KGB
|
||||
| Komunistická rakovina Papež se omluvil za dávné křižácké války. Clinton se omluvil za dávný africký obchod s otroky. Kvaśniewski se omluvil za polský masakr Židů před šedesáti lety. Ale Putin se neomluvil za nic, ba ani necekl o komunistických zvěrstvech, které ničily, mučily a zabíjely stamiliony po více než sedmdesát let. Právě naopak! Soudruh Putin nedávno oslavil 10. výročí Ruské federální bezpečnostní služby (nástupkyně sovětské KGB, které on sloužil celý svůj dospělý život za sovětského režimu), vzpomínal "nejživější stránky dějin ruských zvláštních služeb" a nakonec prohlásil, že Rusové "mají být bez studu hrdí na jejich minulost, hrdí na jejich statečné muže a na jejich velké činy". Brzy poté Putinova Ruská federální bezpečnostní služby vydala svůj kalendář pro rok 2002, ve kterém na hlavní fotografii je náměstí Dzeržinského ještě se sochou tohoto hrůzného leninského vraha a otce sovětské tajné policie. A nejen to! Soudruh Putin navštívil severní ruské město Solovky, sídlo ctihodného pravoslavného kláštera, které komunisté navždy zneuctili zřízením svého prvního gulagu. Putin tam pronesl řeč, ve které. pravda, pochválil bohaté dějiny pravoslavné církve, ale neřekl ani jediného slova o tom, co v tom městě komunisté napáchali, natož aby se zmínil o politických vězních, které tam komunisté umičili. A navíc - při jiné příležitosti - Putin ukončil problém s tím, zda Leninova mrtvola by neměla být konečně odstraněna ze svého čestého místa na Rudém náměstí. Kdyby se tak stalo, varoval Putin, říkalo by to Rusům, že "uctívali špatné hodnoty." Ještě jednou: stávající ruští vůdcové nemají ani tu nejmenší omluvu za strašlivou ruskou minulost. "Postkomunistická ruská vláda, jejíž řady zahrnují mnohé bývalé komunisty, je přímým potomkem sovětského režimu, kterému se po 70 letech utiskování podařilo lehce, bez trestu, vyváznout. Nemá žádného pocitu zodpovědnosti vůči obětem komunistické éry, která trvala šestkrát déle než teror nacistický," uzavírají Garry Kasparov a Therese Raphael v článku "Když rudý není mrtvý" (When Red Is Not Dead, National Review, 8. duben 2002). Nejblížek k narovnání s minulostí v Rusku se prý dostala rehabilitační komise, založená ještě před koncem sovětské vlády, která "rehabilitovala" 4,5 milionů lidí. Ale sám Alexandr Jakovlev ve vedení této komise je pesimistický o jejím účinku a v březnu 2002 řekl The Times of London toto: "Oficiální dějiny nadále pamatují Stalina jako velkého vojevůdce, který porazil Hitlera. Nikdo nechce vidět tu skutečnost že (Stalin) zabil 30 milionů vlastních lidí, jejichž většina zmizela beze stopy. Nikdo se neomluvil za to, co bylo spácháno a většině lidí, jak se zdá, ani na tom nezáleží, zda se s touto kapitolou našich dějin vypořádáme." Jinými slovy: komunismus je zhoubná choroba, která zůstává nevyléčena. Když minulé zločiny nejsou trestány a jejich pachatelé či spolupachatelé zůstávají ve vedoucích pozicích, lidé si dělají závěr, že lhát, krást a páchat velkozločiny se nakonec vyplácí. Když národ vidí i na neúplných seznamech spolupracovníků a agentů komunistické tajné policie kdekoho, nevěří nikomu. Když člověk ztrácí víru v člověka, je ztracen. Ano, jen návrat k Bohu jej může spasit. Prof. Dr. Ing. Libor Brom (USA), in Svobodné noviny, červen 2002 In: Samostatná příloha SVOBODNÝCH NOVIN pro nezávislou politickou opozici REBEL (Výběr a archív kritických článků s politickou tématikou pro volné šíření a diskuzi) http://www.volny.cz/ingvesely/ MRAZ PRICHAZI Z KREMLU Francoise THOM Mame se bat Putina? Francoise Thom je historicka, prednasejici na parizske Sorbonne. Je odbornici na oblast byvaleho Sovetskeho svazu, kde stravila 4 roky studii. Je autorkou rady publikaci na vyse uvedene tema. Z francouzskeho originalu prednasky Faut-il avoir peur de Poutine? Prelozila Michaela Freiova. Jen zridka byva rozpor mezi verejnym minenim a nazorem odpovednych politiku tak velky, jako je tomu u fenomenu Putin. Tento rozpor znamena, ze verejne mineni je citlive na urcite, zvlaste otresne aspekty cinnosti noveho ruskeho dirigenta, jako je nasili pachane kazdodenne v Cecensku. Odpovedni muzi Zapadu se drzi v diskusi zpatky: Clintonova - Goreho administrativa je spokojena, ze byl znovu uveden do chodu proces odzbrojeni, Evropane se nechavaji presvedcit o potrebe "branit evropskou civilizaci" proti "extremismu" a "terorismu". Zapominaji prilis rychle, ze Putin je zkuseny dustojnik KGB a ze jednou z taktik, kterou KGB vstepuje svym dustojnikum, je umeni projevovat pred predstaviteli opacne strany nazory, ktere radi slysi. Putinova retorika nevyjevuje o jeho osobnosti nic nez obal. Ruskeho presidenta je treba soudit podle jeho cinu. NASTUP Podivejme se nejprve, jak se dostal na spici statu. Vsechno ma svuj pocatek patrne v breznu 1999, kdy Jevgenij Primakov (viz. NECENZUROVANE NOVINY 02/2000 "KDO CHCE VLADNOUT SVETU", strana 27-32, www.cibulka.cz ) zacal davat najevo sve presidentske ambice a vrhl na scenu prostrednictvim generalniho prokuratora Skuratova halasne korupcni afery, ktere mely otrast jelcinovym kremelskym klanem. Prave v tomto okamziku jmenoval president Boris Jelcin Vladimira Putina do cela Bezpecnostni rady. Valka v Kosovu mohla zdesateronasobit hrozbu, kterou v ocich Kremlu predstavoval Primakov: neco takoveho skutecne mohlo podnitit vlasteneckou vlnu, ktera se v zemi zacala zvedat. Navic si Primakov snazil zajistit naslednictvi. V Kremlu vzklicila myslenka vytrhnout Primakovovi z rukou rizeni zeme, vyuzit tohoto momentu a zorganizovat naslednictvi konformnejsi se zajmy Rodiny. Tak se zrodila idea male vitezne valky v Cecensku. Primakov byl zbaven jugoslavskeho dossier a pak odstaven. Cecensky vpad do Dagestanu na zacatku srpna 19991) byl zjevne vysledkem provokace: jak jinak lze vysvetlit, ze ruske oddily strezici hranici mezi Dagestanem a Cecenskem byly stazeny a umoznily Cecencum volny pruchod? A prece, tak jako casto na Rusi, za jednim komplotem se skryval druhy. Iniciatori dagestanskeho scenare - Berezovskij a ostatni clenove Rodiny - stejne jako jejich cecensky protivnik (a vedomy spoluhrac) Basajev zcela urcite nepredpokladali skutecnou valku. Afera mela skoncit dohodou a prosazenim naslednika prijatelneho pro tento klan, napr. generala Lebede. Ale scenar se zvrtl ve prospech noveho centra moci, jez se tajne ustavilo behem jara 1999 a zorganizovalo se kolem tvrdeho jadra z lidi z kontrarozvedky pro boj proti vnitrnimu a vnejsimu nepriteli FSB, armadni rozvedky GRU2) a generalniho stabu ruske armady. 9. srpna 1999 byl slaby predseda ruske vlady Sergej Stepasin (viz. NN 02/2000 "KDO CHCE VLADNOUT SVETU", strana 27-32), ktery kratce pred tim vystridal ve funkci Jevgenije Primakova, nahrazen Vladimirem Putinem, proti cemuz nemohl jelcinovsky klan nic namitat, jelikoz Putin ucinne podporoval utoky na generalniho prokuratora Skuratova, vysetrujiciho kremelskou mafii.3) Jenze Putin potreboval skutecnou valku, ne jen simulovanou, jak se puvodne planovalo. 9. a 13. zari 1999, po zniceni "vahabitskych" vesnic, otrasly nekolika ruskymi mesty smrtici exploze. Bez nejmensiho dukazu z nich Putin obvinil Cecence, pricemz sahl k mluve prokuratora Vysinskeho: "Nelze je ani nazvat zviraty, a pokud to jsou zvirata, jsou postizena vzteklinou." Uz v tomto obdobi se atentaty zdaly podezrele rade pozorovatelu v Rusku i v cizine. Tim spise, ze 22. zari chytila FSB za ruku pachatele, ktery instaloval vybusniny v budove v Rjazani.4) Putin ovsem tuto partii vyhral: 23. zari se Rusko vrhlo do nove valky proti Cecensku, tentokrat s masivni podporou verejneho mineni rozzhaveneho do bela. Diky sve alianci s armadou byl Putin behem valky neodstranitelny, i pro sameho Jelcina nedotknutelny, a uz neprestal surfovat na vlastenecke vlne. Primakovci nikdy nevyhrali bitvu o sdelovaci prostredky; a ted, behem nekolika tydnu, byl silny primakovsko - luzkovovsky blok roztrhan na kusy utoky ORT, vsemocneho medialniho retezce Berezovskeho: Luzkov byl vyhlasen za vraha a televize predvedla Primakova ochromeneho houserem, zatimco Putin byl prezentovan jako jakysi Bruce Willis na rusky zpusob. Provladni strana, kompletne sestavena teprve v zari 1999, prudce stoupala v pruzkumech verejneho mineni, i kdyz nemela sebemensi program krome vyhlazeni Cecencu a odplaty vuci Zapadu. 18. prosince, behem schuze bezpecnostnich cinitelu, si uz Putin mohl potesene mnout ruce: "SKUPINA DUSTOJNIKU BEZPECNOSTNI RADY BYLA TAJNE POVERENA INFILTROVAT JISTOU ZLOCINECKOU ORGANISACI (TO ZNAMENA RUSKOU VLADU) A SPLNILA TUTO PRVNI MISI USPESNE". O nekolik dnu pozdeji ho Jelcin ucinil svym nastupcem… Operace byla provedena s ohromujici rozhodnosti, brutalitou a bez skrupuli. Ti, kdo ji vykonali, prokazali mimoradny talent pro manipulaci verejneho mineni (podle druhu publika se Putin opakovane dokazal "prodat" jako neoandropovsky cekista nebo jako novy Pinochet!) a zvlaste - coz je v postkomunistickem Rusku novinka - pro bezchybnou disciplinu. To je treba mit na pameti, kdyz se ptame, co se da od Putina ocekavat. RETRO-SOVETSKY PARFEM Jakmile se Putin ocitl na vrcholu statni moci, neztracel cas. Krok za krokem podnikl v zemi tazeni - metodickym, byt kamuflovanym zpusobem. Prospikoval Kreml petrohradskymi cekisty, az pote, co odstranil jejiho sefa Borodina, dostal pod kontrolu i Hospodarskou spravu; jde o instituci klicoveho vyznamu, nebot distribuuje prebendy poslancum a dalsim vysokym statnim funkcionarum a umoznuje ovladat statni aparat. Na konci ledna uz Putin vymenil vetsi cast presidentovych reprezentantu v guberniich. Ti nevahali a prispechali s ukony loajality vuci novemu panovi v Kremlu. Guverner regionu Tomsk sel tak daleko, ze slibil, ze guverneri "zaridi, aby byl zvolen v prvnim kole".5) A Rada federace to skutecne vykonala. Navic aliance s komunisty z 18. ledna 2000 mu zajistuje kontrolu Dumy, o cemz se Jelcinovi nikdy nesnilo. A armada? Putin je pro vojaky velmi dobre prijatelny; uz obnovil vojensko-politickou vyuku ve skolach, povolal zalozniky a zdvojnasobil rozpocet ministerstva obrany; nenasloucha hlasum, aby tolik nepopoustel uzdu armade. Svedectvim je dekret ze 7. unora 2000, ktery vraci funkce specialnim sluzbam Federalni bezpecnostni rady, poverenym kontraspionazi v armade; od nynejska maji tyto sluzby "eliminovat negativni fenomeny v armade". Tato formulace v komunistickem ptydepe znamena obnovu sovetskeho stylu armadniho dohledu s jeho spiclovskymi sitemi a kvotami udani a zatceni.6) Od cervna 1999 vytvoril Putin uvnitr specialnich sluzeb sekce poverene dohledem nad tiskem. Ty maji zakladat materialy nanovinare, identifikovat jejich zdroje, odhalovat jejich pseudonymy, nachazet jejich zdroje prijmu. Zvlastni pozornosti se tesi Internet: ministerstvo vnitra nevahalo zorganizovat policejni staru u majitele udajneho rebelantskeho hnizda. Zjevne se jelcinovska glasnost stane pouhou vzpominkou: 17. ledna 2000 podepsal Putin dekret, ktery opravnuje 40 ministru a aparatciku klasifikovat stupen utajeni informaci podle vlastniho uvazeni. Funkcionari odpovedni za uniky informaci budou postihovani.7) Inteligence se vyviji masivne pro - putinovskym smerem, i kdyz ne vzdycky spontanne: reziser Mark Zacharov napriklad obdrzel z Kremlu telefonat s vyzvou, aby prijal misto u Putina. Prijal je a na svou obranu uvadi, ze chtel zajistit preziti svemu divadlu. Ale velmi mnoho predstavitelu "tvurci inteligence" je spise stastnych, ze se vraceji stare dobre sovetske zvyky: jak odolat, kdyz je president ujistuje, ze "jejich slova maji velky spolecenskopoliticky vyznam" a kdyz narika nad tim, ze nejsou "integrovani do systemu statnich oceneni" (ITAR-TASS 1. brezna 2000); a kdyz to rika jim, kteri se citili za Jelcinova rezimu tak zanedbavani? Profesori petrohradske university se sami chopili pera, aby se dozadovali cenzury satirickeho televizniho vysilani, ktere prirovnali k informacnim Kasparkum, pod zaminkou, ze zpochybnuje prestiz sefa statu. To Putinovi umoznilo, aby se do veci vlozil a zaujal pozici obhajce svobody projevu, tak jako kdysi Stalin paternalisticky mirnil sve nejhorlivejsi lokaje. A samozrejme nezapomenme na specialni sluzby policie. Putin zatim jeste nemel odvahu odstranit Rusajla, ministra vnitra blizkeho Berezovskemu, ale - v souladu s osvedcenou komunistickou byrokratickou taktikou - se jej uz strani, odstranuje jeho priznivce a provadi cistku v centralnim aparatu ministerstva vnitra (MVD). Klicove posty FSB (nova ruska kontrarozvedka, nastupce KGB – boj proti vnitrnimu a vnejsimu nepriteli) kontroluje klan cekistu, kteri vyrostli v Putinovych stopach. Uvnitr FSB navic, tehdy jeste prozatimni president, vytvoril nove reditelstvi poverene propagandou. Soucasne vytvoril ozbrojene rameno FSB, Stredisko zvlastniho poslani, a posilil Reditelstvi vnitrni bezpecnosti, ktere dohlizi na dustojniky FSB: ti k nemu nejsou vzdycky loajalni a on to vi.8) Ozivil praktiky 5. spravy KGB neblahe pameti (tento organismus byl poveren persekuci disidentu); naridil FSB nasadit bunky do politickych stran, zaradit spicly do doprovodu politickych osobnosti a zintenzivnit verbovani novinaru. Vedle masivniho sovetskeho dedictvi Putin pouziva take nove, postkomunisticke nastroje: armadu financnich uredniku o 32 000 osobach, kterou lze po libosti vypustit proti vsem potencialnim politickym odpurcum. 6. ledna 2000 (tedy sest dni po prevzeti moci) ziskal "Fisk" (a sedm dalsich specialnich sluzeb vcetne tajne presidentske sluzby a tajne sluzby Parlamentu) pravo umistovat odposlouchavani a kontrolovat elektronickou postu. Putin se take chysta vytvorit novou super-policii, poverenou "bojem proti korupci na nejvyssich mistech". MVD (ministerstvo vnitra) bylo mj. povereno zajistovat "vhodne" volebni kampan a dohlizet na ideologii ruznych kandidatu; prestupnici jsou predavani soudu. Volebni komise na vsech urovnich vyjadrily spontanne sve prani prijmout do svych rad reprezentanty tohoto ministerstva a urady maji povinnost tomuto pozadavku vyhovet.9) CO LZE OD PUTINA OCEKAVAT? Putinovi privrzenci v Rusku i na Zapade vycerpavaji svou vyrecnost na to, aby presvedcovali sve zneklidnene posluchace, ze Putinova kagebacka minulost nebude mit zadny vyznam. Naopak: jeho formace v KGB mu vstipila pragmatismus a siri pohledu, kterou aparatcici postsovetskeho obdobi neznaji. Tento optimismus je proto treba mirnit. Putin sel nabidnout sve sluzby KGB ve veku 17 let. Tak ranne rozhodnuti vstoupit do organizace, o niz vsichni lide v SSSR vedeli, ze je kriminalni povahy, vyjevuje vzacnou vuli k moci u adolescenta, ktery se nevyznacoval zadnym zvlastnim nadanim. Jake jsou skutecne duchovni a moralni zaklady, charakteristicke pro cekisticke prostredi? Staci strcit nos do archivu KGB, aby se mytus pragmatismu rozptylil: tento organismus byl nejobskurantnejsi a jeste zkamenelejsi, nez komunisticke ptydepe ruznych oddeleni Ustredniho vyboru. Putinova minulost je prevelice dulezita, ale ne pro ty duvody, ktere uvadeji apologeti KGB. Cekisticka mentalita se u neho projevuje absolutni virou v manipulaci: "JSOU TRI ZPUSOBY JAK JEDNAT S LIDMI", rekl jednou laskovnym tonem: "ZPEV, VODKA A HROZBA VRAZDOU".10) Z toho vyplyva, ze nevaha postavit se do cela boje proti korupci pote, co obsadil klicova mista ve dvou organizacich, jez patri k nejproslulejsim mafianskym strukturam v celem Rusku; na petrohradske radnici a v Hospodarske sprave Kremlu; ukazuje to, jak ucinne uvedl do praxe tuto filosofii a umel zavrit usta novinarum: SLOVO PRO NEJ NEVYJADRUJE MYSLENKY NEBO CITY, ALE JE CISTE JEN NASTROJEM MANIPULACE DRUHYCH. Tak se vysvetluje jeden z putinovskych paradoxu, ktery sokuje pozorovatele - totiz jeho schopnost rici jeden den jednu vec a za par dni jeji naprosty opak.11) Reformatori i komuniste v Rusku jsou tim zmateni: kazdy z obou taboru si predstavuje, ze muze Putina ziskat, horlive podporuje "dobreho" Putina proti neblahym vlivum opacneho tabora. Pripomenme si, ze jsou to presne ty metody, jichz uzival Stalin, aby udrzel svou tyranii. Ze sve cekisticke praxe si Putin odnesl HLUBOKE POHRDANI LIDMI, jez Zapad poklada za pragmatismus. Tento clovek, ktery na Novy rok rozdava svym oddilum v Cecensku lovecke noze, ujistuje, ze chce vstipit Cecencum "krasu a dobro". Ten, kdo vedome dal ruskym politikum pravo vyjadrovat se v jazyce sebranky, vytvari s velkou vlasteneckou fanfarou organ povereny hajit cistotu ruskeho jazyka ohrozeneho ... anglikanismy!12) Ten, kdo PRONESL PRIPITEK NA STALINOVU POCEST (!!!), predstira obdiv ke Galine Starovojtovove, jedne z nejrespektovanejsich osobnosti demokratickeho hnuti, jez byla zavrazdena. Clovek, ktery velebi dobrovolniky pro jejich "moralni hodnoty", prohlasil: "Podstatny je ucel, a prostredky, ktere k nemu vedou, jsou jen malo dulezite."13) Ze sve minulosti u KGB si Putin rovnez odnesl paranoidni pohled na mezinarodni vztahy: prave s nim se vraci klasicka sovetska distance mezi "nimi" a "nami", leninisticky amalgam politickych odpurcu a "zradcu"14), koncepce jedine Rusi, jez celi "nepratelskemu okoli"15), presvedceni, ze plati jen politika sily, coz se tyka i vztahu k demokratickemu Zapadu. O Putinovych vladnich projektech se vi malo. Jeho asistenti vysvetluji, ze detailni program by byl vystaven kritice, a Rusove jsou - podle nich - "unaveni konfrontaci". To, co potrebuji, jsou "spolecne hodnoty, ktere davaji prednost rozvoji statu a mocnemu duchu naroda".16) Je treba "formovat v Rusku ducha jednotneho vedeni" (otevreny dopis z 26. unora 2000). Prival putinovskych formulaci nevylucuje obcas temne souvislosti: tak totiz podle neho je i cecenska valka "dulezitym krokem k suverenite prava"; ale "je to jen prvni krok, po nemz prijdou dalsi".17) At Putin rika cokoli, o lekcich ze sovetske tragedie desitek milionu povrazdenych prilis nepremysli, protoze to by nemohl prohlasit: "Cim silnejsi je stat, tim svobodnejsi je clovek"18), ani by nemohl vypustit ze svych - udajne pravnickych - ust tuto perlu: "Moc statu a moc justicnich organu predstavuji jednotny mechanismus".19) Rusove sni o "jednote" a o "konsolidaci" a Putin urcuje, ze Rusove zjevne nemaji pravo na prilis velky pocet politickych stran. Vypada to spise tak, ze by prozatimni president daval prednost systemu dvou stran: nejradeji by videl, aby politickou scenu okupovala jeho strana, "Jednota", a komuniste. Pokud jde o program, jsou tyto dve skupiny stezi rozeznatelne jedna od druhe, takze lze pochybovat, zda by se jednalo o dvoustranicky system anglosaskeho typu; spise by to prineslo obnoveni jednoty strany a statu.20) Muzeme vestit budoucnost Ruska sledovanim balonku, jez v posledni dobe vypustil tisk, protoze ty naznacuji smer vetru a mozna vyjevuji obrysy onoho "silneho statu", ktery Putin slibuje vybudovat. "Iniciativy mas" odhaluji vice nez navrhy presidentskeho kandidata. 26. unora 2000 adresovala skupina guverneru prozatimnimu presidentovi otevreny dopis, v nemz navrhuje ustavit sedmilete funkcni obdobi presidenta, volit presidenta neprimo, tedy ne uz obcany, ale znormalisovanym parlamentem, nahradit Radu federace poradni Radou statu a volit Dumu vetsinovym systemem, ktery si vynuti prechod na system dvou parlamentnich politickych stran. Soucasne tato skupina navrhuje odstranit volbu guverneru a preskupit regiony Ruske federace, cimz by se podarilo potlacit narodni republiky. Pokud jde o sedmilete obdobi, dal se uz Putin slyset, ze by tomuto navrhu pral. Pokud jde o guvernery, ponechal by jejich volitelnost, ale zbavil by je podstatne casti moci, kterou by prenesl na presidentske reprezentanty (byl by to ekvivalent druhych tajemniku za sovetske ery). Co se tyce ekonomiky, zduraznuji optimiste liberalismus putinovskeho "think-tanku", vedeneho Germanem Grefem21); pesimiste zvazuji skutecnost, ze Oddeleni hospodarske kontrarozvedky Bezpecnostni rady upravovalo hospodarsky program pristi vlady a ze velka temata, jez tento organ sleduje, Putin opakuje.22) Pokud jde o socialni zalezitosti, bude Putin nejspis take uprednostnovat vojensko-cekisticke metody; tak nedavne rozhodnuti vlady vyzyva vojenske jednotky, aby "adoptovaly" male sirotky nebo deti svobodnych matek uz ve 14 letech.23) Z cetby Putinovych textu je jasne, ze preje-li si prosperitu Ruska, neni to ani tak proto, aby se ruskym obcanum dobre darilo, ale spise proto, ze bose obyvatelstvo by nemohlo vybudovat supervelmoc (viz. NN 02/2000 "KDO CHCE VLADNOUT SVETU", strana 27-32); navrhuje-li navrat k "moralnim hodnotam", pak proto, ze jsou - podle neho - "zakladnou patriotismu". Tyto jeho texty pusobi zneklidnujicim dojmem autoritarstvi. Jediny ekonomicky navrh, ktery se vynoruje z manifestu z 26. unora 2000, je vyhotoveni inventare statnich zdroju! Oblibeny Leninuv slogan "inventarizace a kontrola" prichazi, jak se zda, znovu ke slovu. Bezprostredni cil Putinovy zahranicni politiky je jasny: v prvnim tahu obnovit Sovetsky svaz a soucasne si zajistit pasivitu Zapadu i - proc ne - jeho hospodarskou pomoc. V listopadu 1999 Putin prohlasil, ze "strategicke zajmy Ruska zahrnuji regiony na jih od Ruska i oblasti Baltu". Ve svem programu z 26. unora 2000 vyhlasuje, ze slabe prostredky Ruska nijak neprekazeji tomu, aby se zeme pustila do "vnejsi politicke expanze v pozitivnim smyslu toho slova". 1. prosince 1999 prijala Duma v prvnim cteni navrh zakona, nazvany "Podminky soudrznosti Ruske federace a vytvoreni noveho uzemniho utvaru uvnitr teto Federace". Tento zakon nejen narizuje nove propojeni "subjektu" federace, ale pocita i s moznym zaclenenim cizich statu nebo uzemi patricich temto statum do teto federace (clanek 4).24) Nova bezpecnostni doktrina Ruska rika, ze bude "chranit prava Rusu v cizine prostredky politickymi, hospodarskymi I JINYMI". Diky tomuto navrhu, ktery Duma 17. kvetna 1999 prijala, tento zakon formuluje oficialni politiku vuci Rusum v cizine. Podle zakona RUSKO MUZE OPATRIT SVYM OBCANUM V CIZINE PROSTREDKY K USTAVENI MISTNI SPRAVY.25) Dalsi vyznamny detail: Putin navrhuje specialnim statnim sluzbam CEI, aby se sjednotily pod strechou Bezpecnostni rady a vytvorily "zatatou pest", samozrejme pod zaminkou "boje proti terorismu". Vytvoreni tohoto "antiteroristickeho centra" se predpokladalo v kvetnu 2000.26) Ze souboru uvedenych prvku LZE PREDPOVEDET POLITIKU AKTIVNI SUBVERZE VUCI STATUM "BLIZKE CIZINY", kamuflovane jako boj vnitrnich frakci, napr. odvetou ruskych mensin, jez si cini narok na "pravo na sebeurceni". Tento "PREDNI CIL" - abychom uzili oblibenou terminologii pana Putina - se vysvetluje novou interpretaci mezinarodnich vztahu ruskymi elitami. Ty si zacinaji uvedomovat sterilitu a kontraproduktivnost sveho otevreneho retorickeho antagonismu vuci Zapadu. Zacinaji pomalu chapat, ze ve sve geopoliticke zaslepenosti prehledly dulezitost fenomenu globalizace a "noveho svetoveho radu".27) Vliv zvlastnich sluzeb na zahranicni politiku, na nez se Putin patrne orientuje, je evidentni. Udrzuje ho neustale vedomi slabosti Ruska a nutnosti vyhnout se padu do naruce Spojenych statu jako jejich spojenec. Odtud plyne ona prednostni volba neprimych prostredku: radeji diskretne stavet Evropu a Cinu proti Washingtonu a zustavat v zakulisi, nez se poustet do marnych verejnych vyzev k "multipolarite".28) Rusko musi konstruovat "strategickou unii s Eurasii a prenechat nebezpecnejsi ulohu konkurenta Spojenych statu silnejsim zemim... Cely boj za "narodni zajmy Ruska" nemuze byt jiny nez skryty... RUSKO SE MUSI DRZET SKRYTEHO ODPORU a oponovat ‚agresorovi‘ TAK, ABY NEZAHLEDL JEHO RUKU ZA PREKAZKAMI, NA NEZ NARAZI. "29) RUSKO SE TEDY ORIENTUJE NA POLITIKU ZALUDNE OPOSICE VUCI ZAPADU A STREZI SE ODHALENI, JEZ BY VYPROVOKOVALO ORGANISOVANOU REAKCI A EKONOMICKE SANKCE. Rozchod s primakovskym dedictvim je spise zdanlivy, ne tak skutecny. Ozivuji se pouta se starymi sovetskymi klienty. Rusko podepisuje 10. unora 2000 smlouvu se Severni Koreou, jez nahrazuje smlouvu z roku 1961 a je odpovedi na americky projekt TMD (Theatre Missile Defense) proti nuklearni hrozbe ze strany Severni Koreje. Den po navsteve ruskeho ministra zahranici oznamuje Pchongjang, ze ozivi svuj vojensky nuklearni program, pokud se Spojene staty rozhodnou revidovat smlouvu ABM z roku 1972. Zirinovskij30) 7. unora prohlasuje, ze obdrzi od Saddama Husseina prava pro ruska plavidla kotvit na irackych namornich zakladnach. V teze dobe se Vietnam, ktery se odvraci od reforem, priblizuje Rusku, s nimz uzavira "strategicke partnerstvi" vyhlasene 14. unora 2000 behem navstevy ruskeho ministra zahranici Ivanova v Hanoji. Ruske namorni jednotky se budou moci vratit na zakladny v Sam Ranh31) a v Syrii. V obave, ze navraceni Kurilskych ostrovu, jez slibil Jelcin, by posililo pozici Japonska vuci Pekingu a usnadnilo jeho alianci s Washingtonem, dava Moskva Tokiu najevo, aby nepocitalo s ustupky Ruska v teto oblasti.32) Uz od lonska reaktivovalo Rusko prodej zbrani, a to starym zakaznikum SSSR. V cervenci 1999, v okamziku, kdy Izrael zahajil mirova jednani s Damaskem pote, co nalehave zadal Moskvu o zprostredkovani, prodava Rusko Syrii - za 1,25 miliardy dolaru - letadla MiG-29, SU-27, tanky T-80 a protivzdusne rakety S-300. Iran a Spojene arabske emiraty pomohly tuto smlouvu financovat - za moskevske asistence. Soucasne Rusko podepisuje smlouvu s Irakem ve vysi 160 milionu dolaru na posileni jeho protivzdusne obrany. Dodava Indii bombardery Tu-22, bitevni letadla, rakety a ponorky. Obnovuje dodavky zbrani marxistickemu rezimu v Angole. V rijnu 1999 se konaji prvni cinsko-ruske manevry.33) Prvni cizinec, s nimz se Putin jeste jako prozatimni president setkal, byl cinsky ministr obrany. "Kreml se rozhodl ucinit maximum pro to, aby se Cina stala vojenskou mocnosti prvni tridy".34) Rusko vyznamne zasobilo Cinu torpedoborci vybavenymi raketami SSN-22, schopnymi zasahnout americka letiste. To vsechno Putinovi nijak nebrani v tom, ze POKRACUJE VE STAREM SOVETSKEM PROJEKTU: ROZBITI NATO ROZDMYCHAVANIM NESHOD MEZI WASHINGTONEM A EVROPANY, TLAKEM NA EVROPU, ABY SE VZDALA VAZBY NA SPOJENE STATY ve prospech politiky konformnejsi pranim Kremlu a POVZBUZOVANI AMERICKYCH OBAV O BUDOUCNOST ATLANTICKE ALIANCE. Moskva se rozhodla tlacit na dva neuralgicke body: Kosovo a americky projekt protiraketove obrany. 30. prosince 1999 Milosevic prohlasuje, ze si Srbsko podrzi kontrolu nad Kosovem. Jehogeneralove ohlasuji na letosni cerven navrat "srbskych oddilu" v souladu se smlouvou z 9. cervna 1999 mezi NATO a Belehradem. A toto pritvrzeni ze strany Belehradu nasledovalo po navsteve ruskeho ministra obrany Sergejeva v Jugoslavii 23. prosince 1999 - po navsteve, pri niz se diskutovaly dodavky jugoslavske armade: slo o nove protivzdusne rakety a letouny SU-27 a MiG-29. Rusti vojensti predstavitele neskryvaji svuj umysl "vybudovat u Pristiny vojenskou zakladnu".35) Tutez navnadu sblizeni s NATO, naznacenou v unoru, lze vysvetit vuli Moskvy vyuzit do krajnosti odpor Evropanu vuci americkemu rozhodnuti revidovat smlouvu ABM. Tvari-li se Moskva, ze chce ozivit vztahy s NATO, pak proto, ze DOUFA VE ZDURAZNENI SVARU. V ocich ruskych elit totiz samotna americka pritomnost na evropskem kontinente brani pohlceni zapadni Evropy ruskym horizontem. Tento pohled, ktery je plne v sovetske tradici, vyjevuje jedna Putinova poznamka ke Clintonovi, pronesena loni v listopadu: "Vy mate severni Ameriku a jizni Ameriku, vy mate Afriku a Asii. MOHLI BYSTE NAM NECHAT ALESPON EVROPU."36) Tak jako v pripade "blizke ciziny", energeticka zavislost Evropanu na Rusku ma zajistit jejich povolnost. Timto DURAZEM NA REINTEGRACI STAREHO SOVETSKEHO IMPERIA POD HEGEMONII MOSKVY a na oziveni euroasijskeho projektu chce putinovska ekipa dat geopolitickou odpoved na problem globalizace. Bere ale pritom do uvahy dopady, jez bude mit na Rusko pojem "noveho svetoveho radu", formulovany presidentem Bushem po operaci "Poustni boure": podle tohoto pojmu se mezinarodni spolecenstvi automaticky postavi proti tem, kdo porusuji svetovy poradek, proti jakymkoli agresorum - at jsou to stari spojenci nebo odpurci. Ruske elity si vyvodily zaver z valky v Kosovu: NEJDULEZITEJSI JE OVLADAT INFORMACE. Vsecko v posledku spociva na "komunikaci" (viz. NN 17/2000: "III. SVETOVA VALKA O VEDOMI LIDI UZ DAVNO ZACALA", strana 17 – 23). Prave proto bylo nutne, aby se Rusko prezentovalo jako obet agrese jeste predtim, nez obnovilo valku v Cecensku: proto umoznilo vpad do Dagestanu a tzv. cecenske atentaty v Rusku. Dnes Putinova ekipa, osmelena vnitrnim uspechem sve propagandy, ROZJIZDI VELKOU OPERACI VYLEPSENI OBRAZU RUSKA V ZAHRANICI.37) Konstatujeme uz prvni efekty teto kampane. Moskevska propaganda, odlehcena o marx-leninsky balast, ale stale disponujici starymi sitemi a technikami sovetskeho vlivu, slibuje velky uspech. " Co delat - tvari v tvar Putinovu Rusku? Tento clovek, ktery vybudoval svuj politicky vzestup na nenavisti a na vyzvach k vyvrazdeni jednoho celeho naroda, ma sanci ukovat nastroje totalni moci. Podari se mu skutecne vydobyt diktatorsky stat, jehoz kostru rozeznavame uz po nekolika mesicich vlady? V Rusku uz mnoho iniciativ skoncilo v pisku. Nekteri Jelcinovi oblibenci uz zkouseli - nicmene marne - "obnovit vertikalu moci".38) Nelze take zapominat na nesmirnou ruskou netecnost, ktera je pro putinovsky projekt nebezpecnejsi nez nejaka - nepravdepodobna - aktivni opozice. Putin ma ovsem jiste "kvality", jez z neho mohou ucinit diktatora tak byrokratickeho statu, jakym Rusko je. Umi usilovne pracovat, umi se soustredit na detaily, ma talent manipulovat, rozhodovat, predstirat, vynika obojakosti a brutalitou i nezbytnou vuli k moci. Staci, kdyz jeho voluntaristicky pristup probudi horkost z nejakeho vnitrniho planu, a uz bude v pokuseni ji kompenzovat politickou agresi navenek: pro ruske dirigenty bylo casto snazsi rozsevat bouri venku nez vladnout doma. To vse vyvolava obavy, ze Putin po svem bleskovem vzestupu muze byt rychle zatracen. Uvazme, ze prinejmensim na Zapade muze narazit na opozici, ktera se nenajde v Rusku. Nicmene cesta appeasementu, na kterou se - jak se zda - vrhaji odpovedni lide Zapadu, MUZE POUZE A JEDINE POVZBUDIT DALSI ZLOCINY. Evropa by nemela tolerovat nestydatost ruskych vudcu, kteri vyuzivaji jeji jmeno, aby zduvodnili zlociny pachane proti cecenskemu lidu. Putinovske ulety vyzaduji bdelou odpoved, pevnou a SLADENOU odpoved Zapadu. V zadnem okamziku, a zejmena na zacatku, NELZE PRIPUSTIT, ABY SI MOSKVA MYSLELA, ZE POLITIKA SILY SE JI VYPLATI VIC NEZ POLITIKA SPOLUPRACE. A presto se v ruskych zalezitostech Zapad stale nechava ukolebavat iluzemi jen proto, aby se vyhnul realite, ktera je stale znepokojivejsi.
|
||||