www.klaus.cz
http://www.volny.cz/vyber_cr/vyber1/profesor_klaus.html
PROFESOR VÁCLAV KLAUS A BÍDA DUCHA
,,Všichni víme, že volná hra hospodářských sil, nespořádaný a bezuzdý hon jedinců za majetkem a mocí už sám o sobě nevede ke snesitelnému řešení problému. Je třeba jistého racionálního pořádku ve výrobě statku, v užívání pracovních sil a v rozdělování vyrobeného zboží, abychom zabránili hrozivému vyřazování produktivních sil a ochuzování a zvlčilosti velkých skupin obyvatelstva".
Albert EINSTEIN
V poslední květnový den začnou první volby do poslanecké sněmovny v nově vzniklé ČR. Poznamenejme, že současná česká vláda byla zvolena ještě za existence ČSFR v červnu 1992. Už tento fakt, že Václav Klaus tehdy nekandidoval do federálního parlamentu, ale do daleko méně významné ČNR, jasně nasvědčoval tomu, že bylo jenom otázkou času, kdy dojde k rozbití společného státu. Další vývoj to samozřejmě plně potvrdil. Scénář sametového převratu zřejmě obsahoval i scénář rozbití federace. Tím se ale zde zabývat nebudeme.
Vzhledem k tomu, že před volbami bývá dobrým zvykem představit kandidáty, ale též vzhledem k faktu, že Václav Klaus se nikdy osobně veřejně české a moravské veřejnosti neprezentoval, pokusíme se zde novopečeného vysokoškolského profesora, předsedu vlády ČR, majora v záloze, poslance ČNR, předsedu ODS, guvernéra světové banky, koordinátora MMF, nositele Erhardtovy i Englišovy ceny a mnoha doktorátů na různých provincionálních zahraničních univerzitách, kde mu může konkurovat už jenom Václav Havel, další vyjímečné individuum na politické scéně, pokud možno věcně a pravdivě odhalit.
Tak pěkně po pořádku. V. Klaus se narodil za války (1941) v Praze, i když rodina pochází z Haliče a jak už to bývá, ve vhodnou dobu si změnila jméno. Vždyť na to má každý právo. Dá se říct, že V. Klaus pochází z komunistické rodiny. Oba rodiče byli členy matičky strany. Podobné je to i u jeho manželky Livie, která pochází z Oravy na Slovensku a div se světe, i paní Livie má stejné komunistické rodinné zázemí. Řeknete si, děti nemůžou za své rodiče. To je sice pravda, ale jenom částečná. V. Klaus se opakovaně hlásil do KSČ, ale měl nevídanou smůlu, komunisté jeho žádost opakovaně zamítli. Že by z obavy z ješitnosti a neskonalé touhy po vůdcovství u páně Klause? Je známo, že V. Klaus byl vzorným pionýrem a jako jediný ze třídy si pořídil hedvábný pionýrskýšátek. To mu vlastně zůstalo podnes, jen rudý šátek nahradily vázanky.
Po ukončení VŠE v Praze, kde se seznamuje s budoucí manželkou Livií, nastupuje aspiranturu v Ekonomickém ústavu ČSAV. Jeho CSc. práce opěvující údajně socialismus a RVHP se bohužel z knihovny VŠE ztratila po listopadu 1989, podobně jako práce dalšího vládního ekonoma V. Dlouhého, přítele V. Klause z prognostického ústavu.
I přes neúspěch se vstupováním do KSČ stane se V. Klaus nomenklaturním kádrem KSČ v Praze. Pak může absolvovat studijní pobyty v zahraničí před rokem 1968, například v Itálii a později v USA. Do roku 1970 je V. Klaus v EÚ ČSAV. Potom je dlouhodobě v závětří a působí jako bankovní úředník ve Státní bance československé až do roku 1988. Toto je velmi výstižné označení odborových schopností V. Klause, které si on vybral sám a které se téměř denně objevuje vedle jeho fotografie při různých, často nesmyslných názorech publikovaných na stránkách kdysi disidentských Lidových novin. O tom, jak V. Klaus trpěl za bývalého režimu, ať promluví on sám. V Ekonomu č. 5 z roku 1994, V. Klaus na straně 18 píše: "Naši ekonomové by měli navázat na první debaty o udělování Nobelovy ceny za ekonomii, které v letech 1980 - 85 probíhali v rámci mých seminářů pořádaných v tehdejší Státní bance československé".
Leccos užitečného jsme při nich tehdy pochopili. Vzhledem k tomu, že V. Klaus nikdy nepublikoval jediný odborný článek ve světových odborných časopisech, ješitnost neskonalá. K tomuto problému, tj. pánu Nobelovi atd. se ještě dostaneme.
Celkem včas, už v roce 1988, nastupuje V. Klaus do známého "prognosťáku", kde se L. Štrougalovi podařilo shromáždit další nomenklaturní kádry až do úrovně ÚV KSČ. Zde šéfuje V. Komárek a předsedou ZO KSČ je mladý nadějný komunista, čerství absolvent Katolické university v Louvain, Belgie, V. Dlouhý. Není zde prostor na pikantní historky, jak se například opatrný a duchem malý Klaus bál podepsat dokonce panflet "Několik vět" v době, kdy už bylo jasné, že žádné sankce za to nehrozí. Zde V. Klaus potkává svého dvojníka, agenta KGB a StB Kochera, který byl v USA odsouzen za špionáž a pak vyměněn za jednoho významného ruského disidenta. Na první pohled zajímavá a veselá společnost. Přípravy na převzetí moci běží na plné obrátky. V květnu 1987 bylo přece několika nejvlivnějšími "disidenty" vypracováno tzv. Prohlášení spolupráce. Jen na vysvětlenou, jednalo se o spolupráci mezi "reformní" částí ÚV KSČ (13. oddělení) a "zdravým jádrem" Charty 77. Jméno V. Klause se ale pod tímto "prohlášením" samozřejmě neobjevuje.
A pak přišel listopad 1989. V Klaus se objevuje v Laterně magice jako neznámý človíček. Věci už ale plynou svým tempem, přesně dle scénáře V. Dlouhý je navrhován na post místopředsedy federální vlády a V. Klaus na post ministra financí prakticky komunistické vládě M. Čalfy. V. Klaus má pak zásadní "zásluhy" při realizaci šokové terapie v bývalé ČSFR, se všemi důsledky až do dnešních dnů. Stručně řečeno, kaskádní devalvace koruny, liberalizace cen v monopolním prostředí státních výrobců a obchodu při fixních platech, kdy průměrný měsíční plat byl devalvací sražen na zhruba 100 USD! Postup přesně dle návodu MMF a Světové banky. Následky jsou okamžité: Prudké zvýšení cen spotřebního zboží, potravin, služeb za současného prudkého poklesu reálných mezd a znehodnocení vkladů občanů a vede tudíž k prudkému poklesu životní úrovně až u 90% populace. V. Klaus jde ale ještě dál. Jako guvernér Světové banky a koordinátor MMF je vzorným služebníkem těchto nadnárodních organizací. Když se člověk podívá do Memoranda o hospodářské politice vypracovaného pro MMF, pod kterým je podepsán V. Klaus coby ministr financí z roku 1990, hodně pochopí z vývoje, který pak u nás následoval. Jinými slovy, již v roce 1990 byly položeny základy k výprodeji čsl. ekonomiky do zahraničí a prakticky k destrukci průmyslu a zemědělství. To by ale vyžadovalo samostatné pojednání. A tak skočme až na konec Memoranda, kde se v bodě 48 doslovně uvádí: "Zahraniční dluh v konvertibilních měnách včetně vypůjček od MMF, by podle plánu (zajímavý ekonomický termín, pozn. autora) měl do konce roku 1991 dosáhnout 12 mld. USD, neboli 37% HDP". K tomu není nutné opravdu, ale opravdu co dodat - republika byla prodána nadnárodnímu bankovnímu kapitálu. Jenom pro úplnost dodejme známý výrok V. Klause coby ministra financí, že nezná špinavé peníze - za co by v každé normální zemi musel ministr financí okamžitě odstoupit, ale pravděpodobně navždy z politiky odejít. K tomu se pojí další výrok V. Klause o "utahování opasků". Slyšely to statisíce televizních diváků, ale V. Klaus to cynicky veřejně opakovaně popřel. A to samé potkalo jeho výroky o šokové terapii - vzpomeňme jen na televizní medailónek ,,Léčba Klausem" = léčba šokem. A jaký byl trest za ty trestuhodnosti? Další politický vzestup páně Klause, kdy se po volbách v červnu 1992 stává předsedou české vlády. V tom samém roce toho stihne moc. Je hlavním arbitrem, kromě Havla, při rozdělení ČSFR. Nu a pak následují "zásluhy" při zlodějské malé a velké privatizaci o té světové kupónové raději vůbec nemluvit. Až po současnost.
Ale o tom všem vlastně zde řeč být neměla. Chtěli jsme se přece věnovat páně profesoru Klausovi a bídě ducha, jak jest psáno v názvu článku. Takže přímo k věci. Denní telegraf, noviny ODS, přinesly 7. června 1995 zprávu s titulkem: "Premiér obhajoval habilitační práci". V článku se píše:"Předseda vlády Václav Klaus včera v dopoledních hodinách obhajoval před vědeckým kolegiem Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze svou habilitační práci "Ekonomická teorie a realita transformačních procesů". Přítomní odborníci hodnotili práci jako vysoce nadprůměrnou. Jednotlivé kapitoly byly věnovány metodologii, analýze centrálního řízení ekonomie, obhajobě konceptu tržní ekonomiky, problematice transformace a současným ekonomickým dilematům". Tolik Denní telegraf.
Čeho moc, toho příliš. Rozhodl jsem se proto čistě demokraticky, že se s tak významným dílem ekonomickým blíže seznámím. Dřív ale než uvedu strastiplnou cestu za profesorskou práci "páně Klause", dovolte několik poznámek: Klaus, Dyba a Zielenec získali docenturu za ekonomii na Fakultě sociálních věd UK v Praze, přešli to mnozí s úsměvem. Vždyť docent, co to je? Avšak to, že docent je především pedagogická hodnost, která se uděluje po minimálně 1000 hodinách přednášek, jaksi všem uniklo. Výjimky přece musí být. Nedovedu si ale představit, aby se americký prezident Clinton habilitoval jako Assistent Professor (náš docent), třeba na Harvardu. Nedovedu si dokonce představit, aby to mohlo potkat Jelcina v současném Rusku. Ono se to dokonce nedělalo ani za vrcholného komunismu. Bilak i Jakeš získali známý RSDr. po dlouhém večerním studiu, ale na docenta si nikdo netroufl. A co už titul profesora? Udělení profesury V. Klausovi je proto výsměchem a urážkou akademické obce ČR. Je obrazem jakési podivné demokratury vlády tohoto "pinochetovského" systému. Proč? Mimochodem i proto, že profesorská přednáška byla trochu o něčem jiném než vlastní předložená práce.
Loni (1995) na dušičky jsem se vypravil na pražský Žižkov, na VŠE, abych se osobně do habilitační práce profesora Klause podíval. A ejhle! V knihovně se dovím, že práce tam není. Ptám se také na CSc práci V. Klause a dostanu stejnou odpověď. Práce se v knihovně nevyskytuje. V ten samý den se ještě pro úplnost vypravím na Smetanovo nábřeží v Praze na fakultu sociálních věd UK, ale běda. Docentská práce V. Klause se zde taky nevyskytuje. Mám asi smůlu.... Na VŠE to ale nevzdávám. Chodím po všech možných i nemožných knihovnách, katedrách. Přece profesorská práce předsedy vlády musí někde být. Po dlouhém hledání narazím na slušné lidi. Dlouho se mne vyptávají odkud jsem, co dělám a proč mne práce zajímá. Když všechno objasním, že jsem z Akademie, že jsem se podrobně zabýval šokovou terapií Jeffreyho Sachse a čistě z profesionálních důvodů bych si v práci rád zalistoval, řeknou mi, abych trochu počkal. Prý jsem první, kdo o práci projevil zájem. Po několika dlouhých minutách čekání, držím v ruce v obyčejných černých deskách svázanou "habilitační práci" pana premiéra. Je mi umožněno práci jenom prolistovat na místě, bojí se, aby to nikdo neviděl. Udělat xeroxové kopie mi nebylo umožněno.
Listuji v práci důsledně a dělám si poznámky. Zde je výsledek. Práce nemá úplně jiný název, jaký měla profesorská přednáška V. Klause. Ten doslovně zní: Soubor publikovaných statí na téma: Makroekonomie, měna, inflace. A dále zjišťuji, že pan premiér měl málo času na napsání vlastní práce, protože práce kromě krátkého úvodu obsahuje jenom xeroxové kopie osmi vybraných článků resp. pamfletů publikovaných i nepublikovaných od roku 1987 do roku 1989.
Pokusme se zde o krátkou recenzi jednotlivých článků. první je z roku 1987 a nese název: Ekonomický růst, nerovnováha a nerovnovážné impulzy - teoretická část a byl publikován v časopisu Federálního ministerstva financí ČSSR, Finance a úvěr č. 7 (1987) str. 479 - 91 v sekci "diskuse". V práci se věnuje pozornost vyrovnanému socialistickému státnímu rozpočtu (doslovný přepis, pozn. autora), kde se citují práce Kočárníka z roku 1982, 1986, ale i práce Dlouhého, Dyby, Rudlovčáka, Novotného, D. Třísky apod. Není nezajímavé, že šéfredaktorem časopisu Finance a úvěr byl v té době soudruh současný ministr financí vlády ČR Kočárník !? Zůstala V. Klausovi touha po vyrovnaném rozpočtu už z doby socialismu?
Další práce je vlastně pokračováním práce první, vyšla ve stejném časopisu, ale v roce 1988 (ibid ad 1, č. 6 (1988), str. 391 - 405). Třetí práce v pořadí nese název: "Podstata a projevy inflace" a vyšla v ekonomickém časopise č. 37 (1989), str. 596 - 611. To už V. Klaus působil v Prognostickém ústavu ČSAV. Článek se prý zakládá na studii vypracované v roce 1988 pro VÚ SRP v Bratislavě. Vydavatelem Ekonomického časopisu je totiž Veda, vyd. SAV Bratislava. V pořadí čtvrtý článek publikován v Politické ekonomii 36 (1988), str. 475 - 86 nese název "Měnová kritéria a chování banky" a byl vypracovaný v prognostickém ústavu. Tak například § 5 článku hovoří o modifikovaném modelu socialistické ekonomiky, citujeme doslovně: "Tradiční model centrálního plánování socialistické ekonomiky je ve své vnitřní struktuře konsistentní. Jeho jednotlivé prvky do sebe zapadají, není v něm místo pro žádné cizorodé prvky...." a tak dále a tak podobně. Jinými slovy, jasná příprava na hladký přechod od komunismu k postkomunismu v ekonomice.
V pořadí pátý článek nese název "Jednoduchý makroekonomický model s explicitním zavedením peněz: teoretická analýza", vyšel opět v časopisu Finance a úvěr 38 (1988), str. 821. Další článek vyšel ve stejném časopisu v roce 1989, kde už je zavedena nová sekce "Přestavba hospodářského mechanismu" - zřejmě po vzoru sovětské perestrojky = přestavby (ibid ad 1, 39 (1989), str. 155 - 60). Tedy žádná transformace, ale tvrdá přestavba. Pro úplnost uveďme ještě název článku: K některým otázkám funkcí a vztahu centrální banky a bank komerčních. Zde se pro změnu citují práce T. Ježka, D. Třísky a dalších. Je zajímavé, že V. Klaus zde necituje společnou práci s D. Třískou (kromě toho, že byl agentem StB, byl také náměstkem ministra financí V. Klause a realizátorem modelu kupónové privatizace), která má zajímavý název: "Ekonomické centrum, přestavba a rovnováha" a byl publikován v Politické ekonomii č. 8 (1988)! Důvod je ale zřejmý na první pohled. Dále jsou k práci připojeny pamflety č. 7 a č. 8, které pravděpodobně nebyly nikde publikovány. Zde jsou jejich názvy: "Makroekonomické souvislosti nového ekonomického programu - schematické zobrazení" ze dne 30. 10. 1989 a poslední: "Hledání přestavbové strategie - makroekonomický aspekt", zřejmě z konce roku 1989.
Do práce je vložen (nebyl čas ho svázat?) jediný text psaný v cizím jazyku. Odcitujme zde přesně titulaci i místo zveřejnění této podivuhodné ideologické práce, vlastně jakéhosi separátu: V. Klaus, El desmantelamiento del socialismo, documento, Estudios Publicos, No.55, In vierno, 1994 Separata, Centro de Estudios publicos Nonseňo v Sótero, 175 - Santiago 9, Chile. Jakýkoliv komentář a dokonce i překlad ze španělštiny je myslím zbytečný. Snad jen tajemný obdiv Pinocheta i takovým způsobem je bezprecedentní.
Shrnuto a podtrženo,"profesorská práce" pana premiéra se hodnotí sama. Neobsahuje jediný článek publikovaný i v podprůměrném zahraničním ekonomickém periodiku. A to je na profesorskou práci zatraceně málo. Jen kvůli úplnosti poznamenejme, že "profesorem by se měla stát osobnost vědy, která prosadila vlastní vědecký směr ve světě a vychovala svoji odbornou školu doma". Nic z toho novopečený profesor Klaus na hony vzdáleně nenaplňuje.
Doveďme předvolební představování kandidáta za ODS do poslanecké sněmovny, Václava Klause, až do konce. Noviny Právo (donedávna Rudé právo), oznamují 1. 11. 1995: "Prezident V. Havel jmenoval V. Klause vysokoškolským profesorem v oboru financí v polovině října. Klausovo jmenování navrhl a Havlovo rozhodnutí spolupodepsal ministr školství (inženýr ekonom - což je celá kvalifikace, kromě předsedy dnes vlastně už bývalé KDS (mimochodem Klausův krajan v Podkarpatské Rusi, pozn. autora) Ivan Pilip poté, co premiérovu přednášku na téma: "Ekonomická teorie a realita transformačních procesů" schválily v řádném procesu orgány VŠE v Praze". Tolik (Rudé) Právo, které dává ODS, ale především V. Klausovi velký prostor. Mimochodem, tyto noviny přinesly nejobsáhlejší informace o promoci novopečeného profesora Klause ve starobylém Karolinu. Vždyť to byla poslední promoce před dlouhodobým uzavřením Karolina z důvodů rekonstrukce a pan premiér si přál, aby celý proces schvalování byl proto dokončen včas. Diplom profesora odevzdal panu premiérovi jeho ministr, teď už vlastně člen ODS, inženýr ekonom, Ivan Pilip. Slavnostního aktu se měli zůčastnit ministr zdravotnictví (donedávna ministr dopravy) Stráský, ministr kultury Tigrid, Havel a maminka pana premiéra, Marie Klausová.
Britský list Financial Times reagoval na tuto událost dost poťouchle. Noviny ODS, Denní telegraf ze dne 7. listopadu 1995 (čirá náhoda?) komentovali tuto událost až typicky bolševickým způsobem: "Klausova osobnost natolik převyšuje všechny, kteří se ekonomickou vědou zabývají, že ocenění titulem profesor je jen minimálním vyjádřením této skutečnosti." Trefně se k této záležitosti vyjádřil J. Hanák v denníku Práce ze dne 9. listopadu 1995, když srovnává udělení profesury V. Klausovi s povyšováním Stalina. Píše: "Generál bylo pro něj málo, učinili z něj tedy maršála. Pak pro něj vymysleli generalissima a ani to nestačilo. Největší génius všech dob také ještě nebylo úplně ono." A dál pokračuje: "My nesrovnáváme bankovního lupiče Džugašviliho s českým premiérem. Navrhne snad příště palič voňavých tyčinek (resp. malý český človíček a poskok) pro Václava Klause titul profesorismus? A nebude to málo? Co takhle profesorissmus inženýressimus? A dál? Dál soudíme, že by i lezení do zadku mělo mít v Čechách své hranice." K tomu je snad možné připojit tvrzení, že ke všeobecné rozbujelé korupci hospodářské, privatizační, atd. v současnosti budovaného postkomunistického kapitalismu novodobými demokraty z řad včerejších nomenklaturních kádrů ÚV KSČ přistupuje čím dál víc i korupce ducha. ýsledkem je galimatiáš primitivního kapitalismu minulého století a autoritativního pinochetovského kapitalismuV z nedávné doby, "jediná správná cesta" hlásaná donedávna V. Klausem při přestavbě, později transformaci ekonomiky ba i celé společnosti.
Nesmíme opomenout ani vědu a umění. Vždyť takový Nero, Calligula, Stalin, ba dokonce i Brežněv v neblahé paměti také rozuměli všemu, psali básničky a měli vytříbený umělecký vkus. Zanedlouho po slavnosti v Karolinu,přesněji 25. listopadu 1995 píše náš oslavenec V. Klaus článek do svých Lidových novin (kde ty disidentské časy jsou?) článek pod názvem: "Úloha vědce v dnešní společnosti". Aby tomu bylo rozuměno. Velký pedagog, učenec a vědec, vážený profesor V. Klaus považuje za samozřejmé a nutné se "kriticky" vyjádřit ale hlavně poučit všechny ty, co tu vědu dělají ale "opravdu moc a moc" špatně. Pro věcnost a přesnost citujeme začátek zmiňovaného článku z LN. V. Klaus píše "Když jsem nedávno seděl ve staroslavné aule Karolina a přebíral diplom univerzitního profesora (počin asi nemající v novodobých dějinách civilizovaných společností obdobu, aby se předseda vlády ve funkčním období stal řádným profesorem, pozn. autora), přemýšlel jsem nejenom o sobě samém a o poctě, které se mně dostalo, ale i o prazvláštním postavení univerzitního pedagoga a vědce ve společnosti vůbec a v naší zvláště".
A tak to pokračuje dál až do konce článku. Nemá smysl diskutovat o prázdné nadutosti resp. až podivné duševní aroganci profesora Klause.
Není zde také místo na trapnosti v pozadí udělení Erhardtovy a Englišovy ceny V. Klausovi. V prvním případě byla dikce ceny změněna z původního "za výjimečné zásluhy o ekonomický rozvoj a transformaci československé ekonomiky" na cenu za "ekonomickou publicistiku" jako přímá reakce na protestní dopis DSYS vedení Erhardtovy nadace. Nebyla ale cena udělena spíše za "rozvoj českoněmeckých ekonomických vztahů" po roce 1989 pod egidou ministrů Klause a Dlouhého? V druhém případě se pravděpodobně jedná o mrzkou korupci ducha malého českého človíčka, kterou předseda výboru Englišovy ceny Jaroslav Malina projevil, při této příležitosti, cituji: "....vůli iniciovat u švédské královské akademie, aby Václav Klaus získal cenu za ekonomii".Po směšném návrhu Klause a Mečiara na Nobelovu cenu míru, za mírové rozbití Československa, který vyšel z Bratislavy, tedy další trapný povyk podobného ražení, tentokrát z Brna. Ale dost bylo trapasů!
Závěrem si dovoluji položit profesoru Klausovi, kandidátovi do poslanecké sněmovny českého parlamentu a stále ještě premiérovi vlády ČR za poslední čtyři roky, několik předvolebních otázek. Uvědomuji si, že by to byl malý zázrak, kdyby profesor Klaus na položené otázky přímo, věcně, vědecky i pedagogicky rigorózně odpověděl. Proto bude v závorce uvedena i nápověda, ale to zaručeně jenom pro případ potencionálního ohlupování jednoduchého voliče panem profesorem.
Tak tedy, pane profesorský předsedo vlády, po čtyřech letech vlády vašeho "ekonomického génia a transformace ekonomiky, nemající období svým rozsahem a provedením v moderních dějinách" se vás ptám:
1) Jaký je zahraniční dluh ČR v konvertibilních měnách? (Je to přibližně 15 mld. USD ?)
2) Jaký je deficit zahraničního obchodu ČR a jaký se předpokládá na roku 1996 ?
( Je to v současnosti asi 110 mld. Kč a na konci roku 1996 to bude minimálně 160 mld. Kč ?)
3) Jaký je vnitřní státní dluh ČR? ( Byl tento dluh na konci roku 1995 asi 163 mld. Kč ?)
4) Jaká je současná zadluženost podniků v ČR, když se při vzniku státu pohybovala na hranici 300mld. Kč? Jakým způsobem oddlužil státní podniky jako Škoda Plzeň, Mladá Boleslav, Vítkovice, Poldi Kladno?
5) Když byl k privatizaci určen majetek v hodnotě 923.6 mld. Kč a ke konci listopadu 1995 bylo zprivatizováno 660 mld. Kč, což je 71%, přičemž kupónovou privatizaci prošel majetek v hodnotě 342 mld. Kč a přímými prodeji majetek v hodnotě 318.6 mld. Kč, jaký je současný stav na kontě FNM ?
Zde by bylo možné kladení otázek ukončit, protože ony dávají tušit jak je ekonomika ČR na vodě. Pro úplnost vás ale žádám o zodpovězení i následujících "méně" důležitých otázek.
6) Kolik tun pšenice a dalších zemědělských komodit se dovezlo do ČR od roku 1993, když se naopak v roce 1992 vyvezlo z bývalé ČSFR asi 80000t potravinářské pšenice, 120000t hovězího masa, 800 mil.l mléka, 80000t cukru apod ? Jaká je průměrná spotřeba na hlavu u základních biologických živin v EU a v ČR ? O kolik procent tato spotřeba poklesla v porovnání s rokem 1989 ? Jaká část populace ČR se ocitla pod biologickým minimem v této spotřebě, čímž vlastně ohrožuje zdraví ostatní populace ?
7) Proč byla v ČR v roce 1994 nejnižší porodnost za posledních 200 let a porodnost nadále klesá?
8) Co si myslíte o tom, že po tzv. privatizaci vlastní víc jak 40% ekonomiky ČR 5 bank, které obhospodařují 14 investičních fondů? Kde se trend monopolizace vlastnictví ekonomiky v ČR zastaví?
9) Když započteme do příjmu státního rozpočtu v uplynulém roce asi 70 mld. Kč z turistického ruchu, 18,3 mld. přelitých z FNM a nekontrolované množství peněz z penzijních fondů (30 mld. Kč?), je možné i nadále hovořit z dlouhodobého hlediska o vyrovnaném státním rozpočtu? Je rozpočet ČR opravdu vyrovnaný?
10) Po znehodnocení vkladů obyvatel bývalé federace kaskádní devalvací, s vaší plnou osobní odpovědností ministra financí, pokusí se vaše vláda postupně rozpustit přeléváním do státního rozpočtu i penzijní fondy, které činili v roce 1989 asi 2,7 biliónů (2 700 mld.) korun? Jak dlouho by vám to mohlo trvat?
Sled podobných otázek by nebral konce. Zapomeňme ale raději na šokovou terapii, špinavé peníze, korupci, aféry politické i privatizačněhospodářské, na jedinou správnou cestu ekonomické přestavby, pak transformace, utahování opasků, monetarismus, skrytou ruku trhu, co vyřeší vše.... a vzhůru do voleb.
Dovolte na tomto místě citovat známého liberála Friedricha von Hayeka, nositele Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1974, kterým se často ráčíte ohánět: "Nikdo nemůže být velkým ekonomem, kdo je pouze ekonomem - a jsem téměř v pokušení dodat, že ekonom, který je pouze ekonomem začne nejspíše škodit, nebude-li přímo nebezpečný." Aneb jste již tézy, že ekonomika vyléčí vše, opustil? Soudě dle toho, jak se téměř sám hodnotíte na stránkách LN: bankovní úředník 1970 - 1988, byl bych v pokušení prohlásit, že jste vlastně ekonomem ani nikdy nebyl. Bankovní úředníci bývají různí. A pak jsou ještě bankovní spekulanti a bankovní lupiči.
Ale teď opět vážně. Blíží se první volby v samostatné nově vzniklé ČR. Každý kandidát by se měl veřejnosti osobně představit. Zde jsme udělali malý pokus představit vás jako kandidáta na poslanecké křeslo českého parlamentu, současného premiéra, vůdce bolševické pravicové ODS, nejrovnějšího z rovných z Orwellovy Farmy zvířat, novopečeného profesorissimusa, Jeho Excelenci, Václava Klause.
V Praze 29. 2. 1996
NN 12/96
Dr. Ladislav ANDREY
--------------------------------------------
Pan Priessnitz, věda a léčitelství
Dopisy a e-maily, které každodenně ve velkém množství dostávám od občanů prakticky z celé naší země, velmi často přicházejí v různých „clusterech", jinak řečeno, hromadí se k určitým tématům. V poslední době to byly (a stále ještě jsou) kampeličky, nedávno se objevil zákon o myslivosti a teď nastal problém léčitelství. Spor je to zásadní, i když se vlastně jedná o jednu větu vládního návrhu zákona o zdravotní péči, který právě přichází do sněmovny a který je jedněmi interpretován jako likvidace léčitelství (to říkají zástupci léčitelů), zatímco obhájci vládního návrhu to tak nevidí.
Nechci tvrdit, že vím, jak to opravdu je. Nepochybně existují dvě možné interpretace důležitého paragrafu 2 odstavce 5 návrhu tohoto zákona. První je striktní a vysvětluje to tak, že „poradenství k ochraně, podpoře, a upevnění zdraví pacientů" nelze provádět mimo zdravotnická zařízení, druhá je volnější a podle ní to možné je. Mám za to, že je to třeba v zákoně jasně vyřešit, a jsem připraven eventuálně v tomto smyslu podat pozměňovací návrh, který by tomuto dvojímu výkladu mohl zabránit, a tak zvýšit míru svobody člověka při volbě péče o své zdraví.
Nejsem žádným velestoupencem léčitelství, ale když jsem se o víkendu díval do servisu ČTK na kulatá výročí tohoto týdne (zda tam nenajdu nějaké vhodné téma pro tento svůj pravidelný článek), objevil jsem, že je to 28. listopadu přesně 150 let od chvíle, kdy zemřel lidový léčitel Vincenz Priessnitz, zakladatel moderního způsobu vodoléčby a léčebného ústavu v Jeseníku. Když jsem si tuto formulaci přečetl, začal jsem si klást zdánlivě nedůležitou otázku „lidový léčitel", nebo byl „zakladatel moderního způsobu vodoléčby"? Myslím, že se odpověď na tuto otázku přímo či nepřímo dnešního zákona o zdravotní péči a sporů o léčitelství týká.
V minulosti byla hranice mezi lékařskou vědou a léčitelstvím nepochybně plynulá a neostrá, moderně bychom řekli, že byla „fuzzy". To by asi dnes nikdo nepopřel a v době Priessnitze to platilo určitě. Platí to i dnes? Bojovníci za léčitelství si myslí, že to platí, odpůrci léčitelství si ale asi myslí, že to už dnes neplatí. Já bych plynulost přechodu od jednoho k druhému pravděpodobně obhajoval i v dnešní době, i když bych k tomu dodával, že je léčitelství nesmírně heterogenní obor a že jde strašně moc o to, zda si výběr péče o sebe sama provádí dospělý, svéprávný jedinec (který ví, nebo může vědět, co dělá) nebo zda tento výběr dělá někdo o někom jiném (např. dospělý o dítěti).
Léčitelství také zahrnuje velmi různé metody – od homeopatie, tradičních čínských metod či akupunktury až k bylinkářství a masážím. Troufl bych si tvrdit, že mnozí velikáni lékařské vědy – třeba právě Vincenz Priessnitz – začali původně jako léčitelé nebo že by za ně byli z dnešního pohledu považováni. To se mi zdá důležité.
Říkám-li toto, není to z mého pohledu zastávání se léčitelů jako hlasité zájmové skupiny, usilující o určitý podíl na výdajích systému zdravotního pojištění. Jde mi spíše o to, že i léčitelé – jako každý jiný – musí mít nejen svá práva, ale i svou odpovědnost. A to odpovědnost trestněprávní i občanskoprávní. Je proto zjevnou chybou, že bylo léčitelství vyřazeno ze živnostenského zákona a že ztratilo statut legálního podnikání. Dnes díky tomu není činnost léčitelů ani zakázána, ani povolena a vzniklo jakési právní vakuum. Například mi není jasné, jak léčitelé ze svých příjmů odvádějí daně.
Činnost léčitelů bych na rozdíl od ministra zdravotnictví nedémonizoval a nechoval bych se k nim tak štítivě jako on. Tím vůbec neříkám, že významná část kritiky vůči léčitelství není oprávněná. Ale ptal bych se normativní otázkou, zda má mít člověk i v tomto ohledu svobodu volby a ptal bych se i empiricky, zda v realitě člověk chodí dříve k lékaři nebo k léčiteli? Mám pocit, že v drtivé většině případů jde k lékaři a teprve následně – když tam neuspěje – jde k léčiteli. Myslí si snad pan ministr Fišer, že je to opačně?
Nevím, jsem-li typickým pečovatelem o své zdraví či nikoli. Ale na prvním sněhu jsem minulý týden na ulici uklouzl a bolí mne koleno. Udělal jsem si sám „priessnitzový" obklad. Dal jsem tím na radu lékaře či léčitele? Nevím. V Jeseníku mi kdysi dali do ruky nějaké texty o panu Priessnitzovi a zdálo se mi, že byl spíše léčitelem. Ale vím i to, že založil celý léčebný obor.
Václav Klaus
Pátek 30. listopadu 2001
Večerník Praha, rubrika „Máte slovo"
Nepodlozeny optimismus
V ceskych komunalnich volbach (listopad 2002) volilo 64% volicu nezavisle kandidaty. Kdyz to vynasobime nizkym koeficientem volebni ucasti, zjistime, ze se ODS a CSSD ABSOLUTNE stavaji zcela okrajovymi stranami, kterym drtiva vetsina obyvatelstva neveri. RELATIVNI a o nicem zvlastnim (mimo zmanipulovanych mediich a utracenych milonech za volebni kampane) nesvedcici uspech v senatnich volbach nemuze byt duvodem k nepodlozene optimistickym vyrokum predstavitelu techto stran. Utechou mi je to, ze nejen CSSD, ale ani ODS nedokazaly obhajit a zurocit hodnoty pravniho statu a pravicove politiky v case, kdy to z politickeho a ekonomickeho hlediska bylo nanejvys potrebne. A to je mozna i hlavni pricinou debaklu.
DN
Lecitelstvi__Dalsi clanky na dane tema
ZELENY__Profesor Zeleny o Klausovi a jeho ekonomickych zasluhach casto hovori
VOLBY A ODS I
VOLBY A ODS II
POSLAT REAKCI
www.klaus.cz