KGB
|
||||
|
MINISTERSTVO BEZPECNOSTI RUSKA /MBR/ A TI KDO MU VELI Nejmocnejsim muzem v celem Rusku je v soucasne dobe Viktor Barannikov, ministr bezpecnosti. Stale vladne nejvetsi a nejagresivnejsi tajne sluzbe na svete. Vratil diky svym pakam FABSI do sfery sveho vlivu a pestuje uzke neformalni kontakty se zahranicni spionazni tajnou sluzbou SVRR, podrizenou Primakovi. (Nebo to ve skutecnosti bylo prave naopak a za vsim od pocatku stala mocenska skupina kolem Jevgenije Primakova? - pozn. NN). Stara garda KGB se v ramci Barannikova noveho MBR znovu postavila na nohy. Pred pucem byl Barannikov malo napadny. Jeho ministerstvo o nem pouze sdeluje, ze pracoval v hodnosti generala milice v operativnim boji proti kriminalite. O politiku se pry nikdy nezajimal (!!!). Z jinych pramenu se ovsem sklada ponekud odlisny obrazek. Podle neho je general Barannikov byvaly nomenklaturni komunista a stary pritel Jelcina. Stejne jako on pochazi i Barannikov z provincie. Naposledy byl general sefem milice v Azerbajdzanu, kralovstvi drog a organizovane kriminality. Ten, kdo prezil takovou funkci, rika se v Moskve, je zkorumpovany na nejvyssi miru. Na ruskem Ministerstvu vnitra se poukazuje na to, ze vysoci vudci mafie mohou pri kriminalnich cinech pocitat s podporou Ministerstva bezpecnosti. "Tady tece hodne penez", rika americkemu Playboyi major policie Vasilij Cerikov z oddeleni pro boj proti drogam, "moc penez". Cerikov ovsem odmita vsechny famy, ze by se byvali lide KGB spolcili s 600 nejmocnejsimi „zlodeji pod zakonem„ – predaky ruskych zlocineckych klanu. "Zlodeji pod zakonem", rika Cerikov, "nejsou napojeni na dustojniky KGB. Jsou ve spojeni s mocnymi na Ministerstvu bezpecnosti". Coz jasne receno znamena: Kadry Ministerstva bezpecnosti KGB/MBR jsou ciste, ale jejich nove vedeni pod Barannikovem je podezrele z korupce. Barannikovych 50 000 dustojniku, 90 000 techniku a uredniku a nejmene 240 000 muzu vojska spolu s 10 miliony udavacu staci na to, aby bylo mozne udrzet pod kontrolou obrovske uzemi ruske federace a ponechat si informacni monopol, v nemz se vsechna hlaseni pouhych 35 bojovniku proti drogam a korupci z Ministerstva vnitra ztrati jako zrnko pisku. Vsechna byvala oddeleni KGB i dnes setrvavaji uvnitr Barannikova uradu MBR, prestoze mnoha musela z kosmetickych duvodu zmenit nazev. Povestna 5.sprava, ktera kdysi pod vedenim vlivneho stalinisty Filipa Bobkova infiltrovala literarni krouzky, kulturni debatni kluby a vedecka sympozia, pronasledovala disidenty a dokonce i zakladala v Leningrade diskoteky, aby si udrzela subkulturu mladeze pod kontrolou, nebyla zrusena, nybrz prejmenovana. Dnes jsou tito fizlove myslenkove policie vedeni jako pododdeleni T neboli teror pod 2. hlavni spravou – ale na jejich praci se nic nezmenilo. Jak taky? Nikdo z jejich dustojniku nebyl propusten!!! "Jsou to prece vsechno schopni lide", rika Playboyi reditel MBR Cernenko. "Byli bychom hloupi, kdybychom se jich zbavili". Velmi aktivni je v soucasne dobe 6.sprava. Puvodne ji prislusel boj proti hospodarske spionazi. Ale protoze se v ruskych tovarnach, laboratorich a projektovych kancelarich uz davno nevyvinulo nic, co by nekoho za hranicemi zeme zajimalo, bylo 6.oddeleni nakonec temer bez prace. Pak, ale dostala tajna sluzba genialni napad nakoupit prostrednictvim teto spravy podily (kde na to ziskali tolik penez? - pozn. NN) novych joint-ventures (spolecnych podniku se zahranicnimi investory). Ministerstvo bezpecnosti MBR kontroluje podle udaju specialistky KGB Jevgenije Albacove temer 80% (!) investic v novych bankach, na burzach a v koncernech. 6.sprava MBR se stala financne mocnou holdingovou spolecnosti "rudych krys" a tim jim zajistuje vliv po celem svete..... (A tim i v CR - pozn. NN) Neotresena politickym obratem zustala i 7.sprava. Jeji pracovnici se nazyvaji „cmuchalove„, protoze nedelaji nic jineho, nez ze sleduji a odposlouchavaji ruske i zahranicni obcany. Kdyz se jednou Gorbacovuv nejprominentnejsi poradce Alexandr Jakovlev (byval 10 let velvyslancem Sovetskeho svazu v Kanade) chtel nerusene bavit s dezerterem z KGB generalem Olegem Kaluginem, vybral za misto schuzky frekventovanou krizovatku, kolem niz krouzilo podle aktu tajne sluzby plnych 72 (!) fizlu s naspicovanyma usima a elektronickym odposlechem. Skutecne vyclenena byla z MBR jenom 9.sprava ("osobni ochrana"), ktera byla aktivne zapojena do nepodareneho srpnoveho puce. Jeji byvaly reditel, general Jurij Plechanov, je zatcen, protoze letel spolecne se skupinou spiklencu na Krym a tam drzel Gorbacova v domacim vezeni. Jenom on mohl udelit prezidentove telesne strazi povel, aby Gorbacova uveznila v jeho letnim sidle. Dnes veli telesne strazi noveho prezidenta v Kremlu generalporucik Alexandr Korsakov. Je prekvapujici, ze vedouci pozici ma nyni v kremelskem veleni zvlastni jednotka Alfa, ktera je odpovedna za krvavy masakr v litevskem Vilniusu. Zda se, ze Jelcin tehle obzvlast brutalni skupine nejvice duveruje. Na Ministerstvu bezpecnosti se vsak mezitim strategicti planovaci zabyvaji otazkou, jak je mozne v pripade potreby Alfu vyradit. Korsakov se pravdepodobne pri pripadne konfrontaci mezi Jelcinem a imperiem rozhodne pro viteze – a prezidenta zradi. Pro pripad nouze jsou ale pro nasazeni proti kremelske strazi pripraveny i skolene zvlastni jednotky ucebniho pluku B a bojovniku "Kaskad" z byvale 1.hlavni spravy KGB. Udajne rozpustena, ve skutecnosti ale cela, je 10. sprava, jez ma na starost archivy KGB s jejich sokujicim obsahem. Jelcin a Barannikov nechteji poskytnout obyvatelstvu pravo do techto aktu nahlednout. Neprehledne mnozstvi dokumentu zpracovava pouze interni stab MBR, skladajici se ze 2000 dustojniku, jejichz ukolem je udajne rehabilitovat nevinne pronasledovane obeti KGB. Komunisticke panstvo se ovsem zacina vyporadavat s minulosti vzdalenou od soucasnosti co mozna nejdale. Prozatim jsou zkoumany zazloutle papiry z 20. a 30.let a nic nenasvedcuje tomu, ze by aktualnejsi pripady byly zpracovany jeste do konce tohoto tisicileti. Nezmenena nasloucha 12.sprava, ktera je odpovedna za technickou odposlouchavaci sluzbu. Jen v Moskve ma toto oddeleni podle informace odbornice tajnych sluzeb Natalie Gevorkjanove tisic pracovniku: vetsina z nich jsou zeny, ktere denne odposlouchavaji a shrnuji tisice rozhovoru. 13. a 14.sprava dosud nikdy neexistovaly, zato tu byla vzdycky 15.sprava.Ta stavi protiatomove bunkry pro nomenklaturu a pecuje o ne, udrzuje podzemni spojovaci systemy mezi budovami vlady a tajnych sluzeb a odpovida za vily funkcionaru, ktere se politikum, generalum a hospodarskym sefum prideluji vcetne kompletniho zarizeni a konspirativne vyskoleneho personalu. Dustojnici „bunkrove„ spravy se ovsem nezminili o tom, ze personal nejenze ve velkych mnozstvich serviruje vodku a odhazuje snih, ale take peclive zapisuje a hlasi do Moskvy vsechno, co se po vydatnem poziti vodky ve vile reklo a udelalo. Nejspolehlivejsi zdroj kompromitujicich materialu na mocenske spicky. Zvlastni vyznam vzdy mela a stale jeste ma sprava OT (operativni technika). Ta vede vyzkumna zarizeni, specialni laboratore a vyjimecne dobre vybavene vedecke ustavy ve vsech oblastech Ruska. K zarizenim lidi z OT patri tajne ustavy ZNIISI a ZNIISt - laborator cislo dve , v niz se badalo nad ruskou atomovou bombou, a nechvalne proslula laborator jedu cislo 12, kde se vyrabeji a prechovavaji smrtici chemikalie pro vsechny ucely. Naborova masinerie MBR mezitim uz zase bezi na plne obratky, prestoze ruskemu parlamentu bylo oficialne sdeleno, ze pocet personalu klesl o 38%. "O tom nemuze byt ani reci", rika Andrej Cernenko v rozhovoru s Playboyem, "zamestnavame nove lidi". Znicena povest Ministerstva bezpecnosti je uz natolik rehabilitovana, ze jsou na kazde studijni misto dva uchazeci. Sanci na dustojnickou karieru maji pouze muzsti absolventi vysokych skol s vynikajicimi studijnimi vysledky. V soucasne dobe se dava prednost jazykovym genium a informatikum. Vsichni musi mit za sebou vojenskou sluzbu. Zeny se mohou hlasit jen na zvlastni povoleni. Vstupni test pro uchazece je ale ve srovnani s drivejskem neskodny. Za dob KGB nejdrive vyhodili kazdeho kandidata padakem z letadla. Kdo pristal podelany, mohl jit rovnou domu. Dnes existuji cele rady rafinovanych testu, ktere potencialni novy agent muze absolvovat jen s nadprumernou inteligenci, vysokou kreativitou a absolutni fyzickou kondici. Pote se cekateli dostane minimalne dvouleteho, casto trileteho vzdelani na jedne z akademii MBR. Za nejlepsi skolu pro spiony se povazuje Andropovuv institut zahranicni sluzby SVRR. Je na okraji Moskvy a ma kapacitu 300 studentu. Pri vstupu do institutu dostavaji studenti podle vypovedi odpadlika KGB Gordijevskeho falesnou identitu a "legendu", ktera plati behem cele doby studia.Studenti si vetsinou nechavaji krestni jmeno a berou si prijmeni, ktere zacina prvnim pismenem skutecneho prijmeni. Dopisy od rodinnych prislusniku dostavaji studenti mezi ctyrma ocima, aby spoluzaci nemohli odhalit jejich pravou identitu. Tydennich rozvrh zahrnuje ctrnact hodin jazykove vyuky, dvanact hodin operativni zpravodajske cinnosti, osm hodin aktualni politiky a realii, ctyri hodiny telesne pripravy a dve hodiny vojenskeho vycviku. Kazdych sest mesicu travi studenti ctyri tydny ve "vile", operativnim skolicim centru , a venuji se praktickym cvicenim: verbovani agentu, sledovani, kontaktum s informatory, vytipovani, plneni a vyprazdnovani mrtvych schranek. Do aktivni sluzby jsou andropovsti absolventi poslani az po slozeni zkousky a nove bezpecnostni proverce. Nejprve zustavaji v centrale. Pouze pokud se osvedcili (a pokud jsou zenati), maji sanci byt poslani do ciziny. Praci tajnych organu kontroluje specialni parlamentni vybor Nejvyssiho sovetu. Vybor vedeny Sergejem Stepasinem , byvalym ucitelem na policejni skole, se sklada z jedenacti poslancu. Stepasin plati u MBR za neskodneho blbce. "Je to mily clovek", rika general Oleg Kalugin Playboyi, "ale jako kontrolor tajnych sluzeb je naprosto pretizeny". Ale Stepasin alespon angazoval jako sveho asistenta skutecneho dustojnika KGB. Jmenuje se Nikolaj Kuznecov a sidli v prominentnim 11. patre ruskeho Bileho domu. Tady se opevnil Jelcin pri puci v srpnu 1991. Kuznecov tehdy pusobil ve 3. a 6. sprave KGB (kontraspionaz v armade a v hospodarstvi), naposledy v hodnosti plukovnika. Vybor se schazi jednou za tyden a trochu pracuje na mekkych zakonech o kontrole tajne sluzby. Potom Kuznecov vetsinou prohlasi, ze MBR v dusledku prisneho vyberu kadru zustalo "ciste". Neexistuje tam pry moralni upadek jako v jinych uradech. "Na Ministerstvu vnitra byla odjakziva spousta kriminalniku, u KGB nikdy". Prvni pruzkumy Stepasinova vyboru ostatne odhalily, ze se KGB k demokracii stavi celkove pozitivne. Kuzecov: "Vedeni bylo konzervativni, vetsina dustojniku byla pro demokracii". Na Jelcinove strane ovsem nikdy nestali a Kuznecov to chape:"Jelcin neni demokracie". MBR registruje takove vyroky s velkym zajmem. Analytici dnes presne zaznamenavaji zpravy svych milionu spiclu z moskevskych podniku, ze sibirskych kolchozu a z neklidnych zon na okraji federace. Vsude se siri zklamani a neduvera ke statu. Vice nez 50% Rusu ma podle zjisteni „cekistu„ uz ted Borise Jelcina dost. Vetsina obyvatelstva si misto nej preje zase silny a autoritativni rezim, ktery nedebatuje, ale jedna. "Lide zacinaji chapat, ze jsou zase podvadeni", varuje reakcionar Alksnis, "uz vlade neduveruji. Brzy uz nebude nikdo ochoten Jelcina branit". I Jelcinovi nejblizsi poradci sdileji tento ponury odhad. Ekonom Alexander Orfeonov, ktery vede poradenskou skupinu pro praci s verejnosti, se ovsem vubec neciti dobre, kdyz ve sve sluzebni mistnosti v Kremlu mluvi proti Jelcinovi.Cuka mu prave oko a pupinek na leve tvari behem interview s Playboyem vucihledne rudne. Konecne rika: "Neverim, ze budeme moci v dubnu provest to referendum, ve kterem se ma obyvatelstvo rozhodnout pro Jelcina, nebo proti nemu. Je to prilis nebezpecne. Mirime k docela jinemu, novemu politickemu systemu, ktery neni ani totalitni, ani demokraticky. Podle meho nazoru se bude jednat o urcity druh demokracie s autoritativnimi rysy". Ministerstvo bezpecnosti je na tuto situaci pripraveno. Mluvci MBR Andrej Cernenko veri, ze nastane v nejblizsich 18 mesicich. Tajne imperium „rudych krys„ se potom prestane skryvat a ukaze se verejnosti. Jak bude reagovat lid, predpovidaji analytici ministerstva uz dnes. "Spolecnost uzna, ze to bez nas nejde", rika Cernenko Playboyi. "Nezadame lasku. Tajnou sluzbu miluji jenom idioti. Ale zase pozadujeme respekt. A jenom idioti nas nebudou respektovat". (in NN, www.cibulka.cz ) RUSKÁ REFORMA HARVARDSKÁ "D A Č A" Klíčovou roli při sestavování strategie ruských hospodářských reforem hráli ekonomové z Harvardské univerzity v Bostonu. Asistovali při rozdělování stovek milionů dolarů americké vládní pomoci a nyní se zdá, že ne vždy hráli podle pravidel. AMERICKÁ OBDOBA našeho Nejvyššího kontrolního úřadu General Accouting Office (GAO) zkoumal v roce 1996, jak bylo naloženo s penězi, které do Ruska posílala od počátku 90. let americká vláda. Finance rozdělovala státní Americká agentura pro mezinárodní rozvoj (USAID). GAO ve zprávě zveřejněné v rocde 1996 dospěl k názoru, že dohled nad penězi rozdělenými v letech 1992 až 1996 byl "laxní". Americký týdeník The Nation zveřejnil v červnu 1998 článek, z nějž vyplývá, že původní text zprávy GAO byl ještě kritičtější a konstatoval, že USAID "nadržovala" americkým ekonomům z Harvardského institutu pro mezinárodní rozvoj (HIID). Tato pasáž však byla údajně z konečného textu vypuštěna. Faktem zůstává, že Kongres požádal loni na podzim úředníky z GAO, aby nakládání s americkými státními penězi v Rusku znovu prošetřili. Výsledky tohoto pátrání zatím nejsou k dispozici. Architektem ruské privatizace je bývalý první vicepremiér Anatolij Čubajs. Zásadní úlohu při prosazování jeho reforem hrála podpora ze strany vládní administrativy amerického prezidenta a lidí z Harvardského institutu pro mezinárodní rozvoj. Vliv na ruské reformy začali harvardští ekonomové získávat v průběhu léta a podzimu roku 1991. Tehdy se známý ekonom a profesor z Harvardské univerzity Jeffrey Sachs spolu s dalšími západními ekonomy zúčastňoval porad na "dače" nedaleko Moskvy, kde se seznámil s průkopníkem ruských reforem Jegorem Gajdarem. Tak to alespoň tvrdí Američanka Janine Wedelová, profesorka z Institutu ruských a euroasijských studií na Univerzitě George Washingtona, která pomoc západních zemí východní Evropě v letech 1989 až 1998 dlouhodobě sleduje a letos o této problematice vydává knihu. Sachs s Gajdarem připravili plán šokové terapie ruské ekonomiky zdecimované desítkami let nesmyslného komunistického plánování. Na podzim roku 1992 však Rusům došla trpělivost a Gajdar byl odstaven. Po něm se na scéně objevil Anatolij Čubajs, uhlazený typ nového ruského kapitalisty ve státních službách. Anglicky hovořící čtyřicátník se okamžitě přihlásil k odkazu Gajdarovy reformy. Americká agentura pro mezinárodní rozvoj začala zemi pomáhat finančně a odpovědnost za přestavbu ruské ekonomiky přenesla na HIID, který byl založen v roce 1974, aby pomáhal nejrůznějším zemím celého světa při provádění společenských a ekonomických reforem. Lidé, kteří prošli jeho branami, se počátkem 90. let objevili nejen v Rusku, ale i na významných místech Clintonovy administrativy. Wedelová tvrdí, že právě úzké vztahy mezi bývalými kolegy z Harvardu vedou k podezření, že část státních peněz poslaných do Ruska skončila na účtech ekonomů, kteří měli garantovat jejich efektivní využití. Podle Wedelové existují úzké osobní vztahy například mezi Sachsem, který se stal v roce 1995 ředitelem HIID, a Davidem Liptonem, který se stal po Clintonově nástupu k moci šéfem odboru, jenž má na americkém ministerstvu financí na starosti východní Evropu. Harvardský profesor Lipton byl svého času viceprezidentem konzultační firmy Jeffrey D. Sachs and Associates. V roce 1995, tedy ve stejné době, kdy začal Sachs šéfovat HIID, Lipton na ministerstvu povýšil, a stal se dokonce náměstkem ministra financí pro mezinárodní vztahy. Zatím neexistují žádné důkazy, které by potvrzovaly domněnky, podle kterých HIID získal granty na pomoc Rusku a Ukrajině právě kvůli úzkým vztahům mezi "starými přáteli z Harvardu". V letech 1992 až 1996 ovšem HIID získal od státní agentury USAID granty ve výši 57,7 milionu dolarů, z nichž o více než 40 milionů nemusel soutěžit s jinými zájemci. Zakázky přicházely přímo, což je na americké poměry velmi neobvyklý způsob nakládání se státními financemi. Vedle těchto peněz spolurozhodoval Harvardský institut pro mezinárodní rozvoj i o nakládání s asi tři sta miliony dolarů, které USAID rozdělila mezi velké účetní a PP firmy. Wendelová dále tvrdí, že státní peníze tekly na soukromá konta prostřednictvím dalších soukromých institucí - založených většinou v Rusku za pomoci státních úředníků Jelcinovi administrativy. Vyšetřování zatím není uzavřeno, nicméně Americká agentura pro mezinárodní rozvoj (USAID) už vloni pozastavila vyplácení peněz pro některé projekty Harvardského institutu pro mezinárodní rozvoj a rozhodla se celou věc znovu prošetřit. Podle nejmenovaných důvěrných zdrojů citovaných Janine Wedelovou v článku pro týdeník The Nation, vyšetřování prokázalo, že někteří vysocí představitelé HIID v Rusku nejen pracovali na ekonomických a společenských reformách, ale zároveň se věnovali i osobním investicím například do ruských státních obligací. Toto podezření se zatím vyhýbá Jeffrey Sachsovi, který i nadále zůstává šéfem HIID. Ani nejvyšší představitelé Clintonovy administrativy zatím nejsou ochotni přiznat, že v Rusku pochybili. Koordinátor hospodářské pomoci pro území bývalého Sovětského svazu Richard Morningstar mluví jasně: "Kdybychom Čubajsovi nepomohli, vyhráli bychom bitvu o ruskou privatizaci?" V rozhovoru pro The Nation si Morningstar zároveň odpověděl: "Asi ne. Když mluvíte o několika stovkách milionu dolarů, nemůžete změnit celou zemi, ale můžete nabídnout cílenou pomoc Čubajsovi." Když Jelcin Čubajse v roce 1996 na čas odstavil, protože byl mezi Rusy krajně nepopulární, dával mu peníze na živobytí právě Harvardský institut pro mezinárodní rozvoj. Nečerpal je přitom odjinud než ze státní pomoci financované Americkou agenturou pro mezinárodní rozvoj. Podle Wendelové je stále otázkou, zda nakonec vyšetřování celé záležitosti nevyústí v žalobu proti některým harvardským ekonomům. Na ni však odpoví až příslušné státní úřady. Jaroslav Plesl Euro č. 5/ 23. 11. 1998
|
||||