Proč jsou sítě malých podniků nutností?
Premiér Zeman se nechal slyšet, že "...tato ekonomika se z Prahy uřídit nedá". A má pravdu, což ostatně předchozí vlády přesvědčivě dokázaly. Mj. i to, že "tato ekonomika" se dá z Prahy ochromit, ne-li zruinovat.
I když jde o ekonomiku velmi malou, odpovídající zhruba většímu americkému městu, kompetentní strategií České republiky by se měla stát výrazná hospodářská a politická samospráva regionů.
Z Prahy podnikatelům a malým podnikům nikdo pomoci nemůže. Velké podniky jsou víceméně ztraceny a jejich konkurenceschopnost je vážně ochromena politikou předchozích vlád.
K prvním aktivitám směřujícím k informovanosti a dalšímu řešení této problematiky patří společné akce Českého a Středoevropského centra produktivity s Hospodářskou komorou ČR. Hlavní důraz kladou na hospodářskou samosprávu, autonomii a sítě malých podniků ve vybraných regionech. Jičín, Ostrava, Klatovy a Příbram jsou prvními místy těchto debat.
Oč jde? - Se vstupem do NATO a EU čeká české podniky a podnikatele zvýšený konkurenční tlak, a to nejen od velkých podniků, ale i od firem menších, rodinných, dokonce i ze strany jednotlivců.
Současně se zděděným poklesem konkurenceschopnosti, úpadkem větších podniků a zastavením růstu i růstových podmínek čeká ČR zvyšování nezaměstnanosti. Jaké by mohlo být řešení?
Malá země, jakou je naše, musí své konkurenční výhody stavět na bázi lokální autonomie podnikatelských sítí, nikoli na centralizaci a makroekonomickém diktátu. Zkušenosti z kupónové privatizace ukazují, jak makroekonomický diktát může znemožnit rozumnou mikroekonomickou restrukturalizaci a racionalizaci.
Nejde o nic nového. Ve světě existují sítě malých, flexibilních a technologicky agilních podniků, regionálně pojatých a lokálně rozvíjených, které neodvozují své úspěchy z (cizího) finančního kapitálu, ale od znalostí, schopností, inovací, adaptability, pružnosti a podnikavosti lidských bytostí. Vytvářet konkurenční východy ČR mohou jen takovéto individuální a lokální schopnosti, ne masová výroba námezdních "nádeníků".
V síti malých podniků lze rozpoznat obrysy modelu, který by měl představovat podstatu budoucího hospodářského rozvoje ČR.
Úspěšné sítě malých podniků jsou založeny na několika zcela zásadních předpokladech spolupráce - na důvěře, iniciativě, schopnostech a flexibilitě. Všechny se staly v ČR úzkým profilem. Přesto není jiného východiska: neobnovíme-li tyto potřebné rysy moderního podnikání aspoň v některých regionech (jako na Zlínsku ve 30. letech), konkurenti z EU nás prostě převálcují.
Na druhé strany by takové sítě představovaly paralelní ekonomiku, která by byla schopna vytvářet nové pracovní příležitosti, absorbovat nezaměstnanost a soustřeďovat ty nejlepší schopnosti a konkurenčně-podnikatelskou dravost v ČR. V dobách růstu by se takové sítě mohly stát zdrojem kvalifikované a nebyrokratické pracovní síly na světové úrovni.
Za příklady není třeba chodit daleko:
Například VENETO (Benátská oblast) představuje opravdový hospodářský zázrak ve střední Evropě. Před 40 lety chudý zemědělský kraj a zdroj emigrace, dnes nejbohatší oblast Itálie. V roce 1995 činil hospodářský růst 4,5% a prognózy počítají s cca 4,1% ročně do roku 1999. Pouhé 4 miliony obyvatel zde vytvářejí 9,2% hrubého domácího produktu a celou třetinu přebytku vývozu. Celá oblast je exportně orientovaná - oděvy, boty, keramika, kůže, šperky, brýle, nástrojářství, kovářství, sklo, svítidla, elektronika, prostě vše, co vyžaduje lidský um a podnikatelské schopnosti.
Podstata úspěchu Veneto je velmi prostá: vyrobíš lépe a levněji než kdokoli jiný na světě.
Jednej lokálně, mysli globálně
- to je základním principem konkurenceschopnosti sítí. Celý svět se stává trhem regionálně autonomních sítí malých podniků či průmyslových distriktů, jak se říká v Itálii. Také NORDVEST FORUM, podniková síť v okolí norského Alesundu, je nejen úspěšná ve světovém měřítku, ale přesahuje zkušenosti, schopnosti i výsledky Veneta svou účelností záměru, organizace a motivací.
Jak na to? - Malé podniky v daném regionu vytvoří akciovou společnost (jakou je Nordvest Forum) a ta se napojí na síť podpůrných organizací (univerzity, odborové a zaměstnanecké asociace, instituce marketingu, výzkumu a vývoje, lokální vlády a centrální agentury).
Akcionářské podniky (členové sítě) pak spolupracují na stransformaci členů řetězce do znalostních firem a organizací. Vytváří se společné zdroje, které zajišťují školení a trénink zaměstnanců i vrcholného řízení, výměnu zkušeností, zvládnutí a využití technologií, vytváření vztahů spolupráce atd.
Cílem je zlepšení úrovně řízení, zvýšení pružnosti a efektivnosti, jakož i rozvíjení mezipodnikové spolupráce. Vše se řídí - zcela nutně a programově - kritérii a standardy světové třídy.
V celé Evropě vznikají autonomní hospodářské regiony: Emilia-Romagna, Lombardia, Marche, Toscana (Itálie), Juten (Dánsko), Baden-Württemberg (Německo) a mnoho dalších.
Prvním krokem jsou informace, vzdělávání a fundované debaty. MUSÍME POCHOPIT. Druhým krokem je mobilizace lokálních zdrojů a místního ducha, nárůst místního sebevědomí a odpoutání se od Prahy. MUSÍME SI VĚŘIT.
Ekonomika sítí v americkém Silicon Valley
Sítě malých a středních podniků se měly stát základem revitalizace české ekonomiky na přelomu století. Krizová situace tradičního hospodářství by tomu napovídala. I přes vynaložené úsilí v podnikové sféře se tak nestalo. Místo v ČR se dnes sítě spolupráce explozivně rozvíjejí v USA, a to s nevídanými úspěchy, daleko přesahující evropské výsledky Veneta, Bavorska a Norska.
Silicon Valley (SV), okres Santa Clara, Kalifornie – to není budoucnost, ale přítomnost tzv. Nové ekonomiky čili Ekonomiky sítí (Network Economy). Jádrem úspěchu je Silicon Valley Network Inc., koalice soukromých podniků, regionální samosprávy a občanských organizací “Křemíkového údolí”.
Celá Česká republika se mohla stát takovým regionem podnikové spolupráce – a ještě může.
Americká vláda dnes mluví o “Silicon Continent” - rozšíření principů sítí malých podniků na celý severoamerický kontinent. Clinton musel dokonce nedávno italskému D‘Alemovi “přednášet” o výhodách sítí v italském Venetu. Jen okres Santa Clara generoval v roce 1997 přes 62.000 nových pracovních příležitostí a dalších 22.000 loni. Ať dál někdo říká, že informační technologie vedou ke ztrátě pracovních míst!
Průměrný reálný příjem na obyvatele je “v Údolí” přes $50.000 ročně. A to v zemi, kde je benzin levnější než lahvová voda.
Někteří v ČR namítají, že ne všechny SV podniky jsou malé. - Jistě ne, ale ještě před několika lety byly. Nazýváme je “gazely”: malé podniky, které však díky sítím rapidně (během několika let) rostou do podniků středních a velkých. SV jen v roce 1998 zaznamenalo 92 gazel. Jak je to možné? Využití Internetu jim umožňuje přístup na globální trhy. - Zde máte strategický námět pro ČR: ne zdražování Internetu, ale jeho poskytnutí zdarma všem malým podnikům organizovaným v sítích – to by byl “rachot”.
Firma Collaborative Economics (Ekonomika spolupráce) v Palo Alto připravila statistický rozbor produktivity v SV. Jak známo, v Nové ekonomice se produktivita měří podle tzv. přidané hodnoty (value added). V podstatě: Kolik každý pracovník či zaměstnanec “přidá” k celkové (na trhu realizované) hodnotě výrobku či služby.
* V sektoru počítačů a komunikací přidaná hodnota na zaměstnance v SV činí přes $250.000 ročně (USA průměr jen $100.000 ročně).
* V polovodičových zařízeních je přidaná hodnota na zaměstnance $225.000 - průměr USA $110.000.
* Každý zaměstnanec v SV tedy vytváří až $250.000 ročně.
* Ani jedno odvětví v SV není pod $50.000 ročně a všechna přesahují průměry USA.
* Sektor software např. produkuje přes $175.000 na zaměstnance, zatímco průměr USA je kolem $80.000.
V ČR byla odvětví počítačů, telekomunikací, polovodičů, software, inovačních služeb, biotechnologií a profesionálních služeb zcela zanedbána. Také využití nových technologií v sítích podnikové spolupráce nenastalo - z prostého důvodu: nejsou sítě.
Když jsem byl na školení v Santa Clara v rámci Productivity Inc. (partner Středoevrop-ského centra produktivity v Praze) navštívil jsem celou řadu malých podniků, mnohé i s tradičními výrobky (ovšem vyráběnými a prodávanými netradičně), jejichž přidaná hodnota přesahovala české průmyslové “giganty”.
Éra průmyslových dinosaurů skončila.
Jak má tedy vypadat správná regionální politika na přelomu století?
1.
Celá vládní samospráva musí na Internet, do veřejně dostupného prostoru, průhledná a efektivní, reagující “on-line” na své zákazníky: podniky, podnikatele a občany.
2.
Celá legislativní infrastruktura musí na Internet a musí využívat “elektronického podpisu”. Zbavena byrokracie a “notářů” slouží všem občanům on-line, v zájmu rozvoje přímé demokracie, tedy pojmu v ČR zcela neznámém.
3.
Telekomunikace vyžadují okamžitou a plnou deregulaci, infrastruktur a vybavení širokokapacitními kanály, umožňující přenos dat a informací, ne jen neproduktivní “tlachání” na mobilech.
4.
Daně! - Nezdaňuj počítače, telekomunikace, Internet, domácí kanceláře a elektronické obchody. Zdaňuj (a to vysoce) tabák, alkohol a benzín.
Především ale: vytvářej vzájemnostní sítě spolupráce podniků a místní samosprávy, které jsou jediné schopné generovat novou práci, zvyšovat produktivitu, obnovit konkurence-schopnost a přivést tak českou společnost do 21. století.
Masová kustomizace
Jak se mohou malé a střední podniky s úspěchem účastnit hyperkonkurence na globálních trzích? - Propojováním se do řetězců a sítí spolupráce, sdílením zdrojů a masovou kustomizací výrobků a služeb.
Masová kustomizace či masová zakázkovost je v podstatě "šití na míru", individualizace a personalizace nabízených výrobků a služeb při nákladech porovnatelných s masovou výrobou a "konfekcí".
Tato "masová výroba na zakázku" považuje každého zákazníka či spotřebitele za trh, nikoli jen za malý atom trhu. Každý jedinec je trhem a jeho individuální potřeby musí být uspokojo-vány levně, rychle a beze zbytku - takové krédo je dnes strategií většiny podniků světové třídy.
Nejlepším příkladem je Dell Computer, který nedávno předstihl IBM a umístil se hned za Compaq v procentu trhu osobních počítačů DELL. S pomocí přímé komunikace se zákazníkem (přes Internet) vyrábí jen to, co bylo objednáno. Nevyrábí dopředu, do regálů, do zásob či překupnických mezičlánků. Vyrábět pouze na zakázku a při cenách masové výroby bývalo strategickým úsilím i Tomáše Bati ve Zlíně. Michael Dell je dnes považován za Henry Forda 21. století.
Levi Strauss vyrábí texasky, které jsou navržené zákazníkem a šité přesně na jeho míru, v barvách, stylu a ozdobách dle individuálních preferencí (systémy Personal Pair a Original Spin). Místo 130 modelů texasek je nyní k dispozici 750 modelů v jakékoli kombinaci. Zákazník vstoupí do třírozměrného scaneru, který zaznamená všechny míry a křivky do sloupkového (čárového?) kódu (bar code). Tyto instrukce, přeneseny do továrny, jsou signálem k zahájení výroby daných kalhot. Do dvou týdnů má zákazník výrobek doma v ceně porovnatelné s kusem, který by dostal z regálu tradiční prodejny.
Samozřejmě že boty, spodní prádlo a módní oděvy vůbec jsou s výhodou kustomizovány dle těchto principů. Kreditní karty budou brzy doplněny osobními sloupkovými (čárovými?) kódy zákazníka a zaručí tak téměř perfektní plnění zakázek, objednávek a nákupů.
Vezměme si brýle: Paris Miki (z Tokia) promítne zákazníkův obličej na obrazovku a ten si sám upravuje velikost, tvar, styl, barvu a čočky svých "ideálních" brýlí, které mu jsou vyrobeny přímo na místě a na počkání.
ChemStation vyrábí přes 1700 druhů průmyslových mýdel a čistidel mixovaných přesně podle zákazníkových specifikací a doručených přímo na místo ve znovu použitelných kontejnerech doplňovaných podle potřeby. Přes 95% zákazníků ChemStation nikdy neopustí. Nemají důvod. Tomu se říká stabilní trh.
Mattel vyrábí známé panenky Barbie. Nyní si malé zákaznice mohou navrhnout vlastní unikátní Barbie, vybrat si ze 6000 možných permutací. (Stačí zavolat barbie.com na Internetu).
Wels Fargo nabízí zákazníkům "třívteřinové rozhodnutí" na finanční půjčky šité na míru a prodávané přes Internet. Každý zákazník se automaticky kvalifikuje pro půjčku. Individuální rozdíly jsou v částce, úrokové míře a době splatnosti. Tedy žádné předem definované finanční produkty následované zdlouhavým, nákladným a zkorumpovatelným procesem výběru KDO se kvalifikuje a KDO ne.
Acumin míchá vitamíny, stopové prvky, nutriční doplňky a koření přesně podle zákaz-níkových specifikací. Lze kombinovat až 95 různých složek do 3 - 5 pilulek. Změny a úpravy v zákaznických receptářích jsou pak otázkou několika vteřin.
Hotely Ritz Carlton informují všechen svůj personál o zákazníkových preferencích v jídle, novinách, alergiích, zvycích (a zlozvycích) dříve, než se zákazník dostane na pokoj.
Kompaktní disky lze mixovat dle přání tak, že obsahují unikátní a zcela individuální hudební volbu zákazníka podle jeho nálady, preferencí a příležitosti. Již žádné kupování drahých disků kvůli jediné písničce. Takové disky lze navíc vyrobit přímo v místě nákupu nebo i přímo doma na počítači - stačí koupit a převést digitalizovaná data zvoleného mixu.
Složení kosmetických výrobků lze rovněž přesně přizpůsobit požadavkům zákazníka. Stejný přístup se uplatní i u barev a laků, vysokoškolských učebnic, osobních karet, pohlednic apod.
Japonci vyrábějí a prodávají rodinné domky a jízdní kola podle principu masové kustomizace: vše se vyrábí až podle objednávky, nikoli předem do regálu. BMW již přes 60% své produkce vyrábí na zakázku.
Zamysleme se. Koupí-li zákazník z regálu či věšáku, zůstává anonymní a neznámý, je pro podnik "ztracen". Koupí-li však na zakázku, podle zásad masové kustomizace, stává se součástí výrobního procesu, součástí podniku. Takového zákazníka lze uspokojovat opakovaně, udržet si ho, stále se k němu vracet. Produkt v rukou zákazníka zůstává součástí výrobního procesu.
Principy masové kustomizace dnes pronikají do celého světa. Jsou stále ve stadiu zrodu, zdaleka ne vyčerpané, a představují tak příležitost pro sítě malých a středních podniků v ČR. Za pět let již bude pozdě, ale dnes to ještě jde: ještě je možné zúčastnit se celosvětového boje o zákazníka.
Budeme-li opět otálet, jako již tolikrát od roku 1989, opět pochybíme.
Budoucnost patří malým podnikům. - I v ČR?
I když globální éra přináší další podnikové megafúze a stimuluje vznik gigantických, globálních superkorporací, jde o jev, který se zdá být projevem slabosti a obav velkých pod-niků, ne jejich síly. Zdrojem podnikového "strachu" jsou malé podniky, kterým patří budouc-nost v globální ekonomice.
Hyperaktivní integrace státních a politických byrokracií (obzvláště v Evropě) je dopro-vázena opačným procesem růstu vlivu, moci a autonomie hospodářsko-politických regionů Evropy. Jsme tedy svědky počátku odumírání instituce národního státu a příklonu k regionál-nímu paradigmatu hospodářského uspořádání podobného předindustriální Evropě.
V dnešní Evropské unii - do které chce ČR vstoupit - malé podniky (pod 20 zaměstnanců) tvoří plných 94% (1990) z celkového počtu firem a zaměstnávají již přes 33% všech zaměstnanců.
Před 25 lety zaměstnávalo 500 největších podniků v USA (tzv. Fortune 500) až jednoho z pěti amerických zaměstnanců. Dnes je to již méně než jeden z deseti. Největším soukromým zaměstnavatelem v USA dnes nejsou GE, GM či IBM, ale Manpower Incorporated, agentura dočasných pracovních sil, která v roce 1997 zaměstnávala 2 miliony lidí!
Zvažme pozorně nadmíru úspěšnou strategii textilního průmyslu italského regionu Prato. V roce 1970 Massimo Menichetti zdědil velkou upadající textilku, která v regionu Prato domi-novala po celé generace.
Co udělal Massimo? Na rozdíl od četných rad a porad (aby dokoupil další podniky), rozbil svou textilku do 8 nezávislých firem, prodal 50% akcií jejich klíčovým zaměstnancům za následující podmínky: přes 50% obratu musí přinést noví, nikoli staří zákazníci. Během pouhých tří let nastal radikální obrat v úrovních prodeje, produktivity a využití strojů.
V roce 1990 existovalo v Pratu již přes 15.000 (ano, patnáct tisíc) malých textilních firem, které zaměstnávaly v průměru méně než 5 zaměstnanců. Tyto malé podniky spolupracují v síti, která využívá nejmodernější technologie, elektronické komunikace (přes intranety i Internet), automatizované sklady, komputerizované designy, atp. Podniky sdílejí společné nákupní a distribuční sítě, výzkum i vývoj světové třídy a prodejní infrastrukturu pro nejnáročnější zákazníky z celého světa.
Zatímco textilní výroba v integrované Evropě upadá a na globální konkurenci nestačí, v Pratu se textilní výroba v téže době ztrojnásobila. Kvalita a inovace jsou dnes v Pratu na světové úrovni. Malý region se hospodářsky pohybuje opačným směrem než národní ekonomiky.
Malé podniky v Pratu předčí průmyslové giganty téměř ve všem, co dnes v moderní konkurenci platí: rychlost, pružnost, masová kustomizace, vysoká technologie a skutečná práce na úrovni pověstných řemeslníků a fachmanů (v ČR již tradice zcela vyhynulá). Velká textilka sice může vychrlit čtvereční kilometry "textilu" pro miliony vojáků, milicionářů a rudých gardistů, ale Prato vyrobí - a levněji - individuálně žádaný a potřebný textil pro každého zákazníka, dokonce i jednotlivého.
Klíčem úspěch v Pratu jsou agenti-spojky (tzv. impannatori), kteří slouží jako spojnice a tmel pro tisíce malých podniků. Tito agenti propojují a koordinují celý výrobní proces, od zakázky a designu až po prodej. Vytvořili si také elektronický trh (regionální internet), jakousi burzu informací a znalostí. Zde jsou výrobní kapacity jednotlivých firem prodávány a kupovány, tak jako třeba pšenice, tj. jako komodity. Tato technologie poskytuje impanna-torům přesné údaje o regionálním využití disponibilních kapacit a jejich následné přizpůso-bení specifickým požadavkům zákazníků - často během minut.
Regionální hospodářství tedy lze založit na síťovém modelu, obzvláště v menší a převážně homogenní oblasti. Celé hospodářství ČR se zhruba vyrovná jednomu většímu americkému městu či průměrnému asijskému okresu. Rozvojová strategie ČR se však neubírá směrem ke spolupráci sítí malých podniků, vysokých technologií a elektronických trhů, ale spíše směrem archaické podpory všeho velkého, nepružného, drahého a byrokratického. Tudy však cesta k úspěšné účasti na globální konkurenci v žádném případě nevede.
Nejúspěšnější americký řetězec obchodních domů je dnes Wal-Mart, známý tak úzkou spoluprací se sítí svých dodavatelů, že jejich obchodní domy mohou fungovat bez zásob a skladišť. Veškerá data o individuálních prodejích, obratu, poptávce, využití prostoru atp., jsou volně k dispozici všem klíčovým dodavatelům. Wal-Mart používá technologie "skladiště dat" (Data warehousing), kde si dodavatel může potřebné údaje ověřovat 24 hodin denně. S dobře propojenou sítí spolupráce se soutěžit nedá a konkurence to již dnes dobře ví. Efektivní systémy typu Wal-Mart by měly proniknout i do západní Evropy.
Internet sám je mocná, efektivní a všeobjímající síť právě proto, že je řízena trhem. Internet nikdo nekoordinuje a neorganizuje z nějakého centra. Internet je sebeorganizující síť nezávislých, autonomních uživatelů, kteří se spojují do koalicí podle potřeby a rozpouštějí své koalice podle potřeby.
V ČR dnes již nelze čekat "na Godota": Godot tu byl - a zase odešel. V ČR si dnes již musíme pomoci sami: podnikatelé, malé podniky, progresivní velké firmy, místní administrace, hospodářské komory, školy a univerzity - všichni hráči té nové ekonomické hry "bez centra" - musí spolupracovat. Ne za účelem obrany, ale za účelem útoku, který je nejlepší obranou..
.
www.ccsm.cz/texty/zeleny1.htm
POKRACOVANI
ZACATEK CLANKU M.Z.
BESEDA K OSOBE M.Z.
PRISPEVKY DO BESEDY