AUTOPOIESIS (SEBEORGANIZACE)
V SÍTÍCH MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNIKŮ
Prof. Ing. Milan Zelený, M.S., Ph.D.,
Universita Tomáše Bati, Zlín
Fordham University, New York
SHRNUTÍ
Sítě malého a středního podnikání (dále sítě MSP) se stávají integrální součástí síťové ekonomiky. Od „průmyslových oblastí" v Terza Italia k průmyslovým seskupením v Silicon Valley se sítě MSP jako „gazely" stávají v globálním měřítku hnací sílou ekonomického růstu, tvorby pracovních míst, dezinflace a zvyšování produktivity. Navzdory desítiletím zkoumání jsou lokální průmyslové systémy neustále špatně chápány ve smyslu jejich trvalé inovace, interakce v síti a konkurenčních uspořádání. I když zde mohou být některé vnější úspory v důsledku aglomerace, dělby práce, specializace a klesajících transakčních nákladů, diferenciální inovace, interakce a přizpůsobení schopností jsou těmito mechanismy velmi špatně vysvětlovány. Teoretická konstrukce lokálních průmyslových systémů chybí. Avšak může nemechanický model architektury sítě nahrazovat to, co lidé ve skutečnosti vytvoří v síťovém interaktu, aby byl technologicky inovační a schopný nepřetržitého přizpůsobování vůči konkurentům. Zjišťování počtu uzlů a hran nějakého teoretického grafu „sítí" by však bylo velmi špatnou náhradou za porozumění sítím MSP jakožto žijícím organickým systémům. V tomto příspěvku nabízíme teoretickou konstrukci vytváření, obnovy a adaptace sítě založenou na autopoiesis (sebeorganizaci) dynamických systémů.
ÚVOD
Sítě malého a středního podnikání (sítě MSP) si získávají živou pozornost jako dynamické součásti Nové ekonomiky (síťové ekonomiky), které se největší měrou podílejí na jejím růstu (pracovní příležitosti) a produktivitě. Tradiční průmyslové oblasti (industrial districts -IDs) v Itálii se tak staly předchůdci celosvětové exploze sítí MSP v technologicky pokročilých zemích a regionech.
Regionální a lokální hospodářská oblast, seskupení nebo síť poskytují v éře globalizace a integrace nespornou výhodu. Se zrychlujícím se zánikem národních států se tato regionální ekonomická a politická výhoda stává zřetelnější a široce podporovanou. V USA byl navržen program rozšíření Silicon Valley (údolí Silicon) v Silicon kontinent. Jinými slovy - lokální průmyslové systémy se mohou stát vzory pro regionální a dokonce i transnárodní systémy.
Rozsáhlá literatura objasňující průmyslové distrikty (IDs) z Itálie podává prakticky všechny argumenty pro jejich interpretaci, zachování, adaptabilitu a obnovu. Přesvědčivé vysvětlení pokračujícího úspěchu průmyslových distriktů lze pozorovat na jejich vývoji - od vnějších úspor v duchu neoklasické školy A.Marshalla, přes dělbu práce, flexibilní specializaci, geografickou a politickou soudržnost až k neměnící se rodově zakořeněné sebejistotě a důvěře.
Kupř. uvnitř sítí MSP lze pozorovat vyšší úrovně kooperace a důvěry, a tudíž definovat kulturu založenou na spolupráci a důvěře jako nezbytnou podmínku k úspěchu sítí MSP. Nicméně intenzivnější úrovně kooperace a důvěry jsou samy o sobě výtvorem interakcí opakovaných a udržovaných existujícími, fungujícími sítěmi. Je důvěra příčina nebo následek?
Sítě MSP nejsou matematické, lineární soustavy spojených prvků, které mají jasně definované vstupy a výstupy, úhledně přeměňující vnější příčiny ve vnitřní následky. Sítě MSP jsou cirkulární organizace nezřetelných vstupů a výstupů, i příčin a následků. Například důvěra je obojím, příčinou i následkem sítí MSP.
Předkládáme názor, že sítě MSP jsou charakterizovány prostřednictvím cirkulární organizace produktivních, síť formujících procesů, autopoietických (sebeorganizujících, organizačně uzavřených a strukturálně otevřených systémů. V takových systémech je reflektována organizace obklopující sítě.
Dále předkládáme názor, že úroveň a zachování autopoiesis (sebeorganizace) přímo souvisí s úrovněmi interakce, inovace a adaptace v sítích MSP.
A konečně nabízíme názor, že úroveň „pokrytí" a ovládnutí fundamentálního hodnotového řetězce je klíčovým organizačním principem úspěšného přeměňování distriktů nebo seskupení v autopoietické sítě.
AUTOPOIESIS (SEBEORGANIZACE) SÍTÍ
Proces sebeorganizace je nazýván autopoiesis - jako opak k heteropoiesis (organizace „druhého, jiného"). Sebeorganizující se systémy nebo sítě jsou označovány jako autopoietické systémy.
Autopoiesis neboli sebeorganizace může probíhat, existuje-li výrazné a autonomní, individuální nebo zprostředkované vzájemné působení a komunikování ve specifickém prostředí a podle specifických behavioristických pravidel chování a interakce.
Obchodní systém je definován jeho klíčovými procesy výroby, služeb, dopravy, přeměny, komunikace, atd. Tyto procesy jsou koordinovanou činností, koordinovanými sledy reálných (nereprezentovaných) aktivit, operací, výměn a přesunů. Koordinace sama probíhá prostřednictvím příkazu nebo instrukce (jdi tam, udělej tohle) nebo na základě pravidel (když tohle, pak udělej toto), úmluv a zvyků, vše zasazeno do jazyka koordinace.
Procesy nejsou jen koordinovány, ale také zřetězeny ve vzájemně souvisejících sledech a řetězcích, utvářejících spletité a křížem závislé vazby paralelních a po sobě následujících procesů - utvářejících sítě koordinovaných procesů.
Síť vzájemně souvisejících procesů je řízena a rekurzivně koordinována pravidly: pravidly chování, odpovědnosti, kooperace, konkurence a komunikace. Příkaz vede k nerekurzivní, externě řízené jednorázové činnosti (jdi tam, udělej to), zatímco pravidla zajistí vnitřní odezvu a opakování (když se tohle stane, udělej toto).
Stejné procesy (nebo sítě procesů) mohou být koordinovány rozdílnými pravidly (systémy nebo sítěmi pravidel). Proto je to systém pravidel koordinace, který spíše než samy procesy rozliší rekurzivní povahu koordinované činnosti.
ORGANIZACE A STRUKTURA
Síť pravidel koordinace je tím, co rozliší a definuje organizaci nějaké obchodní firmy nebo systému. Organizace je síť pravidel koordinace.
Každý objekt, každá firma, každý systém má svou organizaci.
Protože organizace, sama podstata sítě pravidel, řídí a opakuje činnost, je tato základem dynamiky resp. hybnosti systému, realizace a opakování jeho činnosti. Naproti tomu struktura není sítí pravidel koordinace (není organizace), ale časoprostorovou distribucí výsledků nebo produktů z procesů, které jsou pravidly koordinovány. Struktura je tedy specifický projev vlastní organizace v rámci určité souvislosti a podmínek, za kterých jsou pravidla použita. Ta samá organizace (pravidla koordinace) může být projevována několika rozdílnými strukturami. Ta samá struktura může vzniknout z rozdílných organizací jen vyjímečně. Organizace dává podnět ke struktuře, stejně jako činnost dává podnět k výsledku.
Struktura je statické, časoprostorově omezené uspořádání komponent a výsledků, je projevem vlastní rekurzivní, dynamické organizace procesů a jejich pravidel koordinace.
Organizace, jako síť pravidel, je schopna vést k rekurzivitě a sebe-opakování koordinovaných procesů. Aby se tohoto dosáhlo, nemůže být lineární a neomezená, od vstupu k výstupu, ale musí být „uzavřena na sobě", tj., cirkulární, a tudíž organizačně uzavřená.
Organizační uzavření je nezbytný předpoklad sebe-obnovy, sebe-opakování a rekurzivní regenerace systému. Koordinace procesů prostřednictvím organizačního uzavření zajišťuje, že je znovu vytvořena stejná síť procesů a její pravidla koordinace. Tedy nikoli nějaký soubor pravidel, ale cirkulárně „uzavřená" soustava pravidel zajišťuje sebe-zvěčnění systému.
Organizačně uzavřený systém vytváří sám sebe: rekurzivně znovu vytváří vlastní síť nebo procesy a pravidla koordinace, aby se vytvořil.
Organizačně otevřený systém je lineární a jednosměrný: nevytváří sebe sama, znovu nevytváří síť pravidel a procesy, aby se vytvořil. Jednosměrně „vydává" sám sebe a musí být opakovaně a externě aktivován a reaktivován příkazem neboli zpětnou vazbou. Bez obnovování tohoto externího spouštěcího vstupu vyčerpá svůj potenciál a zastavuje svou činnost a tvorbu.
Organizačně uzavřené systémy jsou sebe-obnovující; organizačně otevřené systémy jsou sebe-omezující.
Sebe-organizující a sebe-řídící systémy, jako spontánně se objevující a sebe-obnovující kooperující sítě, musí být organizačně uzavřeny.
ZASAZENÍ DO PROSTŘEDÍ
Organizačně uzavřené systémy prosperují v úzkých, vysoce rozvinutých a intenzivních interakcích s okolím. Pravidly řízené systémy, bez externího příkazu a zpětné vazby, se mohou udržet jen skrze efektivní a neustálé/nepřetržité „čtení" externích vzruchů. Okolní vzruchy, signály a impulsy mohou postihnout nanejvýš strukturu (viz výše) systému, jehož organizace je uzavřena ve smyslu celistvosti, a tudíž ne snadno rozrušitelná. Systém je nejen přístupný svému okolí, svou strukturou je s ním úzce spojen. Je do svého okolí strukturálně zasazen, zatímco organizačně zůstává autonomní.
To dává smysl, protože jen organizační autonomie a stabilita je schopna zajistit přežití a stálost systému v jeho chaotickém a nehotovém okolí.
Nicméně, aby systém přetrval efektivně, musí být strukturálně reagující a adaptivní k měnícím se okolním podmínkám.
Sebe-obnovující korporace jsou organizačně uzavřeny a strukturálně otevřeny (spojeny se svým okolím).
Korporace přetrvá udržováním její organizace (uzavřením), zatímco adaptuje svou strukturu tím, že ji (úzce) spojuje s okolím.
Po určité úvaze by se zjistilo, že jsou to organizačně otevřené systémy (hierarchie, systémy příkazů, mechanismy vstup-výstup), co jsou relativně „uzavřeny" - nereagující na své okolí, strukturálně rigidní a neadaptabilní. Jsou to organizačně uzavřené systémy (sebe-obnovující sítě, trhy, spontánní společenská uspořádání), které jsou z definice „otevřené" ke svému okolí, kriticky závislé na strukturálním spojení s ním.
ÚLOHA ZPĚTNÉ VAZBY
Systém, který je izolovaný od svého okolí nepropustnými hranicemi a informačními filtry - není s ním strukturálně spojen - může předpovídat a odhadovat okolí jen prostřednictvím symbolické neboli interpretované informace zpětné vazby. Taková zpětná vazba často poskytne pouze komunikační vedení, jen komunikační kanál s okolím. Mimo takový „kanál" by systém byl v rámci svého okolí „cizím tělesem".
Právě proto hierarchické příkazové systémy - organizačně otevřené a strukturálně uzavřené - jsou prodchnuty zpětnou vazbou. Sběr dat, interpretace dat, pořizování informací, dotazníky a ankety, speciální informační kanály, speciální informační procesory, spotřebitelský průzkum, propagace, odhady a modelování, jsou jen spojeními pronikajícími jinak nepropustnými hranicemi příkazových systémů.
Mohutný výskyt, velká rozmanitost a technologická efektivnost informační zpětné vazby jsou nejlepším důkazem relativního „uzavření" systému a jeho esenciální izolace neboli „odpojení" od okolí.
Právě proto se tradiční příkazové hierarchie tak kriticky spoléhají na informaci zpětné vazby - odhad a interpretaci signálů z okolí.
Reagování na činnost je znakem strukturálního spojení, reagování na popis činnosti je znakem informační zpětné vazby. To první je obvykle efektivnější než to druhé.
Stručně řečeno manažerskou tradiční moudrostí: „Nezáleží na tom, co prý by dělali; na čem záleží je to, co opravdu dělají." Rozdíl mezi činností a jejím popisem nemůže být zřetelnější, jako nemůže být zřetelnější rozdíl mezi zpětnou vazbou a strukturálním spojením firmy.
Organizačně uzavřené systémy reagují na koordinovanou činnost a provedou to prostřednictvím strukturálního spojení sebe s okolím. Organizačně otevřené systémy mohou reagovat jen na informaci (popis činnosti) zpětné vazby, protože nejsou strukturálně spojeny s okolím, nýbrž jsou od něho oddělené. Zatímco masová kustomizace je založena na činnosti a strukturálním spojení, masová výroba je založena na popisu činnosti a separaci informace zpětné vazby z okolí.
Strukturální spojení korporací s jejich okolím je důležitý pojem, jdoucí cestou překračující tradiční zpětnou vazbu. Strukturálně spojená korporace reaguje na činnost, nikoli na její popis či predikci. Osvobozuje se od statistického pojetí trhů, od předvídání a predikce od anonymity. Při nejmenším v tomto stadiu takové osvobození nabízí významnou konkurenční výhodu.
ZNALOSTI JAKO KOORDINACE AKCE
Strukturálně uzavřené firmy produkují znalosti, strukturálně otevřené firmy produkují data a informace. Rozdíl je zásadní.
Organizace je cirkulárně uzavřená síť proces koordinujících pravidel. Protože znalost (a její lingvistické zakotvení) je záměrnou koordinací akce, je organizace (jak je zde definována) depozitářem,obnovou a produkcí znalostí.
Zatímco informace, jako popis činnosti, je pouze vstupem do organizačně otevřeného, lineárního vstup-výstup systému, znalost je činnost sama, protože je vyjádřením koordinace činnosti organizačními pravidly.
Je velmi důležité, aby se v moderním podnikání vymezoval zřetelný rozdíl mezi činností a jejím popisem, mezi znalostí a informací. Máme znalosti, jsme-li schopni cílevědomě koordinovat naši činnost; máme informace, když máme (symbolický) popis koordinace činnosti. Informace je výstup, znalost je sám proces. Systémy produkující znalosti jsou zásadně odlišné od systémů produkujících data a informace. První jsou organizačně uzavřeny a strukturálně otevřeny, řízeny pravidly; druhé jsou opačné: organizačně otevřené a strukturálně uzavřené, řízeny příkazem.
V tomto smyslu všechny firmy vyhovují přinejmenším dvojímu účelu:
1) Produkovat a spotřebovávat něco jiného než sebe, tj. výstupy, produkty, služby nebo informace - skrze heteropoiesis, a
2) Produkovat a spotřebovávat sebe, tj., jejich schopnost koordinovat činnost, aby produkovaly zboží, služby nebo informace - skrze autopoiesis.
Aby firma něco určitého produkovala, musí být schopna produkovat sebe, tj. znovu vytvořit a obnovit svoji schopnost produkovat, koordinovat vlastní činnost. Produkování výrobku představuje odlišná ohniska a odlišné výzvy než produkování znalosti, schopnosti koordinovat činnost tak, aby výrobek byl vyroben.
PROCES AUTOPOIESIS
Autopoietická organizace může být definována jako sít interakcí a procesů, zahrnující alespoň:
1) Produkci (poiesis): pravidla a regulace řídící vstup nových komponent, jako objevení se, vstup, zrod, členství, přijetí.
2) Propojení (vazby): pravidla řídící sdružování, uspořádání, tvorby, funkce a pozice komponent v průběhu jejich trvání uvnitř organizace.
3) Degradace (doplnění): pravidla a procesy spojené s ukončením členství - jako je smrt, separace, spotřeba, výstup a vyloučení.
Na obr.1 jsou tři výše uvedené poietické procesy spojeny v cyklus sebeorganizace. Zaznamenává, že všechny tyto cirkulárně spojené procesy představují produkování komponent nutných pro vždy následující procesy, nikoli jen ten jeden, označený jako „produkce". I když ve skutečnosti by mohly být takto vzájemně propojeny stovky procesů, uvedený model tří procesů znázorňuje určité minimum podmínek, nutných pro vyvinutí se, resp. vznik jakéhokoli autopoiesis.
Autopoietický systém lze tedy definovat jako systém, který je generován skrze uzavřenou (cirkulární) organizaci procesů produkce tak, že stejná organizace procesů je regenerována interakcemi jejích vlastních produktů (komponent), a její hranice neboli rozlišení se vyvine jako výsledek stejných konstitutivních procesů.
Obr. 1. Cirkulární organizace vzájemně závislých procesů a jejich „produkcí"
Autopoietická organizace je autonomní jednota sítě produkcí komponent, co se rekurzivně účastní stejné sítě produkcí komponent, která vytvořila tyto komponenty, a která realizuje takovou síť produkcí, jako je jednota v prostoru, ve kterém tyto komponenty existují.
Taková organizace komponent a komponentu-produkujících procesů zůstane dočasně invariantní skrze interakci a obrat komponent. Co se mění, je struktura systému (její partikulární projev v daném prostředí) a její části. Podstata komponent a jejich časoprostorových vztahů jsou pouze sekundární k jejich organizaci a vztahují se tedy jenom ke struktuře systému.
Organizace se stane autopoietickou, jestliže všechny tři typy základních procesů jsou v rovnováze neboli v souladu. Když jeden ze tří typů buď chybí, nebo když jeden či dva typy mají převahu (nerovnovážný systém), pak může být organizace pouze heteropoietická nebo allopoietická, tj. schopná produkování jenom „to druhé", ale ne sebe.
V autopoietických sociálních systémech jsou dynamické sítě produkcí kontinuálně obnovovány bez obměňování jejich organizace, zatímco jejich komponenty jsou vyměňovány; zanikající nebo existující jedinci jsou nahrazováni zrodem nebo vstupem nových členů. Individuální zkušenosti se také obnovují; myšlenky, pojmy a jejich charakteristiky se vyvíjejí, a tyto zase slouží jako nejdůležitější organizační faktor v lidských společenstvích.
Autopoietické sociální systémy, navzdory všem jejich bohatým metaforickým a antropomorfním významům a intuicím, jsou sítěmi charakterizovanými vnitřní koordinací (nebo souladem) individuálních činností prováděných skrze komunikaci mezi dočasnými členskými činiteli.
Klíčovými slovy jsou: koordinace komunikace a omezená individuální délka života.
Koordinované chování zahrnuje obojí kooperaci i soutěž, ve všech jejich odstíněních a stupních. Jednání v předstihu, altruismus a vlastní zájem jsou jednoduchými příklady rozdílných a vzájemně na sobě závisejících způsobů koordinace. Komunikace by mohla být psychicky, chemicky, vizuálně, lingvisticky nebo symbolicky ovlivněna deformacemi (nebo informacemi) z prostředí a následkem toho deformacemi z individuální činnosti probíhající v tomtéž prostředí.
Tak já, jako jedinec, mohu koordinovat vlastní činnost v prostředí pouze tehdy, když ji koordinuji s činností ostatních účastníků v síti. Abych toho dosáhl, musím informovat (změnit) prostředí tak, že činnost ostatních je přiměřeně modifikována; musím komunikovat.
Zatímco se ostatní jedinci pokoušejí dělat to samé, sociální síť koordinace se vyvíjí. Pakliže úspěšně, je „vybrána" a setrvává dál. Taková síť zdokonaluje moji dovednost koordinovat efektivně moji činnost. Kooperace, soutěžení, altruismus a vlastní zájem jsou proto neoddělitelné.
Jakýkoli sebe-zachovatelný systém musí zabezpečit, pozvednout a udržovat komunikaci mezi svými komponentami nebo činiteli stejně, jako jejich schopnosti koordinace a sebe-koordinace.
Systém s omezenou nebo zredukovanou komunikací může být zachován a koordinován prostřednictvím externích příkazů, ale ty nejsou sebe-zachovávající. Příkazové hierarchie jsou zachovatelné, ale ne sebe-zachovávající.
Dnes umožňují elektronické sítě malému podnikání napojit se na globální rezervoáry informací, odborných znalostí a financování, které bývaly dostupné jen velkým společnostem. Dokonce i individuální agenti se tímto procesem stávají zmocněnými a získávají podstatnou autonomii, což jim dává možnost účastnit se autopoiesis/sebeorganizace dočasných korporací.
Svobodné trhy spojují obchodní agenty do sítí zcela spontánně, na bázi obchodování a ostatních výměnách společného zájmu. V těchto mlčky síťových firmách setrvávají nezávislí agenti vzájemně propojeni na základě krátkodobé spolupráce, aby realizovali transakce opakovaně zřizující, rušící a znovu zřizující jejich multisměrové vztahy. Takové sítě jsou dynamické, jsou přetvářeny a reformovány podle měnících se souvislostí, zájmů a podmínek.
Průmyslové distrikty v Itálii jsou lokální hypersítě, založené na autopoiesis a inovaci. Dobrým příkladem je region Prato. V roce 1970 byla upadající textilní továrna rozdrobena do osmi samostatných společností a většinový podíl na majetku byl prodán klíčovým zaměstnancům. To bylo semínko, které mělo katalytické vlastnosti: od roku 1990 bylo v regionu činných více než 15.000 malých textilních firem (uvedených na průměr menší než 5 zaměstnanců). Textilní výroba se ztrojnásobila, ačkoli textilní průmysl ve zbytku Evropy upadal.
Co je jádrem úspěchu průmyslových distriktů? Zdá se, že odpověď leží v ovládnutí a řízení celistvého odběratelsko-dodavatelského hodnotového řetězce, celistvého procesu produkce. Průmyslové oblasti malého podnikání nejsou pouze na trhu rozptýlenými soutěžícími jednotkami, prostými přívěsky velkých společností a konglomerátů. Místo toho reagují na spotřebitelské trhy přímo, aktivujícími vazbami, nejvhodnějšími pro specifickou customizaci. Objevují se, setrvávají a rozpadají se v souladu s alternativním projevem odběratelsko-dodavatelského hodnotového řetězce.
Na obr. 2 je v obrysech načrtnutý řetězec MSP, který pokrývá definující (počáteční) hodnotový řetězec. Jak se vyvíjejí alternativní řetězce (v reakci na nové zákazníky, technologie nebo výrobky/služby), vyjadřuje zobrazení I a II; prvotní resp. Původní podnikání „nepokryje" všechny aktivity těchto nových řetězcových procesů.
Obr. 2. Vytváření průmyslových oblastí (ID) podle hodnotového řetězce
Prostor pro nové podnikání nebo obchodní expanzi reinženýrství je tedy otevřený a je flexibilně zaplňován. Některé původní společnosti, neschopné se přizpůsobit, mohou z podnikání odejít. Jejich znalostní agenti jsou absorbováni do nově se objevujících jednotek. Pokud průmyslový distrikt reaguje a „pokryje" stále se měnící řetězce, síť zůstává sebeorganizující (autopoietic) a sebe-zachovávající. Je to řetězec neboli proces vyvolaný produktivní synergií, která odlišuje průmyslový distrikt od prostého souboru nezávislého podnikání.
Existuje mnoho síťových organizací, poháněných rozdílnými cíli a záměry. Některé z nich jsou prosté daňové/finanční aliance, jiné se zaměřují na sdílení nebo řízení trhu. Existují sítě, které „pokrývají" hodnotový řetězec, a jsou natolik flexibilní a adaptivní, že jejich „pokrytí" udržují a rozšiřují prostřednictvím dynamického přetváření jejich vlastních vazeb. Takové sítě přetrvají a prosperují. Tyto dynamické sítě jsou schopny přímého soupeření se supervelkými společnostmi v rámci globální konkurence.
Sítě MSP představují nový způsob produkce, naprosto se přizpůsobující globální konkurenci, inovaci, pružnosti a znalostní produkci. Mohou se stát autopoietickými (sebeorganizujícími) a tedy sebe-zachovatelnými ve stále se měnícím globálním prostředí.
Australská TCG (Technical Computer Graphics) poskytuje dobrý příklad sebeorganizující se sítě v prostředí obchodní firmy. Jsou zde nekoordinované divize, „vedoucí firmy", neboli manažerské superstruktury řídící 24 společností TCG. Souvislost, vzrůst a udržování sítě jsou podle J. Mathewse (1992) , prostřednictvím souboru pravidel vytváření sítě:
1. Vzájemná nezávislost firem spojených dvoustrannými obchodními smlouvami. To nepřipouští formování vnitřní hierarchie.
2. Vzájemná přednost členským firmám v tendrování a zadávání kontraktů.
3. Vzájemné nesoutěžení mezi členy k navození odříkání a důvěry.
4. Vzájemné nevyužívání se mezi členy na bázi smluv „na náklady s přirážkou", na bázi neziskové maximalizaci.
5. Flexibilita a autonomie v podnikání; pro jakékoli kontrakty není nutný skupinový souhlas, nejsou-li porušována pravidla.
6. Demokracie v síti bez holdingové společnosti, „centrálního výboru", vlastníka, kontrolora nebo formální mocenské struktury.
7. Nedodržování předpisů vedoucích k vyloučení.
8. Všichni členové mají stejný přístup k otevřenému trhu.
9. Vstup: noví členové jsou vítáni, ale financováni na dluh, nikoli čerpáním zdrojů skupiny.
10. Výstup: nečinění překážek odcházejícím firmám.
Shora uvedené desatero pravidel vytváří autopoietickou organizaci sítě TCG. Zajišťuje, že se síť tvoří kontinuálně a udržuje její souvislost v čase. Uvnitř sítě TCG nikdy nedošlo k úpadku.
V měnícím se prostředí se TCG síť rozrůstá a přizpůsobuje prostoru globálního trhu prostřednictvím „procesů triangulace" spolupracujících aliancí a prostřednictvím vyčleňování nových společností. Trianglem je strategická aliance [TCG + vnější společnost + zákazník] a jejich spojení a zřetězení, rozšiřující síť.
ZÁVĚRY
Sítě MSP jsou sebeorganizující a sebe-zachovatelné autopoietické sítě. Jako takové jsou organizačně uzavřenými a strukturálně otevřenými systémy, opírajícími se nikoli o symbolickou zpětnou vazbu, ale o na činnosti založené strukturální spojení s jejich okolím. Nejsou kybernetickými hierarchickými stroji centralizovaného řízení, ale spíše sociálními organismy existujícími skrze jejich činnost a interakci. Ačkoli autopoiesis zajišťuje interakci, inovaci a adaptabilitu, je to pokrytí spotřebitelsko-dodavatelského hodnotového řetězce, které poskytuje síti MSP strategickou konkurenční výhodu a přispívá k její obnově a sebezáchově.
ODKAZY
Kelly, K., (1998), New Rules for the New Economy, Viking, New York.
Krugman, P., (1996), The Self-Organizing Economy, Blackwell, New York.
Malone, T. W. and Laubacher, R. J., (1998), "The Dawn of the E-Lance Economy", Harvard Business Review, Sept.-Oct., pp. 145 - 152.
Mathews, J., (1992), TCG: Sustainable Economic Organization Through Networking,
UNSW Studies in Organizational Analysis and Innovation, No. 7, July.
Saxenian, A., (1994), Regional Advantage: Culture and Competition in Silicon Valley and Route 128, Harvard University Press, Cambridge.
Varela, F. J., Maturana, H. R. and Uribe, R., (1974), "Autopoiesis : The Organization of Living Systems, Its Characterization and a Model", Biosystems, 5, pp. 187-196.
Zeleny M., (1990), "Amoeba: The New Generation of Self-Managing Human Systems,"
Human Systems Management, vol. 9, 2, pp. 57-59.
Zeleny, M., (1980), Autopoiesis, Dissipative Structures, and Spontaneous Social Orders, Westview Press, Boulder, Col.
Zeleny, M., (1981), Autopoiesis : A Theory of Living Organization, North-Holland, New York.
Zeleny, M., (1977), "Self-Organization of Living Systems: A Formal Model of Autopoiesis", General Systems, 4, 1, pp. 13-28.
KONTAKT
Prof. Ing. Milan Zelený, M.S., Ph.D.,
Universita Tomáše Bati, Zlín
Fordham University, New York
telefon: 02-8688 7525
mzeleny@fordham.edu
DALSI PRISPEVEK
ZACATEK CLANKU M.Z.
BESEDA K OSOBE M.Z.
ZASLAT PRISPEVEK