--------------------------------------------------------------------------------
část 1. (verze č. 3 - 2008; části umístěny na Wikipedii)
VOLNÉ RADIKÁLY
Co jsou to volné radikály
V našem organizmu neustále vznikají částice, které pro nás představují trvalé potenciální nebezpečí. Tyto částice, odborně nazývané volné radikály, jsou vysoce reaktivní, "neúplné" (nenasycené) molekuly, které jsou schopné přijmout vazebný elektron jiné sloučeniny, se velmi ochotně spojují s jinými sloučeninami a mění je. Mohou tak poškodit buňky, oslabit imunitní systém a napomáhat tak ke vzniku řady onemocnění. Proto je pro zdraví našeho organizmu nutné, aby tyto částice byly ihned po svém vzniku zachyceny a zničeny. Látky, které mají schopnost volné radikály zničit, resp. blokovat, se nazývají antioxidanty.
Volné radikály jsou látky, které se v těle tvoří při látkové přeměně, při obraně před bakteriemi a při expozici ultrafialovým nebo ionizačním zářením. Nemoci, kouření či nadměrné vystavení vlivům znečištěného životního prostředí přispívají k intenzivnější tvorbě volných radikálů. Některé volné radikály jsou běžnou součástí zdravého metabolizmu, některé se objevují nebo se jejich množství zvyšuje v průběhu nemoci, psychické a fyzické zátěže.
Také stárnutím se zvyšuje tvorba volných radikálů (a zmenšuje schopnost jejich eliminace), což vede ke změně vazivové tkáně, k poruše pružnosti vaziva a vzniku vrásek. Ke změnám však dochází i ve vnitřních orgánech, ve šlachách, svalech a cévách. Volné radikály způsobují rychlé opotřebovávání tělových buněk, hlavně, když se jejich množství v těle zvyšuje špatnou výživou a pobytem ve znečištěném prostředí.
Jako radikál nebo volný radikál se ve fyziologii označuje chemický radikál, který zvyšuje oxidativní charakter vnitřního prostředí organizmu (krve, tkání, orgánů, buňky), snižuje hladinu antioxidantů (antioxidační rezistenci) vnitřního prostředí organizmu a stává se tak radikálem biologickým.
Druhy volných radikálů
Potrava obsahuje řadu látek, které jsou zdrojem volných radikálů nebo jejich vznik podporují:
- dusitany, chlór, kyslík, ozón, peroxidy - uhlovodíky (benzpyren)
- těžké kovy
- železo a měď, zejména v určitých sloučeninách a kombinacích působí jako volné radikály
(mj. může jejich vyšší hladina přispívat k trombózám)
- herbicidy, pesticidy - jako volné radikály mohou působyt i jinak cenné polynenasycené tuky
- tuky přepálené a vlivem tepla, světla a času za přístupu vzduchu zoxidované (žluklé).
Zdroje a účinky volných radikálů
Odkud oxidanty pocházejí? Stručně tedy můžeme říci, že některé oxidanty mají původ v potravě a životním prostředí a jiné jsou odpadními produkty metabolických procesů, jako je dýchání a obranné reakce organizmu. Některé oxidační procesy jsou proto potřebné a kontrolu nevyžadují. Ale mnoho oxidantů pochází z okolního prostředí, nebo vlivem okolního prostředí stoupá jejich produkce v těle a má ničivé účinky. Mezi tyto činitele patří UV- a další ionizující (ionizační)záření, látky znečišťující ovzduší, toxické průmyslové chemikálie, pesticidy, kontaminované potraviny, cigaretový kouř a drogy. Také stres je jednou znoha příčin snižování hladiny antioxidantů v lidském těle v moderní době. Tyto faktory přispívají k nemocnosti a stárnutí většinou skrze proces, kdy kyslík reaguje s jistými sloučeninami a vytváří volné radikály kyslíku. Kyslík je dvousečný meč. Je pro život nezbytný, ale může zapříčinit vznik volných radikálů. Je vlastně paradoxně nejčastější složkou a nejvýznamnějším zdrojem volných radikálů.
Je to zajímavá myšlenka - že naše buňky jsou v neustálém obléhání toxickými formami kyslíku (hlavního zdroje volných radikálů v přírodě) a zhoubné účinky toho prvku molekulu po molekule ničí naší existenci. Útoky, které tyto neustálé výbuchy kyslíkových reakcí způsobují, přispívají k ucpávání tepen, produkují rakovinné buňky, ničí nám klouby a způsobují špatnou funkci nervového systému. Kyslík je významným zdrojem našeho energetického a metabolického systému, zároveň nás pomalu opotřebovává, jako bychom sami pomalu hořeli, a to postupně až na úroveň narušení genetického materiálu a schopnosti regenerace buňky. Tato nová teorie o kyslíku vlastně znamenala revoluci ve způsobu, jakým vědci na vznik a prevenci mnohých nemocí pohlížejí. Věda je nyní o schopnosti vhodné potravy a některých suplementů zvrátit tělesný úpadek pevně přesvědčena a tato představa je nejvýznamnějším směrem výzkumu na tomto poli. Dosud se vědcům podařilo najít spojitost mezi ničivými kyslíkovými reakcemi a nejméně šedesáti různými chronick
ými nemocemi, jakož i se samotným stárnutím. Vitální, biologicky mladý organizmus, organizmus s dobrým metabolismem, kvalitním hormonálním, enzymatickým, trávicím, asimilačním a imunitním systémem, s jasnou aurou a dostatkem bioenergie a volné plazmy (identifikovatelné např. pomocí Kirilianovy fotografie) je také dobře odolný vůči vlivům volných radikálů.
"Čím jsme starší, tím více se okysličujeme," říká doktor Helmut Sies, vedoucí katedry fyziologické chemie na Lékařské fakultě Düsseldorfské univerzity v Německu a přední odborník na tuto otázku. Řečeno méně uhlazeně, všichni jsme jako kus masa, který se někde příliš dlouho povaloval. Naše tělesná schránka se rozkládá, u někoho rychleji než u jiného. Ale proč někteří lidé stárnou pomaleji a zdá se, že jsou i méně náchylní k určitým nemocem? Jak můžeme tento ničivý proces zastavit?
Jak doktor Sies vysvětluje, "kyslíková teorie nemoci" není příliš propracovaná. V našem těle spolu bojují dvě významné síly: odpadní kyslíkové molekuly, kterým se říká oxidanty, a policejní složky našeho těla, známé jako antioxidanty. Ačkoliv některé oxidanty mohou být prospěšné a běžně je vytvářejí normální metabolické procesy, mnohé z nich jsou v těle nepřátelskými záškodníky. Ničivé oxidanty si můžete představit jako nevázané shluky molekul, které se potulují po vašem těle, narážejí do buněk, trhají membrány, které tyto buňky tvoří, ničí jejich genetický materiál, srážejí tuky a nechávají buňky zemřít. Tyto pochody se však po léta nepřetržitě projevují v mikrosekundových ničivých útocích, a proto jsou tak postupné a bezbolestné, že si jich nevšimnete, dokud nahromaděná poškození nevyvolají to, čemu říkáme příznaky nemoci. Patří mezi ně například záněty, zhoršování zraku včetně vzniku zákalu, bolesti na prsou, špatná koncentrace a rakovina. Na druhé straně se různé antioxidanty, které se do vašeho těla dost
ávají, snaží ochránit buňky tím, že ničivé kyslíkové molekuly odrážejí a neutralizují nebo pomáhají neutralizovat. V podstatě je to tak, že pokud škodlivé antioxidanty neustále početně převyšují a přelstívají prospěšné antioxidanty, vaše tělo vstupuje do zóny "kyslíkového stresu".
Oxidanty se vyskytují v rozmanitých formách a podobách. Nejznámější a nejlépe prostudované jsou tzv. volné kyslíkové radikály. Tyto molekuly jsou nabité energií (vazebnou, chemickou) a působí značné potíže. Ztratily jeden z elektronů, které je udržují v chemicky stabilním stavu. Když se pak zběsile snaží najít elektron nový, pokusí se jej vyrvat odkudkoliv, a tak při své cestě ničí zdravé buňky a vytváří další skupiny volných radikálů. Tyto události trvají jen zlomek sekundy, ale brzy se z nich stávají nekontrolovatelné řetězové reakce. Jedním ze zákonů přírody je to, že "radikály plodí radikály, a ty plodí další radikály", jak to napsal doktor Sies.
Volné kyslíkové radikály mohou zaútočit na DNA, základní genetický materiál buněk, a donutit ji k mutacím, což je první krok na cestě k rakovině. Snad ještě děsivější je další věc - volné radikály útočí na tukové části buněčných membrán. Jsou-li tyto molekuly tuku ponechány bez ochrany a dostatečného množství antioxidantů, peroxidují se, nebo jinými slovy, žluknou. Tato činnost může zcela poničit strukturu buněčné membrány, ba co hůř, každá peroxidovaná molekula tuku je nyní jako pochodeň, schopná peroxidovat jakoukoliv novou molekulu tuku, se kterou se setká, a tak podněcuje řetězovou reakci. Ta pak může pokračovat, dokud se nepřeruší nebo nevyčerpá, a končí zničením dalších miliónů molekul tuku. Je podezření, že nízká hladina antioxidantů může přispět k rozvoji některých neurologických onemocnení charakterizovaných poškozením tukového obalu nervů (roztroušená mozkomíšní skleróza), charakterizovaných autoimunitní reakcí a zánětem (Alzheimerova choroba, astma, revmatismus, cukrovka) aj.
I se znečištěným vzduchem můžeme přijímat látky charakteru volných radikálů. Ve výfukovém plynu jsou tyto látky, jejichž působením dochází ke vzniku volných radikálů: - uhlovodíky - těžké kovy (olovo jako přidávaný antidetonátor je od roku 2000 nahrazováno jinými látkami, takže je přítomno jen ve stopách v naftě) V městském (emisním, imisním, polétavém, půdním) prachu, který je tvořen často částicemi obsahujícími volné radikály, navíc tyto částice působí jako nosiče dalších látek s možným charakterem volných radikálů, které na povrchu nosiče ulpívají nebo jsou jím absorbovány Ve smogu jsou škodlivé látky rozptýleny zejména v podobě aerosolů a jemného prachu.
V pitné vodě: Také chlór a některé jeho sloučeniny představují zdroj škodlivých radikálů, schopných přispět např. ke vzniku cévních problémů (infarkt, mozková mrtvice, trombózy) nebo ke vzniku rakoviny (např. tlustého střeva). Voda může obsahovat také dusitany, herbicidy, pesticidy, kovy, těžké kovy (ve válečné zóně a v blízkosti uranových hald také uran).
Tuky jako zdroje volných radikálů I čerstvé rostlinné oleje s vysokým obsahem polynenasycených mastných kyselin, které jsou jinak pro tělo velmi užitečné (jsou např. prekurzorem důležitých látek a obsahují antioxidanty jako např. vitamín E), disponují "nevyužitými" vazebnými elektrony, které jsou charakteristické pro volné radikály, takže mohou snižovat celkovou hladinu antioxidantů, vyvolávat bolesti hlavy, zhoršovat imunitu, provokovat záněty, zhoršovat stav kůže apod. Pokud se někdo chce vyhnout konzumaci většího množství jak nasycených, tak polynenasycených mastných kyselin (a příslušných olejů a částečně ztužených tuků), měl by si příjem rizikových tuků hlídat a častěji používat mononenasycený olivový olej. Člověku stačí dvě kávové lžičky olejů s polynenasycenými mastnými kyselinami denně. Na každý litr polévky použijeme nejvýše jednu polévkovou lžíci oleje.
Přepálené tuky obsahují vyšší množství zdrojů volných radikálů. Smažení a pečení zvyšuje škodlivost nasycených i nenasycených tuků. Nenasycené a polynenasycené tuky však utrpí více, proto není chybou používat na smažení a pečení i sádlo. Pokud používáme oleje a ztužené tuky, dáváme přednost těm druhům, které snesou vyšší teplotu, jsou odolnější proti tepelnému rozkladu. Je velmi vhodné regulovat i teplotu pečení a smažení a péci raději déle při nižžší teplotě. Na vzduchu dochází u tuků také ke vzniku peroxidů, které jsou zdrojem velmi nebezpečných volných radikálů. Vznik peroxidů usnadňuje působení světla a tepla. Tuky nepoužíváme k vícenásobnému smažení či pečení a neskladujeme je po použití, zejména ne v neplných nebo otevřených lahvích, na světle a v teple. Žluknutím tuků (působením světla, tepla, dlouhodobým skladovaním, přístupem vzduchu, při nedostatku antioxidantů) dochází ke vzniku velkého množství zdrojů volných radikálů. Žluknuté tuky a potraviny s jejich obsahem (ořechy, sušené mléko, mletá mastná
semena aj.) zásadně nekonzumujeme. Volné radikály reagují i mezi sebou, takže některé z nich mohou v buňkách ničit i některé antioxidanty a ty nenasycené mastné kyseliny, které jsou v určitém množství potřebné a snížit jejich množství pod únosnou míru. Žluknuté tuky poznáme čichem, chutí a někdy i změnou vzhledu - žloutnou a ztrácejí charakter tuku.
Kyselina eruková obsažená v řepkovém a rybím oleji indukuje
radikálové reakce a z tohoto hlediska jsou tyto oleje tam, kde hrozí
škodlivé účinky vyššího množství volných radikálů, škodlivé.
Oleje a tuky s obsahem polynenasycených mastných kyselin sice chrání
náši oběhovou soustavu a obsahují důležité antioxidanty (např. vitamín
E), sami jsou však vlastně svými nenasycenými vazbami zdrojem volných
radikálů a je třeba i s nimi štřit a konzumovat je v malém množství.
Zejména bychom na nich neměli za vyšších teplot smažit a konzumovat je přepálené a
oxidované, resp. smažíme a pečeme jen na těch, které snesou vyšší
teplotu.
Přírodní, polosyntetické či umělé antioxidanty do určité míry brání žluknutí margarínů a olejů a chrání je tak před vzdušným kyslíkem. Syntetické se k nim přidávají a mohou také zlepšit jejich barvu nebo zachovat přirozenou barvu výrobku. Před vzdušným kyslíkem chrání potraviny také jejich kompaktní forma. Tuk v mléce tekutém nebo v másle například žlukne pomaleji než tuk v mléce sušeném, kde je vázán na jednotlivých částicích s velkým povrchem. Tuky můžeme chránit také zabráněním přístupu vzduchu nebo jejich balením či uzavíráním v ochranné atmosféře. Když ponecháme olej v litrové či větší lahvi, časem bude v lahvi přibývat vzduchu a celý obsah lahve bude podroben vlivu vzdušného kyslíku. Pokud olej rozlijeme do menších lahviček, můžeme jednu používat a další - zcela plné a bez přítomnosti vzduchu – skladovat v chladnu a temnu. Z plastové neplné lahve můžeme vzduch vymáčknout a lahev neprodyšně zašroubujeme smáčknutou. Menší množství oleje můžeme uchovat např. v injekční stříkačce, ze které pístem vytlačíme
vzduch.
I některé antioxidanty mohou za určitých okolností podpořit zvýšení hladiny volných radikálů. Např. vitamín C může zvýšit škodlivé působení železa ze suplementů na podporu krvetvorby, pokud je brán současně, přestože vitamín C v organizmu pomáhá železo využít. Je proto lépe užívat vitamín C např. ráno a železo večer, Vitamín C také může zvýšit škodlivé působení mědi jako volného radikálu – třebaže měď v určitých vazbách a v malém množství vystupuje jako antioxidant. Vysoké dávky vitamínu C podobně jako vysoká hladina železa a mědi v organismu mohou vyvoilávat trombózy a tedy infarkt myokardu, infarkt plic, mozkovou mrtvici, trombózy v oku, končetinách apod. Vitamín C má zejména v přítomnosti některých kovů (železo, měď) prooxidativní charakter. Lidé nad 50 let a lidé s nízkou hladinou antioxidantů (např. kuřáci) by neměli užívat společně železnaté nebo měďnaté preparáty a vitamín C.
Také nadužívání betakarotenu, zejména v čisté formě, pokud není doplněn dalšími antioxidanty může paradoxně přispět ke snížení hladiny antioxidantů. Zejména pokud jsou v organizmu podmínky pro degradaci betakarotenu - nízká hladina antioxidantů, vyšší hladina volných radikálů (např. u kuřáků nebo osob užívajících chemoterapii). Jako příklad nám může posloužit meruňkový kompot, který je přirozeně zabarven oranžovým betakarotenem - po určité době začne hnědnout, oxidovat a to práve díky degradaci karotenového barviva. Také sušené meruňky, třebaže představují koncentrát betakarotenu, hnědnou, pokud nejsou sířeny (tedy ošetřeny jiným antioxidantem – tedy SO2). Hnědnutí kompotu zabráníme, pokud jako poslední vložíme sušenou sířenou meruňku případně přidáme nějaký jiný antioxidant. Kuchaři mají sprej s obsahem antioxidantů na ochranu krájeného ovoce (např. jablek) před hnědnutím. Také člověk potřebuje k využití betakarotenu příjem dalších antioxidantů, např. vitamínů C a E. U kuřáků užívajících denně samotný betaka
roten riziko rakoviny stoupá, místo aby klesalo. Zejména při nadužívání betakarotenu v čisté formě hrozí u osob s celkově nízkou hladinou antioxidantů jeho degradace. Více odolný vůči degradaci je jiný karotenoid - červené barvivo rajčat lykopen.
Buňky poškozené volnými radikály jsou příčinou mnoha závažných onemocnění, jako je infarkt srdce, rakovina nebo předčasné stárnutí. Volné radikály mění stavbu vazivové tkáně a způsobují propojení bílkovinných řetězců v síť. Tato změna se označuje jako příční síťování a vede k poruše pružnosti vaziva a ke vzniku vrásek. Změny vznikají i ve šlachách, které tuhnou, ale i ve svalech a cévách. Poněvadž vazivo spojuje tkáně, dochází i ke změnám ve vnitřních orgánech. Volné radikály však mohou způsobit i poruchy v množení buněk. Vzhledem k tomu, že se denně obnoví kolem 20 miliard buněk a vše probíhá v neměřitelných rychlostech, mohou se tak objevit i chybné buňky. Ty zcela odstraní jen dobře fungující imunitní systém. Ten tak pracuje jen u mladého a zdravého organizmu. Ve stáří nebo při chronickém onemocnění již nepracuje imunitní systém bezchybně a proto mohou vznikat závažné zdravotní poruchy, neboť v těle zůstaly a mohou se obnovovat a množit porušené buňky. Porušení rovnováhy mezi antioxidanty a volnými radikál
y je jednou z hlavních příčin vzniku zhoubného bujení.
Obrana vůči volným radikálům
Nebýt antioxidantů, řada lidí by během několika měsíců padla za oběť nejrůznějším infekcím a možná i rakovině, lidské tělo by předčasně zestárlo, buňky a orgány by ztratili schopnost regenerace, došlo by k narušení imunity, oběhového systému, zvýšení krevní srážlivosti, k rozvrácení metabolismu a narušení ochranné a podpůrné funkce enzymů a různých živin. Lidské tělo sice produkuje vlastní účinné antioxidanty, ale, ke zvýšení obranyschopnosti organizmu, ochrany před srdečně-cévními onemocněními a předčasným stárnutím, ke zvýšení odolnosti vůči zátěži, zlepšení metabolizmu a ochrany před jeho odpadními látkami, je nutné přijímat v potravě resp. potravních doplňcích další.
Naše potrava je kvantitativně i kvalitativně odlišná od potravy našich biologických předchůdců, proto se mýli ti, kteří si myslí, že pestrou stravou deficit některých živin nemůže vzniknout. Museli bychom denně zkonzumovat 6 až 12 kulogramů čerstvé zeleniny a ovoce, abychom získali potřebné množství hodnotných živin. Bez užívání suplementů je to nemožné, a to zejména u osob žijících v nezdravém životním prostředí, ve stresu, osob nemocných, přijímajících malé množství potravy nebo konzumujících převážně jen škroby, cukry a maso. Ovoce a zelenina ze supermarketu nejenže většinou neobsahují optimální hladinu antioxidantů, ale obsahují často i rezidua povahy volných radikálů a tento nevýhodný poměr se dobou skladování zvyšuje. Hladina antioxidantů v potravě také klesá kuchyňskou úpravou - strouhání, tepelná úprava, styk se železem - to jsou příklady situací, kdy antioxidanty většinou mizí. Výjimku představuje např. mrkev, u níž se tepelnou úpravou za přítomnosti tuku dostupnost a účinnost antioxidantů (zde karot
enoidů) zvyšuje.
Poškození organizmu volnými radikály vyvolává celkové oslabení imunitního systému. Častěji se vyskytují typická infekční, plísňová a parazitární onemocnění, zvyšuje se dispozice ke vzniku alergií. Průběh těchto onemocnění je navíc komplikovanější, často chronického charakteru, onemocnění se vracejí. Jsou zpracovány studie, které dokazují, že nedostatek antioxidantů urychluje např. vznik šedého zákalu, důvodná podezření se objevují i u některých neurologických chorob (Parkinsonova choroba). Proto je pro lidské tělo důležité neustále doplňovat hladinu antioxidantů, které zachycením volných radikálů zbavují organizmus rizika vážného poškození. Není možné se dnes spoléhat na to, že naše běžná = nepřirozená strava obsahuje dostatečné množství potřebných živin s antioxidačním účinkem a je třeba dbát na zvýšený přísun významných rostlinných antioxidantů zvýšenou konzumací určitých potravin a zajistit si vhodné potravinové doplňky. Nejlépe je kombinovat vitamíny a antioxidanty v přírodní formě se suplementy těch nejp
otřebnějších živin. Je také třeba si uvědomit, že přírodní zdroje obsahují sice mnohdy jen malou koncentraci potřebných živin, ale díky tomu, že v sobě kombinují živiny, jejichž účinek se vzájemně zesiluje, bývá jejich celkový účinek lepší než u samotných izolovaných suplementů. Antioxidanty chrání organizmus před volnými radikály. Je-li v organizmu málo antioxidantů, riziko rozsáhlého poškození buněk v lidském těle volnými radikály se značně zvyšuje.
Svůj osud samozřejmě můžete značně ovlivnit tím, že se takových nebezpečných věcí, jako je kouření nebo pobyt v místech, kde se vyskytují nebezpečné chemikálie nebo ve špatném životním prostředí, vystříháte. Můžete se také pokusit na oxidanty vyzrát tak, že si proti jejich výpadům vybudujete lepší antioxidační ochranu např. i tak, že zlepšíte svém zdraví a fyzickou kondici.
Dostatečně vitální a trénovaný organizmus, který je dostatečně vitální a vybaven bioenergií má celou řadu mechanismů, které pomáhají zmenšovat množství vznikajících radikálů, radikály už vzniklé odrážet či udržovat na příznivější úrovni a zmenšovat jejich vliv na tkáně a orgány. Naopak nemocný organizmus má tuto odolnost sníženu a je stále masívněji poškozován oxidanty, což má zpětný vliv na možnosti regenerace, zvyšování kyslíkové odolnosti, vitality a imunity, jako i na produkci bioenergie a bioplazmy, jejíž obraz je většinou obrazem zdraví. Tak se uzavírá bludný kruh, který je třeba vždy radikálním a často dlouhodobým působením přerušit. Jde vlastně o bludný kruh: Nízká hladina antioxidantů a nízká schopnost těla antioxidanty si vytvářet (tedy malá antioxidační potence), může vést ke snížení vitality, obranyschopnosti a k onemocnění a naopak, každé onemocnění se může projevit snížením antioxidační potence.
Množství volných radikálů nebezpečně zvyšuje také nadměrná fyzická činnost, například při sportovních výkonech, kdy je zvlášť žádoucí chránit svůj organizmus užíváním antioxidantů. Pravidelná a přiměřená fyzická námaha - např. trénink - cvičení zvyšuje schopnost organizmu vypořádávat se s volnými radikály a vcelku život prodlužuje a zkvalitňuje. Protože fyzická činnost některé antioxidanty zároveň spotřebovává, měli by sportovci dbát na dostatek vitamínu C, E, A a B-komplexu. Sportovci i nesportovci by měli denně užívat některé významné přírodní antioxidanty bez vedlejších účinků které jednak obsahují nedostatkové živiny, jednak vytvářejí jakousi rezervní ochranu za všech okolností. Také stáří a nemoc zvyšují zátěž volnými radikály a potřebu ochrany před jejich působením.
Volné radikály jsou velmi agresivní sloučeniny, které vznikají v těle působením různých škodlivin, odpadních látek látkové výměny a ionizačního záření. Tyto agresivní části molekul mají korozivní, redoxní účinek na buňky a vedou k jejich rychlému "zrezivění" či „hoření“ „k zanášení odpadními látkami“, tedy k předčasnému stárnutí.
Aby bylo zachováno zdraví, je třeba zvýšit hladinu antioxidantů a snížit množství volných radikálů v těle na minimum. Za nejdůležitější a nejvíce škodlivý se považuje účinek volných radikálů na nenasycené mastné kyseliny, které jsou v každé části živého těla a které mají v těle nezastupitelnou úlohu. Volné radikály je však změní na zcela neúčinné látky. Zlepšením poměru mezi antioxidanty a volnými radikály chráníme svůj imunitní systém, činnost orgánů - zejména jater, cévní systém před usazeninami a trombózami, odlehčujme metabolismus, co je důležité zejména při vyšším výkonu a nemoci; chráníme buňky před poškozením, a to i na genetické úrovni, zlepšujeme podmínky regenerace buněk, tkání a orgánů.
Účinek antioxidantů zeslabuje chlorovaná pitná voda, některá umělá sladidla a z léků projímadla, některé hormonální léky a antikoncepční pilulky.
ZDROJE
Antioxidanty nalezneme mezi prvky, vitamíny, enzymy a mnoha dalšími
typy látek. Největší skupinu antioxidantů zahrnují tzv. flavonoidy, kterým se
pro jejich přirozený původ a vysoký biologický účinek říká často bioflavonoidy.
Jde převážně o rostlinný barviva obsažena v kůře, slupkách, plodech, semenech,
lvětech, listech, ale i dalších částech rostlin. Jsou ve stoncích, listech a kořenech
zeleniny, v ovoci, luštěninách i čaji. Omezují působení volných radikálů na buňky,
tkáně a orgány a snižují riziko vzniku rakoviny, srdečních chorob, krevních sraženin,
snižují krevní tlak, zlepšují imunitu, paměť a koncentraci, oddalují stárnutí.
Flavonoidů je mnoho druhů, v některých rostlinách je až 40 různých antioxidantů.
Antioxidanty nechrání organismus jen přímo, ale i nepřímo, např. tím, že chrání před
degradací některé další antioxidanty.
Mezi antioxidanty řadíme:
* vitamíny A, E, C, B2, B 15
* kysličník siřičitý
* kyselina citrónová
* prvky selen, germánium, měď, mangan a zinek.
* bioflavonoidy resveratol (borůvky, červené víno), kvercetin a karotenoidy beta-karoten, lykopen
lutein, zea-xantin aj.
Lutein je žluté přírodní barvivo ze skupiny lipochromů, je obsaženo v rostlinách (v zelených listech,
žlutých květech) i v živočiších. Působí zbarvení vaječného žloutku, žlutého tělíska, zobáku, běháku,
ušních boltců živočichů.
* některé třisloviny - např. čínského čajovníku
* Vznik a škodlivé působení volných radikálů mohou omezit také některé enzymy
a koenzymy - např. důležitý koenzym Q10 - proto i je řadíme mezi antioxidanty..
* buněčné antioxidanty na bázi aminokyselin - např. glutathion, taurin
* uhlovodík squalin (skvalen) - zdroj buněčného kyslíku
Některé bioflavonoidy působí synergicky s vitamínem C, chrání jej a prodlužují jeho účinek - i tím přispívají
k antioxidačnímu efektu. Dobrým zdrojem bioflavonoidů jsou např. květy a plody černého bezu (nutno
kombinovat s vitamínem C, kterého je v nich málo a jehož účinnost se tak zvýší). Mnohé antioxidanty
působí vzájemně synergicky, jako stabilizátory, posilovače a prodlužovače účinku.
Mnohé antioxidanty stabilizují a konzervují potrevinářské výrobky: Používá se např. kombinace
kyseliny citronové, vitamínu C a kysličníku siřičitého
Některé rostliny, resp jejich části obsahují takové množství natolik účinných antioxidantů (nebo jsou v lidské
stravě obsaženy v takovém množství), že tyto rostliny označujeme jako rostlinné antioxidanty.
Jablka a cibule nemají významný antioxidační účinek, ale vzhledem ke konzumovanému množství
patří pro člověka k důlažitým rostlinným antioxidantům.
(řazeno přibližně sestupně dle antioxidačního účinku s přihlédnutím k síle a koncentraci obsažených
antioxidačních látek) Ostružiny (100), lékořice (90), dobromysl - oregano (84), kopr 70, malinoostružiny (70), maliny (60),
granátové jablko, černý rybíz, červené víno (alkoholický nápoj), máta (50), nať vojtěšky,
pšeničná tráva, ovesná tráva, tymián, rozmnarýn, grepová semínka, vinná semínka (30), borůvky (21), brusinky (20), buráky (20), bílá část kůry
pomerančů a citrónů, acerola, kurkuma, zelený čaj, žlutý čaj, černý čaj, aronie, červená cibule, josty, šípky,
churmy (kaki, tomel), červený rybíz, česnek, hřebíček, kmín, zázvor, dobře vyzrálá rajčata a rajská šťáva z nich, blumy, tinktura z ovesné nati, odvar ze směsi o
bilnin a obilovin (kukuřice, žito, pšenice, oves, ječmen), višně, tmavé třešně, světlé třešně, sušené meruňky,
čerstvé měruňky a broskve, kompotované meruňky a broskve, červené grepy (14), červené pomeranče, dýně,
cukrový meloun, hložinky, ženšenová tinktura, ženšenový čaj, pivní slad, žluté grepy, žluté pomeranče (7), pomerančová
a citronová šťáva, šalvěj, třezalka, kozlík, kiwi, jahody, kari, chmel, papája, mango, špenát, mrkev, topinambury, červené zelí, růžičková kapusta,
kapusta, bílé víno (alkoholický nápoj), ginkgo biloba (čaj nebo šťáva z listu), olej pupalkový, olej olivový
(panenský), olej slunečnicový (panenský), požltový, brutnákový, saflorový, arašídový, švestky, bezinky, červené víno (hrozny), květ slezu,
květ růže topolovky, květ měsíčku, květ černého bezu, květ divizny, angrešt červený, lékořicové pendreky a pastilky,
pivo (3), hlávkový salát, bílé víno (hrozny), angrešt žlutý, žlutá cibule, cukína, zelí bílé, jablka (2), bílý rybíz, bílá cibule (1)
Esenciální živina taurin obsažená v lidském mléku a v mléku jiných savců (v kravském však v malém množství s vyjímkou
období po narození telete) chrání membrány (a organely) před různými
toxickými sloučeninami, m.j. i oxidanty. Vyšší antioxidační účinek má
například ovčí mléko, a tedy i ovčí brynza a sýr. Squalin se někdy označuje
jako mozkový nutrient a má významný antioxidační vliv. Je také
prekurzorem důležitých látek, z nichž některé patří mezi antioxidanty.
Získává se ze žraločích jater a je přítomný v oleji ze žraločích
jater. Má ochranný vliv na ledviny a játra. Mangan není řazen mezi
antioxidanty, ale při jeho deficitu se zvyšuje množství superoxidových
radikálů, působících poruchy membrán a tím strukturní abnormality
buněčných organel. Dobrým zdrojem manganu je ananas. Některé
antioxidanty chrání oči před škodlivým vlivem ultrafialových paprsků
- např. lutein (např. přípravek Luthein firmy CF) a před vznikem
šedého zákalu. Jako antioxidanty působí také některé adaptogeny, např.
ze skupiny lignanů a adaptogenní rostliny, které je obsahují - např.
klanopraška a guarana. Také aminokyselina L-cystein se doporučuje jako
důležitý antioxidační prostředek a je složkou některých léčebných
preparátů s tímto účinkem.
Mezi oleji s obsahem antioxidantů se uvádí také pupalkový, požltový, brutnákový,
saflorový, slunečnicový (zejména panenský a jiný nezahřátý), arašídový
(podzemnicový) olej a (zejména panenský a jiný nezahřátý - za studena lisovaný)
olivový olej. Poněkud složitěji, ale o to efektivněji chrání organizmus také olej
lososový a olej ze slávky se zeleným lemem (přípravek Lyprinol; účinné látky
- E.T.A., i když tento účinek není označován jen jako antioxidačnía nejde jen o vliv
na volné radikály).
"Jsou antioxidanty i v bylinách?
Nedávný výzkum Health Science Institute v americkém Baltimore odhalil, že některé byliny mají silnější antioxidační účinek než ovoce
nebo zelenina. Uveďme jinan, šalvěj, třezalku či kozlík. Ještě více antioxidantů ukrývají čerstvé rostliny užívané k vaření. Dominuje
dobromysl, ve které odborníci objevili 42x více antioxidantů než v jablku, 30x více než v rajčeti, 12x více než v pomeranči a 4x více
než v borůvkách. Značné úspěchy má i kopr, tymián, rozmarýn a máta. Nejlepší jsou čerstvé bylinky, neboť při úpravě
se poněkud snižuje koncentrace antioxidačních složek." (Zdroj: www.21stoleti.cz )
Nezáleží ovšem jen na množství antioxidantů, ale i na jejich složení, případně doplnění o další důležité živiny a ochranné látky.
Např. izolovaný betakaroten dnes již považujeme ze relativně málo účinný antioxidant, na rozdíl od karotenoidů podávaných v přírodním
nebo umělém komplexu - s dalšími antioxidanty, a na rozdíl např. od karotenoidu lykopenu rajčat, barviva vína,
ostružin či antioxidantu kořene lékořice. Již z dřívějška víme (mezi bylinami) o antioxidačním působení jinanu, lékořice, vojtěšky, šalvěje,
medvědího česneku, květu měsíčku, květu divizny, bezovém květu a mladé trávy (včetně trávy pšeničné, ovesné, ječmenné a žitné).
Ke konzumaci se hodí spíše měkké druhy trav, např. psárka. Informace o antioxidantech jsou velmi cenné zejména pro osoby
z ekologicky zatížených oblastí, dále pro sportovce, osoby fyzicky pracující, tyto látky také zlepšují imunitu. Všechny tyto uvedené
byliny můžeme zařadit pod název rostlinné antioxidanty. Některé byliny nemají tak silné antioxidační působení, protože je však můžeme
konzumovat z důvodů dostupnosti a stravitelnosti denně a protože obsahují i další cenné látky, měli bychom na ně také pamatovat.
Jde o řeřichu (kterou si můžeme pěstovat i na okně), květy, listy, kořeny a stonky pampelišky, mladé listy kopřivy a listy a květy
lichořeřišnice. Věřím, že kdo si dá denně na chleba, brambory či do salátu pár listů pampelišky nebo kopřivy, zredukuje své nemoci
na polovinu. Některé bylinky lze mixovat nebo jako ozdobné lístky přidávat i do nápojů. Kopr bychom neměli přidávat jen do koprovky
a kurkumu jen do karí, jde o velmi cenné antioxidanty. Zkuste např. zapékané brambory s vejcem a klobásou okořenit kromě tradičního kmínu
i kurkumou a koprem. Mátou se tradičně koření kysaná mléka (kefír, jogurtové mléko aj.). Kurkumou se zvyšuje stravitelnost a nutriční
hodnota mléka.
O ANTIOXIDANTECH PODROBNĚJI
Barvivo - flavonoidy květů představují často různé druhy antioxidantů. Mezi nejúčinnější patří např. květ divizny nebo květy slezovitých rostlin,
jako např. topolovka, ibišek aj. Květ dýně plný karotenoidů můžeme přidat do bramborového salátu.
Šampiónem mezi antioxidanty je česnek, ve kterém je přítomno
nejméně patnáct různých antioxidantů. "Tyto antioxidační účinky
česneku mohou být jeho hlavním mechanizmem boje s nemocemi." (Doktor
David Kritchevsky, Wistarský institut, Filadelfie.)
Česnek obsahuje také selen a germánium, stopové prvky s antioxidačním
účinkem. 4 stroužky česneku denně mohou zmírnit při dlouhodobém
podávání (1 až 4 roky) následky kouření i u silných kuřáků, kteří přestali kouřit.
"Granátová jablka bránila při pokusech se zvířaty růstu rakoviny prostaty.
Američtí vědci jsou přesvědčeni o tom, že by mohla pomáhat při rakovině
prsu nebo kůže (a v prevenci mnoha jiných typů rakoviny). Plody totiž obsahují
ještě více účinných antioxidantů (jako je tanin nebo anthocyanin), než zelený čaj
a červené víno. V odborném časopise Proceedings of the National Academy of
Sciences o tom informoval vědecký tým vedený Hasanem Mukhtarem.
Badatelé vystavovali v laboratoři buňky rakoviny prostaty působení různých
množství extraktu z granátových jablek. Růst nádorových buněk při experimentu
klesal tím více, čím více bylo extraktu.
Kromě toho vědci implantovali agresivní lidské buňky rakoviny prostaty myším
a krmili je extraktem. Rovněž v tomto případě se snižoval růst nádoru a hladina
prostatického antigenu (PSA), bílkoviny, jejíž obsah v krvi stoupá při nádorových
onemocněních prostaty. Použitá dávka extraktu se přibližně rovnala jednomu
až dvěma granátovým jablkům, kdyby je člověk snědl za den."
(Třinecký hutník 26.10. 2005)
Paraořechy obsahují mj. také selen.
Za rostlinný antioxidant se považuje i čínský čaj (pod jakýmkoliv
obchodním názvem i v jakékoli míře fermentace). Nejlepší antioxidační účinky má v nefermentované podobě (zelený čaj).
Firma California Fitness jej dokonce dodává práškovaný v tobolkách
jako lék. V čaji obsažený kofein však působí relativně více toxicky
než kofein obsažený v kávě a v určité míře škodí nejen lidem, kteří
trpí nesnášenlivostí na kofein, ale i všem ostatním. Za jediný bezpečný
způsob přípravy čaje je možné považovat ten, při němž je kofein
odstraněn. Nejjednodušší je metoda dvojího záparu: Čaj se spaří
vodou s teplotou mezi 80 a 90 stupňů C, promíchá se a ihned scedí.
První zápar se vyleje a lístky se zalijí vroucí vodou, nádoba se zakryje
a po třech až pěti minutách se opět čaj scedí a nechá se zakrytý vychladnout
na konzumní teplotu nebo se přelije do dalších misek či šálků, ve kterých
vychladne dříve než dojde k úniku aromatických látek. Metoda druhého záparu
je v některých oblastech Číny tradiční a její světové rozšíření bylo
předpovězeno americkým jasnovidcem A. Caycem. Většina cenných látek
v čaji se uvolňuje pomaleji než kofein a přechází až do druhého záparu.
Osobám, které nejsou na kofein přecitlivělé může tato látka být dokonce
užitečná, povzbuzuje unavený organizmus, oddaluje spánek a spolu s
teofilinem zvyšuje metabolismus tuků, snižuje hmotnost a chrání játra před
ztukovazěním.
Důležité bioflavonoidy s antioxidačním účinkem obsahují citrusové
plody (citrony, grepy, pomeranče). U pomerančů a citrónů využíváme i komplex
antioxidantů zvaný hesperidin, který je obsažen v bílé části kůry. U chemicky
ošetřených plodů je nutné plody před použitím omýt kartáčkem, mýdlem
a teplou vodou. Pak sloupneme tence barevnou část slupky a pak teprve
plody používáme. Plody můžeme také detoxikovat, není však zaručeno, jaké množství
reziduí zůstane: Citrusové plody namočíme na půl hodiny do vody s přídavkem
10% kuchyňského octa (cca 8%-ní). Pak je umyjeme mýdlem pomocí kartáčku
nebo houbičkou a opláchneme teplou vodou.
Nápoje připravené z celých plodů mají větší efekt pro zdraví, než
nápoje z čisté a filtrované šťávy a nesrovnmatelně větší efekt než nápoje
ze syntetických složek, které mohou i škodit nebo vyvolat nouzi o některé
živiny. Důležité bioflavonoidy a další látky obsahuje prášek ze
sušených jadérek grapefruitu, který se však zatím používá spíše jako
antiseptická, antimikrobiální látka. Dužina/šťáva červeného grapefruitu
má silnější antioxidační účinek než u plodů žluté barvy.
Součástí antioxidačních preparátů bývá také červený šípek, acerola,
bobule hlohu, listy stromu gikgo, brokolice a přírodní pomerančový
olej (s obsahem d-limonenu, který spíše povzbuzuje vlastní tělesný
metabolizmmus než by působil jako antioxidant.)
Některé sušené "rostlinné antioxidanty" jsou součástí ovocných a bylinných
čajů: šípek, malina, ostružina, borůvka, květ bezu, plod bezu, pomerančová
a citronová kůra, hložinky, máta, kořen lékořice aj.
Pepř, který dodává správný říz naší stravě, se odedávna používá
v lidovém léčitelství zejména v Indii jako účinný lék proti jaterním
chorobám. Obsahuje na dusík bohatý piperin, jenž je považován za
aktivní látku. Játra, která zpracovávají a odbourávají všechny
škodliviny, jež se dostanou do našeho těla často ve velkém množství,
jsou rovněž vystavena jejich škodlivému účinku. V nemocných játrech se
pak snižují vlastní zásoby glutathionu, jedné z nejdůležitějších látek
našeho těla, chránící buňky před poškozením. Sníží-li se množství
glutathionu, klesne i schopnost jater zneškodňovat produkty vznikající
při odbourávání škodlivin. Poškozením jater se uvolňuje velké množství
volných radikálů z buněčných membrán a tyto agresivní kyslíkové
sloučeniny dále zhoršují špatný stav jater. Současně vzrůstá v krvi
obsah různých enzymů. Pokusy dokázaly, že piperin snižuje ztráty
glutathionu, působí proti uvolňování volných radikálů a snižuje obsah
enzymů v krvi. Částečky pepře uvízlé ve střevě mohou provokovat vznik
nádorů. Proto je třeba používat pepř celý uzavřený v plastovém sítku
na čaj, nebo kořenit pepřovou tinkturou. V orientu se koření přeosívá
přes tkaninu, takže jsou jeho částečky velmi jemné a zřejmě se
částečky pepře vstřebají (rozloží) rychleji, než mohou vyvolat
vážnější podráždění nebo zánět. Léčitel Ferda byl přesvědčen
o teratogenním účinku pepře a varoval před jeho užíváním. To se
však pravděpodobně netýká pepřových výtažků a možná ani pepře
jemně mletého.
Maso a vnitřnosti (zejména srdce) a vaječný žloutek obsahují
koenzym Q-10.
Mléko krav nadojené v noci obsahuje v terapeuticky významném množství
spánkový hormon MELATONIN. Je to látka s vlastnostmi hormonu
a adaptogenu, která má zároveň antioxidační účinek. (Na Slovensku
je volně prodejný a účinkuje zejména při nespavosti a některých typů migrén.)
Mezi rostlinné antioxidanty patří i kůra některých druhů borovic. Již Hippokrates
využíval léčivý účinek látek obsažených v kůře pinie. Přípravek OPC (u nás k dostání
např. v síti Finnclub pod názvem Pycnogenol) je silným antioxidantem. Vyrábí
se z kůry borovice a je údajně 50x účinnější než vitamín A a dvacetkrát účinnější
než vitamín C. Tiší bolesti, působí proti zánětům a degenerativním změnám (rakovina,
kardiovaskulární choroby, alergie, stárnutí, záněty) a zlepšuje okysličení mozkové tkáně,
chrání kolagen a jeho produkci, zlepšuje stav pleti, přispívá k vyhlazení vrásek, protože
umožňuje obnovu kolagenových vláken v podkoží.Užívá se v množství 1 mg na 1 libru
tělesné hmotnosti (1 libra je 0,454 kg).
Ostružiny, maliny, jahody mohou předcházet nádorovým a srdečním onemocněním,
zpomalují stařeckou degradaci mozku. Obsahují účinná barviva - antioxidanty s ochranným
působením. Nejúčinnější antioxidanty obsahují ostružiny (tedy i velkoplodé ostružiny
a malinoostružiník). Poměrně silné působení mají i maliny (asi třetina účinku ostružin).
Podobný, ale ještě o něco slabší účinek mají i jahody. Jahody jsou však častěji než ostružiny
a maliny zatíženy plísňovými toxiny (Plody jahod je třeba podkládat a zpracovávat zásadně
jen ty plody, které ještě voní a nejsou nahnilé. Zrakem nemusíme přítomnost plísně
zaregistrovat, ale ztráta vůně je prvním příznakem. Jahodu vždy rozřízneme na půl
a kontrolujeme ji i na ploše řezu)
Biolog Gary Stoner z Ohia publikoval v r. 2002 zprávu o tom, že u krys krmených ostružinami
se snížil výskyt nádorů tlustého střeva o 60 až 80%.
Vysoká hladina antioxidantů je také v malinách. (antokyaninové pigmenty; asi třetina koncentrace
jako u ostružin)
Také kyslíkové opotřebení buněk mozku a celého těla (jde vlastně o stárnutí buněk způsobené
kyslíkovými radikály) je podstatně slabší u organizmu chráněného pigmentem ostružin. Mozek
potkanů dýchajícího čistý kyslík zestárl prakticky přes noc, ostatní potkani, kteří byli chráněni
krmivem s obsahem ostružin, poškození mozku nevykazovali.
Mikrobiolog Lyndon Larcom z Clemson University dokázal v pokusech dokončených r. 2002,
že jahody a maliny blokují karcinogeny dvou tříd – jednak ty, které jsou přímo toxické, jednak ty,
které aktivizuje metabolismus lidského těla.
Zejména tedy ostružiník, velkoplodý ostružiník a malinoostružiník by měl být hromadně vysazován
všude, kde je to možné. Vzhledem k nenáročnosti tohoto keře a ochranně léčebnému účinku na zdraví
je jeho rozšíření z hlediska ochrany národního zdraví jedním z prioritních cílů. Ostružiny lze také
všestranně zpracovávat (nápoje, sirupy, marmelády, džemy, mražená dřeň, vložky do jogurtů,
pudingů a kaší, náplně do pečiva) přičemž účinek ochranného barviva se podstatně nesnižuje mražením,
tepelnou úpravou a konzervací. Maliny a ostružiny podrobně viz: OSTRUZINA - MALINA
Selen je jedním z důležitých antioxidantů. Obsahují jej:
paraořechy, celozrnné produkty, mořští živočichové (ustřice), česnek.
Je potvrzen jeho preventivní protirakovinný účinek. Působí synergicky
s vitamínem E. V některých státech zvyšují hodnotu zemědělských
produktů dodáváním selenu rostlinám, čímž zvyšují ochranu konzumentů
před rakovinou a otravou těžkými kovy.
Glutathion je důležitá látka účinná proti rakovině. Doktor Dean P.
Jones, docent biochemie na Lékařské fakultě Emory University, tvrdí,
že glutathion může zneškodnit nejméně třicet rakovinotvorných látek!
Tato sloučenina zabraňuje peroxidaci lipidů a působí jako enzym, který
deaktivuje volné radikály. Poskytuje tedy silnou ochranu proti
srdečním chorobám, zákalům a astmatu, jakož i proti rakovině a jiným
onemocněním spojovaným s poškozením volnými radikály. Glutathion také
pomáhá zabránit škodám vyvolaným toxickými sloučeninami, např. ze
znečištěného životního prostředí, protože je v těle detoxikuje. A při
pokusech ve zkumavce glutathion téměř zcela zastavil množení viru
způsobujícího onemocnění AIDS.
Hlavní zdroje glutathionu v potravinách: Avokáda, chřest a vodní
meloun. Podle analýzy devadesáti osmi oblíbených potravin, kterou
provedl doktor Jones, obsahuje tato trojice v jedné porci glutathionu
nejvíce. Mezi další potraviny s nejvyšším obsahem glutathionu patří
čerstvé grapefruity a pomeranče, jahody, čerstvé broskve, ibišek, bílé
brambory, dýně, květák, brokolice a syrová rajčata. Středně vysoká
množství glutathionu jsou i v některých masech, zejména ve vařené
šunce, libové kotletě a smaženém řízku.
Vysoké koncentrace glutathionu se nacházejí jen v čerstvém a
mrazeném ovoci a zelenině. Při pokusech doktora Jonese byla v
konzervovaných a průmyslově zpracovaných potravinách jen osmina tohoto
silného antioxidantu jako v potravinách čerstvých a mrazených. Část
glutathionu ničí i vaření, drcení a odšťavňování potravin.
TYPICKÉ VLASTNOSTI ANTIOXIDANTŮ
Čím je barva ovoce, zeleniny či bylin sytější, čím jsou zralejší,
tím více antioxidantů obsahují (rajčata, dýně, melouny, ostružiny,
maliny, cibule, vinná réva).
V čerstvém a zmrazeném ovoci a zelenině je více antioxidantů než v
plodech konzervovaných a tepelně či jinak zpracovaných.
Při krátkem vaření se antioxidantů zachová více než při vaření
dlouhém.
Při přípravě v mikrovlnné troubě se jich zachová více, než při
vaření ve vodě nebo páře.
V celých plodech je jich více než ve šťavách.
Ve výrobcích klesá jejich obsah zejména působením vzdušného
kyslíku, slunečního světla, kovu (zejména rezavějícího železa) a
závisí na stáří výrobku.