---

DRUHÁ VLNA AGENTŮ

Další masový nábor do rudé sítě KGB, snažící se připravit pokud možno neozbrojený státní převrat, se pak odehrál po nástupu Michaila Gorbačova v polovině 80. let. KGB v této době jednak přebíral nejlepší agenty od StB, ale současně si budoval vlastní paralelní agenturní síť s vlastními informačními zdroji a kanály. V rámci toho si KGB zajišťoval monopolní přímé vazby na své i cizí agenty, takže nebyl v žádném směru závislý na zprostředkovaných informacích od svých poradců, působících na československém FMV. Obecně se předpokládá, že takovým produktem přímého kontaktu na Moskvu byl i KTS s StB MICHAEL KOCÁB, vedený pod krycím jménem „MUK". (Častý návštěvník vily AMÁLIE, nacházející se, jak jinak, v zámeckém areálu v Lánech...). V polovině 80. let u nás sehrála svoji nezastupitelnou a zřejmě rozhodující úlohu při přípravě „revolučních" a „disidentských" či jinak „antikomunistických" kádrů také 1.Správa StB, které významným způsobem pomáhala III. Správa StB, tedy VKR. Zejména stávající i bývalí (většinou „osmašedesátníci") důstojníci 1.Správy StB, bezprostředně napojeni na Gorbačova a jeho reformní „perestrojkovou" skupinu. Dochází k reaktivaci vyhozených StBáků a ti ve svém prostředí nenápadně vytvářejí, koordinují nebo ovlivňují „opozici".



DVĚ OPOSICE

NĚKDY V TÉTO DOBĚ ZAČÍNAJÍ EXISTOVAT DVĚ OPOSICE, PŮSOBÍCÍ PARALELNĚ VEDLE SEBE. Jedna, ta dobře viditelná, estébácká a promoskevská, složená z vybraných LEVICOVÝCH disidentů a kádrových posil, dodaných StB nebo přímo KGB. Ti jako na povel zaplavili v letech 1987 – 89 disent, především jeho horní patra a začali jako na běžícím pásu zakládat „oposiční skupiny" a „oposiční časopisy". Pokud vůbec chodili za tuto činnost do vězení, pak nejdříve od roku 1988 a zejména pak až v roce 1989. Vždy nakrátko a pouze tehdy, když bylo nutné opatřit jim před nedůvěřivou protikomunistickou veřejností nezpochybnitelný „oposiční kredit" a tím i věrohodnost. Druhá oposice, v zahraničních sdělovacích prostředcích a ve vysílání pro Československo málo patrná, většinou vysoce nežádaná, která ovšem o existenci estébáckého pozadí té oficiální oposice neměla ani tušení, byla složena z hlediska StB ze „spotřebního materiálu", tedy z outsiderů, kteří po léta bojovali a trpěli v komunistických věznicích a lágrech. Oficiální oposice byla složena z nejlevicovějších disidentů a kádrů StB a to jí zůstalo do dnešního dne. Autentická oposice odpůrců komunismu v jeho jakékoliv podobě, často hluboce věřících křesťanů, se ocitla po 17. listopadu 1989 v situaci, na kterou nebyla připravena. Držiteli polistopadové moci byla autentická antikomunistická oposice většinou zmanipulována, koupena nebo zastrašena, rozptýlena, v umělých konfliktech postavena proti sobě a v této opotřebovací válce, bez finančních a technických prostředků a opuštěna všemi doma i v zahraničí, když zahraničí bohužel vždy jednoznačně podporovalo estébáckou oposici, přestala hrát jakoukoli významnější politickou roli. Tato situace zatím dodnes trvá…



PETRUŠKA ŠUSTROVÁ
KONTRA DOKUMENTY
ŘÍMSKÉ PROKURATURY
Zajímavou postavou vypiplaného a StB stvořeného „revolucionáře" je pravděpodobně i disidentka PETRUŠKA ŠUSTROVÁ, původně vězněná členka ultralevicového trockistického HNUTÍ REVOLUČNÍ MLÁDEŽE, vedeného PETREM UHLEM. Po procesu s undergroundovou skupinou Plastic People a dalšími lidmi v letech 1976-77 se stala „pokladní", spravující zahraniční finanční pomoc, určenou na podporu pronásledovanému undergroundu. Tento finanční fond nakonec beze stopy zmizel, aniž by jakýmkoli způsobem posloužil boji proti komunistické diktatuře… Podle pramenů římské prokuratury, která vyšetřuje činnost komunistické StB, a to zejména v souvislosti se zavražděním významného italského křesťansko-demokratického politika a ministerského předsedy Aldo Mora levicovou teroristickou organisací Rudé brigády, je zřejmé, že Petruška Šustrová pravděpodobně spolupracovala nejpozději od poloviny 80. let s 1.Správou StB (komunistická rozvědka). Byla zřejmě zpravodajsky připravovaná jako každý jiný agent rozvědky, pouze s tím rozdílem, že byla vysazena do disidentského prostředí, ve kterém se pohybovala jako ryba ve vodě. Tohle všechno opět s přípravou na plánovaný státní převrat za sovětských podmínek. Petruška Šustrová se v roce 1987 připojila k redakci samizdatu Střední Evropa, kde rovněž sehrála významnou roli. „Pravicový samizdat" Střední Evropa byl založen v roce 1982 (ROGER SCRUTON, ALENA HROMÁDKOVÁ a RUDOLF „PIXA" KUČERA) a jeho levicovější moravská mutace PROGLAS (Richard Rychlík – bratr „Šabatova koně" v OF i v tzv. „televizní krizi" Břetislava Rychlíka a František Mikš, v době „televizní krize" člen Rady ČT), byla založena v roce 1987. Velmi zajímavé podrobnosti o zakládání tohoto „pravicového" samizdatu přineseme v některém z příštích čísel. Jak vyplývá ze zprávy o práci komunistické rozvědky, zveřejněné v NN 03/2001: „INFORMACE PRO MINISTRA VNITRA O SOUČASNÉM STAVU A SITUACI VE ZPRAVODAJSKÉ SLUŽBĚ FMV", 90% AGENTURY KOMUNISTICKÉ ROZVĚDKY PRACOVALO NA DOMÁCÍM ÚZEMÍ PROTI VNITŘNÍMU NEPŘÍTELI!!! Po roce 1989 nastupuje Petruška Šustrová spolu s Janem Rumlem (syn vysoce prominentního komunisty JIŘÍHO RUMLA – dlouholetého zahraničního zpravodaje Rudého práva, který měl údajně v 60. letech školit kádry komunistické rozvědky před jejich vysazením proti demokratickému Západu!!!!!) na ministerstvo vnitra, konkrétně na 1. Správu StB (tedy na komunistickou rozvědku - jistě pouze čirou náhodou), aby ji společně očistili… I zde plní při tomto „čistění" instrukce velmi svědomitě: Bylo zabráněno nejen likvidaci komunistické rozvědky jako instituce, zveřejnění jejich, z politického hlediska super výbušných archivů, ale i zásadním systémovým i personálním změnám, které by v konečných důsledcích odhalily rozhodující podíl sovětské rozvědky a jejich domácích kádrů na „revolučních" převratech v komunistickém bloku. Stejným způsobem se lidoveckému ministru vnitra RICHARDU SACHROVI, údajně agentu VKR, podařilo uchránit III. Správu StB, vojenskou kontrarozvědku, kterou předal už 4. ledna 1990, tedy ještě před „prověrkami", z ministerstva vnitra komunistické armádě. Byla přejmenována na Vojenské obranné zpravodajství (VOZ) a šéfem se stal komunistický gen. Jan Duchek. Komunistická armáda, vedená v letech 1992 – 1997 funkcionáři KDU-ČSL ve funkcích ministrů obrany, si kontrarozvědku uchránila před jakýmikoli změnami nebo dokonce před zveřejněním jejich kádrů a to pro její další použití v zájmu posílení své autonomní moci. Stejně tak si dokázala uchránit ve všech směrech klíčovou Zpravodajskou správu Generálního štábu ČSLA (dnes Rozvědku generálního štábu), o jejíž existenci naprostá většina občanu-daňových poplatníků dosud ani neslyšela. Aby to tak zůstalo i do budoucna, je svedena veškerá pozornost rozhořčené veřejnosti, přesně dle některých záložních variant původního plánu „sametové revoluce", na poměrně lehce postradatelný „spotřební materiál" - StBáky z II. Správy StB (boj proti vnitřnímu nepříteli). Další prověrky PETRUŠKA ŠUSTROVÁ řídila na Ministerstvu vnitra. Její podpisy pod schvalovacími protokoly komunistických a estébáckých superkádrů dodnes děsí… Později PETRUŠKA ŠUSTROVÁ, spolu s PETREM UHLEM, JUDr.MILANEM HULÍKEM, LENKOU MAREČKOVOU-HOFMANNOVOU (po mnohaletém působení ve vězeňství dnes v Kanceláři presidenta republiky) a dalšími podobnými kádry, řídila další prověrky, tentokrát v justici. Podle očekávání obdobným způsobem, jako v komunistické rozvědce a na vnitru. Tahle skupina nechala prakticky všechny komunistické soudce na svých místech... Jak je vidět, „někdo" za nás udělal „tlustou čáru za komunistickou minulostí" už dávno před listopadem…





VĚROHODNOST JANA RUMLA
KONTRA DOKUMENTY
ŘÍMSKÉ PROKURATURY
A ZDRAVÝ ROZUM
JAN RUML je podle některých pramenů veden jako agent 1. správy StB, podle jiných pouze jako NO (nepřátelská osoba). V každém případě si antikomunista RUML musel něčím opravdu významným získat důvěru soudruhů z StB a jejich nadřízených sovětských poradců, že již v roce 1987(!!!!!) dochází na II. Správě StB k faktickému ukončení jeho svazku jako NO a jeho svazek byl uložen do klidu. Jinými slovy: Antikomunistický vůdce Jan RUML neměl od roku 1987 odposlouchávaný telefon, kontrolovanou poštu, nebyly na něj nasazovány milenky - agentky Stb, ani nebyl sledován!!!!! O takových privilegiích se jiným odpůrcům komunizmu mohlo opravdu jenom zdát. V každém případě o faktickém ukončení evidence jednoho z vůdců oposice JANA RUMLA jako NO musel být vyrozuměn také sovětský poradce, který uvedený postup schválil… Pokud tomu snad ještě někdo nerozumí, stačí se seznámit s oficiálním životopisem Jana Rumla v encyklopedii KDO JE KDO. Právě v oněch 3 letech, kdy komunistická StB ztratila zájem o osobní svazek, vedený na něho jako na NEPŘÁTELSKOU OSOBU(!!!), vyvíjel Jan Ruml své vůbec největší „protistátní" aktivity: Založil nejdůležitější oposiční periodika, jaká kdy oposice měla (LIDOVÉ NOVINY, časopis SPORT, ze kterého se v listopadu 1989 vytvořil zpravodaj INFORMAČNÍ SERVIS Občanského fóra - dnešní RESPEKT, pracoval jako redaktor nejdůležitějšího časopisu demokratické oposice INFORMACE O CHARTĚ, dnes na Internetu na www.cibulka.cz, atd.). Je v této souvislosti velmi zajímavé, že méně privilegované aktivisty oposice za mnohonásobně(!!!) menší rozsah jejich činnosti komunistická StB ve stejné době nemilosrdně věznila. Ti zřejmě neměli své svazky NO, tj. svazky pro komunismus a sovětskou okupační správu nepřátelské osoby, na rozdíl od Jana Rumla a řady dalších „vyvolených" „bojovníků proti komunismu", uzavřeny a uloženy do archivů… S těmi zřejmě režiséři divadelního představení „sametová revoluce 17. listopadu 1989" do hlavních rolí od samého začátku nepočítali… Větší vzdání pocty charakterům, odvaze a duchovní síle dnes už zcela neznámých odpůrců komunismu, si za dnešní politické situace lze jen stěží představit.



Okolnost, že to byl právě JAN RUML, kdo spolu s Petruškou Šustrovou (pravděpodobnou agentkou komunistické rozvědky), odchází po 17.11.1989 jako „čistič" na 1.správu Stb, dává nejlepší odpověď na otázku, kdo je to Jan Ruml nebo co od něj ještě můžeme čekat. Mnoho odpůrců komunismu kdysi nevěřícně žaslo, když si teatrální antikomunista RUML dovolil pozval pracovat do svého sekretariátu vysokého důstojníka StB (nebo i KGB?) Jana Bělíčka. Ten byl od jara 1989 poradcem náčelníka StB generála Lorence a tedy si pouze přenesl svou židli o pár kanceláří dál... V každém případě zřejmě věděl mnohé o tzv. agentech kategorie F. (Viz. NN 17/2000: „KDO JSOU AGENTI F").

Naposledy na sebe JAN RUML upozornil jako ideologický cenzor, kdy spolu s pravděpodobným agentem KGB a KTS „MUKem", dále Michaelem Žantovským a privatisátorem Havlova Barrandova Václavem Marhoulem určovali, kdo může vystoupit na podiu před budovou ČT na Kavčích horách a kdo může vystoupit na Václavském náměstí na demonstracích „ZA SVOBODU SVOBODY SLOVA (JEN PRO POLITICKY SOUHLASÍCÍ) A ZA NEZÁVISLOST VEŘEJNOPRÁVNÍ TELEVIZE (NA JAKÉKOLIV FINANČNÍ KONTROLE)" v souvislostí s uměle vyvolanou krizí kolem ČT. Výběrem levicových řečníků RUML a spol. prokázali, že jablka nepadla v jejich případě daleko od stromu (viz. Jiří RUML, JIŘÍ a HANA ŽANTOVŠTÍ atd.). Rozsáhlou několikadílnou analýzu „televizní krize" najdeme v NN 01/2001: „TELEVIZNÍ PODVOD: SVOBODA SLOVA JEN PRO SOUHLASÍCÍ!!!".

V případě Jana Rumla je zajímavá i další skutečnost. V databázi MS ČR je možno najít při hledání v obchodním rejstříku jméno Jana Rumla sice ve velmi bohulibé organisaci, ale opět s velmi podivnými osobami, kromě jiného i s důstojníkem StB:

Název IČO Založena Ulice PSČ

PODPÜRNÝ FOND

PRAHA o.p.s. 25765604 20.05.1999 U Balabenky 6 18000 - PRAHA 8



Celé jméno Narozen(a) Krycí jméno Ulice PSČ

RUML Jan 05.03.1953 neurčeno Chodská 22, 12000-PRAHA 2

Křižan Jiří 26.10.1941 Mánes Branky 285 75645-Branky, okr. VSETÍN

Štein Karel 09.02.1951 neurčeno Šípkova 1866 10105-PRAHA 4

Důst.? Zařazení Hodnost Spis

Ano neurčeno neurčeno 233221



MARTIN FENDRYCH: SCHOPNÝ ČLOVĚK PRO KAŽDÉ POUŽITÍ

Spolu s RUMLEM přichází na vnitro jako jeho I. náměstek známý kriminální živel a současně policejní konfident (obé dle informací dobového tisku), nyní redaktor revue XANTYPA, pan Martin Fendrych. O neověřených domněnkách, týkajících se rodinných tradicí, a obdivu k nacistickému Německu, zde mluvit nebudeme. V tom by se ostatně nelišil od rodiny Václava Havla. Je však důvodně podezřelý, že v 80.letech vykrádal nebo pomáhal vykrádat letištní zásilky na pražském letišti v Praze-Ruzyni. Na zásah StB, na rozdíl od ostatních spolupachatelů - vykradačů letištních zásilek a překupníků, z toho vyšel podivuhodně dobře. Existuje důvodné podezření, že už dávno před nebo nejpozději během této činnosti byl získán komunistickou policií ke spolupráci a předán StB. Celá jeho značně šokující causa, včetně jeho krycího jména, byla v polovině 90. let zveřejněna v deníku Práce redaktorem Pavlem Blažkem!!! Stojí zvlášť za pozornost, že hned po své „letištní anabázi" se Martin Fendrych objevil v centru oposičního prostředí a začal spolu s Janem Rumlem a Petruškou Šustrovou zakládat právě ty „oposiční" časopisy, o kterých už zde byla řeč…



PLK.FRANTIŠEK STÁREK ZVANÝ „ČUŇAS" A JEHO VĚZEŇSKÉ SVAZKY…
Dalším příkladem zřejmě může být mnohanásobný politický vězeň, když nejméně dva poslední tresty vykonával v neuvěřitelně vlídných podmínkách, a jeden z nejdůležitějších aktivistů Charty77 a undergroundu František Stárek, zvaný Čuňas. Ten pracoval jako topič ve stejném podniku, jako tajemný pan Vondráček. Stbák Vondráček působil jako pravá ruka ministra vnitra a reformátora StB Josefa BARÁKA. Ministr BARÁK, na přímý pokyn KGB, reformoval na přelomu 50. a 60. let StB. Později oba upadli v nemilost, avšak s kádry 1.Správy StB, napojenými na Moskvu, byli ve spojení pravděpodobně po celou dobu svého „civilního" zaměstnání. Proto také záhadný pan Vondráček věděl mnohem dříve než jiní o sílícím tlaku MOSKVY na provedení nezbytných ZMĚN, samozřejmě za sovětských podmínek. V této době pravděpodobně uvádí pan Vondráček Fratiška Stárka do problematiky této „vysoké hry". Že byl František Stárek zvaný Čuňas na listopadový převrat, provedený 1.Správou Stb, dobře připraven, dokresluje i jeho bleskový nástup do tajné služby a stažení archivů vnitřního vězeňského zpravodajství ze všech věznic, a to ihned na počátku roku 1990. Tímto krokem získal nejvýbušnější materiály (po archivech komunistické rozvědky), jaké za období totality vznikly. Do dnešního dne není schopen vysvětlit, kam se ztratily obsahy vězeňských svazků, vedených vězeňskou „vnitřní ochranou" (vězeňská obdoba StB) na nejprominentnější politické vězně. Kdo je má k disposici, má slavné disidenty v hrsti… Ti, kteří neselhali, pak u nás nejsou prominentní… Z jejich hlediska za tuto cenu jistě žádná škoda…

HRADNÍ NOMENKLATURA A JEJÍ KVALIFIKACE…

Na úvod je třeba v zájmu spravedlnosti vyzdvihnout jednu z nejdůležitějších zásluh Václava Havla: Jeho výrazně positivní přínos k našemu přijetí do NATO. To mu slouží ke cti. Stejně je třeba vyzdvihnout jeho vysoce positivní a konstruktivní oposici vůči protiamerické politice Jana „KATO" Kavana. Na druhé straně je třeba říct, že ne vždy se dokázal obklopit „svými" lidmi. Politika některých členů hradní nomenklatury v určitých momentech sledovala vlastní nebo cizí zájmy a cíle, které nemusely být v celém rozsahu totožné s představami presidenta ČR. To vše ovšem z Václava Havla nesnímá jeho zásadní zodpovědnost za politiku „Hradu" uplynulých 11 let, bez které by byl úspěšný privatisační puč KGB/GRU 17.listopadu 1989 u nás nemyslitelný:



JIŘÍ KŘIŽAN

Pravděpodobně na zásah 1.správy StB může „pracovat" v socialistickém filmovém průmyslu v 80.letech syn za Gottwalda popraveného politického vězně JIŘÍ KŘIŽAN. Mladý Jiří byl bez ohledu na to přijat na VŠ, dokonce na FAMU, údajně navíc bez přijímaček a později, již jako dramaturg, vyjížděl do západní Evropy na filmové festivaly. Je evidovaný jako spolupracovník StB pod krycím jménem „MÁNES" a mnohými je dále podezíraný ze spolupráce s KGB. Byl vyznamenán v roce 1988 za svou tvorbu Gottwaldovou cenou… Tu nakonec z propagačních důvodů odmítl. V tomtéž roce se totiž náhle zjevil v centru oposičního dění a jako čerstvý laureát Ceny Klementa Gottwalda, zločince, který nechal popravit jeho vlastního otce, by v oposičním prostředí nepůsobil nejvěrohodněji… I přes jeho podpis protirežimní petice „Několik vět" a rozsáhlé organisační zajišťování sběru dalších podpisů, zůstal zaměstnán na Barrandově… Po 17.listopadu se stal „dramaturg" KŘIŽAN branně-bezpečnostním poradcem VÁCLAVA HAVLA. V letech 1992-96 pak působil jako nám. MV ČR JANA RUMLA...



MUDr.JAROSLAV H, jehož bratr pracuje na HRADĚ, zase pro změnu pašoval před vítězným Listopadem ze SSSR závadnou literaturu, a to za pečlivé asistence a spolupráce KGB. Podle některých zdrojů obcházel nezávislé struktury a hledal „pašeráky" do své skupiny s jasným upozorněním, že jde o bezpečnou akci „Sovětů" a není se proto třeba bát.

ALEXANDR VONDRA:

V důsledku nezpřístupnění materiálů 1.správy StB nevíme, který reaktivovaný důstojník rozvědky či jiný příslušník OBRODY pracoval, jistě úplně náhodou, také v Náprstkově muzeu v Praze. Tam totiž právě působil mluvčí CH77 Alexandr Vondra, oblíbenec komunistky Rity Klímové a vytipovaný perspektivní kádr pro rychlý postup. Kde jinde, než na Moskvou dodnes spolehlivě ovládaném ministerstvu zahraničí. Jeho raketový sametový vzestup po 17. listopadu by tomu všemu přesně odpovídal...



KAREL SCHWANZENBERG – RAKOUSKÝ BANKROTÁŘ - NEJBOHATŠÍ ČLOVĚK ČESKÉ REPUBLIKY!!! Bankrotáři a dlužníci ve vysokém postavení, tedy většinou lidé orientovaní na úspěch ve hmotném světě, kteří by měli podle svého přesvědčení v případě bankrotu nejvíc co ztratit, byli už tradičně nejsnadnější kořistí komunistických tajných služeb. Ty pak měly pouze jedinou starost: Udržet je těsně nad hranicí bankrotu co možno nejdéle a mezitím na ně získat dostatek dalších kompromitujících materiálů… Ke svému dnešnímu, jistě zaslouženému majetku, přišel KAREL SCHWANZENBERG podle neověřených informací na základě dohody s Václavem Havlem. Tomu měl nabídnout způsob, jak získat zpět některé rodinné majetky Havlů, konfiskované za kolaboraci a to především Lucernu, za což požadoval pro sebe maličkost – pomoc při navrácení schwanzenbergských majetků v České republice. Jak možno z výsledků i další spolupráce obou stran soudit, zřejmě se k oboustranné spokojenosti dohodli… Tomu napovídá i složení NADACE DAGMAR A VÁCLAVA HAVLOVÝCH, kde kromě Schwanzenberga potkáme i dobře známé bankéře Josefa Tošovského, Pavla Kavánka, dále Jiřinu Šiklovou aj. Karel Schwanzenberg je však mužem velkého světa a velkého využití. Podle zatím neověřených zpráv byl v 80. letech několikrát v Sovětském svazu. Možná to má nějaký vztah k už dávno spolehlivě prokázané skutečnosti, že vídeňské residentury KGB a GRU doporučovaly z hlediska bezpečnosti svým důstojníkům domlouvat si své schůzky se svými agenty v prostorách Schwanzenbergského paláce ve Vídni. Nepochybně pro to existoval pádný důvod. Jistě není náhoda, že i své schůzky se zástupci CIA situoval KGB právě do prostorů Schwanzenbergského paláce. Stejně tak není náhoda, že si Karel Schwanzenberg, podle západních kritérií neschopný podnikatel, financuje ze snadno získaných českých majetků své vlastní informační a vlivové nástroje, shodou okolností hodně sametově levicové: např. už nám dobře známý RESPEKT a snad ještě levicovější LITERÁRNÍ NOVINY Jakuba Patočky. Role Karla Schwanzenberga při dosazení generálního ředitele veřejnoprávní televize Mgr.Dušana Chmelíčka, syna posledního krajského náčelníka StB Prahy a Středočeského kraje plukovníka Antonína Chmelíčka, který hrál důležitou roli v událostech „sametové revoluce", je popsána v NN 01/2001: „TELEVIZNÍ PODVOD: SVOBODA SLOVA JEN PRO SOUHLASÍCÍ!!!".



Šéfem vojenské Kanceláře prezidenta republiky je od roku 1990 nepřetržitě brig. gen. Ladislav Tomeček, bývalý velitel raketového vojska ZVO, podezřelý ze spolupráce s GRU… Doufejme, že v tom případě alespoň s jejím proamerickým křídlem…



V případě „hradní nomenklatury" by však pouhý výčet všech podobně profilovaných kádrů přesáhl rozsah této analýzy. Stačí si však pročíst Necenzurované noviny z let 1991 – 1996, dnes k disposici na Internetu.

MINISTERSTVO ZAHRANIČÍ A MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ
Po vítězství „pravice„ v roce 1992 přebírá mocenskou kontrolu nad českým ministerstvem zahraničních věcí po bývalém prominentním komunistovi a mnohaletém zahraničním zpravodaji Jiřímu Dienstbierovi bývalý komunista a sovětský občan polské národnosti Josef Zieleniec… Ten se stal podle všeho českým občanem v roce 1992 nebo 1993... Určujícím faktorem pro jeho kariéru je skutečnost, že jeho otec pracoval v KOMINTERNĚ v MOSKVĚ, a to spolu s pozdějším členem ÚV KSČ soudruhem KOUCKÝM. Jan Koucký (23.06.1953), syn soudruha Kouckého, vstoupil do „pravicové" ODS a tam podle svých představ spolubudoval „pravicovou politiku" na úseku školství. Výsledkem této „pravicové" politiky ODS byla nepřehlédnutelná skutečnost, že několik let stál v čele UK pravděpodobný agent KGB a chartista RADIM PALOUŠ (alespoň podle pramenů římské prokuratury, vyšetřující činnost StB a KGB proti italské demokracii. Tato činnost dnes spočívá kromě mnoha jiného i ve vysílání vybraných studentů a vědců na studium nebo stáže na Západ do zájmového prostředí KGB/GRU…). Jeho syn Martin Palouš je po volebním vítězství ČSSD 1.náměstkem ministra zahraničí Jana „KATO" Kavana, koordinátora všech českých tajných služeb, který si Martina Palouše se znalostí věci zvlášť vyžádal... Nemusíme doplňovat, že je to právě „sametový nomenklaturní kádr" a oficiálně uznávaný chartista Martin Palouš, který právě v těchto dnech připravuje neustále odkládanou a změkčovanou rezoluci o porušování lidských práv na Kubě. Tato rezoluce, z české strany už možná dokonce poslední, je v konečném důsledku prosovětská a není dostatečně loyální ani k USA ani k našim partnerům a spojencům v NATO. O naléhavě nutné a velmi důrazné podpoře kubánských obránců lidských práv a politických vězňů komunismu raději vůbec nemluvě…


RSDr.OLDŘICH HROMÁDKO A JEHO SNAŽIVÁ PARTA…

Osobou, která v roce 1990 dohlížela za OF na bezproblémový nástup Jana RUMLA a jeho družiny na vnitro a do tajných služeb, byl soudruh plukovník Oldřich HROMÁDKO. Bývalý náčelník ostrahy komunistických koncentračních táborů, vybudovaných v prostoru uranových dolů na jáchymovsku, tedy smutně proslulého oddílu JEŘÁB, jehož mladí komunističtí příslušníci se proslavili mučením a střílením vězňů jako za nacismu. Z uvedeného je patrno, že největším komunistickým zločinem JANA RUMLA a PETRUŠKY ŠUSTROVÉ bylo, jak se alespoň mnohým zdá, bezchybné splnění úkolů uložených předlistopadovými kádry komunistické rozvědky. ONI NA PŘELOMU ROKU 1989/90 ZŘEJMĚ NETUŠILI, ŽE SE BRZY ROZPADNE VARŠAVSKÁ SMLOUVA, NEREFORMOVATELNÝ SOVĚTSKÝ SVAZ NEPŘEŽIJE TRANSFORMAČNÍ CHAOS A JEDNOU BUDEME ČLENY NATO. JEJICH ÚKOLOVÁNÍ KOMUNISTICKOU ROZVĚDKOU V SOUVISLOSTI S PLÁNOVANÝM PŘEDÁNÍM MOCI BYLO DO ROKU 1990 JEDNOZNAČNĚ PROSOVĚTSKÉ, PODPORUJÍCÍ PRÁVNÍ KONTINUITU S KOMUNISTICKOU DIKTATUROU, TEDY BEZTRESTNOST PRO KOMUNISTICKÉ ZLOČINCE A NEDOTKNUTELNOST NAKRADENÝCH KOMUNISTICKÝCH MAJETKŮ. TYTO DVĚ ROZHODUJÍCÍ PRIORITY SE NEJEN U NICH, ALE BEZ VYJÍMKY U CELÉ OFICIÁLNÍ ČESKÉ POLITIKY A U JEJICH MASMÉDIÍ, DO DNEŠNÍHO DNE BOHUŽEL NEZMĚNILY… JEDNOU ZA SVŮJ ŽIVOT VE ZLU A VE LŽI VŠICHNI ZAPLATÍME VYSOKOU CENU!!!

SELHÁNÍ DEMOKRATIČNOSTI ČESKÝCH TAJNÝCH SLUŽEB
Odpovědnost za zakonzervování sovětských podmínek předání moci, provedených 1.správou StB ve vztahu k 17.listopadu 89, nese také Oldřich Černý, dlouholetý polistopadový šéf ÚZSI, nástupnické organizace 1.Správy StB. Ve všech směrech velmi podezřelá postava. Oldřich Černý pracuje v současné době v samizdatové knihovně Libri Prohibiti, Senovážné nám. 2, v Praze, vedené politickým vězněm Jiřím Gruntorádem. Možná tam vyhodnocuje stupeň dnešní nebezpečnost obsahu zpravodaje „INFORMACE O CHARTĚ 77" z let 1977-90 a sdělení Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) pro současné držitele moci. STUPEŇ NEBEZPEČNOSTI JE OPRAVDU VYSOKÝ!!! JAK PRO NĚKTERÉ Z NICH OSOBNĚ, TAK ZEJMÉNA PRO JEJICH POLISTOPADOVÉ KOMUNISTICKÉ PARTNERY V POLITICKÝCH A REPRESIVNÍCH SLOŽKÁCH STÁTNÍ MOCI. Škoda že Oldřich Černý místo toho neudělal to, za co ho naši občané-daňoví poplatníci tak dobře a tak dlouho platili: Tedy aby v čele ČESKÉ rozvědky bránil jejich zájmy. Ruský státní organisovaný zločin ovládl ve spolupráci s domácí komunistickou a estébáckou mafií Českou republiku a česká rozvědka si toho ani nevšimla, natož, aby burcovala občany a bila na poplach. Za něco takového by je v KGB/GRU zřejmě nepochválili… Pro srovnání: Podobný problém řešila v 60.letech MI-6 kromě mnoha jiného např. i skrytou podporou série „Bondovek", které mobilisovaly světovou demokratickou veřejnost proti komunismu. Je třeba ovšem přiznat, že MI-6 má za úkol, zřejmě na rozdíl od českých tajných služeb, zájmy vlastních občanů-daňových poplatníků důsledně chránit, třeba i za cenu nasazení vlastních životů…

VYDAVATELSTVÍ 68 PUBLISHERS JOSEFA A ZDENY ŠKVORECKÝCH A KOMUNISTICKÉ ROZVĚDKY…
Na základě zde uvedených informací můžeme rovněž spekulovat o stále sílících dohadech, týkajících se skutečné úlohy vlivného exilového vydavatelství 68 Publishers manželů ŠKVORECKÝCH v Torontě. Právě v kanadském Torontě pracuje po desetiletí velmi silná skupina vlivové agentury komunistické špionáže. Vyvrátit silné podezření, že celosvětově působící zásilková služba torontského vydavatelství 68 Publishers fungovala jako ideopolicie KSČ a její StB, může jedině porovnání adres předplatitelů nových titulů tohoto vydavatelství s dochovanou evidencí NO v archivech StB. A samozřejmě i se seznamem na to navazujících „opatření" StB proti zvláště radikálním představitelům exilu z řad předplatitelů exilové literatury u manželů ŠKVORECKÝCH. Zásilková služba totiž mohla fungovat jako vynikající mapování hodnotové a názorové orientace představitelů celého českého a slovenského politického i ekonomického exilu. Vzhledem k tomu, že manželé ŠKVOREČTÍ jsou jedinými oficiálními emigranty, kteří si na potěmkinovské sametové poměry v ČR nejenom nestěžují(!!!), ale naopak po celém světě vymoženosti sametového komunismu velmi hlasitě chválí, zatímco JINÍ SE JIŽ ZNECHUCENĚ DO EXILU DOBROVOLNĚ VRÁTILI (v poslední době např. diplomat DRÁBEK, který o poměrech v ČR dokonce napsal několik knih), můžeme a musíme o podobných podezřeních velice vážně uvažovat. Důvěru ve věrohodnost manželů ŠKVORECKÝCH neposílí ani už známé skutečnosti, jako je prokázaná spolupráce ZDENY ŠKVORECKÉ s II. Správou StB (boj proti vnitřnímu nepříteli), ani její cesty na Západ v roli zájezdové „děžurné", ve které dohlížela na politickou spolehlivost ostatních členů zájezdu, nebo její zuřivá obhajoba, ne bezprávných obětí teroru komunistické strany a její StB, ale naopak osob s StB spolupracujících, tedy především obhajoba sama sebe… Její desinformační kniha „Osočení", vydaná v roce 2000 podvodným způsobem v PRÁVNĚ NEEXISTUJÍCÍM brněnském vydavatelství HOST „disidenta" DUŠANA SKÁLY z okruhu JAROSLAVA ŠABATY, ji usvědčuje nejlépe. Není rovněž známo, že by kdy manželé ŠKVOREČTÍ požadovali denacifikaci komunistického Československa, že by požadovali potrestání všech komunistických zločinců, kteří při páchání svých zločinů na jinak smýšlejících postupovali podle tehdy platných komunistických zákonů nebo že by žádali konfiskaci komunistických majetků, stejně tak, jako komunisté konfiskovali cizí majetky. Důvěru neposílí ani nadšená obhajoba levicových idejí z pera JOSEFA ŠKVORECKÉHO, jenž byla původně určena pro zahraniční publikum a která tvoří závěr knihy Dokumentační komise sdružení politických vězňů komunismu Klubu231, dokumentující s drastickou otevřeností dodnes nepotrestaná komunistická zvěrstva. Větší urážku obětem komunismu si už JOSEF ŠKVORECKÝ dovolit nemohl… Kniha i doslov JOSEFA ŠKVORECKÉHO je českým a slovenským čtenářům k disposici na Internetu na www.cibulka.cz nebo www.cibulka.com na stránce sdělení VÝBORU ZA ODSOUZENÍ NESPRAVEDLIVĚ NESTÍHANÝCH (VONN). V každém případě Dr. LADISLAV FEIRABEND, zásadní odpůrce spolupráce exilové vlády v Londýně s Moskvou během II. Světové války, vydal své vynikající paměti nikoliv u manželů ŠKVORECKÝCH, ale v Londýně u ALEXANDRA TOMSKÉHO, tedy u politicky a křesťansky konzervativně orientovaného nakladatele. To vypovídá o mnohém…



JAK SE DOSTANEME ZE ŠPIONÁŽNÍCH SMYČEK KGB-GRU: ZBAVME MOCNÉ MOCI!!!
Z celé zde uvedené analýzy je patrno, že je třeba s nejvyšším důrazem po „našich" politicích (TEDY NA POLITICÍCH, KTERÉ SI ZE SVÝCH DANÍ TVRDĚ PLATÍME, ABY NÁM POCTIVĚ SLOUŽILI!!!) požadovat, aby byl kromě jiného úplně zveřejněn stav důstojníků komunistické rozvědky na počátku roku 1970, 1980, 1985 a v roce 1989, a to včetně jejich přemístění do rozhodujících civilních posic v této zemi, tedy do tzv. „činných záloh". Samozřejmě s rozlišením, zda se jednalo o odchod do disidentského prostředí, na ministerstvo zahraničí či přípravu transferu majetku KSČ a StB na Západ nebo na privatisaci národního majetku do komunistických rukou. Dále je třeba zveřejnit všechny agenty I. a III. správy Stb uvnitř „protikomunIstické opozice" před rokem 1989 a dále operace civilní i vojenské rozvědky proti svobodnému světu a exilu. Za třetí JE TŘEBA ZVEŘEJNIT PODÍL KSČ A StB NA PODVODNÉ „PRIVATISAČNÍ SOUTĚŽI" A JEJICH ZPRIVATISOVANÉ MAJETKY ZKONFISKOVAT. Toho všeho a ještě mnohem více lze dosáhnout jedině tím, že budeme volit a podporovat ty politiky, kteří nejsou napojeni na MOSKVU a v uplynulých 11 letech to NEZPOCHYBNITELNÝM způsobem prokázali. JEDINÝM HODNOVĚRNÝM ZPŮSOBEM JE JEJICH BOJ ZA SPRAVEDLNOST JAK PRO ZLOČINCE, TAK PRO JEJICH OBĚTI V TRESTNĚPRÁVNÍ A MAJETKOPRÁVNÍ OBLASTI. KOLIK VŠAK ZNÁME TAKOVÝCH POLITIKŮ??? KOLIK ZNÁME POLITIKŮ, KTEŘÍ ŽÁDAJÍ POCTIVÉ VOLBY BEZ JAKÝCHKOLI DISKRIMINAČNÍCH OMEZENÍ??? A KOLIK ZNÁME POLITIKŮ, KTEŘÍ PROSAZUJÍ PRÁVO OBČANŮ PŘÍMO SI VOLIT A ODVOLÁVAT SVÉHO STAROSTU, PRIMÁTORA, PRESIDENTA, SVÉHO SOUDCE, SVÉHO POLICEJNÍHO ŘEDITELE, KOLIK ZNÁME POLITIKŮ, KTEŘÍ BOJUJÍ ZA PRÁVO OBČANŮ PODÍLET SE FORMOU REFEREND, A TO NA JAKÉKOLIV ÚROVNI, NA SPRÁVĚ SVÝCH VLASTNÍCH ZÁLEŽITOSTÍ????? JE TŘEBA NAHLAS ŘÍCT, ŽE KROMĚ PROGRAMU POLITICKÉ STRANY PRAVÝ BLOK, KTERÝ DŮSLEDNĚ VYCHÁZÍ ZE ZÁKLADNÍCH PRINCIPŮ AMERICKÉ A ŠVÝCARSKÉ DEMOKRACIE, ZDE ŽÁDNOU POSITIVNÍ ALTERNATIVU KE STÁVAJÍCÍ KLEPTOKRATICKÉ DEMOKRATUŘE NENAJDEME!!!!!

---