Integrace do EU z hlediska regionalnich potreb
Ohledne integrace do EU je treba strategickeho pohledu. Nyni jsou jiz zbytecne uvahy, zda vstoupit ci ne, ale jak sveho vstupu dlouhodobe vyuzit ke svemu dobru.
1) REGIONALNI SITE SPOLUPRACE
Je treba nabadat a skolit male a stredni podniky, aby se spojovaly do regionalnich siti spoluprace a sdilely znalosti, merketink, manazment, technologie a finance. Jen velke site budou mit nizke nakupni a prodejni ceny a dostatek financi na marketink, kvalitni manazery, pripadne vlastni vzdelavaci systemy a vyzkum/projekci. Propojovani transhranicnich siti MSP nebude mozne, jestlize v CR zadne takove site MSP neexistuji (site jsou pouze cizi). Nejsme kompatibilni, nase regiony ani podnikatelska sfera nevytvari celky, ktere by mohly mit s celky EU spolecne systemove rozhrani. Takze situace je tristni. Je treba potrebu teto integrace malych a strednich podniku zduraznovat velmi tvrde a hlasite, protoze tato sfera je (zejmena vzhledem k obecnemu nezajmu verejnosti o problematiku EU) vuci metodickemu vedeni a strategickym radam rezistentni (cesky receno zabednena), nespolupracuje a stale si konkuruje. Vstup do EU prinese zvysenou konkurenci ve sfere malych a strednich podniku a CR na to neni vubec pripravena. Take zvysenou konkurenci ve sfere individualnich a rodinnych podnikatelu a manazeru. Jiz dnes je mozne v republice videt jako schopne a vzdelane podnikatele a manazery Italy, Indy, Cinany, a jako silna konkurence se zacinaji objevovat v ceskem vyzkumu a dokonce i na univerzitach. Dnes jde o jednotlivce, ale zitra to jiz bude zakonite trend, kteremu pri nasi urovni vzdelanosti a prakticke
2) ZVYSENI KONKURECESCHOPNOSTI
Bylo by chybne vstup do EU odlozit, ale namisto handrkovani se o okamzite ci vstupni vyhody ci nevyhody bychom se meli soustredit na zvysovani sve vlastni konkurenceschopnosti v zemedelstvi, malych a strednich podnicich a individualne. To nedelame a tudiz prohrajeme i v techto sferach.
3) REGIONALNI NEZAVISLA CENTRA (jako pojistka proti integracnim chybam a prostojum)
Je treba vytvorit regionalni nezavisla centra pro evropskou integraci a v nich shromazdit tvurci osobnosti z ruznych oblasti (manazery, psychology, pedagogy, umelce, ekology atd.), aby dokazali jako stab nezavisle, komplexne, zodpovedne a citlive dotvaret strategii pripravy integrace reginu do EU. Musi byt proste vytvorena protivaha byrokratickym institucim, jejichz pristup k problematice integrace je nekde systematicky, jinde povrchni a necitlivy ke skutecnym problemum a potrebam regionu. V centru nezavisle pripravy regionu musi byt tvurci jedinec nebo mala skupina lidi. Musi existovat cetna ziva spojeni, urcite meziclanky mezi podniky/jednotlivci a procesem integrace do EU. Nelze se spokojit jen s urednickou masinerii a oficialnimi agenturami, ktere maji casto umrtvujici, demobilizujici ucinek. Podporu dostavaji vetsinou jen prumerne subjekty, ktere nejsou zarukou dlouhodobeho zhodnoceni investic.
4) Take podnikatelske site a oficialni organy regionu by meli mit svuj akcni stab pro operativni ridici operace zejmena v oblasti financnich operaci. Kazde vetsi ekonomicke reseni se musi realizovat v optimalnim case. Nez rozhodne vlada nebo ministerstvo, muze byt vetsinou pozde.
4) ANALYZA VYHOD A NEVYHOD Z HLEDISKA VYUZITI TECHTO POZNATKU
Myslim, ze bychom si meli analyzovat vsechny vyhody, ktere nam EU prinese za ucelem jejich maximalniho vytezeni. A take vsechny nevyhody, za ucelem jejich zmirneni. Obavam se, ze takto systematicky k tomu nikdo nepristupuje a je to velka chyba. Misto toho se jen hadame, zda je dobre do EU vstoupit nebo ne. Musime byt teoreticky pripraveni a na zaklade toho jeste s predstihem realizovat potrebna opatreni, napr. s pomoci vlady podporit vytipovana odvetvi a zvysit jejich konkurenceschopnost.
5) ETAPY A PLANOVANI Jsem zastance trzni ekonomiky, ale takove zasadni zmeny systemu si vyzaduji vice nez jine obdobi planovani. Minimalne proto, ze v case zmeny je system zranitelnejsi.
6) VICE INFORMACI O RIZENI A PRODUKCI PODNIKU A JEJICH SITI V RAMCI EU
Musime take ziskat maximum informaci o konkurenci v ramci EU (alespon ve vytipovanych oborech). Mozna jiz jen pod tlakem techto informaci budou ochotny nektere podniky uzeji spolupracovat nebo fuzovat, aby zefektivnili produkci a zabezpecili vetsi penize na vyzkum, vyvoj, skolstvi atd. Musime povzbuzovat nase podniky, aby kooperovali, seskupovali se, centralizovali sve rizeni, komunikovali, aby si "pujcovali" osvedcene zahranicni manazery apod.
7) DUSLEDNA DELBA PRAVOMOCI PRI RIZENI INTEGRACE DO EU
Nejdulezitejsi ale bude otazka, ktere aspekty spoluprace EU bude treba resit centralne a ktere se ponechaji na regionech, podnicich aj. Tu vetsinou vznika nejvice prehmatu.
8) Nesmime zapomenout, ze prenaset marketingove dovednosti je tezsi nez vymenit vlastnika. To plati nejen u firmy. Zda se, ze nejlepe se s procesem integrace do EU vyrovnaji firmy, ktere odprodame vlastnikum z EU. Nebo ty, ktere povedou zkuseni manazeri, nejlepe se zkusenostmi se zemi EU a USA. Muzeme vyslat absolventy ekonomickych a pravnickych skol na praxi do zemi EU.
9) SBLIZENI KULTUR
Rozsireni EU je vlastne pripadem diverzifikace. "Ziskat" nas fungujici hospodarsky potencial je pro EU vyhodnejsi, nez vytvaret ve vlastnim ramci nove prilezitosti hospodarskeho rustu. Je tomu tak zejmena proto, ze nova zeme zvysi kapacitu mnoha existujicich oboru, co zvysi konkurenci a vyprovokuje celkovy rust. Ale existuji dukazy, ze vnitrni vyvoj NEINTEGROVANYCH ZEMI by mohl byt vyhodnejsi nez pripojeni zejmena v pripade, kdy ocekavame problemy pri integraci zeme do stavajicich struktur a systemu. Proto je tak dulezite strukturu techto systemu dobre poznat a problemum predejit.
Problem se ziskanymi zememi je v tom, ze maji odlisne kultury a sdilene hodnoty. Cim je diference mezi kulturami vetsi, tim je pravdepodobne integracni proces obtiznejsi. A naopak, cim hladsi je proces integrace, tim vetsi krizi kulturni identity muze priest. Je to riziko zejmena pro staty, ktere svou novou identitu po padu komunismu nenasly. Na druhe strane je to vyhoda, protoze to muze usnadnit asimilaci kultury a hodnot EU. Mezi prvorade ukoly tedy musi spadat definice toho, ceho ze sve podstaty se vzdat nechceme a co chceme rozvijet NAVZDORY integraci.
10) ANALYZOVAT KOMPARATIVNI VYHODY
Samotny vstup muze byt zpocatku ABSOLUTNE ekonomicky vyhodny. Z dlouhodobeho hlediska odstatne ovsem neni "vydelat" na EU ale vyuzit pozitivniho vlivu zakona komparativnich vyhod. Maly i velky stat v tomto ohledu vzdy vice ziskava nez dava. Dava jen svou vlastni produkci, ale vybira si z produkce vsech. Jde o to, abychom se nesnazili zbytecne nabizet neco, v cem jiz zapad nemuzeme dohnat. Naopak je treba systematicky odhalovat prednosti nasi produkce, nezaplnena nebo spatne zaplnena mista na trhu.
Dulezite poznatky muze prinest studium chyb, a problemu, ke kterym doslo pri integraci drivejsich clenu EU. Uceni se na chybach povazuji casto za nejlepsi skolu. Jako asistent rezie jsem se casto ptaval na co pohoreli staby na drivejsich podobnych projektech. Tyto chyby nebo typy chyb se casto opakuji, az neuveritelne casto. Je to velmi efektivni zpusob tvorby vlastni strategie.
Za klicovou publikaci z hlediska integrace povazuji utlou knizecku Cliffa Bowmana Strategicky management. Strategicke uvazovani, to je to hlavni, co nam dnes chybi.
11)
ANALYZA Z DELSI PERSPEKTIVY
Jeste bych chtel zduraznit, ze cokoliv delame, meli bychom se snazit, aby to
1) prinaselo dlouhodoby efekt
2) nehromadilo to problemy
12)
ANALYZA Z HLEDISKA CHYB/ZKUSENOSTI
Je treba se poucit u tech statu (a jejich regionu), ktere se zaclenily jiz drive a z jejich prechodneho obdobi a chyb. Uceni se z chyb byva velmi efektivnim zpusobem prtedchazeni problemum
13)
ANALYZA INFORMACNICH POTREB (regionu, integracniho procesu, ruznych typu subjektu)
14)
KULTURNI PRIBLIZENI SE EU
* vyrovnani postaveni muzu a zen
* zesileni boje s korupci
* boj s diskriminaci narodnostnich mensin a xenofobii
* boj s nedostatkem sebeuvedomeni a obcanske pasivity
* analyza pohledu EU na ZP a vyrovnani rozdilu
15)
TVURCI A EFEKTIVNI VYUZITI PENEZ cerpanych v souvislosti se vstupem do unie
Jsou vytvoreny potrebne byrokraticke mechanismy, prace krajskych uredniku a Agentury pro regionalni rozvoj je dobra a organy EU je hodnocena dobre. To vsak neznamena, ze penize pujdou na nejpotrebnejsi projekty. Je treba zabranit
* extenzivnimu a plosnemu rozdelovani prostredku
* rozdelovani na zaklade osobnich znamosti a korupce
* rozdelovani osobam a kolektivum, ktere nejsou tvurci a ktere nemaji potrebnou pravomoc/odpovednost na realizaci urcitych investic zpusobem, za kterym by si plne staly. Tyto osoby/firmy je potrebne vyhledat a pripadne je vybavit potrebnymi pravomocemi.
16)
REFORMA VEREJNYCH FINANCI z hlediska potreb a standardu EU
17)
VYTIPOVANI/PREHODNOCENI OBORU, ktere je treba uprednostnit
* z duvodu uvolneni pracovnich sil a dalsich zdroju a kapacit v souvislosti s restrukturalizaci ocelarstvi
* s ohledem na konkurenceschopnost v ramci EU
- ocelarska specialni vyroba
- obchodni cinnost (vyuzit pologu kraje v ramci mezinarodniho obchodu mezi Vychodem a Zapadem, pripadne s regiony u Baltskeho more)
- obuvnictvi (kdysi tradicni napr. v Klimkovicich)
- potravinarstvi (cokoladovny v Opave, masozpracujici prumysl v Ostrave, modernizace mlekaren)
- informacni technologie (zejmena podpora uspesnym tvurcum softveru, priprava technologii pouzitelnych v ramci EU)
- zavedeni vlastni letecke vyroby mensich dopravnich letadel
18)
ANALYZA MOZNYCH NEGATIVNICH NASLEDKU RYCHLEHO PRCHODU NA EURO
a moznych protiopatreni
19)
PRIPRAVIT SE NA EVENTUALITU,
ze soubehem nepriznivych udalosti nemusi vest zacleneni do EU prvnich deset let k hospodarskemu rustu (navzdory optimistickym predpokladum). Je to podle me vlastni analyzy velmi pravdepodobna eventualita.
20)
POSTUPNE PREVEST NA PARALELNI
Jen zdanlive jsou vsechny ukoly pripravy na vstup predrazeny ukolum spojenym z vlastni integraci. Nektere muzeme vykonavat paralelne a tim urychlit nastup pozitivniho efektu nebo naopak odsunou nektere cinnosti z casu pripravy na pozdeji, pokud to prinese efekt.
21)
PRIDELOVAT ZDROJE NA NEJDULEZITEJSI PROJETY PRIPRAVY A INTEGRACE MUSI VRCHOLOVY MANAZMENT
22)
NEROZBIHEJME NADMERNE MNOZSTVI PROJEKTU,
mohlo by se stat, ze velka rozpracovanost ohrozi vysledky terminy dokonceni prvnich nebo nejdulezitejsich projektu, takze na nekterych projektech se pak pracuje nespojite (prace se prerusuje), co vede k nehospodarnosti
23)
ZVYSENI DOPRAVNI DOSTUPNOSTI V REGIONU
- rychlostni komunikace R 48 (spojeni na Polsko)
- podpora vystavby a rekonstrukce zeleznicniho koridoru
- dalnice D47
- zvyhodneni vlakove dopravy (nakladni pred kamiony a osobni pred automobilovou/autobusovou)
24)
ČESKÉ ÚČETNICTVÍ SE MUSÍ PŘIPRAVIT NA VSTUP DO EU
25)
PODPORA ZEMEDELCUM ZAPUJCENIM TECHNIKY A VYBAVENI
Od roku 2000 v souhrnu dosahuji zemedelci vyraznejsich zisku. Mnohde je to vsak na ukor stroju, zarizeni vybaveni. Je treba nakoupit nove traktory, kombajny, zarizeni pro baleni a konzervaci produkce, nove vybaveni staji atd. a bezplatne je zapujcit potrebnym zemedelcum. Toto metodou je mozne vyvinout tlak na vytvareni rozsahlejsich druzstev, resp. lepsi kooperaci.
26)
ZRIZENI CENTRALNIHO INFORMACNIHO CENTRA EU
(z archivu)
Informační centrum Evropské unie v Praze
Informační centrum Evropské unie (dále jen “ICEU”) bylo jako první informační středisko tohoto druhu v kandidátských zemích střední a východní Evropy slavnostně otevřeno dne 13. října 1998 za přítomnosti ministra zahraničí České republiky Jana Kavana a Hanse van den Broeka, člena Evropské komise.
Zřízení Informačního centra Evropské unie v Praze je nedílnou součástí celkové komunikační strategie Delegace Evropské komise v České republice. Cílem této strategie je zvýšit všestrannou úroveň informovanosti veřejnosti i odborníků o procesu evropské integrace a podněcovat zájem a veřejnou debatu o vstupu České republiky do Evropské unie. Informační centrum Evropské unie slouží jako objektivní, nepolitické, odborné a snadno přístupné “informační okno” Evropské unie pro občany České republiky. Za tímto účelem poskytuje ICEU jednak vlastní informační služby, především na základě publikací a dalších zdrojů informací o Evropské unii, jejích institucích, dějinách, programech a klíčových politikách; o procesu začleňování České republiky do Evropské unie a o tom, co toto členství bude znamenat. Centrum slouží také jako klíčové kontaktní místo pro další vyhledávání údajů, pomáhá lidem získat informace z jiných, specializovanějších zdrojů.
Spolu s dalšími organizacemi a institucemi činnými v oblasti informování o evropských záležitostech chce ICEU vytvořit síť fungující jako základ účinné spolupráce. Tak už proběhly nebo se v nejbližší době chystají společné přednášky, semináře, konference, ale i kulturní pořady a festivaly. Upozornění na tyto a také další akce zaměřené na evropskou integraci, realizované na různých místech České republiky, jsou zveřejňovány v “Kalendáře událostí EU”, který je součástí webové stránky Delegace Evropské komise v ČR a ICEU.
SESTAVIL D. NOSRETI V ROCE 2002
Různé cesty evropské integrace
Fedor Gál - psáno pro Proglas
Co je evropská integrace? Přechodové stadium na cestě ke globálnímu systému? Souručenství (společenství) národních států stejného civilizačního genotypu? Odezva na americkou výzvu? Nové mocenské uspořádání na kontinentě? Ekonomická a bezpečnostní nevyhnutelnost? Důsledek rozpadu bipolárního světa? Fikce a mýtus? Ze všeho trochu?
Především je nutno hledat odpověď na otázku po existenci evropské identity. Existuje vůbec něco takového? Horyna dokládá, že Evropa nemá geografickou identitu (její hranice nejsou a nikdy nebyly pevné (1), nemá ani identitu náboženskou (vždy to byla směs náboženských tradic (2). Evropa nemá konečně ani identitu kulturní, neboť byla vším, pouze ne jednotnou a jednotně ztotožnitelnou kulturou" (3), a to přesto, že významná část hodnot, jež tvoří základ národních kultur v Evropě, má společný zdroj judaismus a křesťanství. Existuje-li něco, co provází Evropu v historické retrospektivě, pak je to odpor proti jiným náboženstvím, hodnotovým systémům, kulturám, tradicím a způsobům života. Evropa chápala jiné velice často jako nepřátele, barbary, pohany. Konfrontace s jinakostí byla mnohdy tmelem, jenž dokázal v Evropanech probudit pocit vzájemnosti. Zdá se, jako by právě z této konfrontace jež měla jistě mohutné politické a ekonomické pozadí tryskaly ambice projektů veliké a silné Evropy. Monografie Johna Laughlanda (4) jde ještě dál. Podle něj stará komunistická dogmata internacionalismu a pseudoantifašismu odešla z východního Berlína a Moskvy a uhnízdila se v kancelářích a úřadech vlád v Evropě a Spojených státech jako hráz proti erupcím nacionalismu. (5) Autor na základě mnoha faktů dokládá, že nacisté, vichisté, italští a další fašisté ve třicátých letech 20. století a za války po mnoho let vypracovávali politické a hospodářské programy integrace Evropy. Měli pocit, že technický pokrok odzvonil národnímu státu a státní suverenitě. Toužili po velkých celcích, opovrhovali pluralitou. Slovník, který pro prezentaci svých cílů používali, zní našim uším až příliš současně. (6) Jakkoliv jsou Laughlandova tvrzení sporná a jeho paraboly mají často charakter krátkých spojení, není téma nebezpečné iluze o veliké a silné Evropě v diskusi o možných budoucnostech kontinentu nadbytečná.
Dá se ovšem docela věrohodně doložit, že existuje minimálně ta část současné Evropy, do níž se toužíme se integrovat, jež stojí na sdílených hodnotách a společných kulturních (civilizačních) pilířích. Jestliže se však řecké ideály svobody a demokracie staly základními evropskými hodnotami, pak Evropu provází zvláštní dějinný rys: svou svobodu často zaměňovala se svobodou ignorovat svobodu jiných, s nutkáním zakládat světovládnou despocii evropské svobody. (7) Jinakost je v dějinách evropanství interpretována jako něco méně hodnotného, patřícího na periferii. Nicméně monistický obraz Evropy se nikdy neprosadil třebaže několik poměrně smutných experimentů kontinent přežil a jsme svědky, jak se vedle myšlenky integrované Evropy prosazuje pluralistický koncept, koncept Evropy národních států, regionů, různých vlastí, různých kultur. Výzva pro budoucnost je výzvou ke vzdání se požadavku jednotné evropské identity tato je nejenom fiktivní, ale i zbytečná. Soužití mnoha identit je fakt. Co však je pak oním tmelem?
Horyna7 poukazuje na zvláštní historickou tendenci tohoto prostoru počínaje Říší římskou vytvářet impérium. Otázka ovšem zní: O jaké impérium dnes Evropa usiluje? O impérium neomezeného konzumu a svobodného pohybu? (8) Skutečně budujeme Evropu politických a hospodářských smluv, ve které se občanská společnost stává jiným jménem pro společnost peněz (9) Anebo nám jde o hodnoty, které stály u zrodu našeho civilizačního prostoru a které nalezly svůj kanonický základ ve Starém a Novém zákoně? Každopádně bychom zřejmě neměli evropskou integraci chápat jako něco nerozporného, normativního, daného, jako nějaký heroický epos.
Václav Klaus jedna z osobností české politiky, jež na dlouhá desetiletí stigmatizovala její vývoj vyjádřil své otazníky na konto evropské integrace docela lakonicky (10): Má být Evropa souručenstvím národních států, které ze své vůle podstupují proces integrace, anebo velkým, silným, sjednoceným a unifikovaným, nebo dokonce federativním celkem? Je možná identifikace občanů s kontinentem? Z jeho textů zaznívá nesouhlas s bující unijní byrokracií a administrativou. Nadnárodní instituce jsou příliš nebezpečně vzdáleny od voličů, kteří by je měli kontrolovat. (11) Naléhá: Evropská unie má smysl jako prostor svobody založený na geografické a kulturní blízkosti. Evropa, za kterou se přimlouvá, je Evropa zbavená hranic, bariér, předsudků, výsad při ponechání existujících růzností. Vcelku střízlivě konstatuje: Evropská unie se rozšíří tehdy, až to bude pro ni výhodné. Ani o hodinu dříve. (12) Toto konstatování je stejně zásadní jako mobilizující: Kdy to bude pro Evropskou unii výhodné? Jak výhodné? Kdo o tom rozhodne? My občané usilující o přidružení? Občané Evropské unie? Anebo politické a ekonomické elity vůdčích zemí Evropské unie a jejich zájmy?
V roce 2001, kdy diskuse o rozšiřování Evropské unie kulminovala, vyjevili německý kancléř, francouzský a britský premiér své vize (13). Gerhard Schroder by nejraději viděl Evropu jako federaci po vzoru Německa, v níž by se národní státy proměnily ve spolkové země. Lionel Jospin preferoval federaci národních států se společnou ústavou a přímo voleným prezidentem. Tony Blair by rád viděl Evropskou unii jako supervelmoc, odmítá však jakoukoliv verzi federace, jež by mohla implikovat něco jako evropský superstát. Shodou okolností všichni tři reprezentovali socialistické (sociálně-demokratické, levo-středové) vlády, které v té době v evropských zemích převládaly. Je však téměř jisté, že to budou právě oni, a jejich vlády, kdo předurčí podobu Unie na příští desetiletí. A přitom se už dnes ví, že hlavní problém Evropské unie spočívá právě v legitimitě jejích orgánů, vůdců, rozhodnutí. Vždyť i velice povšechné nahlédnutí do konkrétních rozhodovacích mechanismů Evropské unie dává tušit, že skutečný podíl malých států a jejich obyvatel na rozhodování bude nepatrný, ne-li nulový. (14)
Proč tedy stát o evropskou integraci? Zřejmě výhradně pro víc svobody, prosperity, bezpečnosti. Může nám toto vše nabídnout pevnost Evropa? Může, ale jenom podmíněně a za zdmi této pevnosti. Perspektivnější vizí je svobodný, prosperující a bezpečný prostor národů a států podobného kulturního genotypu. Vize budoucí Evropy je proto vizí kooperace; způsob státoprávního uspořádání je lhostejný. Čím příbuznější kultury a kulturnost občanů, tím těsnější kooperace. Čím těsnější kooperace, tím integrovanější bude prostor Evropy. A bude-li výsledkem této integrace jenom volná aliance států, které považují za užitečné vytvářet společná pravidla soužití, společný trh a společnou fiskální politiku, koordinovat svou bezpečnostní, obrannou politiku a zahraniční politiku a ve jménu těchto sdílených zájmů vytvářet nevyhnutelné instituce , nebude to zcela určitě málo.
Integrace na základě sdílených hodnot a praktických zájmů je ovšem integrací zdola, nevyžaduje vynucení, mohutnou byrokracii, nekontrolovatelné elity s mohutnými pravomocemi, a tedy mocí. Klidně takovému volnému a svobodnému soužití říkejme Evropská unie, zrušme v něm hranice a omezení pro pohyb lidí, zboží, služeb a kapitálu. Klidně si zvolme i společné instituce, pokud budou sloužit jako servis pro autonomní rozvoj lidí, a nikoli jako kuratela nad jejich životy.
Evropská unie se rodí. Není z čeho brát kompetence, jenom od občanů, regionů, národních států. Otázka dne zní: Je sjednocování Evropy proces, který Evropany připravuje o část jejich suverenity, anebo to je proces, který jejich suverenitu posiluje? Odpověď je nasnadě: nechte mě o tom svobodně přemýšlet a rozhodovat. Dostanou však Evropané tuto šanci? Nemyslím. A tak jenom doufám, že procesy evropské integrace jsou předpokladem vyšší prosperity a bezpečnosti a to nejenom na kontinentě. Mimochodem, integrace Evropy může stabilitě světa posloužit především jako předobraz soužití, nikoli jako nové impérium. A nepovede-li se to Evropě, pak je válec globalizace přímou cestou do pekel.
Stručně a jasně: Evropská integrace je fakt, s kterým já, občan malého národního státu (a třeba i velikého), nenadělám vůbec nic. Toužím však po integraci v zájmu hodnot, a ne proto, abych uchránil svůj hmotný standard před hladovým sousedem. Až bude totiž hodně hladový, najde si zbraň i na mé hradby.
Slyšel jsem nedávno výrok ženy středního věku, který zněl: Vidím v našem vstupu do Evropské unie jeden zjevný výsledek: Až přijdu do Anglie, budu moct vkráčet do této země přes dveře members of the Europian Community a ne přes potupné others. Osobně bych však viděla nejraději, kdyby všichni přicházeli přes jedny dveře. Já taky. A zřejmě i všichni ostatní, kteří jsou zatím others, možná dokonce i ti, kteří jsou už members of the EC. Nutno ovšem uchopit ojedinělou šanci pokusit se tentokráte realizovat projekt integrace zdola a bez tlaku. Základní problémy na cestě k tomuto cíli jsou zjevné:
1) Delegování politické moci v EU nesmí být v rozporu s principy demokracie;
2) Smyslem evropské integrace nesmí být vytvoření hradeb kolem prosperující částí lidstva, ale účast Evropy na řešení globálních problémů;
3) Rozmazávání identit malých národů a otevírání se migrantům bude součástí těchto procesů.
Otázka ovšem zní, co má, musí nebo může být budoucí integrovaná Evropa. Vnucuje se strohá odpověď: Především záruka bezpečnosti států Evropy.
---------
(1) Břetislav Horyna: Idea Evropy, Argo, Praha 2001, str. 20.
(2) Tamtéž
(3) Tamtéž, str. 21.
(4) Laughland, J.: Znečištěný pramen. Prostor, Praha 2001.
(5) Tamtéž str. 18.
(6) Na konferenci Berlínské unie průmyslníků v roce 1942 odezněly referáty na téma: Vývoj k evropskému hospodářskému společenství, Problémy evropské měny a podobné. Tamtéž str. 44.
(7) Pro zastánce mírnějších i když v mnohém identických tvrzení lze doporučit: Fontana, J.: Evropa před zrcadlem. LN, Praha 2001.
(8) Horyna, B.: cit. práce, str. 22.
(9) Tamtéž, str. 36 a dále.
(10) Tamtéž, str. 36.
(11) Tamtéž, str. 207.
(12) Klaus, V.: Evropa. CEP, Praha 2001.
(13) str. 54
(14) str. 195
Šiml nadnárodních firem
rubrika: ÚHEL POHLEDU
V bludišti informací, pseudoinformací a neinformací okolo referenda jsme všichni opomněli jeden pozoruhodný aspekt evropského sjednocování. Můžeme si ho shrnout pod tento společný titulek: Ekonomická politika EU je razítkovací šiml nadnárodních korporací vytvářející jejich nadvládu nad evropským podnikáním na úkor malých a středních lokálních výrobců. Kdo si myslí, že zas kecám, ať se podívá na nový zákon EU standardizující kritéria pro všechny členské země a komplikující výrobu vitaminů, minerálů a přírodních léků. Jmenuje se Direktiva pro potravinové dodatky a jeho následkem se natolik zvýší výdaje na kontrolu výroby a získávání licencí, že drobní výrobci si je nebudou moci dovolit.
Mezeru, která po jejich krachu na trhu přírodních léčiv zůstává, přebírají čtyři farmaceutické megakorporace, které už teď ovládaly 70 % trhu. Tento zákon je ukázkou zaběhlého postupu vytváření obchodních a ekonomických regulací EU. Jejich cílem je totální "liberalizace" trhu, což v evropském kontextu znamená zákaz veškerých opatření, která by jakýmkoli způsobem zvýhodňovala domácí firmy před zahraničními a drobné podniky před megakorporacemi. Proces vytváření zákonů je tak zakuklený, že se jej outsiderům těžko daří úplně rozmotat, ale dají se v něm identifikovat tyto "ingredience": Article 133 Commitee. Tento výbor se skládá z vysokých funkcionářů ministerstev obchodu a hospodářství členských států a jeho úkolem je rozhodovat o tom, co se v evropském podnikání smí a co nesmí. Týdně vypracovává podrobnosti obchodní a ekonomické politiky, o jejichž hlavních bodech rozhodl Generální direktorát Evropské komise pro obchod, přezdívaný zkráceně DG Trade. DG Trade se schází každé dva měsíce na tzv. dialog občanské společnosti, jehož účastníky jsou ze 2/3 lobbisté a konzultanti megakorporací. Výsledky diskusí se předkládají ke schválení Evropské radě ministrů obchodu a nakonec Evropské komisi. V žádné fázi vytváření politiky není konzultován evropský parlament, dostává závěrečná znění jen ke schválení. Europoslanci mají k dokumentům přístup jen pod podmínkou přísné tajnosti.
Do poddanství
V koridorech zákonodárného procesu působí dvě korporační organizace: pětačtyřicetičlenný Evropský kulatý stůl průmyslníků, vysokých činitelů evropských megakorporací, a Evropské fórum služeb, sdružení největších korporací služebního sektoru. Kdo sleduje posledních pět let evropských fúzí a akvizic, nemůže si nevšimnout, jak jeden místní podnik po druhém ve všech sektorech přechází pod čím dál menší počet čím dál rozsáhlejších megakorporací. Tím se z tisíců drobných a středních soukromníků stávají zaměstnanci nebo nezaměstnaní. Evropské megakorporace se nespokojují jen s ovládnutím Evropy, nýbrž usilují o dobytí trhů celosvětových. EU jim k tomu pomáhá tím, že prostřednictvím mezinárodních institucí GATT a WTO prosazuje celosvětová pravidla, která nutí i ty nejchudší státy odbourávat ochranná opatření pro vlastní podnikatele a otvírat "fair" příležitosti megakorporacím. Protože mnohé domácí podniky nemohou bez ochranných opatření megakorporacím konkurovat, v "liberalizaci" krachují nebo se akvizicí stávají "poddanými" megakorporací. Mezi pravidly, která EU celosvětově prosazuje, jsou například tato: Dohoda o zemědělství - nutí země třetího světa rušit dovozní cla na potravinové výrobky a zároveň umožňuje EU udržovat zemědělské a exportní subvence na takové výši, aby mohly konkurovat domácím potravinám v chudých zemích. Výsledkem je postupný krach místních zemědělství, která se musejí přeorientovávat na pěstování několika málo exportovatelných plodin jako čaj, káva, bavlna. Evropská společná zemědělská politika je tak jednou z hlavních příčin hladomoru v chudých zemích. Dohoda o obchodu službami - má donutit země třetího světa odprodat svoje energetické, vodárenské, telekomunikační, informační a vzdělávací služby megakorporacím. Výsledkem je drastické zdražování základních potřeb v chudých zemích. Dohoda o investicích - dávala by megakorporacím automatické právo investovat v členských zemích Světové obchodní organizace a rušila dosavadní místní pravidla nebo jakkoli zvýhodňování domácích investorů. Dohoda o vládních zakázkách vládám a místním správám by ukládala povinnost automaticky umožňovat megakorporacím soutěžit o poskytování veřejných služeb placených z veřejných peněz za stejných podmínek jako firmy domácí. Má to tyto dva hlavní následky: Evropští zaměstnanci se dostávají do prekérní pozice, když jejich nadnárodní zaměstnavatel může kdykoli zrušit produkci v jejich zemi a přesunout ji tam, kde bude mít nižší náklady nebo zisky. Což je jednou z příčin rostoucí nezaměstnanosti v EU. Rolníci a drobní podnikatelé v třetím světě ztrácejí obživu a hrnou se jako azylanti do EU. Ta jim k tomu pomáhá liberálními imigračními zákony a péčí na náklady daňového poplatníka. Zatímco azylantů přibývá, daňových poplatníků ubývá. Otázky jsou už jen dvě: Jak dlouho toto šílenství ještě může pokračovat, než se úplně zhroutí? A jak tato vyhlídka může být nejen ředitelům korporací, ale i politikům pořád ještě lhostejná?
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
Lidové noviny, 04. 07. 2003, Benjamin Kuras; spisovatel a publicista
Benkuras@aol.com
Vudce konzervativni strany prijel do CR zahajit kampan
------------------------------------------------------
Ucelem cesty predsedy britske Konzervativni strany Duncana Smithe do
Ceske republiky je odstartovat snahy o zmenu kurzu procesu evropske
integrace. "Ja jsem sem prijel proto, abych zahajil kampan za zmenu
smeru, jimz se ubira Evropa," rekl Smith kratce po schuzce s ceskym
prezidentem Vaclavem Klause. Prezident se Smithem poobedval v
Grandhotelu Pupp v Karlovych Varech, kam prijel prezidentsky par ve
ctvrtek dopoledne na tridenni navstevu Mezinarodniho filmoveho
festivalu.
"Ja bych rad zduraznil, ze existuji dve koncepce mezi kterymi vzdy
rozlisuji. Prvni je evropska integrace, tou druhou je evropske
sjednocovani, byrokratizace a tak dale," rekl po schuzce Klaus.
"Domnivam se, ze evropska integrace je proces naprosto prirozeny,
proces nevyhnutelny. Tento proces chceme, chceme v nem byt otevreni,"
uvedl. "Ovsem je to proces, ktery nesouvisi s procesem prohlubovani
sjednocovani Evropy a prenaseni kompetenci z narodnich statu na
evropskou byrokracii a na Brusel. Takze jsem pritelem integrace, ale
nejsem pritelem sjednocovani a byrokratizace," zduraznil.
Radio Prague <robot@radio.cz>
http://www.radio.cz/
| VOLBY 2002 xxx |
BRITSKE LISTY xxx |
GLOBALNI OTAZKY xxx |
Slovnicek demokracie xxx |
HOME ZVON xxx |
HOME CLANKY xxx |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|