Lotfollah Nosreti
kapitola 1.
Krasosmutnění


Každý si v životě něco oblíbí a každý si v životě určí nějaký směr a cíl, k jehož dosažení musí pracovat, snažit se a trpět, a který mu nedovoluje ustrnout na místě. Může to být láska, rodina, jmění, sláva a jméno, služba lidem či vlasti - u každého něco jiného. Chtěl bych se zde vyznat z jedné své, stejně zvláštní i obyčejné, trvalé oblibě, kterou je pěstování květin, neboť to zejména v časech mé mladosti byla láska věrná a upřimná. A nakonec - s postupem let si stále zřetelněji uvědomuji, jak nicotné je mnohé lidské počínání, jež s láskou, opravdovým zaujetím nebo vírou spojeno není. Možná v mém vztahu ke květinám bylo něco symbolického, něco, co předznamenalo můj osud. V nejvážnějších chvílích mého života to byly zpočátku jen květy, ke kterým jsem se mohl vracet. V letech mé samoty z donucení byly květy mými jedinými společníky i posluchači, zpovědníky i utěšovateli.

Miloval jsem je a byl jsem s nimi šťasten. Měly pro mě tiché a nepostradatelné kouzlo. Vždy v čas jsem měnil půdu kolem jejich křehkých kořínků, zásobil jsem je potřebnými živinami a odstátou vodou, všemožně jsem je opečovával a těšil se z jejich růstu. a kvetení. Byl jsem svědkem bezmála každého jejich pokroku, radoval jsem se z každého poupěte a z objevení se každého nového lístku, ošetřoval jsem je v jejich nemoci a dodnes je nosím ve své paměti, dodnes cítím, jak silně jsem byl s nimi svázán pavučinou zvyku i tajemnějších paprsků našeho vztahu.
Když léto ohřálo vzduch a noci přestaly být chladné, vynášel jsem rostliny na velký balkón našeho domu v Chorramabadu a pomalu je zvykal na ostré sluneční paprsky. Na balkóně jsem je po všechny teplé dny ošetřoval a před příchodem zimy jsem je (rozrostlé a svěží) rozděloval do všech pokojů. A také celou zimu jsem se o ně trpělivě staral, zaléval a odstraňoval suché a nemocné listy, dělil se s nimi o svůj příbytek a spojoval s nimi svůj život a čas. Květiny se mi poznenáhlu staly velkým koníčkem a zábavou.

Začínal jsem s jedním fíkusem, ale jak se rozšiřovaly moje znalosti o květinách, rozrůstala se i má domácí zahrádka. Rád jsem se před svými přáteli chválil svými pěstitelskými úspěchy a u příležitosti různých výročí a svátků jsem je těmito květinami obdarovával a těšil se z jejich radosti nad těmito skromnými dary. Vzpomínám jaké potešení mi například způsobilo, když z mého prvního fíkusu vzešlo všech devět řízků! Můj první oleandr, který se mi za mou péči odvděčil velkými krásnými listy, se v mém pokoji po čase vyjímal jako opravdový strom. Přes jeho husté listoví prošlo méně slunečních paprsků než přes plátno velkého slunečníku a jeho větve zanedlouho objímaly celou místnost. Ve všech pokojích nakonec již nebylo jediného prázdného místečka - na stolech, poličkách, ve vitrinách skříní i na provizorních květinových stolcích - kde se oko zastavilo - všude samé květiny.

Po letech - jednoho dne, když jsem odpočíval na svém lůžku, v tom rozpoložení mysli, ve kterém člověk vzpomíná na své blízké a přátele a hodnotí svůj dosavadní život s myšlenkou na blížící se smrt - zjevily se mi před očima náhle i mé květiny. I ony mají právo na vzpomínku, protože pro mě a pro mou radost a potěchu žily, protože pro mě i trpěly, a - kdyby to bylo v mé moci - nikdy bych nepřipustil, abych se s nimi musel tak náhle a neodvolatelně rozloučit. Když k tomu jednoho osudného dne došlo, neuměl jsem si představit, že by desítky mých kaktusů, bramboříků, filodendronů, pomerančovníků, palem a mnoha dalších květin někdo obhospodařoval s takovou péčí, jak jsem to dělal já sám. Není pravděpodobné, že by mé květy nechali jednoduše uschnout, ale v mém srdci se navždy usídlila pochybnost o jejich osudu a občas se do něj vkrádá plíživý pocit vlastní zrady. Vždyť někdy stačí jen opomenutí a trocha tepla promění květinu na hromádku suchých listů, popel a prach.

VZPOMÍNKY NA ÍRÁN
UVOD

xxx

 KRASOSMUTNENI

kapitola 1.

 POZNAMENANI

kapitola 2.
LIDICKY

kapitola 3.

 DOMACI LECBA

kapitola 4.

 PERSKE LAZNE

kapitola 5.
NESTOVICE

kapitola 6.

 BAREVNY SVATEK

kapitola 7.

 NEKLIDNA DOBA

kapitola 8.
OTCOVI PRATELE

kapitola 9.

 SKOLA

kapitola 10.

 VZPOURA A TREST

kapitola 11.