Misesem založené ideologické hnutí dnes populárnější a vlivnější než kdy předtím. Vyšly všechny Misesovy knihy a přibyly k nim nové (sbírky článků). Misesovci dnes vyučují na mnoha amerických univerzitách a existuje celá řada ekonomicko-vědních oborů s vysloveně rakouským zaměřením. Zájem studentů o Misesem reprezentovanou "Austrian Economics" rychle rostl. Rakouský - Misesův - hlas přestavuje v americkém veřejném mínění nadále viditelnou a nepodceňovanou intelektuální sílu. Misesem předpovězený kolaps socialismu ve východní Evropě propůjčil tomuto hlasu mezinárodní váhu.

Přece však ani dnes, na konci dvacátého století - přesto, že Misesem předpovězená krize státu blahobytu ve Spojených státech a západní Evropě nabývá ostřejší podoby - není triumf misesovských idejí úplný a je nutno se obávat, že bude nadále platit to, co napsal Mises v roce 1962 do předmluvy k americkému překladu Liberalismu: "Když jsem se před třiceti pěti lety snažil podat souhrn idejí a principů oné sociální filosofie, která byla kdysi známa pod jménem liberalismus, neliboval jsem si v marné naději, že by můj souhrn zamezil hrozícím katastrofám, k nimž politika prováděná evropskými národy tak manifestačně směřovala. Všechno, čeho jsem chtěl dosáhnout, bylo nabídnout malé menšině myslících lidí příležitost, aby se dozvěděla něco o cílech klasického liberalismu a o jeho výdobytcích, a tímto způsobem rovnat cestu pro znovuvzkříšení ducha svobody teprve poté, co dojde k nastávajícímu debaklu."


Poznámky k textu

(1) F.A.Hayek, "Einleitung" zu Erinnerungen von Ludwig von Mises, Stuttgart: Gustav Fischer, 1978, s.XI.
(2) Jeho mladší bratr, Richard von Mises, se stal významným matematikem a teoretikem pravděpodobnosti. Vyučoval na Berlínské univerzitě a po několika letech v Istanbulu také na Harvardské univerzitě.
(3) L.v. Mises, Die Entwicklung des gutsherrlich-bäuerlichen Verhältnissen in Galizien (1772-1848), Vídeň: Franz Deuticke, 1902 (Wiener Staatswissenschaftliche Studien. 4. svazek., sešit 2).
Carl Grünberg následoval na počátku 20. let nabídku univerzity ve Frankfurtu nad Mohanem a stal se tam prvním vedoucím Institutu sociálního výzkumu, který měl později nabýt na významu pod vedením Maxe Horkheimera a ve spojení s Theodorem Adornem, Herbertem Marcusem a Jürgenem Habermasem.
(4) Carl Menger (1840-1921), zakladatel (společně s W. St. Jevonsem a L. Walrasem, avšak nezávisle na nich) subjektivní teorie hodnoty a neoklasické ekonomie, otec vídeňské školy mezního užitku a účastník "metodologického sporu" ("Methodenstreit") jakožto obhájce čisté teorie a protivník Gustava Schmollera a historické školy, uvažoval o odchodu z Vídeňské univerzity, kde začal vyučovat v roce 1873, v době kdy tam začínal studovat Mises. K osobnímu seznámení mezi Mengerem a Misesem došlo až po roce 1910.
Mengerův brzký odchod z veřejného života měl svůj původ v jeho stále sílícím pesimismu. V odvrácení evropského světa od liberalismu a kapitalismu v průběhu poslední třetiny 19. století - a v Rakousku především od konce 70. let - viděl Menger předzvěst přicházející katastrofy a neviděl žádnou možnost, jak ji odvrátit. Dokonce i na Vídeňské univerzitě byl izolován a čím dál tím více ztrácel vliv. Katedry v Rakousku a Vídni se dostávaly stále více do područí zastánců prusko-německé historické školy. Menger sdělil tento pesimismus mj. svému žáku a příteli arcivévodovi Rudolfovi, následníkovi trůnu. Rudolf spáchal v roce 1889 společně se svojí milou v Mayerlingu sebevraždu.
(5) Eugen von Böhm-Bawerk (1851-1914) systematicky rozšířil dílo Mengerovo o teorii úroku a kapitálu. Jeho monumentálním stěžejním dílem je trojdílná práce Kapital und Kapitalzins. Tato kritika pracovní teorie hodnoty uštědřila marxovské ekonomii smrtelný zásah. Jako ministr financí se zasazoval Böhm, který byl liberál jako Carl Menger, za striktní dodržování zlaté parity rakouské měny a za vyrovnaný státní rozpočet bez zásahů centrální banky.

Ostatními prominentními účastníky Böhmova semináře byli ekonom Joseph Schumpeter, který patřil k lausannské (walrasovské) škole, dále marxo-positivista Otto Neurath a austro-marxista a pozdější vůdce sociálně demokratické strany Otto Bauer. (6) Dokud jsou peníze zbožovými penězi, které mají i jiné než monetární způsoby využití (v případě zlata například na výrobu šperků), je zvýšení množství peněz samozřejmě užitečné v případě, že zvyšuje nabídku zboží nemonetárního užití - ve formě spotřebního zboží či kapitálových statků. Pouze pokud se týče monetárního použití, je jakékoliv množství peněz stejně "optimální".
(7) V pozdějších pracích šel Mises dokonce ještě o krok dále: aby bylo možné hospodářské cykly zcela vyloučit, je nutné, aby bylo zakázáno jakékoliv vydávání (zlatem) nekrytých bankovek. V té míře, v jaké budou komerční banky sloužit jako banky depozitní a budou poskytovat svým vkladatelům právo kdykoli si vyměnit hotovost (oproti jejich funkci spořitelních a zápůjčních bank, kde jsou vkladatelům stanoveny výpovědní lhůty), musí být tyto banky povinny držet 100%-ní rezervy.
Vypracovanou formu své teorie konjunktury předložil Mises v roce 1928 ve své knize Geldwerstabilisierung und Konjunkturpolitik. V anglicky mluvících zemích se tato teorie stala známou prostřednictvím Friedricha A. Hayeka a jím v roce 1936 zveřejněné knihy Prices and Production. V roce 1974, rok po Misesově smrti (!), dostal Hayek Nobelovu cenu za ekonomii za svůj přínos k vypracování misesovsko-hayekovské teorie konjunktury.
Misesova Theorie des Geldes und der Umlaufsmittel byla v roce 1914 recenzována (Economic Journal XXIV: 417-419) Keynesem (1883-1946). Po jisté pochvale kritizoval Keynes knihu jako "nekonstruktivní" a "neoriginální". Přičemž Keynes podle pozdějšího vlastního doznání nevládl němčinou. Ve svém Treatise on Money, zveřejněném v r. 1930, přiznal (svazek I, str. 199, poznámka 2): "Německy rozumím jasně jen tomu, co už vím! - takže mi nové myšlenky kvůli obtížnosti tohoto jazyka zůstávají skryty."
(8) Za tuto zradu byl Bauer svými soudruhy pranýřován a namířil svou nenávist proti Misesovi. Štval proti němu studenty a neúspěšně se pokoušel dosáhnout Misesova odchodu z učitelského sboru Vídeňské univerzity.
(9) Směnný poměr mezi americkým dolarem a německou markou byl v červnu 1914 1:4. V listopadu 1923, krátce před markovou důchodovou reformou (Rentenmarkreform) byl 1:4,2 bilionů!
(10) Již v roce 1919 vyšla jeho kniha Nation, Staat und Wirtschaft ve které na základě množství analýz soudobých dějin zkoumal problémy poválečného uspořádání a především otázku nacionalismu. Podobně jako ve svém pozdějším, zde opětovně vycházejícím Liberalismu ukázal, že pouze striktní politika laissez faire, kdy se státy zdrží především jakýchkoli zásahů do školství a vzdělávání, může zajistit harmonické soužití rozdílných národnostních, náboženských a jazykových skupin.
(11) Friedrich von Wieser (1842-1926), po svém švagrovi Böhm-Bawerkovi nejvýznamnější zástupce druhé generace Vídeňské školy. Od roku 1903 se stal nástupcem Mengera na katedře a na rozdíl od Mengera a Böhma byl etatista a sociální reformátor. Von Wieser byl zároveň Hayekovým prvním učitelem.
(12) E. Craver, "The Emigration of Austrian Economists", History of Political Economy 18, 1987, str. 5.
Ve skutečnosti hrál antisemitismus nejmenší roli. Hayek ve svém nedokončeném eseji pro New Palgrave Dictionary konstatoval, že na Vídeňské univerzitě a zvláště na právnické fakultě, kde sídlily i hospodářské vědy, bylo značné množství židovských profesorů. Povolání některého z židů na univerzitu bylo ale obvykle závislé na souhlasu vídeňské židovské obce. Mises se však této obci velmi znelíbil svojí zničující kritikou socialismu. Jeho povolání by proto v neposlední řadě býval zabránil antikapitalismus vídeňského židovstva.
(13) Katedry obsadili Othmar Spann, Hans Mayer a Ferdinand hrabě Degenfeld-Schonburg. Spann, kterému bylo teoretické národohospodářství sotva známo, zastánce organicistické společenské vědy ("universalismu") a antisemitista, byl znám jako teoretik nacionálního socialismu. Mayer, Wieserův oblíbený žák a jeho nekritický sterilní následovník, byl mistrem oportunismu. Ve stálém přizpůsobování se měnící se politické realitě byl nejprve etatistickým sociálním reformátorem. Po "Anschlussu" v roce 1938 se ukázal jako nacionální socialista a útočil na Spanna (s nímž byl osobně znepřátelen), že je v nedostatečné míře národním socialistou (Spann byl následně obviněn a mučen). Po obsazení Vídně Sověty byl Mayer člen komunistické strany a poté se stal sociálním demokratem. Degenfeld, následovník Grünberga, byl bezvýznamným ekonomickým historikem. Jeho kvalifikace spočívala v jeho šlechtickém titulu, v zohavujících válečných zraněních a v antisemitismu.
Dvakrát se mluvilo o tom, že by byl Mises povolán na německou vysokou školu (v roce 1925 na Kielskou univerzitu a v roce 1928 na Vysokou školu obchodní v Berlíně). V obou případech byla proti Misesovi okamžitě rozpoutána štvavá kampaň a povolání se nekonalo. Misesovo mínění o (malo-) německých sociálních vědách, kterým dominovala historická škola a které byly organizovány ve Spolku pro sociální politiku, bylo zničující. Přesto existovala i v německé říši celá řada učenců, kteří se s Misesem přátelili, jmenovitě Max Weber, Max Scheler, Leopold von Wiese, Albert Hahn, Walter Sulzbach, Wilhelm Röpke, Alexander Rüstow, Götz Briefs, Georg Halm, Richard Pasow, Eberhard Gothein a Ludwig Pohle.
(14) Fritz Machlup byl jediným Misesovým žákem, který se později stal slavným ekonomem, jenž psal svou doktorskou práci pod jeho vedením. Friedrich von Hayek, Gottfried von Haberler a Oskar Morgenstern se stali "oficiálními" Misesovými žáky teprve po promoci. Jim se také podařilo habilitovat se. Machlupův pokus o habilitaci oproti tomu nevyšel. Potřeboval podporu minimálně jednoho ze tří řádných profesorů. Mayer odmítl, protože Machlup byl Misesovým žákem. Spann a Degenfeld zase odmítli, protože byl - narozdíl od Hayeka, Haberlera a Morgensterna - žid.
(15) Srovnej M. v. Mises, My Years with Ludwig von Mises, Appendix One, s. 203.
(16) Pro forma, aby univerzitní profesoři nebyli dotčeni, byl předsedou zvolen Hans Mayer. Po Misesově odchodu v roce 1934 činnost společnosti pomalu utichla. V roce 1938 sdělil Hans Mayer Misesovi písemně, že jako neárijec je z této společnosti vyloučen.
(17) Hayek opustil Rakousko v roce 1931, aby převzal profesuru na London School of Economics; Machlup emigroval v roce 1933 do Spojených států; Haberler odešel v roce 1934 do Ženevy a v roce 1936 do USA; Morgensternse vystěhoval v roce 1937 do Spojených států.
(18) Dalšími členy Vídeňského kruhu byli Otto Neurath, Rudolf Carnap, Carl G. Hempel, Herbert Feigl, Victor Kraft, Fritz Waismann a Gustav Bergmann. Ludwig Wittgenstein a Karl Popper patřili k jeho širšímu okruhu.
Vztah obou bratrů Misesových byl po dlouhou dobu napjatý. Zlepšil se v době americké emigrace, ale nikdy nebyl úzký. Richardova kniha "Positivismus" byla podle Ludwigova mínění od začátku až do konce špatná. Naproti tomu Ludwig akceptoval Richardem vyvinutou "objektivní interpretaci četnosti" v teorii pravděpodobnosti. V "Nationalökonomie" vypracoval (zřídka povšimnuté) rozhodující vylepšení teorie Richarda von Misese tím, že vytvořil bezepornou (necyklickou) definici pojmu nahodilosti resp. nepravidelnosti.
Naprostý průlom pozitivistické filosofie do ekonomie nastal zveřejněním článku Miltona Friedmana v roce 1953 "The Methodology of Positive Economics." (Tato studie byla v roce 1997 vydaná Liberálním institutem v českém překladu. - pozn. překl.)
(19) Aby zdůraznil charakter ekonomie jako ne-hypotetické, apriorní vědy o realitě, zvolil pro ni Mises původně označení "sociologie" a později - protože tento termín mezi tím získal naprosto odlišný význam - "praxeologie" (logika jednání).
V anglicky mluvících zemích byly Misesovy výzkumy základů ekonomických věd popularizovány především jeho žákem Lionelem (lordem) Robbinsem. V jeho knize The Nature and Significance of Economic Science, která vyšla v roce 1932, zastával Robbins v poněkud rozvláčné podobě stejnou metodologickou pozici a teorii poznání jako Mises. Robbinsova kniha byla po přibližně dvě desetiletí - až do průlomu positivistů a popperovců začátkem 50. let - základním metodologickým dílem a metodologickým vodítkem.
(20) Skutečnost, že se J. M. Keynes identifikoval s nacionálně socialistickou hospodářskou politikou a legitimoval ji svou autoritou, je keynesiánci z pochopitelných důvodů ráda potlačována. Ve skutečnosti napsal Keynes v úvodu svého německého překladu Obecné teorie, který vyšel na konci roku 1936, jednoznačně a nezpochybnitelně (s. 8): "Ortodoxní tradice, která vládla v Anglii 19. století, neměla nikdy tak silný vliv na německé myšlení. V Německu byly vždy důležité ekonomické školy, které silně zpochybňovaly dostatečnost klasické teorie pro analýzu soudobých událostí. ...Mohu proto možná očekávat, že u německých čtenářů narazím na menší odpor než u čtenářů anglických, když jim předložím ucelenou teorii zaměstnanosti a výroby, která se v důležitých vztazích bude odlišovat od ortodoxní teorie. ...Ucelená teorie výroby může být daleko jednodušeji přizpůsobena podmínkám totálního státu než teorie výroby a rozdělování dané produkce vyrobené za podmínek svobodné soutěže a velké míry laissez-faire."
(21) Henry Hazlitt je autorem mnoha knih k ekonomicko-teoretickým politickým a filosofickým tématům. Jeho nejznámější a nejvlivnější kniha - přeložená do více než tuctu jazyků a do dnešních dní skutečný bestseller - je Economics in One Lesson (na sklonku roku 1998 vyjde zásluhou Liberálního institutu český překlad této knihy - pozn. překl.).
Hazlitt recenzoval anglický překlad Misesovy Gemeinwirtschaft a stal se Misesovým ctitelem a později jedním z jeho nejbližších osobních přátel.
(22) Na podzim 1998 vydává Liberální institut jeho knihu Jak fungují trhy. (pozn. překl.)
(23) R. Raico, "The Legacy of Ludwig von Mises", The Libertarian Review, září 1981.
(24) Srovnej např. M. Friedman, "A Monetary and Fiscal Framework for Economic Stability", American Economic Review, červen 1948

Kromě toho byl Friedman jako úředník amerického ministerstva financí za druhé světové války z velké míry zodpovědný za zavedení automatického zálohového placení daní ("withholding tax") - které prováděli zaměstnavatelé - a osobně tak přispěl k dramatickému růstu daňových příjmů a moci státu.
(25) Je charakteristické pro protiklad "Austrians" a "Chicagoites", že se katedra ekonomie na University of Chicago (kde působil Friedman) bránila nabídnout F. A. Hayekovi místo, když se počátkem 50. let přestěhoval z Anglie do USA: Hayek se stal "Professor of Social and Moral Sciences" na Unviersity of Chicago v "Committee on Social Though"; také Hayekova mzda nebyla placena univerzitou, nýbrž ji rovněž hradil - jako v případě Misesově - William Volker Fund.
Přestože měl Mises s Hayekem až do konce srdečný a úzký vztah a s pýchou hleděl na svého bývalého žáka a asistenta, byl přece jen smutný, když se Hayek během svého pobytu na London School of Economics ocital čím dál více pod vlivem svého tamějšího kolegy a přítele z Vídně Karla Poppera a jeho metodologických pseudověd, a že také Hayek ve svých pozdějších pracích o politické filosofii - jmenovitě ve Verfassung der Freiheit - podlehl, podobně jako Friedman, omylu, že je možné sjednotit stát blahobytu a svobodu. K protikladu Misese a Hayeka srovnej J. Salerno, "Ludwig von Mises as Social Rationalist", Review of Austrian Economics, Vol. 4, 1990; J. Herbener, "Ludwig von Msies and the Austrian School of Economics", Review of Austrian Economics, Vol. 5, 2, 1991; M. N. Rothbard, "The Present State of Austrian Economics", working Paper Auburn, AL.: Ludwig von Mises Institute, 1992; H. H. Hoppe, "F. A. Hayek on Government an Social Evolution. A Critique", Review of Austrian Economics, Vol. 7, 2, 1993.
(26) Vlivnými reprezentanty amerických "Old Right" ve dvacátých a třicátých letech byli například novináři a spisovatelé Henry L. Mencken, Albert Jay Nock, Rose Wilder Lane a Garet Garett.
(27) V USA znamená "liberální" totéž co v Evropě "sociálně demokratický". Klasičtí liberálové jako Mises si proto zvolili pro označení své pozice výraz "liberatariánský" (libertarian).
(28) Tato tendence byla - ať úmyslně či neúmyslně - Hayekem podporována. Před Misesovou smrtí a udělením Nobelovy ceny uznával Misese téměř neomezeně jako "velkého mistra". Potom - právě v předmluvě k Misesovým dílům (Erinnerungen /1978/ a Socialism /1981/) a zaobaleně v obecných pochvalách - pravidelně na Misese útočil kvůli jeho "excesivnímu racionalismu", jeho "apodikci" a jeho "apriorismu".
(29) Např. Americaęs Great Depression (1963); Power and Market (1970); For A New Liberty (1973); The Ethics of Liberty (1982).


© clanek upravil Jirka Schwarz ml. ( jirka.schwarz@libinst.cz )

LIBERALISMUS - ZACATEK
LIBERALISMUS - PRILOHY 1 (KLIKNI!)