SETKÁNÍ BRNO'01, 3.8.01
PŘEVZATO PRO ARCHIVACI ZE STRÁNEK HZPD
UCASTNICI SETKANI BRNO'01, 3.8.01
Anarchiste
http://www.csaf.cz
http://a-kontra.revoluce.cz
A.N.O. Akce narodni obnovy
http://mujweb.atlas.cz/www/dio/ano1.html
http://www.volny.cz/vyber_cr
Dk Demokraticky klub
http://turnov.zde.cz
Feministe
GDDM Globalni hnuti za primou demokracii
http://www.vote.org
(omluveni: Humaniste
http://www.humanisti.cz)
hostitele: HzPD Hnuti za primou demokracii
http://pdemokracie.ecn.cz
http://hzpd.org (mirrors)
KAN Klub angazovanych nestraniku
http://www.kan.cz
(MDS Masarykova demokraticka strana)
Monarchiste
NDDIE Sit pro primou demokracii v Evrope
http://nddie.org
NEZ Nezavisli
http://www.volny.cz/nez
Podnikatele za demokracii
POSPOLITOST
http://www.pospolitost.cz
PB Pravy blok
http://www.cibulka.cz/petr/ver/pr/index.htm
http://www.cibulka.cz
Rovnost
http://mat.crolink.cz/turnov/zine.php
http://mujweb.atlas.cz/www/dio/beseda.htm
SJZ Strana za zivotni jistoty
Vlastenecka fronta
spoluprace: ZVON
http://www.darius.cz/zvon
brno01@hzpd.org , info@darius.cz , hzpd@hzpd.org
SPOLECNE PROHLASENI / PROGRAMM
(NAVRH)
PRIMA DEMOKRACIE svycarskeho a americkeho typu (navrh - DN, PC, ZJ)
Hledame spolecnou platformu pro koordinaci autentickych reformnich prodemokratickych sil, at jiz sleduji jakekoli prijatelne konkretni tema.
Mnohokrat jsme se v ruznych hnutich (Impuls 99, Dekujeme, odejdete!, Politicky klub, Demokraticka iniciativa obcanu aj.) snazili spojit proreformni demokraticke sily. Nyni hledame dostatecnou vuli a silu ke sjednoceni pozitivnich sil a k sireni osvety za ucelem aktivizace pasivniho obyvatelstva, ocisteni a nasledne integrace existujicich stran a hnuti, vsude tam kde je to mozne a ucelne.
Chceme vytvorit nejzakladnejsi jednotne vychodisko, organizovanou platformu, pro dalsi koordinovany postup.
Tato spolecna platforma obsahuje a realizuje zakladni spolecne cile jednotlivych hnuti. Tuto spolecnou miru hledame pri nasich setkani, v prohlasenich a programech vznikajici jednotne platformy (sdruzeni/strany).
Touto zakladni platforma mohou byt nase hnuti. Nebo i rovnou politicka strana - nase a dalsi hnuti funguji nadale, jako obcanska rovina pro realizaci danych projektu i pojistka pro pripad, ze strana (koalice) selze.
Temer kterakoli zde zucastnena, demokraticka strana muze prevzit roli volebni strany, k proniknuti do parlamentu dosavadni mimoparlamentni opozice. Je treba i vytvorit celorepublikovou organizacni sit, ktera bude schopna vest volebni kampan.
Je treba vytvorit sirokou platformu, v ktere bude lidi spojovat vedomi potreby hlubokych zmen ve spolecnosti, pozadavek reformy volebniho radu a uplatneni prvku prime demokracie, vedomi nevyhnutelnosti zapojeni se do evropske integrace.
... (prvni navrh, srpen'01 - k diskusi a prepracovani)
DOJMY A PODKLADY ZE SETKANI
JAK PODPOŘIT DEMOKRACII V ČR - SETKÁNÍ DEMOKRATŮ V BRNĚ
Osobni hodnoceni schuzky
* Integrace, kooperace
* Společná "minimální" platforma
* ZVON
* Vlastenecka fronta
* Anarchiste
* Monarchiste
* Pravy blok
* Nezavisli
* HzPD
* KAN
* Pojmy, definice
* Volebni system
* Jak a co dál
- Media
- Hlavní témata a úkoly k prosazení
- Hlavní úkoly realizovane skrze navrhovane medialne-komunikacni prostredky
- Dalsi setkani
V patek 3.8.01 se uskutecnila v Brne schuzka reformne demokratickych subjektu na platforme konference HzPD Hnuti za primou demokracii, ktere poskytlo nevidane velkorysy prostor pro diskuzi a integracni snahy.
Predem chci za cleny ZVONU a ROVNOSTI vsem zucastnenym podekovat za vysokou a kvalitni ucast a za kulturni uroven diskuze a clenum HzPD za profesionalni zvladnuti organizace. Ze jsme dosahli jen minimalniho pokroku v jednani neprikladam spatne priprave, jako nekteri zucastneni, ale objektivnim skutecnostem.
Ja osobne jsem rad, ze jsme se blize poznali a mohli premyslet o tom s kym lze jit dale. Pro ostrilene ucastniky ruznych slucovacich a koordinacnich jednani to mozna mohl byt ztraceny cas, ale pro ostatni moznost vymenit si kontakty, nazory a udelat si vlastni zavery tvari v tvar svym budoucim spolupracovnikum ci politickym konkurentum. Navic, jak bylo receno, skoleni se v demokraticke diskuzi a v pouzivani presnych terminu neni nikdy dost.
Predpokladali jsme, ze spolecna platforma bude do jiste miry obsahovat a realizovat zakladni cile jednotlivych hnuti a dalsich zucastnenych subjektu, schuzka ale ukazala, ze to neni vubec snadne a skoro ani mozne. Spise se ukazalo, ze dalsi spoluprace bude mozna jen pri minimalizaci konstruktivni ideologie a soustredeni se spise na prekonani toho spatneho, co se nam vsem nelibi.
Integrace, kooperace
Byl předložen navrh, aby integrace zucastnenych subjektu probehla pod hlavickou zastresujiciho obcanskeho sdruzeni ZVON nebo aby se alespon vytvorila spolecna elektronicka medialni platforma ci pravidelna platforma pro setkavani, slouzici integracnim a kooperacnim tendencim demokratickych sil.
Po představení HzPD a dalších skupin a stran jsme vyslechli referaty o dosavadním zaměření (HzPD) na dosažení práva občanů na iniciativu a závazné referendum a (Rovnost) na změnu volebního zákona. Zvlast prinosne referaty jsme vyslechli od predstavitelu KAN, HzPD a Praveho bloku. V ramci tvorivé dílny byly prijímány návrhy na mediálne-komunikacní prostredky pro vyuzití v ramci HzPD a ZVONu a navrhy na nejdulezitejsi konkretni ukoly a ideove (ideologicke) cile.
Společná "minimální" platforma
Moznost podat návrhy společné "minimální" platformy pro vzájemnou spolupráci a podporu nebyla prilis vyuzita i kdyz nekolik bodu bylo prijato a nekolik dalsich navrzeno.
Hledali jsme tedy spolecnou platformu pro koordinaci autentickych reformnich prodemokratickych sil, at jiz momentalne sleduji jakykekoli prijatelne konkretni tema.
Mnohokrat jsme se v ramci ruznych hnuti (Impuls 99, Dekujeme, odejdete!, Politicky klub, Demokraticka iniciativa obcanu aj.) znazili spojit proreformni demokraticke sily a vzdy byly nase snahy rozbity nebo jsme jednoduse nemeli dost vule a sil ke sjednoceni pozitivnich sil a k sireni osvety za ucelem aktivizace pasivniho obyvatelstva, resp. ocisteni a nasledne integrace existujicich stran a hnuti, tam, kde je to mozne a ucelne.
Stale citime potrebu vytvorit alespon minimalni jednotne vychodisko, nejzakladnejsi organizovanou platformu, na ktere se musime shodnout vsichni, vsichni musi ustoupit alespon tolik, aby byl mozny dalsi koordinovany postup.
Ja jsem s prateli nazval tuto zakladni zatim jen virtualni platformu OS Zvon. Nekteri jsme na brnenske setkani prisli i s tajnym pranim, pripravit pudu i pro vznik nove politicke strany nebo vytvoreni politickeho bloku stavajicich stran, abychom meli i tento v danem systemu nejucinnejsi prostredek prosazovani dobrych napadu. ZVON, HzPD, ROVNOST a dalsi hnuti samozrejme zustanou i v pripade vytvoreni strany (koalice stran) fungovat dale, prinejmensim jako obcanska rovina pro realizaci danych projektu a POJISTKA pro pripad, ze strana (koalice) selze.
Nejposlednejsi pojistkou proti selhani integracnich snah je pro mne sameho informacni databaze a zasilani zprav pod hlavickou Agentury Nikola (protoze jsem sam jejich sestavovatelem a protoze na poli ceskych medii jiz verim jen sobe samemu), ktere na novem serveru bude pracovat na plno od 15. 8. Zda si AN ziska duveru i dalsich zucastnenych, je otazkou.
ZVON
Aktiviste ZVONU si na setkani nepripravili zadne prohlaseni ani politicky program, trpelive poslouchali a snazili se zjistit, kdo s kym a za jakych podminek by asi byl ochoten spolupracovat. Zrejme neumyslne prisla pozvanka i anarchistickym, vlasteneckym a monarchistickym organizacim. Nemyslim, ze by to bylo nejak zvlast na skodu, pokud tuto skutecnost nechce nekdo se zlym umyslem rozmazavat.
Vlastenecka fronta
Videli jsme, ze Vlastenecka fronta nepredvedla vubec nic extremistickeho, fasistickeho a radikalniho, naopak jeji zastupce Jan Skacel byl asi jediny, kdo se dukladne vyznal ve volebnich systemech a zakonech ruznych zemi a dokazal je racionalne a s chladnou hlavou porovnat mezi sebou navzajem i s moznostmi, ktere skyta nase ustava.
Jan Skacel take poskytl sve definice narodovectvi a nacionalismu, na kterych jsem nenalezl nic zavadneho, a pokud by dokazal, aby jeho organizace dychala a zila jeho medovym hlasem a sametovymi definicemi, asi bych pak musel pochybovat naopak o zdravem rozumu tech predstavitelu ministerstva vnitra, kteri udajne rozhodli o zarazeni VF mezi extremisticke organizace par excellence.
Zel bohu, tise a slusne nam take Jan Skacel vysvetlil, ze si nemame delat nadeji na nejake ideologicke ustupky z jejich strany, ktere by mohly vest napr. k tesnejsi spolupraci s Pravym blokem, KANem apod.
Zelbohu jsem se pana Skacela zapomnel zeptat, zda nema nekdy pocit jako ja, ze jsou nekdy clenove jeho hnuti pouzivani na diskreditaci verejnych osobnosti, tim, ze usiluji o spolupraci s nimi, aniz je pouci, jak takova spoluprace muze byt hodnocena urady. (To samozrejme ani v pripade, ze to je pravda, nemusi byt vinou pana Skacela.)
Anarchiste
Anarchiste se, zrejme jako soucast folkloru, dopustili zanedbatelne invektivy na adresu svych nejvetsich ideovych odpurcu a pak jen slusne i kdyz neustupne vyjadrili nazor, ze obecnou formu rozvinute demokracie zastupitelske ani prime nepovazuji vhodnou ani za prechodny clanek ke svemu cili demokracie absolutne samospravne (skoro bych rekl atomizovane) a ze s nimi tedy nelze pocitat, pokud toto stanovisko nezmeni a nebudou chtit byt anarchisty za kazdou cenu, vzdy a vsude. Zajimal by me take nazor na to, jak svou neustupnou elitu hodnoti radovi anarchiste.
Monarchiste
Zastupce monarchisticke organizace odesel, aniz jsem pochopil proc, vzdyt moderni formy monarchie se mohou s demokratickymi systemy vhodne doplnovat a dnesni spolecnosti by par slechtickych a kralovskych prislusniku duchovni a spolecenske elity mohlo byt prijemnym osvezenim. (Rad bych si s dotycnym panem o tom jeste promluvil.)
Ceska slechta (nebyla pritomna) zacina v posledni dobe bez nejakeho organizovani plnit moje predstavy o osvicene elite, i kdyz mezi nimi zadny potencialni naslednik trunu neni. Rad bych je privital v nasi besede a mozna i v Duchovni rade. (Kontakty vitany.)
Pravy blok
Naopak velmi cilene, i kdyz pres urcite diskuse, jsme pozvali Pravy blok a jeho predsedu Petra Cibulku. Ten velmi spravne poznamenal, ze nema cenu se dohadovat o ideologii, ze se musime pod tihou situace sjednotit a o konkretnich bodech zastupovanych napr. ve volbach jednat az nasledne, a to zpusobem, ktery by dosazenou jednotu neohrozil. Petr Cibulka prisel na setkani pripraveny a sve myslenky presvedcive prednesl i je rozdal v podobe letaku a nasledne zaslal v elektronicke podobe (blize viz www.cibulka.com).
I on presvedcil, ze veskere nalepky extremisty, nesmiritelneho radikala a kverulanta ziskal bezduvodne. Jeho postoj byl velmi vstricny a pratelsky i kdyz asi ne vsechny jeho predstavy o volebnim systemu budoucnosti jsou asi za danych politickych podminek uskutecnitelne.
Voleni policejnich reditelu si umim (spolu s dalsimi ucastniky) predstavit s jednim okem zavrenym, voleni soudcu ani s obema. (Priznavam ale, ze dam hodne na nasi domaci evropskou tradici, co nemusi byt pro dnesni hekticky se menici spolecnost typicke.) Nakonec - asi vsechno jine muze byt lepsi nez to, co zazivame nyni.
V soucasne dobe predstavuje Pravy blok silu, ktera ma, porovname-li ruzne aspekty (mimo aspekt financnich moznosti) a pres vsechny vyhrady, jednu z nejvetsich sanci ziskat moralni podporu ZVONU ve volbach, o tom se vsak rozhodne az zacatkem zari a nebude to zalezet jen na nazorech clenu ZVONU.
Petr Cibulka navrhl jako alternativni elektronickou besedni platformu svou StB-konferenci, ktera tim jiz neni omezena jen na problematiku tajnych sluzeb, ale na obecne politicke otazky (to ale neznamena, ze si tam nekdo bude vyrizovat soukromou korespondenci nebo realizovat sve grafomanske choutky, jak jsme tomu svedky na jinych necenzurovanych a nevyberovych E-konferencich)
Nezavisli
V Brne si pri poslednich volbach vedli velmi dobre nezavisli (5%), ale krome udaju z internetu o nich nic nevim, ani, zda jsou ochotni expandovat treba i do Ostravskeho (moravskoslezskeho) kraje.
HzPD
Stejne pripraveni jako Cibulka byli i zastupci HzPD. Rozdali VYZVU K UZAKONENI PRAVA OBCANU NA INICIATIVU A ZAVAZNE REFERENDUM a uvedli, ze referendum je jen cestou k lepsi spolecnosti, aniz bychom jiz dnes o jeji podobe museli vsechno vedet. Jde zejmena o to, ze usilujeme o spolecnost svobodnych a solidarnich obcanu. V tomto smyslu vytvorili pomerne siroky prostor pro spolupraci, ktery vsak zustal nevyuzit, naopak se nekterym zdalo, ze zastupci HzPD zbytecne ideologizuji.
HzPD se vymstilo, ze byli donuceni sedet na dvou zidlich, ze jednak poradali konferenci HzPD, na ktere chteli vyslovit vlastni nazory o tom, Jak podporit demokracii v CR, jednak deklarovali, ze vytvori prostor pro spolupraci reformnich sil.
Cilem HzPD je jednoduse snaha implantovat maximalni pocet prvku prime demokracie. Sebekriticky konstatovali, ze obcanum je treba jejich politiku trpelive vysvetlovat, aby nedochazelo k mylne predstave, ze chteji stavet spolecensky poradek na hlavu a system zastupitelske demokracie absolutne vymenit za system demokracie sterilne prime.
Zejmena jde HzPD o pravo obcanu na iniciativu a zavazne referendum (podporene zakonem a vykonavacimi provadecimi zakony, vyhlaskami a predpisy). Jde o to aby rostla uloha obcanu, kteri nejsou privilegovani ani postavenim, ani majetkem.
Ve Vyzve se pise:
"Ceske zkusenosti z deseti let vyvoje k demokracii ukazuji, ze zastupitelska demokracie (resp. zastupitelska demokracie v soucasne podobe, DN) nema nastroje k tomu, aby byli politikove nuceni respektovat zajmy a potreby obcanu vice nez sve vlastni.
Volebni kampan ma nyni spise charakter reklamy na toho ci onoho politika a stranu nez vazne diskuze o potrebach naseho statu. Stranicke programy jsou take jako reklamni trik pouzivany. Jejich platnost konci v den voleb. Nasi zastupci, a to jak na mistni, tak na celostatni urovni, ve skutecnosti nejsou nijak zavazani svym volicum. Mnozi z nich se neciti jako nasi zastupci, ale jako ti, kdo maji o nas rozhodovat.
Po letech nesvobody jsme ziskali demokracii, ale jsme stale prehlizeni a mnohdy obelhavani. Za takoveho stavu jsou mnoha rozhodnuti, a to jak na urovni parlamentu, tak na urovni obecnych zastupitelstev, prijimana v rozporu se zajmy a vuli obcanu.
Napravu tohoto stavu nelze ocekavat od dalsi srany s hesly o pravde a dobru na vyvesnem stite, ani od vymeny jedne osoby za jinou. Zmena je mozna jen tehdy, kdyz bude mit nas hlas vahu nejen v den voleb, ale v kazdy vsedni den. Jen kdyz se politikove budou muset stale ohlizet na nas nazor, budou ho respektovat.
Cesta k ozdraveni ceske spolecnosti vede proto jedine pres posileni demokracie, a to o prvky demokracie prime! Nenechte o sobe rozhodovat. Rozhodujte o sobe sami. Dostante politiky pod primou kontrolu, ucinte je obcansky odpovednymi!
Pozadujte uzakoneni prava obcanu na referendum zavazujici politiky jak na statni, tak na mistni urovni!
Nedovolte, aby byl tento osvedceny nastroj kontroly politiku ze strany verejnosti zbaven sve sily.
Pozadujte proto uzakoneni prava nas obcanu vyhlasit referendum vzdy, kdyz to uzname za vhodne! Pozadujte pravo na iniciativu!
Svetove zkusenosti davaji dostatek dukazu o tom, jak ucinnou zbrani jsou tyto prvky prime demokracie.
Pripojte se k usili Hnuti za primou demokracii o uzakoneni techto demokratickych pozadavku"
V poznamce se pise:
"Dosavadni zkusenosti (Svycarsko, Nemecko, USA atd.) ukazuji, ze k vyhlaseni referenda v malych obcich je primerene pozadovat 10% podpisu opravnenych volicu, pro velke jednotky, jako jsou napr. Praha nebo Brno 3%, u celostatnich referend pak 1-1,5% Referendum musi probehnout v rozumne lhute od shromazdeni patricneho poctu podpisu. V pripade celostatnich napr. do 6 mesicu.
U referend nesmi byt pozadovan zadny minimalni pocet ucastniku.
Shromazdeni ucastniku hlasovani tvori ve skutecnosti jakysi ad hoc parlament pro otazku k hlasovani predlozenou. V kazdem pripade je tu pocet hlasujicich mnohem vetsi nez pocet clenu parlamentu."
KAN
Predseda KAN Pavel Holba uvedl, ze KAN jiz od zacatku kritizoval partokraticky princip a system "Narodni fronty". Upozornil na prezivajici prvky autoritarstvi a byrokratismu v polistopadove spolecnosti, na nedostatek pozitivniho mysleni (silny negativizmus), sebevedomi a sebeucty radoveho obcana i clenu elity a z toho vyplyvajici nedostatek ucty k jinym osobam / osobnostem, k pozitivnim ideam a projektum. Upozornil, ze politicke strany jsou patrne nutnou, nikoli vsak dostacujici podminkou zivotnosti demokratickeho statu.
"Ve state, jehoz obcanske spolecnosti chybi nosna politicka kultura, mohou politicke strany predstavovat pro demokraticke zrizeni i urcitou hrozbu. ... Partokraticky princip neni v ceskem politickem zivote novinkou. Jeho pricinou je pomerny volebni system, ktery zavedla uz prvni Ceskoslovenska republika. Pravni historik Bohumil Baxa uz v roce 1922 povazoval za nutne pripomenout: Nikdy neslusi se zapominati, ze politicka strana jest pouze dobrovolnou organizaci, a ze narod jest v prave sve podstate souhrn statnich obcanu a nikoliv souhrn politickych stran. Kde takovy zjev se dostavuje, tam nelze mluviti o zdravych pomerech politickych.
Partokraticky princip je navic," jak predseda KAN pripomenul, "zdokonalen dvojitou ochrannou zdi, chranici uspesne parlamentni strany proti pripadnemu volebnimu uspechu nejake nove zalozene strany. Prvnim ochrannym valem je pozadavek volebnich kauci pri volbach do Poslanecke snemovny (1,6 mil Kc za 8 volebnich kraju) a druhym je pozadavek, ze pro stranu musi hlasovat alespon 5% vsech volicu, aby strana mohla ziskat vubec nejaky poslanecky mandat. Ani tuto ochranu vsak strany opozicni smlouvy (ODS a CSSD) nepovazuji za dostatecnou a usiluji o dalsi zmeny volebniho zakona, ktere by vyloucily z ucasti na politickem rozhodovani i dalsi mensi (dosud) parlamentni strany.
Za techto okolnosti povazuji za ucelne venovat sily vytvareni zivotaschopnych zarodku ceske spolecnosti, ktera by prosadila demokratictejsi mechanismy vyberu osob do verejnych funkci, coz se neobejde bez vytvareni prostoru pro verejnou rozpravu o smyslu politiky jako spravy veci verejnych. Proto vitam, ze se uskutecnuje toto "setkani demokratu" a dekuji tem, kdo se ujali jeho organizace. Verim, ze kontakty, ktere budou na tomto setkani navazany, se stanou pocatkem formovani noveho obcanskeho postoje k ceske politice," uzavrel Pavel Holba.
Davit Svit z KANu ve svem dopise ucastnikum konstatuje, ze Dnesni bariery pro vstup do parlamentu (5%ni klausule a volebni kauce) stejne jako ztrata naroku na statni prispevek za ziskane hlasy u stran, ktere nedosahly 3%niho kvora jsou jen jinou variantou principu Narodni fronty - zajisteni trvale ucasti vladnoucich stran na moci omezenim politicke souteze.
KAN nyni plni spise ulohu velmi potrebneho reformniho obcanskeho sdruzeni (klubu) a jako samostatna politicka sila tezko prorazi. Pri veskerych smysluplnych jednanich a vsech rozumnych formach spoluprace jde ale vzdy o spolehliveho a rozumneho partnera.
Pan Ohnutek upozornil m.j. na kriticky stav prijmu na mandatorni vydaje (napr. duchody) a upozornoval na nutnost zvyseni techto prijmu.
Pojmy, definice
Diskuse se strhla take kolem pojmu ELITA a HUMANISMUS, ktere maji zasadni vztah k politice HzPD a podle meho nazoru i pri snaze o demokratizaci nasi politicke sceny vubec. Tuto otazku budeme resit v nasledujici diskusi. Zatim muzete zasilat sve nazory na tyto pojmy. V pisemnych diskusich byly probirany take pojmy NEPOLITICKA a NADSTRANICKA POLITIKA, proto i tyto pojmy podrobime blizsimu zkoumani.
Volebni system
Zvlastni materialy budeme venovat take formulovani optimalniho volebniho systemu pro CR v soucasnosti, protoze v techto nazorech panuje take znacna neshoda a mozna i nektere mylne nazory.
JAK A CO DAL
Zaverem je mozne prohlasit, ze se vetsina ucastniku shodla zejmena na nasledujicich bodech v cinnosti na platforme HzPD, ZVONU a ROVNOSTI a dalsich integrovanych, zastresenych ci spolupracujicich subjektu:
A) Media
1) dalsim integracni snaham reformnich demokratickych sil v CR bude slouzit elektronicka konference HzPD / D-CR
http://groups.yahoo.com/group/d-cr
2) hlavni elektronicky portal (rozcestnik) ZVONU, pod adresou www.darius.cz
3) informacni databaze, zasilani nezavislych informaci a E-zin AGENTURA NIKOLA
4) Byla jmenovana dalsi rada moznych medialnich a komunikacnich prostredku a bylo receno, ze v pripade pouziti by mely byt nejakym zpusobem integrovane.:
B) Hlavní témata a úkoly k prosazení
garantem by mohlo byt HzPD, KAN a Pravy blok
1) Implantace a posileni prvku prime demokracie, zejmena
- uplatnění práva na referendum
- zákona o referendu (uzakoneni prava obcanu na referendum zavazujici politiky jak na statni, tak na mistni urovni, a uzakoneni prava obcanu vyhlasit iniciativne referendum vzdy, kdy to uznaji za vhodne, tedy uzakoneni prava na iniciativu a zavazne referendum)
2) Zmena volebního zákona (garantem by mohlo byt OS ROVNOST A OS ZVON)
- snizeni nebo zruseni kauci
- zruseni petiprocentni hranice
- zmena volebniho zakona v samotnem zpusobu voleb - idealni kombinace zpusobu zmeny vsak nebyla dohodnuta - jako minimální pozadavek, na kterem bychom se meli shodnout vsichni, si dovoluji k dalsi diskusi (po vyslechnuti vsech nazoru) predlozit tento model:
- prima volba presidenta, poslancu alespon jedne komory parlamentu - volene ve velmi malych JEDNOMANDATOVYCH obvodech VETSINOVYM jednokolovym (!) systemem, a prima volba starostu mest a obci (nepochybuji, ze lepsi parlament nam v budoucnu umozni prosadit i mnohem exotictejsi zmeny a ze neni spravna metoda VSECHNO NEBO NIC, resp. ZAZRAKY NA POCKANI, NEMOZNE IHNED)
Co zustava z ruznych duvodu spornym a nebude asi zatim uspokojive reseno je napr. pozadavek prime odvolatelnosti presidenta a poslancu, jako i starostu mest a obci a také pozadavek prime volby a příme odvolatelnosti starostu mest a obcí, ředitelů místní policie, místních soudců a rozhodujících správních úředníků přímo občany - daňovými poplatníky (pokud vychazime napr. z navrhu Petra Cibulky)
C) Hlavní úkoly realizovane skrze navrhovane medialne-komunikacni prostredky
1) Zkusebni elektronicke hlasovani-referendum k vybrane otazce (s ponekud kontroverznim tematem o zakonu o moznosti odvolavat poslance nekolik pritomnych nesouhlasilo)
2) Zasypavat poslance podnety a namitkami
3) Vychovavat verejnost k poznani zasad prime demokracie
4) Osvetovymi a kritickymi politickymi tematy bombardovat redakce
5) Posilit clenskou zakladnu HzPD a posilit integraci reformnich subjektu, napr. pod plastem ZVONU
D) Dalsi setkani
Tento bod nebyl projednan, ale padl navrh setkat se po mitincich Praveho bloku, v zari v Brne a v rijnu v Ostrave
Setkani organizovane A.N.O. 10.9.01 v Praze
Setkani v polovine listopadu v Praze a dalsi setkani organizovane HzPD:
http:/pdemokracie.ecn.cz/novinky.htm
http:/hzpd.org/novinky.htm (mirrors)
DOJMY A PODKLADY ZE SETKANI
6 bodů předložených na setkání v Brně
Návrh na změny v politickém systému České republiky
1. Přímá volba hlavy státu všemi občany, ať prezidenta nebo ministerského předsedy. Tento požadavek se už v české diskuzi objevil. Vláda složená ze schopných osob a jmenovaná hlavou státu bez ohledu na eventuální stranickou příslušnost. Pravidlo, že hlava státu ani člen vlády nesmí být funkcionářem politické strany.
2. Možnost, aby kterýkoli kompetentní občan kandidoval do parlamentu a všech jiných zastupitelských orgánů - t.j. praktická, ničím neomezená možnost, ne jen možnost teoretická. Strany mohou samozřejmě dále navrhovat kandidáty, ale neměly by mít v tomto ohledu de facto monopol.
3. Odpovědnost poslance (a jiných reprezentantů) voličům v příslušném obvodu, nikoliv vedení té které strany. Pravidelné kontakty mezi voliči a reprezentanty - podpořené internetem. Zákaz, aby měl poslanec během mandátního období jiný zdroj příjmu mež poslanecký plat. Odpovědnost voličům platí ať je poslanec zvolen jako kandidát nějaké strany, občanského hnutí, nebo jako nezávislá osoba.
4. Odvolatelnost poslance i během mandátního období. Toto je dávný požadavek hnutí za přímou demokracii. K odvolání dojde vyžádá-li si to v přímém hlasování většina voličů v dotyčném obvodu.
5. Transparence - průhlednost, otevřenost všech informací. Právo veřejnosti nahlédnout do všech dokumentů týkajících se vedení státu, krajů nebo obcí, zejména i v oblasti finanční. Utajení jen ve vyjímečných případech.
6. Právo na iniciativu a referendum podle modelů existujících hlavně ve Švýcarsku a Bavorsku. Právo požadovat v procesu iniciativy a referenda, aby otázky vyžadující speciální znalosti byly předloženy k posouzení a doporučení občanským komisím (podle modelu vyvinutého profesorem Dienelem ve Wuppertalu - Planungszellen, Planning Cells, v USA Citizen Juries). Tento model se mnohokrát výborně osvědčil během uplynulých 30 let hlavně v Německu a v USA, ale i jinde. Bude-li tento požadavke odhlasován v referendu, budou úřady poviny dát k dipozici prostředky podle zákonných norem.
Získají-li tyto návrhy podporu většiny občanů, budou, po přezkoumání a upřesnění v občanských komisích, začleněny do Ústavy České republiky přímým hlasováním všech občanů, bez ohledu na eventuelní odpor ze strany politických stran, dosavadního parlamentu nebo vlády.
Jiří Polák <jiri.polak@swipnet.se>
20.7.01
Stránky Jiřího Poláka o přímé demokracii:
http://mujweb.cz/www/prdep
DOJMY A PODKLADY ZE SETKANI
KAN
Občan, strany a moc - "Nepolitická politika"
Občan, strany a moc
Politická strany jsou patrně nutnou, nikoliv však dostačující podmínkou životnosti demokratického státu. Ve státě, jehož občanské společnosti chybí nosná politická kultura, mohou politické strany představovat pro demokratické zřízení i určitou hrozbu.
V americké ústavě není o politických stranách ani jediná zmínka - strany v USA sice patří do politického života, avšak nikoliv do ústavní struktury. Česká národní rada se však rozhodla dát stranám ústavní uznání způsobem dosti podivným. Ústavní článek 5 praví, že "Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran." Jako prostý občan bych spíše očekával, že politický systém je založen spíše na ústavě, jejíž oporou jsou demokratické hodnoty živé politické kultury, než na stranách, které se mohou - jako my všichni - pohybovat jen v rámci daném ústavou. Zdá se, že naši ústavotepci z počátku devadesátých let vycházeli ještě z politické kultury minulých desetiletí, kdy jedna strana vskutku tvořila politický systém (do kterého laskavě přibrala dvě přizvukující strany Národní fronty), aniž by se ptala, jaké mravní a politické hodnoty získávají prioritu ve veřejné rozpravě svobodných občanů. Usoudili prostě, že demokracie spočívá v tom, že "licence" na vytváření politického systému státu, nemůže být sice jedné straně udělena navěky, ale musí být předmětem "veřejné soutěže", jejíž pravidla však utvářejí jen ty strany, které se už nějakým způsobem k moci dostaly. Jinak zůstal partokratický princip státu zachován - role občana je omezena na občasné hlasování o tom, která strana má mít hlavní slovo při vytváření politického systému státu.
V důsledku tohoto pojetí pronikají politické strany do všech dimenzí veřejného života před volbami i po volbách, neboli stále. I o tom, jak sestavit Radu České televize nejdříve jednali vůdcové ODS, ČSSD a 4-Koalice, a teprve pak dali instrukce "svým" poslancům, koho mají zvolit. Takováto realita je však zcela v rozporu s vyhlášenou zásadou ústavního řádu, podle kterého "politické strany... jsou odděleny od státu", jak je nenápadně uvedeno v posledním řádku 20/4 Listiny základních práv a svobod. Tato zásada dokonce naznačuje, že politické strany nemají v ústavním řádu co pohledávat. Romanticky zasněná Ústava při svém horečnatém zrodu oddělila politické strany od státu a týmž dechem jim připsala funkci základu státního systému.
Partokratický princip není v českém politickém životě novinkou. Jeho příčinou je poměrný volební systém, který zavedla už první Československá republika. Právní historik Bohumil Baxa už v roce 1922 (v knize Stát a občan) považoval za nutné připomenout: "Nikdy nesluší se zapomínati, že politická strana jest pouze dobrovolnou organizací, a že národ jest v pravé své podstatě souhrn státních občanů a nikoliv souhrn politických stran. Kde takový zjev se dostavuje, tam nelze mluviti o zdravých poměrech politických." Někteří zahraniční historici (např. Seibt) soudí, že partokratické pojetí politiky v Československu (které bylo založeno zavedením poměrného volebního systému - na rozdíl od rakousko-uherského systému většinového) významně přispělo k zániku První republiky a k nastolení Druhé republiky, v níž "Národní souručenství" nahradilo Parlament. Osvědčený princip Národního souručenství našel své pokračování v Národní frontě, která se stala výhodnou platformou pro útok komunistů proti zbytkům demokratických prvků v politice státu.
První politickou silou, která se v dobách "socialistické ústavy" (1960-89) pokoušela formovat vně partokratického systému Národní fronty byl na jaře roku 1968 "Klub angažovaných nestraníků" iniciovaný skupinou mladých vysokoškolských absolventů, která využívala konzultací nejmenovaných odborníků tehdejšího "Ústavu státu a práva" ČSAV. Jeho hlavním politickým cílem měla být - jak naznačuje název - omezení partokratického principu, který se už dvakrát v krátké československé historii neosvědčil a vždy vedl ke ztrátě politické samostatnosti a demokratických svobod (na podzim 1938 a v únoru 1948), a to ve prospěch principu občanského (který byl tehdy nazýván jako princip "nestranický"). KAN získal obrovskou podporu zejména v českých zemích, kde vedle pražského centra - Přípravného výboru KAN - vznikaly Kluby angažovaných nestraníků v krajských, okresních a dalších městech. Bohužel rychlý vývoj politické situace v roce 1968 nebyl přízniv otevření široké a odborně fundované veřejné rozpravy o změně politického principu - naléhavým úkolem se brzy stalo uhájení státní svrchovanosti Československa. Když se nepodařilo suverenitu uhájit, stal se (podle sovětského požadavku, na který českoslovenští komunisté přistoupili podpisem "moskevského protokolu) KAN první obětí normalizace - první normalizační výnos Ministerstva vnitra, vydaný hned na začátku září 1968, zakazoval přípravnou činnost KAN a K231.
V roce 1989 se zdálo, že vzniklé Občanské fórum se stane legitimním následníkem osmašedesátnického KANu včetně toho, že bude pokračovat v programu nestranické politiky. Když se však ukázalo, že Občanské fórum zahrnuje rozmanitá "politická hnutí a občanská sdružení" s vlastní identitou a s programy odlišnými od KAN, přihlásil se KAN k vlastní identitě, a byl v r.1990 obnoven zprvu jako součást Občanského fóra, a posléze jako samostatný politický subjekt (říjen 1990).
V listopadových komunálních volbách 1990 získal KAN slušnou podporu voličů zejména ve větších městech. Ve volebním období 1990-94 stali se někteří ze zastupitelů zvolených za KAN náměstky primátorů v například Českých Budějovicích, Brně, Pardubicích, Karlových Varech i v Praze. Po neúspěchu KAN (2,9%) v červnových parlamentních volbách 1992, kdy mnohé osobnosti odešly z KAN do úspěšnějších parlamentních stran (zejména do ODS jako předseda Bohdan Dvořák). V r.1993 došlo ke značné redukci členské základny v důsledku toho, že mnozí členové KAN dali přednost členství ve vznikající Demokratické Unii.
Tehdejší vedení dávalo však přednost spolupráci KAN s KDS, a v komunálních volbách 1994 postavil KAN řadu úspěšných kandidátek buď samostatných nebo v koalici s KDS. Volební výsledek však ukázal, že voličská podpora jak KAN tak KDS není dostatečná pro úspěch v příštích parlamentních volbách. Proto KDS usilovala o sloučení s ODS a tehdejší vedení KAN usilovalo o sloučení KANu s KDS ještě před tím, než se sloučí KDS s ODS.
Sjezd KANu v listopadu 1995 však odmítl snahy tehdejšího vedení KAN a KAN se zachoval jako samostatný politický subjekt s tím, že nebude kandidovat do parlamentních voleb v r.1996. Při předčasných parlamentních volbách v r.1998 kandidovali členové KAN na kandidátkách Občanské koalice - Politického klubu, který byl založen na podzim 1997. V současné době je zřejmé, že bez významné sponzorské podpory nemůže KAN vstoupit do parlamentní volební kampaně v r. 2002, protože naděje na úspěch je minimalizována současným stavem volebního zákona, který odráží partokratický princip rozdělení moci.
Partokratický princip je totiž dnes zdokonalen dvojitou ochrannou zdí, chránící úspěšné parlamentní strany proti případnému úspěchu nějaké nově založené strany. Prvním ochranným valem je požadavek volebních kaucí při volbách do Poslanecké sněmovny (1,6 mil. Kč za 8 volebních krajů) a druhým je požadavek, že pro stranu musí hlasovat alespoň 5% všech voličů, aby strana mohla získat vůbec nějaký poslanecký mandát (i když při 200-členné sněmovně by mělo stačit 0,5% voličských hlasů). Ani tuto ochranu však strany opoziční smlouvy (ODS a ČSSD) nepovažují za dostatečnou a usilují o další změny volebního zákona, které by vyloučily z účasti na politickém rozhodování i další (dosud parlamentní) strany.
Za těchto okolností považuji za účelné věnovat síly vytváření životaschopných zárodků české občanské společnosti, která by prosadila demokratičtější mechanismy výběru osob do veřejných funkcí, což se neobejde bez vytváření prostoru pro veřejnou rozpravu o smyslu politiky jako správy věcí veřejných. Proto vítám, že se uskutečňuje toto "setkání demokratů" a děkuji těm, kdo se ujali jeho organizace. Věřím, že kontakty, které budou na tomto setkání navázány, se stanou počátkem formování nového občanského postoje k české politice.
Pavel Holba <pavelh@imip.mepnet.cz>, KAN, 3.8.2001 - s využitím článku Zdeňka J. Slouky v LtN 18.7.01, použito při Setkání demokratů v Brně 3.8.2001
"Nepolitická politika"
Několik připomínek a nápadů k článku "Kacířské představy..." Martina Stína
Výraz "nepolitická politika" je využíván zjevně k politické manipulaci - ti, kdo si ho oblíbili se snaží zastínit požadavek "nestranické" či "nadstranické" politiky, aby mohli ospravedlnit politiku "partokratickou" a tvářit se, že jiná varianta než politika "stranická = partokratická = ideologická = buď-levicová-nebo-pravicová" nemůže existovat. Toto ideologické pojetí politiky je typické jen pro kontinentální Evropu posledních dvou staletí - v marxismu je už taková politika chápána otevřeně jako boj o moc ve státě. Původně definoval politiku Aristoteles jako umění správy věcí obce (polis) a první novověké použití slova politikové (politiques ve Francii v 16. století) označovalo hnutí, které odmítalo ideologické pojetí "politiky" u obou nesmiřitelně bojujících stran - tedy jak strany katolické tak strany hugenotské.
Protipólem ideologické politiky je v anglosaských zemích politika pragmatická, která má za cíl zlepšování správy správy věcí veřejných bez ohledu na ideologická východiska. Tato forma politiky je i cílem politického hnutí s názvem Klub angažovaných nestraníků, které vzniklo v roce 1968, kdy získalo masovou podporu (jeho představitelé byli na počátku normalizace zapsáni na černou listinu nepřátel socialismu a sledováni StB). KAN byl v roce 1990 obnoven a získal zejména ve městech značnou podporu v komunálních volbách na podzim 1990, avšak po neúspěchu v parlamentních volbách 1992 (2,9%) byl postupně sdělovacími prostředky marginalizován.
Ideologická politika vede vždy ke snaze získat rozhodující moc a prostřednictví dosažené většiny (bolšinstva) umlčet, znevolnit a případně vyhubit menšiny, a dosáhnout tak totalitní (neohrozitelnou a nekontrolovatelnou) moc - tedy aplikovat bolševický princip vládnutí. Za první republiky to byl partokratický systém vázaných kandidátek, který podlomil lidí důvěru v demokracii a přivedl Československo k vládě jedné (Agrární?) strany a Národního souručenství (2. republika). Po válce se naopak strany dohodly, že nepřipustí vznik politických stran mimo Národní frontu a nejsilnější prvorepublikovou stranu (Agrární) do NF nepřijali. Tím byl vytvořen prostor pro únorový převrat, ve kterém se komunistům podařilo dosáhnout totalitní moci.
Dnešní bariéry pro vstup do parlamentu (5%-ní klausule a volební kauce) stejně jako ztráta nároku na státní příspěvek za získané hlasy u stran, které nedosáhly 3% kvóra jsou jen jinou variantou principu Národní fronty - zajištění trvalé účasti vládnoucích stran na moci omezením politické soutěže.
Při pragmatickém pojetí politiky, jak se je praktikována v anglosaských zemích, slouží strany nikoliv jako církve těch, kdo věří v jedinou správnou politickou ideologii, ale jako zprostředkovatelské agentury, které generují nabídku osobností vhodných pro politické (veřejné) funkce. Na tomto principu (byť s některými nevyzrálými mechanismy) fungovalo u nás jen v krátkém období Občanské fórum, které pak stoupenci ideologické politiky rozbili a (za pomoci sdělovacích prostředků) pohřbili.
Je zřejmé, že pojetí neideologické politiky slouží většinový volební systém (s jednomandátovými volebními obvody) daleko lépe než systém poměrný. Důsledkem většinového volebního systému je samovolný vývoj k systému dvou stran, přičemž čas od času je některá z dvojice hlavních stran vystřídána některou třetí stranou. Je tím posílena zprostředkovatelská role politických stran, protože vítězí ta strana, která nabízí "lepší" kandidáty a nikoliv ta, která má populárnější ideologii. Proto v zemích s většinovým systémem nehrozí vznik totality, protože totalitní strana se prosazuje nikoliv kvalitou svých kandidátů, ale popularitou svého extrémistického programu. Většinový systém řeší i problém veřejné kontroly tím, že lidé si svého (například jediného do sněmovny) kandidáta pamatují, a dnes mohou sledovat jak hlasoval a vůbec jak se projevuje. Jsou-li nespokojeni, tak ho příště nevolí, a budou i váhat, zda volit i jiného kandidáta od strany, která jim tak špatného kandidáta nabídla. I u nás se ukazuje, že většinové volby do Senátu jsou nepříznivy stranám, které se projevují ideologicky (nechuť ke klausovským "mobilizacím").
Přímá volba prezidenta, hejtmanů, primátorů a starostů je poněkud riskantní krok, který by nás mohl přivést k autoritativnímu pojetí výkonné moci. Chápu, že pro občana se pak zodpovědnost politiků jeví přehlednější, ale respekt ke kolektivnímu orgánu, který má moc odvolat osobu, která se projevuje ve své funkci panovačně a zneužívá své funkce k posilování své moci a získání osobních výhod, je pro demokratické spravování věcí veřejných výhodou (zvláště při současném stavu žalovatelnosti lumpáren a vymahatelnosti práva). V tomto směru je nejúčinnějším nástrojem proti zneužívání mocenského postavení švýcarský princip rotace - primátor je volen (zastupitelstvem) jen na jediný rok.
Vymezení role prezidenta zasluhuje dost podrobnou úvahu, která by měla vycházet z otázky, zda funkci prezidenta v systému veřejné správy opravdu potřebujeme, a když ano, tak k čemu (mělo by například uvážit i to, že funkce ombudsmana byla vymyšlena ve skandinávských zemích, kde neexistuje funkce prezidenta).
Požadavek redukce zastupitelských sborů je sice populární, ale opět nebezpečný. Čím menší je orgán, tím snáze může být zmanipulován. Spíše by mělo být ústavou stanoveno, že sněmovna a senát mohou rozhodovat jen většinou hlasů všech zvolených členů (tak je tomu v neplacených obecních zastupitelstvech) - nechápu, jak je možné, aby se tolerovalo, že dobře placení poslanci a senátoři se mohou usnášet, i když se jich na zasedání dostaví jen třetina. Snad bylo takové pravidlo zdůvodnitelné ve velkých zemích, kde bylo třeba překonávat obrovské vzdálenosti, a v době koňských spřežení - dnes je to nehorázná benevolence vůči lidem, kteří voličům slíbili starat se za velmi slušný plat a na plný úvazek o správu věcí veřejných.
Představa parlamentní komory "stálých zástupců nižších územních celků (..) volených územními zastupitelskými sbory" se mi vůbec nelíbí. Mandát takových zástupců by byl "odvozen" od mocenských poměrů v tom kterém zastupitelstvu a mohu všechny ujistit, že taková věc se neosvědčuje (objevily by se podobné problémy jako jsou dnes při obsazování funkcí v orgánech městských akciových společností). Tento pseudodemokratický princip mandátu byl u nás po Listopadu uplatněn v tzv. Okresních shromážděních - možná by někdo věděl, jak to tam chodilo.
Účast "úředníků" na pasivním volebním právu je řešena v dnešních zákonech jako otázka "slučitelnosti funkcí". Úředník - pokud je zvolen, se musí rozhodnout jestli rozváže zaměstnanecký (úřednický) pracovní poměr a pokud ne, tak je zbaven mandátu a na jeho místo nastupuje náhradník. Myslím, že to stačí a že to vyhovuje.
Jsme-li u úředníků - jedna změna ve státní správě by byla žádoucí: funkce "státního tajemníka" pro každé ministerstvo - tak to mají v Anglii i na Slovensku. Je u nás stále častějším nešvarem, že nový ministr udělá na svém ministerstvu ihned po svém příchodu personální "zemětřesení" - ještě dřív než je schopen posoudit, kdo z jeho podřízených je pro práci ministerstva užitečný. Současně obsadí dobře placené funkce svými osobními či stranickými kamarády. Tam, kde existuje státní tajemník, jsou snahy nového ministra o taková zemětřesení silně omezeny tím, že personálním šéfem ministerstva je státní tajemník (jmenovaný v Británii královnou, na Slovensku asi prezidentem), který může a nemusí v personálních otázkách ministrovi vyhovět.
Zavést institut referenda je rozhodně žádoucí, už proto, aby se posílil zájem lidí o účast na veřejné správě.
Co se týče organizace územní správy je situace komplikována skutečností, že obce nemohou vytvářet sdružení podle svých společných potřeb. Mezi malou obcí a krajem neexistuje už žádná úroveň samosprávy, což vylučuje vznik přirozených územních správních celků na úrovni malých okresů (město a okolní vesnice - jak tomu bylo za Rakouska, kdy byla okresním městem například i Unhošť, i v Československu až do roku 1960), které by lépe mohly spravovat společné území (řešit dopravní obslužnost, síť škol, zdravotnických zařízení, úřadoven, nákupních center i pracovních příležitostí i správu a rozvoj technické infrastruktury).
Celkově bych doporučoval, aby navrhovaných změn bylo co nejméně, aby však byly důkladně promyšleny jak co do očekavatelných důsledků, tak co do možností realizovat je. Mám strach, že mnohé ze změn by mohly nahrát právě těm, kdo chtějí posílit svou moc, protože při jakékoliv "proměně" je organismus (v tomto případě naše demokracie) nejzranitelnější.
Váš David Svit <kan@ms.pragonet.cz>, KAN - text použit pro setkání demokratů "Jak podpořit demokracii v ČR" v Brně (hotel Slavie) dne 3.srpna 2001 (16-20 hod)
DOJMY A PODKLADY ZE SETKANI
POSPOLITOST - NOVÉ HNUTÍ
Vážíme si těch, kteří se nesmiřují se současným stavem společnosti a hledají cestu k nápravě i za cenu osobních omezení.
Vážíme si těch, kteří dokáží
s druhými komunikovat.
Vážíme si těch, kteří pracují jak pro druhé, tak i pro ideály, i když předpokládají, že z toho nic mít nebudou.
Hledáme další, je jich stále málo.
N.H.
POZNÁMKA
K poměrně úspěšnému brněnskému přátelskému pracovnímu setkání proreformních demokratických sil dne 3. srpna 2001
Sejdou-li se představitelé a zástupci mimoparlamentních politických stran, hnutí, proudů a směrů, nastává většinou toto:
* Snaží se představit ostatním své politické priority, svůj program a netuší, že je ostatní mnohdy ani nevnímají, protože chtějí učinit totéž
* Všichni by nejraději mluvili a pouze menšina naslouchá
* Někteří již dopředu škatulkují a nálepkují, aniž by se snažili poznat "opozici" a její motivy
* Přítomní mapují jiné přítomné skupiny a hledají spojence či detekují odpůrce
* Nikdo až na výjimky by se nevzdal své "firmy" v zájmu obecného prospěchu (nebo ano?)
* Ideologie se perou s pragmatickým přístupem v neprospěch výsledku
* Vždy si moderátor, ať je jakýkoliv, zaslouží obdiv, nikoliv však během jednání od přítomných
* Bývá málo času na to, aby se dospělo k řešení nebo výsledku, pokud nejsou předjednány nejsilnějšími z přítomných
Co se v minulosti osvědčilo:
* Nejlépe se lidé poznají při manuální práci. Chce-li někdo s někým spolupracovat na důležité věci, měli by mít možnost se poznat, zda ani jeden není pouhý tlučhuba.
* Před hromadným jednáním, kde se má dospět k výsledku, který má hlavu a patu, musí být vyčleněn večer k "vyrovnání energií" - vyčištění a ulámání ostnů, lepšímu poznání, vyříkání si toho, co pak už samotné jednání rozmělňuje a oslabuje - poté se účastníci musí vyspat
* Je dobré se zříci emocí a nálepkování - pouze konkrétní debata vede k cíli (jako v manželské poradně, na podnikové poradě - potvrdí a rádi doplní psychologové)
STM
http://www.pospolitost.cz/h-20010804.htm
http://www.pospolitost.cz
DOJMY A PODKLADY ZE SETKANI
Politický program Pravého Bloku
Pravý Blok se hlásí k ideálům svobody, demokracie a právního státu, humanity a prosperity, k tradičním hodnotám evropské křesťanské civilizace, prosazuje toleranci rasovou, národnostní i náboženskou a uplatňování zásady rovnosti občanů před zákonem.
Pravý Blok usiluje o obnovení morálních a duchovních hodnot v politice a ve veřejném životě při současném posílení zodpovědnosti člověka za svůj vlastní osud.
Příčinou všech politických a společenských problémů v této zemi je to, že po roce 1989 neproběhlo důsledné vyrovnání s komunistickou minulostí. Místo zodpovídání se ze svých činů a zločinů se komunistické kádry přesunuly na rozhodující místa v ekonomické sféře, ve státní správě či "nových" politických stranách. Stále nové důkazy svědčí o tom, že se nekonala žádná Sametová revoluce, ale předem připravený privatizační puč komunistické nomenklatury a tajných služeb.
Pravý Blok usiluje o skutečnou nápravu křivd a potrestání zločinů spáchaných totalitními režimy.
Pravý Blok se zavazuje bojovat za uplatnění práv krajanů, kteří byli zločinnými akty totalitních režimů zbaveni občanských a majetkových práv ve své původní vlasti.
Pravý Blok prosazuje posílení úlohy přímého rozhodování občanů všude tam, kde je to možné, tzn. referenda na všech úrovních, přímou volbu presidenta, krajských hejtmanů, starostů měst a obcí, ale i soudců či policejních ředitelů. Omezení pravomocí státní správy ve prospěch samosprávy a přímého rozhodování občanů. Demokratické volební zákony musí umožnit skutečnou volnou soutěž politických stran, nesmí omezovat právo občanů volit a být volen.
Zřízení správního soudnictví považuje Pravý Blok za základní princip obrany občanů proti šikanování za strany byrokracie. Úředníci si musí uvědomit, že jsou zde pro občany a ne naopak, že si je občané platí pro sebe a ne proti sobě.
Pravý Blok bude požadovat změnu principu soudního řízení tak, aby soudy rozhodovaly podle ducha zákona a podstaty věci a nehledaly rigorosně soulad či nesoulad s literou zákona. V rámci trestního práva Pravý Blok prosazuje princip sčítání trestů.
V oblasti zajištění bezpečnosti státu vedle malé profesionální armády v rámci NATO podporuje Pravý Blok ještě miliční uspořádání v rámci domobrany.
V ekonomické oblasti chce Pravý Blok prosadit rozbití tzv. přirozených monopolů a prosazovat vznik konkurenčního prostředí. Zákonnými opatřeními a daňovými úlevami podporovat vznik střední vrstvy jako základního ekonomického prvku státu.
Považujeme za nezbytné zavedení nedbalostních trestních činů při správě cizího majetku.
Pravý Blok chce zjednat pořádek v daňovém systému, omezením daňových úniků a podvodů chce vytvořit prostor pro snížení daní. Daňové výnosy navrhujeme decentralizovat rozdělením na 3 stejné části ve prospěch obcí, krajů a státu. Znamená to snížení státního přerozdělování, ekonomické posílení obcí a krajů, snížení možností korupce a posílení kontroly. Je nezbytné, aby velké firmy odváděly daně v místě svých provozoven, nikoliv v místě svého ústředí.
Pravý Blok chce nahradit současnou zdravotní daň skutečným, efektivním zdravotním pojištěním na základě individuálních pojistných smluv.
Podporou zaměstnanosti a individualizovaného důchodového systému je možné vyřešit sociální jistoty obyvatelstva tak, aby byl zajištěn sociální smír jako nezbytný předpoklad stability země.
Požadujeme snížení nespravedlivých důchodů exponentů bolševického režimu na nejnižší zákonnou mez, veškeré takto ušetřené peníze přesunout na zvýšení důchodů jejich obětí.
Pravý Blok klade důraz na vzdělaní jako na jedno ze základních práv a svobod člověka, protože mimo jiné zvyšuje kvalitu národa v rámci mezinárodní konkurence. Každý, kdo složí zkoušky na školy vyššího stupně, musí být přijat, dostudují však jen ti nejlepší.
září 2001
Doplnujici material Petra Cibulky a Praveho bloku (3.8.01)
Vazeni pratele prime demokracie ruznych stupnu a nejruznejsi politicke, hodnotove a duchovni orientace. Po nasem vcerejsim brnenskem setkani, ktere bohuzel z vetsi casti zopakovalo pouze to, o cem jsme diskutovali uz pred parlamentnimi volbami v roce 1990, bych vam rad zaslal v digitalni forme svuj zakladni vychozi material (odkaz zde dole*), ktery jsem prednesl na nedavnem 8. snemu politicke strany Pravy Blok (pro nase levicove pratele vysvetluji, ze by bylo lepe tomuto nazvu rozumnet jako pravy blok, opravdovy, pravdivy atp.).
Rad bych se na vsechny obratil s prosbou, abychom nase pristi setkani priznivcu prime demokracie zasvetili zasadni diskusi prave o predkladanem materialu, ktery kristalisoval do stavajici podoby desitky let.
Usetri nam to totiz spoustu drahoceneho casu a pujdeme uz primo k podstate veci. Do te doby bychom ho meli mezi vsemi zainteresovanymi dukladne na Internetu prodiskutovat.
Za druhe jsem vam chtel navrhnout zalozit otevrene diskusni internetove forum o prime demokracii a o vsem, co s tim souvisi. Na adrese communities.msn.com/primademokracie je mozno se prihlasit k nasemu diskusnimu foru. V pripade, ze se prihlasime, je to naprosto zdarma, budeme mi vsichni jistotu, ze kazdy z nas dostane do sve e-mailove schranky kazdou reakci svych spoludiskutujicich a bude moci na ni v klidu odpovedet a opet svoji odpoved timto zpusobem rozeslat vsem ostatnim.
Efektivnejsi, rychlejsi a jednodussi zpusob vymeny nasich nazoru si nedokazu predstavit. Protoze rada z nas zije v zahranici, doporucuji psat sva diskusni vyjadreni bez diakritiky.
S pozdravem a pranim vseho dobreho se na nasi dalsi spolupraci tesi
Petr Cibulka, www.cibulka.cz
Komentar Petra Cibulky
... Ale ja muzu byt jenom takovy, jaky jsem.
Na Praze 8 jsem ziskal s Pravym Blokem vic nez 14% hlasu. Na celou volebni kampan jsem mel celych 25000, - Kc a 5 - 10 dobrovolniku. Schazelo mne 1200 hlasu... Zrejme dnes nekteri lide zacinaji preferovat neco jineho, nez vymydlene podvodniky. Ten mail jsem rozeslal vsem predevsim proto, abychom uz konecne zacali diskutovat o vaznych vecech. Z tveho mailu vidim, ze te misto toho zaujala graficka uprava rozeslaneho dokumentu*.
Opravdu nevim, o cem tedy mame spolu diskutovat. Mas vubec zajem o skutecne vaznych zalezitostech s nekym diskutovat? A pokud ano, tak s kym??? To co zaznelo na setkani v Brne bylo informacne a myslenkove velice ridke. Proto taky rada lidi odesla davno pred koncem setkani. Jak mne nekteri z nich rekli, povazovali to za ztratu casu, za mlaceni prazdne slamy. Rada techto lidi je dnes uz daleko daleko dal nez vetsina diskutujicich na setkani.
My nechceme o techto vecech jenom mluvit, to jsme delali uz pred mnoha lety. Chceme dnes delat politiku mezi lidmi a vyhrat volby s programem prime demokracie. Proto nekteri duleziti lide odesli.
Muj mluveny projev je porad stejny. Jenom je jinak vniman v case. Memu mluvenemu projevu lide rozumneli pred 17. listopadem i po nem. Do sdelovacich prostredky se vsak prave proto nedostanu. Az zacnu mluvit jako slaboduchy idiot, vykastrovany eunuch nebo jako vypocitavy gauner, budu mit dvere sdelovacich prostredku dokoran. Co delat do te doby? O tom bychom meli predevsim zacit premyslet a mluvit. Ted je tedy treba zacit diskutovat o tom, co nas spojuje. Bez jakekoliv ideologizace problemu.
Pokud se samozrejme vubec chceme mezi sebou domluvit. V prostredi, tvorenem od hluboce vericich konzervativnich krestanu az po hluboce verici marx-leninisty to jinak nejde. V kazdem pripade cast pritomnych neni ochotna ztracet cas a energii v bezkoncepcnich a nesystemovych diskusich.
To mame vetsinou uz davno za sebou. Meli bychom proto zacit jednat spolu vazne a rychle, pokud se samozrejme chceme spolu dohodnout na spolecnem postupu do voleb. Alespon tak byla schuzka presentovana.
Pokud jsem to spatne pochopil, moc se omlouvam. Velmi me prekvapilo, zes uplne presel moje technicky i uzivatelsky absolutne jednoduche reseni otevreneho diskusniho fora o prime demokracii a o vsem, co s tim souvisi, pripravene na communities.msn.com/primademokracie . Staci se jenom podle navodu prihlasit a zacit reagovat.
Opravdu si kladu otazku, jestli mas vubec zajem vyresit dosavadni problemy v komunikaci. Co ti mam Dariusi jeste nabidnout??? Pokud se mylim, obrat se na ostatni se svou vyzvou k zapojeni se do vami proklamovane spoluprace a k vyuziti moznosti, ktere jsem nezjistne nabidl. Jinak si skutecne zacnu myslet, ze schuzka byla svolana za naprosto jinym ucelem.
S pozdravem a pranim vseho dobreho
Petr Cibulka, www.cibulka.cz
*Pravy blok - prvni verze programu z cervence 2001: http://pes.internet.cz/clanky/14325_12_0_0.html
DOJMY A PODKLADY ZE SETKANI
O ROVNOSTI
Referát, který Ivan Turnovec nestacil v Brne prednést a zdravice Jana Krondla
* Dokážeme se hájit? - IT
* O Rovnosti - JK
- Vzájemna role vlády a obcanu
- Volební systém
* Informacni politika - JK
Dokážeme se hájit?
Je známo ze diktátori se dostanou k moci ne proto, ze vetsina obcanu s nimi souhlasí, ale proto ze jsou lhostejní, sice nesouhlasí, ale mlcí. V roce 1946 komunistická strana u nás dostala ve volbách 36 procent hlasu. Bylo to hodne, ale mnohem více nekomunistu nedokázalo zabránit událostem v únoru 1948. Studenti kterí tehdy pochodovali na hrad, zádali prezidenta Benese o akci proti chystanému puci. Prazané jim mávali, a oni tehdy volali, "nestujte na chodníku, pojdte bránit republiku". Paní Anna Gráfová triaosmdesátiletá pametnice studentského pochodu si vzpomíná, jak jim jeden obcánek z chodníku odpovedel: "My nemáme cas, musíme se starat o své obchody". Nikdo tehdy nemel cas a proto prisel únor 1948.
Dejinná paralela existuje. I dnes si politické strany uzurpují moc, která jim nepatrí. Vytvorila se sice nová mocenská elita, její chování se ale od té predchozí lisí jen v detailech. Stranická uskupení si pod záminkou zastupitelské demokracie uzurpují právo rozhodovat, po celé ctyrleté volební období, prakticky bez obcanské kontroly, o rízení státu. Projevuje se to na vsech úrovních. Celou dobu se brání kazdé snaze o zavedení principu prímé demokracie.
Od pádu komunistického rezimu uz uplynulo více jak jedenáct let. Doba je to dostatecne dlouhá na to, aby se mohla vytvorit základní pravidla obcanského souzití i rozhodování. Otázkou ovsem je, zda k tomu skutecne doslo. Celou dobu se totiz poslanci, i dalsí zastupitelé, brání snaze o zavedení principu prímé demokracie.
Nejen ze odmítli referendum o rozdelení Ceskoslovenské republiky, ale smetli ze stolu veskeré návrhy zákona o referendu. Pri tom existuje celá rada problému, které by se mely resit práve formou prímého rozhodování. Stací pripomenout nás vstup do Evropské unie, která sama referendum vyzaduje. Potreba tohoto prímého rozhodování je ale jeste výraznejsí na úrovni komunální. Pri tom zde místním referendum zákon nebrání, brání mu ale jednotlivá koalicní uskupení zastupitelu. Pokud by totiz rozhodovali obcané, ztratili by jednotlivci a úcelové spolky mnohé výhody.
To vse je duvodem, proc vzniká nové obcanské sdruzení ROVNOST. Toto uskupení obcanu bude nezávislé na politických stranách, vzniká pri plném vedomí soucasné krize politického stranictví. Chce komunikovat se vsemi, kterí souhlasí s tím, ze právo rozhodovat o vývoji naseho státu na vsech úrovních nemá být zálezitostí hrstky vyvolených, ale vsech obcanu.
Cílem sdruzení ROVNOST je ovlivnit jednáním s poslanci, senátory, i vlastní peticní cinností, zmenu volebního zákona tak, aby byla zrusena 5 % hranice pro vstup do parlamentu, dále aby meli hlasovací právo i obcané ceské národnosti zijící v zahranicí.
Dále aby byla respektována rovnost vsech kandidátu tím, ze budou dostávat jmenovité hlasy volicu i v tom prípade, ze jsou na stranické kandidátce, poradí na kandidátce bude mít význam pouze pri stejném poctu hlasu kandidátu príslusné stranické kandidátky. Obcanská sdruzení budou rovnocennými partnery politických stran.
Obcanské sdruzení bude stejným zpusobem inicializovat i novelizaci zákona o obcích tak, aby vsechny závazné otázky hospodarení obcí a dalsí problémy výrazne ovlivnující zivot obcanu byly reseny referendem. Soucasne bude podporovat návrhy vedoucí konecne ke schválení zákona o referendu.
Cílem sdruzení je dosáhnout zmeny volebního zákona do voleb v roce 2002.
Splnením programového cíle dojde i k ukoncení cinnosti sdruzení s tím, ze pokud nedojde ke transformaci v nové obcanské sdruzení s jasným programovým cílem, bude sdruzení rozpusteno a prípadné financní prostredky budou predány na dobrocinné úcely.
ivan.turnovec@centrum.cz
3.8.01
O ROVNOSTI
Zdravice Jana Krondla
Dekuji Vám a dekuji panu Turnovci za to, ze mám moznost se alespon na dálku zapojit do Vasí diskuse. Mel jsem tu cest, ze mi bylo dovoleno trochu mluvit do obecných principu, na kterých je zalozeno obcanské sdruzení ROVNOST, a stát se jeho cestným clenem, i kdyz to byl on, který dotáhl myslenku do konce a dovedl sdruzení do praxe, nebot je zrejme - a to je dnes potreba - praktik, ne jen pouhý teoretik.
V minulých letech jsme se my, zahranicní Cesi, doma se svými názory prílis nechytali, vetsinou nás lidé odbyli slovy "ty tomu nerozumís, ty tady nezijes". Nicméne... dnes mám pocit, ze diskuse o demokracii zacíná být doma jiz tak základní a zacíná konecne jít i za konkrétní politiky a jejich konkrétní skandály, ze proste zacíná být natolik obecná, ze je snad mozné se do ní v této obecné rovine zapojit.
Jde mi ale zároven o to, abyste skutecne dosáhli zásadní spolecenské zmeny, aby diskuse o ní nezustala pouze v teoretické rovine, a proto si dovoluji být co nejuprímnejsí a ríci vám, co si opravdu myslím, protoze jinak bych jenom promarnil 20 let svých zkuseností tady a moc vám asi nepomohl.
Kdyz uvazuji o tom, co je asi nejdulezitejsí, abych vám v pár vetách sdelil, napadají mne dva nejostrejsí rozdíly, které vnímám mezi politickým myslením doma a ve Spojených státech:
1. ) V Americe je jasný celospolecenský konsensus o tom, jakou má mít vzájemnou roli vláda a obcané. (Predesílám, ze slovem vláda se zde rozumejí vsichni politikové - kongresmani, senátori, prezident, ale i Nejvyssí soud - proste vsichni ti zamestnanci obcanu, jejichz úlohou je správa spolecnosti, nikoliv pouze "vláda" v domácím ceském smyslu, tj. ministerstva.)
2. ) Volební systém v Americe je zalozený na prímé volbe jedincu, neexistují zádné prahy pro politické strany, lidé si proste prímo volí své zástupce ve svém obvode, od kongresmanu a senátoru, pres okresní soudce, az po prezidenta. Krome toho je polozená skoro pri kazdých volbách nejaká tzv. "verejná otázka", cili v podstate probehne malé místní referendum, i kdyz se tomu tak ani neríká.
Tyto dva body chci nyní blíze rozebrat.
VZÁJEMNÁ ROLE VLÁDY A OBCANU
Cestí politici chápou svoji roli jenom jako jakousi mocenskou hru, mocenský zápas, skoro jako sportovní utkání, ve kterém se mezi sebou utkávají hráci v "dresech" ruzných stran a kde o "správnosti" myslenky rozhoduje jenom pocet získaných volicu neboli kresel v parlamente. Berou politiku proste prílis SILOVE, humpolácky, neandrtálsky, jak se doma ríká - "razantne", ne inteligentne jako sluzbu verejnosti, sluzbu obcanum.
V tomto smeru je skutecne obrovskou výhodou zít nekde jinde, v zabehané demokracii. I kdyz se mi zde asi tak prvních 5 let nelíbilo (to je prý bezný prumer, ríkají Americané), nyní si - zejména ideologicky - nemohu Ameriku vynachválit. Od zacátku, jiz od Prohlásení nezávislosti 4. cervence 1776, je tady totiz jasné, o co vlastne ve spolecnosti jde:
"Povazujeme tyto Pravdy za samozrejmé - ze vsichni lidé jsou zrozeni jako sobe rovni, ze jsou obdareni svým Stvoritelem urcitými nezcizitelnými Právy, mezi která patrí právo na Zivot, Svobodu a Sledování Stestí. K ZABEZPECENÍ techto Práv si Lidé ustavuji Vlády."
Nesmírne dulezitý je ten výraz "k zabezpecení práv" si lidé ustavují vlády. To znamená, ze ZÁDNÝ JINÝ ÚKOL NEZ ZABEZPECOVAT PRÁVA OBCANU VLÁDA VUBEC NEMÁ !!!
Dalo by se to ríci také takhle: vláda má být pouze automechanikem auta spolecnosti, jeho opravárem a údrzbárem, ale ne jeho RIDICEM, ani jeho MAJITELEM !
Vláda má proste tu neco namazat, tu neco dotáhnout, tu neco vymenit, ale potom hned zase vycouvat a NECHAT TO AUTO, AT SI JEDE DÁL SAMO! Jeho ridici a majiteli jsou obcané.
Vláda se má proste lidem plést do zivota co nejméne a pokud vubec musí do chodu spolecnosti nejakým zpusobem zasahovat, tak to vzdy má být jen ten MINIMÁLNE POTREBNÝ ZÁSAH.
Toto je od pocátku Spojených státu jejich obecne prijatá "ideologie" a tím pádem zde panuje uz doslova od prvního dne existence tohoto státu jasný KONSENSUS mezi vládou a obcany, od ceho tady ta vláda vlastne je, co má delat a co nemá. Samozrejme, v prubehu 225 let od vzniku USA se obcané stále snazí upresnit, co ten "minimálne potrebný zásah" v té které situaci konkrétne znamená, ale hlavní je, ze to základní MERÍTKO, podle kterého muzeme posuzovat vládní aktivitu, tady MÁME !
Je treba si ale uvedomit, ze tohle chápání role vlády je dvousecné - jestlize chceme, aby se nám vláda pletla do zivota co nejméne, pak to zároven znamená, ze si musíme být ochotni toho maximum zarídit sami jako obcané. Tím nemyslím pouze soukrome ci pro svoji rodinu, ale i na celospolecenské, ba i celostátní úrovni - prostrednictvím ruzných sdruzení, nadací apod. Jenom tím, ze výrazne stoupne samostatnost obcanu, se výrazne snízí role politiku! Zádný jiný zásadní a dlouhodobý lék na to není!
V tom má tedy Václav Klaus pravdu - pouze ze, jak se mi zdá, ODS pochopila zatím demokracii pouze velice hrube a humpolácky, proste - at se stará kazdý sám o sebe, zádná pravidla neplatí, jako kdyby vláda nemela vubec zádnou spolecenskou odpovednost.
V tom americkém Prohlásení nezávislosti je to ale krásne vyvázené - tam není napsáno, ze vláda nemá ZÁDNOU roli, tam je napsáno, ze MÁ svoji roli - a tou je, ze se má starat o to, aby obcané meli ZABEZPECENÁ svoje práva.
Vláda má proste lidem pomoci k tomu, aby si pomohli sami. Má pro obcany vytvorit takové prostredí, ve kterém ONI, obcané, mohou maximálne rozvinout svoje VLASTNÍ schopnosti.
Tuto roli tedy vláda MÁ, ale zádnou jinou uz NEMÁ - je to tedy vlastne hrozne jednoduché. Jak kdysi kdosi rekl: "Nejlepsí vláda je ta, která vládne nejméne". Tím není mysleno, ze se na vás vykasle, ale ze se snazí zasahovat do chodu spolecnosti co nejméne, ze tam, kde stací v onom automobilu spolecnosti vymenit nejaký remen, nebude menit celý motor - pomuze vám proste jenom dát to auto zase do chodu, ale jeho provoz uz nechá na vás, protoze vy prijímáte zase svoji odpovednost.
Kdyz zacneme uplatnovat tuto filozofii i doma, vznikne univerzální MERÍTKO, podle kterého bude mozné svobodne diskutovat o tom, zda to a to vláda delat má nebo nemá, zmizí ta obecná rozbredlost a otrávenost, budou zamezeny výmluvy politiku, ale i obcanu, a doufám, ze s tím zmizí i onen obcasný pesimismus.
VOLEBNÍ SYSTÉM
Je treba si uvedomit, ze politické strany nejsou podstatou demokracie, tou je volba jedincu. Politické strany jsou jenom úcelovým zarízením, skrze které si ruzné skupiny obcanu prosazují svoje zájmy a svoje kandidáty - lidé v kazdém obvode ale mají mít zájem jenom na tom, aby si zvolili svého nejlepsího zástupce, tj. toho kandidáta, který nejlépe chápe roli vlády tak, jak je popsaná výse, a který jim dává nejlepsí záruku, ze bude tuto roli dobre plnit. Teoreticky se tedy demokracie obejde úplne bez politických stran!
Z toho duvodu si obcané v Americe volí konkrétní osoby a zádný práh pro politické strany neexistuje! I kdyz Demokrati a Republikáni jsou zpovzdálí vnímáni jako jediné dve zdejsí politické strany, pravda je, ze treba v New Yorku slo do minulých voleb 12 stran, teoreticky zde tedy mohl vyhrát kdokoliv - i kdyby jeho strana nezískala celkove ani 1% v celé Americe!
Kdyz se jde k volbám, tak nevolíte zádné stranické "kandidátky", ale jednotlivé osoby. Ty jsou sice vetsinou príslusné ke svým stranám, ale nikdo Vám nebrání, abyste si "nenamíchali" svoji vlastní "kandidátku", tj. do ruzných funkcí nezvolili lidi z ruzných stran - na prezidenta treba demokrata, na guvernéra republikána, na federálního senátora demokrata, na kongresmana republikána, atd... az po tu nejnizsí, vesnickou úroven, kde volíte svého místního "serifa", který muze být treba ze Strany prátel piva... Volby navíc na vsech úrovních probíhají najednou, ve stejný den - první úterý v listopadu.
Krome toho máme jeste obcas tzv. "verejnou otázku", která se týká prímo obvodu - zda treba zrídit nejaký fond nebo ne. To je tedy vlastne "referendum", které tady probíhá kazdou chvíli, jaksi nenápadne, ani se tomu tak neríká.
Díky tomuto systému se místní politictí kandidáti musí opravdu snazit osobne presvedcit obcany o tom, ze je budou dobre zastupovat - a ruzná obcanská sdruzení je budto podporují, nebo naopak bojují proti nim. V kazdém prípade rádne prozkoumají ledví kazdého kandidáta takovým zpusobem, proti kterému jsou seznamy Petra Cibulky jenom detskou hrou. Cibulkovy seznamy sice uvádejí o minulosti lidí závaznou informaci, ale ta informace je v nejlepsím prípade plochá a jednorozmerná - a to i kdyby byla ve vsech prípadech nesporná. Americká obcanská sdruzení ale mají svoje zamestnance, "ústredí" a databáze s informacemi o politicích, které sahají zpátky treba 50 let. Obcan se tak dozví, co nejaký dnesní kandidát napsal do skolního casopisu na strední skole, kdyz byl trídním predsedou, jakých podezrelých obchodních transakcí se zúcastnil dávno predtím nez vstoupil do politiky a jaký hloupý výrok rekl reportérce místního casopisu v malé vesnicce, kde byl starostou pred 30 lety. To vsechno jsou ona sdruzení schopná pro ci proti kandidátovi ve vterince vytáhnout.
Vím, ze doma je snaha vymýtit z politického zivota lidi, kterí z toho ci onoho duvodu nekterým obcanum nevoní. Na to, abyste mohli veci zmenit, musíte ale mít nejdrív ten pravý NÁSTROJ - teprve pak bude moci kazdý obcan oddelovat "zrno od plev", podle svého vlastního uvázení. Potrebujete tedy nutne nejdrív PRÍMOU VOLBU JEDINCU a s ní související ZMENU VOLEBNÍHO ZÁKONA. Kdyz volíte celé strany jaksi "vcelku", moc toho asi neoddelíte... Ten soucasný nástroj je na to proste prílis HRUBÝ. Je to jako byste chteli prebírat hnuj vidlemi. Vy proste potrebujete spís pinzetu nez vidle, abyste z té politické scény mohli vybrat nejaký ten diamant, který se tam obcas priplete, a nechali lezet to ostatní kolem. Teprve kdyz prosadíte zmenu volebního zákona tak, aby umoznoval prímou volbu jedincu, bez ohledu na procenta, která získala jejich strana, máte reálnou nadeji dosáhnout spravedlivejsího usporádání spolecnosti. Jedine takový systém pak kazdému - i Petru Cibulkovi - umozní prímo ovlivnovat to, které osoby v politice budou a které nebudou.
Je nesmírne dulezité zduraznit, ze je zde rec o úplném zrusení prahu pro strany, nikoliv o jeho pouhém snízení. Teprve totiz kdyz onen práh úplne odstraníte, prestanou se jím lidé vubec zabývat, prestanou na nej myslet, protoze pro ne proste prestane být dulezitý. Dokud bude jakýkoliv - byt sebemensí - práh pro strany existovat, lidé budou stále uvazovat v intencích politických stran a jejich nadeje ten práh prekrocit, nikoliv v intencích osob, které si volí! Proto je treba, aby onen práh byl zrusený úplne, aby proste vubec neexistoval - tak, jak je tomu ve Spojených státech.
Ted jde o to, jak tu zmenu volebního zákona PROSADIT. Z duvodu popsaných výse si nemyslím, ze by tím pravým prostredkem mohla být zase dalsí politická strana. To by prece znamenalo vyrázet klín klínem ci vyhánet certa dáblem. Jestlize problémem je prílis velká zpolitizovanost ceského zivota, presneji receno PRÍLIS VELKÝ VÝZNAM POLITICKÝCH STRAN jako takových - pak DALSÍ politická strana je tím posledním prostredkem, který by mohl situaci zmenit.
Je to jednak nesmírne tezkopádné - protoze ta strana, aby mohla cokoliv zmenit, tak musí nejdrív VYHRÁT VOLBY, ci se v nich aspon cestne umístit. Aby se cestne umístila, musí svuj program znacne ROZSÍRIT za pouhou zmenu volebního zákona. Musí tam mít neco pro zemedelce, ekology, podnikatele, rodice, mestany, vesnicany, proste pro kazdého - i koho nejaká zmena volebního zákona vubec nezajímá. Abyste tedy vubec mohli rádne "oslovit" volice, musíte nejdrív vytvorit jakýsi vseobecný, mlhavý oblak slibu, ve kterém se ten Vás hlavní zámer kompletne ztratí.
Navíc - jak bude popularita strany stoupat (a to si prece prejete), natáhne se Vám tam spousta kariéristu a oportunistu. Myslenka, ze vstupující cleny nejak "prokádrujete predem", ze prozkoumáte jejich ledví - napríklad hledáním jejich jmen v Cibulkových seznamech - je bláhová. Lidské nesvary a neresti nezacínají a nekoncí spoluprací s StB. Jenom Pán Buh vidí do nasich srdcí. Predstava, ze vytvoríte nejakou "cistou" - a zároven ÚSPESNOU - stranu, patrí do ríse snu. Politické strany, uz tím, ze jim jde o MOC ve spolecnosti, proste NEMOHOU být cisté, zapomente na to. Cistá a zároven úspesná politická strana, to je neco tak vzácného asi jako ryba jezdící na kole.
Nakonec, kdyz tedy budete úspesní, skoncíte s nejakým rozbredlým programem a velkým, mlhavým telesem se spoustou kariéristu, kterí se Vám tam nacpali cestou nahoru. Jinými slovy, az se dostanete k moci, nebudete se o moc lisit od jiných politických stran. No a ted mente spolecnost...
Vzhledem k tomu ale, ze Vám má jít o pomerne JEDNODUCHOU vec - zmenu volebního zákona, ideálním prostredkem k tomu je profesionálne fungující OBCANSKÉ SDRUZENÍ. Tím myslím organizaci, která má nejaký JEDNODUCHÝ cíl - jako zmenu volebního zákona - a nestará se pritom o zemedelce, ekology... proste nesnazí se vyresit vsechny problémy zemekoule najednou. To má obrovskou výhodu v tom, ze Vás muze podporovat kazdý, kdo souhlasí s Vasím základním cílem, i kdyz treba dál uz se ti lidé delí na príznivce CSSD, ODS, Ctyrkoalice - ci treba PRAVÉHO BLOKU. Je jedno, jestli jsou ti lidé bohatí nebo chudí, je jedno, co si jinak myslí, je dokonce jedno, jestli jsou treba i na Cibulkových seznamech... Proste, kdo podporuje Vás základní cíl, ten bude podporovat vás.
Vzhledem k tomu, ze oslovíte lidi ZE VSECH vrstev spolecnosti, ne jenom nejakou elitu, nebo naopak chudé lidi, nebo tzv. "cisté" lidi (at uz na to pouzijete jakékoliv merítko), máte reálnou sanci, ze tím získáte i dost penez - hlavne proto, ze zmenu volebního zákona si jiste preje i lecjaký zazobanec.
S temi penezi pak muzete delat ruzné dobré veci - napríklad si muzete ZAPLATIT porad v televizi (tj. ne si socialisticky stezovat, ze Vám stranictí a vládní cinitelé "neposkytuji dostatek prostoru v médiích", ale udelat to kapitalisticky), vydávat vlastní noviny; kdyz budete machri, mít treba i VLASTNÍ televizní stanici...
Tím vsím získáte znacný vliv ve spolecnosti. Co s tím vlivem pak udeláte? - Az se bude schylovat k volbám, podporíte VEREJNE tu stranu nebo politika, kterí MAJÍ VASE CÍLE VE SVÉM PROGRAMU. Dulezité je, ze sami do voleb NEJDETE a s zádnou politickou stranou se natrvalo NESPOJUJETE - a tím pádem Vás politikové nemohou mít nikdy "v kapse". To, ze Vasi lidé sami nekandidují, tj. ze vám nejde o vlastní MOC, je navíc dulezité pro to, aby si sdruzení zachovalo nezávislost a onu kýzenou - aspon relativní - cistotu.
No a AZ ten volební zákon zmeníte, tj. bude udelaný tak, abyste volili JEDNOTLIVCE a ne strany, tak jako je tomu v Americe, pak (ta ruzná) obcanská sdruzení budou mít jeste vetsí význam - pak totiz budete mít mnohem jemnejsí nástroj na ovládání politické scény nez dosud. PAK muzete zkoumat ledví jednotlivých kandidátu a podle toho je doporucovat verejnosti nebo naopak.
Je to tedy pomerne dlouhá cesta - ale kdo kdy rekl, ze budovat demokracii je lehké? V kazdém prípade, jsem presvedcený, ze cesta k lepsímu politickému systému doma nevede pres jakékoliv politické strany, ale pres silné, profesionální obcanské sdruzení, které bude mít nejaký jednoduchý cíl, který osloví VSECHNY obcany - a takový cíl je, ideálne, samotná zmena volebního zákona.
Musíte proste najít ten nejmensí spolecný jmenovatel, kterým oslovíte vsechny obcany nespokojené se soucasnou situací doma, a tím je samotná zmena volebního zákona.
Proto drzím palce a ze vsech sil podporuji obcanské sdruzení ROVNOST.
Jan Krondl <johnkr@worldnet.att.net>
Ceskoslovenské noviny, New York
29. 7. 2001
Informacní politika
Za nejlepsí záruku demokracie povazuji konkurencní prostredí ve sdelovacích prostredcích, vcetne televize, ne zase nejaký "státní dohled" nad nimi - at uz je treba neprímý, prostrednictvím nejaké Televizní rady dosazující reditele, atd.
Myslenka, ze stát, vláda má nejak dohlízet na "objektivitu informaci", je nebezpecná, protoze zavání opet nejakým "ministerstvem informací". To uz tady jednou bylo a prílis se to neosvedcilo...
Muzete namítnout - jako jsem to uz slysel z Ceska - ze pokud by ona "verejnoprávní" televize pod polovládním dohledem "nevyvazovala" situaci, pak scénu opanuje NOVA rízená milionárem Zelezným (jeho právní problémy nyní nechme stranou). Cili - stát má být protiváhou prílis bohatých jedincu a má zarucovat jakousi "ochranu" lidu pred nimi. Takové myslenky uz se ale objevily po II. svetové válce a vyvrcholily úplnou "ochranou" lidu pred vykoristovatelskou trídou v únoru 1948...
Myslím si, ze demokracii musíte prevzít se vsím vsudy, jak se ríká, "i s chlupama" - tj. i se vsemi nepríjemnostmi, které z ní obcas vyplývají. Kdyz je nekdo bohatý, no tak je bohatý - a zrejme tím pádem muze mít vetsí vliv, zejména kdyz je hlavním podílníkem v nejakém médiu. To je ale riziko hry. To prinásí demokracie sama sebou. Chtít tohle nebezpecí z ní nejak umele odstranovat vládním zásahem znamená smerovat zpátky do socialismu.
Kdyz se budete stále dovolávat politiku, aby vás chránili pred zlem kapitálu, pak se jim ovsem sami dobrovolne vydáváte napospas. Stavíte se dobrovolne do podrízené role - a pak se ovsem nedivte, ze cas od casu budete protestovat proti tomu, ze ti politikové mají nad vámi prílis velkou moc. Bodejt by ji nemeli, kdyz jim ji sami porád strkáte!
Myslím si, ze zádná Televizní rada by proste mela nebýt a ze nejlepsí obranou proti dezinformaci je informace - tj., kdyz více lidem leze na nervy NOVA, tak si mají zalozit DALSÍ televizní stanici a ríkat si svoje. To je demokratické resení. Polovládní Televizní rada nemuze obcanum zarucit svobodu slova. Tu si musí zarucit sami - bez vlády.
Já vím, ze tohle resení zní na hrozne dlouhé lokte, ale je to to jedine pravé - protoze smeruje pryc od prílisné role vlády a dává vetsí moc do rukou obcanum. Jelikoz socialismus byl oficiálne svrzen uz skoro pred 12 lety, myslím si, ze je to dlouhodobe to jediné správné resení.
Vím, ze si doma právem velice stezujete na to, ze malé strany a obcanská sdruzení dostávají málo místa ve sdelovacích prostredcích. Sleduji tuhle diskusi z povzdálí a chci k ní ríci jenom to, ze nejlepsí zárukou demokracie je maximální NEZÁVISLOST na vláde, a to se týká i sdelovacích prostredku. To se v dusledku týká i toho, jak do nich proniknout.
Cesta k demokratické spolecnosti nevede pres PROSENÍ se politiku ci jimi dosazených lidí v rozhodujících postaveních o to, aby vám "poskytli více místa ve sdelovacích prostredcích", ale pres to, ze si ten prostor ve sdelovacích prostredcích ZAPLATÍTE, ci - v ideálním prípade - budete mít dokonce vlastní rozhlasovou/televizní stanici, noviny, atd. Stále vetsí dulezitosti nabývá Internet.
Na to vsechno ovsem potrebujete SPONZORY a na jejich získání zase potrebujete nejaký rádný a hlavne JEDNODUCHÝ program, který je upoutá - tj. treba nejaký konkrétní ZÁKON, za který/proti kterému bojujete, a který osloví lidi ve vsech vrstvách spolecnosti, vcetne tech bohatých - treba i z rad exulantu... Nepredpokládejte automaticky, ze vsichni bohatí lidé jsou spatní, protoze ty peníze nutne nakradli. Opovrhovat bohatými lidmi je tak trochu marxistický postoj...
Pak budete mít peníze a muzete informovat verejnost, jak chcete, zádné politiky ani rídící pracovníky o nic prosit nebudete muset!
Já vím, ze to zní jako strasná fuska - ale tak se to, holt, v kapitalismu DELÁ. Nesnazte se stále resit veci napul socialisticky - to jest tam, kde by lidé museli do neceho dát peníze, chtít radsi, at to "nejak zarídí vláda". Tím té vláde dáváte do rukou obrovskou moc, která jí nepatrí - a pak si zase stezujete, ze ji zneuzívá. Bodejt by ji nezneuzívala, kdyz jste jí ji sami dali...
Také se tou potrebou financí lépe zorganizujete a uciníte lepsím a ukáznenejsím hnutím. Dukladne tím také proveríte odhodlanost svých stoupencu. V Americe je na to dobré úsloví:
"Dát svoje peníze tam, kam jste dali svoji pusu".
Financování politických kampaní jednotlivcu
Dostal jsem z domova dotaz na to, jak je to v USA s financováním politických kampaní jednotlivcu a zda se tento systém dá nazvat "rovnost prílezitostí". Následující je jenom mírne zkrácená odpoved:
1.) Kandidáti jsou v naprosté vetsine prípadu cleny nejaké strany, málokdy jsou úplne nezávislí. Pokud vyhrají "primárky" své strany (kterých se úcastní uz obcané), pak jim, myslím, strana samotná na kampan neco prispeje, ale myslím, ze to není moc. 2.) Jakozto vítezové primárek mají také nárok neco dostat od federální vlády. 3.) Co se týce obcanských príspevku na volební kampan, probíhá o tom stálá, zhavá diskuse. Poslední dobou se hodne mluví o "reforme" tohoto systému (zejména senátor John McCain), zatím to vypadá ale takhle: jednotliví obcané smejí kandidátovi prispet maximálne $1,000. To je ale obcházeno minimálne dvema zpusoby: a) zrizují se tzv. "politické akcní výbory", které SAMY zaplatí svému oblíbenému kandidátovi reklamu v televizi, atd. U té reklamy je pak nekde v rohu dole napsáno "zaplaceno Práteli senátora XY". Samozrejme, vecne probíhá diskuse o tom, zda treba nejaké napadení oponenta, které prislo pro toho jejich "kone" v pravou chvíli, zorganizovaly tyto výbory opravdu "samy", nebo zda se o tom poradily se "svým" kandidátem... Stopa vetsinou mizí v mori sedi a dohadu... b) Obcané prispívají STRANE, nikoliv prímo kandidátovi. To jsou tzv. "soft money" - mekké peníze, které se spatne pocítají. Strana potom z tech penez nesmí zaplatit prímo reklamu pro svého kandidáta, ale propaguje resení, kterých se on zastává, ci napadá resení, která propaguje jeho oponent. (Tj. nejmenuje v reklamách prímo osoby.) 4. Samozrejme, kdo je bohatý, tak si ty reklamy zaplatí sám... i tak se ale vetsinou snazí být kandidátem nejaké strany, tj. nejdrív vyhrát její "primárky".
K sirsí otázce, kterou je "rovnost prílezitostí", bych rekl tohle: Nezbývá nez opakovat ono krásné úsloví: DÁT SVOJE PENÍZE TAM, KAM JSTE DALI PUSU. To znamená, ze míra podpory kandidátu je prímo úmerná tomu, jak dokází lidi strhnout a presvedcit, aby do jejich kampane investovali svoje peníze, prípadne i dobrovolnou práci. Tak funguje pravá demokracie - nikdo se vlády o nic neprosí, nikdo si nestezuje a nepláce, ze mu vládní média "neposkytují prostor" tak jako jiným politikum - proste si ten prostor ZAPLATÍ !!! Samozrejme, úplne "rovné" to není, protoze ti bohatí mají lepsí moznost si ty reklamy zaplatit nez chudí... Dobrý kandidát, který má co ríci, ale dokáze - díky podpore, kterou dostane od obcanu - ten handicap vyrovnat. Míra podpory je práve mírou toho, zda má obcanum co ríci, zda mu se svými penezi duverují... Kazdopádne je to dlouhodobe mnohem lepsí, nez být závislí na vláde, plakat, ze vám "nedává dostatecný prostor v médiích", atd. - coz je v podstate socialistický prístup k veci: chtít neco od vlády zadarmo a zlobit se pak, kdyz to od ní nedostanete. Tím, ze od té vlády a politiku stále neco CHCETE, jim totiz sami dáváte do rukou obrovskou moc - a pak se zase zlobíte, kdyz ji zneuzívají... Resením je tedy od vlády a politiku toho chtít CO NEJMÉNE - tím se jejich význam ve spolecnosti zmensí a role obcanu zvetsí. Tak funguje pravá obcanská spolecnost.
Proc si myslím, ze americký systém je vylozene vhodný pro Ceskou republiku
Nekdy mi pripadá, ze mnoho lidi doma vnímá jako hlavní rozdíl mezi totalitou a demokracii to, ze dríve byla jenom jedna strana, jejíz vedoucí úloha byla 'zakotvená v Ústave', zatímco dneska si toho diktátora mohou VYBRAT. Soucasný systém by se tedy nemel ani tak jmenovat DEMOKRACIE jako spís VÝBEROVÁ DIKTATURA".
K tomu prispívá obecné evropské pojetí politiky, ve kterém je velký duraz polozený na strany a pomerne malý na jednotlivé osobnosti. Nikde ale není psáno, ze evropský systém je dobrý i pro postkomunistické zeme, jenom proto, ze jsou "také" zemepisne v Evrope. Cím dál tím víc si dokonce myslím, ze není, ze ten americký systém je pro ne lepsí. Je k tomu dobrý duvod: zeme, ve kterých byla komunistická totalita, si uzily politického stranictví az-az. Lidé v nich potrebují neco jiného - a to ta americká demokracie nabízí, práve proto, ze ZÁDNÉ prahy pro politické strany nemá. Tím také prirozene odpadá nutnost tech ruzných koalicí a aliancí... A teprve v tu chvíli se rozpomenete na to, ze vlastne volíte jedince. To je to, co, podle mého názoru, Ceská republika potrebuje "jako prase drbání".
Prímá volba jedincu, i kdyz jsou cleny stran, vede v Americe k tomu, ze zvolení kandidáti cítí znacnou odpovednost ke svým volicum a necítí zase tak silný závazek ke své strane - vzdyt nakonec ta jejich strana pro jejich zvolení zase tak moc neudelala. To vede k jejich znacné nezávislosti.
Já vím, ze lidé doma jsou znacne frustrovaní z toho, jak se zatím vyvíjí tradicní zastupitelská demokracie. Nicméne, uvedomme si, ze cestí politikové i obcané se to teprve ucí. Uvedomme si napríklad jednu vec: uz skoro 12 let po revoluci nedoslo doma (v CR a v Ceskoslovensku pred tím) jeste ani jednou K NORMÁLNÍMU, RÁDNÉMU VYSTRÍDÁNÍ VLÁDNOUCÍ STRANY ZA JEJÍ OPOZICI V PRUBEHU RÁDNÝCH, PREDEM PLÁNOVANÝCH VOLEB. Ani jednou se to jeste nestalo! Zkuste se zamyslet nad volbami v roce 1992 (kterým predcházelo rozdelení Obcanského fóra), v roce 1996 (kdy podruhé vyhrálo ODS) a v roce 1998 (které byly MIMORÁDNÉ) - a uvidíte, ze je to tak. Onen typický 4-letý "dýchací cyklus" rádné demokracie, pri kterém si casto vládní strana vymení místa s dosavadní opozicí, doma jeste ani jednou neprobehl!
Demokracie doma je jeste znacne nezralá a nezabehaná a není proto treba hned vylévat s vanickou i díte - a z pochopitelné frustrace se snazit o ruzné nebezpecné experimenty. Meli bychom se snazit o to, aby se ceský národ nejdrív naucil rádne fungovat alespon v rámci NORMÁLNÍ, RÁDNÉ, BEZNÉ, ZÁKLADNÍ, TRADICNÍ DEMOKRACIE.
Ve Spojených státech taková rádná, slusná, normální, zastupitelská demokracie úspesne funguje uz 225 let, tak nevím, proc by podobný systém, poucený z toho, co zde je, nemohl fungovat i doma v Ceské republice.
DOJMY A PODKLADY ZE SETKANI
Hodnocení setkání 3.8.01 v Brně
Především mě překvapil vysoký počet účastníků, místo asi 27 přihlášených přijelo více něž 60 lidí (přesně to říci nelze, neboť mnozí se nepodepsali na prezenční listinu). Stejně velká byla i názorová pestrost, a to od zastánců přímé demokracie, přes návrhy na různá, podle mne dílčí vylepšení, až po odpůrce demokracie jako takové. Důsledkem tohoto stavu bylo, že první část setkání musela být věnována diskusi základních věcech. V této diskusi se zástupci HzPD omezili na asi dvě vystoupení, celkově počítám snad tři, a to včetně zahájení a ukončení.
Proč tedy nedošlo k věcnějšímu jednání? Podle mého názoru především proto, že proti mým mnoha doporučením adresovaným dalším organizátorům (pp. Rott a Nosreti), aby bylo jednání zaměřeno na přímou demokracii a byli pozvání ti, kdož s ní souhlasí, byly rozesílány dvě pozvánky. Jedna pozvánka HzPD v tomto duchu, druhá, kterou sepsal, nevím přesně kdo, zvala na diskusi o nápravě demokracie v ČR apod.
A to je právě kámen úrazu. Pod tím si může představit, kdo chce, co chce, třeba i monarchii nebo autoritativní fašistický režim. Shoda na nějakých praktických krocích je v takovéto pestré společnosti nemožná. Co jsem psal předem, se stalo skutkem a po více než hodinovém jednání tyto skupiny odešly, protože jejich názory jsou neslučitelné nejen s idejemi přímé demokracie, ale často i demokracie jako takové. Polovina jednání tedy byla ztracena a ztracena být nemusela. Toto je příčina a nějaký vykonstruovaný centrismus HzPD, který spočívá snad jedině v tom, že jsme to centristicky sami zaplatili.
Nesmíme zapomínat ani na to, že 60 lidí představuje množství názorů, každý z nich chtěl přednést své stanovisko, a někdy tak činili i dost netolerantně k druhým účastníkům, kterým brali čas na vyjádření. Pokud by jednání nemělo trvat několik dnů, nebylo možné, aby každý přednesl svůj návrh na vylepšení či změnu politického systému ČR.
Obecná zkušenost, kterou nechtěli někteří ze spoluorganizátorů respektovat, je, že pokud se má dospět k dohodám o praktické spolupráci, musí být vše již předem v podstatě domluveno, nebo se musí jednat o jednu zcela konkrétní věc, např. otázku iniciativy a referenda, o níž se bude jednat. Tolik poučení do budoucna.
V jednom z následujících mailů p. Nosreti píše, že se mělo jednano o jednání pravicových skupin, to je ovšem posun a měl být oznámen dopředu. Také se ptám, co je levice a co je pravice?
Pro zajímavost ovšem dodávám, že k idejím přímé demokracie se historicky hlásila vždy levice, dokud se některé její politické organizace nedostaly k moci. Pak na ni zapomněly.
Milan Valach <valach@iol.cz>
15.8.01
Setkáním a tam nezodpovězenými otázkami inspirované odpovědi:
http:pdemokracie.ecn.cz/dotazy.htm / http://hzpd.org/dotazy.htm
DOJMY A PODKLADY ZE SETKANI
Postřehy z brněnského setkání HzPD
Názorová pestrost zúčastněných byla vskutku značná a stejně pestrá byla i paleta výkladů pojmů a očekávání toho, k čemu může PD napomoci.
Už z počáteční diskuse začínalo být patrné, že část přítomných přikládá mechanismům PD morální atributy. Přímá demokracie by pro ně byla atraktivní jen potud, pokud by byla schopna zajišťovat určité obecné dobro (z jejich pohledu např. sociální smír či vyřešení ekologických problémů). Diskutující se v podstatě rozdělili na zastánce obsahu a zastánce formy. Zastánci obsahu - kteří ve své většině setkání opustili - preferovali určité absolutní hodnoty, které by rádi společnosti vštípili (zákaz či liberalizaci potratů, znovuzavedení trestu smrti, návrat monarchistické tradice, vyhrocení národnostního uvědomění atd.). Zastáncům formy šlo spíše o změnu podmínek, ve kterých by měly tyto obsahy (formou diskuse a hlasování) vznikat.
Podle Bělohradského terminologie je to v podstatě modelový rozdíl mezi režimem a vládou.
Režim je definován souhrnem pravidel, stanovující obecné principy boje o moc (Ústava, ...),
Vláda je pak vykonáváním konkrétních, každodenních opatření a změn v rámci režimu. Spojení touhy po změně režimu s následnou touhou po vládě hrozí diskreditací, protože je zde vždy více či méně oprávněné riziko, že se snažíme změnit režim tak, aby co nejvíce vyhovoval naší následné vládě.
Myslím si, že tohoto hlediska je dobře, že se většina stran a spolků s konkrétním programem (a tudíž touhou po tom získat podíl na vládě) rozhodla přímo se nespojit s HzPD.
Spojování PD s morálkou a absolutními hodnotami vedlo ještě k jednomu zajímavému střetu. V jednu chvíli někteří z oponentů PD tvrdili, že lidé jsou hloupí a měl by za ně rozhodovat někdo jiný (odborníci), zastánci naopak argumentovali, že jde o soužití lidské společnosti a lidé sami by měli rozhodnout o svých věcech a že lidské směřování nemůže být limitováno nějakou ideologií diktovanou shora.
"Vládu odborníků" již přesvědčivě zpochybnil Milan Valach (viz. stránky HzPD). Já se chci pozastavit nad střetem jistoty absolutních hodnot garantovaných vyšší autoritou s totální nejistotou naprosté relativity všeho, kdy "pravda a zákon" je prostě to, pro co se většina z nás rozhodne v lidovém hlasování.
Krátká diskuse, zda chceme radši jistotu neměnných hodnot daných nějakou ideologií, nebo naopak svobodu vykoupenou zrelativizováním všech hodnot, směřovala k rozhodnutí se pouze pro jedno či druhé. Sám si na tuto otázku nedokážu odpovědět, zdá se mi však, že potřebný je nějaký hybrid obou přístupů. Osvícený absolutismus, panující tvrdou rukou pro "naše blaho" je historicky doloženou utopií. Pokud se však zamyslíme nad opačným principem, kdy všechna rozhodnutí vznikají pouze v diskusi a vyplývají z momentální "nálady", najdeme i zde nejméně jeden nepříjemný problém.
Jde o to, že všechny společenské normy se stanou (staly) předmětem diskuse, a výsledek takové diskuse je vždy nejistý. Kromě relativně banálních rozhodnutí, jako je třeba výše daní, se můžeme dočkat i posuzování témat souvisejících spíše se sférou morální. Z této diskuse může například vzejít rozhodnutí znovu zavést trest smrti, ale hypoteticky také například rozhodnutí zrušit trestnost některých skutků, které jsou dnes zločinem, nebo rozhodnutí k akcím dalekosáhlého ničivého dopadu. Teoreticky je tedy možné například prohlásit vraždu člověka či akce směřující k vyhubení biologického druhu za bezproblémovou záležitost nehodnou naší oficiální pozornosti, pokud to zrovna bude vyhovovat nějakému našemu záměru.
Otázka, která zde alespoň pro mě vyvstala, tedy zní: chceme skutečně vystavit všechny naše hodnoty relativitě lidské diskuse, popřípadě zdá se nám to záhodné ?
Tato otázka nesouvisí pouze s PD, je daleko obecnější a aktuální již dávno, ale PD tu relativitu pravd přece jen ještě více umocňuje. Čistě pohádkově dokonalý systém bych si dovedl představit třeba tak, že by existoval určitý velice omezený souhrn základních pravidel chránící biologický život (jakási obdoba židovského desatera či Kantova imperativu). Tato pravidla by byla nepřekročitelné tabu s nejvyšší prioritou a vše ostatní mimo tento soubor by vyplývalo jen a pouze z diskuse. To vše samozřejmě souvisí s uctíváním posvátna a těžko lze něco takového čekat v dnešní, chronicky odposvátněné době. Těžko zodpověditelná otázka, nicméně v době globálního ničení jistě aktuální.
Závěrem několik podotknutí k prosazování PD v ČR.
Korespondenční kampaň. Mnou navrhovaná kampaň by měla smysl především před nadcházejícími volbami. Jejím bezprostřední podmínkou je ale dostatečné obeznámení veřejnosti s principy PD a vzbuzení zájmu o ně. Asi jsem situaci trochu přecenil, nevidím nyní jako reálné tuto "osvětu" zvládnout během 6 měsíců (aby zůstal čas na působení vlastní kampaně). Bylo by asi realističtější zaměřit se na zmíněnou propagaci bez zbytečného časového stresu. Příležitost ke změně se možná vyskytne již během následujícího volebního období, každopádně však před dalšími volbami by mohl být nátlak veřejnosti na prosazení PD značný.
Propagační referendum. V diskusi padl návrh na uskutečnění jakéhosi "propagačního" referenda. Jedno takové referendum se v ČR již konalo. Bylo to v listopadu 2000 v Táboře - viz. přiložený článek z Respektu. (Z Respektu pocházely i některé mé informace o korespondenčních kampaních v Anglii, bohužel se mi je nepodařilo v jejich archivu zpětně vyhledat.)
Vydavatelství HzPD a publikační činnost. Překládat a vydávat odbornou politologickou, sociologickou, ekonomickou a jinou literaturu s vazbou na PD je jistě užitečné, z hlediska představení PD široké veřejnosti a vzbuzení zájmu o ni je však mnohem důležitější publicita v informačních kanálech běžného člověka ? laika (tím nemám na mysli sestup do mediálního bahna Blesku či Superu). Možná by bylo dobré, kdyby HzPD mělo jakéhosi svého "externího novináře" - člověka, který by sledoval informace a aktuality související s PD ve světě i u nás a snažil se je poté dostat do denního tisku. Stejně tak důležité je pokusit se připravovat občasné větší články a snažit se je publikovat v různých časopisech (Reflex, ...). To všechno pomůže "zevšednit" PD v očích nyní třeba překvapené veřejnosti. Spolupráce s ČT. V září by mohl být jmenován nový generální ředitel České televize. Pokud poté nastanou v práci ČT změny slibující objektivní zpravodajství a publicistiku, stálo by potom za to pokusit se zjistit možnosti publicity PD ve veřejnoprávní televizi (natočení reportáží o praxi v zemích s fungujícím referendem atd.). To stejné v rozhlase. Za dané situace v ČT (hrubé manipulace, nedůvěryhodnost) to však nepřipadá v úvahu.
Hlavní aspekty k informování veřejnosti. Na stránkách HzPD je již docela slušná řádka informací, ze své zkušenosti s reakcemi ostatních bych jen doplnil či zdůraznil toto:
* PD je doplňkem současného parlamentního systému, nikterak ho nebourá a neporušuje ani Ústavu (ta ostatně v čl. 2 princip referenda sama deklaruje jako přijatelný a "očekávaný")
* Metody PD mají sloužit mimo jiné k lepší (či spíše vůbec nějaké) kontrole volených zástupců, kteří můžou v ideálním teoretickém případě vládnout "sami" jako dosud, budou-li s jejich rozhodnutími občané převážně spokojeni.
* Od samotných principů PD nelze čekat, že povedou přímou cestou k vyřešení nějakých zásadních ekonomických, sociálních či ekologických (natož etických) problémů. PD je pouze "studený", technokratický nástroj ke koordinaci akcí jednotlivců a skupin, z nichž každý usiluje o svoje vlastní cíle. Není dokonalý, vylepšuje však v některých směrech zásadně současný striktně zastupitelský systém - zlepšuje kontrolu nad zastupitelstvem a snižuje jeho odtrženost od reality (odvolatelnost, přehlasování parlamentu v referendu, ...), buduje občanské sebevědomí a zájem o věci veřejné, což zase souvisí s větším uvědomováním si vlastní odpovědnosti (finančně zajištěný příslušník ekonomicko-politické elity je schopen snáze uniknout před negativními důsledky vlastních rozhodnutí; běžný občan, který si odhlasuje radioaktivní skládku za svým domem, jen tak nenašetří na nový dům v krásné krajině až se vyskytnou problémy).
* Jde o koordinaci lidských akcí sledujících většinou subjektivní (sobecké) cíle. Zájmy externích společenství (vzdálené společnosti na něž můžeme mít přesto dopad, přírodní okolí, ...) jsou hájeny pouze prostřednictvím zprostředkovatelů ("ochranářů"), kteří se snaží zprostředkovat zájem dotyčného společenství v rozhodovacím procesu. Jejich úspěch není zajištěn, nicméně jsou zde příznivější podmínky pro rozhodování na základě předložených faktů a koncepcí, než je tomu při kuloárových rozhodnutích.
* PD prohlubuje naše ústavní předsevzetí a závazek k tomu, že lid je zdrojem veškeré státní moci. Samozřejmě je možná i jiná koncepce (vláda svrchované oligarchie, ...), ale pokud jsme se rozhodli pro první koncepci, pak PD je dalším krokem na naší cestě.
Radek Batelka <batelka@yahoo.com>
Vase vybrane prispevky zaslane na adresu D. N. budou zverejneny
PRISPEVKY DO BESEDY
PRVNÍ LIST BESEDY VIZ NÁSLEDUJÍCÍ LINKA