Ostružiník křovitý (Rubus fruticosus L. spec. aggr.)
Keř ostružiníku má vzpřímené či poléhavé proutkovité, listnaté, většinou trnité výhonky (listnaté stonky – prýty).
Na některých lokalitách (spíše na slunných místech na pasekách, loukách, u cest a na kraji lesa) tvoří vzpřímené
stonky kompaktní keře vysoké 50 cm až dva metry, jinde jsou výhonky spíše poléhavé a řídké (např. ve stínu
uvnitř lesa) a rostlina dosahuje celkové výšky 20 až 70 cm, u opory více. Kulturní odrůdy a klony mají spíše
vzpřímený a relativně kompaltnější charakter, jejich nekvetoucí výhony se obloukovitě vracejí k zemi. Ostružiník
kvete ve druhé dekádě května až v červnu, někdy i začátkem července. Plody jsou drobné peckovičky tmavomodré
barvy. Vytváří celé porosty na okrajích lesů i uvnitř. U keřů na kraji pole hrozí znečištění jedovatými postřiky.
"Ostružiník křovitý je keř s dvojími prýty (stonky s listy).
Dvouleté nebo i víceleté poléhavé a dřevnaté lodyhy jsou květonosné,
jednoleté pruty jsou neplodné. Lodyhy jsou ostnaté, listy střídavé,
řapíkaté, 3 až 5 četné s pilovitě zubatou čepelí. Květenství je
latnaté nebo chocholičnaté, pětilístková koruna bílá nebo narůžovělá.
Souplodí, známá ostružina, je tvořeno z více než 20 černých,
neojícněných peckoviček, srostlých s lůžkem. V době plné zralosti jsou
ostružiny tmavě modré až černé. Rostlina kvete v červnu a začátkem
července." (J. Janča, J. A. Zentrich)
"Včelaři jej využívají při kočování včel, protože poskytuje velké množství
nektaru a pylu. Zlatožlutý med z ostružiníku je velmi kvalitní, dokonce lepší
než lipový." (Ing. M. Kučerová CSc.)
"Rod Rubus je neobyčejně proměnlivý a bylo popsáno více než 2000 taxonů,
z toho jich na území České republiky roste zhruba 200. Pro naše účely však
nemusíme naštěstí tyto druhy, poddruhy, odrůdy a jejich vzájemné křížence
vzájemně odlišovat." (J. Janča, J. A. Zentrich)
"Ostružina a malina patří do botanického rodu Rubus L., který činí botanikům
problémy desítkami svých proměnlivých druhů, přechodných forem a neobyčejně
pružným křížením. Ostružina představuje jen u nás kolem 80 malých druhů,
druh ostružiny křovité se rozpadá na asi 90 malých, velmi podobných, a navzájem
se křížících poddruhů." (J. Kresánek)
Z divoce rostoucích druhů je z hlediska úsilí o zachování původních druhů, resp.
ochrany půdy zajímavý např. ostružiník skalní, syn. ostružiníček skalní (Rubus
saxatilis), který je rozšířen téměř po celé Evropě. Souplodí na rozdíl od běžně
sbíraných druhů tvorí nečetné a málo spojené peckovičky světle červené barvy.
Dává přednost listnatým lesům a vápenité a humózní půdě, S oblibou roste
na skalnatých místech, zvláště v horách, kde jej nalezneme ještě mezi 2000–2400 m.
Jeho plody chuťově připomínají rybíz, jsou ale zřídka sbírány, neboť jsou dosti
vzácné. (Podle autorů: Jürke Grau, Reinhard Jung, Bertram Münker)
Ostružiník arktický roste v Severníí Skandinávii: (Finsko, severní Švédsko, Norsko)
a jeho listy jsou podobné lůisty jahodníku. Plody jsou již více ostružinám podobné,
mají tmavočervenou barvu a jsou příjemné kořeněné chuti.
(Podle autorů: Jürke Grau, Reinhard Jung, Bertram Münker)
Ostružiník ježiník, syn. ostružina ožina patří mezi euroazijské druhy se širokým areálem. Plody ostružiny ožiny
se hospodářsky nevyužívají, jsou kyselé a rozpadavé. Jako keř přispívá k upevňování břežních partií lužního lesa
proti erozívní činnosti vody v době záplav.
Kromě divoce rostoucích forem existuje několik vyšlechtěných odrůd, většinou bez trnů, s většími plody
o různé intenzitě barvy. Po stránce kvality, nutriční hodnoty a vůně však za divoce rostoucími v některých případech
zaostávají. Obecně platí, že čím má malinoostružiník nebo ostružiník tmavší a sytější barvu, tím má vyšší obsah
ochranných bioflavonoidů.
Pro potravinářské účely sbíráme plody (Fructus rubi fruticosi), pro léčebné účely do konce 20. století byl sbírán
téměř výhradně list (Folium rubi fruticosi). Dnes, po objevení silného ochranného a antioxidačního účinku
obsžených bioflavonoidů, patří plody mezi důležité léčebné drogy/suroviny a jako potravina mezi plody, jejichž
zvýšená konzumace by se měla stát jedním z důležitých cílů zdravé životosprávy a národního zdraví.
"Sirup z plodů se upravuje v určitém poměru s cukrem a ve farmacii se využívá k přibarvování a zlepšení chuti
různých léků. V lidovém léčitelství se sirup užívá jako nápoj při horečnatých stavech a rovněž jako přísada při
bylinných kúrách. V některých státech jsou jako léčivo uváděny i sušené zralé plody ostružiníku. Zralé čerstvé
plody se samozřejmě využívají i jako ovoce. Obsahují 70 až 80 procent biologicky vázané vody a v ní jablečnou,
vinnou a citronovou kyselinu, cukry a pektin. V pecičkách je až 24procentní obsah éterického oleje. Nejlepší je,
pokud plody konzumujeme čerstvé. Působí příznivě na vyprazdňování a upravují střevní mikroflóru."
(Ing. M. KUČEROVÁ, CSc.)
Podobně jako sirup účinkují i další produkty z plodů ostružin (často se k léčbě používá např. džem) a jejich účinek
je podmíněn zejména koncentrací účinných barviv (flavonoidů) a vitamínu C*. Protože vitamín C se při konzervaci
v různé míře (v závislosti na technologickém postupu) ztrácí a také v plodech není jeho obsah vždy dostatečně
vysoký, je dobré jej do výrobků přidávat nebo při léčbě suplementovat. Dále plody obsahují draslík, hořčík a železo,
sacharidy, organické kyseliny a příjemné aroma.
Plody ostružin a malinoostružin, zejména tmavých odrůd – s tmavě fialovými až černými plody – obsahují vysokou
hladinu bioflavonoidů s velkým antioxidačním účinkem, které mohou předcházet nádorovým a srdečním onemocněním,
poškození volnými radikály (včetně oxidačního stárnutí buněk), zpomalují stařeckou degradaci mozku, pomáhají
léčit zápal plic a jiné záněty, snižují následky ozáření a chemoterapie, působí detoxikačně a řadíme jej k látkám
chránících játra (hepatoprotektivum). Chrání i zrak a další orgány před volnými radikály. Antioxidační účinek těchto
léčivých rostlinných barviv (bioflavonoidů) se sčítá s antioxidačním účinkem vitamínu C a někdy s ním působí
synergicky. Posilují se navzájem např. v rámci prevence nádorových a srdečních onemocnění a onemocnění dýchacích cest. Účinnost barviva se zachovává i konzervací a barvivo nemá nežádoucí vedlejší účinky. Maliny mají asi třetinu
antioxidační síly ostružin. Ostružiny obsahují také draslík, hořčík, železo, vlákninu a kyselinu listovou. Také pecičky
představují pro organitmus užitečnou balastní látku. Obsah salycylátů je výhodou při léčbě zánětů, nachlazení, některých
forem revmatismu a v prevenci trombóz, u osob s nesnášenlivostí k acylpyrinu však mohou stejnou reakci vyvolat
i ostružiny (alergie, resp. tzv. mozková alergie projevující se např. hyperaktivitou).
"Čerstvá ostružinová šťáva je vynikajícím a všestranně povzbuzujícím nápojem – díky sacharidům dodává energii,
je bohatá na bioflavonoidy a navíc obsahuje vlákninu a kyselinu listovou (resp. folát)." (Jídlo jako jed, jídlo jako lék)
Plody ostružin a jejich a šťávu užíváme při nachlazení, chrapotu, zvětšené štítné žláze, při vysokých teplotách a jako
buněčnou ochranu při kyslíkové terapii a ozonoterapii; chrání i sportovce a těžce pracující před kyslíkovými radikály.
Pravidelné užívání zpomaluje stárnutí (včetně stárnutí pleti a orgánů), odlehčuje metabolický a cévní systém, ulehčuje
práci orgánům a chrání je před onemocněním. Obsažené sacharidy jsou snadno přeměnitelné na energii a neohrožují
osoby se sklonem k obezitě. Někteří žlučníkáři však ostružiny nesnesou.
Biolog Gary Stoner z Ohia publikoval v r. 2002 zprávu o tom, že u krys krmených ostružinami se snížil výskyt nádorů
tlustého střeva o 60 až 80%.
Mikrobiolog Lyndon Larcom z Clemson University dokázal v pokusech dokončených r. 2002, že jahody a maliny
blokují karcinogeny dvou tříd – jednak ty, které jsou přímo toxické, jednak ty, které aktivizuje metabolismus lidského
těla. Jahody na rozdíl od ostružin jsou však mnohem častěji zasaženy plísněmi a tedy zatíženy plísňovými toxiny.
Vysoká hladina antioxidantů podobného složení a účinku je také v malinách. Malin je však pro dosažení stejného
účinku konzumovat asi trojnásobnou dávku než u ostružin. Malinoostružiníky mají obvykle tmavší zbarvení plodů
než maliny a mají větší antioxidační efekt na organizmus člověka a dalších savců než maliny a nižší než ostružiny.
Kyslíkové opotřebení (poškození kyslíkovými radikály) buněk mozku a celého těla je podstatně slabší u organizmu
chráněného pigmentem ostružin. Ostružiny (resp. maliny a malinoostružiny) prakticky zastavují kyslíkové stárnutí
mozku savců, co bylo prokázáno např. na pokusech s potkany. 1 polévková lžíce plodů nebo šťávy 3x denně (nebo 1
kávová lžička ostružinové marmelády 3x denně) představují značnou podporu nemocnému organizmu a již jedna lžíce
denně je prevencí řady onemocnění od nachlazení až po rakovinu a řadu onemocnění, včetně zápalu plic, hyperfunkce
štítné žlázy, křečových žil a různách zánětů pomáhá léčit. Vědecký výzkum zařadil počátkem třetího tisíciletí plod
ostružiny mezi nejsilnější rostlinné antioxidanty a svým účinkem jejich barvivo předčí většinu léčivých flavonoidů
a antioxidantů přírodního původu.
Ostružiny, malinoostružiníky a maliny (které mají podobný, ale poněkud slabší účinek) bychom měli sázet na každém
kroku a neměli bychom se bát ani výsadby ve městech. Na lokalitách zatížených prachem zpravidla stačí před
zpracováním ostružiny propláchnout (nepouštějí šťávu tolik jako maliny). Kdyby se plod ostružiny ocitl ve státním
znaku naší republiky, těžko by mohl někdo protestovat, že si to svým tradičním a vědecky nově potvrzeným
významem nezaslouží.
Něteré drogy s obsahem účinných flavoidů je vhodné pro zvýšení účinku bioflavonoidů resp. obsaženého vitamínu C
mezi sebou kombinovat. Součástí léčebných směsí (např. ve formě tablet, kapslí či ovocných čajů) jsou různé
kombinace těchto plodů a dalších drog: Plod maliny, plod ostružiny či malinoostružiny, bílá část oplodí citrónu
a pomeranče (komplex flavonoidů hesperidin), nať pohanky, list jinanu, barvivo červeného vína, šípky, plod jeřabiny,
plod jeřabiny černé, plod arónie, plod černého rybízu, plod aceroly, plod a květ černého bezu.
Obsažené bioflavonoidy a antioxidanty rozdělujeme nejčastěji do skupin jednak podle jejich vztahu k účinku
vitamínu C, s nímž některé z nich působí synergicky (tato skupina flavonoidů se nazývá zejména v USA vitamín C2
a spolu s vitamínem C jako C-komplex); jednak podle jejich vztahu k cévám a krevnímu ooběhu, jejichž některé
parametry vylepšují (tato skupina flavonoidů se nazývá vitamín P a i zde může být účinek často podpořen přítomností
vitamínu C). "Plody je možné sušit umělým teplem, co však (dle J. Kresánka) vyžaduje značnou rutinu. Ovocné
a bylinné čaje s obsahem ostružinových sušených listů či plodů patří mezi nejlepší.
Ostružinové listí, samotné nebo ve směsích slouží jako denní (rodinný) nebo léčebný čaj a jako chuťové korigens jej
můžeme přidávat i do speciálních čajových směsí. Pokud listy fermentujeme, mohou nahradit čínský (pravý černý) čaj.
Čaj z listů užíváme při žaludečních a střevních potížích, např. při katarech střevního traktu a jako prostředek proti
průjmům, městnání krve, zánětům ústní dutiny a pro povzbuzení žaludeční činnosti. Pro vnitřní léčebné užití používáme
list ostružiny samotný nebo jej mícháme s dalšími drogami.
"Autorka Moderního herbáře (1931) paní Grievová ho připravuje tak, že do 600 ml vařící vody nasype 25 g sušených
ostružinových listů" (Jídlo jako jed, jídlo jako lék)
Směs na celoroční (rodinný) čaj: Ostružinové, malinové a jahodové listí po dvou dílech, mladé modřínové nebo
smrkové jehličí 1 díl. (Čaj babičky Chalupové z Brna)
Směs ne celoroční (rodinný) čaj: List ostružiny 8 dílů, list maliny 4 díly, jitrocel 2 díly, kopřiva 2 díly, máta 2 díly,
list břízy 2 díly; do tohoto základu podle momentální dostupnosti přidáváme jahody 2 díly, lískové listí 2 díly, list
černého rybízu 2 díly, květ lípy 2 díly, list borůvky 2 díly, kaštanové listí (jírovec) 1 díl (směs Pavla Veličky
z Hrabyně; obsahem kopřivy, jitrocele, borůvky, kaštanu a lísky jde o atypický – ač osvědčený – celoroční čaj)
"Listy sbíráme nejlépe v květnu a červnu, před rozkvětem rostliny, odpoledne mezi čtrnáctou a šestnáctou hodinou.
Listová droga obsahuje především třísloviny, organické kyseliny, flavonoidy, inosit, barviva, pektin a jiné látky,
plody pak antokyany, karotenoidy, vitamín C, organické kyseliny, cukry, pektin a slizy. Obsah všech látek
je poměrně malý, a proto drogu řadíme mezi tzv. indiferentní drogy s menší účinností, i když ani to nemusí být
docela pravda, protože naše znalosti o obsahových látkách jsou prozatím poměrně nedostatečné."
(J. A. Zemtrich, J. Janča)
"V lidovém léčitelství se obzvláště cenily mladé listy jako prostředek proti průjmu, dyzentérii a u žen proti bílému
výtoku a silné menstruaci. Spolu s mladými výhonky se používaly i při kožních onemocněních. V současnosti
se ve farmacii k léčebným účelům využívají hlavně listy. Obsahují především třísloviny, flavonoidy, menší množství
vitaminu C, barviva, cukry, pektin, kyselinu jablečnou a jantarovou. Kromě baktericidních účinků působí i proti
plísním. Ostružiníkové listy jsou složkou dietetických čajovin, které se užívají jako podpůrná léčba při onemocnění
močových a žlučových cest, trávicího traktu i cukrovky a proti průjmům. Používají se rovněž do koupelových směsí
na kožní onemocnění a při léčbě ústní dutiny, v zubní kosmetice se využívají jako stomachikum. Sbírají se mladé
čerstvé listy bez stopek, a to v červnu až srpnu. Suší se ve stínu a je důležité, aby neztratily původní barvu.
Využívají se i při výrobě extraktu do osvěžujících nápojů typu kofola. Čerstvé listy můžeme fermentovat (recept viz
maliny), takto upravené mají pak zvláštní chuť a aroma. Po vysušení lze ostružiníkové listy použít jako náhradu
za černý čaj, neobsahují však kofein. Spolu s listem jahodníku se přidávají do různých osvěžujících, resp.
nepříjemných čajovin pro zlepšení chuti a vůně. Nejznámější kombinace ostružiníkového listí je s listy maliníku
a mařinky vonné. Čaj i zápar se používá v dávce dvě lžičky drogy na šálek vody a pije se třikrát denně. V lidovém
léčitelství je využití ostružiníkové drogy ještě širší. Používá se proti nachlazení, kašli, při léčbě horních cest
dýchacích, do směsí čistících krev, na kloktání i jako součást běžných osvěžujících denních čajovin. Šťáva
z čerstvých plodů se používá k léčbě strumy neboli zvětšení štítné žlázy." (Ing. M. KUČEROVÁ, CSc.)
"Semená černice aj maliny sa našli už v neolitických kolových stavbách a plody i listy černice sa vychvaľovali
v hippokratovských spisoch; používali sa liečebne pri zapálených a ľahko krvácajúcich ranách. V ľudovom liečiteľstve
sa osobitne cenili mladé listy; účinkovali proti hnačkám, pri dyzentérii, používali sa pri bielom výtoku žien, pri veľmi
silnom menstruačnom krvácaní, pripravené s mladými výhonkami pomáhali pri kožných vyrážkach všetkých druhov
a i. Podľa Leclerca možno listy uplatniť aj na kloktanie pri angínach a Madaus ich prvý raz spomenul aj proti cukrovke.
Novšie sa začali fermentovať na chutný čaj ako náhradka za pravý čierny čínsky čaj." (J. Kresánek)
Z ostružin se průmyslově či podomácku vyrábějí z hlediska chuťového i obsažených ochranných látek a živin velmi
hodnotné produkty: mražený ostružinový protlak, ostružinové víno, ostružinový rosol, sirup, šťáva, mošt, marmeláda,
džem aj. Je zločinem proti obyvatelstvu vyrábět k pití chemicky barvené slazené "inkousty", které neobsahují žádné
přírodní flavonoidy, když příroda i ovocné plantáže dnes dávají možnost získávat množství hodnotných druhů ovoce,
zeleniny a bylin vhodných na přípravů sirupů, moštů, džusů a šťáv; dnešní člověk je bez toho o řadu potřebných
flavonoidů a dalších přírodních látek ochuzen.
Kulturní odrůdy ostružiníku vysazujeme na chráněná stanoviště (u zdí nebo na jižních svazích) a v chladnějších
polohách chráníme přes zimu plodné výhony, a to alespoň z návětrné strany. Ostružiník můžeme pěstovat
na jakékoliv opoře jako dekorační či krycí prvek stejně jako jiné okrasné pnoucí rostliny. Působí proti erozívní
činnosti vody v době záplav.
Malinoostružiník a ostružiník jsou náročnější na slunce než maliník. Vysazují se na vzdálenost 2 až 3 m od sebe
a pěstují se téměř vždy ve špalíru, vyvazované buď do vějíře nebo do oblouků na konstrukci, kterou tvoří 3 až 5
drátů nad sebou. Nosné kůly jsou vysoké asi 2,5 m a spodní drát je umístěn ve výšce asi 60 cm. V chladnějších
oblastech Evropy (tedy i u nás) je lépe na zimu zakrýt plodící výhony kulturních odrůd.
Sestavil Darius Nosreti
Zdroje:
* Ing. M. KUČEROVÁ, CSc. , in: http://www.floranazahrade.cz/
* J. Janča, J. A. Zentrich: Herbář
* J. Kresánek: Atlas léčivých rostlin a lesních plodů
* Jürke Grau, Reinhard Jung, Bertram Münker: Bobulovité, užitkové a léčivé rostliny
* Jídlo jako jed, jídlo jako lék; Reader's Digest Výběr, s. s r. o.
Maliny Rubus idaeus L.
DŘEVINY PRO NOVÉ TISÍCILETÍ
Maliny (maliny I)
Maliník, ostružiník maliník (Rubus idaeus L.) je vytrvalý keř, rostoucí na pasekách a v křovinách. Plody – maliny jsou zdravé a na vitamíny bohaté ovoce. Obsahují také důležité flavonoidy (podle účinke zahrnované s jinými flavonoidy pod označení vitamín C2), cukr a značné množství kyseliny jablečné, citronové a vinné, třísloviny, jako i stopy vonné silice.Plody jsou červené (u kulturních odrůd i žluté) a jsou složeny z drobných peckoviček. Sbírají se plody, popřípadě listy na čaj. Maliny podporuji peristaltiku střev, jsou močopudné, doporučují se při vysokém tlaku, při dně a revmatismu. Díky obsahu flavonoidů a vitamínů mají značný ochranný účinek na zdraví, zpomalují stárnutí buněk, likvidují volné radikály, odlehčují organizmu a jednotlivým orgánům při různých onemocněních, působí blahodárně při horečkách, zánětech (včetně zápalu plic) a nachlazeních, odbourávají cholesterol a blokují rozvoj některých nádorů (podobně jako ostružiny). Obsahují velké množství vápníku a hořčíku, jsou proto vhodné pro svaly, nervy a při vysokém krevním tlaku. Šťávu z malin doporučovali už antičtí lékaři. Maska z rozdrcených malin, smíchaná s medem a smetanou, zjemňuje vrásky. Z malin se připravuje malinová šťáva, sirup, marmeláda a osvěžující nápoje.
"Malina je proměnlivý druh s mnoha odrůdami. V kulturách bylo získáno asi 500 sort, které jsou zpravidla děleny na červenoplodé a žlutoplodé. Antičtí lékaři chválili malinovou šťávu při trávicích těžkostech. O první plantáže malin v zahradách se zasloužili středověcí mniši. Podle Plínia je druhový název idaeus odvozen od hory Ida v Malé Ázii, která byla ve starověku cílem sběračů malin. Malina patří mezi rostliny poskytující včelám množství nektarové i pylové pastvy. Med je světlý, má výbornou jakost i chuť a je pokládán za lepší než lipový. Za vhodných klimatických podmínek dá 1 ha malin asi 50 až 100 kg medu. Malina poskytuje nejjistější medovou snášku." (J. Kresánek)
Nejzdravější způsob jak užívat maliny, je sníst je hned po utržení. Léčivé bioflavonoidy si však zachovávají účinek i dlouho po utržení a dokonce i při různých způsobech konzervování – jsou poměrně stabilní, takže sirup z malin byl v některých zemích (Rusko, ČR) oficinální a byl používán nejen jako barvící a chuťové korigens různých léků, ale (podle Kresánka) i pro přípravu nápojů v horečnatých stavech a přísada v bylinných kůrách. Při delším skladování nezpracovanýchplodů, tedy již po několika dnech mohou být maliny nadměrně zaplísněné, čím se silně snižuje jejich hodnota pro lidskézdraví. Pro léčebné využití bioflavonoidů jsou využívány jen červené a nafialovělé odrůdy; předpokládá se, že čím sytějšía tmavší je barva, tím vyšší je obsah účinných flavonoidů. Nejvyšší obsah léčivého barviva mají nafialovělé plody kříženců s ostružiníkem. Maliny jsou většinou vhodné i pro toho, koho
ostružiny dráždí a kdo z nějakého důvodu ostružiny nesnáší. Žlučníková dieta ovšem vylučuje maliny i ostružiny
i když ne všem žlučnikářům tyto plody vadí. (V takových případech je ještě možné vyzkoušet snášenlivost na
kompoty nebo sirup.) Maliny obsahují vitamín C* a léčivé bioflavonoidy s antioxidačním účinkem, folát, vitamín E,
vlákninu, organické kyseliny, sacharidy a také fytoestrogeny.
U konzervovaných malin je účinek některých složek snížen, avšak hlavní účinek – skrze bioflavonoidy – je zachován
téměř v nezměněné síle.
"Přírodní medicína předpokládá, že malinová šťáva významně pročišťuje a detoxikuje zažívací systém a zmírňuje
některé dětské choroby a záněty močového měchýře. Používá se také jako prostředek pro snížení horečky. Maliny
také bývají pokládány za prospěšné při léčení průjmu, zažívacích poruch a recmatismu. Malinový ocet se používá
jako kloktadlo při bolestech v krku a může se přidávat do směsí proti kašli. Připravuje se tak, že se 500 g malin
naloží na 2 týdny do litru vinného octa." (Jídlo jako jed, jídlo jako lék)
Listy obsahují značné množství tříslovin a látky, které ve vodním extraktu působí jako prostředek uvolňující křeče. Z listů, které je možné také fermentovat, se připravuje lahodný osvěžující čaj a přidává se do domácích (rodinných) čajových směsí. Fermentované čaje jsou vhodnou náhražkou za čínský čaj pro osoby, které nesnášejí kofein.
"Z listov maliny (príp aj černice alebo ich zmesi a z listov jahody), možno po fermentácii variť chutný večerný alebo raňajší čaj namiesto čierneho čínskeho. (listy fermenáciou zhnednú a dostanú príjemnú arómu – sú zdravotne vhodné a neobsahujú kofein ako čaj). Pôvodný predpis podľa Peyera: nazbieraný materiál sa ponechá 24 – 36 hodín na kope; po zvädnutí sa jednotlivé lístky na stole ručne zrolujú a zviažu do šatky alebo do ľanového vrecka a vystavia asi na 30 minút teplým vodným parám. Vrecko sa na noc vloží medzi dve dosky a na teplom mieste sa nechá cez noc fermentovať. Rolovanie, zaparenie a fermentovanie sa ešte dva razy opakuje, v prípade potreby sa lístky ešte raz zrolujú a rýchle sa sušia na lieska v tenkej vrstve na slnku alebo umelým teplom." (J. Kresánek)
"Listy obsahují především třísloviny, potom flavony, menší množství vitamínu C (asi do 800 mg 5) a organické kyseliny (asi 2%, z toho připadá na kyselinu citrónovou asž 97%), prchavé a dusíkaté látky, barviva, rozličné cukry (asi 7%). pektin a v semenách do 24% mastného oleje.
Malinové listy jsou používány podobně jako ostružinové – zejména jako ,krevčistící' do domácích a jarních čajovinových směsí. Častěji jsou složkou průmyslově vyráběných dietetických, močopudných, žlučopudných a adstringentních čajovinových směsí, samotné jsou dávkovány 5 – 10 g na zápar a šálek." (J. Kresánek)
"Čaj z malinového listí lze použít k léčení mírných zažívacích obtíží a je po staletí užíván jako obecné tonikum pro ženské
pohlavní ústrojí. Předpokládá se, že posiluje a tonizuje děložní svalstvo a podporuje porodní konrakce. Pokud je
pravidelně užíván v posledních třech měsících těhotenství, může zkrátit dobu porodních bolestí a snížit riziko závažného
krvácení během porodu a celkově tak usnadnit porod. Nemá se však ve větším množství užívat v časných stadiích
těhotenství, protože může u některých žen vyvolat kontrakce, a dokonce způsobit i potrat.
Čaj z malinového listí, pokud je užívaný několik dní před menstruací, může zmírňovat menstruační bolesti. Je rovněž
vhodný k léčení menších zažívacích potíží včetně dyspepsie, průjmu i zácpy a je ideální pro batolata i děti. Pro svůj mírně
svíravý účinek je možné jej používat k vyplachování úst." (Jídlo jako jed, jídlo jako lék)
(podle kai; Spirit 27/2004; Jídlo jako jed, jídlo jako lék; Reader's Digest Výběr, s. s r. o., údaje podle J. Kresánka a j.;
doplnil D. N.)
Maliny II
Autor: Jiljí Záruba Na maliny se vždycky chodívalo do lesa, dnes je můžeme pěstovat na zahradě.
Když vysadíme několik různých odrůd, můžeme plody sklízet od léta do podzimu, protože například odrůda Glen Moy je raná, kdežto Malling Joy, Leo či Autumn Bliss jsou pozdní až velmi pozdní.
Je však třeba najít tu správnou specializovanou školku nebo zahradnické centrum a informovat se, které odrůdy nabízí.
Maliníku se nedaří v těžkých a zamokřených půdách, v půdách příliš suchých, ve stínu, v polostínu má menší
plody, v polohách s prudkými mrazovými větry. Maliníku se daří na slunných místech, na mírných svazích skloněných k jihu, jihovýchodu nebo jihozápadu, nebo u jižních stěn; maliny jsou velké, když keř dobře zaléváme, nejlépe večer. Maliník se rozmnožuje nejsnadněji hřížením, když v červenu až srpnu ohneme jednoletý výhon k zemi, zaháčkujeme ho a zasypeme zeminou; dále kořenovými řízky, které v předjaří nařežeme, vodorovně položíme do pařeniště nebo na záhon pod fólii, přikryjeme vrstvou zeminy a přiměřeně zaléváme. Maliník plodí pouze na letorostech z minulého roku, proto po sklizni tyto odplozené dvouleté výhony ustřihneme těsně u země; bývá účelné je také ihned spálit, abychom zamezili případnému rozšíření bejlomorky; z letošních výhonů ponecháme jen ty nejsilnější a nejzdravější, ale nezkracujeme je. U takzvaných dvakrát plodících odrůd ***) mají výhony maliny v září a opět další rok v červenci, odřezáváme je tedy až po druhém odplození. Maliník přivitá koncem června přihnojení přípravkem Kristalon plod a květ nebo NPK či cereritem; v srpnu pokrytí půdy kolem výhonů humusem nebo posekanou zelenou trávou. Maliník nesnáší hnědnutí listového pletiva, skvrnitost a odumírání listů, proto je během vegetace ošetřujeme přípravkem Kuprikol 50 nebo počátkem června nasadíme Dithan M 45; výrazně napadené keře raději odstraníme a vysázíme nové; mšice ničíme Pirimorem 25 WG. ***) Tyto odrůdy nepotřebují oporu, silně odnožují, takže se někdy dostanou až do sousedních záhonů. Vysazujeme je raději na jaře. Jsou to zejména kultivary Korbfüller, Roter Diamant, Himbo-Star, Zewa-Herbsternte, Lloyd George.
(c) 1999-2002 Reader's Digest Výběr, s.r.o. | Všechna práva vyhrazena
The Reader's Digest Association, Inc.
in http://www.i-receptar.cz/index.php?fce=article&article=1132
Maliny III (Pro vydavatelství Artia z anglického časopisu Green Fingers pro české podmínky upravil Jan Tykač;
u nás vyšlo v roce 1980 v knize Jaro na zahradě)
Maliny a malinoostružiny jsou velmi vděčné drzhy drobného ovoce, jejichž pěstování se v zahraničí těší stále vzrůstající oblibě. Také u nás bychom jim měli věnovat daleko větší pozornost, nelitovat ,místa na zahrádce alespoň pro pár keřů vhodné odrůdy a nespokojovat se pouze s tím, že si občas vyjdeme nasbírat maliny do lesa.
Nároky na pěstitelské prostředí Maliník se daří ve většině zahradních půd. Nejlépe mu vyhovují hluboké, středně těžké půdy bohaté humusem. Nevhodné jsou půdy přemokřené a studené. V době kvetení a také v době dozrávání plodů potřebuje maliník hodně půdní vláhy. V půdách příliš suchých dozrávají jen drobné a málo šťavnaté plody.
Reakce půdy by měla být neutrální nebo mírně kyselá. Maliník se tedy nejlépe daří v půdách s hodnotou pH 6 až 7 a nedaří se v půdách s hodnotou pod 5 pH.
Maliník vyžaduje polohu chráněnou před studenými severními větry. Může to být rovina nebo mírný svah sklánějící se k jihu, jihozápadu či jihovýchodu. Snese i mrazovou kotlinu, neboť vykvétá poměrně pozdě, kdy je již nebezpečí mrazíků minimální. U nás se dá pěstovat také ve středních a vyšších polohách, tj. prakticky až do výše 900 m n. m., zejména pokud je tam dostatek dešťových srážek (nad 600 mm ročně) a průměrné roční teploty 7 až 8 stupňů C. Snáší i polostín, ale ve slunné poloze dává vyšší sklizeň a chutnější plody.
Příprava půdy Půdu pro výsadbu maliníku připravujeme již koncem léta (srpen a září). Nejdříve musíme z pozemku odstranit všechny zbytky víceletých plevelů včetně jejich kořenů. Potom půdu důkladně vyhnojíme chlévskou mrvou nebo kompostem, a to v dávce asi 5 až 10 kg na 1 m2 Při rytí zapravíme hnojive až do hloubky 30 cm.
Výsadba Maliník bychom měli vysazovat hlavně na podzim, aby ještě do příchodu zimy pořádně zakořenil. Pouze v těžších půdách se doporučuje jarní výsadba. K výsadbě využijeme podmračného počasí, protože na slunci rostlinám snadno zasychají kořínky. Vysazujeme jednoleté sazenice, jimž zkrátíme nadzemní části výhonů asi na 35 cm, a přiměřeně zkrátíme i kořeny.
Maliník vysazujeme na vzdálenost 45 až 60 cm. U bujně rostoucích a odnožujících odrůd volíme vzdálenost jednotlivých rostlin až 80 cm. Pokud budeme sázet více řad, ponecháme mezi nimi odstup 1,75 až 2 m. Sázíme tak hluboko, aby kořeny vysazené rostliny byly pokryty asi 5 až 8 cm vrstvou zeminy. Důležité je, aby rostliny seděly pevně v zemi. Při pozdní výsadbě raději k vysazeným rostlinám ještě okolní zeminu pěkně nakopčíme.
Způsob pěstování
Malinové keře se nejlépe pěstují v pásech širokých 40 až 60 cm. Aby měly rostliny potřebnou oporu, pořídíme jim
jednoduchou konstrukci. Jsou to vlastně jednoduché kůly zatlučené na obou koncích i uprostřed, podle délky pásu
a počtu vysazených rostlin. Na každém kůlu jsou ve výšce asi 60 až 80 cm a příp. ještě ve výšce 100 až 130 cm příčné
laťky, asi 60 cm dlouhé, na jejichž konci připevníme dva rovnoběžně vedené dráty. Jednotlivé keře můžeme jednoduše oddělit tak, že mezi nimi oba dráty spojíme příčným drátem. Pro méně vzrůstné odrůdy postačí jen jedna dvojice drátů asi ve výšce 80 cm. nad zemí. Jednotlivé výhony nemusíme k drátům vyvazovat, ale nenecháme je rozrůstat mimo vyhrazený
pás. Koncové sloupky by měly mít průměr asi 5-6 cm a měly by být asi 2 cm vysoké (profil materiálu), přičemž asi 50 cm
je zapuštěno v zemi. Pro zlepšení stability můžeme přidat ještě příčnou vzpěru, uchycenou pod příčnou laťkou krajních
sloupků a vedoucí šikmo dovnitř vymezeného pásu. Spodních 60 cm dřeva by mělo být napuštěno některým konzervačním prostředkem, který by však neškodil vysazeným rostlinám.
Další ošetřování maliníku Během vegetace musíme půdu kolem rostlin kypřit, odplevelovat a podle potřeby také zavlažovat. Potřebná vláha
se udržuje v půdě nastýlkou. Použijeme k tomu třeba trávu, kterou jsme získali při sekání okrasného trávníku.
Nastýláme ji do výšky asi 2 až 5 cm, a to po celé šířce osázeného pásu. Tento mulč nejen udržuje v zemi dostat
tečnou vlhkost tím, že snižuje v zemi dostatečnou vlhkost tím, že snižuje možnost výparu vody, ale zároveň potlačuje
růst plevelů.
Protože maliník má poměrně značnou potřebu živin, dáme jednou za tři roky ke každému keři asi 10 až 15 kg kompostu.
Kromě toho ještě každý rok na jaře hnojíme rostliny průmyslovými hnojivy v obvyklých dávkách. Vyhneme se přímému
vápnění.
S výjimkou remontujících odrůd bychom měli po sklizni všechny odplozené výhony, jakož i slabé výhonky odříznout
až u země. Mateřské rostlině ponecháme pouze 6 až 8 těch nejlepších a zdravých výhonů. Avšak tyto jednoleté výhony
na jaře, nejlépe již v březnu, mírně zkrátíme asi o čtvrtinu délky. Tím podpoříme tvorbu plodů. Maliník plodící
až do podzimu prořezáváme v únoru. Vyřezávání staších odplozených výhonů umožňuje, aby do porostu dobře proudil
vzduch a pronikalo sluneční světlo, což má dobrý vliv na udržení dobrého zdravotního stavu maliníku.
Choroby a škůdci maliníku Nejvážnějším nebezpečím jsou hlavně virové choroby, zejména mozaika, kadeřavost a kapradinovost listů. Někdy se
virové choroby projevují také trháním listového pletiva. Proti virózám neexistují žádné postřiky, a tak se může uplatnit
pouze boj proti jejich přenašečům, tj. mšicím a jinému savému hmyzu. Napadené rostliny musíme z porostu odstranit
a spálit. Některé odrůdy maliníku jsou více či méně rezisentní proti virovému onemocnění, zejména odrůdy typu
"Malling".
Z houbových chorob se u maliníku občas vyskytuje skvrnitost výhonků a metlovitost. Během vegetace proti nim
používáme ochranné postřiky 1 až 1,5procentním roztokem Kuprikolu. Také v tomto případě všechny napadené lidty
i větve odstraníme a spálíme. Tato choroba se projevuje modrošedými skvrnami na mladých prutech, hlavně v okolí
pupenů. Plody jsou malé a nedozrávají. Keře vytvářejí spoustu mladých metlovitých výhonků vyrůstajících od země,
takže je porost přehoustlý.
Nepříjemným škudcem maliníku je larva malinovníka šedého nebo malinovníka plstnatého. Brouk je světle hnědý, až 5
mm dlouhý. Jeho samička klade do mladých plodů vajíčka, z nichž se líhnou asi 6 mm dlouhé larvy. Používáme proti
nim zimní postřiky Arborolem M nebo Nitrosaminem a před rozkvětem maliníku postřik Metationem.
Dalším škůdcem bývá květopas jahodníkový. Dospělý brouk nakousne stopky květních poupat a květů, které pak
zhnědnou a visí dolů. Samička klade do květů vajíčka, z nichž se vylíhnou asi 3 mm dlouhé larvy. V době náletu
brouky sbíráme do nádob s petrolejem a spálíme je. Jinak proti nim používáme i postřiky dotykovými prostředky
(např. Metation).
Z fyziologických chorob se může u maliníku projevit také zšednutí nebo zhnědnutí listových okrajů, jež odumírají
a snadno se lámou. Bývá to způsobeno nedostatkem drasla. (konec citace)
*) Vitamín C organizmu pomáhá bojovat proti infekcím a podporuje imunitní systém, má antioxidační účinek, je potřebný
pro udržení zdravé kůže, kostí a zubů, napomáhá absorpci železa z potravy a urychluje hojivé procesy; jako antioxidant
může snižovat riziko vzniku některých typů rakoviny. S některými dalšími antioxidanty (např. bioflavonoidy) působí
synergicky a v kombinaci s nimi bývá někdy označován jako C–komplex.