Válka, intolerance a násilná smrt z hledika zákona karmy

(Úryvky z knihy PhDr. Marty Foučkové napsané na základě výpovědí pacientů při sezeních hlubinné terapie vybral Darius Nosreti)

Lidé se navzájem zabíjejí, aby si pak podali ruce a společně jako přátelé oslavovali výročí, kdy se přestali pobíjet. Pro zdravý rozum normálního člověka je to nepochopitelné. Je to však jen jejich nevědomost. Nejsou na takové výši, aby viděli, že vlastně zabíjejí sami sebe.
V celém vesmíru není místa, kam by se člověk mohl schovat před svým svědomím a skutky. Vytoužený mír je nejen klidem zbraní, ale především klidem v duši a čistým svědomím. Každý má možnost prověřit své zpracované "já", objevit v sobě touhu po solidaritě s trpícími, nebo se naopak nechat ovládnout lhostejností a hloupostí.

Procházíme životem indického poutníka:
"..Proč jen jsou lidé stále tak omezení, schovaní jakoby v ulitě hlemýždě nebo skryti v bezejmenném davu? Nechápou a asi ani nechtějí chápat. Jak mohou hledat uspokojení ve válkách? Ničíécí a pustošící války! Vždyť v nich stejně není nikdy vítěze. Všichni jsou jen poražení..
Ať je jim to vysvětlováno jakkoli, stále nechápou.. Pokrok a vzdělanost nastane, až pochopí, že se mají mít rádi.. Dříve ne.. Proč jsou ale stále hluší, slepí, omezení?

A co atomová nebo biologická válka? Chystáme zničení své i celé země? Dnes je jistě každému jasné, že by nebylo vítězů ani poražených. Zůstala by zde jen hrstka lidí. Nacházíme-li zdravotní problémy jako důsledek úrazů v minulých životech, jak by asi vypadali naše nové životy po takové katastrofě?

Nejsou to ale jen války, které decimují lidstvo, jsme nebezpeční sami sobě ve zneužití všech nových poznatků. Před lidstvem se otevírá nebezpečí zneužití genového inženýrství či biologických výzkumů.

Denně je nám nabízena smrt. V televizi, tisku.. sledujeme vraždy, utrpení, války a neštěstí, které nás pak činí lhostejnými k utrpení druhých. Na tento jev si zvykáme jako na samozřejmost, ale o to víc to přináší utrpení i nám, protože zvětšujeme i svůj vlastní strach. Podvědomé zážitky se restimulují a ohrožují naše zdraví. Mnoho lidí se stává agresivními, patologickými a psychopatickými.

Vyvinutá duše nahlíží na všechny války a veškerou výrobu zbraní jako na porušení zákonů vesmíru, v němž nás všechny spojuje jedno náboženství lásky.

Na Zemi lze skončit se všemi válkami tím, že každý začne sám u sebe. Nestačí vědět, že nejsme pouze hmotou a naše energie je stálá a nesmrtelná. Je třeba pochopit i zákon karmy, který nám dává svědectví o tom, že je nutné se změnit a vyvíjet lásku, neboť ta je hybnou silou všeho. Je třeba, aby matky vychovávaly své děti k lásce ke všemu živému i neživému a ovlivňovaly tak jejich postoje v dospělosti. Mohou pomoci vyvinout vnitřní odpor ke každému násilí, zabíjení, ke všem válkám a zbraním. To nejdůležitější a první, co musíme udělat, je správná výchova.

Bytosti před zrozením neznají hranice na zemi ani ve vesmíru. Jsou vymezeni jen svým duchovním vývojem.

Jsme všichni dětmi jedné Země, jedné Kosmické inteligence a částí jednoho vesmíru. Nesmíme zapomínat na to, že jsme vyšli z jednoho zdroje. Rodíme se do kterékoli rasy či národa, podle prostředí, jež potřebujeme pro náš vývoj. Nezáleží na tom, v které zemi se narodíme a žijeme, důležté však je naučit se žít v láskyplné sounáležitosti se všemi a všem pomáhat.

Sledujeme-li současnou migraci lidí, stěhování jednotlivců i celých skupin do všech možných zemí světa, musíme uznat, že naší vlastí je už nyní celá planeta, bez ohledu na to, kam se znovu narodíme. Také proto je nutné skončit s nacionálními paradoxy, kdy jednou jsme přáteli a podruhé se pronásledujeme.

Změnit myšlení je jediným východiskem z krize, do které jsme se jako lidstvo dostali. Lásku, ne nenávist. Soucit, ne pomstu. Odpuštění, ne agresivitu. Kdyby člověk celý svět pokořil, ale na duši škodu utrpěl, nic by nezískal. Jen všechno ztratil a musel by začít znovu od začátku. Zeptejte se swenzitivních lidí, kde vidí Hitlera nebo Stalina. Těm ještě dlouho nebude dovoleno narodit se do podoby člověka.

xxx

Jsme stálými poutníky z jednoho břehu na druhý. Stále se však vracíme - a ptáme se proč?
Proč v sobě někdo násilně zabíjí božství? Bůh nás stvořil krásné, ale my si této krásy nevážíme a dokonce ji i ničíme. Právě tak nás učinil vnitřně božskými a my jeden druhého i sebe psychicky mrzačíme tím, že zabíjíme, mučíme, týráme…
Proč jsme se vzdálili Bohu a jeho podstatě v nás? Proč nechceme znát své božské "Já" a slavit jeho přítomnost láskou k sobě i druhým? Láska jako síla dobra je na této Zemi nejpotřebnější. Plodí toleranci, moudrost, shovívavost, soucit, pokoru, porozumění a odpuštění.

Proč si nechceme uvědomit, že jsme bratrem a sestrou jeden druhému a nechápeme, že bolest, kterou učiníme druhému, působíme zároveň sami sobě? Proč nechápeme jednoduchý zákon Vesmíru, že dobro je spláceno dobrem a zlo zlem a každému se dostane za každý čin spravedlivé odměny či trestu?

Stovky životů pácháme křivdy a nespravedlnosti sobě navzájem. Když nás pak ale najde zákon odplaty, křičíme zlostí, spíláme Bohu a nechceme pochopit, že jsme sami vinni, že je to jen Jeho moudrá spravedlnost, která nás vrací zpět sobě samému do pochopení, zastavení nebo zabrzdění našich nedokonalostí.

Proč nechceme pochopit, že válka vyvolá válku, nenávist zase jen nenávist, odpuštění odpuštění, lež zase jen lži, zloba zlobu a a dobro jenom dobro, láska lásku? Kdo krade, bude okraden. Kdo zabije, bude zabit. Kdo vyvolá válku, bude tolik životů zabíjen, kolik jich jeho vinou bylo zničeno.

Proč nechápeme, že zákon Vesmíru je zákonem, který nelze obejít, ani podplatit? Proč nechápeme, že nemoci jsou důsledkem našeho špatného myšlení? Proč nám není jasné, že pokud budeme každou vteřinu svého života správně myslet, nebudeme závidět, pomlouvat, neprobudíme v sobě chamtivost atd., staneme se krásní, protože božské Srdce v nás bude mít možnost zářit z našeho božského těla a svou krásou těšit všechny kolem tak, jako to dělají květiny a příroda, která se neměla možnost naučit nenávisti, zlobě a chamtivosti.

Příroda žije podle zákonů božích a bere si jen to, co potřebuje. To jen člověk chce mít čím dál víc a drancuje přírodu i sám sebe, okrádá druhé a ještě to považuje za samozřejmé a spravedlivé. Avšak právě tak jako příroda vyčerpá svoje zdroje, tak i Vesmír vyčerpá svoji trpělivost s člověkem a uvede stav opět do rovnováhy. Nebude se nám to líbit, až se nebudeme mít kam schovat před ozónovou dírou, až nebudeme mít co pít, protože si otrávíme vody radioaktivními a jinými zplodinami a nebudeme mít co jíst, protože Zemi změníme v poušť. Kácí se deštné pralesy a naše lesy ničí déšť síry, smogu a spadu. Budeme se divit, že není v silách lidského organizmu přizpůsobit se takovýmto změnám v krátkém časovém úseku.

Je nepochopitelné, proč mocní tohoto světa jen posedávají za jednacími stoly, najedení, v krásných domech, a jen rokují a rokují a nevidí utrpení svých bratří a sester a nechají ničit jejich obydlí a životy. Neuvědomují si, že to budou příště právě oni, kteří budou utíkat s dítětem v náručí do krytu. Bude to jejich život a dítě, které zemře v bolestech.

Proč jsou hnáni do války proti sobě přátelé jen proto, že jsou jiné národnosti? Proč mocní tohoto světa rozdmýchávají nacionální vášně ve svých bratrech a sestrách? Vždyť se stejně rodíme jednou v jednom a podruhé v úplně jiném národě či zemi.

Na Zemi nejsou vidět hranice. Všichni jsme dcerami a syny této Země a je jedno, kde kdo žije. Důležité však je, jak žije. Jak uskutčňuje svůj život v lásce a sounáležitosti k lidství a k Bohu.

Proč nejsou všechny děti vychovávány s vědomím, že jsou dětmi planety Země, na které je dost místa pro všechny? Proč člověk nechápe, že jenom prací, poctivou prací pro druhé vznikají hodnoty? Proč nechápe, že hodnotami nejsou zbraně, které odčerpávají největší krajíc všem a člověk si je vyrábí pro své zničení? Proč mocní světa nechápou, že těmito zbraněmi budou sami vyhlazeni, protože zákon Vesmíru je neúprosný?

xxx

"Vracela" jsem jednoho velmi vyspělého, našemu národu známého muže.
"..Stojím na nádvoří kláštera na vysoké skále, jakoby nad propastí. Jsem láma tohoto kláštera. Je to v Tibetu. Dívám se dolů a do dálky. Mám pocit, že mé vědomí opouští tělo a sleduje něco v té dálce."
V tomto stavu mystického ponoření se najednou prolnul do ještě starší doby a sledoval dávné děje, uchovanbé jako otisk ve Vesmíru.
"Před mým zrakem defilují vojska.. Je to jedna válka za druhou.. jeden obraz mizí a další vyplouvá. Kdy už lidstvo pochopí! Vidím do hlubin minulosti a trpím nepředstavitelným žalem. Je to jedna hrůza za druhou. Kdy se už přestanou chovat hůře než zvířata a uvědomí si, že jsou lidmi!"
"Vrať se." Snažím se zkrátit jeho utrpení.
"Stojím pořád vysoko nad tou propastí, vím, že se musím vrátit do kláštera ke svým povinnostem. Je to hrozné, jsem nešťastný, protože nevím, jak jim pomoci.."

Člověk si musí uvědomit své místo v řádu vesmíru i přírody, svou souvislost, úlohu a spojení s ní, protože přírodní zákony platí pro každého. Máme rozvinuté vědomí, jsme si vědomi svého Božství, proto zodpovídáme za harmonii a vyváženost všech věcí na Zemi.
Pochopení spojitosti s celým Vesmírem je dnes velmi důležité. Vesmír se bude stále více rozvíjet v samotném člověku jako důležitá součást jeho vlastní osobnosti. Své vědomí je třeba ztotožnit s vědomím celokosmickým, protože jedině tak budu moci působit na svou mysl – duši. Poznám, že vše je božské podstaty, že já sám patřím do tohoto velkého celku, za nějž jsem spoluzodpovědný. Jsem tvůrcem? A co tvořím? Tvořím radost, štěstí, krásu – nebo jsem příčinou neštěstí jiných bytostí? Pak se musím změnit, stát se pokorným a tolerantním.
Marta Foučková

(konec citace)

Literatura:

Marta Foučková: Jsem, Nakladatelství Praha, 1996
Marta Foučková: Já jsem, Nakladatelství Praha, 1997

VALKA A KARMA CAST A

TEROR chronologie ozbroj. utoku

TEROR. psychologie

DROGY a karma xxx

HOME ZVON xxx

HOME CLANKY xxx