BYLINY V ZAHRADĚ


BAZALKA
Bazalka pravá - je to jednoletá, keřovitá rostlina, 30 - 40 cm vysoká.
Upotřebení v domácnosti jako koření a pro přípravu léčivých čajů. Výsev:
V březnu do pařeniště, na stanoviště po 15. květnu, spon 40x40 cm.

BENEDIKT
Benedikt lékařský - jednoletá bylina (bodlák), drobně a hustě ostnitá,
vysoká až 50 cm. Sbírá se nať před květem. Droga je hořká, používá se ve
směsích v čajích podporuzjících trávení, léčbu nemocí krve, jater, žlučníku,
prsu aj. Výsev - přímo na stanoviště začátkem dubna do řádků 50 cm nebo do
hnízd.

BORŮVKA - plody brusnice borůvky zařadil mezi 10 nejzdravějších potravin

BRUSINKA

JABLEČNÍK
Jablečník obecný - vytrvalá bylina vysoká 60 cm. Sbírá se nať na počátku
květu. Droga je hořká, má příznivý účinek na trávicí trakt, hlavně na
činnost jater, žlučníku a střev. Výsev - v březnu do pařeniště, na
stanoviště v květnu, spon 50 x 50 cm.

KOMONICE (komonice lékařská, Melilotus officinalis; motýlokvěté)
Známá a oblíbená jako léčivá bylina, jako koření, jako včelařská rostlina.

KOPRETINA ŘIMBABA
Kopretina řimbaba, vysévá se počátkem března do truhlíku ve skleníku.
Přepichovaná sadba se vysazuje v polovině května na vzdálenost 20 - 30 cm.
Kvete od začátku července do konce srpna. Používá se k výsadbě na rabata a
obruby. Dobře působí sesazené rostliny v mísách nebo květináčích.

KOZINEC
Kozinec sladkolistý (kozinec sladkolistý, Astragalus glycyphyllos)
Trvalá bylina se silným, kůlovitým kořenem a poléhavým,
hranatým, rozvětveným stonkem posetým jednoduchými přitisnutými
chlupy. Má sladké listy, proto ho dobytek rád spásá. V anglii ho pěstují
jako pastvinový druh zejména na chudších půdách. Je údajně vhodný
i jako suché krmivo. Kořen i stonky byly kdysi využívány na
přípravu léčivých odvarů. Dnes se již jao léčivá rostlina
nevyužívá.

LETNIČKY

MALINA
Ostružiník maliník (ostružina malina, Rubus idaeus L.)
Maliny jsou zdravé a na vitamíny bohaté ovoce. Obsahují cukr a
značné množství kyseliny jablečné, citronové a vinné, třísloviny,
jako i stopy vonné silice. Barvivo je důležitým antioxidantem
s ochranným účinkem na zdraví. Připravují se z nich malinová šťáva,
sirup, marmeláda a osvěžující nápoje. Listy obsahují značné
množství tříslovin a látky, které ve vodním extraktu působí jako
prostředek uvolňující křeče. Z listů, které je možné také
fermentovat, se připravuje lahodný osvěžující čaj a přidává se do
domácích čajových směsí. Podrobně viz MALINA

MERUZALKA viz RYBÍZ

OSTRUŽINÍK
Barvivo ostružin je silným antioxidantem chránícím buňky (včetně
mozkových) před stárnutím, rakovinou a poškozením volnými radikály.
Barvivo se zachovává i konzervací a nemá vedlejší účinky. Maliny mají
asi třetinu síly ostružin. Ostružiny obsahují také draslík, hořčík a železo.
Plody a šťávu z nich užíváme při nachlazení, zvětšené štítné žláze, při
vysokých teplotách a jako buněčnou ochranu při kyslíkové terapii
a ozonoterapii. Čaj z listů užíváme při katarech střevního traktu, proti
zánětům ústní dutiny i proti průjmům. Kulturní odrůdy vysazujeme na
chráněná stanoviště (u zdí nebo na jižních svazích) a v chladnějších
polohách chráníme přes zimu plodné výhony, a to alespoň z návětrné
strany. Ostružiník můžeme pěstovat na jakékoliv opoře jako dekorační
či krycí prvek stejně jako jiné okrasné pnoucí rostliny. Působí proti
erozívní činnosti vody v době záplav. Podrobně viz OSTRUŽINA-MALINA

Ostružiník ježiník (ostružina ožina)
Patří mezi euroazijské druhy se širokým areálem. Plody ostružiny ožiny
se hospodářsky nevyužívají , jsou kyselé a rozpadavé. Jako keř přispívá
k upevňování břežních partií lužního lesa proti erozívní činnosti vody
v době záplav. (viz MALINA)

PÍSKAVICE
Pískavice - řecké seno (senovka grécka; Trigonella foenum-graecum L.),
je jednoletá, až 50 cm vysoká bylina. Je domácí v Americe; původně
středozemský druh. Planě se vyskytuje jen ve Středomoří. Dnes
se ve všech zemích ve větší nebo menší míře pěstuje. Drogou i kořením
je semeno, méně často list. Semeno se získává v době zralosti lusků
výmlatem. Potom se nechá v tenkých vrstvách doschnout. Droga má
silný typický pach. Při žvýkání rychle slizovatí a má hořkou chuť.
Obsahuje průměrně 30% slizových látek, bílkoviny, tuk,
saponin, silici, trigonelin, flavonový glykosid, mnoho organicky
Vázaného fosforu, železa a cholin. Patří mezi rostliny s hormonálním
účinkem a účinkem při snižování cukru v krvi a léčbě cukrovky.
Posilující účinek drogy podmiňuje vysoký obsah bílkovin,
tuku a slizu, zesílený předpůsobením saponinu, chuť povzbuzujících
hořčin a hormonálně učinnými látkami. Působí povzbudivě na
žaludeční a střevní činnost a na celkovou výměnu látkovou. Dále
podporuje vykašlávání. Zevně slizové látky ránu zakrývají
a urychlují hojení. Bylo zjištěno, že droga také snižuje krevní
tlak. Užívá se vnitřně v prášku (3x denně kávovou lžičku
práškovaného semene se zavařeninou) jako sílící prostředek
při celkové slabosti. V macerátu se užívá proti kašli. Zevně
se aplikuje semeno rozvařené na kaši v teplých obkladech
proti vředům, nežitům a jako tišící prostředek při zánětu
kloubů. Častěji se však užívá ve veterinářství při chřípěcí
a jako výkrmný prostředek zvyšující žravost domácích zvířat.
Aplikuje se v nálevu nebo slabém odvaru.

"Římané označovali rostlinu řecké seno, co svědčí o tom, že byla
používaná jako pícnina. Vlastní starořecké pojmenování telis bylo
odvozeno ze sanskrtu a potvrzuje, že rostlina byla dobře známá.
Pískavice skutečně patří k nejstarším léčivým prostředkům
a kulturním rostlinám. Uváděl ji již slavný Ebersův papyrus jako
prostředek na spáleniny. V literatuře r. 1920 - 1930 je mnoho
údajů o roboračním působení pískavice. (při tuberkulóze, při
nedostatku červených krvinek). Podobně jako většina
motýlokvětých je medonosná.

Hlavní účinné obsahové látky semen jsou slizovité látky.
V semeni se nachází také trochu silice nepříjemného pachu,
z dusíkatých látek cholin a nejedovatý alkaloid trigonelin, dále
amid kyseliny nikotinové, hořčina a malé množství saponinů
triterpenoidního, steroidního charakteru. Pro vysoký obsah slizu
jsou semena především mucilagenózem a farmaceuticky se drcená
droga uplatňuje například na kataplazmy formou teplých
kašovitých obkladů (často v mléce) na změkčení otoků, podlitin,
na záněty, vředy předkolení, na výplachy při zánětech v ústní dutině,
při bolení zubů, dává se i do koupelí na omrzliny a vnitřně je
užitečná při kašli, jako galaktogogum (podporuje vylučování mléka),
zlepšuje činnost trávicího ústrojí, napomáhá látkové výměně,
posiluje organizmus (jako roborans) rekonvalescentů apod.
Odvar ze semene snižuje hladinu krevního cukru a droze se připisuje
antipelagrický účinek a působí jako provitamín. Práškovaná droga má
uplatnění i ve veterinární praxi jako výživné krmivo - i sláma
z rostliny zvyšuje dojivost - a na podporu výkrmu hospodářských
zvířat.

Technické použití slizu je především v textilnictví (jako apretační
prostředek - zejména na stužování lněných výrobků)." (J. Kresánek)

Drogy (semene nebo i sušeného listí) se užívá k aromatizaci sýrů
a kořenění zeleninových a masitých jídel.

Nať mladých rostlin může sloužit na doplnění deficitu listové zeleniny
(a obsažených látek) i u lidí. Rostliny jsou poměrně chutné a jemné
a jejich nutriční hodota je blízká vojtěšce, která v přírodním stavu není
příliš poživatelná. Obě rostliny mohou zachraňovat životy kojenců
a starších dětí v zemích postižených nedostatkem potravy. Rozžvýkány
a natráveny matkou mohou poskytnout částečnou náhradu mateřského
mléka u matek, které nemají mléko, nebo být první stravou po ukončení
kojení.

Čistá silice naopak voní nepříjemně - někdy je možno tento pach
zastřít silicí mátovou nebo citrónovou. Pražené drogy se používá
v Indii jako náhražky kávy. V Egyptě slouží jako výživný pro-
středek. V technice se užívá slizu ze semene jako apretačního
prostředku pro textilie (podobně jako dextrinu ze škrobu).
Prášku ze semene se používá též jako přísady do vnadidel pro
dravou zvěř chytanou do želez a do vnadidel pro ryby chytané
na udici.

RDESNO
(Polygonum) "může vám vyřešit problém, jak zakrýt nevzhledný objekt
na zahradě. Ročně přiroste asi 4 m a jen málokterá jiná rostlina zakryje
tak rychle starý přístřešek, uschlý strom, nevzhlednou zeď nebo sloup.
Rdesno se po celé léto pokrývá květy a je užitečnou popínavou rostlinou,
i když na podzim ztrácí listy." (D. G. Hessayon)

RŮŽE
Z hlediska využití plodů (růžových šípků) v kuchyni, potravinářském průmyslu,
léčitelství a faramaceutickém průmyslu je mylné považovat za vhodné jen plody
planých, resp. velkoplodých růží. Také plody všech šlechtěných "květových"
druhů a odrůd jsou všestranně upotřebitelné a obsahem některých cenných látek
včetně vitamínu C mohou dosud využívané druhy a odrůdy někdy i předčít. Takže
pokud někdy nestihneme růže po odkvětu ostříhat, dozrálé šípky můžeme upotřebit.
Minimálně jako cennou surovinu pro přípravu ovocné hočaje.

RŮŽE VELKOPLODÉ
Růže dužnoplodá, syn. růže jablíčková (slov. ruža jabĺčková, Rosa villosa L.)
Pochází z jižní části
střední Evropy a Balkánu. U nás byla pěstována jen sporadicky. V Listině
povolených odrůd byla roku 1973 zapsána její odrůda Karpatia. Rozšířená
je na Slovensku na OŠM v Stupave a v Sabinove, ale postupně se dostává
i do zahrad. Není náročná na půdu jako např. Rosa canina nebo Rosa rugosa,
ani klimaticky není náročná a při kvetení snáší pozdní mrazíky a chlad.
Karpatia je okrasný i užitkový typ ovocné rostliny. Kvete koncem května
velkými růžovými květy. Listy má ocelově zelené barvy. Úroda z jednoho
keře v 5. roce je asi 5 kg. V nezměklých čerstvých plodech (šípkách)
se nachází 1000 až 1560 mg% vitamínu C, vitamín A, některé vitamíny
ze skupiny B a další živiny. Plody můžeme sušit, vyrábět z nich ovocné
pasty, marmeládu, šťávy, sirupy a vína. Ze semen se v zahraničí lisuje olej,
který je používán na léčebné účely. Rozmnožuje se vegetativně kořenovými
výmladky. (In: Hričovský, Smatana, Jurčák; obsah vit. C byl
upřesněn; následují polžky velkoplodých růží in: Dolejš, Kott a Šenk)

Růže svraskalá (Rosa rugosa Thunb.)
Vytváří rozložité až poléhavé odnožující keře vysoké asi 1 m, které se svým
menším vzrůstem hodí do zahrádek. Kvete bíle nebo fialově, a to po celou
dobu vegetace (i mezi plody). Šípky mají velmi silnou dužninu
a obsahují asi 900 mg vitamínu C ve 100 g. Růže svraskalá je mrazuvzdorná
a dobře roste i plodí ve vyšších polohách. Odolává i velmi extrémním
podmínkám našeho zhoršujícího se životního prostředí

Růže skořicová (Rosa cinnamomea L.)
Vytváří keře vysoké až 1,5 m s tenkými, metlovitými, hnědočervenými
větvemi. Kvete karmínově červeně. Prospívá ve vlhčím prostředí - v blízkosti
vodních toků. má-li však dostatek vláhy, roste dobře i ve výše položených
oblastech. Plody obsahují přes 1600 mg vitamínu C ve 100 g.

Růže Moyesova (Rosa moyesii Hemsl. et Wils.)
Pochází ze západní Číny a její tmavočervené květy jsou velmi dekorativní.
Šípky obsahují až 1700 mg vitamínu C ve 100 g. Jde o velmi úrodný
a perspektivní druh velkoplodé růže, která se hodí i pro pěstování v klimaticky
méně příznivých oblastech.

Růže Roopova (Rosa roopae L.)
Vytváří mohutné úrodné keře vysoké až 3 m. Šípky obsahují 2700 až 3000 mg
vitamínu C ve 100 g.

Růže převislá, syn. růže alpská (Rosa pendulina L. syn. Rosa alpina L.)
Keře jsou 2 až 3 m vysoké. Jednotlivé květy jsou temně karmínově červené.
Planě se vyskytuje v podhorských a horských oblastech, kde je rozšířena
až k hranici klečového pásma. Šípky obsahují až 2 000 mg vitamínu C ve 100 g

Růže průhonická (Rosa pruhoniciana L.) Vytváří keře 1,5 m vysoké. Šípky
obsahují kolem 1300 mg vitamínu C ve 100 g.

RYBÍZ
Rybíz alpínský, meruzalka alpínská (Ribes alpinum)
Nejvýše 2 metry vysoký, neostnitý, různotvárný keř. Hrozny zelenožlutých
květů jsou vždy vzpřímené. Plody jsou malé, červené vícesemenné bobule,
jsou kašovité a chutnají mdle. Nejsou proto používány. Tento hustě a rychle
rašící keř slouží jednak jako podsada k roubování (slov. podpník) angreštu
a rybízu, jednak v zahradách a parcích jako živý plot. Jeden z našich předních
šlechtitelů - Karel Jašík z Valtic - vyšlechtil meruzalku velkoplodou, kterou
je možné pěstovat jako okrasný a zároveň ovocný druh. "Plody meruzalky
velkoplodé dozrávají nestejnoměrně, takže hrozny sklízíme zpravidla nadvakrát.
Můžeme je však sklízet najednou při dozrání všech hroznů, protože bobule
nesprchávají. Meruzalka velkoplodá je perspektivním ovocným druhem, jehož
plody jsou vhodnou surovinou pro zužitkování v domácnosti i ve zpracovatel-
ském průmyslu. Šlechtitelským úsilím se ze současných novošlechtění uvedou
nové výkonné odrůdy, které bezesporu potěší pěstitelskou veřejnost."
(Dolejší, Kott a Šenk)

RÝŽE
Rýže vysazená podél cest chrání (podobně jako topol či slunečnice)
Okolí cesty účinně před prachem, smogem a exhalacemi. Z půdy ochotně
pohlcuje kadmium (které se dostává i do obilek) a pravděpodobně i další těžké
kovy.

ŘEPÍK
Řepík lékařský - vytrvalá bylina, výška cca 60 cm. Sklízí se kvetoucí nať.
Čaj se užívá při zažívacích a žlučníkových potížích. Protizánětlivé účinky.
Výsev: v listopadu před příchodem mrazů, vzchází na jaře až 2 měsíce. Spon
40 x 40 cm.

ŘIMBABA viz KOPRETINA

SATUREJKA
Saturejka zahradní
Jednoletá bylina vysoká až 30 cm (existují i trvalejší odrůdy). Sbírá se
kvetoucí nať, používá se především jako koření. Odstraňuje nadýmání,
podporuje trávení. Výsev - v bžeznu do pařeniště, na stanoviště v květnu,
spon 40x40 cm.

SLUNEČNICE
Vysazená podél cest chrání podle japonských výzkumů okolí
Před prachem, smogem a exhalacemi (viz též rýže a topol).

ŠALVĚJ
Šalvěj lékařská je vytrvalá, polokeřovitá rostlina, dosahující výšky 50 -
80 cm. Na pěstování je nenáročná, vyžaduje však slunné a chráněné polohy.
Semeno vyséváme v březnu do hrnků a předpěstované sazenice vysazujeme na
připravený záhon do sponu 30x40 cm. Užitkovou částí jsou listy, které
sbíráme vždy před květem. Používáme jako kuchyňské koření a k farmaceutickým
účelům. (Moravo Seed)

TYKEV
Tykev okrasná - rostlinu je možno pěstovat na opoře, po které se sama
pne. Vyséváme koncem dubna do květináčů a sazenice vysazujeme na záhon
koncem května. Rostou i v přístínění. Něpěstujeme v blízkosti okurek,
melounů, cukín a tykví určených ke konzumaci, mohlo by dojít k tvorbě
tvrdých plodů. (Dodáva Moravo Seed Mikulov)

UDATNA
(udatna lesní, tavolník, lidově také doník, světlík, tavola, udatěnka;
Aruncus vulgaris Rafin., syn. Aruncus sylvestris Kostel.,
Aruncus dioicus Walter; Rosaceae)
Vytrvalá statná asi metr vysoká bylina vytvářející trsy s dlanitě dělenými listy
na dlouhých řapících. Květy jsou drobné, nažloutle bílé, uspořádané
do bohaté laty. V optimálních podmínkách dosahuje výšky i 1,2 - 2 m.
Za dobré zahradní půdy se odvděčí lepším růstem a bohatými květenstvími.

Rostlina obsahuje kyanogenní glykosidy a je v píci závadná.

Z hlediska zahradnického je obvykle řazena mezi okrasné trávy. Snadno
se množí dělením trsů (kořenových odnoží). Vyžaduje vlhčí půdu, polostín, ale
dobře se jí daří i ve stínu. Na plném slunci, má-li dostatek zálivky, přežije také
bez viditelných problémů. Hodí se i k řezu. V katalogu zahradníka Starkla čteme:
"Bíložluté zářící laty až 50 cm dlouhé. Udatna se velmi dobře vyjímá jako
předsadba před skupinami tmavých jehličin. Velmi dlouho kvete
- mimořádně hodnotná."

Působí zvláštním melancholicko-optimistickým dojmem a její homeopatická
esence údajně také léčí nedostatek optimismu, zvyšuje mentální energii a dodává
tvůrčí impulsy. Jemná radost, kterou pohled na ni poskytuje je skutečně blízká
pocitu člověka v tvůrčím naladění a navozuje stav duševní vyrovnanosti
a radostného klidu. Zvláštní dojem, kterým působí, vynikne více v kombinaci
s rostlinami, se kterými se vyskytuje v přírodě (nebo jim blízkými), jako např.
s náprstníky, měsíčnicí, liliemi a kapradinami nebo na pozadí smíšených
i monokulturních skupin buků, jasanů, javorů, jedlí, smrků apod.; elegantní
kontrast nám dá na pozadí tmavých jehličin a tmavších nebo červenohnědých
kmenů listnáčů. Dotváří dojem lesních zákoutí v zahradách přírodního typu,
ale obstojí i jako solitéra. Snese polostín i slunce.

Její zářivá bělost vynikne nejlépe na pozadí tmavých jehličin či tmavších kmenů
listnatých stromů. Na zahrádkách často vídáme i udatně podobné představitele
druhů astilbe (čechrava,tavolín). Přestože druhy astilbe patří k lomikamenovitým
a jsou menšího vzrůstu (takže patří z hlediska botaniky spíše na skalku nebo
záhon u zídky či cesty), jejich podobnost s udatnou svádí zahrádkaře různé druhy
a odrůdy astilbe, zejména růžové a červené, na záhonech s udatnou kombinovat.
Je to pěkná kombinace, zejména, pokud se udatna příliš nerozroste, je to však
zbytečné, protože astilbe existuje i v bílých odrůdách.

Udatna lesní je typickým představitelem vzácnějších druhů rostlin vlhkých
stinných listnatých lesů, původních karpatských jedlobučin (jedlobukových
pralesů) a dnešních bučin (spolu s dalšími vzácnějšími rostlinami, jako např.
s měsíčnicí vytrvalou, samorostlíkem klasnatým, náprstníkem velkokvětým,
kapradí laločnatou, kýchavicí Lobelovou), jaké kdysi pokryvaly celé Beskydy
či Malou a Velkou Fatru. Na vlhčích místech jedlobučin se vyskytoval jasan
ztepilý (Fraxinus excelsior), ojediněle javor mléč (Acer platanoides), jilm
horský (Ulmus glabra) a třešeň ptačí (Cerasus avium). Hojný byl též javor klen
(Acer pseudoplatanus). Místy bylo vyvinuto bohaté keřové patro, které tvořil
bez červený (Sambucus racemosa), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum),
meruzalka alpská (Ribes alpinum), srstka angrešt (Ribes uva-crispa), zimolez
černý (Lonicera nigra) aj. Ve vyšších polohách těchto jedlobučin byl přirozeně
více zastoupen smrk (Picea abies), ale ne v takové míře, jako to dnes vidíme
na mnoha místech dnes i pod pásmem smrků. Lesní porosty, ve kterých se
udatna vyskytuje, patří např. ke květnatým bučinám podsvazu Eu-Fagenion,
suťovým a roklinovým lesům svazu Tilio-Acerion.

Nalézáme ji v Beskydech, Jeseníkách, v Orlických horách, Jizerských horách,
Krkonoších, na Slovensku např. na Malé a Velké Fatře. V hojnějším počtu se
vyskytuje i na Aljašce. Jako rostlina splavená z vyšších poloh se dnes nachází např.
i v části Polabí či v podhůří Orlických hor. (Na Internetu uvedena např. v lokalitách
Čertův stolek, prales Mionši, Dolní Lomná, Martinské hole.) Také v Polsku zasahuje
její výskyt i do nížin, zejména podél vodních toků (viz:)
http://virgo.ii.uj.edu.pl/IB/CHRONPOL/BIGMAP/0621.htm
(Pozor, tavolník vrbolistý je jinou rostlinou a skupina tavolníků rodu Spiraea představuje
rovněž odlišné rostliny.)


VIKEV
Vikev hrachovitá
Trvalá, popínavá a mohutná svěže zelená, holá bylina s dřevnatou
podzemní částí. Květy poskytují dobrou pastvu včelám. Šťavnatou nať
s oblibou spásají kozy a dobytek.
Vikev plotní (vika plotná, Vicia sepium L.)
Má vysokou krmnou hodnotu, obsahuje až 24% bílkovin, proto je
doporučovaná jako dobré krmivo pro dobytek

VISTÁRIE
Vistárie čínská, Wisteria sinensis. Krásná, ovíjivá liána dorůstající
několika metrů. Nádherné květenství dlouhých modrofialových hroznů vynikne
při výsadbě na dominující místa v zahradě. Ideální na pergoly, balkóny, zdi,
ploty či verandy. Možný je podzimní i jarní výsev. Spokojí se s lehčí,
písčitou zeminou. Žádá slunečné stanoviště. Stratifikace osiva není nutná.
Klíčí za 2-3 týdny. (Dodává Palma, Ing. Šenkeřík, Mrákavy 240, 273 01
Kamenné Žehrovice.)

VOJTESKA

YZOP - yzop lékařský
Vytrvalá keřovitá rostlina, výška až 80 cm. Užití jako koření i léčivá
rostlina (kašel, asma, bronchitida). Používá se i jako okrasná rostlina.
Výsev: V březnu do pařeniště, na stanoviště v květnu. Spon 40x40 cm.

POKRAČOVÁNÍ: KVETINY–II

Vase a Vami zaslane nazory a clanky a linky k tematu zverejnim e-mail

DREVINY

a drevnate byliny

 KVETINY–CAST II

okrasne byliny a kere

 DREVINY–CAST II

studie, přehledy, zdroje

 e-mail

vaše přízpevky a názory
SUPER-HOME

Darius.cz - ARCHA

 HOME EKOLOG

Integrovaný systém textů

 MATERIALY

xxx

 HERBAR

xxx
KONOPI

Konopí v medicíně

 KNIHY, LINKY

doporucene

 DUSE STROMU

Duchovni, bioenergeticke, symbolicke aspekty stromu

 TECHNOLOGIE

Technologie obrábění dřeva