TOPENÍ
– rady a návody

sestavil
Darius Nosreti

STUDIE, PŘEHLEDY, DOPLŇKY, PRŮŘEZOVÉ INFORMACE:
Biomasa jako zdroj paliva
Některé byliny se používají ve fytoenergetice pro získání biomasy vhodné
k topení a získávaní tepla a elektrické energie z energie vzniklé spalováním.
Vhodnost bylin je třeba posuzovat komplexně - výhřevnost, tvorba biomasy,
možnost opakované sklizně ze stejného porostu, možnost dvojí sklizně
(dvojí sadba) v roce, vhodnost materiálu pro zpracování např. do briket,
možnost získat vedle biomasy např. i potraviny. Obilná sláma je ke spalování
vhodná a z plochy odpovídající některým přehradám by bylo možné spálením
slámy vyrobit elektrickou energii rovnající se roční produkci elektrické energie
z provozu této elektrárny. Přestože jiné byliny produkují více biomasy, obilí
navíc poskytne zrno. Z pokusů vyplývá vhodnost použít pro produkci biomasy
např: topoly (topol černý, balzámový a speciální druhy šlechtěné pro rychlý
růst, vrby (i jen prořezávané větve), dřevní štěpky, dřevěný odpad
z průmyslu (výroba nábytku aj.), lesní odpad (spadlé větve, porušené kmeny,
kůra, šišky a větve suchých stromů aj.), seno, sláma obilná, sláma řepková,
krmné slézy, např. sléz kadeřavý, chrastice rákosová, topinambur hlíznatý,
šťovík krmný Uteauaa, mužák prorostlý, komonice bílá, ozdobnice čínská,
bambus, eukalypty (i jen výmladky), konopí, různé druhy křídlatky (nať -
lodyhy a listy), kukuřice (stonky, listy, vyloupané klasy),
cukrová třtina (stonky), z víceletých trav např. sveřep samužníkovitý,
trus některých hosp. zvířat

Biomasa hrozí dioxiny
16.12.2002, Vít Smrčka
Vědci Vysoké školy chemicko-technologické prokázali ve spalinách dřevní hmoty nebezpečné látky.

Nejen energetická koncepce Evropské unie se zřejmě ocitne před obrovským problémem. Pracovníci Ústavu energetiky
Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, vedení docentem Janem Voštou, totiž provedli výzkum, jehož závěry
mohou pořádně zahýbat provozováním kotelen a s tím souvisejícími druhy podnikání v celé Evropě. Závěr zprávy týmu
vědců tohoto špičkového pracoviště je nekompromisní: Ve spalinách biomasy, to znamená dřeva, dřevního odpadu, kůry,
obilní a řepkové slámy i dalších rostlin využívaných v energetice, jsou dioxiny. V přepočtu na kubík spalin jich tam je
o řád více, než povoluje evropská norma pro velké spalovny komunálního odpadu, jako je například v Praze-Malešicích.
Pro menší energetické zdroje norma neexistuje. Celá republika přitom má v živé paměti hrozbu vyplavení těchto vysoce
jedovatých chemických látek z neratovické Spolany při srpnových záplavách. Kotlů na dřevo nebo zpracovanou dřevní
hmotu do briket a peletek jsou v Česku desítky tisíc. Na spalování biomasy byly postaveny velké kotelny vytápějící jak
celé obce nebo části měst, tak i firmy. Tvrdilo se, že biomasa je jedno z nejčistších paliv, s nízkými emisemi oxidů
dusíků, bez oxidu siřičitého, s neutrální produkcí kysličníku uhličitého, protože co rostliny při spálení vyprodukují,
to zase spotřebují při svém růstu. Na biomase z velké části postavila svou energetickou strategii také Evropská unie.
V roce 2010 se má z obnovitelných zdrojů, především z biomasy, vyrábět 12 procent energie, elektřiny dokonce jedna
pětina. V Dánsku již nyní čtyřicet procent energie pochází z biopaliv, v desítkách procent se pohybuje jejich podíl také
ve skandinávských státech a Rakousku, které místo jaderných elektráren zvolilo cestu biomasy. Využití tohoto zdroje
energie podporuje v posledních letech rovněž Česká republika. Každoročně jdou na projekty spalování dřeva
a energetických rostlin stamiliony korun ze Státního fondu životního prostředí. Pro mnohé zemědělce je pěstování rostlin
k energetickým účelům jedinou perspektivou v době agrární nadvýroby v Evropské unii. Jinak hrozí nezaměstnanost.
Ministerstvo zemědělství chce proto uvolnit v příštím roce značnou sumu na podporu pěstování rostlin pro energetiku.
Zdá se, že celá vize se nyní hroutí jako domeček z karet. Může za to skupina zarputilých vědců, kteří bez ohledu na rány
zleva nebo zprava, snahy zlehčovat výsledky výzkumu či je umlčet tvrdí, že mají pravdu.

Říci císaři pyšnícímu se krásnými šaty, že je ve skutečnosti nahý, není jednoduché. Říci, že produkty biomasy
považované v mnohých státech za záchranu před ekologickými problémy, jsou také nebezpečné, je snad ještě horší.
V České republice to zatím řekl pouze Ústav energetiky Vysoké školy chemicko-technologické (toto vědecké pracoviště
má sídlo v pražské Technické ulici). Tým vědců ústavu vypracoval po tříletém výzkumu na základě grantu ministerstva
životního prostředí odbornou studii pod označením VaV 320/3/99 a názvem Zdokonalování stávajících technologií,
využívání obnovitelných zdrojů a úspor energie. Podtitul práce zní Studium hmotnostních, energetických
a kontaminačních toků při spalování biomasy. Studie byla v minulých dnech předána ministerstvu životního prostředí
a zpracovala ji skupina odborníků pod vedením Jana Vošty, řešitelem byl Martin Koutský, spoluřešiteli František
Hrdlička, Bohumil Koutský, Jiří Malecha, Libuše Neubauerová, Jan Hořejš, Jiří Jiránek. Musíme předeslat, že Profitu
se ji nepodařilo získat, protože na poskytnutí informací z této studie bylo uděleno zadavatelem grantu embargo. Docent
Vošta ji ukázal pouze z povzdálí a odkázal na ministerstvo životního prostředí. Nepopřel ale, že by obsahovala stejné
informace, než se kterými o několik dní dříve vystoupil v Praze na konferenci o efektivním využívání energie Martin
Koutský. Ještě předtím tento tým v dílčích zprávách publikoval pro odbornou veřejnost.

Ve spalinách nejsou jen dioxiny

Tým vědců prokázal, že ve spalinách z dřevní hmoty a slámy jsou asi dvě stovky látek. Mezi nimi jsou mimo jiné
polycyklické aromatické uhlovodíky, dále nechvalně známé polychlorované bifenyly (PCB) a především dioxiny - to
znamená dva typy látek odborně nazývané polychlorované dibenzodioxiny (PCDD) a polychlorované dibenzofurany
(PCDF). "Našli jsme látky jiné, nepříznivé," upozornil Vošta na fakt, že dosud se po celé Evropě odborníci
soustřeďovali především na měření emisí plynů, jako je CO2 nebo oxidy dusíku či síry, v nichž biomasa vykazuje
příznivé hodnoty. "Nelze posuzovat pouze klasické spaliny," dodal k tomu Koutský. Na otázku, proč některé zahraniční
zprávy informovaly o výskytu dioxinů ve spalinách z biopaliv, ale zpravidla v mnohem - i desetkrát - menším množství,
Koutský odpověděl, že vývoj analytických metod šel v posledních pěti letech prudce nahoru. K dispozici jsou totiž
mnohem lepší přístroje na měření dioxinů a čeští chemici pracovali na špičkových zařízeních v laboratoři postavené
za podpory kanadské vlády.

Biomasu nelze zatratit

Vědec považuje za nefér, že u velkých spaloven komunálního odpadu se produkce dioxinů hlídá, musí splňovat normu
0,1 nanogramu v kubickém metru, přitom pracovníci VŠCHT prokázali na některých tuzemských zdrojích spalujících
biomasu až o řád vyšší hodnoty. Existuje snaha tento fakt přehlížet, obcházet. "Velké spalovny musejí mít čištění, to je
předpis," říká k tomu Koutský. "Je fakt, že u malých topidel se tyto látky nikde ve světě nesledovaly, na to normy
nebyly," potvrzuje jeho názor Václav Sladký z Výzkumného ústavu zemědělské techniky. V EU je letos tato norma
teprve zaváděna. Někteří odborníci připomínají, že biomasa je složitá látka, organická hmota, celulóza. Jejím spalováním
proto mohou vznikat i zplodiny, které nejsou příznivé prostředí a zdraví člověka, jestliže se nepoužívají odpovídající
technologie. "Ve zplodinách z uhlí je dioxinů daleko více než ze dřeva," říká Jan Hořejš, z laboratoře Axys Varilab, která
měření prováděla. Upozorňuje, že by se neměla biomasa kvůli novým zjištěním zatratit, protože podle jeho názorů 90
procent dioxinového znečištění pochází z uhlí. Proto se také ve vyspělých státech uhlí k topení nepoužívá. "V biomase
je také chlóru mnohem méně než v uhlí, dřevo lépe hoří," dodává Hořejš. Vesnice ponořené do oblaků kouře z lokálního
vytápění jsou podle jeho názoru důvodem, proč například v jižních Čechách je mnohem větší výskyt alergických nemocí
u dětí než v severních Čechách, kde elektrárny mají dokonalé spalování s odlučovači a obce jsou plynofikovány.

O problému se bude ještě diskutovat

"S výsledky projektu nesouhlasím," vyjádřil se k závěrům práce chemiků Jaroslav Váňa, předseda sdružení CZ Biom,
které je součástí evropské asociace zaměřené na podporu biomasy. "Tvrdíme, že tam dioxiny nejsou, naměřili to špatně,
" vyjádřil se pro Profit. "Jsou tam," naproti tomu prohlašuje Jiří Surý, jeden z propagátorů biopaliv v České republice,
který říká, že biomasa by se neměla přímo v kotlích spalovat. Doporučuje dvě fáze jejího zpracování, nejdříve
ji zplynovat, vzniklý plyn vyčistit, zbavit fenolů, dehtů a dalších nepříznivých látek a spalovat jej v kotlích. Tato zařízení
v tuzemsku již úspěšně fungují.

Výrobci zareagují

"Jestliže je to nebezpečné a škodlivé pro naše životy, je to třeba začít měřit. Měla by vyjít směrnice EU, která by jasně
stanovila parametry dioxinů. Dále je třeba vydat českou normu pro kvalitu biomasy. Možná se bude muset změnit
technologie kotlů, není vyloučeno, že to dělají v Evropě špatně," říká František Holec, prezident Svazu podnikatelů
v oboru technických zařízení ČR. Na tom, že jsou třeba další měření a že biomasu nelze zatracovat, zvláště v porovnání
s tím, jak vypadají vesnice, kde se topí uhlím, se shoduje většina odborníků. Tímto tématem se hodlá Profit zabývat i
v budoucnu a nyní očekává reakce odborníků.

Co jsou to dioxiny

Dioxin není jedna látka, ale zjednodušený název pro dvě skupiny sloučenin blízkých si strukturou a chemickým
chováním. Jedná se o polychlorované dibenzodioxiny a polychlorované dibenzofurany.

Čím jsou nebezpečné

Dioxiny patří k nejjedovatějším látkám, ještě v koncentracích jedna ku miliardě jsou nebezpečné pro život. Například
jsou sedmdesátkrát jedovatější než kyanid draselný. Jsou karcinogenní a teratogenní, to znamená, že poškozují
nenarozený plod. Ukládají se v tucích, organizmem jsou vylučovány velice pomalu. V organizmu, kam se dostávají
v rámci potravinového řetězce, tak může docházet k jejich kumulaci.

Co je biomasa

Biomasa je souhrnný název pro organickou hmotu v rostlinách, jako jsou stromy, byliny, trávy. Rozlišuje se dřevní
a stébelnatá biomasa, podle skupenství pevné, kapalné a plynné formy biomasy. Nejvíce se v České republice zatím
používá dřevní palivo, tzn. polena, dřevní štěpka, piliny, hobliny, odřezky a dřevní šrot. V malých topeništích, kotlích
a krbech s ručním přikládáním se uplatňují dřevní brikety vyráběné pod tlakem ze suchého dřevního prachu. Podobně
se začaly spalovat biopeletky, které se na speciálních lisech vyrábějí ze suchých pilin, jemných hoblin a drcených
stébelnin. Rozšiřuje se spalování obilní a řepkové slámy, případně speciálně pěstovaných rostlin k energetickým účelům.
in www.profit.cz (viz též Topíte dřevem?)

Využití biomasy viz též RACIONALIZACE

Vlastnosti dřeva základní
Dřevo - prehled základních vlastností
Jiří Souček
Dřevo je organický materiál rostlinného původu. Největší podíl jeho skladby zaujímá celulóza (cca 42%), dále
hemicelulózy (cca 26%) a lignin (cca 25%). Zbytek tvoří acetyl (cca 2%) (pozn. redakce: acetyl je součástí hemicelulóz),
popeloviny (0,3 %), škroby a tuky (cca 1,8%), bílkoviny (cca 1%), třísloviny (cca 0,1%), pryskyřičné látky (cca 1,6%)
a ve stopovém množství barviva, alkaloidy, glykosidy a ostatní složky.

Dřevo je anizotropní materiál. V různých směrech má různé vlastnosti, protože obsahuje tzv. vlákna. Ve skutečnosti
se jedná o 1 až 8 mm dlouhé buňky. Tato vlákna jsou rostlá přibližně rovnoběžně. Hodně fyzikálních vlastností dřeva
(navlhavost, sesychavost, mechanické vlastnosti, elektrická, tepelná a akustická vodivost, vzhled dřeva, zpracovatelnost
…) se v závislosti na směru k vláknům liší, proto je třeba hodnoty těchto vlastností vždy doplnit údajem o vztahu
k vláknům. Je-li vlastnost udávána kolmo na směr vláken užívá se značka: z, je-li udávána rovnoběžně se směrem
vláken, značí se: y

Jednou z hlavních fyzikálních vlastností dřeva je jeho vlhkost. Vlhkostí dřeva rozumíme podíl obsahu vody v něm.
Podíl ostatních složek dřeva označujeme souhrnným názvem sušina. Dřevo je materiálem hygroskopickým. Má tendenci
uchovávat svoji vlhkost v rovnovážné poloze a ta je závislá na vlastnostech (zejména vlhkosti a teplotě) okolí. Protože
uvedené vlastnosti okolí jsou proměnné, mění se i vlhkost dřeva. Na vlhkosti dřeva závisí hodně jeho dalších vlastností,
a proto by při určování jejich hodnot neměl chybět ani údaj o vlhkosti. Ztrácí-li dřevo vlhkost, sesychá (zmenšuje své
rozměry). V případě, že dřevo navlhá, absorbuje do sebe vlhkost ze svého okolí, bobtná (své rozměry zvětšuje).
Střídavému sesýchání a bobtnání se říká pracování dřeva. (Pozn. redakce: dřevo bobtná a sesychá pouze při změnách
vlhkosti v intervalu od absolutně suchého dřeva do bodu nasycení vláken - vlhkost dřeva, při které jsou buněčné stěny
nasycené vodou, ale v lumenech voda není - cca 30%. Nad touto hranicí se již rozměry dřeva nemění - pouze
se naplňují či vyprazdňují lumeny buněk.)

Typickou veličinou, která se s vlhkostí mění je hustota. Hustota běžně používaných druhů dřeva pohybuje se od 800
kg.m-3 (smrk, borovice) do 1100 kg.m-3 (švestka, habr) v syrovém stavu. Při vlhkosti w=13% (procentický podíl
hmotnosti vlhkosti ve vzorku a hmotnosti celého vzorku - vlhkosti a sušiny) od 480 kg.m-3 (smrk, borovice) do 800
kg.m-3 (švestka, habr). Numericky nebo pomocí grafů lze hustotu přepočítávat pro různé vlhkosti. To je důležité
například při projekci nejrůznějších konstrukcí. V případě extrémně nepříznivých podmínek se může hmotnost navržené
konstrukce zvýšit či snížit až o desítky procent.

Suché dřevo je výborný tepelný izolant. Jeho měrná tepelná vodivost závisí na vlhkosti a tedy i hustotě (objemové
hmotnosti). Tepelná vodivost dřeva má velký význam při stavbě obytných budov. Uvážíme-li, že smrkové řezivo
tloušťky 8 cm (z, při vlhkosti w=10%) izoluje tepelně stejně jako cihlová zeď tlustá 67 cm, je zřejmé, že vhodným
využitím dřeva lze efektivně nahradit jiné materiály. S rostoucí vlhkostí se ale izolační vlastnosti dřeva zhoršují (z, při
vlhkosti w= 25% má stejné řezivo tepelnou vodivost o polovinu větší, při w=50% je tepelná vodivost více než
dvojnásobná). Výhodou dřeva je, že se v běžné praxi nemusí počítat s jeho tepelnou roztažností (při teplotách nad
0°C). Při zvýšení teploty totiž dřevo ztrácí vlhkost a sesychá.

Před rozvojem komponentů na bázi kovů, plastů a keramiky bylo dřevo, jakožto snadno dostupný materiál, hojně
používáno v elektrických rozvodech. Z impregnovaného dřeva byly vyrobeny skříně rozvaděčů, sloupy nadzemního
vedení, pojistky i jiné součástky. Asi nejdůležitější elektrickou vlastností dřeva je jeho odpor. Elektrický odpor dřeva
je nejmenší ve směru jeho vláken (např. 4,2.1010 W.cm - bříza, y, w= 8,2%). Napříč vláken je asi dvacetkrát větší (např.
8,6.1011 W.cm - bříza, z, w= 8%). Odpor se zvyšuje s objemem pórů ve dřevě a s přibývající vlhkostí klesá. Elektrický
odpor též klesá se zvyšující se teplotou a s napouštěním dřeva solemi kovů. Impregnací se elektroizolační vlastnosti dřeva
podstatně mění. Dřevo (suché) má dobré dielektrické vlastnosti, ale poměrně malou elektrickou pevnost. Tyto
elektrické vlastnosti lze vhodně využít při jeho sušení.

Akustické vlastnosti dřeva mají veliký význam pro výrobu hudebních nástrojů, akustické úpravy místností nebo
při výrobě zvukotěsných barier. I přes obrovské možnosti a výsledky moderní techniky se nepodařilo některé akustické
vlastnosti dřeva plnohodnotně nahradit.

Dřevo má dobré mechanické vlastnosti. Pevnost a pružnost dřeva je ovlivněna směrem vláken, směrem letokruhů,
vlhkostí, hustotou, teplotou, vadami a poškozením, kvalitou předchozího zpracování a pochopitelně druhem dřeva.
Za pevnost považujeme míru největšího napětí, které materiál snese a při tom se neporuší. Podle druhu namáhání
se rozeznává pevnost v ohybu, tlaku a smyku. Z hlediska většiny mechanických vlastností vykazuje dřevo ve srovnání
s jinými častěji používanými materiály srovnatelné, v mnohých případech lepší parametry.

Z technického hlediska jsou negativními vlastnostmi dřeva jeho vady. Nejrozšířenějšími vadami dřeva jsou suky. Suky
jsou části větví s vlastními letokruhy obrostlé dřevem. Dále se ve dřevě často vyskytují nejrůznější trhliny způsobené buď
při jeho růstu (mrazové, dřeňové), nebo při další úpravě (výsušné). Dále rozeznáváme vady tvaru kmene, vady struktury
dřeva, zapaření (změna normální barvy na hnědou až fialovou), vady způsobené houbami, cizopasníky nebo poraněním
kmene.

Poměrná množství prvků v sušině tuzemského dřeva jsou přibližně takováto:
uhlík: 50% dusík: 0,04 až 0,2%
vodík: 6% popeloviny: 0,2 až 0,6%
kyslík: 43%

Ve dřevě dochází též k nežádoucím změnám vlivem koroze. V tomto případě je korozí míněna každá nežádoucí změna
tělesa počínající na jeho povrchu účinkem chemických nebo fyzikálně chemických činitelů. Ke změnám dochází
působením atmosféry (odvětrávání, borcení, praskání, uvolňování ze spojů), působením chemikálií (bobtnání, rozklad,
rozvlákňování). Celkově je ale dřevo vůči chemikáliím poměrně odolné. Proti slabším roztokům kyselin a solí je dokonce
odolnější než litina nebo ocel.

Výhřevnost dřeva závisí na jeho vlhkosti, protože všechna voda ve dřevě obsažená se při spálení odpaří. Na tuto přeměnu
vody (kapalné) na páru se spotřebuje část energie vzniklá spálením sušiny. Výhřevnost sušiny se u všech druhů dřev
pohybuje od 17,5 MJ.kg-1 do 22 MJ.kg-1. Při běžné vlhkosti (w=25%) klesá tato výhřevnost na hodnoty kolem 15
MJ.kg-1. Bod zápalnosti, tj. nejnižší teplota, na kterou se musí dřevo zahřát aby se samovznítilo, je mezi 330 a 470°C,
ale bod vzplanutí, tj. nejnižší teplota, při níž se ve dřevě vyvine tolik plynů, že se vzduchem vytvoří směs, která
se přiblížením k plameni vznítí, je pouze 180 až 275°C.

Dřevo je snadno dostupná a obnovitelná surovina. Může být využíváno jako plnohodnotná náhrada řady dražších surovin.
V současné době nejsou jeho možnosti v dostatečné míře využívány.

Číselné hodnoty uvedené v článku jsou pouze průměrné. Individuální hodnoty mají vzhledem k variabilitě vlastností dřeva
určitý rozptyl (10 - 15%) kolem těchto průměrných hodnot. Skutečná čísla závisí na řadě faktorů a podmínkách,
ve kterých dřevo vyrůstá, proto je třeba brát uvedená čísla pouze orientačně.
Literatura:
Kafka E.: Dřevařská příručka. SNTL Praha, 1989.

Topíte dřevem? (verze 7/2006)
Protože dochází ke zdražování plynu a elektrické energie, přechází někteří spotřebitelé na levnější druh otopu – a tím
je uhlí a dřevo. Není to samozřejmě příliš ekologické, ale z hlediska spotřebitele je to logické. Některé domácnosti
přešly na topení jenom dřevem, zejména v chatách a chalupách. Které druhy dřeva jsou ale nejvýhodnější a jaké mají
tepelné vlastnosti?

Laik by možná řekl, že je jedno, jakým dřevem budeme topit, hlavně, že hoří a hřeje. Není to pravda. Různé dřeviny
disponují rozdílnou výhřevností a nehoří stejným způsobem. Obecně dáváme přednost tvrdému dřevu jako je dub, buk,
jasan, habr, kaštanovník jedlý, ovocné dřeviny. Hoří krásným plamenem a produkují hodně žhavých uhlíků, ze kterých
dlouho vyzařuje teplo.

Ať se vybere jakékoliv dřevo, vždy musí být dobře proschlé (podíl vody v suchém dřevu dosahuje zhruba 15%), vlhké
dřevo hoří mnohem hůř – velká část energie je spotřebována právě na odpaření vody obsažené ve dřevu. Hořící vlhké
dřevo produkuje hodně kouře (spaliny mají vysoký obsah dehtu) a málo plamenů a způsobuje zanášení topeniště, skla
průzoru (u krbu), kotle i komínu, topení vlhkým dřevem je méně ekologické.

Pro úspěšné prosychání je nezbytné kulatinu naštípat na polínka a ta uložit na dobře větraném místě chráněném před
deštěm. Obecně je třeba počítat se dvěma roky sušení. Časem podle váhy polen odhadnete stupeň vyschnutí – čím
jsou sušší, tím jsou lehčí a tím je tón, který vydávají při úderu o sebe, jasnější.

Často je ke spalování doporučované dřevo bukové, a to zejména kvůli tomu, že je u nás poměrně rozšířené, má vysokou
výhřevnost a rychle schne. Musí být uskladněno pod přístřeškem ihned po poražení, rozřezání a naštípání, v opačném
případě velmi rychle trouchniví a ztrácí výhřevnost.

Buk a habr mají asi o 40% vyšší výhřevnost než smrk a jde možná o nejlepší a nejvýhřevnější dřevo - palivo u nás.
Habr může mít výhřevnost i větší než buk.

Kaštanovník jedlý není příbuzný jírovců, ale buků, jeho dřevo je hustější a kvalitnější, hodí se dobře
i na výrobu prken, trámů, sudů a jde o kvalitní topivo s vysokou výhřevností.

Dub je vynikající palivové dřevo, které však musí nejprve dva roky prosychat – na rozdíl od ostatních dřevin – nepřikryto
pod širým nebem. Tím ho déšť zbaví tříslovin, které obsahuje. Teprve pak je třeba je uskladnit na jeden až dva roky
pod přístřešek, aby proschlo. Má asi 70% výhřevnosti buku. Dává krátký a čadivý plamen, hoří pozvolna, dlouho
udržuje žár. Vhodnější na volná ohniště a do kotlů než do obyčejných kamen (málo vzduchu).

Habr, jasan, javor mléčný, klen, babyka, akát a ovocné dřeviny jsou výborné palivové dřevo, ale vzácné.
Javor mléč a klen hoří dobře a trvale.

Jasan je velmi výhřevný, dobře hoří a dává málo sazí. Jabloň obecná hoří pěkným plamenem.
Také hrušeň a třešeň hoří velmi dobře.Jabloň a hrušeň mají asi 70 až 80% výhřevnosti bukového dřeva a jsou proto
v tomto ohledu srovnatelné s dubem.

Švestka a třešeň mají ještě o něco vyšší výhřevnost. Švestka dává dobré uhlí. Také moruše má značnou výhřevnost
a je dobrým palivem.Jeřáb muk a akát dosahují často výhřevnosti buku. Akát hoří dobře, ale uhlí brzy uhasíná. Zane-
chává mnoho popela (na metr krychlový dřeva až 11,2 kg)

Bříza je listnatá dřevina s měkkým dřevem. Má velkou výhřevnost (jako dub), ale rychle hoří; je používána
na zátop a k rozhoření ohně. Je to výborné palivo, hoří i syrové. Pomocí silně hořlavé březové kůry lze
rozdělat táborák i za deštivého počasí.

Platan má značně výhřevné dřevo a dává trvalý plamen.

Jilm polní má výhřevnost mezi dubem a bukem. Doutná ale a čadí a dává mnoho sazí.

Ostatní měkké dřeviny, jako je lípa, vrba, kaštan či topol, hoří špatně a málo hřejí
(výhřevnost srovnatelná s borovicí obecnou a jedlí).

Kaštan (aj. stromy z čeledi jírovcovitých) má prostředně tvrdé dřevo, které hoří rychle a dává málo tepla.

Jehličnany uvolňují mnoho tepla, ale rychle hoří, vystřelují žhavé uhlíky a pryskyřice,
kterou obsahují ve značném množství, zanáší komín a kotel. Jedle má asi o 3 % vyšší
výhřevnost než borovice obecná a o 7% vyšší než dřevo smrkové. Borovice obecná
a jedle mají výhřevnost 70 až 90% výhřevnosti buku a borovice černá dosahuje značné
výhřevnosti 85 až 117% výhřevnosti buku.Výhřevnost smrku je o něco menší než
jedlová. Limba hoří rychle a výhřevnost je malá. Borovice vejmutovka hoří jako špatné
dřevo smrkové. Modřín hoří s praskotem a jeho výhřevnost je nepatrně nižší než u borovice
obecné a vyšší než u smrku (80% výhřevnosti buku).Výhřevnost borovice vejmutovky
je malá (jako u špatného dřeva smrkového.

Lidé, kteří dosud dřevem příliš netopili, mají zpravidla špatný odhad na to, jak velký objem dřeva např. při vytápění
rodinného domu za zimu spotřebují. Jde o zhruba šestinásobek objemu, jaký při skladování zabere černé uhlí.

Žel, není pravda, že topení dřevem je zcela ekologické. Dřevo je sice obnovitelným zdrojem energie a při jeho produkci
vzniká kyslík, který je při následném hoření spotřebováván, avšak životní prostředí poškozuje jak nešetrná těžba,
tak doprava dřeva (zejména na větší vzdálenost), a při hoření dřeva (zejména vlhkého) vznikají také různé škodliviny
včetně PAU a dioxinů. Možná by bylo užitečné změřit, které dřevo produkuje těchto nejškodlivějších látek méně.

(man; Spirit 4/2005; doplněnil D.N., např o údaje z knihy Dřevo-historický lexikon;
konzultoval p. Juřina z Ostravy; viz též Biomasa a Dřevo na uzení)



Dřevo na uzení
Uzení patří mezi nejstarší způsoby konzervování a tepelného zpracování zejména masa a masných výrobků. Před uzením
je třeba maso nasolit (nasucho nebo ve slaném láku). Nasolování probíhá při teplotě 3-11 stupňů C. Před uzením maso
na 2 hodiny položíme do čisté vlažné vody (15 až 20 stupňů C).

Všeobecně je uznávané. že na uzení je nejvhodnější dřevo z listnatých stromů, jako je buk, dub, olše a jasan. Ke konci
uzení můžeme použít dřevo švestky nebo olše (bez kůry), které má zajímavé aroma. Platí zásada, že nejlépe je použít
tvrdé dřeviny, a to vždy suché. Není doporučováno dřevo jehličnatých stromů nebo přidávat jehličí kvůli aroma.
(Viz Topíte dřevem?)

Úspory energie v domácnosti i kanceláři

* Pamatujme, že nejekologičtější a nejlevnější energií je energie ušetřená. Nejvýraznějších úspor energie lze dosáhnout při vytápění, ohřevu teplé vody a vaření.
* Úspor při vytápění můžeme dosáhnout ve 3 oblastech: co nejlepším využitím tepelné energie paliva, vhodným tepelným režimem bez zbytečného přetápění a větrání a dobrou tepelnou izolací.
Pokud přemýšlíme o rekonstrukci ústředního topení, měli bychom uvažovat o plynu. Pokud není k dispozici, tak o topném oleji. Elektřina je sice velmi vhodná, ale topení vychází poměrně draho. Pokud nemáme zvláštní důvod používat pevná paliva, raději se jim vyhneme. Výhodou plynných a tekutých paliv (a samozřejmě i elektřiny) je možnost regulace výkonu kotle ve velikém rozsahu, a to regulace elektronické. Přednost dáváme kotli s malým obsahem vody, což je pro rychlou regulaci vhodnější.
U kotlů na pevná paliva je regulace (pokud tam vůbec je) "mechanická", která nemá vazbu na okamžité "požadavky" radiátorů. Navíc - jak už bylo zmíněno - nemají tyto kotle velký rozsah regulace a při menším výkonu je hoření nedokonalé, tj. neekonomické a co se ušetřilo při nákupu paliva se prodělá během provozu. Zejména, je-li kotel předimenzován (co kdyby byla velká zima?) a pak topí naplno jeden týden za deset let a zbývajících devět let zamořuje své okolí a doslova vyhazuje majiteli peníze komínem.
Vhodný tepelný režim by měl zajišťovat pokojový termostat nebo termostatické (termoregulační) ventily. Pokojový termostat by měl být regulovatelný nejen pro jednotlivé hodiny během dne ale i na každý den v týdnu, aby se topení v době nepřítomnosti ztlumilo a před příchodem domů opět stačilo místnosti vyhřát na požadovanou teplotu. Termostatické ventily umožňují nastavit individuální teplotu v každé místnosti, kterou pak sami udržují (i v případě působení cizích zdrojí tepla, např. slunce). Doporučuje se 18°C v ložnici, 20°C v kuchyni 22°C v obývacím pokoji. Tak se nechá uspořit asi 10% nákladů na topení (zvýšení teploty o 1°C ve všech místnostech znamená zvýšení spotřeby energie o 6%). Větrat se má krátce a intenzivně (to platí zejména při použití termostatických ventilů, které se při dlouhém větrání snaží místnost vytopit a otevřou se naplno). Termostatické ventily se vždy montují vodorovně tím způsobem, aby byly co nejméně ovlivněny teplem radiátorů.
Naši pradědečkové sice žádné odborné znalosti v oboru tepelných izolací neměli, ale drahocenné teplo si uchovat uměli: postaralo se o to dříví složené u zdi a seno nebo sláma na půdě. Na to se později při stavbě nových domů jaksi pozapomělo. A tak jsou mnohé stavby z hlediska tepelné izolace nevyhovující. Pokud potřebujeme tepelnou izolaci domu zvýšit, jsou v podstatě dvě možnosti: můžeme izolovat buď vnější nebo vnitřní stranu obvodové zdi. Izolace vnější strany je účinější ale dražší a neodborná práce firmy (skvrny, trhliny ve spojích)se tu projeví už po první zimě . Vnitřní izolace sice tak účinná není, je však jednosušší a levnější. U vnitřní izolace můžeme navíc použít i různé obklady na bázi polystyrénu, a to nejen na zdi ale také na stropy (jejichž plocha bývá větší než obvodových zdí a také je tam nejvyšší teplota). Více o tepelné izolaci je možno nalézt na http://www.ecn.cz/ekolist/zdenr.htm.
Pozornost je třeba věnovat také dveřím a oknům. Jednak proto, že i dveře a okna by měly mít srovnatelnou izolační schopnost jako stěny (bohužel většinou utíká tepelná energie okny 3 - 5 krát intenzívněji) a jednak by měly dobře těsnit. Starší dveře a okna je vhodné utěsnit některým z kvalitních těsnění na bázi silikonu (zasunutého do vyfrézované drážky nebo lepeného), molitanová těsnění mají krátkou životnost, vrzající kovotěs zavrhneme rovnou. Pokud v noci používáme na oknech a dveřích závěs, můžeme ušetřit až 3% z celkové spotřeby tepla.
* Další úspornou metodou je efektivní cirkulace. Pokud na kamna s tepelným výkonem 500 W budeme foukat malým
větráčkem o výkonu třeba jen 30 W, můžeme jejich tepelný výkon zvýšit třeba i na 1000 W. Podobný efekt mají dvojité
pláště kamen, kde vzduch cirkuluje intenzivněji buď nuceným nebo samovolným oběhem (použití komínového efektu).
také umístění topného tělesa v místnosti navrhujeme s ohledem na podmínky cirkulace vzduchu v místnosti a kolem
topidla. Malým větráčkem můžeme také odvětrávat nadměrné teplo např. do studených sklepních či jiných prostor
domu či bytu (nemusíme tedy větrat rovnou ven). Podobně např. teplo ze sluncem ohřívané půdy můžeme odvádět do
vlhkého či studeného sklepa apod. (D. N. dle televizního Receptáře)
* Vodu na mytí a koupání obvykle ohříváme v bojleru. Zde se při samotném ohřevu ušetřit nedá. Výhodné je zapínat bojler v noci a to i tehdy, když nemáme noční proud. Je tak totiž zajištěno, že topná spirála bude zapnuta jen jednou za 24 hodin a ne při každém puštění teplé vody. Časté a krátkodobé zapínání topné spirály je jednat neekonomické a jednat zkracuje její životnost.
* Vodu na čaj, kávu a podobně je nejlevnější a nejrychlejší ohřívat v rychlovarné konvici. Jednak tu téměř veškeré teplo přejde do ohřívané vody a jednak se konvice sama vypne, takže se bez obav můžeme věnovat jiné činnosti. Dále je vhodné ohřát vody co nejvíce a připravit např. čaj k snídani pro celou rodinu najednou. Pokud všichni nesnídají ve stejnou dobu, je možné čaj uchovat několik hodin v termosce (ve tvaru konvice).
* Vaření přijde o něco levněji a je rovněž rychlejší na plynovém sporáku než na elektrickém. Nevýhodou je "mastné" nádobí a to, že zplodiny hoření zůstávají v místnosti, což nesvědčí ani některým květinám. Na druhé straně elektrický sporák má vyšší komfort obsluhy a jednodušší čištění. U elektrických sporáků dbáme na to, aby hrnce, pánve atd. neměly menší průměr dna než je plotýnka, jinat dochází ke ztrátě tepelné energie. Ze stejného důvodu musí mít nádobí pro elektrické sporáky rovné (soustružené) dno. Pánve se zprohýbaným dnem nepoužíváme. Elektrickou troubu s termostatem můžeme použít i k zavařování. U elektrického sporáku mezapomínáme na tepelnou setrvačnost a plotýnky i troubu vypínáme několik minut před ukončením vaření. Pokud chceme jídlo pouze ohřívat, je energeticky i časově výhodné použít mikrovlnnou troubu. Ta je výhodná i v tom, že jídlo můžeme rovnou připravit na talíř. Rychlejší je i ohřev mléka, bílé kávy atd.
* Chladničku a mrazničku umíťujeme - pokud je to možné - do chladnější místnosti nebo alespoň k obvodové zdi. Při koupi chladničky či mrazničky bychom měli dát přednost výrobkům, které používají jako chladicí médium izobutan (R600a), který nepoškozuje ozónovou vrstvu ani nemá jiné negativní důsledky. Bohužel tyto výrobky bývají dražší než ty tradiční, plněné tzv. měkkým freonem (R134a), který sice ozón neničí ale patří mezi tzv. skleníkové plyny. Některé chladničky, mrazničky a kombinace včetně jejich náplní a spotřeby elektrického proudu jsou na adrese http://www.ecn.cz/ekolist/z970601.htm. Tyto spotřebiče pravidelně odledňujeme, teplotu seřídíme na 7°C (chladnička) nebo -18°C (mraznička).
* Při žehlení vypínáme žehličku dříve a využíváme tak zbytkového tepla. Rovněž nežehlíme prádlo příliš vlhké.
* Nezanedbatelná část elektrické energie přijde nazbyt u spotřební elektroniky. Tyto přístroje jsou většinou vyráběny bez síťového vypínače (zvonky, rádia, videa, satelity atd.) nebo umožňují provoz v tzv. pohotovostním stavu (televizory). V těchto případech jsou přístroje trvale připojeny k síti a odebírají proud 24 hodin denně. Jejich spotřeba je sice malá (5 - 10 W), ale když zkusíme počítat, dostaneme např. při 5 přístrojích celkovou hodnotu kolem 40 W, což je tedy stejné, jako kdybychom trvale svítili středně silnou žárovkou. Platíme tedy 1 kWh denně zbytečně, nehledíce na další nebezpečí (viz požár televizorů v trvale "pohotovostním" stavu). Tady se už vyplatí zvážit přidání síťových vypínačů, byť třeba do šňůry.
* Ušetřit se dá i na osvětlení. Preferujeme proto lokální osvětlení před centrálním, podle možnosti dáme přednost zářivkám před žárovkami. V místnostech, kde svítíme více hodin denně, je vhodné použít tzv. úsporné zářivky (pokud nás jejich "design" neodradí). Pro běžné použití postačí 12 W, která se nechá pořídit už za cca 200,- Kč. Jiné než značkové nekupujme, většinou nemají dlouhou životnost. Žárovky, zářivky, televizory a počítače po vypnutí opětně zapínáme po cca 20 minutách, jinak zkacujeme jejich životnost. (Zdroj: Ekologické desatero )

RACIONALIZACE VYUZITI DREVA (800 KB .PDF)

Vase a dalsi nazory a clanky a linky k tematu zverejnim e-mail

SUPER-HOME

Darius.cz - ARCHA

 HOME EKOLOG

Integrovaný systém textů

 MATERIALY

xxx

 HERBAR

xxx
KONOPI

Konopí v medicíně

 KNIHY, LINKY

doporucene

 DUSE STROMU

Duchovni, bioenergeticke, symbolicke aspekty stromu

 TECHNOLOGIE

Technologie obrábění dřeva

PRACH

scenar

 PERMAKULTURA

dokument WORD

 Desatero

ekologicke desatero

 KALENDAR

DOWNLOAD (WORD)
Pr?ce na zahradž
DREVO I

Drevo, dreviny, drevite rostliny

 KVETINY

byliny

 KVETINY II

letničky (WORD)

 koreni

využití rostlin jako koření