Zaměřeno na regiony

Bojíte se "globalismu"?

České republice se začíná projevovat zcela nerealistický, až pohanský strach z tzv. globalismu. Tento strach přináší snahu po obraně, izolaci, kvótách a jiných pasivních nástrojích aktivně prosazovaných. Aktivní prosazování pasivity je sebevražedné v globálně se integrujícím světě.
Globalismu se takto naivně ubránit nelze. Jedinou a nejlepší obranou je útok. Budeme-li pasivní, globalismus nás pohltí, zneužije a zotročí. Svět je plný lidí i podniků schopných, dravých, iniciativních a vynalézavých. Přijdou, bez debat, spolu s NATO a EU, ne-li dříve.
Globalismus má mnoho negativních stránek: pronikání cizích výrobků a služeb, pronikání cizích kultur, ovládnutí místních trhů, ztráta odvěkých jistot.
Globalismus má i pozitivní znaky: levnější a lepší zboží dostupné všude na světě, sdílení informací, pronikání znalostí, zvyšování životní úrovně. Co jen dnes užíváme věcí a slu-žeb, které jsme ani nevynalezli, ani nevyrobili.
Jinými slovy: globalismus také znamená, že se nám otevírají celosvětové trhy tak jako nikdy předtím. Celý svět dychtivě čeká na naše nápady, výrobky a služby - a je ochoten je koupit, budou-li lepší, levnější a originálnější než ty ostatní.
Globalismus se nedá zastavit, jako se nedal zastavit automobil, když začal vytlačovat koňská spřežení. Automobil přežil, výrobci koňských bičů ne.
Česká republika chce do NATO a do EU. Chceme se integrovat do evropské ekonomiky jako se Evropa chce integrovat do ekonomiky globální.
Ztráty výroby, kultury a životní úrovně se můžeme obávat je tehdy, zůstaneme-li pasivní. Chceme-li zůstat pasivní, pak ani do NATO ani do EU nemusíme. Moderní svět však ne-fandí izolovaným pevnostem a la Severní Korea a Kuba, které se globalismu "úspěšně" brání.
Zrychlování integrace Evropy je důsledkem oslabení a úpadku "národních států" a jejich centrálních vlád. Tyto vlády ztrácejí sílu i respekt, snaží se spojovat a propojovat, hledají novou sílu ve spojení "sobě rovných" - tedy podobně ohrožených byrokratů, hledají sílu v přerozdělení postů a moci.
Je ale pozdě. Síla a moc se již dávno začaly přesunovat na regiony, oblasti a distrikty. Lokální kultura, lokální politika a lokální ekonomika neustále posilují. Zdá se, že úměrně integračním snahám centrálně řízených národních států.
Dnes v Evropě vznikají silné regiony, hospodářsky a politicky autonomní, kulturně sebevědomé. Vezměte jen Veneto či Emilka-Romagna, Lombardia, Marche, Toscana v Itálii, Nordvest-Forum kolem norského Alesundu, Juten (v Dánsku), Baden-Württemberg (Německo) a mnohé jiné.
Vzpomeňme jen na Zlínsko 30. let. To byl skutečný evropský region, ne-li region světový.
Všechna kultura, všechna politika a všechna ekonomika vzniká lokálně. Nejsme tedy svědky úpadku kultury, politiky a hospodářství, ale pouze jejich národně-státních centrali-zovaných verzí. Kultura moderního Veneta (Benátky) je dnes silnější a sebevědomější než kdykoli v moderní Itálii.

Bez průmyslu a zemědělství?

V České republice se často diskutuje úloha sektoru služeb (či terciální sféry) ve stagnují-cím českém hospodářství. Objevují se dokonce i názory, že rychlý přechod na ekonomiku služeb představuje schůdnou cestu (či nadějnou strategii) pro rozvojovou ekonomiku, která mezitím ztrácí své zemědělství i průmysl pod tlaky globální konkurence.
Poukazuje se často na to, že vyspělé společnosti mají vysoký podíl celkové zaměstnanosti "investován" do služeb: USA přes 70%, Německo 61% atd. Proč tedy nepřesunout i českou zaměstnanost co nejrychleji do služeb a tím zemědělství i průmysl více méně "odepsat"? Jaké to elegantní řešení, hodné svých geniálních původců!
Proč se však zatím ani jedna země na světě nevydala dobrovolně a úspěšně touto "geniální" cestou? Což to nikoho nikde na světě nenapadlo, kromě populárních myslitelů v ČR?
Odpověď je snadná, i když zřejmě nepříliš lichotivá pro naše myslitele:
Všechny vyspělé země, jako USA, Německo či Japonsko, si mohou rozsáhlé sektory služeb dovolit proto, a jen proto, že jsou podporovány nejproduktivnějším zemědělstvím a průmyslem na světě, tedy zdaleka ne proto, že by své zemědělství a průmysl odepsaly.
V USA je v zemědělství zaměstnáno pouze 1,5% celkové pracovní síly. Tato skupina je schopna živit nejen veškeré obyvatelstvo USA, ale nejméně ještě jedno USA, kdyby nějaké bylo. Dnes na západních prériích stojí stovky dlouhých vlaků nejkvalitnější pšenice a ku-kuřice, které dnes finančně zruinovaná Asie nemůže koupit.
Proč je americké zemědělství tak produktivní? Odpověď je jednoduchá: gigantické lány, vysoká automatizace, špičkové znalosti a efektivní distribuční sítě. Potraviny jsou nejlevnější a stále klesající položkou amerických rodinných rozpočtů. Proto si USA může dovolit rozsáhlé služby.
Stejně tak s průmyslem, který zaměstnává méně než 20% celkové pracovní síly. Opět: nedochází k úpadku či zanedbání průmyslu, ale právě k opačnému jevu - k jeho maximálnímu rozvoji z hledisek konkurenceschopnosti, produktivity a kvality. Průmyslové výrobky jsou druhou nejlevnější položkou domácího rozpočtu. Proto si USA může dovolit rozsáhlou a nejdražší položku - služby.
Úspěchy USA a Japonska v průmyslu tak umožňují Čechům, aby si mohli nakoupit věci ze zahraničního dovozu poměrně levně, často levněji než produkci domácí.
V České republice dnes dochází k procesům právě opačným: produktivita v zemědělství i průmyslu klesá, produkty nejsou schopné konkurence. Služby tudíž nejsou založeny na spolehlivém fundamentu primární a sekundární sféry - tj. zemědělství a průmyslu světové třídy. Nelze přece rozvíjet terciální sféru bez zdravé a konkurenceschopné sféry primární a sekundární. Je to jako stavění střechy bez podpůrných zdí, bez základů.
To, že je v Číně hodně rikš, ještě nedělá z Číny společnost služeb. To, že je v ČR hodně služeb (spojených s činností zahraničních podniků), ještě nedělá z ČR společnost služeb. To, že USA vyrábí potraviny za dva, nedělá z USA společnost agrární.
Oliver Goldsmith v básni "Opuštěná vesnice", napsal:

Špatně se daří zemi, oběti chamtivých neduhů
Kde bohatství se hromadí, ale lidé uvadají
Princové a panstvo mohou vzkvétat, anebo mohou zanikat
Pouhý dech je může stvořit, tak jako dech
tvoří i vše ostatní
Kromě jen nebojácných sedláků, země své to pýcha
Kteří, zničeni jednou, se již nikdy nevrátí.
Jinými slovy: važte si svých sedláků, važte si svých výrobců, važte si všech, kteří něco dělají, něco vytvářejí a něco umí. Jejich produktivita je základem vašeho blahobytu. Jejich produktivita umožní třeba i neslýchaný rozvoj služeb, a co víc - jejich produktivita za tyto služby zaplatí. Co jsou platny služby, na které nejsou peníze!
Zemědělství a průmyslu je třeba umožnit, aby nepřetržitě a intenzívně mohly zvyšovat produktivitu a konkurenceschopnost. Jen tak bude možno dovolit si plnou škálu služeb, které dnes moderní svět lidem nabízí. Tvrzení a naděje, že se staneme společností služeb bez zemědělství a průmyslu jsou naivní, nepodložené, neinformované a nikde a nikdy ve světě neuskutečněné.
Česká republika musí začít od píky: od zemědělství, jeho modernizace a zproduktivnění, k průmyslové kvalitě a konkurenceschopnosti, až konečně ke službám a jejich nové roli ve vzrůstající, nikoli klesající životní úrovni růstové ekonomiky. I země chudá musí být schopna rozlišit mezi službou a posluhou, mezi služebníkem a sluhou. Tak jako země bohaté.

Nezaměstnanost je nemocí Evropy

Jeden z mnohých ukazatelů, které jsou dnes v USA zcela pozitivní, je míra nezaměstnanosti. Za celých 32 let pobytu v USA nepamatuji nezaměstnanost na tak nízkých úrovních. V plně růstové a bezinflační ekonomice USA, kde podniky neudržují zaměstnanecké stavy uměle (jako v ČR), činí nezaměstnanost pouhá 4,3% (Japonsko 4,8%).
Porovnejme Evropu: Itálie 12%, Francie 11,5%, Německo 10,5%. - Tyto ekonomiky negenerují nové pracovní příležitosti, ale lpí na udržování příležitostí starých, tudíž "obnošených".
Zatímco USA vytváří pracovní příležitosti v čisté míře 1% ročně (Japonsko 0,7%), Evropa ztrácí -0,3% pracovních míst ročně.
Jen americký okres Santa Clara generoval v roce 1997 přes 62.000 nových pracovních příležitostí, dalších 22.000 vloni. Silicon Valley je přítomností tzv. Nové ekonomiky či Ekonomiky sítí (Network Economy). Jádrem úspěchu je Silicon Valley Network Inc., koalice soukromých podniků, regionální samosprávy a občanských organizací v "Křemíkovém údolí". Stejný proces dnes probíhá po celé Americe.
Co je základní příčinou vysoké míry tvorby pracovních míst?
V žádném případě ne umělé či dokonce státem dotované udržování starých a tudíž v globální konkurenci nepotřebných prací. V žádném případě ne oddalování podnikového reinženýringu ve strachu ze ztráty manažerských či administrativních postů. V žádném případě ne zavádění nových informačních technologií, v nichž USA předbíhá celý svět řádově. V žádném případě ne zvyšování příspěvků v nezaměstnanosti, které patří v USA mezi jedny z nejvyšších.
Porovnejme příspěvky v nezaměstnanosti jako procento průměrného platu: Francie 58%, Japonsko 51%, USA 48%, ale Německo již 36% a Britanie dokonce 21%. V tom to tedy není.
V žádném případě nelze nezaměstnanost snížit tzv. revitalizací podniků pomocí státních dotací: nejde zde o nic jiného než o "konzervaci" existujícího stavu, tedy vlastní to příčiny nezaměstnanosti.
Jedinou zkušeností je, že na podniku extra peníze samy o sobě nikdy nepřinesou změnu, ale pouhé zafixování a potvrzení existujícího stavu. Pouze podnik již v pohybu, tj. v plném procesu reinženýringu, je schopen použít finančního kapitálu k dobru podniku a zaměstnanců. Zkušenost je to prostá, ale cenná pouze pro lidi schopné se učit ze zkušeností dru-hých, ne jen svých vlastních.
Produktivita! Najmout neproduktivního zaměstnance do neproduktivního systému je velmi drahé. Najmout vysoce produktivního zaměstnance je levné. Všimněte si, že samotná výše platu nehraje velkou roli. Kolik může zaměstnanec vyprodukovat za rok, za měsíc, za ho-dinu - to rozhoduje o jeho "láci" či "drahotě". Americká pracovní síla je levná (i když jsou její platy mezi nejvyššími na světě), protože produkuje: její produktivita je totiž v průměru nejvyšší na světě. V ČR patří produktivita mezi nejnižší na světě a nikdo se jí nevěnuje - ani na národní, ani na regionální, ba ani na podnikové úrovni. Mezi českými politiky je slovo produktivita považováno za hrubé vyjadřování se zahraničních nevzdělanců a nedo-uků.
Podívejme se na náklady na zaměstnance produkujícího jeden produkt. Vezmeme-li 1979=100: USA 135, Evropa 160. Americký podnik si tedy najmutím nového zaměstnance "koupí" podstatně více produktu, najme si jich více, pokud je to výhodné v konkurenci s Evropou.
Konečně: nejde ani tak o výši příspěvků v nezaměstnanosti, ale o délku jejich nárokování. V USA činí příspěvek 50% platu, ale jen po dobu 6 měsíců. V Německu 5 let. Ve Francii 2 roky. V Japonsku 1 rok. V Británii neomezeně. Tím se vytváří kultura nezaměstnanosti, dlouhodobého až trvalého vypojení z pracovního procesu za poměrně slušných životních podmínek a nadmíry volného času k práci načerno, pod rukou či na levačku. Proto mluvím o nezaměstnanosti jako o "nemoci Evropy", protože je zakořeněna v samotné poválečné hospodářské kultuře.
Dokud nebyla globální hyperkonkurence, světové finanční krize, olejové šoky, atd., tak to ještě jakž-takž šlo. Nyní již ne. Jestli Evropa nezvýší produktivitu, nepřejde na regionální ekonomiku podnikových sítí, neprovede zásadní reinženýring svých podniků, nezavede informační a znalostní systémy a nezničí zastaralou, paleosocialistickou kulturu nezaměst-nanosti, pak bude evropská nezaměstnanost pouze dále narůstat a americká a japonská bu-dou i nadále klesat.
O místě a roli ČR si jistě uděláte svůj obrázek sami.
Co doporučit? Něco, co stejně nikdo z politiků nepochopí: proti nezaměstnanosti lze bojo-vat pouze zvyšováním produktivity a zaváděním informačních technologií na úrovni regi-onů, ne na úrovni státu. Regionální sítě podniků ke zdravé ekonomice pražskou byrokracii vůbec nepotřebují. Snížíme-li nezaměstnanost v regionech, na Ostravsku, na Zlínsku, atp., snížíme tak i nezaměstnanost v ČR. Na úrovni státu je třeba pomoci radikálně likvidovat mýtus kultury nezaměstnanosti a uměle udržované přezaměstnanosti - nemoc to Evropy a tudíž i ČR. Ne, že by bylo zle, ale bude hůř ...


Proč jsou sítě malých podniků nutností?

Premiér Zeman se svého času nechal slyšet, že "...tato ekonomika se z Prahy uřídit nedá". A má pravdu, což ostatně předchozí vlády přesvědčivě dokázaly. Mj. i to, že "tato ekonomika" se dá z Prahy ochromit, ne-li zruinovat.
I když jde o ekonomiku velmi malou, odpovídající zhruba většímu americ-kému městu, kompetentní strategií České republiky by se měla stát výrazná hos-podářská a politická samospráva regionů.
Z Prahy podnikatelům a malým podnikům nikdo pomoci nemůže. Velké podniky jsou víceméně ztraceny a jejich konkurenceschopnost je vážně ochro-mena politikou předchozích vlád.
K prvním aktivitám směřujícím k informovanosti a dalšímu řešení této pro-blematiky patří společné akce Českého a Středoevropského centra produktivity s Hospodářskou komorou ČR. Hlavní důraz kladou na hospodářskou samo-správu, autonomii a sítě malých podniků ve vybraných regionech. Jičín, Ostrava, Klatovy a Příbram jsou prvními místy těchto de-bat.
Oč jde? - Se vstupem do NATO a EU čeká české podniky a podnikatele zvý-šený konkurenční tlak, a to nejen od velkých podniků, ale i od firem menších, rodinných, dokonce i ze strany jednotlivců.
Současně se zděděným poklesem konkurenceschopnosti, úpadkem větších podniků a zastavením růstu i růstových podmínek čeká ČR zvyšování nezaměst-nanosti. Jaké by mohlo být řešení?
Malá země, jakou je naše, musí své konkurenční výhody stavět na bázi lo-kální autonomie podnikatelských sítí, nikoli na centralizaci a makroekonomic-kém diktátu. Zkušenosti z kupónové privatizace ukazují, jak makroekonomický diktát může znemožnit rozumnou mikroekonomickou restrukturalizaci a racio-nalizaci.
Nejde o nic nového. Ve světě existují sítě malých, flexibilních a technologicky agilních podniků, regionálně pojatých a lokálně rozvíjených, které neodvozují své úspěchy z (cizího) finančního kapitálu, ale od znalostí, schopností, inovací, adaptability, pružnosti a podnikavosti lidských bytostí. Vytvářet konkurenční východy ČR mohou jen takovéto individuální a lokální schopnosti, ne masová výroba námezdních "nádeníků".
V síti malých podniků lze rozpoznat obrysy modelu, který by měl představo-vat podstatu budoucího hospodářského rozvoje ČR.
Úspěšné sítě malých podniků jsou založeny na několika zcela zásadních předpokladech spolupráce - na důvěře, iniciativě, schopnostech a flexibilitě. Všechny se staly v ČR úzkým profilem. Přesto není jiného východiska: neobno-víme-li tyto potřebné rysy moderního podnikání aspoň v některých regionech (jako na Zlínsku ve 30. letech), konkurenti z EU nás prostě převálcují.
Na druhé strany by takové sítě představovaly paralelní ekonomiku, která by byla schopna vytvářet nové pracovní příležitosti, absorbovat nezaměstnanost a soustřeďovat ty nejlepší schopnosti a konkurenčně-podnikatelskou dravost v ČR. V dobách růstu by se takové sítě mohly stát zdrojem kvalifikované a neby-rokratické pracovní síly na světové úrovni.

Za příklady není třeba chodit daleko:
Například VENETO (Benátská oblast) představuje opravdový hospodářský zázrak ve střední Evropě. Před 40 lety chudý zemědělský kraj a zdroj emigrace, dnes nejbohatší oblast Itálie. V roce 1995 činil hospodářský růst 4,5% a pro-gnózy počítají s cca 4,1% ročně do roku 1999. Pouhé 4 miliony obyvatel zde vy-tvářejí 9,2% hrubého domácího produktu a celou třetinu přebytku vývozu. Celá oblast je exportně orientovaná - oděvy, boty, keramika, kůže, šperky, brýle, ná-strojářství, kovářství, sklo, svítidla, elektronika, prostě vše, co vyžaduje lidský um a podnikatelské schopnosti.
Podstata úspěchu Veneto je velmi prostá: vyrobíš lépe a levněji než kdokoli jiný na světě.

Jednej lokálně, mysli globálně
- to je základním principem konkurenceschopnosti sítí. Celý svět se stává tr-hem regionálně autonomních sítí malých podniků či průmyslových distriktů, jak se říká v Itálii. Také NORDVEST FORUM, podniková síť v okolí norského Ale-sundu, je nejen úspěšná ve světovém měřítku, ale přesahuje zkušenosti, schop-nosti i výsledky Veneta svou účelností záměru, organizace a motivací.
Jak na to? - Malé podniky v daném regionu vytvoří akciovou společnost (ja-kou je Nordvest Forum) a ta se napojí na síť podpůrných organizací (univerzity, odborové a zaměstnanecké asociace, instituce marketingu, výzkumu a vývoje, lokální vlády a centrální agentury).
Akcionářské podniky (členové sítě) pak spolupracují na stransformaci členů řetězce do znalostních firem a organizací. Vytváří se společné zdroje, které zajiš-ťují školení a trénink zaměstnanců i vrcholného řízení, výměnu zkušeností, zvládnutí a využití technologií, vy-tváření vztahů spolupráce atd.
Cílem je zlepšení úrovně řízení, zvýšení pružnosti a efektivnosti, jakož i roz-víjení mezipodnikové spolupráce. Vše se řídí - zcela nutně a programově - krité-rii a standardy světové třídy.
V celé Evropě vznikají autonomní hospodářské regiony: Emilia-Romagna, Lombardia, Marche, Toscana (Itálie), Juten (Dánsko), Baden-Württemberg (Německo) a mnoho dalších.
Prvním krokem jsou informace, vzdělávání a fundované debaty. MUSÍME POCHOPIT. Druhým krokem je mobilizace lokálních zdrojů a místního ducha, nárůst místního sebevědomí a odpoutání se od Prahy. MUSÍME SI VĚŘIT.