---

Globalizace nerovnost naopak snížila, tvrdí ekonom
Světová banky považuje za srovnatelnou jednotku Čínu a například Lichtenštejnsko.


LONDÝN 19. července (ČTK) - Ekonomická nerovnost ve světě se v období globalizace navzdory rozšířeným tvrzením nijak nezvýšila, ale naopak klesla. Zjistil to podle posledního vydání týdeníku The Economist ekonom Columbia University díky tomu, že použil zdravý rozum a přihlédl k tomu, kolik mají jednotlivé země obyvatel.
Světová banka nás spolu s dalšími globálními institucemi ve svých zprávách o rozvoji lidstva až dosud přesvědčovala, že globalizace mohutně zvýšila nerovnost. Podle Světové banky mělo v roce 1960 dvacet procent lidí v nejbohatších zemích 30krát vyšší příjmy než lidé v nejchudších 20 procentech zemí, zatímco v roce 1997 to již bylo 74krát více.
Ekonom Xavier Sala-i Martin uznává, že v rámci jednotlivých zemí se nerovnost pravděpodobně zvýšila. U porovnání mezi zeměmi však nejprve čísla o příjmech přepočítal z přepočtu na směnné kursy na paritu tržní síly, která mnohem lépe odráží nižší životní náklady v chudších zemích. Po této úpravě se poměr zmíněné nerovnosti snížil na 11 v roce 1960 a 15 v roce 1997.
Reálné skutečnosti prudkého rozvoje velkých chudých zemí světa se pak přiblížil tím, že vzal v úvahu počet obyvatel a zpochybnil tak praxi Světové banky, která považuje za srovnatelnou jednotku Čínu a například Lichtenštejnsko. Dosavadní data tak nijak neodrážela poslední dvacetiletí bouřlivého růstu Číny nebo Indie, které se na světové populaci podílejí plnou jednou třetinou. Uvnitř obou zemí se sice nerovnost zvýšila, prudký růst průměrné životní úrovně však logicky snížil nerovnost v globálním pohledu.
Pokud se použije srovnání jednotlivých zemí podle populační váhy, nezjistíme divergenci, ale naopak konvergenci životní úrovně, uvedl Sala-i Martin. Při kombinaci váženého srovnání nerovnosti mezi zeměmi a srovnání uvnitř zemí, globální nerovnost opět "není nikde vidět", a to v měření sedmi nejznámějšími metodami výpočtu této nerovnosti.
Dobré zprávy má americký ekonom i na poli zmírňování chudoby. Podle výsledků jeho výzkumu se podíl lidí, kteří žijí pod globální hranicí chudoby, tedy za méně než dolar denně, snížil ze 20 procent v roce 1970 na pět procent v roce 1998. Podíl lidí pod dvěma dolary denně se snížil ze 44 na osm procent.
Ukazuje se tak, že hlavním důvodem optického růstu nerovnosti a chudoby ve světě je stagnace a chudoba v Africe, která se přitom do globalizace téměř nezapojila. To je zřejmě hlavní problém, o němž by ekonomové Světové banky měli přemýšlet, uzavírá britský týdeník.
http://ihned.cz/index.php?s1=0&s2=0&s3=1&s4=1&s5=0&s6=0&m=detail&article[id]=11288940&article[area_id]=10000710&article[sklonuj]=off

---