KGB
|
||||
| KGB KONECNE PROMLUVIL: PREMENY VYCHODNI EVROPY 1989 RUKAMA KGB (Playboy, cislo 7/ cervenec 1993, str. 48 - 51 a 120 - 125) Rusky prezident prisel generalovi poblahoprat osobne. Odpoledne 20.rijna 1992 se Boris Jelcin nechal zavezt konvojem cernych limuzin znacky "Zil" z Kremlu na Lubjanku. Do neblaze prosluleho hlavniho sidla tajne sluzby. Dynamicky jako vzdy, v rozepnutem kabate, se vritil do pompezni budovy z sedocerne zuly. Straz prekvapene zasalutovala, kdyz prezident vstoupil do vytahu jedouciho do ctvrteho poschodi. Teto stavbe se v Moskve rika pouze "zona". Je to nejsvetejsi centrum moci te nejvetsi a nejagresivnejsi tajne policie na Zemi. Odsud je rizeno 50 000 dustojniku, 90 000 techniku a spravnich odborniku, 60 000 specialistu na odposlech a sifry, minimalne 240 000 po zuby ozbrojenych pohranicniku a zvlastnich jednotek a take priblizne deset milionu NS (neoficialnich spolupracovniku), tedy udavacu. "Zona" je povazovana za nejlepe hlidanou administrativni budovu v Rusku. V nejvetsi z mnoha pracoven taflovanych drevem sidli general milice Viktor Barannikov, dustojnik - karierista s masitym nosem a energickou bradou. Od te doby, co ho Jelcin 24. ledna 1992 prekvapive jmenoval sefem Ministerstva bezpecnosti – MBR (Ministerstvo Bezopasnosti Rossiji), chodi Barannikov casto v civilu. I kancelar vypadala v den navstevy prezidenta temer mirumilovne. Na konferencnim stolku se vrsily blahoprejne telegramy. General mel toho 20.rijna narozeniny, bylo mu 52 let. Jelcin zustal v Barannikove kancelari jen par minut. Sotva sveho pritele objal, nalehali elitni vojaci skupiny Alfa, ze je cas k odchodu. Nervozne pozorovali Jelcina pospichajiciho zpet po rudych behounech, ktere pokryvaji dlouhe, klikate chodby. Telesna straz hlavy vlady neduverovala dustojnikum strezicim Barannikovo hlavni sidlo. Pravem: Jelcin sice zrusil nazev Komitet Gosudarstvennoj Bezopasnosti (KGB), ale nikoli ducha a aparat teto neblaze proslule tajne policie. Bylo propusteno pouze 56 (slovy padesat sest!!!) z 50 000 dustojniku KGB - a tech par skutecnych demokratu v Moskve, stejne jako zapadni sluzby, uz davno varuje, ze nove Ministerstvo bezpecnosti (MBR) pod vedenim Barannikova, predstavuje nejvetsi realne nebezpeci pro mladou a zranitelnou ruskou demokracii. Svoji kratkou navstevou v "zone" chtel Jelcin podle nazoru pozorovatelu demonstrovat sve dobre vztahy k sefovi tajne sluzby a ukazat, ze nezna strach. Marny podnik: Barannikov sice v soucasnosti stoji za Jelcinem, ale mezi vetsinou pracovniku MBR na vedouci urovni je prezident krajne neobliben. Vysoce kvalifikovani odbornici techto sluzeb povazuji Borise Jelcina za blazna, ktery se svym rustikalnim charismatem a heslem "demokracie" nebazi po nicem jinem nez po absolutni moci. Ale KGB Borise Jelcina nikdy nechtela. Kdyz se pak najednou dostal do cela vlady a naklonil si rusky lid, zvykly trpet, akceptovali dustojnici novou situaci se skripenim zubu. Od zacatku 80. let prece jenom s necim takovym pocitali. Predni analytici sovetskych tajnych sluzeb uz na prelomu 60. a 70. let prisli na to, ze komunisticky system nevylecitelne trouchnivi. Nejlepsi mozky, poverene predsedou KGB Jurijem Andropovem, ktery se pozdeji dostal az do cela Komunisticke strany Sovetskeho svazu (KSSS) a tim k vlade nad celou zemi, zacaly prisne tajne hledat strategii, jak zemi zachranit jako svetovou mocnost. Byly pripraveny obetovat zkostnatelou statni komunistickou stranu i jeji senilni vedeni gigantickemu programu zmen. Perestrojka a glasnost nebyly vymysleny v Kremlu, nybrz v myslenkovych tovarnach KGB. Cilem ovsem nebyla demokratizace zeme, nybrz udrzeni Sovetskeho svazu jako svetove velmoci. Obcanska prava, svoboda tisku, trzni hospodarstvi a prezidentska ustava, podobajici se demokraticke – s tim by se tajne sluzby smirily jako s nezbytnym privazkem. "Koncepce dalekosahlych reforem v Rusku vznikla tady", zduraznuje Andrej Cernenko, mluvci MBR, nastupnicke organizace KGB. "Nase reformni navrhy sahaly dokonce hloubeji nez vsechno to, co kdy dokazala politika." Tuto verzi potvrzuji i ruzne zapadni prameny. Muzi z tajnych sluzeb, KGB a armadni GRU, pozorovali koncem osmdesatych let ponekud frustrovane nejprve sebevrazedny Gorbacuv cik cak kurz, potom diletantsky puc reakcionaru v srpnu 1991 a nakonec rozbiti Sovetskeho svazu jesitnym Borisem Jelcinem. Zadna z mocenskych slozek, strezicich v dobach sovetske minulosti poradek, neprestala tuto dobu dramatickych zmen a chybnych rozhodnuti bez uhony. Komunisticka strana je rozbita. Ruska armada, spatne placena a demoralizovana po afganskem neuspechu, se stahla do svych zpustlych kasaren. Vojenskoprumyslovy komplex je pred bankrotem. Milice ve sve uplatnosti masove prebehla k mafii. Dezorientovany lid se pri tehdejsi mire inflace 2600% stara jen o to, jak dostat maslo na chleba. A Jelcinova vlada se topi v chaosu neschopnosti. Jen stare struktury KGB jsou nedotcene. "Nasi lide tady sedi a vedi, ze to umeji lip nez politici", stezuje si reditel MBR Andrej Cernenko. "Tam jsou diletanti, tady jsou profici. V soucasnosti profici se svymi odbornymi znalostmi casto neprorazi. Ale to se zmeni." Ministerstvo bezpecnosti je jeste zticha. Dustojnici si vsak v podhoubi ruske spolecnosti vytvorili tajne imperium, ktere muze byt mobilizovano behem velmi kratke doby. Oni sami se nazyvaji "rude krysy" – a podle odhadu krajne levicoveho prosovetskeho vlasteneckeho politika, plukovnika Rude armady Viktora Alksnise, je to jen otazka casu, nez z podzemi vylezou na svetlo. "Cekaji jenom na to" rika Alksnis, "az uderi jejich hodina. Pozoruji, jak se hrouti cela zeme a jejich vztek tise vre". V uvahu prichazeji dva scenare. Prvni: Chaos v Rusku se zmeni v cistou anarchii, kterou Ministerstvo bezpecnosti nejprve bude tolerovat. Dustojnici a agenti tajnych sluzeb peclive sleduji naladu mezi lidem. Jakmile se verejne mineni obrati jednoznacne proti Jelcinovi, "rude krysy" uderi a provedou to, co nazyvaji "omezena chirurgicka operace". Potece krev, ale potom ma zavladnout klid. Cilem operace neni znovunastoleni totalitniho rezimu marxisticko-leninskeho razeni – moc ma prevzit z povereni KGB/MBR autoritativni prezidentska demokracie (ovsem bez Jelcina!), ktera provede rozsahle ekonomicke zmeny smerem k trznimu hospodarstvi. Druha moznost: Jelcin se s pomoci sve telesne straze pokusi vladnout sam. Propusti cleny kabinetu, zatkne novinare, rozpusti Nejvyssi sovet a bude pronasledovat politicke odpurce. V tomto pripade nasadi KGB/MBR v Moskve sve jednotky. Jelcin a jeho pomocnici budou odstraneni. Pres zemi se prevali vlna cistek, za obet padnou stejne tak zkorumpovani urednici, jako producenti pornografie, podvodni politici, prekupnici drog, obchodnici s lidmi a jini zlocinci. "Rude krysy" mluvi o "socialni ociste". Potom bude nastolena autoritativni vlada leveho stredu s ucasti reakcionarskeho, antisemitskeho hnuti "Pamjat" a vlastenecke „Fronty narodni spasy„ a pod dohledem KGB/MBR realizuje dalekosahly program hospodarske prestavby. Reditel MBR Andrej Cernenko nemuze primo tyto plany potvrdit. Uvnitr bezpecnostnich sluzeb podlehaji maximalnimu utajeni. Neprimo ale pripousti, ze se jeho urad pripravuje na rozsahlou celostatni cistku, ktere ma padnout za obet take velka cast Jelcinova kabinetu. Cernenko rekl Playboyi: "Vedeme proti nekolika tisicum uredniku, politiku a funkcionaru predbezne setreni pro podezreni z korupce. Ne, neni to pravda, ze jsou vsichni clenove vlady zkorumpovani. Znam jednoho, ktery je cisty". Cernenko sedi ve sve pracovne ve tretim poschodi Lubjanky, primo pod Barannikovym unikovym vychodem. V tomto poschodi kdysi pan domu Viktor Abakumov vlastnorucne mlatil vezne. Pres pekny koberec vzdycky nejdrive natahovali ochrannou deku proti strikancum krve. Z Cernenkovy kancelare mezitim zmizely koberce a Leninuv portret na zdi. Podlahu pred psacim stolem ve vzdalenem zadnim rohu tvori hole parkety. Stul je umisten v rohu, protoze je tam nejlepe chranen pred strelbou do okna. Psaci stoly vsech vedoucich dustojniku na Lubjance jsou v teto poloze. Vpravo od Cernenka stoji pet telefonnich aparatu, kterymi muze vest otevrene i zasifrovane rozhovory s oddelenimi sveho ministerstva a spratelenymi sluzbami. Okna pred nim vedou na byvale namesti Dzerzinskeho, ktere se uz opet jmenuje podle podzemim protekajici ricky Lubjanka. Pomnik Felixe Edmundovice Dzerzinskeho, ktery 20.prosince 1917 zalozil KGB pod nazvem Ceka ( „Zvlastni komise pro boj proti kontrarevoluci a sabotazi„ ), byl, pravda, po nezdarenem puci v srpnu 1991 sundan z podstavce. Ale dustojnici z Lubjanky sami sebe jeste dnes hrde nazyvaji „cekisty„. Na pamatku zalozeni Ceky nedostavaji plat zacatkem mesice, ale kazdeho 20. v mesici. „Cekiste„ se povazuji za elitu ruske federace. „Homosexualove, narkomani a osoby se spinavou psychou u nas nemaji sanci,„ rika Cernenko. "Orientujeme se na vysoky lidsky standard". Reditel nezamlcuje, ze tato orientace na "vysoky lidsky standard" stala v prubehu historie komunistickych tajnych sluzeb zivot pres 20 milionu sovetskych obcanu. Nejdrive, pocinaje rokem 1929, postval Stalin tajnou policii proti tem rolnikum, kteri stali v ceste programu kolchozu. Zahynulo 3,5 milionu lidi. V letech 1935 az 1941 padlo „velke cistce„ za obet 19 milionu lidi. A tato oficialni cisla nejsou zdaleka konecna. Az donedavna davala tajna sluzba prednost prostemu, podomacku vyrobenemu cernobilemu obrazu sovetske spolecnosti. Hodnotnym clenem spolecnosti byl pro KGB pouze ten, kdo neochvejne "veril v marxismus-leninismus". Vsichni ostatni byli disidenti a museli byt odstraneni. V nejlepsim pripade a to velmi zridka do Parize (a to se jeste vetsinou jednalo o "odpurce komunismu", kteri ve skutecnosti pracovali pro KGB), v nejhorsim pripade do likvidacnich taboru na Sibir, v pripade pochybnosti do blazince. V poslednim desetileti pry ovsem prisli smutne prosluli vrazi z oddeleni KGB pro „mokre zalezitosti„, jejichz sluzebni cinnost zpravidla koncila krveproletim, ke slovu jenom zridka. Udajne posledni obeti zabijaku z KGB nebyl sovetsky obcan a utok prezil: Papez Jan Pavel II, jenz byl pri atentatu pred dvanacti lety v Rime tezce zranen strelbou z pistole. Na verejnost KGB samozrejme dementuje jakoukoli odpovednost za tento cin. "Nemeli jsme s tim nic spolecneho", tvrdil Playboyi mluvci. Na Lubjance ale ma mnoho dustojniku za to, ze se oddeleni 8 direkce "S", urcene pro "specialni operace", na atentatu podilelo. Mnozi jenom lituji, ze se nepodaril. Dnes je oficialnimu KGB jeho krvava minulost neprijemna. Proto se Ministerstvo bezpecnosti v soucasne dobe pokousi prostrednictvim nakladne kampane zachranit, co se zachranit da. K tomu patri i vydani knihy jmenem "Lidska bolest", v niz jsou zverejnena jmena tisicu nevinnych obeti statniho teroru ve 30.letech, mezi nimi i Gorbacovova dedecka. Dulezitejsi je ale slozity program udajne "dezintegrace", ktery ma z gigantickeho podzemniho imperia KGB udelat radu nevinne pusobicich organizaci. DEZINTEGRACE KGB V PRAXI Z povereni Michaila Gorbacova zacal vazne s timto programem v r.1991 reformni politik Vadim Bakatin, stavebni inzenyr, ktery v minulosti nebyl v tajnych sluzbach. Jako reditel KGB proste rozpustil pet divizi mohutne vyzbrojenych zvlastnich jednotek KGB, podridil jednotky osobni ochrany z 9.oddeleni, vcetne neblaze proslule jednotky hrdlorezu Alfa, primo prezidentovi a predal pohranicni jednotky s temer ctvrt milionem vysoce kvalifikovanych a motivovanych vojaku vrchnimu veleni Rude armady. Ale nez mohl Bakatin ucinne zbavit moci centralu KGB, nechal ho Jelcin padnout. "Vsechno zustalo pri starem" rekl pozdeji Bakatin Playboyi, "nemel jsem sanci KGB odideologizovat. Vybor pro statni bezpecnost (KGB) byl zalozen a budovan jako mec v rukou komunisticke strany, ridici totalitni mocensky system. My jsme vytahli do boje, abychom vytvorili novy stat, demokratickou republiku. To samozrejme vyzadoval zcela jinou bezpecnostni sluzbu". Skutecni odbornici, jako byvaly general KGB Oleg Kalugin, navrhovali celou sovetskou tajnou sluzbu rozpustit, tak, jako bylo rozpusteno vychodonemecke Ministerstvo statni bezpecnosti. Ale Jelcin, ktery pred svym nastupem k moci stale hrimal proti tajnemu imperiu rudych agentu, o tom po svem prestehovani do Kremlu nechtel uz nic slyset. Naopak: 19.prosince1991 podepsal prekvapive prezidentsky dekret, v nemz prikazoval sloucit vsechny tajne organizace Ruska do noveho superministerstva bezpecnosti. Realizaci tohoto projektu zamezily az rezolutni domluvy parlamentu a ustavnich soudcu. Boris Jelcin se jen nerad podridil vynosu Nejvyssiho soudu a pak se rozhodl pro nove, tajne podzemni imperium cekistu. Pozorovatele ted hledaji vysvetleni pro prezidentovu benevolenci vuci Lubjance. Nejpravdepodobnejsi je, ze Jelcin vzhledem ke krizove situaci ve sve zemi nema v soucasne dobe jinou sanci nez byt s mocnou tajnou policii zadobre. "Jelcin si mysli, ze ma Lubjanku pod kontrolou ", rika byvaly clen KGB Oleg Kalugin. "Ale to je nebezpecny klam. KGB nemuze nikdo kontrolovat!!!". Jini odbornici maji za to, ze v archivech KGB je ulozen kompromitujici material o prezidentove alkoholismu, zneuzivani leku, sklonu ke korupci a mozna jeste neco mnohem horsiho. Plukovnik Alksnis ma dokonce dukazy, ze kompromitujici dokumenty o Jelcinovi byly ulozeny ve svycarskem bankovnim sejfu. Duvodem prezidentovy podivne taktiky je pravdepodobne oboji. SPIONI Z KGB MENI VYVESNI STIT / NASTUP PRIMAKOVA Jelcin nechal nejprve vyclenit ze systemu byvalou 1. hlavni spravu KGB (PGU) Sovetskou spionaz. Toto hlavni oddeleni uz i tak odjakziva pracovalo samostatne. Nova ruska spionazni sluzba (SVRR), vedena predstavitelem tvrde linie Jevgenijem Primakovem, s 12 000 konspirativnimi pracovniky na celem svete, se zabyva i dnes stejnymi ukoly, jako v dobach studene valky. Mekky a proto bezcenny zakon c. 3245-1 o zahranicni spionazi, ktery Jelcin podepsal 8.cervence 1992, nic nezmenil – v nove SVRR pokracuji v odposlouchavani, cmuchani a vydirani temer vsechna stara oddeleni PGU. Sekce R se zabyva operativnim planovanim a analyzou. Sekce K kontrarozvednou obranou proti spionazi. Smutne proslule oddeleni zabijaku V bylo sice oficialne rozpusteno, nicmene jeho ukoly prevzala sekce S (specialni akce). Tato sekce pracuje i uvnitr prisne uzavrene SVRR za maximalniho utajeni. "Co dela sekce S", rika plukovnik Jurij Kobaladze z hlavni spravy SVRR, "to my tady nevime. Nemuzu dokonce ani potvrdit, ze tohle oddeleni vubec existuje". Sekce T (technicka) ma na starosti prumyslovou spionaz a ridi z Moskvy sve zahranicni zpravodajce, kteri jsou na miste sdruzeni do tajuplne skupiny X. Jejich informace mely odnepameti a zejmena v 80. letech, kdy se vedeckotechnicke zaostavani Sovetskeho svazu stale zrychlovalo, velky vyznam pro rusky prumysl a armadu. Dustojnici ze sekce X dodavali stavebni plany pro sovetskou verzi letajici radarove stanice NATO typu AWACS. Sehnali plany pro rusky bombarder „Blackjack„, kopii legendarniho americkeho B-1, a pocitacove firme Texas Instruments ukradli cenne integrovane clanky. Korist dustojniku ze sekce X obnasi rocne asi 5000 vzorku. Patri sem stavebni plany, patentovaci spisy, mikroplany a vzorky zbozi. Sekce I (informacni) spravuje proslulou databanku SOUD („System sjednoceneho ziskavani informaci o protivnikovi„), ktera byla vybavena pocitaci z NDR a od 80. let byla nacpana statisici osobnich udaju ze vsech byvalych zemi vychodniho bloku (krome Rumunska, Vietnamu a Mongolska). Jako horlivy dodavatel dat se ukazalo zejmena vychodoberlinske Ministerstvo statni bezpecnosti. Az 90% osobnich udaju z aktu nemecke Stasi bylo ulozeno do systemu SOUD a jeste dnes tam odpocivaji jako casovana bomba. „Samozrejme mame tyhle udaje z byvale NDR,„ potvrzuje Jurij Kobaladze, tiskovy mluvci SVRR, „s vychodonemeckou statni bezpecnosti jsme prece uzce spolupracovali„. Miliony vychodnich Nemcu, ale take statisice zapadnich Nemcu, ktere Stasi sledovala a na nez zalozila svazek, je tedy stale jeste mozno ucinne vydirat. (Totez je mozno rict o obcanech byvale Ceskoslovenske socialisticke republiky - pozn. NN) Degradaci ze spravy na „sluzbu„ bylo oddeleni A (Aktivni dezinformacni opatreni) udajne zneskodneno. Pritom prave tato skupina odborniku pracovala velice uspesne. Jeste koncem 80.let produkovalo oddeleni A deset az patnact perfektne falsovanych "urednich" americkych dokumentu rocne. Mnohe z nich byly tzv. tiche padelky, o nichz hovori odpadlik od KGB Oleg Gordijevskij: "Pod peceti mlcenlivosti se takove falzifikaty predkladaji vlivnym politikum tretiho sveta, aby byli varovani pred udajnymi nepratelskymi operacemi CIA nebo jinych americkych sluzeb". Uspesne probehly take mnohe kampane oddeleni A ve sdelovacich prostredcich. Byla k tomu vyuzivana zejmena sovetska zpravodajska agentura TASS, denik PRAVDA a levicove zamerene zapadni noviny, casopisy a publikace. Tak se dezinformatorum z Moskvy prechodne podarilo presvedcit, ze Americane mohou za celosvetovou epidemii AIDS. KGB rozsirila famu, ze smrtici virus vznikl pri genetickych experimentech ve vojensky strezene laboratori Fort Detrick ve state Maryland. Americane tuto legendu vyvratili je s velkou namahou. Ve tretim svete se stale jeste houzevnate drzi povest rozsirena KGB, ze Americane maji "etnobombu", ktera zabiji jenom cerne, ale bile nezrani. Centrala ruske zahranicni spionaze (dnes SVRR) se uz od r.1985 nenachazi na Lubjance, nybrz na okraji Moskvy, v Jasenevu. V modernim komplexu, vystavenem finskymi architekty podle zapadniho standardu, maji urednici a agenti k dispozici moderni sportovni zarizeni, bazeny, ruzna kasina a take kancelare a konferencni mistnosti zajistene proti odposlechu. Sefovska pracovna Jevgenije Primakova se nachazi ve druhem patre praveho hlavniho kridla. V knihovne stoji knihy oblibeneho autora Johna le Carreho – napinave spionazni thrillery z dob studene valky. Vetsinu osobnich suvenyru z teto doby Primakov ovsem odklidil. Do soucasnosti se nehodi. Jevgenij Primakov byl Breznevuv odbornik pro Blizky vychod a mezinarodne plati za jednoho z nejledovejsich studenych valecniku. Az donedavna (podle vsech naznaku s tim ale nikdy neprestal - pozn. NN) udrzoval styky s irackym diktatorem Saddamem Husajnem, zasoboval OOP zbranemi a podporoval naprosto ztratovou invazi sovetskych jednotek do Afganistanu. V Izraeli plati Primakov za tvrdeho antisemitu. General Kalugin, ktery Primakova zna leta, ho povazuje za vysoce inteligentniho a extremne prizpusobiveho karieristu, ktery kraci kupredu pres mrtvoly. Primakov mezitim ponekud ztloustl. Dvojita brada mu visi az k uzlu na kravate. Svym zevnejskem vsak pohodli jen predstira. Primakov totiz stale ledove a efektivne veli stu pobocek KGB/SVRR na celem svete. A prestoze po nemeckem sjednoceni musel byt nejvetsi operny bod KGB v zahranici v Karlshorstu u Berlina zavren, je podle duverne zpravy Spolkoveho uradu pro ochranu ustavy se sidlem v Koline, pochazejici z minuleho leta, v Nemecku stale cinnych minimalne 400, ale mozna i 1500 ruskych dustojniku tajnych sluzeb. "Jeste stale ridi agenty", rika se ve studii, "nebo pod plastikem sve oficialni funkce skryte ziskavaji informace od svych kontaktnich partneru." Sit agentu je budovana stejne jako predtim v dobach studene valky. Po omezenich, bombasticky oznamenych Moskvou, nikde ani stopy. Jak byrokraticky jednotliva zastoupeni pracuji, popsal byvaly pracovnik KGB Oleg Gordijevskij, ktery vedl ruskou filialku tajnych sluzeb v Londyne, nez v r.1985 prebehl na Zapad. Kazdy pracovni den v kterekoliv pobocce na zemekouli zacina 8.30 mistniho casu tim, ze vsichni agenti vyndaji sve pracovni desky ze sejfu. Tyto desky jsou na zip a obsahuji pracovni knihu, do niz dustojnik zapisuje vsechny operativni kontakty a nejdulezitejsi detaily ze sve korespondence s centralou. Kazdy dustojnik ma vlastni pecet, kterou vetsinou nosi u sebe na svazku klicu. Na konci kazdeho pracovniho dne zapne desky, prilepi na konec zipu kousek plasteliny a svou pecet na nej otiskne. Nejdulezitejsi je pro dustojniky SVRR pracujici v cizine kontakt s naverbovanymi agenty. To zabere velkou cast pracovni doby, protoze stale jeste platna pravidla KGB predepisuji pri osobnich kontaktech zdlouhavou bezpecnostni proceduru. Aby se vyhnul sledovani, opousti kontaktni dustojnik urad uz tri hodiny pred setkanim. Po presne stanovene slozite trase jede na nenapadne parkoviste, radeji polozene blizko velkeho bloku domu. V zadnem pripade nezastavi auto pred soukromym domem, kde by mohla byt napadna diplomaticka znacka, nebo na zakazu parkovani, kde se da pocitat s policejni kontrolou. Kontaktniho dustojnika vystrida druhy dustojnik a nalozi ho do sveho auta. Jezdi s nim nejmene hodinu krizem krazem po okoli, dokud si oba nejsou jisti, ze je nikdo nesleduje. Mezitim na prislusnem ruskem velvyslanectvi odposlouchava skupina dalkoveho hlaseni KR (kontrarozvedna obrana proti spionazi) radiovy provoz bezpecnostnich sluzeb druhe strany a hleda voditka, podle nichz urci, zda jsou kontaktni osoba nebo agent sledovani. V pripade, ze ano, preda skupina KR dotycnemu dustojnikovi okamzite sifrovane varovani, ktere uslysi pres sve specialne naladene autoradio. Hodinu pred schuzkou opousti kontaktni dustojnik vozidlo sveho kolegy a vydava se pesky nebo verejnou dopravou na misto schuzky. Zahranicni pracovnici informace bud sifruji, ofotografovavaji a posilaji do Moskvy na nevyvolanych mikrofilmech 35mm, nebo je v nalehavych pripadech predavaji kodovane dal prostrednictvim datexu, telefonu a satelitnich rozhlasovych vedeni. Za zpravodajskou techniku je odpovedne byvale 16.hlavni oddeleni KGB, ktere je dnes udajne jako agentura pro tajnou vladni komunikaci (FABSI) podrizeno primo prezidentovi. Spolehlive prameny v Moskve vsak udavaji, ze byvaly general KGB a dnesni sef FABSI Alexandr Starovojtov zase odedavna podava zpravy Ministerstvu bezpecnosti. FABSI kontroluje dve nejdulezitejsi dalkove zprostredkovaci stanice Ruska, ATS 1 a ATS 2, pocitacove zakladny v 60 zemich, vysoko- frekvencni spojeni a mobilni "horky knoflik" , jimz muze prezident uvest do chodu ruske atomove bomby. Technici FABSI museli instalovat nuklearni pult take v indickem Novem Dilli, protoze Jelcin chtel byt kdykoliv schopen jednat i pri zahranicnich cestach. (in NN, www.cibulka.cz )
|
||||