JAK OŽIVIT ČESKOU EKONOMIKU
Koncentrovat se na rychlé odstranění klíčových brzd růstu

Dřevíčská výzva
březen 1999
Česká ekonomika je v obtížné situaci – výkonnost hospodářství klesá a nezaměstnanost roste. Dosavadní snahy o řešení zatím nepřinesly uspokojivé výsledky. Nastávají rozhodující okamžiky, které určí, zda se z České republiky stane rychle rostoucí ekonomika přibližující se úrovni EU, nebo zda se zařadíme mezi zaostávající ekonomiky. Navrhujeme proto dotáhnout započatý reformní proces důsledně a urychleně do konce a vytvořit podmínky pro zdravý a dlouhodobě založený hospodářský růst. Otálení s reformami přináší ohromné náklady. Domníváme se, že nastal nejvyšší čas soustředit se na změny v několika klíčových oblastech a neztrácet síly řešením méně důležitých záležitostí. Navrhované změny považujeme za věcně potřebné a ekonomicky správné a jsme přesvědčeni, že mohou sloužit jako základ pro budování celonárodního konsenzu.
1. Úvod: soustředit se pouze na odstranění nejsilnějších brzd
Česká ekonomika je stále častěji předmětem odborných i neodborných debat, stále více převládá negativní hodnocení. Byla sice vyslovena celá řada názorů na to, jak jí pomoci, debata však trpí roztříštěností. Domníváme se, že je naprosto nezbytné koncentrovat se na odstranění klíčových brzd hospodářského růstu. V tomto dokumentu bychom rádi poukázali právě na ta opatření, která my považujeme za zásadní. Jsme znepokojeni zdlouhavostí a neefektivností zákonodárného procesu. Bez urychleného zjednání nápravy se v nejbližších letech nepodaří zdravý a rychlý růst obnovit.
2. Makroekonomická politika: je důležitá, ale není klíčová
Rozumná makroekonomická politika je sice pro dlouhodobě udržitelný růst podmínkou nutnou, nikoli však postačující. Přitom důležitý je právě dlouhodobý trend růstu, ne krátkodobé kolísání kolem tohoto trendu. Pro udržitelný růst jsou podstatné institucionální reformy, privatizace a restrukturalizace. Snaha vyvolat oživení ekonomiky pouze měnovou a rozpočtovou politikou by nutně vedla pouze k obnovení starých neduhů. Trvalý růst bez ohrožení makroekonomické stability (nízká inflace, udržitelný schodek běžného účtu platební bilance a nerostoucí státní dluh) by nepřinesla - pro ten je nutné nejprve vytvořit podmínky na nabídkové straně ekonomiky.
Nerozumná rozpočtová politika by mohla obnovit staré nerovnováhy. Obvyklou reakcí na recese bývá jistá kombinace uvolněnější měnové a rozpočtové politiky. V podmínkách české ekonomiky, která je velmi otevřená mezinárodnímu obchodu a které hrozí obnovení nepřiměřeného schodku obchodní bilance, dáváme přednost nedoplňovat uvolněnou měnovou politiku uvolněným rozpočtovým hospodařením. Nepřiměřená rozpočtová politika by mohla způsobit nevítané posílení měnového kurzu, a snížila by tak naději na oživení založené na investicích a exportu.
3. Institucionální reformy: to nejdůležitější
Hlavním prostředkem k oživení české ekonomiky je snížení transakčních nákladů podnikání a umožnění rychlého převodu aktiv (podniků) do rukou lepších vlastníků. To vyžaduje jak zlepšení práce soudů a změny zákonů, tak odstranění neefektivností státní správy a snížení vysokých daní. Časové a finanční ztráty vzniklé jednáním s ne vždy věci zcela znalými a přebytkem předpisů zavalenými úředníky či snaha domoci se svých práv proti dlužníkům jsou příklady překážek zdravého růstu. Snížení transakčních nákladů není svou povahou ideologický problém, byť vyžaduje konsenzus politických sil podřízený zájmu ekonomického rozvoje země.
Tržní prostředí v Čechách postrádá "čisticí mechanismy". Podniky jsou často řízeny či vlastněny lidmi, kteří nedodržují smlouvy ani zákony, nebo osobami, které nejsou pro takovou práci kompetentní. Většina problémových firem by na základě opravdového tržního ocenění vykázala záporné vlastní jmění, a neměla by tedy již patřit současným vlastníkům. V takových situacích nemají vlastníci co ztratit a využívají veškerý čas, který je jim dán, k chování, které je z pohledu věřitelů i celé společnosti škodlivé. Ve standardním prostředí by takové podnikatelské subjekty byly rychle eliminovány a výrobní aktiva (podniky a jejich zařízení) by převzali kompetentnější lidé a společnosti. Měla by být proto výrazně ulehčena možnost věřitelů převzít plnou kontrolu nad majetkem dlužníků neplnících své závazky, měl by být zrychlen proces bankrotů.
Český stát se pokouší plnit mnoho funkcí, ale v těch, kde je nezastupitelný a kde je jeho činnost klíčová a nezastupitelná (vláda zákona), bohužel selhává. ČR má všechny předpoklady pro dynamické dohánění EU – lidský kapitál, společnou historii, kulturu, výhodnou geografickou polohu atd. Nepodařila se však zásadní věc – vytvoření správného prostředí, které by průhledným způsobem informovalo o vzácnosti zdrojů (práce, lidského i fyzického kapitálu) a vytvářelo správné podněty k jejich nejlepšímu využití. Věnujeme se vylaďování mnoha drobností, pokrok v klíčových oblastech je však bohužel minimální.
3.1. Právo a řád: selhávají
Stát by měl především přispět k vytvoření prostředí, které by stimulovalo k efektivní tvorbě národního bohatství. Možnosti nápravy vidíme ve dvou směrech – jednak (a to především) ve zlepšení práce soudů, vyšetřovatelů a státních zástupců, jednak změnou některých právních úprav.
Soudy, ale také vyšetřovatelé a státní zástupci pracují neúnosně pomalu a často s neúplnou odbornou znalostí posuzovaných záležitostí. Chápeme, že část problému je vyvolána mimořádným "návalem" nového druhu případů a nedostatečnou materiální zabezpečeností, část ovšem vzniká také tím, že nezávislost v rozhodování se mnohdy zaměňuje za nepovinnost pracovat. Pracovníci justice by měli podléhat stejným požadavkům na pracovní výkon jako zaměstnanci soukromých firem. Je nezbytné zvýšit jejich služební odpovědnost a mnohem důsledněji vyvozovat závěry a přijímat postihy při neplnění pracovních povinností.
Vzhledem k narůstající komplikovanosti ekonomických případů navrhujeme zvážit jejich koncentraci na jednom místě. Prospělo by to větší profesionalitě a také předvídatelnosti přijímaných rozhodnutí. Takový krok se již osvědčil i v jiných transformačních ekonomikách, například v Maďarsku.
Rychlost je často nejdůležitější. V soudních řízeních obchodního charakteru by stálo za úvahu stanovení lhůt pro konání prvního stání od podání žaloby a poskytnutí zvýhodnění těm subjektům, které se aktivně účastní soudního řízení, proti těm, kteří je záměrně brzdí. Tam, kde je rychlost rozhodující a přitom je nejvíc zapotřebí odbornosti – v případě bankrotů navrhujeme přesunout břemeno a pravomoci z rukou soudů do rukou věřitelů podle britského vzoru. Některé úkony prováděné soudy by mohly být přesunuty na vyšší soudní úředníky (v oblasti obchodního práva například některé úkony prováděné Obchodními rejstříky).
Časové a finanční ztráty vznikají také v případech dalších státních úřadů. Při jednání s nimi jsou jim podniky a občané velmi často vydáni zcela na pospas, což vede k neúnosným nákladům. V mnoha případech by nejsnazším řešením bylo výrazné omezení oprávnění státní správy do daných záležitostí zasahovat ex ante (předem), někde by stačilo dodržování správních lhůt.
Jako velmi problematická se z pohledu hladkého chodu ekonomiky jeví současná praxe zápisů do obchodního rejstříku. Zápis je brán jako normální soudní řízení, ve kterém si obchodní rejstřík (OR) může vyžádat důkazy prakticky k čemukoliv. Často tak dochází k tomu, že OR posuzují ryze ekonomické, daňové a účetní otázky a rozhodují o nich, přestože k něčemu takovému nemají dostatek erudice. Výsledkem je nepředvídatelnost jejich počínání. Toto jejich oprávnění plyne z nedostatečné zákonné definice toho, o čem jsou oprávněny rozhodovat, resp. co všechno mají v rámci řízení posuzovat. Podle našeho názoru by OR měly představovat pouze jakési registrační místo, případné výhrady by bylo možné řešit normální soudní cestou ex post. Tento způsob je běžný v celé řadě zemí EU.
V oblasti úprav zákonů regulujících podnikání doporučujeme soustředit se na postavení věřitele, na zákon o konkurzu a vyrovnání a některá další ustanovení Obchodního zákoníku.
Zlepšení postavení věřitele, jeho ochrany a možností domoci se práv zahrnuje jednak možnou mimosoudní realizaci zástav, jednak lepší možnosti exekuce majetku. Věřitelům musí být dána příležitost, aby se mohli rychle ujmout úplné kontroly nad majetkem podniků neplnících své závazky, a to bez zbytečných obstrukcí či průtahů.
Přivítáme vybudování systému monitorování neplatičů. Systém, který by bankám a ostatním věřitelům podával spolehlivé informace o společnostech, které v minulosti nesplácely úvěry, i o manažerech takových společností, by měl být vybudován pod oficiální záštitou, protože dosud se mnohé banky a firmy zdráhaly podílet se dobrovolně na jeho vytváření. Všechny ekonomické subjekty by měly mít povinnost informovat o neplatičích. Domníváme se, že fakt, že někdo nesplácí úvěry, by neměl být předmětem bankovního tajemství. Novela zákona o bankách šla správným směrem, dosud však nepřinesla očekávané efekty.
Nezbytná je náprava problematických ustanovení Obchodního zákoníku, zejména v části týkající se obchodních společností, se zaměřením na "úzká hrdla" v této normě. Ta dnes brzdí uskutečnění základních restrukturalizačních procesů, jako je zvyšování a snižování základního jmění, výměna dluhu za podíl na jmění, realizace zástavního práva, fúze, akvizice. Neschopnost soudů rychle rozhodnout a často svévolný (a tedy nejednotný) výklad čistě ekonomických aspektů jednotlivých operací (v zahraničí zcela běžných a nesporných) brání jejich realizaci.
Správní soudnictví dosud není dokonalé, a proto je tak nedostatečná kontrola veřejné správy. Správní soudnictví nemůže nahradit vadné či neexistující správní rozhodnutí, lze pouze zrušit rozhodnutí již vydané, nelze také doplňovat správní rozhodnutí či posuzovat velikost sankcí. A konečně dnes neexistuje formální mechanismus sjednocování správně-soudních rozhodnutí v celé zemi. Často se tak stává, že jednotlivé soudy rozhodují odlišně.
3.2. Bankroty: urychlit přesunem pravomocí na věřitele
Zákony o konkurzu a vyrovnání sledují dva cíle. Na jedné straně představují soubor norem, jejichž smyslem je vyřešit situace, kdy dlužník není schopen dostát závazkům vůči věřitelům. Jde tedy o formalizované vymáhání dluhu. Na straně druhé je ovšem role bankrotů spatřována v jejich využití pro restrukturalizaci dlužnických subjektů formou změny struktury závazků daného podniku. Není-li naděje, že by byl dlužník dlouhodobě schopen vytvářet zisk i po provedení finanční a operační (fyzické) restrukturalizace, představuje bankrot s následnou likvidací právní ošetření výstupu daného subjektu z trhu a převod produktivních aktiv (stroje, zařízení atp.) jinému subjektu, který bude schopen tato aktiva využívat efektivněji.
V nové úpravě zákona je třeba posílit postavení věřitelů, omezit roli soudů a podstatně zkrátit konkurzní či vyrovnávací řízení. Vzhledem k současnému stavu soudnictví na poli konkurzního práva a vzhledem k neúměrným časovým a finančním nákladům, jež by si vyžádala náprava v oblasti justice, nelze zrychlení bankrotového řízení dosáhnout jinak než tím, že posílíme postavení věřitelského výboru a správce konkurzní podstaty, a tím, že zkrátíme časové limity pro předložení návrhů správcem. Rozhodnutí by mělo být vázáno na souhlas věřitelů reprezentujících 50 procent pohledávek. Převzetí těchto principů britské právní úpravy velmi napomůže hladkému a efektivnímu vyčištění ekonomiky od ztrátových subjektů.
Příslušný statutární orgán by měl být povinen vyhlásit insolventnost ihned, jakmile dospěje k závěru, že finanční situace firmy neskýtá naději na dodržení závazků. V případě porušení této povinnosti by se členové statutárních orgánů vystavili riziku diskvalifikace z členství ve statutárních orgánech jakékoli společnosti po dobu 10-15 let, případně trestnímu postihu. Odpovědnost členů představenstva je sice v naší legislativě zakotvená, ale není dodržovaná. Smyslem je snaha předejít ztrátám co nejrychlejším zákrokem.
Nápravu konkurzního zákona je třeba zařadit mezi absolutní priority legislativního procesu. Čekat na nový zákon do roku 2001 není možné.
3.3. Reforma státní správy: snížit překážky
Motivace státních zaměstnanců se musí změnit. Veškeré reformy, které vláda či parlament prosadí, budou nakonec uvádět do života státní úředníci. Stav v této oblasti je kritický – státní správa je v důsledku rigidních platových pravidel pro špičkové odborníky neatraktivní. Místo toho stát živí armádu většinou špatně placených a málo motivovaných lidí. Výsledek jakýchkoli reforem se pak může velmi lišit od původních záměrů vlády a politické reprezentace. Prospěšná by byla výrazná redukce počtu státních zaměstnanců kombinovaná s úplným zrušením některých úřadů. Takto ušetřené prostředky se musí využít pro získání odborníků (nutné zejména v legislativní oblasti). Je prospěšné zvýšit principy zásluhovosti při odměňování. Například na Novém Zélandu se podařilo i ve státní správě úspěšně aplikovat managerské metody uplatňované v komerční sféře. V tamním systému má ministr smlouvy se svými náměstky, ti mají smlouvy s řediteli odborů, ředitelé odborů s vedoucími oddělení apod. Smlouvy jsou každoročně obnovovány na základě výsledků práce. Myšlenka definitivy je pro nás naprosto nepřijatelná. Nizozemsko je důkazem toho, že i v Evropě je možné výrazně pokročit v budování efektivní státní správy.
Ministerstvo průmyslu by mělo hrát vůdčí roli při odstraňování byrokratických překážek podnikání. Podnikání zatěžuje velká byrokracie - téměř ke každé nové činnosti je zapotřebí získat celou řadu úředních potvrzení, ve většině případů s velkými časovými a finančními ztrátami, někdy se vyskytuje korupce. Na odstraňování těchto překážek v podstatě nikdo nepracuje. Všechna nově navrhovaná opatření (včetně změn zákonů) by měla být předkládána orgánu, ve kterém by měl 50% zastoupení soukromý sektor. Takový výbor či orgán by zkoumal ekonomické dopady těchto návrhů jak na veřejný, tak na soukromý sektor.
3.4. Kapitálový trh: stále na počátku
Přestože v uplynulém roce doznala česká legislativa v oblasti kapitálového trhu četných zlepšení, skutečný stav i pověst jsou stále neutěšené.
Na trhu je nadále velmi mnoho nelikvidních veřejně obchodovatelných akcií firem, jež by ve standardních podmínkách na trhu vůbec nebyly. Tento pozůstatek dvou vln kupónové privatizace je nutno vyřešit důsledným uplatňováním ustanovení o povinném odkupu akcií v držení minoritních akcionářů, přitvrzením informační povinnosti a celkovým zvýšením transparentnosti obchodování na trhu. Následné zrušení veřejné obchodovatelnosti nelikvidních cenných papírů umožní uzavřít tuto kapitolu a vytvoří prostor pro účinnější dohled ze strany KCP nad zvladatelnějším počtem obchodovaných emisí.
Podstatně by měly být zvýšeny nároky na zodpovědnost depozitářů, ale i auditorů a členů statutárních orgánů emitenta - včetně majetkoprávní i trestněprávní odpovědnosti. Stejně jako v jiných oblastech je i zde zapotřebí nejen přijmout novely zákonů či je zcela přepracovat, ale především je účinně vymáhat. Například zneužívání privilegovaných informací při obchodech s cennými papíry bylo nezákonné již od počátku 90.let, aniž by byly učiněny jakékoli seriózní pokusy o potírání této nekalé činnosti.
Transformace investičních fondů v holdingy byla podle našeho názoru zjevným porušením ducha zákona, pokud ne jeho litery a vedla k masivní majetkové újmě drobných akcionářů. Pro zajištění alespoň částečné nápravy je minimálně zapotřebí postavit holdingy z hlediska požadavků na zveřejňování informací na roveň investičním fondům.
Otevírání uzavřených investičních fondů je jedním z nejpodstatnějších pozitivních opatření na českém kapitálovém trhu přijatých v pobalíčkové éře. Aby tento proces pokročil, je zapotřebí urychleně vydat potřebné prováděcí předpisy. Do budoucna je však nutné připravit zcela novou právní úpravu kolektivního investování, plně kompatibilní s direktivami EU (UCITS a ISD). Rovněž je nezbytné přihlédnout k potřebám fondů rizikového kapitálu, které by mohly v podpoře zejména malého a středního podnikání hrát mnohem významnější roli než dosud a pro které je současná regulace uzavřených investičních fondů nevhodná.
Zájem o kolektivní investování ze strany obyvatelstva povzbudí nejen opatření pro obnovení integrity českého kapitálového trhu, ale také daňová opatření, která by měla zamezit současné praxi faktického dvojího zdanění zisku a kapitálových výnosů na úrovni fondů.
V oblasti kapitálového trhu je dále žádoucí vynucovat maximální možnou transparentnost. Navrhujeme vytvořit veřejně přístupný on-line registr, kde každý občan najde informace o reálných vlastnících všech registrovaných firem – o akciových společnostech, spol. s r.o., o společnostech veřejně obchodovatelných i o těch, které veřejně obchodované nejsou. Jakékoli falšování údajů o reálných vlastnících nebo uvádění nepravdivých údajů by bylo postižitelné. Bylo by správné, aby Středisko cenných papírů uvádělo vlastníky (a změny vlastnictví) veřejně obchodovatelných firem. Známá by měla být jména a adresy vlastníků, kteří drží více než jedno procento akcií. Po manažerech a členech statutárních orgánů obchodovatelných firem je třeba vyžadovat plnou otevřenost. Na internetu, ale také v SCP musí být k dispozici jejich plné životopisy i údaje o tom, kdy si oni nebo jejich přímí příbuzní koupili (prodali) akcie svého podniku a za jakou cenu.
4. Restrukturalizace a kapitálové posílení bank a podniků: základní principy
Nutnou podmínkou urychlení restrukturalizace jsou změny právního stavu, a to nejen po formální, ale především po realizační stránce naznačené v předchozí kapitole. Stát nemá být základním agentem restrukturalizace průmyslových firem, pouze má vytvářet správný právní rámec a podněty pro zainteresování účastnících se subjektů. Stát nemanipuluje cenami aktiv, ty jsou stanoveny transparentními tržními metodami. Jejich cenu – a tím i rozpočtové náklady programu - však může pozitivně ovlivnit především zlepšením právního prostředí. Tím, že stát omezí svou roli na stanovení pravidel procesu, se také koncentrují jeho síly na tuto - pro úspěch restrukturalizace klíčovou - oblast. Stát by měl mít zájem na poznání skutečného stavu úvěrového portfolia státních bank, náklady na jejich sanaci totiž v čase narůstají. Management bank by neměl být trestán za odkrývání rozsahu minulých ztrát, ale naopak za jejich zatajování.
Restrukturalizace má být v rukou soukromého sektoru a zúčastněných bank, které musí být na úspěchu dostatečně zainteresovány. Do celého procesu smějí být zapojeny pouze instituce s velkou zkušeností v dané oblasti (nejlépe mezinárodní) a s dostatečnou reputací. V případě porušení těchto zásad bude pokus o restrukturalizaci velmi drahým neúspěchem, stejně jako v případě snahy dosahovat při procesu mimoekonomických cílů.
Privatizaci a rekapitalizaci bank nelze oddělit od revitalizace a restrukturalizace podniků. Vhodně navržený postup pomůže řešit oba problémy najednou. Cílem je jak dodání čerstvého kapitálu (a tedy umožnění provozu), tak změna vlastnické struktury (a tedy umožnění rozvoje).
Navrhujeme vrátit se k myšlence ustavení specializovaného senátu, který by rozhodoval pouze o návrzích na konkurz a vyrovnání podaných v rámci procesu revitalizace bank a podniků. Tak to bylo koneckonců navrženo již v tzv. druhém balíčku. Byla by tak zajištěna jak žádoucí rychlost, tak větší odbornost a jednotnost v rozhodování.
Ihned po svém očištění by měly být banky prodány silnému zahraničnímu partnerovi, který by v nich navýšil kapitál. Očištění bankovních bilancí je podmínkou pro to, aby byl banky ochoten koupit seriózní partner. Stát bude muset finanční ústavy v okamžiku očisty patrně kapitálově posílit, protože jejich hodnota by v důsledku nedostatečných oprávek mohla být záporná. Celou operaci je žádoucí provést co nejrychleji, protože finanční a konkurenční pozice bank se rychle zhoršuje.
Stát by se mohl v omezeném počtu strategických podniků aktivně účastnit finanční restrukturalizace, ale jedině s podmínkou jasného výhledu na vstup solidního partnera. Rozumná může být pomoc formou garance za část úvěrů či výměnou dluhu za podíl na jmění podniku, ale jen s následným odprodejem strategickému investorovi.
Doporučujeme vytvářet příznivé prostředí pro zahraniční investice a usilovat o jejich co největší příliv jak při dokončování privatizace a v průběhu revitalizace (v obou případech navýšením kapitálu), tak i podporou investic na zelené louce.
5. Privatizace a nová konkurence: zbytečné zpoždění
Domníváme se, že privatizaci téměř všech zbývajících státních podílů v podnicích je třeba uskutečnit v co nejbližší době, a to standardními, ve světě používanými metodami. Privatizace, kdysi chápaná jako základ reformy, se zastavila. Přitom stát stále vlastní velké množství podniků. V absolutní většině pro to není důvod (SPT, ČEZ, Unipetrol, Komerční banka, ČSOB, Česká spořitelna, regionální energetiky, plynárny, České radiokomunikace, uhelné firmy, hutě, Česká pošta, ČSA a další menší podíly – Škoda Auto, Škoda Plzeň a mnoho jiných). Tyto podniky by podle našeho názoru měly být urychleně zprivatizovány. Zbytkové podíly je možné prodat ihned, jinde bude muset předcházet finanční restrukturalizace nebo vytvoření regulačních orgánů. Mnohé země Latinské Ameriky, východní Asie i státy z našeho regionu (mimo jiné Maďarsko) jsou v privatizaci a demonopolizaci síťových odvětví podstatně dál než my. Tam, kde je to možné, by měla privatizace proběhnout formou vstupu strategického partnera, který by přinesl manažerské, finanční i výzkumné know-how.
V mnoha odvětvích je možné a žádoucí umožnit vznik konkurence. Nejedná se zdaleka jen o oblast telekomunikací, možnost konkurence existuje i v oblasti výroby elektřiny, dodávek plynu či poštovních služeb. Zahraniční zkušenosti ukazují, že zavedení konkurence je jedním z nejlepších způsobů, jak zvýšit výkonnost národního hospodářství. Proces zavádění soutěže by měl být tam, kde je to nezbytné, doprovázen vytvořením regulačních úřadů a stanovením transparentního, mikroekonomicky racionálního a střednědobě pevného regulačního rámce.
Zavedení konkurence musí být doprovázeno nápravou cen. Regulace nájemného a cen elektřiny a plynu pro domácnosti výrazně pod úrovní nákladů deformuje výrazným způsobem celou strukturu ekonomiky. Situace na trhu s byty by spíše než zvýšením státních výdajů měla být přednostně řešena urychlenou nápravou cen a úpravou právního postavení nájemníka a nájemce. Pomohlo by to nejen malému stavebnímu průmyslu, ale přispělo by to také k záchraně bytového fondu a větší mobilitě práce. Stabilitě a průhlednosti ekonomického prostředí by prospělo oznámení závazného harmonogramu dokončení cenových deregulací.
6. Nezaměstnanost: podpora přirozené tvorby pracovních míst
Proti rostoucí nezaměstnanosti doporučujeme bojovat vytvořením podmínek pro přirozenou tvorbu pracovních míst. Jsme přesvědčeni, že nezaměstnanost začíná být jedním z nejpalčivějších problémů současnosti. Doporučujeme zejména odstranění obecných překážek podnikání a zvážení úprav těch pravidel, která mohou odrazovat podniky od najímání nových lidí - výše odstupného, nevyhovující seznam možných důvodů pro výpověď, délka doby mezi výpovědí a propuštěním, malá flexibilita v případě dočasného poklesu výroby. Rádi bychom také viděli kroky, které konečně umožní mobilitu pracovní síly zlepšeným fungováním trhu s byty. Důležitou roli spatřujeme také ve vylepšení kvality českého vzdělávacího systému. Celkově jde o to, vytvořit co nejpružnější pracovní trh. Zahraniční zkušenosti ukazují, že jen ten je cestou k dlouhodobě nižší nezaměstnanosti. Přínosem může být i aktivní politika zaměstnanosti (rekvalifikace, funkčnost úřadů práce), její role však bude spíše doplňková.
Je třeba usilovat o snížení nákladů práce. Zejména pojistné na sociální a zdravotní zabezpečení již není možné dále zvyšovat. Existující mezeru mezi životním minimem a minimální mzdou lze spíše než zvýšením minimální mzdy, které rozhodně nestimuluje poptávku po nekvalifikované práci, řešit opatrnějším přístupem k výši sociálních dávek. V budoucích vyjednáváních o mzdách by měl být brán ohled nejen na snahu o zvýšení mezd zaměstnanců, ale i na ochranu zaměstnanosti.
7. Další opatření: rozpočty a penze nejsou pod kontrolou
Výše uvedená opatření navrhujeme doplnit dalšími kroky v oblasti veřejných rozpočtů a sociálního zabezpečení.
Česká rozpočtová politika není dlouhodobě udržitelná. Finanční situace ve veřejných rozpočtech se každý rok zhoršuje. Výhled do budoucna také není příznivý. Výdajová strana rozpočtu je z velké části svou konstrukcí předurčena k neustálému nárůstu, zejména v oblasti sociálních dávek a důchodů. Neprůhlednost a komplikovanost soustavy veřejných rozpočtů a hromadící se budoucí závazky - nejen v podobě rozsáhlých státních záruk - přinesou v budoucích letech významné problémy. Nejenže jsou velkou zátěží pro budoucí generace, ale zmenšují také prostor pro aktivní používání rozpočtové politiky pro jakékoli účely.
Pro zdravý hospodářský vývoj je nezbytné omezit současné i budoucí státní výdaje. Je také zapotřebí zjednodušit a zprůhlednit veřejné rozpočty tak, aby tvorba budoucích závazků mohla podléhat větší veřejné kontrole. Celou řadu tzv. transformačních institucí (Konsolidační banka, Česká finanční, Česká inkasní apod.) je nutné sloučit do instituce jediné. Ta by neměla mandát k politicky motivovaným opatřením, ale k rychlé realizaci co největší hodnoty svých aktiv.
Jedním z největších nebezpečí je neudržitelný penzijní systém. Navrhujeme snížit nároky současného státního systému a doplnit jej povinným spořícím (kapitálovým) pilířem. Nelze se vyhnout urychlenému prodloužení věku odchodu do důchodu na 65 let, vypočítávání předčasných důchodů plně podle zásad pojistné matematiky, zvyšování důchodů podle růstu cen a jen částečně podle růstu reálných mezd a nevyhnutelné je také omezení započítávání tzv. náhradních dob (studium, mateřská dovolená, nemoc, nezaměstnanost a vojenská služba).
Výraznější roli by mělo hrát povinné soukromé spoření na stáří. Domníváme se, že stát by měl vybrat omezený počet subjektů s mezinárodní reputací, které by byly správci takových úspor. Do soukromého pilíře by mělo proudit několik procent mezd, pilíř by měl být povinný pro všechny, kteří nepřesáhnou určitý věkový limit, a měl by být naprosto průhledný. Reforma se musí těšit široké podpoře napříč politickým spektrem.
Současný sociální systém má větší náklady, přímé i nepřímé, než si můžeme dovolit. Navrhujeme proto provést analýzu všech nákladů systému včetně jeho vedlejších nezamýšlených důsledků a přistoupit ke krokům, které by vedly jak k úspoře nákladů, tak k omezení vedlejších nevítaných efektů, jako je například snížený motiv pracovat, snížená ochota pracovat v oficiální ekonomice či snížený podnět vytvářet si vlastní úspory jako ochranný polštář, nemluvě o neekonomických efektech.
Veřejné výdaje by se měly soustředit na oblasti selhání trhu. Zvýšení výdajů na tzv. veřejné statky – právo a pořádek, bezpečnost (vnitřní i vnější), investice do vzdělávání, infrastruktury, podpora vědy a výzkumu – by bylo přínosem. Dosud byly tyto oblasti nesprávně zanedbávány – například pro tolik potřebné fungování soudů a policie nebyly vytvořeny vyhovující materiální podmínky. Ostatní výdaje, neospravedlnitelné selháním trhu (externalitami či veřejnými statky), by měly být omezovány.
Celková daňová zátěž by měla být snížena. Ekonomiky, které v posledním půlstoletí vykazovaly nadprůměrný růst (tedy například ekonomiky západoevropské), měly v 50. a 60. letech výrazně nižší daňovou zátěž, než má v současnosti ČR. Doporučujeme snížení přímých daní (i úpravami odpisů), odvodů na sociální pojištění a daní z úroků a výnosů. Tato opatření je nutné vázat na předchozí snížení výdajů, patrně zejména v oblasti sociálního zabezpečení, státní správy a dalších státních výdajů nemajících charakter veřejných statků. Kromě výše daní jde i o strukturu celého systému. Sazby DPH by se měly přibližovat, protože jejich rozdílná úroveň deformuje ekonomiku. Mírně zvyšovat lze v případě nutnosti pouze spotřební daně ospravedlnitelné selháními trhu (ekologie). Doporučujeme rozšíření zdanitelného základu, které by mělo umožnit snížení daňových sazeb. Současně by měl být zjednodušen a zprůhledněn celý daňový systém tak, aby připouštěl jen malé množství rozdílných interpretací a aby jeho výklad nezabíral příliš mnoho času.
Ke stabilitě a průhlednosti ekonomického prostředí by významně přispěla publikace střednědobé rozpočtové strategie. Vláda by v ní každoročně stanovila rozpočtové záměry na 3-5 let dopředu. Jednalo by se zejména o tempa růstu klíčových výdajových programů, o záměry na straně příjmů, o očekávaný vývoj schodku veřejného sektoru a o výhled vývoje celkového státního dluhu.

Podepsáni:
Oldřich Dědek
Karel Kouba
Vladimír Kreidl
Vratislav Kulhánek
Jiří Kunert
Jan Macháček
Lubomír Mlčoch
Karel Schwarzenberg
Zdeněk Tůma
Václav Valeš
Miroslav Zámečník


Vase a dalsi nazory a clanky a linky k tematu zverejnime

Trutnovská výzva

Z I-deníků:
12.04.2002 - (rop) - str. 01
Koruna prorazila magickou hranici 30 Kč za euro

PRAHA - Česká koruna, jejíž posilování trápí domácí vývozce, včera (11.4.) prorazila magickou hranici 30 Kč za euro. Zatímco dovozci na tomto vývoji vydělávají, vývozci hovoří o tragédii a žádají jednání s vládou. Koruna už totiž posílila od začátku roku o zhruba šest procent a za poslední rok o více než třináct procent. To znamená, že výrobci, kteří vyvážejí za stejnou cenu v eurech jako před rokem, mají nyní po přepočtu na koruny o 13 procent nižší tržbu. Chtějí-li si zachovat dosavadní příjmy, musí v cizině zdražovat, a to je vytlačuje z trhů.

...
Řada menších firem hovoří v souvislosti se silnou korunou o nutnosti propouštění a nebezpečí krachu. Premiér Miloš Zeman včera prohlásil, že vláda a ČNB podpořily české vývozce šesti miliardami. Měl tím na mysli náklady, které vzniknou ze sterilizace privatizačních výnosů, které ČNB uloží do devizových rezerv. "Vláda i centrální banka nepodporují zesilování české měny. Proto jsme uzavřeli dohodu, která stojí šest miliard korun na úrokových diferencích," řekl ČTK Zeman. Z iniciativy textilky Grund vznikla takzvaná Trutnovská výzva (viz priloha na konci zpravy) vůči vládě a ČNB, aby učinily kroky k zastavení současného vývoje na trhu s korunou. Nejprve výzvu podepsalo zhruba 40 převážně textilních firem, předevčírem se k ní ale připojil i největší český exportér Škoda Auto. Nynější počet signatářů se pohybuje okolo padesáti. Včera iniciátoři výzvy zaslali premiérovi Miloši Zemanovi a guvernérovi České národní banky Zdeňku Tůmovi žádosti o schůzky. Podle mluvčí Alice Frišaufové se ČNB diskusi nebrání. Ve skutečnosti ale centrální banka nemá téměř žádné možnosti, jak posilování koruny, způsobené přílivem kapitálu a zřejmě také podpořené měnovými spekulanty, zastavit. Na obvyklý nástroj - změny úrokových sazeb - trh téměř nereaguje, a tak zbývají jen intervence na trhu, tedy nákupy eura za koruny. Těm však není současná bankovní rada příliš nakloněna. Přesto k nim několikrát přistoupila, naposledy ve středu. Kurs koruny to ale vždy zastavilo jen na chvíli. "Pokud se centrální banka urychleně neprobudí a nevstoupí velmi důrazně a především opakovaně na trh, riskuje, že posilování nabere nové tempo a začne být naprosto bezuzdné," uvedla včera analytička Volksbank CZ Markéta Šichtařová. Kdo na silné koruně vydělává, jsou dovozci. "Díky devadesátidennímu rozdílu mezi fakturací zboží, které přijímáme, a placením vyděláváme na každém kamiónu 120 tisíc korun," řekl Právu obchodní ředitel firmy dovážející potraviny, který si ale přál zůstat v anonymitě. Podle ČTK také silná koruna zlevnila ceny dovážených automobilů. Potvrzují to údaje Svazu dovozců automobilů. "Snížení cen však bylo v porovnání s posílením kursu nižší, protože zahraniční automobilky kvůli růstu nákladů mírně zvýšily exportní ceny," uvedl předseda prezídia svazu Lubomír Tvardík. Například dovozce vozů Nissan nabízí od začátku roku slevu na loňské modely a vybrané letošní modely sedm procent. Společnost C&S, která dováží automobily značky Opel, nabízí na vybrané modely slevu až 60 tisíc korun, uvedla agentura. Dovozce vozů německé luxusní značky Audi podle ČTK snížil od poloviny března ceny až o deset procent.



NEWTON Information Technology, s. r. o., Copyright (c) 2000 - 2001
Zdrojem zpráv je PRÁVO, BORGIS, a.s. Copyright (c) 2000 - 2001

Trutnovská výzva: ČNB se vykrucuje
Exportéři nespokojení se silnou korunou chtějí zastavit investiční pobídky


TRUTNOV - Podnikatelé sdružení do takzvané trutnovské výzvy trvají na samostatné schůzce s vedením České národní banky (ČNB). Banka včera přislíbila zorganizovat jednání na téma silné koruny s hospodářskou komorou, svazem průmyslu a svazem podnikatelů. Iniciátor výzvy Jiří Grund včera řekl, že takové jednání považuje jen za żvykrucováníż. O setkání s guvernérem Zdeňkem Tůmou a premiérem Milošem Zemanem požádali iniciátoři trutnovské výzvy minulý týden. Na včerejší schůzce v Trutnově několik desítek nespokojených podnikatelů vyzvalo centrální banku, aby ve spolupráci s vládou zahájila fixaci koruny na euro v takovém kursu, který podle nich více odpovídá českému hospodářství.

Rozdílné názory na kurs
Podnikatelé varují, že zvýšené náklady a nižší tržby způsobené silnou korunou povedou k omezení rozvoje českých firem a k propouštění. Tvrdí, že nynější posilování kursu je umělé a dočasné a návrat k normálu může být bolestný pro celou společnost. Naproti tomu ale někteří zahraniční experti tvrdí, že posilování koruny negativní vliv nemá. Například analytik německého peněžního ústavu Commerzbank Oliver Stönner tvrdí, že vláda by neměla vývoj kursu ovlivňovat a měla by ponechat odpovědnost na emisní bance. Také čeští analytici vesměs uvádějí, že poslední makroekonomické ukazatele snížení sazeb v žádném případě nenahrávají. Proti snížení sazeb hovoří především nízká inflace či pozvolný růst maloobchodních tržeb i průmyslové výroby. Nespokojení podnikatelé včera také vyzvali vládu k zastavení prodeje podílů ve státem vlastněných firmách a k pozastavení udělování investičních pobídek. Velký příliv zahraničního kapitálu podle nich nepřiměřeně posiluje korunu.
Výzvu podepsalo 180 firem
Dosud trutnovskou výzvu podepsalo asi 180 podniků s celkovým obratem přes 220 miliard korun. Mezi signatáři je i největší český exportér Škoda Auto nebo Agrofert Holding. Silná koruna však nemá jen negativní vliv. Například ceny dovozového zboží (elektroniky, počítačů a automobilů) by se mohly následkem pevné koruny snížit. Zlevnit by mohly i takzvané zájezdy na poslední chvíli. Centrální banka již několikrát označila současný vývoj za kursovou bublinu a považuje kurs za odtržený od ekonomického vývoje. Koruna v posledních týdnech prudce posilovala a její maximum dosáhlo 29,90 Kč za euro. Tento týden již předchozí zisky mírně korigovala a v současné době se pohybuje kolem 30,30 Kč za euro.
Klaus: Na intervencích vydělávají jen spekulanti
S kursem koruny by se podle předsedy sněmovny a ODS Václava Klause nemělo hýbat, protože intervence proti silné měně jsou nefunkční, kontraproduktivní a drahé. Na miliardových zásazích České národní banky (ČNB), která se snažila zvrátit kurs koruny, vydělávají jen chytří devizoví spekulanti, řekl včera Klaus na volebním mítinku v Praze. żSnahy násilně ovlivnit měnový kurs jsou dětinské, to se přece píše v každé učebnici ekonomie,ż prohlásil bývalý premiér a ministr financí. Ironicky dodal, že kdyby nebyl politikem a chtěl by vydělat hodně peněz, dal by se na dráhu obchodníka s devizami.


Lidové noviny, Ekonomika, 19.04.2002, čtk
--------
"K posilování Ceské meny prispelo oznámení o skoncení jednání bankovní rady CNB, jež skoncilo bez rozhodnutí o jakékoli akci. Do tohoto okamžiku byl devizový trh v mírné nejistote a obával se dalších intervencí," uvedl David Marek z Patria Finance.

Pakliže se centrální banka rozhodne ponechat korunu jejímu osudu, vystrelí koruna ješte o nekolik desetihaléru výš. "Pokud CNB nebude intervenovat, znovu musíme zopakovat, že je nutné vyhnat kurz nad 31 za euro, otevre se prostor pro posílení až na 29,50," Ríká Ivo Nejdl z Raiffeisenbank. (11.4.)

Asociace exportérů

ČNB na sílící kurs koruny zatím nereaguje
 
  PRAHA 3. července 2002 - Asociace exportérů znovu vyzvala vládu a Českou národní banku k urychlenému zásahu proti silné koruně. Viceguvernér ČNB Luděk Niedermayer sice už v pondělí prohlásil, že kurz je neadekvátní, banka však proti silné koruně zatím nezasáhla.
KORUNA ZNOVU POSÍLILA VŮČI EURU
DOLAR UŽ SPADL TÉMĚŘ NA HODNOTU EURA
KORUNA LÁME REKORDY

Opatření vlády a banky by měla kurs vrátit na úroveň odpovídající vývoji tuzemské ekonomiky, sdělil Jiří Grund z Asociace exportérů, kterou založili signatáři Trutnovské výzvy Nyní tvořená vláda by měla podle asociace dát boji s nadhodnoceným kursem koruny prioritu.
"Vláda by měla obezřetně nakládat s dalšími privatizačními příjmy, přehodnotit formy investičních pobídek a realizovat řadu dalších kroků," uvedl Grund. Současně vyzval novou vládu po jejím zformování ke společnému jednání.
Grund uvedl, že již nyní řada exportérů propouští a rozhoduje se, zda dál v podnikání pokračovat. Odhadl, že jen podniky sdružené v Trutnovské výzvě posílení koruny letos připraví asi o 15 miliard korun.
Koruna začala lámat rekordy minulý týden. Nová nejsilnější hodnota proti euru činí 29,07 Kč/EUR, proti dolaru její maximum od listopadu 1998 činí 29,27 Kč/USD. Ekonomové se shodují, že nynější úrovně kursu koruny k euru jsou již pro ekonomiku škodlivé, a kritizují ČNB za nečinnost.
Viceguvernér centrální banky Luděk Niedermayer v pondělí uvedl, že současný kurs koruny je neadekvátní. Zároveň odmítl, že by centrální banka byla v boji se sílícím kursem koruny nečinná a že by zvýšila toleranci k silnému kursu.

  čtk


© Copyright 2002 Lidové noviny, a.s., internet@lidovky.cz
© Copyright Česká tisková kancelář, Reuters Limited, Asociated Press

PRILOHA 1:
http://sweb.cz/trutnovska.vyzva/

Úvodní podpisy pod Trutnovskou výzvu připojili ředitelé společností GRUND ( www.grund.cz ), TEXLEN, SVITAP, TIBA a MILETA, do 22.4 přibylo dalších zhruba 180 podpisů, zde je celý aktualizovaný seznam signatářů.
Výzvu můžete podpořit i vy...
Mezi dalšími signatáři jsou například společnosti: ŠKODA AUTO, AGROFERT HOLDING, DIOSS Nýřany, TOS Varnsdorf, KOH-I-NOOR, JITEX, MORAVOLEN, PETROF, FOMA BOHEMIA, JUTA. Svůj souhlas připojilo i mnoho malých a středních firem. Reprezentuje to obrat vysoko přes 200 miliard korun ročně.
Náměty můžete zasílat na adresu trutnovska.vyzva@seznam.cz.

Trutnovská výzva
Jako čeští podnikatelé, kteří založili nebo transformovali podniky po roce 1990 a invencí svojí a svých spolupracovníků uplatnili výrobky na nejnáročnějších trzích, pociťujeme stále více negativní tlak neúměrného růstu kurzu české koruny na hospodaření svých firem. Obracíme se proto na další podnikatele, aby podpořili naši výzvu vládě České republiky a vedení ČNB:

Čeští podnikatelé nesou odpovědnost za většinu zaměstnanců v naší ekonomice a produkují většinu exportu. Podnikání jejich firem je však zejména v posledních měsících ohroženo výsledky práce ČNB a Vlády ČR. Vláda často neuváženým a nezvládnutým prodejem velkých firem a pobídkami pro zahraniční investory vyvolává nezdravý příliv zahraničního kapitálu, v jehož důsledku posiluje koruna vysoko nad hodnotu přiměřenou výkonnosti české ekonomiky. Nečinnost ČNB pak tento trend ještě posiluje. Exportéři inkasují za svoji produkci nižší korunové tržby a jejich pozici ještě dále zhoršují zahraniční investoři, preferovaní vládou. Podmínky pro získání pobídek v podobě daňových prázdnin, celních úlev a dotací na pracovní místa jsou v drtivé většině případů pro české podniky nesplnitelné a způsobují jejich nerovné postavení. Tím se zhoršuje i zaměstnavatelská pozice tuzemských firem, které pak v důsledku tohoto nerovného postavení obtížně konkurují zahraničním firmám na trhu práce. Zvýšené náklady a nižší tržby ve svém důsledku nutně vedou k omezení rozvoje českých firem a ke snižování počtu jejich zaměstnanců.

Vyzýváme proto Vládu ČR ke zrovnoprávnění podmínek českých podnikatelů, kteří za desetiletí vybudovali konkurenceschopné firmy a pracovní příležitosti bez jakékoli podpory. Zároveň apelujeme k přijetí opatření, která omezí dopady přílivu zahraničního kapitálu na kurz koruny. Dále vyzýváme vedení ČNB, které svojí nečinností přispívá k negativním trendům, aby v případě, že nenalezne vhodný nástroj k jejich zamezení zvážilo své kolektivní odstoupení. To by snad bylo pro finanční trhy výrazným a dostatečným signálem, že kompetentní instituce v ČR mají zájem čelit negativním kurzovým trendům.

Upozorňujeme všechny, že nynější posilování české koruny není výsledkem vysokého růstu naší ekonomiky, a je tedy posilováním umělým, a tudíž dočasným. Žádná ekonomika nemůže zvládnout nepodložený růst své měny v úrovni vyšší než 10 procent ročně. Návrat k normálu může být bolestný pro celou společnost.
V Trutnově 8.4.2002

PRILOHA 2: beseda I-DNES
Hopodářství škodí pád EURA. (Karel , 13.4.2002 19:47) reagovat

Spousta komentářů je úplně vedle. Kdo čekal, že dovozci budou vlastenecky a v souladu s kurzem měnit ceny, ten je na omylu. Cenová politika je dána trhem a konkurencí. To prostředí tu budujeme již více než deset let. Ostatně ani největší kritikové by se nechovali jinak
Exportu škodí pád Eura, jehož jsme svědky. Na průběžné a řízené posilování měny je každý rozumný podnikatel připraven. Běžné obchody se v průmyslu uzavírají obvykle na řadu měsíců i let dopředu, nové významné kontakty se budují i několik let. Zisky kolem 10% jsou považovány za velmi dobré. Současná situace nám jednoznačně škodí a vláda to zjevně nemá pod kontrolou. Výsledkem bude i u dobrých stagnace doprovázená případně snižováním počtu zaměstnanců v důsledku ztráty zakázek.
Je třeba pojmenovat důvody tohot stavu. Jedním z hlavních je neúměrné protěžování zahraničních investorů.
Vím, o čem mluvím, jsem majitelem firmy o 200 zaměstnancích a svým technologickým vybavením i krátkou historií rozhodně nepatříme k "líným kaprům".
Ceny PHM (sob , 12.4.2002 15:44) reagovat
V tom pripade by mne zajimal odborny nazor nejakeho fundovaneho zastupce nektereho z nasich producentu nebo distributoru PHM na mozny pokles cen benzinu atd. Koruna posiluje, ropa je levnejsi, ceny PHM v CR rostou... neco je shnileho...

Re: Ceny PHM (nicka@centrum.cz <Čtenář>, 12.4.2002 16:20) reagovat

Heslem je ždímat, ždímat a ždímat. Ropné produkty jsou nakupovány na termín, tzn. změna ceny ropy by se měla projevit až za nějaký ten měsíc. Skuhrání benzinek, že roste cena ropy a že musí okamžitě zdražovat mi přijde jako alibismus.
Na druhou stranu, když beru v potaz ceny ropy a kurz koruny, tak v půlce prázdnin stál barel ropy Brent s dodáním za měsíc 25 USD (což bylo 970 Kč), teď je barel za 24,5 USD (840 Kč). Cena tedy poklesla o cca 13,4%. Nejnižší cenu naturálu 95 jsem našel na idnes 21,05 Kč. Jaká byla v červenci loňského roku si nepamatuji, ale asi kolem 30 (holt prázdniny). Kdyby tomu tak bylo, tak je to pokles o cca 30%. Kdyby měla být zachována přímá úměra, tak by to dávalo ospravedlnění pro cenu kolem 26 Kč/l, ale je otázkou co je ta správná cena, která se má brát jako referenční.....

Re: Re: Ceny PHM (Hit , 12.4.2002 19:15) reagovat
Když stál Natural 30 korun, tak byla ropa kolem 30$ a dolar stál 38. Teď je ropa za 24,5 dolar za 33 a Natural stojí 25,5. Tak si to spočítejte. Můj závěr je, že pumpy jsou zasraní zloději co ždímou, ždímou a ždímou.
česká lenost.. (Lonely Wolf <lonelywolf@seznam.cz>, 12.4.2002 15:43) reagovat
Na místo skuhrání bychom měli začít pořádně makat - neutralizovat veškeré negativní jevy růstem produktivity a efektivnosti.. Všude je strašně moc rezerv. Je to výzva. ;)
A už je zase zpátky (nicka@centrum.cz <Čtenář>, 12.4.2002 14:45) reagovat
29,998 ve 14:44

Ekonomika sílí! Díky Zemanovi a Grégrovi (Henk <he@he.cz>, 12.4.2002 13:42) reagovat
Jo. A kdyby to vedl Klaus už bysme byli naopak v pytli. Zeman je geniální ekonom i manažer a Grégr je geniální praktik, stratég a manažér!

Re: Ekonomika sílí! Díky Zemanovi a Grégrovi (kladivo , 12.4.2002 13:47) reagovat
jo aj nech zije eseseser

Platy (Pavel , 12.4.2002 12:58) reagovat
Pokud máme průměrný plat 15 tis. a v EU je 60 tis. tak je logické že se to díky naší poloze a vzhledem k předpokládanému vstupu bude mít tendenci vyrovnávat. Jedna možnost je brát 60 tis. druhá je kurz.

Re: Platy (Jirka , 12.4.2002 13:07) reagovat
v Eu je průměrný plat trochu vyšší než 60tis. cca 90tis.. O žádném přibližování nemůže být ani řeč

Re: Re: Platy (Honza , 12.4.2002 18:39) reagovat

Na tech 90 tisic si prisel jak? V Nemecku je prumer 1400 Euro. A to je bohtasi ne-li nejbohatsi zeme EU.Trba Italie je kolem 1000 Euro.
A hlavne nezapomen na to slovo prumer!!!

Re: Re: Platy (Honza , 12.4.2002 18:39) reagovat

Na tech 90 tisic si prisel jak? V Nemecku je prumer 1400 Euro. A to je bohtasi ne-li nejbohatsi zeme EU.Trba Italie je kolem 1000 Euro.
A hlavne nezapomen na to slovo prumer!!!

kurz koruny (fany <fan2002@centrum.cz>, 12.4.2002 12:00) reagovat
Je zajímavéže takový pokřik ohledně kurzu koruny se nestrhl v době, kdy téměř přes noc spadl např. vůči šilinku z 1,70 na 3 Kč za šilink. Všichni jsme chápavě přikývli a hledali v zahraničních katalozích zboží, které se nám i za tohoto nepříznivého kurzu vyplatilo koupit. Exportéři si mnuli ruce, lidi už ne. Myslím, že se koruna konečně vrací trochu na svou reálnou úroveň a věřím, že to není poslední slovo a postupně, třeba i do několika let se dočkáme se 20 Kč za Euro.

spekulativně silná koruna škodí všem (jaymz <jaymz@rulz.cz>, 12.4.2002 11:28) reagovat

Bohužel jsem nezaregistroval, že by se něco slevnilo (koruna šla za rok dolů o víc než 13%).
Přemýšleli jste o tom, že levný dovoz (díky spekulativně silné koruně) škodí i tuzemským výrobcům, kteří vůbec neexportují? Prostě růst koruny o míle předběhl růst naší produktivity práce.
Myslím, že brzy budeme mistry světa v dovozu čehokoliv.

Re: spekulativně silná koruna škodí všem (Nefi <Ixnay@post.cz>, 12.4.2002 12:45) reagovat

Mozna jste si nevsiml, ze v unoru koncila obchodni bilance prebytkem.
Ja osobne doufam, ze koruna bude posilovat, at vznikne tlak na rust produktivity. Neefektivni vyrobci at zkrachuji a neblokuji kapital, ktery jde pouzit efektivneji. Uz mi leze krkem jak jsme takova ta bananova republika, kde se da koupit vsechno za hubicku.

Rozvíjet se ? (Paul , 12.4.2002 10:15) reagovat
Dělám zahraniční obchod v jedné firmě vlastněné jen českým kapitálem a za poslední rok jsme museli značně omezit svá investiční úsilí do rozvoje technologického parku a systému řízení výroby,když objem exportu v naších tržbách tvoří 96%. Silná koruna je velmi negativním signálem pro nás,ale neustále vymýšlíme nové formy nekrácení ziskového rozpětí.Nečekáme na to,jak se CNB zachová,politikaření v našem státu je dostatek,takže.... Uvidíme,jestli koruna bude posilovat stejným tempem,v což nevěříme,pak je ohrožen nejen vývoj firem,ale i potažmo lidského jedince-čecha. Takže nečekejme a snažme se....

Chudáci exportéři??? (Tom , 12.4.2002 7:21) reagovat
Ale ne, vždyť nejvíce křičí proti silné koruně např. Škoda Mladá Boleslav a přitom v Octavii i Fabii je 70% součástek z DOVOZU!

Re: Chudáci exportéři??? (Urban , 12.4.2002 20:52) reagovat
Škodovka je naopak ta firma, která tvrdí, že se stím vyrovná hledáním novách odbytišť. Exportéři mají základní problém: Všechno je níkladnější, velké nadnárodní firmy podnikají obrovským kapitálem, jejich zisky se nezdaňují a nikdo si nevšiml, že většinu lidí v tomto státě zaměstnávají právě ty malé firmy, které den ode dne krahují jen proto, že někdo se chce před volbami bít do prsou. Investoři chtějí utratit co nejvíc peněz ze strachu, že příští vláda by jim mohla daňové prízdniny u nových projektů jednoduše zatrhnout. Až zkrachuje polovina firem, budou se všichni, co se vrátí z levných dovolených od moře divit, že se nemají kam vrátit. Rádi budeme prodávat levněji - nevadí nám silná koruna, vždyť nakupujeme technologii venku, ale vstupní ceny tomu musí odpovídat.

odpověď (majka <majka100@volny.cz>, 11.4.2002 20:36) reagovat
nepřijde mi fajn,že kvůli silné koruně si budeme moci koupit v zahraničí více jídla-za chvíli totiž značně prořídnou řady těch,kteří tam budou moci jet.Silná koruna sebou ponese stagnaci našeho průmyslu,omezí vývoz a připraví o práci dost lidí hlavně u nás v příhraničních oblastech,kde je už tak dost vysoká nezaměstnanost.

Chvilkove blouzneni (Koudelka , 11.4.2002 20:04) reagovat
Jsem zvedavy, kdy to spadne zpatky. Tohle nase ekonomika nemuze utahnout. Nejak jsem si nevsiml, za by se produktivita prace zvysovala tempem 3 - 5 % za mesic. Mozna bude letos v lete levnejsi dovolena nekde v teple, ale take se muze stat, ze na podzim budou lidi na dlazbe, nebot jejich fabriky nebudou mit sanci neco prodat.

Chvilkove blouzneni (Koudelka , 11.4.2002 20:04) reagovat
Jsem zvedavy, kdy to spadne zpatky. Tohle nase ekonomika nemuze utahnout. Nejak jsem si nevsiml, za by se produktivita prace zvysovala tempem 3 - 5 % za mesic. Mozna bude letos v lete levnejsi dovolena nekde v teple, ale take se muze stat, ze na podzim budou lidi na dlazbe, nebot jejich fabriky nebudou mit sanci neco prodat.
strana 1 / 5 -> ->>|
Redakce iDNES si vyhrazuje právo smazat příspěvek uživatele, který v diskusi použije vulgární slova a společensky neúnosné výrazy. Délka příspěvků může být maximálně 6000 znaků. Delší příspěvky budou automaticky zkráceny.
© Copyright MAFRA a.s. 1998 - 2002 a dodavatelé obsahu (ČTK, Reuters) - info zde
Tento server dodržuje právní předpisy o ochraně osobních údajů - info zde
Informace o nás: info.idnes.cz. Redakci pište na adresu: iDNES@iDNES.cz technické dotazy posílejte na WEBMASTER@iDNES.CZ.

PŘÍLOHA 3: (nesmyslnost trvalé ochranářské politiky)

Nejlepší investiční pobídkou je snížení přímých daní

Karel Kühnl, úřadující předseda Unie svobody, pro HN 26.1.2000
V poslední době se sociální demokraté snaží přesvědčovat veřejnost, že jejich hospodářská a fiskální politika přinese zemi hospodářský růst a příliv investic. Je však více než sporné, zda určitá příznivá data nejsou dosahována spíše navzdory vládním opatřením, než díky jim. Většina problémů, které českou ekonomiku trápí, zůstává neřešena.
Jednou ze základních výzev, které před českými politiky a ekonomy vyvstávají, je zlepšení investičních podmínek, včetně vytvoření pobídek pro investování. Současné vládě sice nelze upřít určité snahy v této oblasti, ty však využívají pouze aktivit nastartovaných Tošovského kabinetem a tehdejším resortem průmyslu a obchodu. Vláda ČSSD je v této oblasti limitována svým lpěním na tradičních státně-ochranářských hodnotách, kterých se jiné sociálně demokratické vlády, například ve Velké Británii či Německu, dokázaly zbavit.
Stanovení investičních pobídek je sice také zásahem státu, avšak nikoliv státu jako plánovače investic. Stát formou pobídek zasahuje pouze jako tvůrce a garant prostředí příznivého pro investování.
Stát by se měl především soustředit na zajištění vymahatelnosti práva a zříci se přímých zásahů do ekonomiky. Na to by také měl být zaměřen tlak ze strany podnikatelů i veřejnosti. Pomalé soudní řízení v oblasti vymáhání pohledávek s možností neustálého oddalování rozhodnutí, problematické a nefunkční exekuční řízení, neschopnost soudů odpovídajícím způsobem aplikovat stávající ustanovení trestního zákona v oblasti hospodářských trestných činů a trestných činů proti majetku, to vše jsou negativní signály pro investory. Řešením je zde nejenom zlepšování zákonů, ale i zvýšení tlaku na soudy a to i ze strany soudcovské samosprávy (kárné orgány apod.)
Z hlediska investičních podmínek je v České republice neúnosně vysoké daňové zatížení. Snižování přímých daní a posun od přímých daní k daním nepřímým je nezbytností. Jedině tak začnou mít investoři zájem realizovat své aktivity v ČR. Perspektiva "odevzdávání" velké části zisku do nepřehledného daňového systému a do málo kontrolovaných státních výdajů nikoho nenaláká. Snižování státních výdajů je předpokladem ke snižování daní. Sociální populismus dnešní vlády je krátkozraký. Hlava v písku ještě nikdy nikoho nezachránila.
Vedle zlepšování celkového investičního klimatu existují také konkrétní možnosti investičních pobídek, které by bylo možné řešit jednoduchými novelami stárnoucích zákonů (když na vytváření nových některá ministerstva zřejmě rezignovala). Např. v zákonech o úpravě vlastnických vztahů k půdě a o prodeji státní půdy by mohlo být umožněno bezúplatně převádět pozemky ze státu na obce, za účelem vytváření průmyslových zón. V takovém případě by perspektiva potenciálních daňových odvodů nových firem do obecních pokladen výrazně stimulovala obecní a městská zastupitelstva k "lokální" ekonomické politice.
Jinou potřebnou investiční pobídkou je daňové zvýhodnění velkých, zvláště pak přímých zahraničních investic, samozřejmě při stanovení přesných přehledných podmínek. Polistopadová historická zkušenost dokazuje velký přínos takových investic nejen pro rozvoj ekonomiky, ale i pro regionální rozvoj a pro vytváření občanského života v oblastech, kde byly realizovány.
Problematika investičních pobídek a podmínek pro investování by měla být výlučně předmětem věcných úvah. Neměla by se stát oblastí sporů mezi politickými stranami, ale naopak místem shody politické a ekonomické sféry. Výsledkem, který si všichni přejeme, by potom určitě bylo zlepšení výkonnosti českých podniků a růst životní úrovně českých občanů.

Intervence CNB jsou mohou daleko lépe než "rozdávání peněz" formou adresné podpory sloužit různým spekulantům a mafiím napojeným na náš centrální bankovní orgán při realizaci dalších metod, jak nepozorovaně z kapes občanů vytáhnout milióny, a to jak při intervenci s prodejem, tak s nákupem naší měny. Dokládá to i následující úvaha jednoho internetového korespondenta (patrně jde o pseudonym)

Je ČNB mecenášem spekulantů ?
Pavel Jonák
pauljonak@hotmail.com

Červencový nárůst schodku zahraničního obchodu na 14 mlrd.Kč je krajně nepříjemný. Vznikl tím, že vzestup cen vstupů, ovlivněný poklesem kursu koruny, převážil nad efektem růstu vývozu. Důsledky všichni pociťujeme na vlastní kapse, zvláště při plnění nádrží automobilů.Tuto situaci někteří sýčkové předvídali již na přelomu března a dubna, kdy ČNB intervenovala za snížení kursu koruny. Věděli totiž, že je obtížné předem odhadnout kvantitativní poměr účinku podpory vývozu k dopadům následků. V tomto případě se ČNB asi opět lehce zmýlila v odhadu proporcí- což se jí stalo občas i dříve - a místo prospěchu se nám postarala o další zchudnutí.

Mýlit se je lidské,takže tento lapsus bychom mohli přejít mlčením. Jenže některé pražské redakce dostaly před několika týdny elektronickou poštou z Německa podivné materiály, které nasvědčují tomu, že intervence proti koruně mohla mít špinavé pozadí a možná ještě i jiné motivy, než ty oficiálně uváděné. Podle těchto podkladů vrhla ČNB na měnový trh několik desítek miliard korun se značným diskontem, který posloužil jako příjemná odměna jak subjektům, které zlevněnou korunu nakoupily za dolary, tak mezinárodní síti poradců a s nimi svázaným tuzemským prominentům, kteří našli zdroje dolarů.Je zde ještě jedna vskutku pikantní podrobnost, která ČNB skutečně neslouží ke cti, je-li pravdivá.Z dokumentů lze usuzovat,že akci se nepodařilo utajit a vybraní lidé,mezi nimiž neměli chybět nejen někteří méně významní politici, ale především bývalí příslušníci východoevropských tajných služeb, s informací pracovali ke svému obohacení s velkým časovým předstihem. Je skutečně s podivem, kdo všechno se v této souvislosti chlubil "přímým zmocněním pražské vlády" a spoluprací s vlivnými českými osobnostmi.Tyto poznatky ovšem zasévají podezření, že intervence nebyla spuštěna kvůli podpoře exportu, ale kvůli ziskům spekulantů. Zní to divně ? Možná,ale mohl-li vydělat Soros miliardy na pádu britské libry, proč by finanční experti STASI a STB nemohli přijít na nápad, vydělat na pádu české koruny ? Kdybychom připustili,že v kapsách zprostředkovatelů a poskytovatelů USD skončil diskont z celého objemu intervence, šlo by patrně o jeden z největších "tunelů" v polistopadové historii.Nemuselo tomu ovšem tak být. K úniku informací asi skutečně došlo, ale přesto je možné, že hra s diskonty se uplatnila jen u omezené sumy, kterou do bezpečné a vysoce lukrativní spekulace vložila některá ze silných investičních společností.

Je zde však podezření,že se hrálo s veřejnými prostředky a dopad této geniální akce je velmi široký. ČNB by proto měla vystoupit před veřejnost a nalít jí čistého vína o bilanci operace .Daňovým poplatníkům by také mělo být svěřeno sladké tajemství o kapsách, do kterých zmizely zisky z tohoto "kšeftu století" a určitě by se mělo zkoumat, jak se informace dostala ven.Je to podnět k jednání pro ČNB, ale také pro vládu, parlament a v neposlední řadě také pro státní zastupitelství a policii.

Již začátkem roku 2000 upozorňovali autoři na nebezpečnost konzervativního přístupu ČNB. Pro příklad uvádíme článek B. Brunclíka:

Antiinflacni politika je prostredkem destrukce ceske ekonomiky

Lide si nepreji zvysovani cen a CNB se o to svoji antiinflacni politikou
skutecne stara: aby ceny rostly pomalu. V minulem roce CNB opet podstrelila
svuj inflacni cil, kdyz mezirocni inflace spotrebitelskych cen v prosinci
byla 2,5 procenta. Co takovy vysledek zamena, lide nevedi a premier Zeman to
oznacil za obrovsky uspech! Socialisticti planovaci by to urcite ocenili
tak, ze: CNB prekrocila plan o 50 procent. Jak je tomu ve skutecnosti?
Verbalne sleduje politika CNB ekonomicky princip (v uvozovkach), ze
stabilni cenova hladina podporuje dlouhodoby rust produktivity. Tento princip
vsak je falesny. Muze totiz platit jen v ekonomice, ktera se nachazi v
makroekonomicke rovnovaze. To vsak neni nas pripad. Zakladni
makroekonomickou nerovnovahou ceske ekonomiky je dosud podhodnoceny,
tedy nerovnovazny kurz koruny. Tento kurzovy polstar (v uvozovkach), pri
svem splaskavani z duvodu inflace je opetovne nafukovan dalsimi
devalvacemi ceske koruny, cimz je kurzova nerovnovaha udrzovana v takovych mezich, aby
vysledne snizeni zivotni urovne obyvatelstva bylo socialne unosne (v
uvozovkach). Skutecnou kotvou ekonomicke reformy (v uvozovkach) tedy
nebyl onen Klausem vyhlaseny nadhodnoceny kurz deviz na zacatku transformace
ceskeho naroda metodou na dno (jehoz stabilita skoncil devalvaci v roce
1997), ale prave ono podhodnoceni ceske koruny, ktere dela z nasi zeme El
Dorado zahranicnich spekulantu. Snaha o nizkou inflaci je ve skutecnosti
pouze snahou o co nejdelsi udrzeni nastavene kurzove nerovnovahy, na niz se
da bezvadne vydelavat na ukor ceskych domorodcu. Nerovnovazny kurz,
spolu s umelym udrzovanim teto nerovnovahy restriktivni menovou a
antiinflacni a devalvacni politikou omezujici nas ekonomicky rozvoj, je hlavni
makroekonomickou pricinou vsech nasich transformacnich potizi.
Ekonomicka sila, stabilita cen a vysoke realne prijmy nekterych
vrstev obyvatelstva tzv. prumyslovych zemi (na cele s imperiem G7) jsou ve
znacne mire zalozeny na nasilnem vykoristovani ekonomik rozvojovych zemi,
mezi nez se po sametove revoluci ze skupin prumyslovych zemi preradila i
Ceska republika (podle oficialni klasifikace MMF). Tento stav je zajisten
a udrzovan zakladni ekonomickou nerovnovahou nadhodnocenych kurzu prumyslovych
zemi a podhodnocenych kurzu zemi rozvojovych. Nasledkem nerovne obchodni
vymeny prumyslove zeme vydelavaji (vyhodnymi zahranicnimi nakupy v dusledku
nadhodnoceneho kurzu svych men) a v dusledku toho maji vyssi domaci produkt.
Na druhe strane rozvojove zeme prodelavaji (nevyhodnymi zahranicnimi nakupy
v dusledku podhodnoceneho kurzu svych men) a jejich domaci produkt je v
dusledku toho nizsi. V dnesnim svete tedy stabilni ceny (v uvozovkach)
znamenaji stabilni blahobyt jednech a stabilni bidu druhych.

Proto muze v prumyslovych zemich dochazet k ekonomickemu rustu
(zvysovani kapitalove vybavenosti techto ekonomik), zatimco rozvojove zeme
ekonomicky upadaji. Jejich vlastni ekonomikou (v uvozovkach) je totiz (po
zprivatizovani kapitalu jejich zeme strategickymi partnery) z valne casti
pouze levna pracovni sila, ktera tim padem nema na to (v uvozovkach), aby
vlastnila kapital. Pokud u techto zemi dochazi ke vstupu
zahranicniho kapitalu, nepatri jiz tento kapital jejich ekonomikam, ale prave
ekonomikam prumyslovych zemi, stejne tak jako obrovske vynosy z tohoto
kapitalu. Proto se produktivita rozvojovych zemi nezvysuje.

Kurzova nerovnovaha pritom (zcela prirozene) vytvari cenovou
stabilitu bohatych zemi, zatimco v rozvojovych zemich (zcela prirozene)
zpusobuje inflaci (nakladove inflacni tlaky v dusledku predrazeneho dovozu a
cenove i prijmove vzlinani na zahranicni uroven). Ponechani ekonomik
rozvojovych zemi svobodnemu vyvoji - rustu produktivity, mezd a cen (plnym
vyuzitim ekonomickeho potencialu techto zemi), za predpokladu, ze centralni
banky nebudou kurz men dale devalvovat, by vedlo k odstraneni
makroekonomicke cenove nerovnovahy a ke zvyseni a rustu jejich HDP. Pritom by
ztratily svoji komparativni vyhodu (v uvozovkach), kterou je zejmena levna pracovni
sila pro zahranicni investory (v uvozovkach) (drancovatele ekonomik
rozvojovych zemi). Prave takovemu zcela prirozenemu vyvoji k prosperite nasi
zeme Ceska narodni banka zabranuje. Obavy financnich kruhu (napojenych na
nadnarodni kapital) pred rustem mezd, zduvodnovane bohulibou (v uvozovkach)
obavou pred inflacnimin tlaky, jsou tedy hlavne obavou ze ztraty spekulativnich
zisku v dusledku nizkych cen domaciho kapitalu a nizke ceny pracovni sily u
nas.

Antiinflacni politika neudrzuje nizke ceny a zivotni naklady, ale nizke
realne prijmy (zejmena ve vztahu k tzv. prumyslovym zemim).
Mechanismus antiinflacni politiky spociva v potlaceni poptavky pod uroven
nabidky zbozi a sluzeb. Popisuje jej i Frantisek Vencovsky v Ekonomu: Vznika
nerovnovaha, ktera vede k vyraznemu poklesu inflace (jak znamo, je v nekterych
odvetvich mozno oznacit dosavadni vyvoj i za deflaci - napriklad u cen
zemedelskych produktu, kdyz ceny zemedelskych vyrobcu klesly v lonskem roce o 15
procent). Vznika neunosny tlak na vyrobni ceny, tlak na naklady a
mzdy, proste atmosfera, ktera dusi podnikovou aktivitu.

Pritom samozrejme vznikaji ztraty a zadluzeni z nedostatku odbytu
a nizkych vynosu pri prodeji vyrobku pod cenou nakladu. Podniky pri
nedostatku odbytu omezuji vyrobu.. Menova restricke je tedy, spolu s financnim
i potizemi nasich obcanu a podniku, pricinou i bankrotoveho stavu
ceske ekonomiky. Rada podniku zanika nebo propousti a zvysuje se
nezamestnanost. Prave nezamestnanost je dalsim prostredkem ke snizovani ceny
pracovni sily, nizkeho rustu domacich cen a dalsiho snizovani poptavky po zbozi a
sluzbach. Tim se vsak jeste vice snizuji prijmy ceske ekonomiky, omezuje
tvorba produktu a urychluji bankroty dalsich podniku, az do jejich
praktickeho zaniku (nikoliv nutne zaniku fyzickeho, ale zaniku jakozto ceskych
ekonomickych subjektu).

Neni treba prilis zduraznovat, ze podnik v konkurzu nebo podnim
ztratovy lze koupit prakticky zadarmo (i kdyz je predtim oddluzen statem).
Prave toho zejmena v tomto roce vyuzivaji tzv. zahranicni investori, jejichs
investice (v uvozovkach), na rozdil od mylnych predstav sugerovanych obcanum,
z valne casti nejsou zadnymi novyi investicemi v Ceske republice (ktere by
pomohly nasi ekonomickou situaci vylepsit). Jsou (s)prostou koupi (drive
naseho) kapitaloveho bohatstvi zneuzivajici umele vyvolanych potizi ceske
ekonomiky. Pro ne jsou ceny kapitalu (vzhledem k nadhodnocenemu kurzu deviz)
jeste mnohonasobne levnejsi. Vysledkem dezinflacni politiky je tedy
naprosta ztrata narodni ekonomiky a vznik otrocke zavislosti na nadnarodnich
korporacich.

Pritom by ceska ekonomika pri realnem kurzu znamenajicim automaticky
stabilni ceny, bez provadeni restriktivni menove politiky, mohla
prosperovat
a prinaset nasemu obyvatelstvu nejen dostatek prace, ale i vysoke prijmy.
Pri pokracovani dosavadni menove politiky se cesky narod do Evropy
(v uvozovkach) (na uroven Evropy) nikdy nedostane. Naopak, Evropa (v
uvozovkach) prichazi do Ceske republiky (Evropane prichazeji
vyuzivat ceskou ekonomiku a obhospodarovat svoje transformacne nabyte bohatstvi na
nasem uzemi). Jeji ceske etnikum z nedostatku zamestnani a nizkych
pracovnich prijmu pokracuje v postupnem vymirani a je nahrazovano cizim zivlem.

Bohuslav Brunclik, 24. 1. 2000
(in Svobodne noviny, brezen 2000)

Pohádka o silné koruně

      Není to dlouho, se České republice podařilo nemožné. Díky obratné diplomacii vláda dokázala vyjednat předčasný vstup do Evropského měnového systému. Od začátku roku 2002 tedy korunové bankovky a mince patří minulosti. Místo nich používáme stejné evropské bankovky jako obyvatelé většiny zemí EU a euromince s různými národními motivy na rubové straně, včetně portrétu největšího českého génia - J. Cimrmana.
   Ačkoli je možná ještě brzy hodnotit úspěšnost tohoto kroku, některé výsledky jsou již zřejmé. Čeští turisté mohou cestovat do většiny západních zemí, aniž by se museli obtěžovat s výměnou peněz a přepočítáváním cen. Exportéři se nemusejí starat o možné posilování koruny, importérům naopak nedělá vrásky možnost jejího poklesu. Výhody plynoucí z přijetí eura jsou natolik zřejmé, že není třeba je příliš zdůrazňovat.
   Jsou tu ovšem i nevýhody. Před přijetím eura nebyly tolik zjevné a snad proto nyní působí značné zklamání. Především jde o nebývalý růst cen. Před přijetím eura se mnozí spokojili s ujištěním, že Evropská centrální banka (ECB) dodržuje přísnou protiinflační politiku, podobně jako desítky let předtím německá Bundesbanka. To je sice pravda, avšak nikoli celá. ECB vskutku dodržuje konzervativní měnovou politiku v rámci celé eurozóny, avšak z podstaty věci nemůže brát ohled na jednotlivé regiony. Jestliže inflace například v Irsku, nebo v České republice překročí přijatelnou mez, ani ECB, ani Bank of Ireland, ani ČNB nemají naprosto žádné možnosti proti růstu cen cokoli podniknout. Vlády jsou též bezmocné, protože administrativní kontrola cen patří na smetiště ekonomických dějin.
   Již před vstupem ČR do eurozóny upozorňovali ekonomové na nebezpečí inflace, která se po přijetí eura projevila v rychle rostoucí irské ekonomice. Přesně tentýž efekt nyní prožíváme na vlastní kůži. Na rozdíl od Irska je ekonomická úroveň České republiky zhruba na jedné pětině až čtvrtině výkonnosti EU vyjádřené v eurech. Budeme-li tedy chtít dohnat výkonnost EU, vysoké inflace se hned tak nezbavíme - můžeme čekat ještě dlouhá léta, možná desetiletí, než poklesne na úroveň běžnou v EU.
   Obhájci eura tvrdí, že meziroční inflace ve výši 7 procent je přijatelná cena za neexistenci rizika kolísání měny. Zmíněná hodnota 7 procent ovšem vychází z oficiální metodiky výpočtu harmonizovaného indexu spotřebitelských cen podle ECB. Tento cenový index ovšem nebere v úvahu značný růst cen bydlení, který byl nevyhnutelným důsledkem přijetí společné evropské měny. V některých lokalitách vzrostly ceny bytů až o desítky procent ročně. V reakci na tento vývoj ČNB varovala před spekulativní bublinou nepodloženou reálným vývojem ekonomiky. Inflace přiměla vládu k zablokování deregulace nájemného, což jen dále zdražuje ceny v segmentu volném trhu.
   Pokud by se inflace počítala na bázi růstu životních nákladů, dosahovala by hodnot kolem 10-15 procent. Důsledky jsou zřejmé: výrazně klesá míra úspor, lidé se snaží urychleně zbavit peněz, což vede ke zvýšení agregátní poptávky. Díky ní sice utěšeně roste HDP, avšak rostoucí poptávka žene ceny dále nahoru. Ekonomika je přehřátá. Odbory nejsou spokojeny s průměrným 10% růstem mezd a hrozí stávkami. Před budovou ČNB se konala demonstrace vkladatelů nespokojených se zápornými reálnými úrokovými sazbami v bankách.
   Velkou pozornost si v poslední době získala Trutnovská výzva, kterou podepsaly již desítky významných průmyslových podniků. Výzva poukazuje na skutečnost, že vysoká inflace a mzdové požadavky odborů ničí konkurenční schopnost českého průmyslu. "Naše náklady prudce rostou, ale tržby v eurech zůstávají stejné" komentoval situaci jeden ze signatářů. Výzva požaduje opuštění eura, znovuzavedení české koruny a přísnou protiinflační politiku.
------------------------------------------------------------------------
Copyright (c) 2002 Neris s.r.o.

LINKY
HOME CLANKY	HOME ZVON Refomni hnuti domacich a zahranicnich Cechu a Cechoslovaku	HOME MEDIA I ekonomickŽ E-ziny