SCHIZOFRENIE
(5. část)





BESEDA:

1. O tom, zda je lepší hospitalizace nebo ambulantní léčba sch., nerozhoduje ani tak to, zda jde o akutní formu či nikoli, ale zejména to, jaký je
průběh, jak pacient i okolí spolupracuje a jaká je sociální situace. Rozhodující je tzv. compliance (spolupráce při léčbě) a to, zda nemocný ohrožuje
sebe nebo okolí (pak je nutná hospitalizace). Toto rozhoduje ošetřující lékař.

2. Není paušální předpis, zda je lepší Risperdal nebo Haloperidol. K tlumení akutního neklidu je osvědčenější Haloperidol, ale má řadu nevýhod, zejména nežádoucích účinků (extrapyramidový sy). Risperdal jich má méně, proto bývá pacienty lépe tolerován. Nejsou známy spolehlivé prediktory terapeutické účinnosti jednotlivých neuroleptik, proto jejich volba je spíše otázkou zkušenosti lékaře. Dobrým vodítkem bývá předchozí léčebná zkušenost u téhož pacienta. Obecně platí, že u léků, které jsou subjektivně lépe tolerovány, je lepší compliance, a ta bývá pro efekt často rozhodující. Jinak historicky Risperdal (risperidon) patří oproti klasickému haloperidolu mezi modernější antipsychotika další generace (tzv. atypická neuroleptika nebo také SDA), jež se vyznačují jiným spektrem afinity k receptorům. Zatímco haloperidol jako typické butyrofenonové antidopaminergní neuroleptikum vykazuje zejména antagonistické účinky na dopaminových D2 receptorech, je Risperdal také antiserotoninergní. Jde o lék účinný i u časných psychoz, na rozdíl od chlorpromazinu nebo haloperidolu působí i na negativní příznaky SCH a částečně i na symptomy afektivní (deprese u SCH). Zdá se, že pozitivně ovlivňuje i kognitivní funkce, je méně sedativní a nemá anticholinergní účinky, které jsou často zdrojem subjektivně nepříjemných příznaků (sucho v puse, poruchy akomodace aj.). Ostatní okolnosti terapeutického rozhodování musí posoudit lékař, který pacienta vyšetřil a zná ho.