SCHIZOFRENIE
(2. část - ukázka vědecké studie)






Mezinárodní studie schizofrenie koordinovaná Světovou zdravotnickou organizací - ISoS1)
IV. - Kritéria dlouhodobého průběhu a vyústění

WHO Coordinated International Study of Schizophrenia - ISoS
IV. - Criteria of Long-term Course and Outcome

Ctirad ŠKODA†, Pavel BAUDIŠ,
Tomáš DOSTAL, Eva DRAGOMIRECKÁ, Eva JOHANOVSKÁ,
Hana PAPEŽOVÁ, Hana SVATOŇOVÁ, Dagmar TAUSSIGOVÁ

Psychiatrické centrum Praha


SOUHRN

Po třech předchozích sděleních, která podala základní údaje a přehled vyšetřovacích postupů použitých při dlouhodobém sledování dvou pražských sestav Mezinárodní studie schizofrenie (ISoS) (Škoda et al., 1997), je nyní podán popis ukazatelů, použitých k vystižení nejdůležitějších charakteristik (kritérií) průběhu a vyústění těch částí obou kohort, které mohly být přešetřeny po uplynutí čtvrt století od zařazení nemocných do Mezinárodní průzkumné studie schizofrenie (IPSS) a patnácti let od zařazení do studie Determinant výsledného stavu závažných duševních poruch (DoSMeD). Jedním z kritérií jsou detailně doloženy rozdílnosti několika typů diagnostických klasifikací, které byly ve studii použity.
Klíčová slova: schizofrenie, dlouhodobý průběh, Mezinárodní studie koordinovaná SZO

SUMMARY

Folowing the three preceding communications (Škoda et al., 1997) about chief characteristics of two Prague subsamples of the WHO coordinated International Study of Schizophrenia (ISoS), the course and outcome criteria used to describe the most important characteristics of the long-term course and outcome of those portions of the both Prague cohorts which could be traced alive after a quarter of century in case of the IPSS (International Pilot Study of Schizophrenia) and fifteen years later in the Determinants of the Outcome of severe Mental Disorders (DOSMeD) are presented. By means of one of the criteria the specificities of various diagnostic classifications applied in the ISoS are documented in detail.
Key words: schizophrenia, long-term course and outcome, WHO coordinated study




Úvod

Za dlouhé období, které uplynulo od zařazení do studií, se poměrně malý rozsah obou pražských souborů zredukoval (Škoda et al., 1997). Konečným cílem každé prospektivní studie je analýza faktorů, jimiž by bylo možno predikovat celkový průběh a vyústění sledované sestavy.
Početnými vyšetřovacími schématy, která byla použita k popisu sestav v době posledního přešetření a za období, které uplynulo od předešlých katamnéz (Škoda et al., 1997), bylo o sledovaných osobách nashromážděno značné množství údajů. Čím je období sledování delší, tím je ovšem obtížnější odvodit takové charakteristiky, kterými by bylo vystiženo celé období sledování a přitom s minimálními ztrátami na získaných informacích. Těchto charakteristik by nemělo být příliš mnoho, a měly by být klinicky srozumitelné (v dalším je budeme stručně nazývat tzv. kritéria průběhu a vyústění).
Druhou část problému představuje množství charakteristik, kterými bylo možno popsat:
(1) stav obou kohort v době jejich zařazení do studie (tzv. vstupní popisné znaky - vstupní deskriptory),
(2) stav v době propuštění z hospitalizace pro zařazující epizodu (tzv. výstupní deskriptory), případně
(3) charakteristiky období dvou (DOSMeD), resp. pěti (IPSS) let od zařazení do studie (deskriptory krátkodobé katamnézy).
Tyto deskriptory nejsou navzájem nezávislé. Analýza jejich případných vztahů ke kterémukoli z kritérií si proto vynucuje kontrolu jejich parciálních korelací použitím multivariátních metod statistické analýzy. U nich opět platí jistá pravidla pro minimální počet subjektů, potřebný s ohledem na počet deskriptorů. Tak např. Cooley a Lohnes (1971) uvádějí jako jednoduché pravidlo (rule of thumb), že pro multivariátní regresní analýzu měl by být k dispozici počet případů rovný alespoň pětinásobku počtu k popisu použitých proměnných a pro multivariátní diskriminační analýzu nejméně počet daný součinem počtu proměnných a dvojnásobku počtu kategorií, mezi nimiž má diskriminační funkce rozlišovat.

Kritéria dlouhodobého průběhu a vyústění

V předešlé práci jsme zdůvodnili, proč jsme se při výběru informací pro kritéria omezili na
(1) životní mapu (LCS - Life Chart Schedule)2 ),
(2) souhrnné zhodnocení závažnosti psychotické symptomatologie a újmy funkčních schopností (BRS - Broad Rating Schedule). Ve třech položkách tohoto oddílu byla hodnocena pacientova symptomatologie a chování za poslední měsíc katamnézy třemi škálami:
(a) BRS025 - skórovala závažnost psychotických symptomů na jednoduché čtyřstupňové pořadové škále, odvozené modifikací kritérií M. Bleulera; další instrument (GAF - Global Assessment of Functioning scale) hodnotil za období posledního měsíce další dvě stránky pacientových funkcí, a to
(b) GAF_S - závažnost psychopatologie (detailně specifikovanou devadesátibodovou škálou s bodovým rozpětím od 1 až 10 pro nejzávažnější do 81 až 90 pro žádnou nebo téměř žádnou symptomatologii),
(b) GAF_DIS (ability) - stupeň funkční nezpůsobilosti (obdobně konstruovanou devadesátibodovou škálou) na základě všech dostupných informací.
Zdůvodnili jsme kritéria, shrnující celé období katamnestického sledování, zejména
(3) index, vypočtený jako podíl doby strávené z celé doby pozorování psychiatrickou hospitalizací; pro něj jsme navíc k údajům ISoS mohli využít informací z chorobopisů předchozích hospitalizací, laskavě zapůjčených Psychiatrickou léčebnou v Praze 8 a Psychiatrickou klinikou 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a
(4) pořadovou škálu, klasifikující průběh onemocnění na základě obvyklých klinických kritérií (počet epizod, kvalita intermisí); její skóry jsme načítali pomocí algoritmu, který zpracoval údaje celoživotní mapy do 14 stupňů - od prvého (jediná epizoda s úplnou remisí) až po čtrnáctý (vleklý kontinuální průběh s převládáním závažných psychotických symptomů). Vzorem pro ni byla obdobná stupnice, rozpracovaná ke klasifikaci pětiletého průběhu sestavy DOSMeD (Jablensky et al., 1992).
(5) Konečně bylo k dispozici úhrnné posouzení výkonu pracovní funkce (včetně studia) a plnění funkcí osob v domácnosti za poslední dva roky (LCS053) a za celé
(DOSMeD) katamnestické sledování, resp. (IPSS) za období předchozích 10 let (LCS 162).

Výsledky

V době přešetření byl stav 31 osob z celkového počtu 42 přešetřených z podsouboru IPSS a 46 osob z celkového počtu 85 osob přešetřených z podsouboru DOSMeD hodnocen podle Bleulerova kritéria BRS025 jako remise (obr. 1, 2).



Obrázek 1: IPSS - závažnost psychotických symptomů během posledního měsíce 25leté katamnézy




Obrázek 2: DOSMeD - závažnost psychotických symptomů během posledního měsíce 15leté katamnézy




Tento nález ovšem vyžaduje přihlédnout k diagnostické struktuře sestav 3). Oba podsoubory zdaleka totiž nebyly diagnosticky homogenní. Do sestavy IPSS byly např. na pokyn řídícího centra v zájmu rozšíření rozptylu sledované psychopatologie záměrně zařazeny také afektivní a schizoafektivní psychózy i neurotické deprese. Věnujeme proto pozornost jednak
(1) původní MKN-8, resp. MKN-9 klasifikaci z doby zařazení do studie, jednak
(2) MKN-10 klasifikacím, které byly psychiatrům, provádějícím dlouhodobé přešetření, předepsány v rámci skórovacího záznamu pro diagnostické zhodnocení DSS (Diagnostic Schedule Scoresheet) v rámci
(a) přehodnocení původní diagnostické klasifikace v době zařazení do studie,
(b) stanovení „současné diagnózy", na kterou by přešetřující psychiatr v době přešetření uzavřel na základě informací o posledních dvou letech průběhu onemocnění,
(c) shrnutí tzv. „celoživotní diagnózy" na základě všech informací, které měl o 25letém, resp. 15letém průběhu v závěru přešetření k dispozici.
Vycházíme-li u sestavy IPSS při hodnocení závažnosti psychopatologie v posledním měsíci přešetření (BRS025) z diagnóz stanovených původně v době zařazení do studie, tedy z původní MKN-8 klasifikace, vidíme (obr. 3), že se zde výrazná psychopatologie (pokud vůbec byla za poslední měsíc katamnestického přešetření zaevidována) soustředila v diagnostických kategoriích schizoafektivních a afektivních psychóz. Naproti tomu byla u 14 z 18 případů, diagnostikovaných po zařazení do studie jako schizofrenie v téže době konstatována úplná remise, v jednom případě mírná a ve třech střední závažnost psychopatologie. Připomeňme, že případy byly do studie IPSS zařazovány na základě tzv. vylučujících a zařazujícíchkritérií; výběr tedy nevycházel z klinické diagnózy, nýbrž byl definován výčtem syndromů, stanovených tak, aby byl do studie zařazen „dostatečný počet mladých nemocných nedávného začátku onemocnění, kteří by pokryli co nejširší spektrum poruch, zahrnující schizofrenii, mánii, psychotické formy deprese a hraniční psychózy 4) ". Původní MKN-8 diagnostická klasifikace byla stanovena až v době propouštění pacientů ze základní péče, poskytnuté po zařazení do studie.



Obrázek 3: IPSS - závažnost psychotických symptomů v posledním měsíci 25leté katamnézy


V sestavě DOSMeD (obr. 4) je už ve stejném období závažné psychopatologie v skupině původně diagnostikované jako schizofrenie výrazně více. Tato sestava byla definována zařazujícími a vylučujícími kritérii, úzce zaměřenými na detekci incidence schizofrenie už na úrovni primární péče, a byla proto diagnosticky homogennější. Protože byla doba sledování o deset let kratší než u IPSS sestavy, je zde patrně i proto úplných remisí relativně méně.



Obrázek 4: DOSMeD - závažnost psychotických symptomů v posledním měsíci 15leté katamnézy


Jestliže přetřídíme data podle tzv. „současné" diagnózy, stanovené v době dlouhodobého přešetření pouze na základě klinických projevů během předchozích dvou let, je rozdíl v koncepci náboru obou sestav zvlášť patrný. Počet případů za toto období diagnosticky uzavřených jako schizofrenie, se v IPSS sestavě (obr. 5) zredukoval na sedm; přitom bylo celkem 11 z 39 případů, u nichž mohla být závažnost psychopatologie za poslední měsíc pětadvacetiletého průběhu zakódována, klasifikováno jako „bez příznaků duševní poruchy". Podle diagnostické klasifikace v době zařazení do studie (tab. 1) tvoří tuto skupinu 5 případů schizofrenie, 1 schizoafektivní psychóza, 2 afektivní psychózy a 3 neurotické deprese.



Obrázek 5: IPSS - závažnost psychotických symptomů v posledním měsíci 25leté katamnézy


Tabulka 1: Srovnání původní MKN-8 diagnostické klasifikace IPSS sestavy s výsledky diagnostické MKN-10 klasifikace v době katamnestického přešetření („současná" diagnóza) a celkové (celoživotní) diagnostické klasifikace



*) Do tabulky není zařazena jedna puerperální psychóza, která nemohla být po 25 letech přešetřena.

**) Do tabulek 1 až 4 byly zpracovány pouze případy, u nichž bylo zakódováno BRS025. Jejich počet je nižší než počet všech provedených a diagnosticky uzavřených katamnestických přešetření, protože některé údaje potřebné k uzavření případů, mohly být doplněny i z dokumentace a/nebo od informátorů.




Sestava DOSMeD (obr. 6) je v tomto ohledu i za období posledních dvou let diagnosticky výrazně homogennější, protože z celkem 71 nemocných, u nichž mohla být závažnost psychopatologie v posledním měsíci 15letého průběhu zakódována (tab. 2), bylo 41 klasifikováno jako schizofrenie a 14 jako schizoafektivní porucha; pouze 5 (po dvou původně diagnostikovaných schizofreniích a schizoafektivních psychózách a jedna reaktivní psychóza) přešetřených bylo za poslední dva roky bez příznaků duševní poruchy a 4 vykázaly postprocesuální poruchu osobnosti.
Poté co posuzující psychiatr přihlédl při stanovení tzv. celkové (celoživotní) diagnózy ke všemu, co při přešetření o dlouhodobém průběhu zjistil a použil přitom diagnostických kritérií MKN-10, zredukoval se celkový počet schizofrenií v IPSS sestavě na pouhých sedm, zatímco počet schizoafektivních a afektivních psychóz vzrostl na 29 (obr. 7).



Obrázek 6: DOSMeD - závažnost psychotických symptomů v posledním měsíci 15leté katamnézy




Obrázek 7: IPSS - závažnost psychotických symptomů v posledním měsíci 25leté katamnézy


K něčemu podobnému v sestavě DOSMeD nedošlo (obr. 8). Ve shodě s vyšší homogenností sestavy DOSMeD zůstává diagnostické těžiště její pražské podsestavy v kategoriích schizofrenie (n = 39) a schizoafektivní porucha (n = 14). I zde však došlo u řady původních MKN-9 schizofrenií k výrazné změně v klasifikaci; z původních 40 schizofrenií (tab. 2) obdrželo stejnou MKN-10 klasifikaci pouze 26 osob 5 bylo klasifikováno jako schizoafektivní a 2 jako afektivní porucha.
Obrázek 9 dokumentuje změny v důsledku překlasifikování MKN-8 diagnózy podsestavy IPSS při zařazení do studie kritérii MKN-10 v době katamnestického přešetření (tab. 3) a obr. 10 a tab. 4 obdobné změny u pražské podsestavy DOSMeD.

Tabulka 2: Srovnání původní MKN-9 diagnostické klasifikace DOSMeD sestavy s výsledky diagnostické MKN-10 klasifikace v době katamnestického přešetření („současná" diagnóza) a celkové (celoživotní) diagnostické klasifikace




Obrázek 8: DOSMeD - závažnost psychotických symptomů v posledním měsíci 15leté katamnézy




Obrázek 9: IPSS - závažnost psychotických symptomů v posledním měsíci 25leté katamnézy


Diskuze

Rozložení psychopatologie podle skórů BRS025 je třeba hodnotit velmi opatrně.
(1) Předně představuje poslední měsíc přešetřovaného období pouze jednu třísetinu (1/(25*12) - pro IPSS) a jednu stopětasedmdesátinu (1/(15*12) - pro DOSMeD) celého období pozorování. Frekvence psychotických epizod se přitom u schizofrenie obvykle snižuje s vyšším věkem a s délkou sledování. To vše dále snižuje pravděpodobnost, že na poslední měsíc tak dlouhého období katamnézy připadne psychotická epizoda.
(2) Kromě toho bude taková pravděpodobnost závislá na klinické diagnóze, a tedy pro celou skupinu na jejím diagnostickém složení.
(3) Rozložení skórů psychopatologie podle diagnóz stanovených v době přešetření má ovšem některé vady na kráse. Především musela být diagnostická klasifikace v této době kontaminována znalostí dlouhodobého průběhu. Tak např. vychází při použití původní diagnostické klasifikace nemocných (obr. 3 a 4) prognóza schizoafektivní poruchy (a to zejména u sestavy IPSS) ve srovnání se schizofrenií velmi nepříznivě. Tento velmi sporný nález se ovšem zkoriguje, pokud údaje přetřídíme podle současné („current"’) diagnostické MKN-10 klasifikace posledních dvou let průběhu (obr. 5 a 6)5) nebo podle celoživotní („overall-lifetime" MKN-10) diagnostické klasifikace (obr. 7 a 8). V té době již ovšem přešetřující psychiatři dlouhodobý průběh znali a vzali jej zřejmě při své klasifikaci do úvahy.
(4) Obdobně problematická je reklasifikace diagnózy, zařazující epizody podle kritérií MKN-10 v době konečného přešetření. Psychiatři, zařazující kdysi nemocné do studie, byli skutečně „slepí" k celému dalšímu průběhu a dlouhodobému vyústění onemocnění, což v žádném případě nelze říci o psychiatrech ISoS, kteří provedli diagnostickou reklasifikaci. Navíc byli psychiatři, kteří tehdy stanovili původní diagnózu, i ošetřujícími lékaři nemocných a vzali při závěrečné diagnostické klasifikaci nemocných do úvahy určitě více informací než pouze ty, které zakódovali do protokolů IPSS, resp. DOSMeD studie.
Metodologický purizmus by byl proto vyžadoval, aby se překlasifikování diagnózy případu při zařazení v době 15letého, resp. 25letého přešetření provedlo pouze na základě původní klinické a výzkumné dokumentace a před jakýmkoli kontaktem s nemocným, na což se v projektu zcela zapomnělo.
Okolnost, že už v době zařazení do IPSS studie bylo v pražské sestavě v porovnání s ostatními centry schizofrenií relativně málo, vyšla ostatně najevo již během postupu, jímž byla ve všech centrech vymezena tzv. konkordantní schizofrenie (WHO, 1973, str. 360). Byla definována jako množina případů, které splnily podmínku trojí klasifikace:
(1) obdržely v centru klinickou diagnózu schizofrenie,
(2) byly při počítačovém vyhodnocení vyšetření přítomného stavu (PSE) programem CATEGO klasifikovány jako skupina S,
(3) byly i shlukovou analýzou podle McKEONa zařazeny do jeho shluků 4, 5 nebo 7.
Po Washingtonu s jeho 16 % a Moskvě s 19 % konkordantní schizofrenie v celé sestavě měla Praha (WHO, 1997, graf 13.6) třetí nejnižší podíl (25 %) takto vymezených nemocných, kteří byli v dalším pokládáni za jádro, na něž se soustředila řada dalších analýz.

Tabulka 3: Srovnání původní MKN-8 diagnostické klasifikace IPSS sestavy s výsledky diagnostické MKN-10 reklasifikace v době katamnestického přešetření po 25letech



Obrázek 10: DOSMeD - závažnost psychotických symptomů v posledním měsíci 15leté katamnézy


Závěry

Na příkladu jediného z kritérií, které v dalším použijeme k analýze predikčních vztahů, jsme ukázali, kolika aspekty se do něho promítá diagnostické složení sestavy, případně její diagnostická klasifikace, vycházející z různého úhlu pohledu na podklady, které jsou k dispozici. Z těchto důvodů je nutné testovat v predikčních analýzách i podíl klinické diagnózy stanovené na samotném začátku prospektivní studie, protože klinická diagnóza shrnuje obrovské množství informací, které vzal klinik při jejím stanovení v úvahu a z nichž mnohé neměl vůbec v rámci metodologie, aplikované v rámci projektu prospektivní studie, možnost sdělit. Na rozdíl od této diagnózy jsou pak diagnózy stanovené v rámci katamnestického přešetření nutně kontaminované informacemi o dalším průběhu a vyústění onemocnění.
Spolupráce pražského centra studie byla financována grantem č. Z-178 Ministerstva pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR, převedeného později do vládního programu Zdraví lidu a zdravá výživa, a grantem č. 1809-1 Interní grantové agentury Ministerstva zdravotnictví ČR.

Materiály k dispozici v Laboratoři psychiatrické demografie
Psychiatrické centrum Praha,
Ústavní 91, 181 03 Praha-8;
E-mail: dragomirecka@pcp.lf3.cuni.cz

Do redakce došlo: 30. 8. 1999
Přijato k publikaci: 17. 2. 2000

Literatura



Dragomirecká E, Škoda C. Mezinárodní studie průběhu a vyústění schizofrenie koordinovaná Světovou zdravotnickou organizací. Čs Psychiat 1992;88(5):245-251.

Gregová L. Predikční faktory a prognózy u schizofrenního onemocnění. Praha: VÚPs 1972; 158-204. – Zprávy, č. 21.

Jablensky A, Sartorius N, Emberg N, Anker M, Korten, A, Cooper JE, Day R, Bertelsen A. Schizophrenia: Manifestations, incidence and course in different cultures: A World Health Organization Ten-country Study.Psychol Med 1992, 20 (Monograph Supplement).

Sartorius N, Gulbinat W, Harrison G, Laska E, Siegel C. Long term follow up of schizophrenia in 16 countries. Soc Psychiat Psychiat Epidemiol 1996; 31(5):249-258.

Škoda C, Baudiš P, Dragomirecká E. Katamnestické přešetření pražské sestavy Mezinárodní průzkumné studie schizofrenie čtvrt století po zařazení. I. Historický přehled. Psychiatrie 1997;1(1):25-27.

Škoda C, Baudiš P, Dostal T, Dragomirecká E, Johanovská E, Papežová H, Svatoňová H, Taussigová D. Mezinárodní studie schizofrenie koordinovaná Světovou zdravotnickou organizací - ISoS. II. - Výsledky vyhledávání, ztráty. Psychiatrie 1997;1(2):56-61.

Škoda C, Baudiš P, Dostal T, Dragomirecká E, Johanovská E, Papežová H, Svatoňová H, Taussigová D. Mezinárodní studie schizofrenie koordinovaná Světovou zdravotnickou organizací - ISoS. III - Použité vyšetřovací nástroje a komunikační postupy. Psychiatrie 1997;1(3-4):92-95.

Škoda C, Kabešová L Tomášek L et al. Pětiletá katamnéza pražské sestavy duševně nemocných. I. Projekt, metodika. Zpráva z Mezinárodní průzkumné studie schizofrenie SZO. Čs Psychiat 1982;78(5):344-352.

Škoda C, Kabešová L Tomášek L et al. Pětiletá katamnéza pražské sestavy duševně nemocných. II. Výsledky. Zpráva z Mezinárodní průzkumné studie schizofrenie SZO. Čs Psychiat 1984;80(3):155-164.

World Health Organization. International Pilot Study of Schizophrenia, vol 1. WHO Geneva: WHO Offset Publication 1973:427.

World Health Organization. Schizophrenia: a multinational study. A summary of the initial evaluation phase of the International Pilot Study of Schizophrenia. Public Health Papers 1975;No 63 (E,F,S):150.

World Health Organization. Schizophrenia. An International Follow-up Study. Chichester-New York-Brishave-Toronto: J. WILLEY & Sons, 1979.
------------------------------------------------------------------------

1) Toto sdělení se opírá o údaje a zkušenosti získané během spolupráce autorů na Mezinárodní studii schizofrenie (The WHO coordinated International Study on Schizophrenia - ISoS), projektu sponzorovaného Světovou zdravotnickou organizací v Ženevě, nadací LAUREATE v USA a spolupracujícími národními centry.
Mezinárodní studie schizofrenie, transkulturální výzkum koordinovaný Světovou zdravotnickou organizací v 18 centrech 14 zemí, byla navržena se záměrem zkoumat vzorce dlouhodobého průběhu a vyústění závažných duševních poruch v rozdílných kulturách, vyvinout další metody ke studiu charakteristik duševních poruch a jejich průběhu za různých okolností a posílit vědecké základy pro budoucí mezinárodní víceoborový výzkum schizofrenie a jiných psychiatrických poruch z pohledu výhledů veřejného zdraví.
Vedoucími výzkumných týmů ve výzkumných centrech jsou: Aarhus: A. BERTELSEN; Agra: K. C. DUBE; Beijing: Y. SHEN; Cali: C. LEON; Chandigarh: V. VARMA a (od roku 1994) S. MALHOTRA; Dublin: D. WALSH; Groningen: R. GIEL a (od 1994) D. WIERSMA; Hong Kong: P. W. H. LEE; Honolulu: A. J. MARSELLA; Madras: R. THARA; Mannheim: H. HÄFNER a (od 1989) W. an der HEIDEN; Moskva: S. J. TSIRKIN; Nagasaki: Y. NAKANE; Nottingham: G. Harrison; Praha: C. ŠKODA; Rochester: L. WYNNE a Sofia: K. GANEV. Koordinace náboru údajů, experimentální projekt a analýza dat byly provedeny Spolupracujícím centrem SZO pri Nathan S. Kline Institute for Psychiatric Research, vedoucí E. LASKA. V ženevském řídícím centru (WHO Headquarters, Geneva) koordinoval studii N. SARTORIUS (do srpna 1993), W. GULBINAT (od září 1993 do dubna 1996) a A. JANCA (od května 1996).

zpět

2) Plná znění konečných verzí anglických originálů metodik jsou zatím k dispozici pouze v jejich účelovém vydání pro potřeby řešitelů (WHO, 1992). Seznam všech českých jejich verzí je uveden v tab. 1 (Škoda et al., 1997c) a jejich plné znění je na požádání k dispozici u autorů v účelovém vydání pro potřeby pracovníků pražského centra studie.

zpět

3) Pro úsporu místa zde věnujeme vlivu diagnostické klasifikace pozornost pouze u tohoto jediného kritéria; obecně řečeno platí ovšem zde zjišťované vztahy i pro ostatní kritéria. Nejdůležitější výsledky našeho zpracování jsou však predikční vztahy a při jejich analýze se problému různých diagnostických klasifikací našich sestav zhostíme tím, že do multivariátních analýz zavedeme mj. i všechny další varianty diagnostických klasifikací formou pořadových škál podle prognostické závažnosti jednotlivých diagnóz, odvozených na základě konsenzu z experimentu provedeného kdysi při jiné příležitosti s větším počtem psychiatrů.

zpět

4) Z kontextu anglického originálu vyplývá, že pod touto v ICD-8 neexistující kategorií měli autoři zařazujících kritérií na mysli ostatní funkční psychózy (tj. paranoidní stavy a reaktivní psychózy).

zpět

5) Protože je v použité metodice grafické prezentace (SPSSWIN) počet písmen v legendách omezený, používáme v některých grafech zkracování např. pza místo psychóza, sch místo schizofrenie, duš. místo duševní, přech. místo přechodná, ak. místo akutní, por. místo porucha

zpět