KGB
Necenzurovane noviny cislo 4/2001:
Mark Rich pomohl KGB vytvorit skrytou vladu
(zprava z americkeho tisku; 31. brezen 2001)
Mark Rich, nejhledanejsi uprchlik, ktery dostal od byvaleho presidenta Clintona milost, byl klicovou postavou pri vytvareni tajne vlady Komunisticke strany a KGB, jez prezila rozpad Sovetskeho svazu a jez dodnes stale vladne Rusku.
Rich utekl z USA v roce 1983, aby se vyhnul obzalobe. Tehdy, v dusledku valky v Afghanistanu, USA vyhlasily SSSR embargo na dovoz obili. Rich embargo nerespektoval a dovezl do SSSR obili, cimz si v sovetske hierarchii ziskal pratele, se kterymi se po padu komunismu spojil.
Podle informacnich zdroju byl Rich od te doby ve svych podnikatelskych aktivitach rizen "Komunistickou stranou a zaslouzilymi osobami z KGB. Kazdy v tomto kolotoci, jak komuniste tak KGB, dostavali osobni oceneni - provize na osobni ucty vedene v zahranicnich bankach."
Diky vlivu, ktery Rich ziskal sdilenim svych zisku s predstaviteli Strany a KGB, byl zasvecen do hlubsich sfer hierarchie, ktera ovladala Sovetsky svaz, a podilel se na vytvoreni zradne, zakulisni vlady, ktera mela za ukol prezit rozpad Sovetskeho svazu.
Dr. Joseph D. Douglas, odbornik na statni bezpecnostni zalezitosti a byvaly pracovnik agentury DARPA pri Ministerstvu obrany, rika, ze Rich hral dulezitou roli v podvodu, diky nemuz bylo staremu komunistickemu aparatu umozneno zachovat si po padu komunismu v Sovetskem svazu svuj vliv. Dr. Douglas, ktery je take odbornikem v oblasti organizovaneho zlocinu, dale v rozhovoru pro americky casopis pronesl ohromujici odhaleni. "V Rusku ani v dalsich sovetskych "republikach" nedoslo k zadne revoluci, ktera by mela za nasledek rozpad Sovetskeho statu. Nebylo nic, co by Komunistickou stranu prinutilo, aby se vzdala sveho monopolu na moc. Ve skutecnosti si Komunisticka strana pouze rozdelila sve drzavy, sveho monopolu se nezrekla."
Douglas prohlasil, ze sefove komunisticke strany si tajne "bud vytvorili nove strany, nebo prevzali vedeni jiz existujicich." Tvrdi, ze jiz leta pred "koncem" Sovetskeho svazu "vytvorila Komunisticka strana a KGB veskere struktury pro tzv. neviditelnou stranickou ekonomiku. Toto se odehravalo jiz pocatkem 80. let, dokonce jeste pred tim, nez Gorbacov prisel se svoji ,perestrojkou."
Viz. NN 02/2000 ( www.cibulka.cz ): "TRI INTERNACIONALY PROTI NASIM SVOBODAM".
Vzhledem ke skryte super-strukture, kterou Rich se svymi kolegy z KGB vytvoril, se clenove komunisticke nomenklatury dostali do takovych pozic, ve kterych se stali "mistry noveho, privatizovaneho hospodarstvi." Douglas dale uvadi, ze STEJNA VEC SE STALA V "TEMER KAZDE ZEMI BYVALEHO SOVETSKEHO BLOKU." (snad s vyjimkou Nemecka)
"V celem byvalem bloku najdeme reformni vudce, jejichz minulost zahrnuje ucast v mladeznickych komunistickych svazech (Komsomol, SSM) a vudci pozici v Komunisticke strane".
"A Mark Rich, pres svou peclive vykonstruovanou tvar humanisty, byl hlavnim akterem pri vytvareni "neviditelne stranicke ekonomiky" Komunisticke strany."
Preklad Hana Catalanova
e-mail:
hana.catalanova@worldonline.cz
Pierre Faillant de Villemarest
Nadvláda mafií a KGB nad ruskou ekonomikou
Sdružení bývalých příslušníků tajných služeb (ASSDN) mne o výročním kongresu dne 9. května 1997 požádalo o několik slov k situaci v Rusku. Omezil jsem se na problémy, které v hospodářství znevýhodňují moc a v politice vyúsťují v boj klanů v mezidobí, kdy byl Jelcin potvrzen (dočasně) ve své funkci. Komplexní pohled na ekonomiku jsem publikoval v Aktech CEI 1993-1994, který dosud platí, protože jedním z klíčů k situaci je tajný oběžník ÚV KSSS z 23. srpna 1990. Ten po zasvěcencích KSSS a KGB požadoval, aby v Rusku i v zahraničí rozmístili tajné fondy, které by umožnily vytvořit „neviditelnou ekonomiku“, sloužící obnově komunismu. Tyto fondy svými miliardami dolarů umožnily aparátníkům v privatizacích zakoupit tisíce malých i velkých podniků. Zde k tomu uvádím několikero upřesnění:
Podle doznání ministra vnitra na 40 % z dvou tisíc bank a více než patnácti set obchodních společností je pod kontrolou mafií. Velké průmyslové komplexy (nafta, plyn, automobilní průmysl, doprava) jsou jimi nasyceny. V roce 1994 uvnitř vojenského zásobování bylo na 420 mafiánských buněk.
Během celostátních a regionálních voleb od roku 1991 se dostalo do Dumy nebo do provinčních shromáždění na 2370 bývalých příslušníků KGB. Poté, co v letech kolem roku 1990 slaďovali svůj podíl na nezákonných převodech fondů, nyní jejich spojenectví pokračuje. Proto také nyní dochází k úniku 50 až 60 miliard dolarů ročně z Ruska do zahraničí.
Před čtyřmi roky CEI označilo Kypr, na kterém je otevřeno na dva tisíce tajných ruských účtů /Kyperské firmy v ČR zastupuje pražská advokátní kancelář JUDr Petra Tomana, která k tomu pověřila Mgr. Stanislava Devátého. Oba byli klíčovými členy druhé Parlamentní vyšetřovací komise událostí 17. listopadu 1989 a Stanislav Devátý se později díky svým zásluhám stal prozatimním ředitelem civilní kontrarozvědky BIS - pozn. NN/ za platformu přerozdělování a provětrávání těchto peněz. Totéž na Bahamách /Kde "nás" reprezentuje další velký Čech, podezíraný z práce pro KGB, "harvardský Američan" Viktor Kožený, kterému se podařilo ve spolupráci s vysokými důstojníky StB vytunelovat zcela veřejně část republiky a tyto prostředky přelít do bývalých států Sovětského svazu - pozn. NN/ a jiných karibských ostrovech, kde existuje přinejmenším 120 firem a simulovaných bank (z nichž tucet byl zrušen či uzavřen začátkem roku 1997).
Moc v Rusku má z těchto důvodů tyto základní problémy: stálá finanční „černá díra“ v rozpočtu, přesahující dluhy poplatníků, a z toho plynoucí tří- až šestiměsíční zpožďování výplat Většina vojenského rozpočtu jde na výzkum a vývoj nových zbraní, na což doplácejí důstojníci a vojáci. Naopak asi tři až čtyři sta tisíc mužů ve zbrani MVD (vnitra), které je státem ve státě, nemá tyto problémy. Ani Mezinárodní měnový fond, ani Světová banka, natož naše vlády, se tím, zdá se, nijak neznepokojují .
Lidmi nebezpečnými pro svobody v Rusku jsou, kromě třinácti bankéřů, kteří obklopují přímo ve vládě Jelcina, Boris Berezovskij, bohužel jím jmenovaný číslem dvě v Radě národní bezpečnosti, a Viktor Gusinskij. Oba jsou spolu s bývalým a nynějším KGB stále aktivnější, aby udusili tisk, a to v souladu s premiérem Černomyrdinem.
Aby neutralizoval ty, které má za svém stínu, Jelcin rozehrává jedny proti druhým. Tak velmi neoblíbený Anatolij Čubajs, autor nekontrolovaných privatizací, je druhým mužem za premiérem; stejně tak Boris Němcov, rovněž druhý muž, čelí Čubajsovi a současně generálu Lebeďovi.
Z tohoto boje klanů těží jen komunistická strana (má půl miliónu členů) za podpory 22 % voličů. Proč? Protože ke své hře s národním komunismem přidala kampaň proti korupci. Aby se ochránili z této strany, Berezovskij a Gusinskij (který je zároveň předsedou Kongresu židů Ruska) požádali v dubnu 1997 Jelcina , aby přistoupil na vládní soužití s komunistickou stranou.
(L Lettre ďInformation du CEI, 1997, č.5, in NN, www.cibulka.cz)
Přel. cei.cz
Kdo má zájem na provokacích a manipulaci
Rukopis tajné služby je čitelný skoro vždy, protože tajné služby jsou v časech podobných těm našim řízeny úřednicky, co (někdy naštěstí, jindy naneštěstí) hatí tvořivé úsilí řadových, někdy i velmi schopných (ale často schopných všeho) pěšáků a důstojníků. Byrokratický systém řízení tajných služeb přináší největší chyby zejména v oblasti vyhodnocování faktického materiálu a plánování a řízení akcí v "terénu" a je spíše nakloněn bezduchému (a často zbytečnému a i proto nemorálnímu) kupení informací a jejich mechanickému vyhodnocování. Činy tajných služeb mají často jakýsi literárně-okázalý až velikášský ráz, co pro změnu m.j. dokumentuje rivalitu jejich jednotlivců, skupin, oddělení a složek, rivalitu, která je ovšem často živena právě necitlivým byrokratickým řízením. Činnost tajné služby je často také poznačena nutností vyrovnat se se zcela protikladnými nároky na jednotlivé akce a její výsledky jsou často tím nejhorším kompromisem, jindy zcela kontraproduktivní nebo jen (opět okázale) symbolické. Díky složitosti společenských procesů a každého lidského jednotlivce (který je cílem vetšiny akcí) vůbec se často ukáží jako kontraproduktivní i výsledky, které se zprvu zdály být jednoznačně odpovídajícími jednoznačným záměrům, resp. je hodnocení těchto výsledků po čase zcela opačné. Činnost tajných služeb je vice než jiné činnosti poznamenávána systémovými chybami v řízení a chybami způsobenými lidským faktorem, neboť tyto chyby mají často (vzhledem k povaze práce tajných služeb) mnohem vážnější následky. Činnost tajných služeb má často nutně (prinejmenším zdánlivě) nedemokratický charakter a její činnost není možné hodnotit komplexně, ani úplně, protože je z velké části tajná, a přestože právě nekomplexní přístup k otázce tajné služby měl v minulosti v mnoha zemích světa velmi tragické následky. I obyčejná kritika tajných služeb a publicita v její činnosti je pro její činnost nežádoucim jevem, co je zdánlivě v rozporu s požadavky občanské společnosti a co klade mimořádné nároky na její řízení a kvalitu a morálku kádrů. Činnost tajných služeb je v pokleslých dobách ovlivňovaná různými mocenskymi a vlivovými skupinami, různé její části se začínají nezdravě osamostatňovat nebo přecházejí úplně do ilegality, kde tvoří paralelní síť, která je zcela mimo kontrolu. V praxi jsou stejné katastrofalní důsledky práce agentů pro společnost jak v případě domýšlivosti byrokraticky řízeného a řídícího CENTRA (o neomylnosti ve svých "pravdách"), tak práce agentů "urvaných z řetězu" a sledujících SVOJI "pravdu". Čím hůře ovšem tajná služba pracuje, tím čitelnější je vetšinou její rukopis. Nejhorších výsledků dosahuje za totalitních režimů, kdy ovšem odhalitelnost (a odhalování) jejího rukopisu nepřináší žádné praktické výsledky, protože společenský režim již neumožňuje (nechce umožňovat) nápravu svou ani tajné služby. Skutečnými vládci totalitních režimů jsou navíc právě tajné služby. A tady se již pomalu dostáváme k otázce, kdo stojí za nejrůznějšími protispolečenskými manipulacemi a provokacemi u nás. Padl totalitní systém a vedoucí úloha komunistické strany. Jestliže však pravým vládcem byly tajne služby, mělo být prvním zájmem mas a nového formalně demokraticky utvářeného režimu
1) Úplné rozkrytí a analýza práce složek tajných služeb
2) Důsledné potrestání viníků
3) Vytvoření nových teoretických, řídících a politických (geo-, zahraničně- a lokálněstrategických) východisek pro práci tajných služeb
4) Zjistit názory veřejnosti a vůli demokratického systému budovat tajné služby pro různé varianty jejich rozsahu a pravomocí
5) Budování nových tajných služeb v rozsahu, který je podložen nejen teoreticky, ale i vůlí demokratického systému
Je samozřejmé, že rozkrytím a analýzou práce tajných služeb se stanou mnohé metody, strategie, struktury a osoby nepoužitelné z důvodu jejich zveřejnění. Je samotřejmé, že v době znovuvytváření tajných služeb budou tyto služby a pravděpodobně (v závislosti na celkové politické situaci) i naše země v určitém smyslu zranitelné. Protože šlo o zločinecké tajné služby, měl být takový postup nevyhnutelný. Nedošlo k tomu z mnoha důvodů
1) Tajné služby využily svého podílu na moci a přístupu k informacím k uplatnění své moci i v novém režimu
2) Nebyly zveřejněny kádry KGB
3) Asi 50 procent čelních představitelů (od úrovně okresních stranických výborů) nové moci v Čechách a na Slovensku bylo v popřevratových letech agenty sluzeb STB nebo KGB (dle mého skromného a přímo neověřeného odhadu)
4) Zpravodajsky aktivními zůstalo i mnoho zveřejněných agentů, i když se pomalu ale jistě přestávalo vědět, kdo je vlastně řídí (naopak ovšem mnoho zveřejněných agentů bylo využito kdysi jen jednorázově nebo po zveřejnění s nimi OFICIÁLNÍ kruhy pravděpodobně přestaly po OFICIÁLNÍ zpravodajské linii spolupracovat)
5) Mnozí ti, kteří nepřestali i ti, kteří přestali být zpravodajsky využíváni, kapitalizovali nebo jinak pozičně využili svůj vliv, peníze, kontakty a přístup k informacím a stali se prvky našeho průmyslového, mediálního a ekonomického systému, čím se stali opět nepostradatelnými pro všechny mocichtivé skupiny, které se neohlížejí na minulost a metody svých spolupracovníků, a sami začali mocenské skupiny vytvářet a podporovat. Své prostředky po celém světě samozřejmě kapitalizovala - řízeně i improvizací svých bývalých členů i KGB.
Hierarchické kontakty mnohých bývalých a současných členů tajných služeb byly v praxi narušeny a vytvářejí se struktury paralelní až ilegální, které zpětně negativně ovlivňují i poslední zdravé zbytky policie a tajných služeb. Spojování bývalých a zřejmě i současných agentů s vojensko-průmyslovou, jadernou a nevimjakou lobby, s mafiemi (včetně drogových), dobrodruhy a zločinci všeho druhu je přirozeným důsledkem této situace.
Tak lze mnohá naše média dnes považovat spíše za polovojenské organizace (včetně těch, která jsou v majetku západních cizinců - kdo jim velí?), došlo k ovládnutí starých i nově vznikajících politických stran, mládežnických a narodnostně-menšinových hnutí, církevních i zahraničně-přátelských organizací, odborových organizací, statní správy a samosprávy - některá jednotlivá místa notářů, soudců a policistů zastávají zločinci. Mnohé finanční ústavy a ekonomické aktivity byly již od počátku organizovány pochybnými jedinci, často bývalými agenty nebo lidmi s agenty a mafiemi propojenými s cílem investovat cizí peníze do vlastních projektů a vlastně ožebračit klienty.
Tím, že nebyly zveřejněny kádry KGB, došlo nepřímo k přiznání, že svět přistupuje na to, abychom zůstali alespoň naoko (v zájmu zachování "politické rovnováhy" a nedráždění ruského medvěda) nadále oblastí aktivního zájmu Ruska a jeho vlivovou zónou. (Zpravodajská polívka je u nás zřejmě vařena podle receptu - vy neprozradíte naše agenty a my vaše, přičemž všichni všechno vědí - mimo Čechů samotných.) Protože jsme však současně vstoupili do NATO, změnilo se naše území v Babylon zpravodajských služeb, srovnatelný snad jen s Tureckem za 2. světové války. V tak nepřehledném terénu je ovšem mnohé "užitečné" věci provést bez povšimnutí, na druhé straně se jistě těžko odhaduje výsledek rozsáhlejších operací politicko-strategického charakteru. Hlavnim nebezpečím je, že z tak složité situace (zapřičiněné tímto tajnoslužebným Babylonem a naší pozicí na křižovatce geopolitických zájmů) vede příliš mnoho možných scénářů, z kterých některé mohou pro naší zemi, Evropu a možná i celý svet končit katastrofou. Je třeba si napřílklad uvědomit, že pokud je výše uvedenou nedůsledností ve vztahu k agentům KGB živena tajná naděje Ruska na svůj další politický vliv u nás a skrze nás, může si Rusko v budoucnu opět snáze zdůvodnit nějaký trestný či preventivní zásah u nás. Nakonec doktrína preventivního jaderného úderu byla v Rusku před časem opět obnovena. Na druhé straně ustupování západu postkomunistickým hrám vytváří precedens pro to, aby v případě vážných problémů dal od nás západ opět ruce pryč a zopakoval se druhý Mnichov - NATO neNATO. Češi jsou už tradičně odsouzeni do role švejkování, hraní různých vychytralých her na všechny možné i nemožné strany a k postupu do 3. tisiciletí se ztrátou všech balónků a bez vlastní tváře. Nakonec i vstup mnoha Čechů do řad agentů STB nebo KSČ byl v minulosti jen švejkovstvím a zdaleka ne všichni byli opravdu darebáky nebo nebezpečnými fanatiky. Řádní zpravodajci řízení demokratickou českou vládou (pokud takoví zpravodajci a taková vláda vůbec ještě existují) jsou do jisté míry i nuceni infiltrovat politické strany, občanská sdružení, hnutí a nevímco ještě úplně automaticky, protože vědí, že pokud to neudělají oni, budou touto cestou usilovat o dosažení moci a kontroly politiky a občanského sektoru u nás jiné státy. Tak se autentické, aktivní a tvůrčí občanské iniciativy stávají jen bezduchými napodobeninami a autentické politické a kulturní osobnosti jsou odsouvány do pozadí. Zbývá nám jedině smutná naděje, že novodobi agenti-politici budou stejně dobrými politiky, jako dobrým běžcem byl agent Zátopek, jako byl a možná ještě je dobrým zpěvákem agent Karel Gott, jako byl dobrým indologem agent Vojtěch Zamarovský, jako byl dobrým režisérem agent Otomar Krejča, jako byl dobrým hercem agent Eduard Kohout atd. Je to slabá útěcha, jednak proto, že ne všichni agenti úspěšní ve veřejném životě byli právě příkladem morálky, jednak také proto, že podporuje pro občanskou aktivitu velmi zhoubný názor (i beztoho v Česku a na Slovensku velmi rozšířený), že si má každý hledět jen svého dobrého bydla, že je politika panské huncútstvo a že talent, který se nespojí se silami zla a tajných služeb (co je často totéž) je odsouzený na vyhladovění (obrazně a často i doslova).
Opravdu netuším, kdo dnes řídí které současné či bývalé agenty u nás či v zahraničí a bojím se, že to často netuší ani naše vláda, alespoň ta její malá část, která je ještě přesvědčena, že demokracie se u nás zdárně vyvíjí. Jedno však vím jistě - je tu dost sil, pro které není problémem i přímo a aktivně (nejen svou přítomností) diskreditovat autentické občanské iniciativy a kteří k tomu mají dostatek motivů a prostředků. Diskreditují je např tím,
- že se jim podstrčí spolupráce s levicí či extrémisty
- že se jim podstrčí zmanipulované vedení
- že se jim podstrčí extrémistické, sektářske ultranacionalistické činy a výroky
- že se jim podstrčí pár nadmíru radikálních a aktivnívh členů
(Infiltrace může být organizována i s pomocí bývalých agentů KGB a StB sídlících na západě, takže např. různé švédské a italské demokraticky se tvářící občanské iniciativy mohou být jen prodlouženou rukou komunistických starých struktur.)
- že se zařídí, aby na jejich akcích bylo rozbito co nejvice výloh, aut, hlav atd. atd., nejlépe v přímém přenosu
Dokonce i odhalení agentů může být pro temné síly výhrou, protože může vystupňovat stávající podezíravost a nedůvěru mezi občany a narušit plody spolupráce. Proto na závěr této úvahy, která měla být původně úvahou na téma proběhlých demonstrací a možných provokatérů, jen tolik:
Občané, při veškeré nutné ostražitosti nepolevujte ve svých občanských iniciativách, vstupujte do stran, občanských sdružení, veřejně prospěšných společností nebo zakládejte nové, budujte poctivá média, poctivé finanční ústavy, žádejte a volte poctivé představitele státní správy a samosprávy, nepolevujte v navazování spolupráce na všech úrovních společenského života a ke zvyšování tolerance mezi politickými stranami, církvemi, občanskými hnutími a všude, kde je to jen trochu možné. Nezapomeňte pro samý boj se zlem na dobro a slunce ve své duši. Naši vládní představitelé, zrušte tajné služby, které jsou stále příliš svázané s minulostí, a - pokud to národ bude žadat - začněte budovat nové. Potrestejte také důsledně všechny viníky minulosti nebo alespoň jmenovitě odsuďte jejich činnost, pokud tyto činy byly již promlčeny.
Aby nevznikl dojem, že negativní důsledky práce současných postkomunistických tajných služeb jsou jen dílem nějakých neidentifikovatelných paralelních struktur, je třeba říci, že fašizující tendence v řízení ekonomiky a státu, které se projevily zejména za období vlády ODS a později smluvně-opozičních partnerů ODS a ČSSD, nutně také přivodily degradaci činnosti tajných služeb a jejich častější zneužívání pro partikulární cíle různých lobby a mafií sahajících až do vlády či parlamentu.
Z tabulky známého ekonoma a publicisty M. Zeleného z roku 1991 je zřejmé, že jsme se "od socialismu ubírali cestou státně determinované vertikály, tedy k hospodářskému fašismu a nacismu. Rozdávání akcií obyvatelstvu, zadarmo či za nominální cenu, nemohlo fungovat. Kdyby všichni vlastnili podniky, pak by je nikdo nevlastnil natolik, aby je mohl kontrolovat. Manažeři by si mohli dělat, co by chtěli (a to také dělali; D.N.). Jelikož si stát ponechává 30%, zůstávají akcie v rukou nebo pod kontrolou státu a státem jmenovaných manažerů. A to je nejhorší systém hospodářského fašismu, přerůstající zcela zákonitě v hospodářský nacismus." (M. ZELENY) A ten vede k nárůstu korupce a k vytváření silných zájmových lobby ochotných manipulovat nejen ekonomikou a politickými stranami, ale i tajnými službami, k čemu také u nás i na Slovensku zjevně dochází.
Darius Nosreti
| DALSI CLANEK |