Subject: Pravda o seznamech spolupracovniku STB

http://members.truepath.com/cibulka/index.html

Venovano desatemu vyroci tragicke smrti Davida Eledera

Rok 1992 byl pro Ceskou republiku velmi vyznamnym v jeji polistopadove
historii. Uz treti rok nevladla v nasi zemi KSC, na jare probehly druhe
svobodne volby a v Necenzurovanych novinach byly zverejneny seznamy agentu
STB. Prave s nimi je uzce spojena i udalost, o ktere nema sirsi verejnost
zadne vedomi. Za mnoho let se vsak mozna stane predmetem zkoumani tymu
histiriku, jenz se budou snazit co nejverneji popsat pocatek devadesatych
let v Ceske republice. V Chorvatsku za zahadnych a doposud neobjasnenych
okolnoste tragicky zahynul autor prevazne casti seznamu spolupracovniku STB
David Eleder. Sportovec a vynikajici plavec byl prateli nalezen utopen v
mistech kde mu voda sotva sahala po kolena.
David Eleder pracoval po listopadu 1989 v Obcanske komisi ministerstva
vnitra a mel pristup k materialum byvale StB. "Cibulkovy seznamy" jsou dnes
temer historickym pojmem a dodnes z nej cerpaji urady, novinari, politici, i
verejnost. Skutecna role vydavatele Necenzurovanych novin Petra Cibulky na
zverejneni "Seznamu" je vsak ponekud jina nez se verejnost domniva. Cibulka
ma pouze zasluhu na tom, ze je otiskl. Jejich pravym autorem je David
Eleder.
Puvodni podoba "Seznamu" nebyla tak zavadejici jako nasledne v
Necenzurovanych novinach v podani Petra Cibulky. Ten totiz zmenil to
nejpodstatnejsi. Puvodni oznaceni "Seznamu" byl "NEUPLNE", v podani Petra
Cibulky se objevilo pod nazvem " Kompletni seznam spolupracovniku StB". To
byl prvni pomerne podstatny faul.
Seznamy mely byt puvodne vydany v mediu, ktere melo byt nastupcem zaniklych
Studentskych listu. Nove periodikum vsak nevzniklo a po kratkem rozhodovani
bylo dohodnuto, ze Seznamy budou nabidnuty k otisteni Petru Cibulkovi. Ten
se ihned chopil dila a v sesitovem provedeni cisel 13,14,15, 31,32, 33, 34,
35 je chrlil na trh. Po prvni stotisici kusech kompletu se doslova
zaprasilo. Nasledovalo nekolik dotisku. Mensi zajem verejnosti byl o sesity
tykajicich se obeti z rad komunistickych veznu. Seznamy se zmenily na
vynosny kseft. Kratce po vydani tistene verze zacal Petr Cibulka
distribuovat seznamy na disketach a o nekolik let pozdeji i na CD. Cena byla
urcena jednotne. 500,- Kc za seznamy na jakemkoliv mediu. Petr Cibulka
doslova prez noc zbohatl. Nikdo z Cibulkovych pritel, kteri mu seznamy dali
ke zverejneni ze zcela jinymi umysli nedostali ani haler. Pritom prave tito
lide svym krokem nejvice riskovali. Nekteri z nich museli nasledne opustit
sve zamestnani Urad na ochranu ustavy a demokracie (predchudce BIS) a
potykali se z vaznymi existencnimi problemy.
Pratele na Davida Eledera nezapomneli. Pred casem zaplatili inzerat v
Lidovych novinach a verejnosti jeho cin pripomneli. Jen Petr Cibulka jaksi
zapomnel.
David zemrel pred deseti lety a dozral cas, aby lide meli v teto veci jasno.
Cibulkovy seznamy neexistuji. Ziskana jmena spolupracovniku StB a jejich
zverejneni je spojeno se jmenem Davida Eledera. Seznamy prinesly Petru
Cibulkovi majetek a slavu. Davidovi smrt.

Mozna se divite, proc vyse uvedena zprava byla poslana z daleke Australie.
Asi proto, ze je tady mensi sance ze by jednomu na hlavu spadla cirou nahodou
cihla jak by se to mohlo stat treba v Praze.

Jirka Vanek
Sydney

---

Odposlech
HRY BEZ PRAVIDEL
Čeští podnikatelé jsou stále více ohrožováni špionáží

Na českém trhu s odposlechovými prostředky působí v současnosti 89 firem, které se zabývají prodejem přístrojů typu „štěnice (jsou levné, od 400 korun v bazarech). Dalších 3665 koncesovaných detektivních kanceláří tyto prostředky využívá. Zjistit za úplatu se dá prý téměř všechno. „V Čechách se prostorové i telefonní odposlechy konkurentů provádějí běžně, potvrdil týdeníku EURO bývalý poslanec Tomáš Svoboda, šéf lobbistické firmy Knight & Svoboda.
Odposlech je realita. „Generální ředitel a minoritní akcionář jedné poměrně velké společnosti se rozhodl prodat svůj podíl a nechal se zaměstnat u konkurence, vypráví skutečný příběh odposlechu ředitel antiodposlechové firmy Probin Jiří Schmidt. „Konkurence sídlila ve stejné budově jako jeho mateřská firma. Předtím si však do své prodávané firmy nechal zavést několik odposlechů, prostřednictvím kterých získával informace.
Jiný špičkový manažer, a to z oblasti automobilového průmyslu, potřeboval asistentku. Vybral si spolehlivou dceru své známé, po roce ji povýšil na osobní sekretářku. Prostřednictvím odposlechu telefonu pak zjistil, že se spolehlivá sekretářka zamilovala do italského dodavatele a kopírovala pro něj veškeré plány rozvoje firmy.
„Dnes se něco podobného děje v každém trochu větším podniku, v němž působí více než dva zaměstnanci, říká Schmidt.
Tomáš Svoboda tvrdí, že telefonické odposlechy se kupují i od pracovníků státní správy. „Na tomto trhu si můžete koupit údaje o čemkoli, od bankovního účtu až po obsah telefonních hovorů, říká zkušený lobbista.
Nebezpečný telefon. Telefonní odposlech smí v Česku provádět pouze Policie ČR, vše ostatní je nelegální. Vlastně jde o jediný způsob špionáže, který náš právní řád sám o sobě považuje za trestný čin. Jiné indiskrece jsou trestné pouze tehdy, jsou–li zneužity. Ministerstvo vnitra eviduje ročně desítky případů porušení tajemství dopravovaných zpráv.
Objasněnost se sice blíží stu procent, otázkou ovšem je, o kolika případech se policie nikdy nedozví. Jiří Schmidt tvrdí, že nezákonného odposlechu se paradoxně dopouštějí například i nemocnice nebo policejní služebny, které bez předchozího upozornění volajících osob monitorují většinu telefonátů na krizové linky 158, 155 a 150. „Jednoznačně v Česku chybějí pravidla hry, soudí Schmidt.
Zaměstnanci pod lupou. Samostatnou kapitolou je používání odposlechových metod při kontrole zaměstnanců. I tento trend – jak tvrdí Jiří Schmidt – se stále více rozmáhá. Kromě evidence služebních telefonů existují například počítačové programy, které zaznamenávají, jak dlouho pracovník pracoval v oblasti dokumentů a jak dlouho brouzdal po internetu. Také do služebních aut se stále častěji montují čipy v ceně asi 50 000 korun, které monitorují pohyb vozu. Hranice indiskrece není zřetelná, v zásadě platí, že zaměstnavatel by měl zaměstnanci alespoň obecně oznámit, že je sledován.
Provozovatelé pevných i mobilních telefonních sítí mají povinnost odposlechům bránit, není to však v jejich silách. Namontovat odposlech do sluchátek nebo se připojit na síť je jednoduché, a tudíž rychlé. Schmidt uvádí, že státní správa disponuje přístroji, které dokážou detekovat obsah SMS (zejména se používají ve věznicích).
Přestože komerční sféře zatím není tato drahá technika dostupná, zneužití vyloučeno není. Navíc od 1. dubna 2001 se po tři měsíce archivuje obsah veškerých telefonických hovorů v síti. Schmidt rovněž varuje, že ani vypnutý mobilní telefon není mrtvý a jeho mikrofon lze aktivovat na dálku. „Doporučuji při obchodním jednání vyndat i baterku – ještě před půlrokem jsem tomu sám nevěřil, říká.
Nutná sebeobrana. Firmy mají i jinou možnost preventivní obrany proti telefonickému odposlechu. Mohou si koupit za zhruba 25 000 korun takzvaný GSM Jammer, který umí v okruhu 80 metrů vyrušit mobilní sítě GSM. „Nejsou předpisy, které by to upravovaly, uvedl Schmidt na otázku, zda to není protiprávní. Stejně jako by se nikdo nemohl divit třeba Národnímu divadlu, pokud by se takto bránilo proti rušivým hlukům během představení, má i majitel kanceláře během jednání právo určovat si provoz ve svém „vzdušném prostoru .
Více přístrojů existuje na zjištění již „nastražených a funkčních telefonních odposlechů. Firma Probin používá uni–kátní TPU–6, který na vzdálenost osmi set metrů pozná odposlech i na pevných linkách.
Ale podnikům nehrozí zdaleka jen telefonický odposlech. Do kanceláří a jednacích místností se instalují minimikrofony, minikamery, speciální programy do počítačů (takzvaní trojští koně). Zvenčí může hovor v místnosti skrze chvění okenní tabulky registrovat laser, vibrace zdí zaznamenává stetoskop, záření osobního počítače lze monitorovat třeba v autě mimo budovu.
Preventivní prohlídky. Možností napadení jsou tisíce. „Laik má šanci najít štěnici zhruba padesátiprocentní, ovšem pokud ji instaloval profesionál, tak není šance žádná, domnívá se Jiří Schmidt. Třeba mikrofon lze vložit do diktafonu, kameru do šanonu nebo do kravaty či obalu od videokazety. Používá se prý finta, že odposlech je do budovy vnesen nic netušícím pracovníkem, nebo před finále obchodního jednání host odejde na záchod a pomocí mikrofonu v aktovce či kabelce vyslechne strategickou domluvu protivníků o ceně za produkty.
V Česku existuje několik firem, které se specializují na ochranu před odposlechem. Ta spočívá v preventivních prohlídkách prostor. Jiří Schmidt tvrdí, že za poslední čtyři roky vzrostla plocha zkontrolovaných objektů asi sedmkrát. Zhruba ve třiceti procentech případů se skutečně najde odposlech, v deseti procentech prý i při opakované kontrole. Firmy si zásahy účtují na základě velikosti plochy, počtu prohlídek a výšky stropů. Komplexní prohlídku (zahrnující radiové spojení, telefonní linky...) na deseti metrech čtverečních zvládnou dva lidé za hodinu, kancelář zhruba za den, cena bývá zhruba tisíc korun za metr čtvereční podlahy. „Pět minut po prohlídce však může být všechno jinak, upozorňuje Schmidt na vhodnost opakovaných kontrol.
Recept proti odposlechu. Co může běžný podnikatel proti odposlechu udělat? V první řadě by vedení firmy mělo vybrat místnost, v níž se budou konat důležitá jednání. V tomto prostoru by se pak nikdy neměly nechávat návštěvy bez dozoru a omezený přístup by do něj měli mít i vlastní zaměstnanci. Před vstupem by mohl být nainstalován detektor kovů. V místnosti by měly být pravidelně obranně technické prohlídky. Nezávisle na nich by měl být při jednáních spuštěn Jammer a další rušivé prostředky.
Připadá vám to přehnané? S informacemi je to bohužel jako se zdravím: jejich cenu si člověk uvědomí, až když je ztratí.

Jan Štětka (jan.stetka@euro.cz)
in www.euro.cz
copyright Euro

---

21.1.2002 Daniel Deyl


Pozor! Telecom naslouchá

Bezpečnostní úsek Českého Telecomu, který zajišťuje odposlouchávání telefonních linek, je plný lidí, kteří dříve pracovali pro komunistické tajné služby. Odposlechy jsou navíc špatně zajištěné proti zneužití. Obojí představuje vážné bezpečnostní riziko.
------------------------------------------------------------------------

Mnohé moderní technologie s sebou vždy nesou orwelliánský prvek; čím lépe můžeme jejich prostřednictvím komunikovat, tím lépe jimi můžeme být sledováni. Nejoblíbenějším takovým kouskem je tradičně odposlech telefonních hovorů; ten může být účinnou zbraní při stíhání zločinců, ale stejně dobře může posloužit i jim. Proto je důležité, aby odposlouchávání telefonních hovorů mělo spolehlivý legislativní, institucionální i technický rámec. Především však záleží na tom, aby je měli pod kontrolou lidé, jejichž integrita dává co možná nejvyšší záruky, že tento prostředek nebude zneužíván.

Logické? Možná; v České republice ovšem tato logika neplatí a z uvedených požadavků není splněn téměř žádný. Český Telecom, přes probíhající částečnou liberalizaci tuzemského telekomunikačního trhu dosud prakticky monopolní operátor pevných telefonních linek, totiž zaměstnává na citlivých místech lidi, jejichž minulost představuje pro tuto zemi bezpečnostní riziko.


StB a ČSLA
Takovým citlivým místem, které umožňuje přístup k odposlechům, je v případě Telecomu jeho tzv. bezpečnostní úsek. Ten umožňuje policii a tajným službám odposlechy instalovat. „Bezpečnostní úsek je plný lidí z komunistických tajných služeb, vojenskou kontrarozvědkou počínaje a Státní bezpečností konče,“ řekl nám zdroj blízký Českému Telecomu. Informaci potvrdily i informované zdroje blízké Policii ČR a Národnímu bezpečnostnímu úřadu (NBÚ).

V čem konkrétně uvedené bezpečnostní riziko spočívá? Kdo má přístup k telefonním odposlechům, může zaprvé sám odposlouchávat víceméně, koho se mu odposlouchávat zachce; zadruhé ví, koho odposlouchává policie nebo tajné služby. Takové informace se potom pochopitelně mohou stát ceněným obchodním artiklem, který by práci policie mohl silně narušovat a často zcela znehodnotit.

Šéfem bezpečnostního úseku je již od druhé poloviny 80. let ing. Tomáš Boubelík. „Ten do Telecomu přišel někdy před patnácti lety z armády s úkolem dohlížet na jeho spolupráci s tehdejšími vojenskými tajnými skužbami,“ řekl policejní zdroj. Boubelík sám nebyl pro komentář k zastižení. Jeho sekretářka slíbila, že pan ředitel určitě zatelefonuje, až mu skončí jednání, která se protahovala hodinu za hodinou; nestalo se.

Tiskové oddělení Českého Telecomu nebylo o mnoho sdílnější. Mluvčí Vladan Crha uvedl pouze, že firma „vlastní potvrzení NBÚ pro stupeň Tajné“ (druhý nejnáročnější stupeň). Telecom má podle Crhy „dostatečný počet prověřených pracovníků pro stupně utajení Vyhrazené až Tajné, a to od členů statutárního orgánu, přes řídící pracovníky až po mechaniky.“ Rozsah, počet a totožnost prověřených pracovníků však Telecom považuje za svoji vnitřní záležitost a na přímou otázku odpovědět odmítá.

Ředitel Boubelík si jako svou pravou ruku vybral Lubomíra Hrnčíře, také bývalého vojáka, s nímž se zná již z dob svého působení v Československé lidové armádě. Hrnčířovým předchůdcem ve funkci zástupce ředitele úseku byl jistý dr. Janáček, bývalý politruk u pohraničníků. Ze zmiňovaného hlediska potřebné integrity vedení bezpečnostního úseku je to patrně nejnevhodnější možná kvalifikace.

Vedením odboru pro tzv. Fraud Management, který se zabývá odhalováním podvodů, například použití falešných „věčných“ karet v telefonních automatech firmy, je zase pověřen František Stejskal; zdroje blízké Telecomu i policii jeho jméno spojují s bývalou komunistickou vojenskou kontrarozvědkou.


Příliš mnoho najednou
Mezi pracovníky odboru jsou i lidé, jejichž jména se objevují na tzv. Cibulkových seznamech spolupracovníků a komunistické Státní bezpečnosti. K nim patří například Petr Švadlenka (v seznamu veden jako „Správa zpravodajské techniky S“) a Jiří Suk (agent s krycím jménem Souček). Největší obavy vyvolává koncentrace lidí s pochybnou armádní minulostí na vedoucích místech bezpečnostního úseku.


„Samozřejmě víme, kdo tam pracuje, a nejsme z toho nijak nadšení,“ krčí rameny poslanec Tomáš Kladívko (ODS), předseda příslušné parlamentní komise. „Jenže i když se nám současný stav nelíbí, nemůžeme s ním z titulu své funkce nic dělat.“

Vedení tohoto choulostivého úseku přitom muselo projít prověrkami NBÚ. Ty se podle zákona vztahují na jednotlivce, kteří mají přístup k utajovaným informacím. Jestli bezpečnostní úřad stav v Telecomu za bezpečnostní riziko oficiálně považuje či nikoli, se nám nepodařilo zjistit; jeho tisková mluvčí Čechová je v pracovní neschopnosti a bez konzultace s vedením úřadu se nemohla k otázce vyjádřit.

Policisté mají jasněji, ale neradi o tom mluví. „Víme všichni, že to riziko samozřejmě je, ale když ti lidé mají v pořádku prověrky, nikdo z nás si to nemůže dovolit říci,“ řekl redakci vysoce postavený policejní důstojník.


Psychotesty a formality
Minulost vedení bezpečnostního úseku Českého Telecomu však zdaleka není jediným důvodem k obavám. Přístup k odposlechům má totiž doslova kdekdo. Při standardním postupu nejprve požádá policie - případně tajná služba - na základě podezření ze spáchání trestného činu (minimální sazba za trestný čin, jehož vyšetřování odposlech ospravedlňuje, je osm let vězení) o soudní příkaz k odposlechu konkrétní linky. Soud potom odešle povolení na policejní útvar zvláštních technických služeb; jeho pracovníci o akci informují „specialistu pro šetření incidentů“ z bezpečnostního úseku Telecomu. Ten odposlech schválí a doprovodí policisty na dotyčnou ústřednu, kde oni určenou linku napíchnou; hovory se pak nejčastěji nahrávají na paměťovou kartu. Kvůli možnosti zneužití policie v žádosti vynechává poslední tři číslice odposlouchávaného čísla. Úplné číslo však může lehce zjistit kdokoli, kdo se na ústřednu dostane.

A právě to je další velký problém. Specialisté na šetření incidentů, kteří mají přístup k odposlouchávaným číslům vlastně v popisu práce nejsnadnější (v ČR jich působí mezi patnácti a dvaceti), samozřejmě žádnými prověrkami s výjimkou jednoduchých psychotestů neprocházejí. Kromě nich ale na každou ústřednu, jichž jsou stovky, má přístup přidělený pracovník Telecomu, tzv. „traťák“. Tím se může stát prakticky kdokoli, kdo má maturitu a dokáže se jakž takž orientovat v telekomunikačních sítích. Jeho hrubý příjem činí přibližně 15 000 korun měsíčně a vzniká riziko, že si bude chtít prodejem citlivých informací přivydělat. Policie eviduje nejméně jeden případ, kdy se zaměstnanec Telecomu takto zaplatit nechal.

To ale zdaleka není všechno. Údržbáři, uklízečky, s trochou fantazie na vymyšlení vhodné záminky skoro třetina z téměř 15 000 zaměstnanců Telecomu, pracovníci partnerských firem, které například propojují své sítě se sítí Telecomu – dohromady stovky, možná tisíce nepovolaných lidí se na ústřednu bez problémů dostanou. Podle údajů parlamentní komise je těchto lidí 1200. Existují údajně i objekty Telecomu, jejichž zabezpečení vchodu umožňuje vstup několika osob na stejný identifikační čip. Přitom instalace odposlechu přitom není nijak supernáročná; ve změti drátů ji navíc je téměř nemožné odhalit, pokud ji člověk přímo cíleně nehledá.

Český Telecom přesto komplexní bezpečnostní prověrkou NBÚ prošel. Kdyby tomu tak nebylo, policie ani tajné služby by s odposlechy nemohly pracovat vůbec. V této souvislosti se však nabízí otázka, k čemu vůbec je práce dnešního Národního bezpečnostního úřadu? Kvalitu jeho prověrek lze minimálně snadno zpochybnit, přitom doklad o prověření je podmínkou mnoha nezbytných činností, které předpokládají kvalitní prověření.
Situaci neusnadňuje ani legislativa. Za nezákonný odposlech totiž české právo výslovně nestanoví trestní sazbu (narozdíl třeba od Španělska, které jej hodnotí sedmi lety vězení).

V zemi je nyní o více než tři miliony mobilních telefonů více než pevných telefonních stanic. Za loňský rok se tak jen 15 procent odposlechů realizovalo na pevných linkách. V žádném případě to však neospravedlňuje laxní postoj Českého Telecomu k zajištění přístupu k možnostem odposlechu na svých zařízeních. Zarážející v této souvislosti také je, že podle informací z parlamentních kruhů jsou potíže s tímto druhem zabezpečení jen Telecomu. Nikoli u operátorů sítí GSM. Mohou za to jen rozdíly v personální politice těchto firem nebo ještě něco jiného?


Kdo zná čísla odposlouchávaných telefonních linek
Policie – vyšetřovatel (podá žádost soudu)
Soudce – vydá soudní povolení k odposlechu
Policie – útvar zvláštních technických služeb (informuje příslušného telefonního operátora)
Operátor – bezpečnostní úsek operátora (schválí odposlech a doprovází policistu na ústřednu). Každý telefonní operátor má navíc možnost odposlouchávat z provozních důvodů kdykoli jakýkoli hovor.
Na ústředně – příslušný zaměstnanec (tzv. „traťák“), další personál (údržbáři, uklízečky…), partnerské firmy, které propojují své sítě se sítí dotyčného operátora, pod vhodnou záminkou leckdo
Český Telecom provozuje necelé čtyři miliony telefonních stanic.


Bezpečnostní prověrky NBÚ
Národní bezpečnostní úřad dělá prověrky podle zákona 148 o utajovaných skutečnostech. Prověření osob má čtyři stupně a sestává z následujících kroků:

Vyhrazený (nejnižší stupeň): NBÚ zjišťuje, jestli se jméno prověřovaného objevuje v evidenci tajných služeb
Důvěrný: úřad zjišťuje, jestli se jméno prověřovaného objevuje v evidenci policie nebo tajných služeb
Tajný: úřad zjišťuje, jestli se v evidencích vyskytuje jméno prověřovaného nebo jméno členů jeho domácnosti
Přísně tajný: úřad zjišťuje, jestli se v evidencích vyskytuje jméno prověřovaného nebo jméno členů jeho domácnosti a navíc vede zpravodajské šetření v místě bydliště, zaměstnání atd., aby zjistil například vydíratelnost pověřovaného člověka.
Pokud prověřovaný například byl spolupracovníkem (nebo kmenovým zaměstnancem) StB, není automaticky diskvalifikován. Takový člověk může nevyhovovat ze dvou důvodů – zaprvé se podílel na hnutí směřujícím k potlačení práv a svobod skupiny lidí, zadruhé může být osobně nedůvěryhodný. Proto s ním NBÚ v takovém případě vede bezpečnostní pohovor. Pokud prověřovaný svou účast na práci StB nezapírá a zároveň neexistuje doklad o tom, že sám například aktivně soustavně škodil, má velkou šanci prověrkami projít.


BIS versus NBÚ
Odposlech telefonu hrál klíčovou roli v loňském sporu mezi Bezpečnostní informační službou a Národním bezpečnostním úřadem. Šéf NBÚ Tomáš Kadlec zvažoval podání trestního oznámení na Jiřího Růžka stojícího v čele BIS za to, že před poslanci parlamentu přehrál záznam legálně odposlechnutého rozhovoru mezi Kadlecem a lobbistou Andrejem Surňakem. Kauza později vyzněla do ztracena.

Daniel Deyl je redaktorem časopisu Týden. V jeho dnešním vydání článek také vychází.
daniel.deyl@mobil.cz

---

http://www.geocities.com/texty_cj/ostatni/echelon.html

Internet a odposlouchávání
08.11.1999

Před časem se na Lupě psalo o tom, zda může být v českém prostředí Internet
odposloucháván tajnými službami. Závěr byl negativní, přestože se stále
ozývají i opačné hlasy, podložené pádnými argumenty. Michal Zálešák se
snažil podívat, jak vypadá situace v zahraničí, a věnuje se projektu
Echelon.

Není pochyb o tom, že je Internet fenoménem posledních několika let. Mnoho
lidí ho používá především díky tomu, že je pro ně mnohem jednodušší párkrát
kliknout na příslušná okénka e-mailového klienta než lepit známku na dopis,
putovat s ním k nejbližší schránce a potom se ještě modlit, aby poštovnímu
kurýrovi nevypadl z ohromné kabely. Navíc je tu otázka rychlosti - téměř
světelné v porovnání s Českou poštou – a to po celém světě. Co však
anonymita, mohu si být uživatelé e-mailů jisti tím, že si jejich dopis
přečte jen adresát? Problematika vysokých škol a některých (zdůrazňuji
některých) jejich správců sítě, kteří podle lokálně zavedeného pravidla
peskují studenty, kteří používají e-mail a Internet k jiným aktivitám, než
je rozšiřování si vzdělání pouze v tom či onom předmětu, už zde byla
probrána. Druhou skupinou jsou zaměstnanci, kteří by se v pracovní době měli
věnovat úkolům jim svěřeným a nedopisovat si se známou nebo dokonce sdělovat
informace z čistě interní porady osobě mimo společnost. Zde by se to dalo
více či méně pochopit, ale co u ostatních lidí, kteří mají svého ISP, řádně
platí poplatky (dokonce i daně)? Jak daleko od pravdy jsou špionážní filmy
britské a americké provenience, kterými nás jako na běžícím páse zásobuje
zejména TV NOVA? Právě tyto země se snažily udržet pod pokličkou tajemství
ne moc vzdálené fiktivní realitě bondovek.

V nedávné době byla odhalena speciální monitorovací síť, která patří právě
dvěma výše zmiňovaným státům. Ty její existenci oficiálně popřely, našel se
však někdo, kdo byl ochoten poskytnout bližší a ověřené informace –
australská vláda. V anonymitě vřesovišť v Severním Yorkshiru je na míle
daleko vidět 30 gigantických golfových balónů, tyčících se k nebi z americké
vojenské základny v Menwith Hill. Zde jsou nakumulována ta nejmodernější
odposlouchávací zařízení, díky kterým lze monitorovat vše, co se šíří v
digitální formě či ve formě vln – telefonní hovory, faxy, radiové vysílání
či e-maily. Tato základna je přímo spojena s velitelstvím americké Národní
bezpečnostní agentury (NSA) ve Fort Mead a několika monitorovacími porty po
celém světě (například britský GCHQ) – vše ukryto pod krycím jménem ECHELON.

Vše funguje na následujícím principu: výše zmíněné formy komunikace jsou
monitorovány a je v nich automaticky hledáno klíčové slovo či sousloví,
které by mohlo indikovat případný teroristický čin (zbraně, drogy,
prostituce…). Všechny zprávy nebo hovory, které ho obsahují, jsou uloženy a
poté podrobeny bližšímu zkoumání, aby se zjistilo, v jakém kontextu byla ta
či ona formule použita.

To, že zabraňuje mezinárodnímu terorismu, je věcí čistě prospěšnou, i při
ztrátě určité osobní svobody by se to snad dalo objasnit před případným
mezinárodním soudem. Vzhledem k širokému záběru Echelonu jsou však důkazy i
k obchodnímu zneužití této mocné zbraně v rukou dvou velmocí. NSA jeho
prostřednictvím odposlouchávala nejmenovanou francouzskou firmu, která se
spolu s americkým konkurentem ucházela o kontrakt v Brazílii. Podmínky
nabídnuté evropskou stranou jistě nebylo složité přebít těmi svými, pokud
měla americká strana v ruce trumfy získané ze sítě Echelon.

A pod tím vším jsou podepsány Spojené státy americké, které Internet a mnoho
komunikačních vymožeností druhého konce tisíciletí světu daly. Obava z toho,
že se v budoucnu může Internet a jeho ovládnutí stát silnou zbraní v rukou
velmocí, je zřejmě na místě.

Michal Zálešák
v priloze zasilam jednu mozna zbytecnou kauzu, kterou rozviril pan Svrcek ve spolupraci s panem Cibulkou
DN

---

From: AGENTURA NIKOLA <film.nikola@iol.cz>
Date: Tue, 22 May 2001 12:39:23 +0400
To: DIO-org
Subject: RE:udajny odposlech

v priloze zasilam jednu mozna zbytecnou kauzu, kterou rozviril pan Svrcek ve spolupraci s panem Cibulkou
DN

Doufam, ze konecna informace na dane tema:
Mluvil jsem jeste telefonicky s technikem Bastou z Telecomu, a ten mi vysvetlil, ze ruzna tzv. razitka, ktera zprava dostava do sve skryte ID adresy, zalezi jednak na identite vlastni zpravy, jednak na cestach, kudy chodi, pres ktere servery a pres ktere site. K presmerovani na alternativni site nemusi dochazet jen s nejakymi bocnimi umysly, ale podle momentalnich smluv a vytizenosti jednotlivych serveru a cest, resp. take podle nekterych technickych zmen na vlastnich serverech. Vzhledem k tomu, ze zprava ma zejmena u velkych uzivatelu vice moznosti, jak dojit na urcite misto, a vzhledem k tomu, ze zkoumana zprava mohla byt z uvedenych beznych duvodu dorucena na ruzna mista a teprve potom ke zkoumateli, je pochopitelne, ze se budou tzv. razitka lisit, a to i za zavinacem. Zeptal jsem se pana Basty, co asi napriklad znamena slovo CORE v jedne z adres, ktere mi pripadalo nejexotictejsi casti citovanych adres. Odpovedel, ze to znamena, ze e-mail sel po paterni (slovensky chrbticove) siti Telecomu.

Musime si take uvedomit, ze existuji zpusoby, jak odposlouchavat telefon a internet bez toho, ze by se tento dposlech dal urcit, tim mene podle "razitek" zpravy, a tim mene u odposlechu statnich. Tim povazuji uvahy pana Svrcka s konecnou platnosti za neuplne, neexaktni, jejich vychodiska i zavery za nepodlozene. Cely material je kachnou a mozna i provokaci zamerenou na diskreditaci nekterych osob, resp. jejich www-stranek
Darius Nosreti

---------------------

From: Michal Svrcek (by way of Vratislav Kuska) [mailto:m.svrcek@quick.cz]
Sent: Tuesday, April 03, 2001 4:59 PM
To: NecenzurovaneMNM@onelist.com
Subject: Ucelove a presne nacasovane vypady najatych provokateru a profesionalnich dezinformatoru


---------------------
From: Kysela Jiri <adresu jsem vymazal, rozumne ohlasy preposlu, DN>
Date: Tue, 22 May 2001 09:02:30 +0200
To: "'film.nikola@iol.cz'" <film.nikola@iol.cz>
Subject: RE: udajny odposlech

Dobry den,

se zajmem jsem si precetl Vami zaslana material a jediny zcela
jednoznacny zaver z nej mam, ze paranoia je nemoc skutecne zavazna a zivot
nemocneho musi byt peklo. Samozrejme, ze takrka vse, co je v clanku
popisovano, je mozne, stejne jako je mozne, ze Vam z druzice pres sklo
odposlouchavaji hovory, elektronicky sleduji Vase pohyby atd. atd., nicmene popsany postup je mimoradne primitivni a najit takovehoto agenta pres IP adresy, ktere na rozdil od emailovych adres odesilatele zmenit nelze je uloha velmi jednoducha a take se casto resi ve vazbe na ruzne druhy
pocitacove kriminality. Na druhe strane je treba si uvedomit, že Internet
jako celosvetove otevrene komunikacni medium je svoji urovni zabezpeceni
nekde na urovni odesilani pohlednic postou, pokud bude mit nekdo zajem a
technicke prostredky, tak je samozrejme schopen filtrovat veskerou postu
pochazejici siti (ty technicke prostredky ovsem musi byt ohromne) a existuje
cela rada spekulaci, ze napr US to alespon na klicova slova delaji. Pokud
tedy chcete vyssi miru bezpecnosti pouzivejte sifrovani, pokud chcete
absolutni bezpecnost, pak ji nenaleznte nikde a i kdyby, tak s nize popsanym
videnim sveta tomu stejne nebudete verit. Vychazi-li clovek kazde rano na
ulici s vedomim, ze kazdy, koho potka, je zakukleny STBak a kazdy druhy je
urcen k jeho fyzicke ci dusevni likvidaci, nejedna se, obavam se, o problem
atmosfery podeziravosti, ale o psychicky problem daneho jedince. Ja panu
Cibulkovi jeho zkusenosti samozrejme nezavidim a musim rici, ze pro nej mam
znacne pochopeni, nicmene jeho podeziravost nesdilim. Pokud byl Vas dotaz
smerovan k tomu, zda se neco podobného nedeje v IOL ( v textu je zminovan
jiny provider), tak samozrejme nikoliv.

S pratelskym pozdravem

Jiri Kysela
reditel pro peci o zakaznika
Internet OnLine

-------------------------------
(predchazejici dopis)
Vazeni pracovnici TELECOM a.s.,
na internetovych strankach Petra Cibulky (a mozna i v jeho Nezavislych novinach) se objevila informace, ze ktere by udajne melo vyplyvat, ze jsou me E-maily presmerovavany, nebo ze si je sam presmerovavam. Myslim, ze material nepusobi prilis verohodne, takze po Vas nepozaduji nejake oficialni vyjadreni, kdybyste ale nejake rozumne vysvetleni meli, asi by to pomohlo zmensit atmosferu podeziravosti v CR.

S pozdravem

Darius Nosreti

nasleduje uryvek, v priloze je cely material. V uryvku se me jmeno vyskytuje dokonce 3x
------------------
From: <m.svrcek@quick.cz>
To: xxx

..."Jeste jsem pro zajimavost stahl vsechny maily od cervna 99 do soucasnosti,
ktere jsem obrzel od
lidi s telekomomackym providerem, tedy domeny iol, telecom a quick. Vsechna
ID maji skutecne
stejnou strukturu. Pokud ji nahodou nemaji, tak dotycny je bud sam ostre
sledovan a odchozi posta
je mu permanentne presmerovana, nebo je sam estebak a presmerovava si postu
sam kvuli vykazum
cinnosti a kontrole svych sefu. Ostatne, nasledovne vypisy hovori samy za
sebe:

Message-ID: <001001c0c16d$8b5e8f40$e09ce4c2@k7z5f9X Svrcek
Message-ID: <005901c0b6f4$cd95dcc0$1d8fe4c2@vladim-rX Kebrle
Message-ID: <008701c0bb86$76c04de0$4081e4c2@jmkbX Bilek
Message-ID: <002201be9c86$0f69df60$cd96e4c2@kordikovaX Kordik
Message-ID: <000101beaad5$0de01da0$3596e4c2@miminoX Pancir
Message-ID: <002e01bf0beb$0a12fd60$e48ae4c2@marrtinX Skapik
Message-ID: <001f01bf70ac$4b7afb60$b50bdaa0@pemyslX Vachalovsky
Message-ID: <MABBJEHBOJKOKKBGJANCEELICBAA.michal.rusek@quick.czX Rusek
Message-ID: <20000217082842.AAC634@hermes.iol.cz@[194.228.133.75]X Nosreti
Message-ID: <200007111253.OAA24597@mail.core.telecom.czX Nosreti
Message-ID: <B6F5DF4F.17F4%film.nikola@iol.czX Nosreti
Konec zpravy, preji Vam vsem pokojne velikonocni svatky.
Michal

P.S. Kdyby nahodou posta k Cibulkum nedosla, prosim Cc aby aby klikli k pani
Cibulkove Fw. Dik.

----- Original Message -----

From: "Petr Cibulka" <cibulka.mail@quick.cz>
To: <m.svrcek@quick.cz>
Sent: Wednesday, April 11, 2001 1:08 PM
Subject: FW: Jano (2),




(konec zavorky jsem z tech. duvodu zamenil za pismeno X. DN)
..."
(dopis od Svrcka)

---

Následující článek z týdeníku Domino (22.8.) dokládá, že Slovensko se z fašizujícího státu s fašistickým modelem ekonomiky mění na zcela fašistický stát. Kdo by si myslel, že slovenský "scénář" nemá dlouhodobé a hluboké paralely s tím českým, ten se velmi mýlí.

Slovenský lid dnes již prakticky nemá funkční demokratický mechanizmus jak z politiky vymýtit darebáky. Zbývají mu jen metody nedemokratické a zločinné. Zatím jich využívají jen mafie (mafie od roku 1989 zlikvidovaly na Slovensku obrovské množství členů jiných mafií) a mocenské lobby, až se jejich použití masově rozšíří, budeme již hovořit o občanské válce.

Z tak hluboké politické a hospodářské krize, jakou vidíme na Slovensku, existuje cesta jen skrze autoritativní stát. Mám ale velké obavy, že moc na Slovensku uchvátí spíše ti, kteří zájem na morální očistě nemají. Hodní diktátoři nejsou na skladě.

Dokud si jeden každý Čech a Slovák neuvědomí, že svou politickou pasivitou se stávají aktivními podporovateli fašismu, nebude v těchto zemích dobře.

Na Slovensku jsem však svědkem jednoho jevu, který nemá v Česku srovnatelný protějšek. Všichni jaksi podvědomě začínají lézt do zadku Rusům. Jeden můj známý (vědec-amatér) začal zničehonic veřejně obdivovat pokroky ruské vědy a pyní se diplomy z ruských kongresů. Jiný známý (obchodník s počítači) básní o ruských vědecko-odborných internetových stránkách. Slovenští novináři začínají obdivovat systematičnost v budování sovětsko-čínských vztahů a už si nevšímají takových "detailů", že Rusko nepovolilo vstup dalajlámovi, což je nepochybně důsledek právě této "systematičnosti".

Tím nechci říci, že by se Čechové dnes nemohli pochlubit doprdelismem proamerickým či proněmeckým. Přeci jen však nestojí tolik na vodě a není tak okázalý, jako ten slovenský, proruský. Slováci tuší, že za své hříchy dostanou políček a hřeší dál, přikrčeni v jeho očekávání. Možná si podvědomě myslí, že Rusko je nějakým způsobem uchrání od následků vlastních činů. Je to však omyl. Rusko rozvoji Slovenska brání svou vlastní zaostalostí, morálním úpadkem a ekonomickými problémy. Jsou to ruské mafie, které stály při zrodu těch domácích, slovenských. Byly to ruské tajné služby, které vyrobily z revoluce v roce 1989 puč tajných služeb a pod jejichž patronací bylo obsazeno 50% vedoucích míst politických stran od okresů nahoru a které ve spolupáci s estébáky kontrolovaly 80% ilegálního a posléze "svobodného" tisku. A je to Rusko, odkud může přijít políček největší, pokud si jednou bude potřebovat vyčistit nástupiště pro jaderný útok na nehynoucí fikci nebezpečí ze Západu: "Promiňte, Slováci, nic osobního proti Vám nemáme..."

Z úzkoprsého, zločinného a zbabělého Slovenska zůstane pak pár pološílených bezdomovců, bloudících po světě a hledajících toužebně svou opožděnou smrt. A ještě než vydechnou naposledy, poděkují možná ještě ruské zemi, že na ní mohou svou hlavu složit.

Slováci, přestaňte "špekulovat" a hrbit se. Začněte rovně jednat, jinak budou Vaše ztráty nezměrné.

Články z Domina můžeme nalézt také na adrese www.dofo.sk

DN
------------------
Ivan medzi nami

Dočasné prepustenie Ivana Lexu [bývalého šéfa SIS] nie je obyčajný škandál. Ide v ňom o najznámejšieho darebáka z
najväčšej politickej strany, jeho zrejme najhroznejší čin zakryl najsilnejší politik, najpravdepodobnejší autor únosu. O dočasnom oslobodení jeho najmilšieho sluhu rozhodol navyše Najvyšší súd, najhorší aký sme tu za dvanásť rokov mali. Všetky tie naj ukazujú na podstatu tohto štátu.

Štát, v ktorom žijeme, má problém nastoliť základnú spravodlivosť, takže aj najväčší zločinci sa v ňom stále znovu smejú do tváre všetkým ostatným. Na tomto Slovensku sa mafiáni skôr sami postrielajú alebo umrú, než sú odsúdení. Krstní otcovia (kmotři) si tu stavajú luxusné domy bez stavebného povolenia, a mesta mlčia, zlodeji, ktorí v minulosti ovládli privatizáciu, si dnes užívajú jej plody, keď treba, vydierajú, a vláda s nimi spolupracuje. A často ide pod cenu. Bratstvo, ktoré neplatilo bankám za svoje nemravné úvery, takže všetci ostatní sa nedobrovolne pozbierali na rozkradnutie 100 miliárd, si dávno zaplatilo politické krytie. Tí, ktorí to nestihli, zaplatia vždy aspoň sudcov.

Lenže nemohlo to byť inak.

Štát, v ktorom žijeme, mal aj počas týchto štyroch rokov na svojom čele ľudí, ktorým práve spravodlivosť nechýba. ... Prečo by mali byť policajti, vyšetrovatelia či sudcovia iní?

Spravodlivosť však nemala šancu nielen vinou politikov. Nechýbala ani tým, ktorí sú tak radi svedomím národa. Oni, elita, tlieskali štyri roky cynikom, a nie idealistom. Cynici teda víťazia, nie však tí želaní, čo podivné tendre kryli integráciou, ale dvaja noví, čo používajú už len lož obrazovky a najnižšie pudy. A ešte ten tretí, čo už nepoužíva nič, len svoje skazené meno a odrhovačky Senzusu. Aj to tu zrazu stačí na úspech.

Cynici víťazia, valí sa ich tisícročná voda, a v ceste im nestoja už žiadne mravné bariéry. Boli demontované práve v tomto volebnom období. A aj sektorové vrecia akosi chýbajú. Bolo im to jedno, šetrili svoj hlas.

Nie, ten nehodný podozrivý nebol dočasne prepustený vinou jedného Harabína a zopár padlých sudcov. Ak presne pred 34 rokmi pozvali Ivana medzi nás jednotlivci, dnes je pozývací list podstatne dlhší.

Štefan Hríb

---

Bývalí agenti ŠtB sú aj v súčasnej vláde
Poslanec a bývalý federálny minister vnútra Ján Langoš aj dnes hraje úlohu bojovníka za spravodlivosť a demokraciu, čo mu veľa naivných voličov aj uverilo. Ani podrobnejšou analýzov jeko verejno-poslaneckej práce nezistíme nejaké trhliny v tomto pečlivo budovanom imidž. Langoš sa ale nemôže vyhýbať zodpovednosti za falošné lustračné osvedčenia, ktoré sa objavili u pracovníkov vojenskej rozviedky.

Langoš bol minister, nepodliehal žiadnemu dôstojníkovi a rozhodnutia podpisoval.

Lustrácie o spolupráci so Štátnou bezpečnosťou (ŠtB) nerobili poctivo, na federálnom ministerstve vnútra sa porušovali elementárne pravidlá obehu lustračných dokladov a niekomu vyrobili osvedčenie pozitívne a niekomu negatívne. Celú kampaň organizoval Langošov námestník Jan Ruml, ktorý prevzal agendu v máji 1990 a mal v nej urobiť poriadok.

Vďaka dvojakému prístupu a tomu, že slovenská vláda nemala k dispozícii všetku dokumentáciu, pretože ju odviezli do Prahy či zničili, sú bývalí agenti Štb aj v súčasnej vláde, parlamente a v rezorte vnútra. Počet ľudí, vlastniacich falošné lustračné osvedčenie sa odhadoval na 300 v SR a rovnaký počet aj v ČR. Politická tolerancia zo strany vlády i novinárov je v súčasnosti voči takýmto ľuďom veľmi vysoká. Svedčí to okrem iného o tom, že sieťe služieb StB a bývaleho KGB i dnes fungujú, a že títo ľudia majú v rukách značné množstvo moci, teda, že majú dobré kontakty a kontrolujů peňažné toky či sú sami hoháčmi.

Treba tiež vziať do úvahy, že od r. 89 boli funkcionármi politických stran asi z 50% agenti ŠtB (a pravdepodobne, najma na Slovensku i niekdajšieho KGB). O tom, samozrejme, Langoš vedel, vedel aj o ľudoch v jeho vlastnej vtedajšej strane ODÚ-VPN (Občinska demokratická únia – Verejnosť proti násiliu). Všetky "demokratické" strany na Slovensku i v Čechách sú až do súčasnosti dôkladne prefízlované, i keď nie všetkých agentov už dnes nájdeme na tzv. Cibulkových zoznamoch, ktoré vyšly v periodiku Rudá krávo! a sú dnes na URL-adrese www.cibulka.com

Súčasni agenti tiež už dnes často nie sú do stran posielaní vládou, ale rôznymi mafiami a paralelnými spravodajskými a mocenskými štruktúrami. Langoš tieto praktiky nikdy nekritizoval a podobne ako jeho niekdajší stranický súputník a minister kultúry Milan Kňažko, držal hubu a hrok. Nie sú to služobníci "modrej" demokracie (farba, kdorá dominovala ich volebným materiálom, podobně ako materiálom českej ODS), ale temných síl, ktoré stoja za rozkrádaním a úpadkom českého a slovenského hospodárstva.

(Dva odstavce po zrelej úvahe vymazané. D. N.)


Pán Langoš o prítomnosti agentov vo vlastných stranách vedel a (pokiaľ viem) členov na ne neupozornil. Je treba dodať, že v Martine je dodnes činnosť bývalych agentov StB a KGB výrazná, donedávna zastávali významne miesta v miestnej tlači (Život Turca), podnikoch aj. v Matici slovenskej.

DN
(s využitím materiálů slovenského tisku)

DALSI CLANEK