(ke sněmovním volbám 2002) VYSLEDKY VOLEB
VÁCLAV KLAUS, PÁN BŮH a PANTÁTA KONDELÍK Předvolební kampaň ODS - pokrytecká fraška ODS rozjela předvolební kampaň. Svou hlavní filozofii, lépe řečeno volební finty, tyto své vynalézavé (jak dnes říkáme: sofistikované) rétoricko-věcné trumfy shrnuli ideologové ODS mj. do několika typů letáků na pevném výkresu přehnutém na polovic do tvaru úsporné dvoustránkové brožurky se čtyřmi stranymi textu. Je to šikovný tah, člověk není obtěžován neforemnou záplavou mačkavého papíru ani v tašce ze všeho přečuhujícím formátem a letáček hned tak nevyhodí. Protože letáčky respektují hlavní zásady propagandistického působení – zejména přehlednost a stručnost, je velká naděje, že si je i někdo přečte. Letáčky ODS pro sněmovní volby jsou bez ironie vůbec vysoce profesionálním produktem. S profesionalitou hraničící s pokrytectvím nám ovšem také servírují polopravdy, z nichž se nejednomu průměrnému konzumentovi smluvně-opoziční politiky obrací žaludek. Vezměme si na přetřes nejdrzejší dva z nich: "ODS VOLÍ NÍZKÉ DANĚ" (15 %) a "ODS VOLÍ PROSTŘEDÍ PRO ŽIVOT" (s dodatkem "A KOHO VY?"). K tomu prvímu budu stručný neboť jde jen o příklad neúpřímnosti, kterou si silný může dovolit, tedy o demonstraci síly. Pokud některá strana po volbách prosadí "JEDNODUCHOU, NÍZKOU A ROVNOU DAŇ" a dokáže tak, že nešlo jen o předvolební agitaci, sním vlastní klobouk. Mimochodem, kdybychom si chtěli zjistit, jak v minulosti hlasovali poslanci ODS o návrzích snížení daně z příjmu podaných jejich rivaly z jiných stran, zjistili bychom, že byli spíše jednomyslně proti. Ale o licoměrnosti těchto předvolebních snah ODS snad ani nikdo nepochybuje. Dokonce ani leták neztrácí zbytečně čas přesvědčováním voliče, že je to tentokrát myšleno vážně. Spíše se soustředí na demonstraci síly pomocí dalších siláckých návrhů. Realita je taková, že bycho měli začít splácet státní dluh (20% HDP), řešit blížící se důchodovou krizi, zachraňovat zdravotnictví a školství, oddlužovat privatizované podniky a banky, vyplácet náhrady za tuneláře atd. Náž rozpočet je velmi napjatý, a tedy do značné míry předurčený, bez ohledu na to, jaká vláda přijde. Je jasné, že odtud větší peníze nezískáme, neušetříme. Zbývá jediná cesta: Zvýšit daně. Snížení daně z příjmu z 31% na 15 patří tedy nepochybně do říše sci-fi, zvláště, když si uvedomíme, že počet neplatičů a dlužníků by se příliš nezměnil (daňové úřady v loňském roce prohrávají v souboji s dlužníky 1:6, jen takovou část dluhů se jim daří vymáhat). Podle mého soudu ale ani 15% daň není vůbec malá. Když připočteme všechny ostatní daně a platby sociálního a zdravotního pojištění, zjistíme, že by po inzerovaném snížení daní podnikateli zůstala jen jedna třetina až dvě pětiny (dnes jedna čtvrtina až jedna třetina) z vydělaných peněz. Podnikatel, který si v potu tváře POCTIVĚ vydobude nějaký zisk a je vzápětí oškubán o 15% jen na dani z příjmu, které pro něj ZA DNEŠNÍCH PODMÍNEK většinou znamenají rozdíl mezi přežitím a nebytím, se těžko bude cítit lépe než středověký rolník oškubaný panstvem a církví o daně a desátky. Platit daně není vůbec přirozenou povinností, je to výsledek společenského konsenzu, v rámci kterého si platíme nezbytně nutné funkce státu a přispíváme na některé fondy kulturního či sociálně-solidárního charakteru, na výzkum a technologie zítřka, na podporu podnikání a produkce a na ekologii a regionální rozvoj. Za ty obrovské peníze, kterými jsme doposud přispívali na daních jsme mohli mít nádhernou a bohatou kulturu, vyspělé a bohaté školství a výzkum, mohli jsme dohnat svou technologickou zaostalost a náš venkov již mohl vzkvétat. Mohli jsme mít skvělou péči o staré, nemocné a sociálně potřebné, mohli jsme mít již solidní závdavek na blížící se důchodovou krizi. Z podnikatelů by krachovali jen ti neseriózní a neschopní, a ne ti, kteří by mohli být chloubou národa. Naše produkční efektivita podpořená těmito prostředky měla být aspoň taková, že by díky společenskému bohatství nutně nevznikal tak propastný rozdíl mezi bohatstvím a chudobou a všichni lidé by mohli mít možnost žít aspoň v důstojných podmínkách. Kde tyto peníze zkončily a končí, to každý Čech ví nebo aspoň tuší. I když možná cosi bylo dáno navíc na málo efektivní administrativu (což těžko chápeme, když víme, jak špatně je placen průměrný český úředník a co musí všechno často zvládnout), HLAVNĚ byly tyto prostředky téměř systematicky a důsledně rozkradeny v nejrůznějších kauzách korupčně-tunelářského charakteru, při skrytých operacích doprovázejících řízenou změnu kurcu české koruny apod. Mluvit o efektivitě úřednické práce je však často zavádějící, protože velká část dnešních daní je úředníky přerozdělována ZBYTEČNĚ, peníze zbytečně putují "do Prahy" a pak (zmenšeny těmito přesuny zhruba na polovinu) zpět do regionu. Kdyby bylo těch 15% myšleno vážně, znamenalo by to, že velká část peněz zůstane přímo v regionu a nebude vydána všanc různým legálním i nelegálním přerozdělovačům. Demotivující nespravedlivost přerozdělování můžeme snížit také tím, že nebudeme nazpět putující část daně přerozdělovat podle počtu obyvatel, ale podle iniciativy místních podnikatelů vyjádřitelné součinem jejich počtu a zdanitelného zisku daně. (Takový způsob by měl i antimonopolní účinek.) Dále je třeba daň "vracet" ne podle sídla ředitelství (většinou v Praze), ale podle sídla provozovny. (I to může mít vedle anticentralistického i antimonopolní účinek.) Bez důsledného upevňování práva a mravní síly národa při snaze zabezpečit levné, transparentní, spravedlivé přerozdělení, se snadno stane odvod daní (bez ohledu na jejich výši) velmi nepříjemnou povinností a bude demotivovat jakékoli naše podnikání a zdravý rozvoj obcí i měst. Samoúčelný rozvoj ekonomiky nakonec vždy přináší ekonomický kolaps. Společnost nelze rozvíjet jen na základě úzce ekonomického pohledu na zdroje tohoto rozvoje a výhradně pomocí úzce ekonomických nástrojů. A v aplikaci komplexního přístupu (včetně pohledu ekologického, sociologického, politického) na naše problémy mají naše parlamentní strany velký dluh. Přejděme však k druhému, ekologicky zaměřenému letáku, který nám tolik nemává před očima čísly, a je proto čtivější, můžeme-li tak nazvat text, který každému čestnému občanovi může pohnout žlučí. Klausovy antiekologické postoje jsou již delší čas součástí jeho rétorického krunýře a jeho šlehy tímto směrem mají často hned dvě ostří. Na jednu stranu ponižují vše, co má něco společného s nějakým upachtěným, trapným a marným občanským angažováním se, a to zejména tím, že se snaží tyto aktivity vydávat za hledání nějaké demokracii (a podnikání!) oklešťující nebo pomatené hledání jakési nereálné třetí cesty, resp. rovnou za levicové aktivity, na druhou stranu Klaus voličům sugeruje, že stotožnění se s jakousi škrobenou nafoukaností neochvějných ochránců postojů (a koryt) ODS (kteří si zjevně na základě nějakých tajných privilegií nemusí s ekologií a mimostranickým angažováním se vůbec špinit ruce) a zapření svého vlastního srdce a mozku v otázkách, jakže má ta naše ekologická demokracie vlastně vypadat, je tím pravým voličským štěstím. Přitom pouze široká participace všech úrovní a lokálních projevů občanské společnosti na věcech veřejných představuje životadárný a životaschopný obsah demokratického rámce. Bez této široké opory existuje reálné a dnes možná již akutní riziko, že z naší demokracie zůstane opravdu jen ten prázdný rámec a dutá forma. Demokratický systém zatím není dokonalým robotem, který by zajistil svou stabilitu. Je to naopak systém velmi přístupný zneužití a manipulaci. Bez zapojeni se celého občana, s jeho mozkem a srdcem, soustavného oprašování neživé sochy demokracie se nám brzy i její poslední, dnes již ojedinělé výčnělky ztratí pod vrstvou prachu a pavučin. Nesmíme zapomenout, že v dnešní stále důkladně profízlované společnosti jsou mnohé občanské iniciativy záměrně nastrčeným vedením či hyperaktivními pseudočleny kočírovány tak, aby navzdory svým bohulibým aktivitám co nejvíce připomínaly právě spíše nějaké sektářsky zaslepené vyznavače čehokoliv nebo poblázněné extremisty či levičáky s neúctou k základním pravicovým hodnotám, k pilířům naší společnosti. Takto Klausovi nohsledové nahrávají svému velkému neomylnému nenápadně na smeč, který má pak hned dvojí faleš. Antiekoleták je vzhledem k existenci opoziční smlouvy také místy schizofrenní, například při strojené kritice činnosti sociálně laděných ministrů. Papír snese všechno. Je to vůbec schizma, aby se strana, která vlastně ekologii jako vědu vůbec neuznává, chlubila tím, kolik bylo za její vlády na ekologii vynaloženo.. Již v názvu letáku je voliči nabízen velký objev. Ponouká ho, aby si uvědomil rozdíl mezi termíny PROSTŘEDÍ PRO ŽIVOT a (dle ODS zřejmě jednostranným, antidemokratickým a svéhlavým bojem šílenců za) ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ. I další formulace zjevně nepřipouštějí logickou eventualitu, že by alespoň některé ekologické aktivity mohly nejen vytvářet základní podmínky pro to, aby vůbec měla demokracie kde a pro koho existovat, ale že by ji mohly i prohlubovat a posilovat. Politika ve svém úzkém rámci není samospasitelná, musí být minimálně aspoň logicky a vědecky ekologická, ekonomická a sociální. To ovšem Klaus dobře ví a jeho pravidelné "přiznávání se", že o krizi přírodních zdrojů nic neví, je jen další schválností podporující jeho kožený imidž. "Jeho tvář je jak na kluzišti led", chce se mi citovat Majakovského při pohledu na Klausovy ekologické články. ODS fašizoidně rozpoutávající nenávist vůči všemu citlivému, přirozenému a pravdivému mi připomíná zatím nejlepší definici zařazení této strany na politickém spektru: "Organizace typu ODS jsou levicí fašistického typu, komunisty tradičně nazývanými pravicí."( M.ZELENY) Hned první věta letáku musí každý přemýšlející mozek doslova katapultovat z jeho křehké skořápky: "SVĚT KOLEM NÁS JE DÍLEM LIDSKÝCH RUKOU MNOHA GENERACÍ," snaží se nám leták vlichotit do přízně. Touto falešně starosvětsky blahobytně se tvářící větou ODS dosáhla antiekologického vyvrcholení – je to teze rušící přírodu a její význam na věčné časy, a nikdy jinak. "CÍLEM NAŠEHO SNAŽENÍ JE KVALITNÍ A ŠŤASTNÝ ŽIVOT A PROTO ODMÍTÁME STAVĚT PŘÍRODU A ČLOVĚKA PROTI SOBĚ." Bum! Další salto mortale! Ekologové vlastně staví přírodu proti člověku a tím člověka proti přírodě. Ekologové vlastně usilují o zničení přírody a brojí proti Světovému řádu! (Autorská práva: Václav Klaus, Pán Bůh a pantáta Kondelík.) Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde. A když ne, zbije vás vaší vlastní kostí. Každý průměrný český estébáček je v tom honěný. "DÍKY PO STALETÍ KULTIVOVANÉMU VENKOVU NEMÁME NEDOSTATEK POTRAVIN A UCHOVÁVÁME KOŘENY LIDOVÉ KULTURY A NÁRODNÍHO POVĚDOMÍ," zvyšuje nám sebevědomí leták. Stačí si vzít obyčejné kapesní zrcátko a čteme to z opačného konce: Díky sebevražedné zemědělské politice ČSSD a ODS za chvíli nebudeme mít co jíst a naše lidová kultura a národní povědomí budou prezentovat jen suvenýry na stáncích vexláků. "ÚZKÁ SKUPINKA ,OSVÍCENÝCH' NENÍ POVOLÁNA NÁS – PROTI NAŠI VŮLI A BEZ NAŠEHO SOUHLASU – ZASTUPOVAT", horlí leták. Ano, nestačí, že průměrný český pantáta Kondelík na přírodní prostředí, které zanechá svým dětem, zvysoka kašle a nechá tu ekologii blahosklonně (a za jejich vlastní peníze) provozovat nějakým směšným tajtrlíkům – oni už si s těmi podnikatelskými dravci (likvidujícími našimi zákony chráněné přírodní zdroje snáze než orel skalní zblblou drůbež z bažantnic) nějak poradí. Nyní je třeba, aby pantáta Kondelík vstal od svého párku a televizoru a dal ekologům pořádnou do zubů: "Co mi tu rušíte svým pokřikováním poslech nedělní Carusošou! Mámo, podej mi jód, rozbil jsem si o tu ekologickou palici ruku." Ano, pro mě právě Klaus je ztělesněním všech příčin, které vedly k tomu, že skupinka osvícenců, ať již ekologických, duchovních či jiných, je v této zemi tak úzká, lépe řečeno, že o osvícencích v této zemi (kromě Klause a jeho poskoků, kteří si každé volby zvolí osvíceně sami sebe) není slyšet. Místo osobností se v médiích setkáváme jen s mediálními produkty. Prostoduché televizní "rosničky" jsou v České republice známější než takové supermozky jako psycholog Milan Nakonečný nebo ekonom Milan Zelený. Zásadou číslo jedna, aby vás manipulátoři v našich médiích pustili ke slovu je opět bolševická zásada držet hubu a krok. Nakonec, spousta stále použitelných tváří a mozků je tvářemi a mozky oživlých mrtvol komunistických médii, často se závazkem u tajných služeb a jiných klanů včerejška i dneška. To je ta pravice na český způsob a její svobodná média. "KDE NENÍ DEMOKRACIE A KDE NENÍ TRH, TAM DOCHÁZÍ K NEJVĚTŠÍMU POŠKOZOVÁNÍ PŘÍRODY A JEJÍHO BOHATSTVÍ", píše se také v letáku. Ano, a kde je zmanipulovaný trh podroben kamarádské mafii korumpujících a korumpovaných bařtipánů a zločinců, kteří jsou zadobře s vládnoucími politiky, tam je na tom příroda i demokracie špatně. Státní holdingy, akciovky ovládané státem, socialistické menažmenty schopné vytunelovat i ten stejný podnik třikrát po sobě, to je hospodářský fašismus "V ROCE 1989 JSME STÁLI NA NÁMĚSTÍCH PROTO, ABY SE TENTO STAV ZÁSADNĚ ZMĚNIL", čteme dále. Ano, i já s manželkou jsme tam stáli a dnes nestačíme valit oči. Nechci Vás připravit o moment překvapení a prozradit Vám všechny pikantní zápletky předvolební agitace ODS. Proto budu končit. Letáčky si sežeňte a prostudujte sami. Pospěšte si ale, na černém trhu se již jejich cena zvyšuje. "DÍKY ČISTÉMU VZDUCHU LÉPE DÝCHÁME" A díky tomu, že máme nohy lépe chodíme, a díky tomu, že máme ruce, lépe hlasujeme. K volbám půjdeme všichni a ODS, navzdory krátkozrakým preferencím, volit nebudeme. Darius Nosreti www.darius.cz/zvon Frankfurter Allgemeine Zdrceny Klaus Skoro tyden se Vaclav Klaus zdrahal potvrdit svym odstoupenim to, co uz ani zadne potvrzeni nepotrebovalo: Klausova era je definitivne u konce. Obcanska demokraticka strana, ktera byla po leta nejdulezitejsim motorem systemove zmeny v Ceske republice, je porazena a izolovana. Zodpovednost za to nenese nikdo jiny nez Klaus, ktery stranu vymyslel, vytvoril a sam po ctyri roky jeste drzel u moci v dobe, kdy vladl socialni demokrat Zeman. Z dosavadni strany konzervativneliberarni inteligence a mestskeho stredniho stavu chtel Klaus udelat masovou lidovou stranu. Aby rozsiril jeji zakladnu, rozhodl se pro lidove slogany "obhajoby narodnich zajmu" proti "evropskemu superstatu" a nemeckemu "revansismu". Vzdelani a informovani volici ODS kroutili hlavou a jini si vzali hrozbu k srdci a volili komunisty. Za necelych sest mesicu nacionalistickeho panikareni se Klausovi podarilo znicit politicke dilo minulych dvanacti let. Ted uz nema ani chut davat trosky ODS dohromady (Berlin, 21. cervna 2002, in LN 22. cervna 2002) ODEŠLA STATEČNÁ BOJOVNICE HANA, ŘEČENÁ Z ARCU Martin Stín, Praha 10 mailto:martinstin@hotmail.com Hana Marvanová se vzdala funkce předsedkyně US-DEU na protest proti ochotě většiny vedení její strany ke vstupu do vlády na základě programu, který v citlivém bodě tempa snižování zadlužení země neodpovídá původním programovým požadavkům US-DEU. Na těch Hana Marvanová na rozdíl od svých kolegů dosud trvá. Statečnost a tvrdošíjnost je hezká věc, nicméně pravidlo, že "kdo uteče, vyhraje", platí jen někdy. Nejsem si jist, že platí právě v tomto případě. Také zarputilost při obhajobě názorů je kladná vlastnost, ale pochybuji, že ji právě v tomto případě Hana Marvanová uplatnila na správném místě. Pochybuji totiž, že rychlost, s kterou chtěla dosáhnout snížení dluhu veřejných financí, je "technicky" dosažitelná. Chápu, že ČSSD jí kladla odpor, protože zřejmě nechtěla zopakovat zkušenost s neodpovědným vyhlášením programových cílů, jakého se dopustila v případě přístupu k řešení problémů zadluženosti českých bank. V každém případě odchodem Hany Marvanové z čelného místa utrpí kvalita politické reprezentace jako celku. Je totiž jednou z mála, kteří jdou za programem bez ohledu na osobní prospěch. Z jejího odchodu se možná těší Vladimír Špidla, protože se zbavil obtížné odpůrkyně, která svou neústupností zdržovala jednání. Nicméně právě on by měl jejího odchodu litovat, protože v ní také ztrácí přirozenou protiváhu a nakonec i oporu o prosazení pravidel fair play v české politice. Oba jsou totiž stejní - zásadoví, zarputilí a v mezích možností čistí. Hana Marvanová by naopak měla přemýšlet, kde je hranice mezi statečností Johanky z Arcu a pošetilostí dona Quijota. http://www.blisty.cz/txt.php?id=10946&iid=1074 Britské listy, 4.7.2002 ČÍSLA, KTERÁ JSME PŘED VOLBAMI NESMĚLI ZNÁT...? Jiří Svoboda <ji.svoboda@centrum.cz> Já sám si kladu otázku: proč jsme tato čísla nesměli znát před parlamentními volbami? Kde byli všichni investigativní nezávislí novináři, vždy ke všemu se vyjadřující ekonomové a pan Pehe? "I když bych ČSSD nevolil, je to v zásadě dobře, že vyhrála a sestaví příští vládu...", řekl mi kamarád, když jsme společně vyslechli první informaci, jak dopadly letošní parlamentní volby. A pak mi vypočítal důvody, které ho k takovému přesvědčení vedly - ekonomický růst, sociální politika a zvýšení platů ve zdravotnickém zařízení, ve kterém pracuje. "ČSSD vytáhla republiku z ekonomické krize, kam ji dostala ODS!", nasadil korunu své argumentaci. A já jsem musel uznat, že mediální agenti, kteří koučovali pana Špidlu a naučili ho opakovat ve všech televizních besedách tuto nepříliš hlubokomyslnou, čistě propagandistickou větu, odhadli úsudkovou úroveň voličů vskutku lépe než já. Nemyslím přitom, že by můj přítel lékař byl hlupák. Prostor, který věnuje tvorbě vlastního úsudku o politické a ekonomické situaci je však limitován jeho pracovními i životními problémy. Jednoduchá věta, kterou tak úporně pan Špidla opakoval, přitom nebyla zpochybňována žádnými exaktními údaji. Od parlamentních voleb neuplynul ani týden, když jsme se víceméně pod čárou a jaksi okrajově dozvěděli, že ekonomický růst byl odhadnut chybně a bude k údivu některých ekonomů o několik procent nižší, než se předpokládalo. O dva dny později jsem se dočetl, že schodek zahraničního obchodu je nejhlubší za posledních 12 měsíců. O týden později byl publikován odhad deficitu státního rozpočtu za rok 2002 ve výši 80 miliard Kč, což je o 35 miliard Kč více, než bylo Poslaneckou sněmovnou schváleno. Selským rozumem - nasekám-li dluhy ve výši téměř dvojnásobku rodinného rozpočtu, žena bude mít určitě radost z dovolené na Havaji; do chvíle, než jí sdělím, že to budeme muset někdy splatit. Od roku 1999 tak při onom "vytahování země z krize" nasekala vláda ČSSD, tolerovaná ODS, státní dluh ve výši 234 miliard Kč (pracuji-li dobře se zveřejněnými čísly). Měl jsem dojem, že opoziční smlouva sice zajistila stabilitu vlády na celé období, avšak výše státního dluhu je za tuto stabilitu příliš vysokou cenou. Věřil jsem, sebekriticky přiznávám, v tomto bodě upřímnosti představitelů Unie svobody (kupř. paní Marvanové, či panu Philipovi) i vrcholným politikům KDU-ČSL (kupř. panu Kalouskovi). Věřil jsem, dokud jsem si s úžasem nepřečetl čísla, která mají být výhledem státního hospodaření na příští 4 roky společné vlády ČSSD; US-DEU; KDÚ-ČSL. Urputní kritici opoziční smlouvy jsou patrně ochotni se za příslib několika dobře placených korýtek podepsat pod souhrnný deficit, odhadovaný budoucím ministrem financí ČSSD na astronomickou částku 617 miliard Kč (z toho jen v roce 2004 téměř 200 miliard Kč). S takovou "sekerou" lze ovšem vyplácet přídavky na děti i Viktoru Koženému. Je jen otázkou, kdo tu "sekeru" zaplatí. Otázkou, na kterou by měli odpovědět všichni ctění poslanci a poslankyně, kteří zvednou ruku pro vyslovení důvěry vládě, jež takový projekt pro své vládnutí bude patrně předkládat (ať už o sobě tvrdí, že je přesvědčení táhne doleva nebo doprava nebo kamkoli jinam). Já sám si kladu otázku: proč jsme tato čísla nesměli znát před parlamentními volbami? Kde byli všichni investigativní nezávislí novináři, vždy ke všemu se vyjadřující ekonomové a pan Pehe? A kdo se na utajování těchto čísel podílel spolu s politiky budoucí vládní koalice, kteří přirozeně neměli žádný zájem na tom, aby se o nich veřejnost dozvěděla předčasně? Smíme se dozvědět alespoň dnes kolik by takový čtyřletý žert stál každého z nás jenom na splácení úroků? Ale nejsem ekonom a možná není žádný důvod ke znepokojení... From: "Kubalcik, Jan" <kubalcik@dcb.cz> Date: Thu, 4 Jul 2002 12:28:23 +0200 To: Darius Nosreti <info@darius.cz> Subject: prispevek Dobry den, prikladam k pripadnemu zverejneni text dr. Hofhanzla. S uctou J. Kubalcik <<v2002.rtf>> __________________________________________________________________ Volby 2002 - Čas sklizně ovoce Henry Ford kdysi napsal, parafrázujíc Bibli: "Je čas setí, čas růstu, zrání a čas sklizně. Vláda, kterou odsoudí mravní cit lidu je vláda ztracená, přichází čas zralosti ovoce." Henry Ford těmito dvěma větami vystihl princip fungování demokratického systému v anglosaském světě. V Anglii, kolébce moderní demokracie, politika vyrostla z náboženství a navíc z puritánství. Do Států tuto tradici přenesla posádka a příští osadníci legendární lodi May Flower. Politický demokratický systém těchto dvou zemí stojí a trvá na nepsaných pravidlech a hodnotách žité morálky. Dodnes tam platí a politicky funguje, že když strany přestanou hrát fér hru a začnou si domlouvat mocenské intriky mezi sebou, stávají se volby procesem odvolání se k lidu a k jeho smyslu pro fair play. Za našeho času tento akt jedinečně proběhl ve Státech za Nixona po aféře Water Gate. Z této podstaty anglosaské politiky, již více než dvě století, v obou státech ideálně funguje většinový volební systém. Tyto kořeny jsou i původcem a zárukou jejich hospodářské prosperity. V naší zemi již z tradice složitějších evropských, kontinentálních poměrů to nikdy nebylo tak jednoduché a přímočaré. Půl století totalitních poměrů zpochybnilo a rozvrátilo již tak nepevný morální a hodnotový řád. Po roce 1990 jsme měli jedinečnou možnost a příležitost se jasně oddělit od své totalitní minulosti a jejího "ne-řádu". Měli jsme šanci zasít do půdy semeno smyslu pro zodpovědnost a fair play. Zárodky budoucí demokracie, které jsou i jejím jediným strá_cem a garantem. Co se v naší zemi v devadesátých létech odehrálo bylo urážkou, popřením smyslu pro spravedlnost, zodpovědnost a fair play. Nová nastupující politická "elita" všemi svými klíčovými kroky a činy dala do veřejnosti signál, že zločiny a zneužití se v popřevratovém státě nebudou postihovat a trestat. Co jiného znamenala kontinuita právního systému se státem označeným za zločinný a protiprávní. Nezakázání strany, která měla na svém účtu tisíce nevině popravených a zabitých, statisíce vězněných a která téměř půl století sloužila zájmům cizí moci. Za zrůdnou pak považuji mimořádnou starost popřevratových politických špiček o co nejrychlejší přijetí "Listiny práv", hesla typu "nejsme jako oni" a papírové starosti o "práva menšin". Říkám a tvrdím to proto, že účel a smysl těchto bohulibých prohlášení, hesel a starostí byl zcela jiný než jejich znění a vnitřní obsah. Šlo o odvedení pozornosti od toho co se ve skutečnosti dělo a zároveň to byl klacek na ty, kteří jen žádali spravedlnost, nebo po pravdě pojmenovávali věci. To vše, co jen namátkou jmenuji, bylo semeno, které popřevratoví "státníci" vkládali v čase setby do půdy plné plevele, jeho oddenků i semen. Půl století měli lidé bez morálky, svědomí, zábran jedinečné podmínky pro svůj rozvoj a rozšíření se, byli všude. Co jiného se mohlo stát, než se stalo - v české politice, s veřejnými médii, v privatizaci, s policií, fungováním a vymahatelností práva. Individuální i veřejnou morálkou, s důvěrou velké části občanů v politické představitele a vedení státu? Pobuřují-li se dnes někteří politici a veřejní činitelé nad výsledky parlamentních voleb 2002 je to pobouření a pohoršení krokodýlů. Oni všichni usilovně a horlivě na rozkladu české společenské scény již dvanáct let pracují. Jsou tvůrci a součástí celého systému - ti délesloužící jej budovali, ti funkčně mladší a novorozené po letošních volbách si posttotalitní stroj sám vytřídil a vybral. Byl jsem ve vrcholové české politice osm prvých popřevratových let, kdy se systém utvářel a stabilizoval. Všechny věci, které dnes píši jsem v České národní radě a později poslanecké sněmovně říkal, psal je a byl považován za Dona Quijota, nebo blázna. Čtyřicet let komunismu v pravém smyslu toho slova "uhnětlo" společenskou vrstvu, která svého společenského, politického a ve valné většině i odborného postavení dosáhla využitím pokřivených pravidel a zvyklostí, které totalitní systém uvedl v život. Ti lidé zde byli, s morálkou a hodnotovými stupnicemi, které do nich vestavěl celý jejich život v daném prostředí. Přivyklí na své výjimečné postavení, v žádném případě neochotní dobrovolně vstoupit do rovné soutěže a respektovat její pravidla. Když se formální, vnější struktury totalitního státu sesuly i v Československu, společenská vrstva, kterou "stvořil", zde zůstala fakticky neporušená. Jedinou šancí jak se výrazně a významně oddělit od minulosti bylo jasné přerušení kontinuity s totalitním státem, jeho pravidly a zvyklostmi. Stal se opak - byla ztvrzena právní kontinuita. Nebyl učiněn ani pokus zakázat a rozmetat organizační stroj totalitního státu - komunistickou stranu. Komunistická strana se stala parlamentní stranou a ani se nepřejmenovala. Nezměnila název proto, že řídící orgány této jedinečné a epochální přeměny komunistických vyžírků ve vyžírky kapitalistické si byli vědomi, že v prvých formálně svobodných volbách, v roce 1990, by jejich zástupci vypadli z parlamentní politické hry. V počátku devadesátých let byl proces přeměny a přechodu v posttotalitní stát, do velké míry ještě živelný. Nedokázali věci do podrobností zmanipulovat. Množství politických stran, které se po převratu vynořilo, bylo přirozenou reakcí na náhle se objevující možnost - ale podpora některých byla cíleně řízena. Platí to o moravistech, sládkovcích, zemědělské straně a dalších. Šlo o odvedení pozornosti na vedlejší kolej a zabránění ustavení se a stabilizaci politické strany a subjektu, který by svou politiku myslel vážně a pracoval, ke skutečné změně. Viděl jsem proces vzniku politických stran, ustavování se a přeměny české politické scény v rozhodujícím období devadesátých roků, "výrobu" jejích vůdců i jejich odstraňování. Tvrdím, že to nebyl proces přirozený, odrážející demokratické poměry. Až na krátké období počátku devadesátých let, kdy se ještě všichni nenechali zmanipulovat, se velmi rychle ustavily poměry, že politiku nedělají lidé zvolení ve volbách. Totalitní moc a totalitními poměry "uhnětená" společenská vrstva nikdy neodcházejí ze scény a nevyklízejí své pozice dobrovolně. Česká politika devadesátých let byla jedinečné absurdní divadlo, "státníci" na jejichž bedrech měla ležet, ta před pár lety těžko uvěřitelná přeměna komunistického státu v demokratickou a svobodnou společnost, byli figurkami z Haška i Saltykova-Ščedrina. Václav Havel - celým svým životem hrál divadlo. Nelze zapomenout, jak z toho malého pána když vstupoval do sněmovny v roli prezidenta, sálalo přesvědčení, že režíruje a je hlavním hercem nějaké hry. V lavicích stáli zástupci lidu a mnozí s úsměškem přihlíželi, téměř nikdo ho nebral vážně. Po většinu svého veřejného a politického života kázal a psal eseje o mravnosti. Ve skutečnosti, nejdůležitějšími svými "státnickými" činy zajistil pokračování nemravných způsobů i lidí z komunismu. Nezapomenutelný pro mne byl "slavný" Rudolfinský projev, s haprujícím scénářem a projevem, který státnického v sobě neměl nic. Seděl jsem v řadě vedle komunistů, hlasitě se smáli a já se styděl. Historie nestranně posoudí roli a činy Václava Havla, bude to smutné i pro nás. Václav Klaus - od samého počátku, kdy v zimě 1989-90 byl vstoupen do popřevratové politiky, reprezentant hospodářské a mocenské technokracie, která již v osmdesátých létech držela skutečné otěže moci. Hysterik, který všechny kolem sebe musel zmenšit, aby vynikla jeho velikost. Ve vládě používal Karla Dybu jako maskota a blbečka, kterého sekýroval a ponižoval, aby zastrašil ostatní. Nezapomenutelné byly v době největší slávy jeho příchody do sněmovního předsálí. Bylo to jako by Inka Tupac - slunce nebeské sestupovalo na božiště. Ty paprsky sálaly a skoro bylo cítit teplo. V předklonu, téměř po prdeli se kolem shlukovali novináři. Komunistický inženýr lidských duší par excellence. S opovržlivým úsměškem přisuzoval jiným a napadal je za to, co bylo ústřední metodou celé jeho činnosti. Až začnou lidé vidět skončí tak, jako skončil Gustáv Husák. Josef Lux - jako ministr zemědělství reprezentant družstevní, kolchozní technokracie. Ač se asi osobně nepříliš snášeli, vším co v zemědělství dělal upravoval cestu pro Jana Fencla. Jako politik velmi učenlivý a nadaný v hrách a intrikách postkomunistické politiky. Averze, kterou k němu měl Václav Klaus byla oprávněná - v hajzlovinkách, které si dělali, byl Josef Lux lepší. Bez skutečného rozhledu a ideálů, nebyl se schopen povznést a pohlédnout nad scénu, ve které se pohyboval. Kultivovaný Sládek - o dvě třídy lepší. Byl předsedou strany, která po celou svou existenci byla stranou malých lidí. V popřevratové politice reprezentoval a prosazoval zájmy vedení družstev, zpracovatelských podniků, kteří i majetek těch malých lidí brali do svých rukou. Podvedl své straníky a voliče a ti mu přesto stále věřili. Nehezkou hru sehrál s katolickou církví - nikdy neměl zájem, aby církev dostala majetek, který by nesl zisk - půdu a lesy. Majetek, který by církev učinil do jisté míry nezávislou. Potřeboval církev závislou na své straně. Nechci být napadán, že kopu i do mrtvých, říkal jsem tyto názory po léta, v tomto případě i Josefu Luxovi osobně. Petr Pithart - byl předsedou české vlády v rozhodujícím období prvých dvou popřevratových roků, podílel se na všech aktech, které nastavily osudný vývoj. Neučinil nic pro radikálnější změnu poměrů. Při svém historickém i politickém vzdělání musel vědět jaké důsledky bude mít provozovaná politika a o co se hraje. Jako český lev mručel a potřásal hlavou na bezvýznamného protivníka, když cítil odpor uhnul a zakličkoval. Petr Pithart je český politik. Jan Kalvoda - inteligentní bonviván a lenoch, snad ani nevěděl co jej přivedlo do politiky. Zjevně neměl rád politické intriky a proto jsem ho v ODA podporoval. K tomu, aby něco udělal jsme ho museli vždycky fakticky dokopat. Snad ani nemohl mít hrdost, když se nechal odstranit ze scény tak slaboduchým způsobem - a nebo musel být na špagátu. Miloš Zeman - tlučhuba, který by v jiném společenském a politickém prostředí nikdy nemohl dosáhnout takového postavení a popularity. Rivalita a nesnášenlivost s Václavem Klausem byla od počátku dohodnutou politickou hrou. Úspěšně, zatím, vyvrcholila v "Opoziční smlouvě". Myslím, že oba ekonomičtí prognostici plnili zakázku stejného mocenského uskupení, a čas postupně vyjeví základní kontury politické hry. Když po letošních parlamentních volbách svým přihlouplým způsobem, považovaným za mediálně originální, prohlásil, že kdo nebyl volit je zbabělec, urazil mne. Na rozdíl od něho jsem v komunistické straně nikdy nebyl a v době její vlády nikdy nebyl u voleb. Nelegalizoval jsem svou účastí akt, který volbou nebyl. Dnes, v roce 2002 jsem se dvanáct let po "sametovém převratu" voleb opět nezúčastnil. "Volbu kašpárků na niti" svou účastí legalizovat nebudu. Viděl jsem celý vývoj devadesátých let zevnitř politické scény a vím o čem mluvím. Nebyl jsem sám, neúčast 42% voličů svědčí o tom, že mnoho z nich tušilo, to co já vím. Jejich neúčast na volbách, byla aktem volby. Nevím, kdo z nás dvou, jestli já nebo Miloš Zeman je zbabělcem - slušně řečeno. Dnes již nejde o to kolik hlasů dostali, či nedostali komunisté, jde o celkový stav české politické, společenské a i hospodářské scény. "Oficiální" komunisté jsou jen viditelným ukazatelem proporcí jak byl systém nastaven "státníky" v počátku devadesátých let - ostatní totiž nejsou o nic moc lepší. Figurky na scéně, které prošly formálním volebním aktem, v dnešní situaci již nejsou těmi, kteří by rozhodovali a na jejichž slovo by bylo možno se spolehnout. Stejně jako v tomto čase se odehrávající hra o to, komu patří a kdo je za televizí Nova, platí totéž o české politice a jejích parlamentních stranách. Nevyplatí se netrestat zločin, neučinili jsme ani pokus vyrovnat se s minulostí, tak se zločinné jednání a chování staly integrální součástí našeho individuálního i společenského života. Volby 2002 byly jen odrazem a projevem této reality. Volby 2002 snad jen mohly položit otázku těm, kteří ještě zcela neztratili odpovědnost za svůj stát, mají smysl pro fair play a míru věcí, jak dlouho ještě budou mlčet a nic nedělat. 27. června 2002 v Třeštici dr. Čestmír Hofhanzl člen Smírčího soudu Konzervativní strany www.skos.cz 14.7. 2002 15:20:20 - Analýza volebního neúspěchu hledá příčiny porážky
DALSI CLANKY NA TEMA KLAUS DALSI CLANKY NA TEMA VOLBY POSLAT REAKCI |
VOLBY pokračování |
EVROPSKA INTEGRACE xxx |
GLOBALNI OTAZKY xxx |
Slovnicek demokracie xxx |
HOME ZVON xxx |
HOME CLANKY xxx |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|