Komentar k projevu
Nemohu se zdrzet komentare k casti projevu prezidenta republiky Vaclava Havla na konferenci "Europe's New Democracies: Leadership and Responsibility" (Nase evropska demokracie: vudcovstvi a zodpovednost), ktery prednesl v Bratislave 11. května 2001.
Jednalo se o konferenci predstavitelu deseti zemi, ktere se uchazeji o clenstvi v Severoatlanticke alianci.
Po precteni nazvu referatu jsem zbystril, protoze mne v souvislosti s moznym rozvojem nastroju budovani demokracie prave otazka pomeru a forem vudcovstvi a zodpovednosti zajima. Zel, v tomto smyslu jsem se nic noveho nedovedel.
Na projev mne upozornil clanek Pavla Tigrida v MF DNES, ve kterem je citovano zhodnoceni politologa Jacquese Rupnika, jenz Havluv projev vidi jako "historicky, ktery bude mit velky vliv nejen ve stredni Evrope, ale i na Zapade". Tigrid sam oznacuje projev za "kurazny a zaroven riskantni cin" a podivoval se nad tim, ze mu bylo venovano tak malo publicity.
Nezda se mi sice nic kurazneho na tom nabadat ke kurazi (a otevrenemu nazyvani veci pravymi jmeny) ve vztahu s Ruskem jine - tedy diplomaty zapadnich zemi, zato riskantni jsou tato slova dost. A co riskuji? Hodne. Mozna i nevdecnou "ulohu" nasi vlasti v potencialnim "preveventivnim" jadernem uderu v budoucnosti. Nezapomenme, ze doktrina "preventivniho obranneho uderu" byla pred par lety v Rusku opet schvalena, a ze jde tedy o fakt, a ne sireni nejake poplasne zpravy. (Kdyz vidim mafianske tvare nekterych ruskych ministru ci poslancu, mam nekdy sam chut zalovat nase televize za sireni poplasnych obrazovych zprav.)
I prezident Havel ve svem projevu pripousti existenci dalsi ruske doktriny s tuhym zivotem - o nutnosti udrzet si bezpecnostni "sanitarni" pasmo neutralnich (vzhledem k zapadnim paktum, zejmena NATO) zemi, ktera nutne padne s prijetim dalsich zemi do NATO a jejiz kritika je dle meho soudu predmetnym, ale nevdecnym tahanim ruskeho medveda za vousky. Neni nic kurazneho nazyvat veci pravym jmenem sam, jsem-li prezidentem a pozivam-li navic duveru predstavitelu NATO. Ve svobodne zemi by se to od teto funkce melo automaticky ocekavat. Udivuje-li nas kuraz prezidentova referatu, muze to take znamenat, ze svym predchozim pusobenim vytvoril sam deficitni obraz teto funkce.
V necem snad projev preci jen novatorsky a kurazny je. U Havla mi vsak v posledni dobe takove ciny pripominaji spise prekotnou pohanskou ulitbu vznesenemu obrazu sveho uradu, za sve hrichy v podobe chronicke neschopnosti byt skutecnym ztelesnenim tohoto obrazu, skutecnym tahounem ve slepejich novych idei a spolecenskeho pokroku, kterazto vlastnost se vlivem neurciteho opotrebeni organizmu a zraty nejjemnejsich tvurcich sil (zvanych pohany siddhi) rada meni v mrtve opakovani obecnych pravd a v uvazene, ale neprilis vnimave vypady proti vetrnym mlynum. Moralizovani v lejnech soucasne pragmaticke zapadni politiky vuci Rusku a imperialniho sebevedomi Ruska vuci mnoha malym statum vne i uvnitr sveho imperia, je mluvenim do zdi. Ale abychom se dostali k vlastnimu projevu...
Nejzajimavejsi pasazi prezidentovy reci je uporna snaha vcitit se do mysleni ruskeho medveda:
(VH)
"...Vaznejsi je podle meho nazoru druhy duvod ruskeho odporu k NATO. Je jim problem ruske identity ci ruskeho sebepochopeni.
Zda se mi totiz, jako by Rusko - navzdory nevidanemu pokroku smerem k demokracii a trzni ekonomice - porad trochu zapasilo s problemem, s nimz zapasi, pokud vim, vicemene po cele sve dejiny. Totiz s otazkou, kde vlastne zaciná a kde konci, co mu jeste patri a co mu uz nepatri, kde jeste musi uplatnovat svuj rozhodujici vliv a kde ho uz uplatnovat nemuze. Nedostatek samozrejmeho sebevedomi nekoho, kdo si je jist svou identitou, a tedy i svymi hranicemi, jako by byl pak nahrazovan lehce imperialni retorikou nacionalní nabubrelosti, kterou zname dobre z ust lidi typu pana Zirinovskeho, ale ktera se v kulturnejsi podobe objevuje v Rusku v daleko sirsim meritku. U tak velike a mocne zeme mi napriklad pripadá temer absurdni jeji des z toho, že by tri male demokraticke republiky u jejich hranic mohly patrit k regionalnimu seskupeni, kteremu ona neveli, stejne jako jeji potreba budovat si kolem sebe jeste jakysi sanitarni kordon. To vsechno navic v dobe, kdy stovky transkontinentalnich raket mohou behem nekolika minut z Nevady znicit Moskvu nebo odnekud z Uralu New York."
Me pripada vice absurdni radit Rusku, jak by melo vnimat odtrzeni svych satelitu ze sfery sveho bezprostredniho vlivu. Prave proto, ze Rusko dosud nenaslo dlouhodobe udrzitelnou a efektivni filozofii sve uzemni a narodni integrity a identity, nevi, co muze jakkoliv drobna zmena v politicko-uzemnich vztazich zemi ze sfery jejiho bezprostredniho vlivu zpusobit. Rusko se zejmena obava sveho dalsiho vnitrniho rozpadu a citi, ze stabilita vnejsich a vnitrnich vztahu jsou spojenymi nadobami. Rusko nechce videt neodvratnou historickou realitu sveho dalsiho stepeni a proto se misto dobrotive Rusi, tolerantni a chapave matky dospivajicich a osvobozujicich se narodu, stava zarlivou macechou a vrazedkyni. Rusko diky sve zakomplexovanosti, priznacne stylizovane do nizkych karikatur svych vojenskych a politickych predstavitelu, predstavuje pro sebe a okolni svet permanentni nebezpeci preventivniho uderu. Jak jinak nez preventivnim uderem muze (vezmeme-li do uvahy take IQ a moralni zasady jeho vudcu) Rusko za danych nestabilnich podminek vyresit rovnici, ktera pro zachovani jeho soucasne podoby (za kazdou cenu) nema racionalni reseni.
(VH)
"... Na rozdil od mnoha zapadnich politiku, kteri se chovaji k Rusku podbizive a neuprimne, v domnelem zajmu o mir a pratelstvi s nim, si myslim, ze ve skutecnem zajmu pratelstvi s Ruskem je naopak jednat s nim jako se sobe rovnym a rikat mu do oci pravdu, byt jakkoli neprijemnou. Jsem hluboce presvedcen, ze Rusko si nezaslouzi, abychom se k nemu chovali jako k malomocnemu, postizenemu ci jako k diteti, ktere vyzaduje zvlastni zachazeni a jehoz rozmary, byt by byly sebenebezpecnejsi, je treba chapat ci tolerovat. Takovyto pristup nejen Rusku nepomuze, nejen ho urazi, ale navic ho jen utvrzuje v jeho preludech ci pochybnych spadech. A nejmene si takovym postupem pomohou sami zapadni statnici, kteri se timto chovanim dostavaji na sikmou plochu bezperspektivnich kompromisu."
Ne, nemylme se. Rusko se neurazi, budeme-li se k nemu chovat jako k diteti. Nopak: Rusko se smrtelne urazi, vezmeme-li mu jeho detske hracky. To je dano urovni jeho predstavitelu a pozadim moci.
Take zapadni politici se neurazi pri tak malo konkretni kritice predstavitele jedne cizi zeme tykajici se navic neceho tak pro ne nepodstatneho, cim je pro ne pravda. Mnohem vice by se jiste urazili, kdyby jim nekdo z vlivnych pratel doma vycetl, ze prilisnou pravdivosti k Rusku pokazili nejakou vyhodnou investici ci si to rozhazeli u nejakeho sympaticky zkorumpovaneho ruskeho urednika.
(VH)
"... Samozrejme: Rusko hleda nove sebe samo, hleda nove svou identitu, hleda sve postaveni v dnesnim svete, hleda svuj vlastni zpusob byti. Mozna mu to hledani bude trvat dlouho. Ale to neni duvod chodit kolem nej po spickach. Vsechny regiony dnesniho sveta maji sve problemy, Rusko se svym sebepochopenim, Afrika se svou bidou, hladomorem a kmenovymi valkami, Zapad s dilematem, zda dopustí, aby civilizace, kterou dal a obcas i vnutil svetu, behem nekolika generaci sebe samu znicila, anebo zda kdesi v hlubinach sveho vedomi a svedomi nalezne zdroje sve obnovene odpovednosti za svet.
Nikdo si tedy nemame co navzajem vycitat. Otevrene spolu mluvit bychom vsak meli vsichni."
Nejvetsi problemy ma ovsem Rusko se svou vladou, se svym prezidentem a s mafii lumpu, ktera mu vladne. Na to, aby to prezident rekl, asi dost kuraze nema. Ostatne, asi mu to nedovoluje ani slusne vychovani a protokol.
(VH)
Jaky by tedy mel byt v budoucnu vztah mezi NATO a Ruskem? Obcas zaslechneme nazor, ze Rusku by melo byt tez nabidnuto clenstvi a nedeje-li se tak, je to projevem diskriminace. Rusko jako clena NATO si osobne moc predstavit neumim a hlavne si nemyslim, ze by jeho clenstvi cemukoli dobremu pomohlo. Rusko je ohromna euroasijska mocnost, ktera bude vzdycky hrat svou velmi specifickou roli ve svetove politice. Ano, cast Ruska lezi v Evrope a ruske duchovni bohatstvi vzdycky nesmirne ovlivnovalo zbyvajici Evropu, ktera naopak vzdycky vyznamne ovlivnovala Rusko. To ale neznamena, ze by melo byt Rusko bez dalsiho vrazeno do regionu, ktery nazyvame Zapadem. Nikoli proto, ze by bylo menecennejsi, ale proste proto, ze by tim sama moderni strukturace sveta zalozena na spolupraci ruznych zretelne ohranicenych regionu ci historicky vzniklych entit ztracela smysl: cokoliv by mohlo sahat kamkoliv, jakakoli rovnovaha by byla rozbita, vsechny regionalni organizace by se mohly promenit v soubor dalsich a uz zcela bezzubych replik Organizace spojenych narodu. Je dost vhodnych prostredi k diskusi nejmocnejsich zemi vcetne Ruska - od Rady bezpecnosti OSN až po OBSE - a je dost dalsich prostredi, kde je hlas Ruska soucastí sirokeho a uprimneho mnohohlasu, napriklad Rada Evropy. Ale trochu zoufala snaha o integraci vsech se vsemi a za kazdou cenu muze vest nakonec jen ke zmatku a zkaze. Skutecnou cestou k miru je rovnopravne jednani jednotlivych zretelne ohranicenych a identifikovatelnych subjektu soudobeho multipolarniho sveta. Anebo to snad nebyla v minulosti předevsim jakasi "rozmlzenost okraju", totiz prave nejasnost v tom, kde kdo zacina a kde kdo konci, co vedlo nejcasteji k valkam?"
Stejne tak, jako "rozmlzenost" byla nejcastejsi pricinou valecnych konfliktu, bylo jednoznacne priclenovani se k velkym celkum pricinou nejvetsich ztrat na zivotech i majetku, diky ruznym paktum bylo do jinak lokalnich valek zavleceno v mnoha pripadech zbytecne mnoho narodu a statu. Vyhoda a stabilizacni funkce velkych paktu je ocividna, avsak jen do prvni valky se srovnatelne mocnym protivnikem. Je pekne pumpovat Rusku sebevedomi, ale je to neucinne zejmena ze dvou duvodu. Ruske predstavitele necha nepochybne chladnymi jakakoli (a jakkoli mistrne vypointovana) rec, pokud jim bude sahat na jejich (skutecne ci domnele) vlastnictvi a na zony vlivu, ktere by si Rusko chtelo ponechat. To, ze Ruske duchovni bohatstvi Evropu a cely svet nesmirne obohatilo, je dulezity fakt. Vzhledem k tomu, ze zdroje tohoto bohatstvi byly a jsou v Rusku systemu statni masinerii ucinne przneny a likvidovany, nemuze se soucasna ruska kultura a inteligence zvednout z vlastnich trosek a zeme se spise nez k rozkvetu riti do zahuby. Tvurci sily Ruska se nemohou zbavit okovu a klesti zkorumpovane a manipulujici byrokraticke zvule a mafianskych praktik mocnych klanu. Ruska duchovni a kulturni impotence soucasnosti v nas jen umocnuje strach o to, jak dopadne party smecky mocipanskych grazlu u sudu s ruskym jadernym prachem. Jiste bychom chteli podporit rozvoj ruske kultury, se kterou se, jako Slovane citime byt duchovne sprizneni. Je pro to vsak nutne ucinit zejmena uplnou ocistu zeme od vsech mocichtivich dobrodruhu od okresu az po prezidenta.
(VH)
"Existuje Zakladaci akt, ktery vytvari predpoklady ke vskutku partnerske a rovnopravne spolupraci mezi NATO a Ruskem. Myslim si, ze to je spravna cesta, byt prozatim bohuzel malo vyuzivana, a ze to je reseni nejen daleko primerenejsi celkove situaci a celkovemu rozlozeni sil, ale i daleko dustojnejsi pro Rusko same, ktere tu je de facto samo a pravem postaveno na roven spolecenstvi vsech devatenacti clenskych zemi aliance."
Tento zakladaci akt (jak vlastne i prezident Havel neprimo priznava) je partnersky a rovnopravny (tedy efektivni) jen do te miry, nakolik je v danem okamziku Rusko ochotno se mu podridit. Pokud je tu Rusko "de facto" postaveno na roven spolecenstvi, neni vubec jiste, zda to samo tak vnima ocima svych oficialnich predstavitelu a svych mocipanu, a zda tito nesoustredi svou pozornost mnohem vice tam, kde je mu takove postaveni upirano.
(VH)
S tematem hranic jednotlivych subjektu a regionalnich spolecenstvi bezprostredne souvisi veledulezita otazka vychodniho konce Zapadu, a tim i eventualni vychodni hranice NATO. Jinymi slovy otazka mozneho clenstvi tri pobaltskych statu. To je vlastne - pokud jde o vztah mezi NATO a Ruskem - dnes asi otazka vubec nejdulezitejsi. Belorusko zatim nejevi, zda se, o NATO velky zajem. Ukrajina spatruje svou budoucnost zrejme spis v samostatnem postaveni, garantovanem smlouvami jak s NATO, tak s Ruskem.
Pobaltske staty vsak davaji jasne najevo, ze se citi byt nejen zemepisne, ale predevsim historicky a kulturne soucasti Zapadu, a ze tudiz maji eminentni zajem i o clenstvi v NATO. Byly to, jak znamo, pred valkou samostatne staty a Sovetsky svaz je nasilne anektoval na zaklade zlocinneho paktu Ribbentropa s Molotovem. Nechapu, proc by temto trem svobodnym zemim nemelo byt co nejdriv nabidnuto clenství, tim spis, ze se na ne intenzivne pripravují. Ustup pred jakymisi geopolitickymi ci geostrategickymi nebo mozna jen ciste prestiznimi zajmy Ruska by byl v danem pripade tim nejhorsim, co by mohla aliance udelat. Byl by to navrat k paktu Ribbentrop-Molotov, uznani jeho legitimity, uznani prava Ruska na jakysi sanitarni kordon, ktery ho ma obklopovat, ci na takzvanou zajmovou zonu eufemisticky nazyvanou "blizke zahranici", zkratka uznani stareho principu deleni sveta a narodu bez ohledu na jejich vuli. De facto by to bylo popreni ideje Washingtonske smlouvy, na niz je aliance zalozena, totiz ideje, ze demokraticke zeme euroatlantickeho prostoru maji pravo svobodne si zvolit zpusob, jimz chteji chranit svou svobodu, a ze rozhodnou-li se pro kolektivni obranu, ma jim byt aliance zpristupnena."
Zda Rusko je ochotno odvozovat svuj puvod od nejakeho zlocinneho paktu nebo radeji od jakehokoli libiveho mytu, ktery je po ruce, nas soucasna retorika ruskych politiku nenechava na pochybach.
Logicky neni duvod nenabidnout clenstvi baltskym republikam. Mocenska logika Ruska ovsem je casto logice rozumu dosti vzdalena. Ja osobne bych nesazel zlamanou gresli za stabilitu v Evrope po "pouhem" pripojeni Slovenska k NATO, a to napr. prave k pokusum ruskych politiku zivit obraz Slovenska jako "sanitarni" zony a sfery ruskeho vlivu a k male schopnosti Slovenska se proti sireni tohoto obrazu branit. "Cechuny, ty uz sezrali Nemci," povida Zirinovsky na Slovensku, a site KGB pronikaji vesele od okresnich stranickych sekretariatu po nejvyssi funkce. Jaky je z toho zaver?
Na jedne strane neuvazene sireni NATO predstavuje zvyseni rizika pro vsechny. Na druhe strane soucasnym pripojenim vetsiho mnozstvi statu se zmensi "manevrovaci prostor" Ruska pro stupnovane protiakce, kterymi by mohlo pozdejsi zajemce o clenstvi odradit.
(VH)
"Casu pritom moc neni: po kazdem dalsim odkladu by bylo prijeti techto zemi tezsi. Proto se domnivam, ze maji byt prizvany k clenstvi uz na nadchazejicim summitu aliance v Praze.
A jeste jeden duvod mluvi pro takovy krok: neprizvat tyto staty z ohleduplnosti k pocitum ci strategickym uvaham Kremlu by ve svych dusledcich znamenalo priznat, ze strach Ruska z rozsireni NATO o tri pobaltske staty je opravneny, tedy ze NATO ma skutecne agresivni ci imperialni protiruske umysly."
Musim rici, ze tuto staromilskou (ac rafinovanou) recnickou klicku jsem musel cist 3x, abych pochopil jeji sugestivni logiku. Myslim, ze kapitani Ruska to nebudou cist ani jednou, a i kdyby, budou vzdy nachylnejsi verit tomu, ze tri minus tri rovna se nula, a ne sest, a ze agresor je spise ten, co bere, nez ten, co predem utece z boje. Obvavam se, ze rovnice stoji tak: Bud maji smulu tri pobaltske staty anebo (mozna) my vsichni. Nejde o to moralne zvitezit, v tuto chvili, at je to sebevic ponizujici, jde narodu (Evrope, svetu) o preziti. Nezapomenme, ze zvire zahnane do kouta muze zautocit, a to navzdory veskere logice.
(VH)
"... Myslim, ze bude-li se konat (Prazsky) summit NATO poprve na uzemi byvaleho sovetskeho satelitu, je to i jasna zprava Rusku. Tato zprava by mela znit: nase aliance jako regionalni spolecenstvi je pripravena vsestranne spolupracovat s Ruskem jako se sobe rovnym partnerem. Rusko vsak musi konecne vzit na vedomi, ze poslanim NATO neni ho ohrozovat a ze priblizuje-li se NATO k jeho hranicim, priblizuje se s nim naopak stabilita, bezpecnost, demokracie a vyspela politicka kultura, coz je evidentne v jeho bytostnem zajmu"
Potiz je tu zase v tom, ze Rusko by sice MELO, ale vubec NEMUSI. Nekdo v Rusku to na vedomi jiste vezme. Je ale otazka, jestli se ten NEKDO dostane NEKDY v Rusku ke kormidlu.
Darius Nosreti
cely projev viz
http://www.hrad.cz/president/Havel/speeches/
(Projev na konferenci "Europe's New Democracies: Leadership and Responsibility")
(Z projevu jsem pouzil pouze uryvky)
-----------------------------
Vas politicky portal
http://www.darius.cz/ag_nikola/index_linky.html
Vas zpravodajsky portal
http://www.darius.cz/ag_nikola/index_zpravodaj.html
Vas portal vyhledavacu
http://www.darius.cz/ag_nikola/index_vyhled.html
--------------------------
OHLASY (kontakt na autory v redakci)
> Nemohu se zdrzet komentare k casti projevu prezidenta republiky Vaclava
>Havla na konferenci "Europe's New Democracies: Leadership and
>Responsibility" (Nase evropska demokracie: vudcovstvi a zodpovednost), ktery
>prednesl v Bratislave 11. května 2001.
> ....
>Darius Nosreti
_________________________________________________________________
Nepatrim mezi nekriticke obdivovatele VH, ale s myslenkami v tomto projevu se plne ztotoznuji. Vyse uvedena kritika je zalozena na pochybnych predpokladech. Rusti pohlavari (politicti i vojensti) nejsou, a nikdy nebyli, nevzdelani primitivove. Je pravda, ze jejich mysleni je odlisne od naseho, coz je dano prave jejich odlisnym kulturnim a historickym vyvojem. Mocenske zajmy evropskeho Ruska byly vzdy silne obraceny na vychod a tim i jejich kultura a mysleni je ovlivneno asijskymi tradicemi. Toto vysvetluje napr. chovani Stalina a jinych vudcu, nepochazejicich z evropskeho Ruska. Ale smahem prohlasit o ruske politicke elite (vcetne Putina), ze jsou barbari, je blbina na desatou.
Rusove rozumeji pouze silnemu postoji a primemu jednani. Dukazem je Reaganuv postoj vuci Rusku. Reagan, jako jediny americky president, si vydobil plneho ruskeho respektu. Nasledovani jeho prikladu je jedina moznost, jak se vyvarovat noveho ruskeho nebezpeci. Ruske politicke mysleni, na rozdil od zapadniho, je vybaveno asijskou lstivou trpelivosti. Vyckavani, manevrovani a "krucek po krucku" vyuzivani slabin protivnika je jejich nejsilnejsi zbrani.
Doktrina preventivniho nuklearniho utoku? Pcha, jaky to nesmysl. Jsou to silna slova, namirena na pozvednuti sebevedomi ruskeho naroda. Tento preventivni utok je neuskutecnitelny bez odvetneho zniceni Ruska samotneho. At si jiz kdo mysli cokoliv o inteligenci ruskych vudcu, i ten nejprimitivnejsi tvor na svete ma pud sebezachovy.
JB
-----------------
AGENTURA NIKOLA schrieb:
Nemohu se zdrzet komentare k casti projevu prezidenta republiky Vaclava Havla na konferenci "Europe's New Democracies:
..... (deleted)
-----
Autor neni sam.
Pokusme se prevest problemy Ruska s jeho sousedy na pomery jednotlivcu v normalni spolecnosti.
Nekdo, kdo byl druhym leta ve vsech smerech tyram, je osvobozen. V danem pripade osvobozen volnym trznim hospodarstvim, ktere zlikvidovalo utlacovatele. Co udela prave osvobozeny? Otoci se jinam a bude se snazit zapomenout vsechno co bylo - na odvetu nema silu. Ma take moznost zachovat chladnou distanc, s byvalym otro- karem se odmerene bavit a snazit se ziskat alespon neco, o co byl drive okraden.
NA ZADNY PAD ALE NENI UKOLEM PRAVE OSVOBOZENEHO VYMYSLET PRO UZURPATORA OMLUVY A VZIVAT SE DO JEHO OBAV. Obavy ma kazdy svoje u musi s nimi byt sam hotov.
CO JE NAM DO TOHO, CO HLEDA RUSKO? Jedine to, ze jeho hledani a z nej plynouci vysledky nesmi v zadnem pripade jit na nase konto.
Podbizeni se Rusku, tak jak jej v soucasne dobe praktikuji Blair, Jospin, Schöder a jini politici EU je skandal, ktery oslabuje struktury NATO, jedine organisace, ktera byla v minulych desitiletich schopna drzet sovetskorusky imperialismus na uzde.
NENI TO DUVOD NAS VSTUP DO EVROPSKE UNIE ODLOZIT NA POZDEJSI DOBU?
jpl. ----------------------------
At 12:32 +0200 8/20/1, AGENTURA NIKOLA wrote:
Havel, stale duvod na zamysleni
Vaclav Havel je vedle sve historicke ulohy pronasledovaneho a disidenta jiz dnes take pro mnohe symbolem (stejne historicke jako aktualni) nedemokraticke, kabinetni (kuloarove, zachodkove...) politiky, ktera se z rad Charty "prelila" do OF, a odtamtud na Hrad a do stranicke a vladni politiky vubec. Dokonce i pro vsechna vyznamna "nezavisla" novodoba hnuti (Politicky klub, Impuls99. Dekujeme, odejdete!, televizni krizove hnuti) byl tento nedemokraticky styl prace typicky a predznamenal jejich rychly odchod ze sceny.
Petr Cibulka k tomu píše: "Je to střetnutí dvou politických koncepcí o to, jakou politiku dělat, jestli demokratickou, před tváří veřejnosti, pod kontrolou veřejnosti, kdy politici se za každý svůj krok, za každé své rozhodnutí zodpovídají veřejnosti, anebo politiku u nás tradiční: tzn. kabinetní, kdy, třeba i v zájmu veřejnosti (i když to je velmi diskutabilní), ale rozhodně za zády veřejnosti, se rozhoduje za ni. Tito lidé si myslí, že veřejnost není dost zralá na to, aby sama poznala, co je pro ni dobré a co je pro ni špatné a že oni jako elita jsou povoláni k tomu, aby společnost řídili.
Já si myslím, že tohle je ta podstata, ale jinak ten problém je mnohem starší, jak jsem
říkal na tom setkání Charty. Já osobně tento problém pociťuji už od jedenaosmdesátého roku, kdy jsem se vrátil po prve z vězení, ale zřejmě je to ještě starší problém, kdy jsem najednou zjistil, že Charta má sice 1000 nebo 1200 členů, ovšem těch se nikdo neptá a vlastně malá skupina ve vedení Charty, takové tvrdé aktivní jádro, určuje celou tvář Charty, její politiku, všechny její kroky, prohlášení k veřejnosti, aniž to s kýmkoli konzultuje. Už tehdy mně to začalo vadit, protože jsem měl pocit, že někdy by bylo vhodné alespoň ty problémy diskutovat, když už zřejmě je nemožné, aby se v tehdejší situaci všichni signatáři Charty podíleli na tvorbě nějakého rozhodnutí. I když v pozdějších letech už tady byly vytvořeny určité politické a technické předpoklady k veřejné diskusi na stránkách třeba Informací o Chartě, tak nikdy k tomu nedošlo. Já osobně myslím, že nikdy nebyla chuť tyhle věci veřejně diskutovat. Tehdy ovšem bylo velmi dobře možné tuhle nechuť omluvit tím, že se vlastně o nechuť nejedná, ale je to vlastně vynuceno podmínkami, ve kterých žijeme. Já si myslím, že ty podmínky k diskusi až zas tak špatné nebyly, aby se to nedalo veřejně ventilovat.
Ta dnešní situace v Brně v Občanském fóru jenom logicky navazuje na situaci v Chartě, protože ta kabinetní, vlastně hermeticky uzavřená politika vedení Charty a rozhodujících skupin v ní, ta se vlastně jenom přelila do OF. Většinou titíž lidé, kteří takovými metodami pracovali v Chartě, změnili jenom firmu a stejnými metodami pracují v OF. Těžko se tedy divit, že tyto problémy tady jsou. ..."
Nesmime se proto divit, ze existuje mezi lidmi zasvecenymi, ale i mezi obycejnymi lidmi, kteri sice politice nerozumeji, ale na neuprimnost maji casto dobry cuch,stale nikym nevyvracene podezreni, ze Vaclav Havel nebyl jako spolupracovnik StB registrovan nezaslouzene.
Dnes je uznavan jako historicky fakt, ze po sametovem prevratu az 50% politickych funkcionaru od okresnich stranickych vyboru vyse bylo agenty tajnych sluzeb, tedy StB a KGB. Sami byvali funkcionari tajnych sluzeb vychodniho bloku priznavaji, ze napr. ilegalni tiskoviny a tiskarny byly z 80% pod jejich kontrolou. Znamena to, ze napr. pomoc CIA v podobe tiskaren, kopirek, penez apod. sla vetsinou do rukou tajnych sluzeb vychodniho bloku, resp, jejich pouziti bylo kontrolovano v souladu s cily techto tajnych sluzeb. Jak by byval mohl nebyt kontrolovan podil jedincu na moci? Vzdyt to je vzdy cilem veskere zpravodajske prace. Divime se pak, ze mnozi nezavisli aktiviste se k teto pomoci vubec nedostali?
Ilustruje to opet Petr Cibulka: "To stejné tedy dneska probíhá v OF. Ze zahraničí přichází do Prahy určité množství techniky a určité množství finančních prostředků. V některých případech je dokonce uvedeno, že je to pro Brno. Jednalo se například o nějaké dolary z Kanady, přitom OF v Brně nikdy nic nedostalo. To, co procházelo těmto lidem 12 nebo 13 let jim prochází stále. Já, jako bývalý člen kontrolní komise Koordinačního centra Občanského fóra, jsem tuhle věc napadl už někdy 23. prosince 1989, kdy jsem kritizoval Jana Šterna mladšího, který je zodpovědný za hospodaření a rozdělování techniky, anebo v té době zodpovědný byl. On totiž neprozřetelně na sněmu O.F. prohlásil, že technika a peníze proudí do Prahy ze všech stran a její množství roste geometrickou řadou. Na to jsem se přihlásil a zeptal se ho, proč tedy, když je to s tou technikou a financemi tak dobré, proč tedy do Brna z Prahy nepřišel ani šroubek. On na to odpověděl, že 6. ledna se bude všechno rozdělovat, tak ať prostě přijedeme a že dostaneme to, co bude potřeba. Takže jsme 6. ledna přijeli s nákladním autem a nedostali jsme opět ani šroubek. Takže jsem v podstatě kritizoval tyto poměry od samého počátku. Na návrh Stanislava Devátého jsem se stal členem kontrolní komise, která právě tohle hospodaření s technikou a financemi měla prověřit. Přestože jsem byl včera, na návrh Jana Urbana, vyloučen z kontrolní komise, aniž on uvedl důvod, mohu říct, že až do včerejška komise nic nezjistila. Nikdo dodnes neví, co se s tou technikou, která sem přišla v listopadu a v prosinci 89, stalo."
Jak by bylo mozne v techto podminkach bezmezne manipulace verit, ze prezident Havel a dalsi lide z Charty se na techto manipulacich a tomto stylu prace nepodileli, a to minimalne tim, ze k nim mlceli?
Ve Vokno-novinach uvedl 30. 8. 2001 Miloslav Ransdorf udajne toto:
"Vím, že sovětský velvyslanec a následně Gorbačov požadovali po premiéru Adamcovi, aby zařídil volbu Václava Havla presidentem. Stačí Vám tento detail k pochopení?" A Gorbačov, to se v jistych letech rovnalo KGB, i kdyz mozna její reformnejsi casti (Jelcin si to nemyslel.)
V cisle 30 Necenzurovanych Novin z roku 1992 zverejnil Petr Cibulka
"dokumenty primo z agenturniho svazku Vaclava Havla, kde Havel primo
spolupracuje s vysokym dustojnikem Statni bezpecnosti. Dava mu informace o
svych pratelich, upozornuje ho na ruzne nespolehlive lidi mezi prateli, a
zatimco vsude jinde by to znamenalo demisi prezidenta republiky nebo alespon
dementi a zalobu na tezke poskozeni jeho povesti, tak tady na to nikdo ani
nezareagoval."
V knize rozhovoru Tak pravil Petr Cibulka cteme o zajimavem procesu,
neprimo potvrzujicim neautenticnost postavy V. Havla, ktery ale Cibulka
prohral: "Slo o jednoho z nejlepsich agentu StB Zdenka Mifka, ktery ridil
Vaclava Havla pri pripravach na 17. listopad. (Bylo to prokazane?) Jo. Byla
to naprosto klicova postava na scene. Dokonce o svych kontaktech s Vaclavem
Havlem psal ve svycarskem casopise Polygon. Jinak on zije tady a Polygon
pusobi jako jedna z vlivovych agentur v zahranici. Ve Svycarsku zjevne
funguje neco, co by se dalo nazvat informacni burzou. ..."
Kolem avantgardnich divadel a divadel malych forem, vcetne tech, pro ktere Havel tvoril, byly kdysirozjety velke zpravodajske hry, v ramci tech nejdulezitejsich byla dokonce tato divadla zakladana a cela rada znamych hercu a dalsich divadelniku figuruje na Cibulkovych seznamech. Nikdy se jiz s uplnou jistotou nedozvime, zda take Havel nebyl soucasti techto intrik, i kdyz z ciste statistickeho hlediska je to pravdepodobne.
Mozna si nekteri reknou, jak je mozne se si estebaci troufli rezirovat
i nejvyssi statni predstavitele noveho statu, vzdyt ani komunisticka StB si
netroufla verbovat napr. cleny nejvyssich stranickych organu! Je to mozna prave
proto, ze v pozadi techto udalosti byli agenti KGB, kterych bylo na nasich
nejvyssich stranickych a statnich postech vzdycky dost.
I byvaly vudce odporu a president Lech Walesa figuruje na seznamu StB. I v Polsku byla revoluce s pravdepodobnosti blizici se jistote jen loutkovym divadlem a vlastizradou, prestoze vedla o krucek bliz ke svobode. Petr Cibulka se svymi spolupracovniky shromazil ve svych novinach a na svych webovskych strankach bezpocet vzajemne se podporujicich dukazu o tom, ze cela "nezna revoluce" byla ve skutecnosti "privatizacnim pucem KGB".
Jeste pred rokem 89 zmizela z bezpecnostnich archivu rada materialu
vedenych na Havla a dalsi predstavitele Charty 77. Muzeme se duvodne
domnivat, ze duvodem likvidace techto materialu byl plan instalovat nektere
naverbovane ci jinak manipulovatelne osoby v budoucich oficialnich
strukturach statu a verejneho zivota. Ministr vnitra Ruml pak take
"zaretusoval" i pozitivni Havlovu lustraci.
Ve stejne Cibulkove knize cteme vystizne porovnani zhuverileho
hradniho establishmentu a Vaclava Havla s Klausem, v nemz i pres svou
tvrdou masku (ci tvar?) antisocialniho a antiekologickeho pokrytce vychazi
Vaclav Klaus malem jako spasitel naroda: (Vedle bezpaternich hradnich
tichoslapku a zachodkovych intrikanu by zrejme i Saddam Husajn vypadal jen
jako neskodna figurka vhodna nejvys jako kresleny hrdina do Mestecka
Southpark.)
"Uvedomte si, ze Kudlacek dnes vubec nekope do komunistu, privatizace
komunistu, nezada konfiskaci komunistickych majetku, vyrazeni komunisticke
nomenklatury z privatizace a podobne. On dnes likviduje Klause. Klause,
ktery pri vsi te hruze je jediny relativne pravicovy politik, alespon co se
tyce ekonomickych postoju. A tohoto cloveka Kudlacek likviduje jako zvire.
Pred nekolika dny Mlada fronta citovala policejni odborniky v kauze
vykradene Klausovy vily, kteri se silne priklaneli k vychodnimu rukopisu
akce. Jde o praci KGB. Pokud tedy takto Klaus vadi KGB a takto vadi
Kudlackovi, zacina byt jasne, proc Kudlackovy sympatie neprezila jedina
pravicova strana v republice. ...
Kratce po likvidaci Nezavislych novin zastavil Kudlacek vydavani Ceskeho deniku a potom i Tydeniku. Najednou je scena vycistena. Neni tady nikdo, kdo by z pravicovych pozic mohl skodit
sametove nomenklature. Jediny Klaus, i kdyz ve znacne nemilosti, to prezil.
Ve vsech mediich je ale na odstrel. Je to hon na Klause. Ja jsem si to take
na sobe prozil, tak velmi dobre chapu, jak to funguje. Klaus pri vsi sve
inteligenci jeste nepochopil, ze on neni predurcen ridit chod teto zeme. On
byl jenom pouzit. Pouzit na spinavou praci a ted, kdyz je splnena, by mel
odejit. On ovsem ucinil zajimavy tah s opozicni smlouvou. To je politicky
sok hned ve dvou smerech. Klaus tim zabranil vycisteni posledniho zbytku
pravice. On mel byt ten klin, ktery kdyz vytkucete, tak se cela stavba
zriti. A neslo zde o ODS, ale jen a jen o Klause. Protoze cela ta hradni
bolsevicka nomenklatura, ktera je ve skutecnosti u moci, se Klause potrebuje
zbavit. Oni vi, ze on neni jejich. Jeho predstavy o teto spolecnosti nejsou
slucitelne s puvodnimi koncepcemi 17. listopadu, kdy Ceskoslovensko melo byt
mostem mezi Vychodem a Zapadem. Zadne NATO. Jen si vzpomente na nazory Havla
ve sdelovacich prostredcich tesne po Listopadu. Havel chtel zrusit NATO,
Dienstbier jakbysmet. To byly ty puvodni koncepce 17. listopadu. Klaus byl
ten, kdo prevazil kyvadlo jednoznacne na Zapad, a zabranil tak vytvoreni
jakehosi naraznikoveho pasma zde v ceskem prostoru. To mu nebude odpusteno a
oni vedi, ze pokud tu bude Klaus, maji znacne silneho oponenta. S
charismatem a systemovym myslenim jako nikdo tady..." (P. Cibulka, tamtez)
Ja jsem si puvodne myslel, ze Kudlacek broji proti Klausovi jen naoko,
aby mel radovy ctenar pocit, ze je tu demokracie, kdyz muze nekomu tak
vysoce postavenemu takova nula tak obscennim zpusobem kydat na hlavu.
Drive jsem si take myslel, ze Havel a Dienstbier branili ucasti v NATO
z nejakych rozumnych duvodu (napr. snizeni pnuti sveta rozdeleneho NATO) a
ze svych humanistickych pozic.
Mam o cem premyslet.
Darius Nosreti
priloha:
"Je nejvys pravdepodobne, ze nejdulezitejsi materialy, tykajici se Charty a
jejich prominentu, byly z FMV odstraneny jeste pred 17.11.1989. Kupr.
magnetofonove kazety s nahravkami jednani mluvcich Charty, jejiho vedeni,
jednani s nekterymi zahranicnimi diplomaty apod., ktere vedeni Charty
predavalo StB, zmizely (zaznamy o jejich existenci v osobnich materialech
dustojniku StB byly patrne prehlednuty). Rovnez byly odstraneny osobni
materialy vudcu Charty 77: V. Havla, J. Dienstbiera, Zuzany Dienstbierove,
Petra Uhla, Jar. Sabaty, A. Sabatove, L. Hejdanka, V. Bendy, J. Gruntorada,
M. Palouse, Kanturka, E. Kanturkove, Vl. Chramostove, M. Kubisove, Zd.
Jicinskeho, M. Motejla, Dr. Danisze, Zd. Rychtskeho, P. Pitharta, J. Urbana,
P. Kucery, I. Fisery, J. Hajka, A. Marvanove, P. Sustrove, J. Rumla, R.
Slanskeho, W. Komarka, M. Zemana, V. Klause, V. Dlouheho atd."
(in www.cibulka.com)
příloha - úryvek z NN 2001/4:
http://www.cibulka.com/nnoviny/nn2001/nn04_2001/obsah/01.htm
Historie rozmachu československé zahraniční rozvědky je už od I. republiky neodlučně spojena s historií celosvětového rozmachu obuvnického impéria TOMÁŠE BATI a jeho nástupců do roku 1939, 1945, 1948 a bohužel i po něm. Všichni Baťovi „mladí muži“ a „mladé ženy“ procházeli mnohaletým velmi tvrdým a všestranným výcvikem, který je mněl připravit pro zvládnutí jakékoliv životní situace. Nejlepších z nich pak byli vysíláni do zahraničí. Zlín se tak stal jedním z center světové špionáže a ředitelé Baťových závodů a zahraničních filiálek se v mnoha případech stali residenty československé prvorepublikové rozvědky. Připomeňme si, že dědeček presidenta Václava Havla HUGO VAVREČKA, výrazný odpůrce T.G.Masaryka a za II. Světové války demonstrativní příznivec nacismu, ostatně jako tehdy celá Havlova rodina, byl jedním z ředitelů Baťových závodů ve Zlíně. Jeho syn a strýc Václava Havla IVAN VAVREČKA pak žil od roku 1949 v Argentině, když podle všech dostupných informací vycestoval z komunistického Československa naprosto legálně(!!!!!), stejně jako o dva roky později, tedy v roce 1951(!!!!!), na prahu III. Světové války, druhý strýc Václava Havla MILOŠ HAVEL. Ten navíc pod legendou, že chce na Západě opět točit filmy... Místo toho krátce po příjezdu založil v Mnichově restauraci, ve které pak po mnoho let hostil redaktory Radia Svobodná Evropa a protikomunistický exil… Za tohle se nikomu ze členů Havlovy rodiny v komunistickém Československu vůbec nic nestalo. Právě naopak: Přesně v té stejné době, kdy se MILOŠ HAVEL nevrátil z výletu na Západ, mladý Václav Havel, synek z velkoburžoazní pražské zednářské rodiny, kolaborující s nacismem (už tato kombinace se naprosto vylučovala – zednáři za Hitlera šli do koncentračních táborů!!!) a navíc ze zcela čerstvé několikanásobně emigrantské rodiny(!!!!!), byl přijat na střední školu a pak i na vysokou školu(!!!!!). Členové ostatních podobně „postižených“ rodin znali až do 60. let pouze tři možnosti manuálního(!!!) uplatnění: Hornictví, zemědělství, stavebnictví anebo nemanuální spolupráci s komunistickou StB… V případě Havlovy rodiny jako bychom opět cítili stopy sovětských tajných služeb… Posuďte sami.
Za nacistické okupace se německá rozvědka snažila Baťovy lidi v zahraničí převerbovat pod hrozbou likvidace jejich rodin doma. V mnohých případech zřejmě úspěšně. Tentýž osvědčený postup použila po II. Světové válce a porážce nacismu i komunistická rozvědka. Jak československá, tak i sovětská. Ta převzala nejen většinu evropských archívů nacistické rozvědky a Gestapa, ale i veškeré informace z archivů československého MV včetně komunistické rozvědky nejméně do roku 1990, ale pravděpodobně až do současnosti.
Tím vzniká, a to bez ohledu na tradice rodiny Havlů, pro ČR vysoké riziko zpravodajské práce „pod cizí vlajkou“ a navíc za peníze českých daňových poplatníků a proti jejich životním zájmům. V tomto případě mohou Rusové pracovat bez jakéhokoli nebezpečí pod vlajkou dnešní zpravodajské služby členského státu NATO!!! V této souvislosti by nás mělo zajímat, kolik takových prosovětských důstojníků v ÚZSI ještě pracuje? A jsou tam vůbec ještě nějací jiní??? Nebylo by to ostatně poprvé, kdy se sovětské armádní GRU podařilo „nabourat“ do československé podzemní protinacistické a později protikomunistické zpravodajské organizace. Bylo to už počátkem 40.let a česká zpravodajská skupina se jmenovala AVALA MODRÝ KRUH. Pro pořádek si připomeňme, že ÚZSI byl po 17.11.1989 řízen opravdu velice podivnými lidmi, jako jsou RADOVAN PROCHÁZKA (do roku 1993, pak se stal ředitelem už od dob komunismu před českými občany-daňovými poplatníky a jakýmikoliv kontrolními mechanismy vůbec nejutajenější špionážní organisace ROZVĚDKA GENERÁLNÍHO ŠTÁBU, tradičně řízené přímo sovětskou GRU), dále JIŘÍ RŮŽEK (pak ředitel vojenské kontrarozvědky VOJENSKÉ OBRANNÉ ZPRAVODAJSTVÍ (VOZ), od roku 1998 ředitel BEZPEČNOSTNÍ INFORMAČNÍ SLUŽBY (BIS)…, když nad BIS vykonává kontrolu parlamentní výbor vedený ing.JANEM KLASEM, k jehož osobě a jeho vazbách na StB už v současné době existuje tolik materiálů, že mu musíme věnovat samostatný článek…), dále OLDŘICH ČERNÝ (1993-98), po volebním vítězství sociální demokracie PETR ZEMAN (1998 - 31. března 2001) - bývalý osobní sekretář tajemníka Jihomoravského KV KSČ dr.JAROSLAVA ŠABATY. V současné době je ÚZSI řízen náměstkem PETRA ZEMANA, zběhlým katolickým knězem FRANTIŠKEM BUBLANEM, který rovněž pochází ze Šabatovy skupiny, když PETR ZEMAN, který údajně neprošel bezpečnostní prověrkou kvůli své předlistopadové spolupráci s komunistickou rozvědkou, stále působí v jeho ředitelské kanceláři a dohlíží na chod služby!!! Pak by ovšem mohla být Zifčákova role jak při UDÁLOSTECH „SAMETOVÉ REVOLUCE 1989“, na kterých se Šabatova skupina výrazným způsobem podílela, tak i v celé cause Hučín, tedy zdaleka nejenom při závěrečné fázi propuštění ze služby a uvěznění VLADIMÍRA HUČÍNA „svými vlastními lidmi“ z BIS a za účinné pomoci části jeho vlastní agenturní sítě, mnohem pochopitelnější… V této souvislosti je rovněž velmi zajímavé, že snad jediný otevřeně protihučínovský článek zveřejnil právě zeť JAROSLAVA ŠABATY a „obránce lidských práv“ komunistických zločinců ing.PETR UHL, kde jinde než v Rudém právu… Obdivuhodná dělba práce…
M. Vodrážka: V článku, vytištěném ve Svobodném slově ze dne 13.3. – Omluva na Hrad – se uvádí, že skutečně přiznáváš nepřesnost vzniklou „neúmyslnou změnou jednoho slovesa, jež dalo třetí větě jiný smysl".
P. Cibulka: Já v podstatě přesně nevím, co Václava Havla tak popudilo. Rozhodně měl pravdu v tom, že jsem neměl zveřejňovat obsah privátního rozhovoru. Za to jsem se také především omluvil. Ale co se týče toho slovesa, tak to jsem nepochopil. Václav Havel řekl ve Zlíně tohle: „Je směšné, že vy chcete samostatnost Moravy a přitom si nedokážete poradit s jedním primátorem." Když jsem se vrátil ze Zlína, tak jsem to řekl na schůzi OF našeho Informačního a tiskového centra. A tam jeden náš člověk – Jaroslav Kroupa – tohle zaznamenal a sestavil z toho leták, ke kterému ještě přidal své další materiály. Ovšem trošku pozměnil pořadí – v letáku bylo: „To si nedovedete poradit s jedním primátorem a to chcete samostatnost Moravy?, řekl ve Zlíně president Václav Havel Petru Cibulkovi." Sloveso tu ale bylo stejné. Původně jsem se domníval, že se jednalo o jinou pasáž, ale nakonec se ukázalo, že ne. Václav Havel byl údajně informován, že v letáku stojí: „A to se nedokážete vypořádat s jedním primátorem?" Tak tohle rozhodně v tom letáku nebylo. A pokud lidé kolem dr. Jaroslava Šabaty nebo dr. Šabata sám informovali Václava Havla v tomto smyslu, tak ho v podstatě mystifikoval.
J. Binarová: Ty jsi nemohl zkontrolovat ten leták, to je přece strašná zodpovědnost – když to byl privátní rozhovor?
P. Cibulka: Mohl. Já jsem v podstatě až do toho rozhovoru ve Zlíně pořád ještě vnitřně nevzal na vědomí, že už to není Vašek Havel, ale že je to pan president Václav Havel. A tak, jako jsem dlouhá léta, vlastně od 77tého roku šířil každou jeho knihu, každou jeho myšlenku všemi způsoby mezi lidi, tak jsem si myslel, že i toto je povinnost šířit mezi lidi. Změnu jeho statutu jsem tehdy ještě nezaregistroval. Teď už vím, že Václav Havel je kategorie jiných lidí a že není možno brát ho nadarmo do úst.
I. Vodrážková: Aby mu tím člověk nepodrážel nohy.
P. Cibulka: Jasně. Mně to v tom momentě právě nedošlo. Doufám, že to bude příště lepší.
(in www.cibulka.com)
(konec citace)
Vážení přátelé, pokud jste se nedůstojným, ale někdy pro demokracii potřebným martýriem pochyb (týkajících se zejména osoby Václava Havla) dostali až sem, čeká Vás překvapení.
K čemu mlčí prezidenti
Havel v mých představách z úžasného výsluní (1989) postupně klesal do pomyslné hladomorny morálky (1999) a nyní, po postupném prověřování různých detailů ze sporných míst jeho života (jejichž vášnivým kronikářem se stal zejména Petr Cibulka), ale zejména uvědoměním si širších souvislostí jeho činů či nečinnosti, se zřejmě opět jako slunce vrátí na své původní místo v mé myšlené galerii na politické obloze. Není důvod při tom předpokládat, že v tomto období prodělal nějaké podstatné povahové změny, a podobné názorové kotrmelce zasvěcené i laické veřejnosti mají kořeny jinde.
Mé pochybování o mých pochybách v "případě" Václava Havla vychází z několika jednoduchých úvah. Zvážil jsem například, co konkrétního (kladného či záporného) přinesl Havel do mého života. Když odhlédnu od politického hodnocení, které může být stejně významné jako scestné, zůstanou mi před očima zejména tři pozitivní zkušenosti.
1) Jako chlapec jsem v knihovně svých rodičů vyštrachal jeho hru Zahradní slavnost. Četl jsem ji mnohokrát a vždy mě okouzlila ta lehkost a talent, s kterým si - s nadprůměrným výsledkem - dělal srandu z průměrnosti a absurdním divadlem demaskoval absurdity odcizeného, "zmechanizovaného" života zasaženého byrokracií a naplněného formalizmem, prázdnými frázemi a pokrytectvím.
Tou knihou mi Havel dal něco dobrého, mimo zážitku i jakýsi morální vklad, a něčím podobným také jistě přispěl skrze svou v kontextu národa nepominutelnou tvorbu k vytváření nové, nadějné kulturní tradice . Že byla tato tradice násilně přerušena, není v žádném případě jeho vina. Autenticita politická se dá předstírat. Autenticita uměleckého výrazu jen do jisté míry. Dobré umělecké dílo je z hlediska kultury lidstva kladným činem, i když může být politicky zneužito.
2) Fascinuje mě Fórum 2000. Je to idea hodná skutečného duchovního osvícence i myslitele uvědomujícího si globální odpovědnost moderních států a nutnost integrovat poznání i význačné osobnosti pro budoucnost člověka a světa. Nevím, zda mělo jeho konání nějaký konkrétní politický přínos pro zúčastněné země. Samo konání Fóra však je kladným kulturním činem a referáty na něm přednesené a kontakty na něm získané mají svou hodnotu bez ohledu na reálný dopad.
3) Studoval jsem řadu Havlových projevů a nacházel jsem v nich téměř vždy jen myšlenky nejen správné a užitečné, ale i objevné, hluboké a moudré. A moudré myšlenky zůstanou moudrými bez ohledu na to, zda osoba, která je pronesla moudrá je nebo moudrosti jen fandí nebo ji dokonce jen předstírá, bez ohledu na to, zda řečník chce svou řečí někoho zneužít či je zneužíván, zda je autentický a svobodný nebo ne.
Suma sumarum vnesl Havel PROKAZATELNĚ do mého života jen samé dobré věci a já se chci držet mnohdy užitečné zásady, že anděla i ďábla poznáš po ovoci jeho práce.
Suma sumarum, o kom jiném mohu předpokládat, že má nějakou hloubku, než u toho, kdo ji (nebo aspoň povědomí o ní) ve svých projevech a činech dává nějak najevo?
Suma sumarum, je více náznaků pro to, že Havel je hlubší, než je většina z nás ochotna připustit a že zná odpovědi , kterých mnozí z nás nejsou schopni, nebo alespoň otázky, které si mnozí z nás ještě ani nepoložili.
Dále jsem si uvědomil, že Havel jako prezident musí brát ohled na spoustu věcí a některé věci říci nemůže i když by často zdánlivě měl nebo chtěl, nebo je nucen říci je jinak. Jeho prezidentská odpovědnost a formální i neformální autorita jej svazuje. Když Vas pošle do háje sousedovic Pepíček, přežijete to. Kdyby totéž udělal prezident, mohlo by Vás to oddělat. Sám Havel důsledky tohoto života na hraně meče přiznal např. v úvaze na téma Temelín.
"... Dámy a pánové, jak víte, dneska v půl osmé má vláda České republiky rozhodovat a pravděpodobně definitivně rozhodnout o tom, zda se bude či nebude pokračovat ve výstavbě jaderné elektrárny Temelín. ...
Já jsem k této věci dlouho mlčel. Dlouho jsem se domníval, že jde o téma do té míry odborné, složité, že by mělo zůstat v rukou odborníků a v rukou vlády, která na základě mínění odborníků rozhodne. Během let jsem ale dospěl k názoru, že k této věci nemohu nadále mlčet, že nemohu dělat mrtvého brouka.
... Já bych nerad s odstupem času kritizoval Klausovu vládu za její tehdejší rozhodnutí a nerad bych byl generálem po bitvě. Mimo jiné i proto, že jsem tehdy nepozvedl svůj hlas, nemám právo ho tedy pozvedávat dodatečně. Já jsem ho nepozvedl z různých důvodů. Mezi jinými jsem nechtěl vytvářet konfliktní politickou situaci v naší zemi, protože to bylo v době, kdy vlastně náš stát prožíval první měsíce své existence." (konec citace)
A dále také již nechci kádrovat někoho (tedy ani pana prezidenta) za jeho rodiče a další předky (jak to s oblibou u mnoha svých obětí činí Petr Cibulka) nebo za skutky různých hradních a prohradních (vlezdo)prdelek, se kterými nemusí mít jejich král nic společného.
A čím byla Charta? Nebyla to žádná strana ani podobná organizace, kterou bychom mohli jako celek pomačkat a shodit se stolu, byla to především sbírka jednotlivců, jejichž obecné společné hodnocení vždy v tom podstatném bude skřípat. Že někdo podepsal Chartu rozhodně neznamená, že byl lump, jak se nám někteří v poslední době snaží namluvit. Daleko pravděpodobnější je opačná možnost, že měl pro svůj čin pozitivní motivaci.
Hovoří se o tom, že něžná revoluce byla kontrolovaná tajnými službami. Jistě tato úvaha, která se ukázala být doložitelná fakty značně narušila kredit událostí, od kterých odvozujeme svou moderní historii. Spousta významných či známých osobností z oblasti vědy, sportu, politiky, medicína, církevního života, obchodu a financí byla zapletena s tajnými službami a hodnota oficiálního establishmentu, který je dodnes s těmito lidmi provázán je v očích veřejnosti velmi nízká. To však neznamená, že by všechno, co tito lidé udělali před rokem 89 a po něm bylo špatné. Jejich zvláštní pozice deformovala často je i společnost, ale výsledky jejich civilní i tajnoslužebné práce byly často přínosem. Jestliže Havel je z části i produktem jejich plánování a řízení, neznamená to nutně, že by tím postrádal morální kradit nebo schopnosti pro vykonávání svého úřadu. Ani jestliže věděl o takové manipulaci, neměl možná na výběr. V sázce byl osud vlasti a kdo ví, kdo by se na toto místo dostal a jaké by to bývalo mělo následky, kdyby Havel, který měl podporu národa, odstoupil.
Nezapomeňme také, že rok 89 ani nemohl být jednoduchou výměnou lidí nezkompromitovaných za nové, minulostí nezatížené. Nové kádry nebyly připravené a staré nebyly ochotné vzdát se svých mocenských pozic. Byl to čas kompromisů a dohod. Ale někdy i kompromis a dohoda mohou být relativním vítězstvím. Mohlo to všechno dopadnout hůř. Faktem je, že řada těchto kompromisů a dohod byla nečestných a že zbytečně mnoho zatížila naši současnost a možná i budoucnost. Havel, symbol svobody, ale i těchto dohod u kulatých stolů odchází. A my možná stále nemáme dost kuráže, abychom již přestali dělat věci polovičatě a nastolili skutečný, důsledný právní a demokratický systém. Je to však chyba Havla?
Musíme si také uvědomit, že prezident nereprezentuje Disneyland, ale výkonnou moc státu. A stát je vždy do jisté míry organizovanou formou násilí na jedinci, protože svobodná vůle tolika jedinců nemůže mít přirozeně nikdy zcela společný, souhlasný výsledek, a ambice jedné skupiny nemusí respektovat přirozeně lidská práva jiné skupiny. Někdo se vždy obecným normám a pořádku přizpůsobí, a někdo musí být (státem či obcí) přizpůsoben nebo mít alespoň před něčím respekt. Lidé paradoxně své diktátory a prezidenty milují, i když je hlava státu teoreticky tou poslední osobou, která by si to, vzhledem ke své funkci zasloužila. Na druhou stranu svému vládci (a jeho suitě) musíme občas odpustit určitou nesympatičnost - má ji vlastně v popisu práce.
A také: Lidé byli v této zemi mnohokrát zklamáni a zrazeni svými králi, šlechtici a prezidenty. Namátkou si připomeňme alespoň generála-osvobitele Ludvíka Svobodu, ze kterého se studiem archivů a výpovědí žijících svědků vyklubal agent KGB a vrah odpovědný svým podpisem prezidenta za popravy nevinných vojáků i civilistů. Takové zkušenosti na jedné straně bystří bdělost národa a vyvolávají vlny až paranoidní kritičnosti vůči současnému prezidentovi, na druhé straně zvyšují touhu národa po představiteli skutečně reprezentativním. Proč brát národu tuto možnost, když ještě nebyla v osobě Václava Havla zcela vyloučena, ba naopak se zdá, že je mnoho důvodů pro to si myslet, že Václav Havel skutečně je tou postavou, na kterou můžeme být my (a jednou i historie) hrdi. V životě člověka, kolektivu, společnosti jsou často situace, které jsou řešitelné jen s pomocí víry a důvěry. Mnoho dobrých vztahů by bez těchto vlastností nevzniklo, mnoho krásných projektů by nebylo dokončeno, mnoho objevů by nebylo vynalezeno atd. Je to jako s tou pohádkou o polévce uvařené z vojákova hřebíku. Hřebík je nakonec zbytečný a může se vyhodit, ale bez něj by polévka nebyla uvařena a voják by se nenajedl.
A je také člověka důstojnější přistupovat k druhému člověku s nadějí, důvěrou a vírou. Je to křesťanštější a pravdě o společném základu lidské duše bližší.
A také jsem pochopil, že až na vlastní Seznamy je mnohé v soudech Cibulkovské provenience (které zejména živily má podezření týkající pana prezidenta) nespolehlivé, předpojaté a nepodložené, mnohdy řízené jen záští a náramnou žárlivostí na svou čest, u mužů v tomto věku asi nevyhnutnou, Petra Cibulky a jeho pomahačů. Tito pánové mají jistě ke své opatrnosti a nesmiřitelnému tónu dobré důvody a jejich práci nelze bagatelizovat, někdy však zapomínají na hranici pravdy a pravděpodobnosti, jako i na zásadu presumpce neviny, o nepsaných zákonech žurnalistické etiky nemluvě.
A také si uvědomuji, že díky různému množství informačně-řídících stupňů, které musí téměř každá informace putující k panu prezidentovi nebo od něj překonat, je tato často posléze k nepoznání a tímto způsobem jsou názory pana prezidenta na mnoho čestných osob nutně pokřiveny, a naopak, nám se také může jevit pan prezident jiným než ve skutečnosti je, a vůbec vzniká řada přehmatů a nedorozumění. Škoda, že se pan prezident nevyrovnal se zátěží, kterou na něj vrhla otevřená internetová beseda. Nevyrovnal se s tím, zdá se, ani technický systém. Prezident, který nenalezne co nejkratší cesty k občanovi žije v mnoha ohledech často ve světě chimér, a ne reality.
Havel přišel ve šťastnějším období existence našich národů, ale rozpornost doby, jeho intelekt a ochota hledat pravdu z něj činí osobu tragickou. Lidé, se kterými jsme starou epochu skončili s námi znovu stanuli na startovní čáře, často se značným náskokem. Zlu, které se v nás v minulé epoše nashromáždilo, doba svobody spíše otevřela stavisla, než aby je mohla jednoduše pohřbít. Nedostatky, které jsme tlačily před sebou nyní táhneme za sebou. A také civilizace, které triumfuje ve svých vzestupných větvích, v těch sestupných právě nyní přináší riziko zmatku a pádu i té syté části lidstva. Nezávidím současnému prezidentovi.
Není v tuto chvíli důležité, že Havel již z funkce odchází, důležitější je neztratit úctu k sobě jako národu tím, že bychom si bezdůvodně plivali na štěstí i tam, kde jsme si na ně možná už mohli sáhnout. A tak znovu doufám, že Havel představuje naději a její historický symbol. A přinejmenším věřím, že zaposloucháme-li se do jeho slov, nalezneme tam i klíče ke svému dalšímu směřování.
Darius Nosreti
www.darius.cz/ag_nikola/Havel.html
www.darius.cz/ag_nikola/cl_havel.html
www.darius.cz/ag_nikola/cl_havel_2.html
www.darius.cz/ag_nikola/cl_havel_3.html
www.darius.cz/ag_nikola/cl_havel_4.html
www.darius.cz/ag_nikola/cl_havel_5.html
www.darius.cz/ag_nikola/cl_havel_6.html
www.hrad.cz/president/Havel/speeches/index.html
|
|
|