SLOVNÍČEK DEMOKRACIE
---------------------------------------------------------------------

Na třetím místě jsou to vnitřní nároky člověka a lidské společnosti. Člověka a lidskou společnost charakterizuje ve
vztahu k prostředí a zejména společnosti určitá míra očekávání. Pokud se tato míra očekávání dostane do vážného rozporu
s mírou uspokojení těchto očekávání, může nastat společenská krize vedoucí k destrukci společnosti nebo k jejímu
dílčímu poškození. Aktivity vedoucí k prevenci a léčbě těchto disproporcí, jako i případných následků musí také ve větší
míře využívat neparticipativních prvků řízení. Krizi rozporu mezi očekáváními a jejich uspokojování zvyšuje fakt, že
konzumní společnost v lidech vyvolává nerealistickou míru očekávání, která se jakousi řetězovou reakcí automaticky dále
zvyšuje.

"Nevyvyšujte demokracii a ani jiný názor nad bratrství človeka, nad Otcovství Boha!"
Egar Cayce (1939) č. 3976-24

Na čtvrtém místě si musíme
Svá tvrdá a bolestně pravdivá slova na adresu dnešní demokracie a svým způsobem na demokracii vůbec pronesla i VANGA. Upozornila i na to, že volba režimu nemusí být dána jen vnitřními vazbami, ale i zahraničně politickou situací. Některé národy si prostě demokracii z různých důvodů nemohou dovolit. Je pro ně v určité situaci zbytečným a škodlivým luxusem.

Nevyvyšujme demokracii nad Boha ani nad štěstí a bezpečnost národa. A štěstí národa spočívá zejména v rovnováze mezi svobodou a cílevědomou organizovaností, mezi schopností/možností projevit se tvůrčím způsobem a nepřekážet přitom vývoji ostatních ani celku, mezi uspokojením potřeb společenských, psychosociálních a emocionálně-duchovních. Demokracie pro demokracii, to je levicový postoj, který může vyústit v demokracii finanční oligarchie, elity moci a peněz a ve fašizaci společnosti či "diktaturu proletariátu". Demokracie není apriorně systémovým řešením a nezaručuje bezchybnost, právo a prosperitu. Slepá demokracie je stejně zhoubná jako slepá autoritativnost - totalita. Demokracie v rámci systémového přístupu musí připustit eventualitu centrálních, autoritativních, "diktátorských" zásahů všude tam, kde je to nezbytně nutné, případně účelné. Demokracie, pravdaže, může být naplněna hodnotným obsahem, nemá k tomu však vždy účinné prostředky, demokratický rámec sám o sobě není systémovým opatřením, zajišťujícím komplexně a nutně i kvalitu obsahu.

Zkusme se tedy podívat na diktaturu (neparticipativní, autoritářský přístup k řízení společnosti) dialekticky. První kacířská myšlenka by zněla: Je možné využívat prvky diktatury (autoritativního systému) a vliv autorit jako něco pozitivního, co může zlepšit fungování státu a svým způsobem i posílit stabilitu demokracie? Zkusme si některé tyto prvky vybrat.

1) Zvýšení kapacity vládnutí na mezinárodní a globální úrovni. Současný demokratický svět trpí malou
kapacitou (deficitem prostoru a nástrojů) vládnutí. Je stále jasnější, že se státy nedokáží dohodnout, např v ekologické
oblasti ani na stanovení a dodržení parametrů, které by vedly alespoň k trvale udržitelnému životu. Následný vývoj tedy
směřuje ke katastrofě a naše politické systémy jsou z tohoto hlediska potenciálně nestabilní a hrozí jim rozvrat a následné
zhoršení dopadu nastupujících ekologických důsledků. Kritických úrovní/oblasti/resortů bychom našli celou řadu . Vedle
ekologických problémů jsou málo účinně na mezinárodní a globální úrovni řešeny problémy populační exploze, migrace
obyvatelstva, hladu, (ne)vzdělanosti, nárůstu trestné činnosti, problémy vyvolávané válkou a její hrozbou, problémy
existence zbraní hromadného ničení, problémy zdravotnické (to je celá řada problémů, majících globální dosah, jako např.
AIDS, očkování, dostupnost léků, nízká zdravotní péče a osvěta). Již uvedené ekologické problémy zahrnují rovněž celou
řadu problémů, které sani o sobě mají v sobě globálně katastrofický potenciál (problémy s jaderným a toxickým odpadem,
skleníkový efekt, narušení ozónové vrsty, likvidace živočišných a rostlinných druhů a následné narušení stabilního
systému vztahů v biosféře aj.) To nejhorší, co celou situaci nesmírně komplikuje je skutečnost, že tato fatální rizika jsou
složitým způsobem propojena a s tím související skutečnost, že negativní fáze (dopad) těchto rizik se může sčítat, takže
(ve shodě s teorií katatrof) sečtením ani ne zvlášť extrémních výkyvů/stavů/fází v určitých těchto problémových oblastech
v jednom časovém "okamžiku" může dojít k nečekané a nečekaně rozsáhlé katastrofě. Státy v poslední době horečně
usilují o posílení různých pravomocí různých svých orgánů. Všimněme si, jak (logicky) v souvislosti s válkou proti
terorismu a ekonomické kriminalitě prezident Bush usiluje o posílení svých pravomocí. Je však předem jasné, že časový
faktor hovoří proti nám, a že, nechce-li lidstvo prohrát závod s časem, musí mnohem razantněji, a říkám to s velkou
lítostí, potlačit některé demokratické prvky ve prospěch prvků diktatury. Je třeba si to uvědomit, protože chaotický vývoj,
který nastane při prvních vážných krizích z globálních problémů nastolí tak jak tak diktatury, ale s větším rizikem různých
nepokojů a občanské války a (z důvodu časového skluzu a zauzlení politické, hosp. a ekol. situace) s mnohem menším operačním prostorem pro použití nápravných opatření. Musíme si uvědomit, že se lidstvo dostává do velmi nebezpečné situace, kdy radikální postoj proti demokratické vládě (která ovšem zjevně není schopna zajistit ani holé přežití) je postojem zdůvodněným, a tedy vlastně neextrémistickým a neradikálním.

Naopak vláda, která na své fatální nedostatky přiměřeně nereaguje se stává automaticky vládou reakční, a to přesto,
že používá stále tytéž bohulibé demokratické nástroje a tvoří ji titíž usměvaví a bohulibí lidé. Nůžky, které mají dva nože
se svírají dvakrát rychleji. Takové nůžky, které by se svíraly desetkrát rychleji si ani představit neumíme. Přesto jim
dáváme šanci, aby se jejich ostří rozběhla proti nám.

2) Zvýšení kapacity vládnutí na domácí úrovni. Zkusme si představit následující katastrofický scénář:
- narodí se o pár lidí méně, než by mělo
- v "moderních" rizikových sportech a díky nebezpečnému automobilismu zemře o pár mladých lidí víc než obvykle
- o pár obětí více (opět spíše mezi mladými lidmi) si vyžádá AIDS a DROGY
- poslanci nové vlády opět o pár dní odloží důchodovou reformu
- přes velkou snahu našeho zdravotnictví odborně zlikvidovat co nejvíce, zejména starých a nemohoucích pacientů a tajně
prováděné eutanázii se o pár lidí více (díky tomu že cvičí, papají vitamíny a pnohodnotnou stravu) dožije vysokého věku
- zkrachuje zase pár kampeliček, do kterých si lidé ukládají peníze na stáří
- produktivita našeho hospodářství se zase o kousíček propadne
- dojde k dalšímu mírnému poklesu zdravotní kondice obyvatelstva a zvýšení práceneschopnosti
- dojde k trošičku větší inflaci a devalvaci (které bychom ve dřívějších letech uvítali, ale které nám v budoucnosti mohou
zakroutit krkem). Abych to trochu zkrátil (přestože faktorů, které se v nedaleké budoucnosti zřejmě ve své negativní fázi
sečtou, bude více): Na základě sečtení v jiném kontextu banálních skutečností může dojít ke katastrofě, z níž se nemusíme
vzpamatovat ani za sto let. Na jejím začátku bude (na základě zvoleného příkladu) možná právě skutečnost, že miliony
důchodců nebudou mít kolem roku 2015 ani na chleba.

Navíc je zjevné, že nebudeme sčítat banality, ale vážné problémy, ze kterých demokratický systém (tím spíše náš
pseudodemokratický) neumí najít cestu. Již i neřešené jednotlivosti dnes ohrožují budoucí existenci našeho státu a našeho
národa (zde občanů různých národností). Účelné zvýšení koncentrace moci, resp vyloučení mas z rozhodovacího procesu
nemusí být jen doménou diktatury. Nakonec: v současnosti tak jak tak moc byla koncentrována a masy jsou vyloučeny,
a to nejen důrazem na zastupitelskou demokracii, ale zejména zmanipulováním společnosti.

3) Zvýšení kontroly trhu a výroby. Opatření, které je jindy chápáno jako levicové (fašizující, diktátorské...)
a z hospodářského hlediska
nevýhodné, může naší ekonomice (a možná i mnohým z nás) za stavu rozvratu podnikání, výroby, obchodu a služeb, jako
i za stavu nezvládnutí externalit svobodného trhu a výroby, doslova zachránit život.

Dnes takjaktak stát trh a výrobu různými netransparentními cestami kontroluje a je skrytě propleten s paralelními
mocenskymi sítěmi.

4) Zvýšení kontroly médií. Zatím jsme si uměli představit jen kontrolu, která negativně omezuje svobodu šíření
informací. Ale, zejména v kritických okamžicích existuje také kontrola pozitivně omezující tuto svobodu (např. když vláda
potřebuje do médií dostat důležité prohlášení) a kontrola, která může směřovat naopak k zjištění informačních svobod
(svoboda vyjafřování, právo na informovanost aj.) Tuto kontrolu můžeme např. na určité období zajistit tak, že vytvoříme
denník, do kterého obsadíme nezávislé redaktory a zajistíme jim, např. na období 10 let, že mohou bez rizika vyhazovu
nebo škrtání prémií psát co chtějí, o čem chtějí. Bude záležet jen na nich, jak se svou úlohou "hradních básníků" dokáží
vyrovnat.

Dnes takjaktak stát média různými netransparentními cestami kontroluje a je skrytě propleten s paralelními mocenskymi
sítěmi, jež média ovládají a kontrolují.

5) Posílení úlohy elit a osobností: ideální demokracie by měla v rámci svých možností dát řízeně (centrálně nebo
na základě rozhodnutí samosprávy) prostor individualitě/elitě pro uplatnění CELISTVÝCH, KULTURNĚ
INTEGRÁLNÍCH, NÁRODNĚ CHARAKTERISTICKÝCH a OSOBNĚ GARANTOVANÝCH modelů řízení
společnosti, výroby, obchodu atd., a vůbec prostor pro seberealizaci a současné společenské využití plodů takové
individuální tvůrčí práce. Musíme si také uvědomit, že díky zvláštnosti lidského druhu se mohou vyskytnot jedinci, kteří
díky mimořádné tvůrčí invenci obrazně řečeno kolem sebe zakřiví pole vládnutí. Je prostě výhodné jim podřídit strukturu
řízení společnosti či komunity, protože z toho společnosti plyne prospěch. (Model včelí královny.) Povýšení celé nějaké
tvůrčí elity (odborníků či univerzalistů) do role vedoucí síly společnosti nazýváme MERITOKRACIÍ. Také meritokratický
systém obvykle přirozeně a efektivně potlačuje prvky demokracie ve prospěch prvků neparticipace.

Rovnostářství a perzekuce elit je stejně škodlivým jevem jako elitářství a totalita elit.

A nyní přicházíme k druhému kacířskému prohlášení: Země, která je v demokratickém rámci zatížena enormní
(nadkritickou) přítomností prvků diktatury by udělala lépe, kdyby otevřeně vyhlásila diktaturu. Skrytá diktatura je totiž
mnohem škodlivější, mnohem více demoralizuje národ a často vede k tomu, že otevřená diktatura nastoupí automaticky,
skrze osoby, které se k rozhodování o osudech národa hodí ze všech nejméně. Skrytá diktatura je také z hospodářského, sociálního a ekologického hlediska málo efektivní, protože činnost státních orgánů se dostává do rozporu s činností
mocenských lobby a protože je mocensky roztříštěna, tím, že vládnou (vedle státu) paralelně všechny mocenské lobby.

Třetí kacířská myšlenka: Diktátor nutně nereprezentuje jen jednu myšlenku či ideologii, jen zcestné myšlenky
a ideologie a jen vlastní postoje a zájmy

Čtvrtá kacířská myšlenka: Na dějiny se není možné dívat jen jako na darwinistické směřování od "hloupých" režimů
(většinou diktátorských) v minulosti k "osvíceným" (demokratickým) režimům současnosti a budoucnosti

Je to obrovská neúcta k dějinám vlastního i cizích národů a k člověku vůbec prezentovat minulost jako pomíjivou párty
násilnických zabedněnců. Nebyla o nic méně pomíjivá, než naše současnost a v mnoha případech byla VZHLEDEM K DANÝM PODMÍNKÁM nepochybně politicky, hospodářsky, morálně a lidsky úspěšnější než naše "demokratická" přítomnost.

Pátá kacířská myšlenka: Lépe diktátor silný než slabý. Když už zjistíme, že v daném okamžiku je lépe zvolit otevřenou diktaturu, pak neváhejme využít efektivně její možnosti a nevytvářejme kompromisy tam, kde nikomu nic nepřinesou.

Šestá kacířská myšlenka: Lépe mít diktaturu otevřenou (transparentní), než skrytou (vydávající se za demokracii)
Každá zmanipulovaná demokracie je vlastně "slabou" diktaturou, která většinou nedokáže spojit pozitivně prvky
demokracie a diktatury, ale naopak na tomto kompromisu tratí a je zpravidla hopodářsky i morálně méně úspěšná než by
byla otevřená diktatura.

Slabá diktatura (ať otevřená nebo skrytá) je většinou méně úspěšná, než diktatura silná, která umí uplatnit svou výhodu
koncentrace moci (nemá systémově dispozici k deficitu moci jako demokracie).

Sedmá kacířská myšlenka: Diktatura (reprezentovana diktatorem nebo ELITOU) může lépe zachovat kulturní kontinuitu: dát prostor individualitě jedince i národa, ale zejména prostoru pro uplatněni CELISTVÝCH, TVŮRČÍCH, KULTURNĚ INTEGRÁLNÍCH, NÁRODNĚ CHARAKTERISTICKÝCH a OSOBNĚ GARANTOVANÝCH koncepcí rozvoje a modelů vedení státu.
Koncentrace moci nás vystavuje riziku omylu, ale snižuje riziko nezáživnosti a neprůraznosti kompromisu a riziko ztáty
identity.

Osmá kacířská myšlenka: Národ, který bude na diktaturu připraven a bude znát její filozofii, příčiny, důsledky, klady
a zápory bude jejím příchodem méně zaskočen (s menšími následky), resp. bude umět demokracii kombinovat s prvky
neparticipace/autoritativního systému tak, aby diktatura nemusela být nastolena, kupříkladu mocenskou skupinou k tomu účelu zcela nevhodnou.

Cesty jsou (zejména pro některé postkomunistické země) jen dvě: Buď si uvědomíme vážnost stavu na domácí,
mezinárodní a globální úrovni a vyhlásíme stav legislativní nouze a poslanci se přestanou hádat o hloupostech a začnou
rozhodovat JAKO JEDEN MUŽ, tedy tak, aby výsledky hlasování nebyly jen nuzným kompromisem, ale cílevědomým
tvůrčím aktem (a jako první opatření, zvláště s přihlédnutím k současné situaci, prudce zvýší pravomoci úzké skupiny
mocných prezidentem počínaje a soudci a představiteli samosprávy konče). Nebo (dřívě či později) budeme muset
konkrétního JEDNOHO MUŽE přijmout do role skutečného diktátora.

Jak bylo řečeno, variant spojeni prvků demokracie a diktatury je nepřeberné množství. Jako nejschůdnější cestu vidím
posílení samosprávy zejména na úrovní obcí a městských částí, a to až na úroveň možnosti vytvářet si některé typy
zákonů "na míru". Silné obce si následně vynutí změny na centrální úrovni. Silné obce také nejlépe zabezpečí výchovu
obyvatelstva k demokracii, která je v současnosti minimální. Silné obce také nejlépe přerozdělí majetek, jehož většinu
samy vyprodukovaly.

Anebo se snad český národ pět minut po dvanácté probudí a začne se chovat jako společenství demokraticky uvažujících
a ochotně se angažujících občanů? Vůbec nic tomu zatím nenasvědčuje. Dokonce i "studentský předvoj" oplývá nanejvýš
neznalostí, neinformovaností a neochotou pohnout prstem v čemkoliv, co by se přímo netýkalo vlastní kariéry. České
hospodářství je již dnes silně fašizováno. Je tvořeno plantážnickými supermarkety živícími pražské menažmenty na úkor
tisíců vyhladovělých námezdních otroků, velkými podniky pod kontrolou státu a jeho (nebo jím nastrčených) zlodějských
menažmentů, dokonale profízlovanými monopoly sdírajícími z obyvatelstva kůži nesmyslnými cenami (opět ve prospěch
statisícových platů pražských lumpů s bílými límečky), sítí zkorumpovaných podnikatelských hajzlíků, notářů, starostů,
úředníků, stranických funkcionářů tvořících nepolapitelnou bezhlavou chobotnici korupčních vztahů, mafiemi východní
provenience, bankami a kampeličkami, založenými již od svého počátku s cílem přečerpávat peníze do kapes mafiánsko-
estébácké sítě, a mlékařskými a zbrojařskými lobby bez páteře
Kdyby byl český národ po roce 89 skutečně svoboden (a ne manipulován), věřím, že by dokázal lépe využít demokratického rámce ve svůj prospěch a pro blaho planety. Dnes jsem na pochybách, zda TAHLE demokracie někam vede. U národů, jakými je např. Bulharsko a Rusko vůbec nepochybuji, že demokratický systém uvrhnul tyto země do zmatku, materiální a duchovní bídy a vede k jejich morálnímu úpadku.

Budoucnost jíž nad naší demokracií zlomila hůl, čím dříve si to přiznáme, tím lépe. Nejde samozřejmě o to demokracii za každou cenu svrhnout, ale oživit ji vytvořením prostoru pro autoritativní zásah. Pokud ovšem bude fašizace společnosti pokračovat, najděme si svého "diktátora" dříve, než nám nějakého najdou ONI, a nebo než se naše hospodářství definitivně zhroutí.

Darius Nosreti, Ostrava, 21. 7. 2002

Deset let po listopadu: Omezme moc české politické oligarchie

Vít Novotný

Převzato z BRITSKYCH LISTU


Deset let po svrzeni komunistickeho systemu je politicka moc v Cesku koncentrovana v rukou oligarchie politickych
profesionalu. Tato skutecnost je jednim z duvodu soucasneho znechuceni politikou. Misto moralne rozhorcenych vyzev
k odstoupeni vsech vedoucich politiku, pred nekolika dny prezentovanych nekolika byvalymi studentskymi vudci, se
pokusim nastinit nedostatek omezeni vlady ceske politicke oligarchie. Nemyslim, ze bychom nutne meli menit politicke
predstavitele. Prichod novych lidi do vysoke politiky, treba i byvalych studentskych vudcu, by nemusel nic vyresit.
Nikdo nezaruci, ze nove prisedsi by byli lepsimi politiky nez ti soucasni.


Vhodnejsi by bylo prinutit soucasne politiky k tomu, aby si stanovili pravidla omezeni vlastni moci. To by dalo obcanum
jistotu, ze jakakoliv budouci vlada, treba i slozena ze zcela nemoralnich jedincu, by nemohla prekrocit jiste hranice dane
zakonem. Zvlaste se soustredim na ochranu statni spravy pred politickymi zasahy. Prijeti zakona o statni sluzbe by bylo
jednim z nezbytnych limitu toho, kam az si politikove dovoli jit ve sve expanzi do sfery autonomie statu. Vysledkem by
byl politicky system, ktery by byl stabilnejsi a vice v souladu s verejnym zajmem.

Liberální demokracie a omezení politické moci


Stav, kdy politicka moc je v rukou omezene skupiny volenych predstavitelu, je zakladnim rysem vsech liberalnich
demokracii. Jsou zalozeny na rozhodovani volicu o tom, koho z kandidatu poverit reprezentaci jejich zajmu na ohranicene
casove obdobi. Liberalni demokracie maji vsak zabudovane mechanismy jak zabranit tomu, aby zvoleni predstavitele
vladli pouze ve vlastni prospech, tedy aby zvratili demokracii, "vladu mnohych", v oligarchii, "vladu mala". Mezi
mechanismy omezujicimi moc zastupitelu patri, mimo jine, media, listiny zakladnich svobod a institucionalni deleni mezi
ruznymi skupinami politiku. Rozdeleni " politicke tridy" jsou mnohá, napriklad politicke strany, horni parlamentni
komory, ustavni soudy ci vertikalni deleni moci do federalnich ci regionalnich jednotek. (1)

Dalsim nastrojem obrany spolecnosti pred prilisnou moci zastupitelu jsou zakony o statnich zamestnancich, ktere snizuji
moznosti politiku zasahovat do personalniho slozeni, a tim i do chodu statnich byrokracii. Nemeni skutecnost, ze statni
sprava je podrizena vlade, ale davaji statni sprave autonomii. Statni sprava sama reguluje jmenovani a prubeh sluzebniho
postupu uredniku. Krome nejvyssich postu, dosazovanych na zaklade voleb, tak zakon znemoznuje politicke zasahy do
personalniho slozeni byrokracii.(2)

Nedostatek omezení moci politiků v české demokracii

Ceska demokracie se lisi od svych zapadnich sester absenci nekterych z techto kontrolnich mechanismu. V dusledku toho
je moc je soustredena v prilis uzke skupine vedoucich politiku. Rada kontrolnich sil jiste jiz existuje. Budiz pricteno
k dobru ceskym (a ceskoslovenskym) zastupitelum, ze v poslednich deseti letech se rozhodli nebranit vzniku ci zavest
mnoha omezeni sve vlastni moci. Existuji tedy nezavisla (nekdy castecne nezavisla) celostatni i mistni media, obcany
volena a na statu pravne nezavisla mistni zastupitelstva, Listina zakladnich prav a svobod, Senat a Ustavni soud. V roce
1991 predseda Obcanskeho fora Vaclav Klaus zalozil Obcanskou demokratickou stranu, rozstepil tak OF a ucinil tak
spravny krok smerem k politickemu pluralismu. Existujici mechanismy kontroly politicke moci nesporne prinaseji
vysledky; bylo by velmi obtizne predstavit si, jak v Cesku spravedlive vladne vlada neomezena sdelovacimi prostredky
ci zajmy mest a obci.

S vytvorenim ODS byl vsak take posilen trend utuzovani stranickych hierarchii, ve kterych rozhoduji vrcholni stranicti
funkcionari, voleni pouze hrstkou svych stranickych druhu. Protoze strany vybiraji kandidaty do voleb, jen nevelka
skupina lidi predurcuje, kdo bude v zemi ci v obci vladnout po ctyri roky. Pri male velikosti ceskych politickych stran je
tato vylucnost personalniho rozhodovani v politice zvlast zavazna. Neprimo je tak samozrejme ovlivnovana i sama
politicka agenda.

S vyjimkou Senatu vznikly instituce, jejichz ukolem je kompenzovat bezne nedostatky demokratickeho rozhodovani,
do roku 1993. Od te doby cesti politicti predstavitele uspesne vzdoruji zavedeni dalsich nastroju omezujicich jejich moc.
Jeste na zacatku devadesatych let odmitli soudni prezkoumani privatizacnich rozhodnuti, ktera tak zustala vylucne v rukou
vladnoucich politickych spicek. Po vetsi cast devadesatych let dosazovali sve stranicke kolegy do vedeni mnoha statnich
a polostatnich podniku a instituci, vcetne bank a zdravotnich pojistoven. (3) Clenove parlamentu si ustavne pojistili
dozivotni betzrestnost a odmitaji navrhy na jeji omezeni. Nesouhlasi s projasnenim verejnosti nesrozumitelneho
a zneuzivaneho systemu osobnich odmen. Cesti politici az dosud vzdorovali prijeti zakona o statnich zamestnancich
a zakona o referendu. Prijali zakony diskriminujici v mistnich volbach nezavisle kandidaty a nezavisla sdruzeni vuci
politickym stranam. Odmitli vykon volebniho prava ceskym obcanum pobyvajicim v zahranici jako jsou studenti, vedci
a pracovnici velvyslanectvi; volby zahranicnich obcanu sice nelze povazovat za specialni kontrolni nastroj, ale vylouce
ni casti obcanu z voleb zvysuje sance politiku, ze prekvapiva volicska rozhodnuti je nevyhodi ze sedel.

Je jiste pravda, ze politici v zadne demokracii nemaji radi mechanismy omezujici jejich moc, protoze ty berou rozhodovani
z jejich rukou a snizuji predvidatelnost rozhodovani ve verejne sfere.Vetsinou se vsak najde politicka sila, zacaste
opozicni, ktera si uvedomi, ze je v jejim vlastnim zajmu omezit moznosti soucasne vlady, anebo ma ideologicky zajem
zavest urcitou limitujici instituci do politickeho systemu. Tak napriklad po volebni porazce v roce 1911 britska
Konzervativni strana prosazovala institut referenda pote, co byly omezeny pravomoce Snemovny lordu a znacne posilena
Dolni snemovna. (4) Dnes je referendum nastrojem k rozhodovani o dulezitych otazkach v britske politice, jako byl vstup
do Evropske unie. Regionalni referenda se konala v otazkach ustaveni skotskeho parlamentu a jeho pravomoci menit
vysku dani, ustaveni velskeho shromazdeni, zavedeni primych voleb starosty Londyna, ci schvaleni severoirske
Velkopatecni dohody.

Cesky Senat tak byl v roce 1996 poprve zvolen jen diky tomu, ze vetsina politickych stran pochopila, ze Senat skyta
moznosti dalsiho umisteni politiku ve vysokych postech. Tento sobecky motiv k ustaveni ceske Horni komory nikterak
neubira na jeji vyznamne funkci mirneni neuvazenych rozhodnuti Poslanecke snemovny. Nekteri cesti politici
z vnitrokoalicni opozice proti ODS i z parlamentni opozice se nesmirili s nekterymi problemy ceske demokracie
a v prubehu devadesatych let prosazovali ustaveni kontrolnich instituci, zatim bohuzel bez uspechu. Koalicni opozice
casto nenasla dostatek politickych spojencu, parlamentni opozice byla v rozkladu a neschopna se shodnout na spolecnem
hlasovani proti vlade.

Predchozi odstavce zni jako vycet stiznosti, a nekdo by mohl namitnout, ze neopravnenych, vzhledem k mladi ceske
demokracie. Berme ovsem v uvahu, ze dalsi post-komunisticke zeme si vedly lepe. Nejenom Polsko, ale i napriklad
Bosna a Hercegovina ci Chorvatsko napriklad umoznuji svym zahranicnim obcanum volit ze zahranici (to pomijim
sousedy Ceska Nemecko a Rakousko, jejichz zahranicni obcane take mohou korespondencni metodou volit
v parlamentnich volbach).

Zákon o státní službě

Za normalnich okolnosti je jednou z funkci zakonu o statni sluzbe omezeni moznosti politiku vymenovat po nastupu
do vlady uredniky na ruznych urovnich statu podle kriterii politicke loajality, nikoliv podle odbornosti. Soucasny stav
v Cesku ma vsechny mozne negativni rysy neexistence zakona o statni sluzbe.


* Vyssi urednici nemaji jistotu, ze nova vlada ci novy ministr je po pripadne zmene vlady nevymeni podle stranickeho
klice. V dusledku toho je porusena kontinuita vykonu statni spravy a zhorsena jeji kvalita.
* Statni urednici nemaji dostatek vzdelani a az dosud neexistovala koncepce, jak jim toto vzdelani poskytnout. Platy jsou
nizke. Ambiciozni lide proto odmitaji vstoupit do statnich sluzeb, a pokud se stanou statnimi zamestnanci, brzo odchazeji.
* Dusledkem velke cirkulace uredniku je i sklon ke korupci. Kratky pobyt v urcite pozici nutne svadi k tomu, aby dotycny
vytezil ze sve prace maximum pro sebe.
* Politicky jmenovani urednici se nezridka stavaji kandidaty svych stran v mistnich ci parlamentnich volbach, coz
zpochybnuje v ocich verejnosti jejich nezavislost.
* Jeden z dusledku je i soucasne zaostavani za zadoucim tempem priprav na clenstvi v Evropske unii.
* Celkovy obraz je jeste zhorsen vysokou centralizaci rozhodovani v zemi. Pres proklamovany cil vsech ceskych vlad
po roce 1992, totiz profesionalizovat statni spravu, zvysit jeji prestiz a zkvalitnit sluzby statu obcanum pusobi soucasny
system politicke kontroly statni byrokracie proti temto papirovym deklaracim.


Jiné postkomunistické země

Absence zakona o statni sluzbe v Cesku vynika zvlaste, podivame-li se do dalsich post-komunistickych zemi. Madarsko
prijalo zakon o statni slube jiz v roce 1992. Zakon stanovuje podminky prijeti uchazecu do statni spravy a proceduru
vyberoveho rizeni. Vyznamne prispel ke stabilite ve statni byrokracii. Madarsko je i proto na spici kandidatu vstupu
do EU. I dalsi post-komunisticke zeme si uvedomily vyznam zakonu stabilizujicich pomery ve statni sprave a prijaly
potrebne zakony. Lotyssko v roce 1994, Litva v roce 1995, Polsko v roce 1996. (5) Tyto zakony maji sice sve
nedostatky a nekde se i pripravuji jejich novely, ale pristup vlad zminenych zemi se vyznacuje tim, ze si uvedomuji
nevyhnutelnost zvlastni pravni regulace postupu ve statnich byrokraciich.

Slovensko, stejne jako Cesko, zakon o statni sluzbe stale nema. Jeden z duvodu je spolecna minulost obou zemi.
Slovensko sdili dedictvi dvaceti let ceskoslovenske normalizace, ktera monopolizovala verejne rozhodovani do sfery
Ustredniho vyboru KSC, napojeneho pupecni snurou na Moskvu. Slovensky politicky system je proto do znacne miry
odrazem ceskeho. Ma oproti ceskemu nektere prednosti, jako je institut referenda, nektere nepriznive jevy jsou v nem
naopak zesileny. Krome stejne nemoznosti voleb ze zahranici pro slovenske obcany neni snad lepsiho prikladu, nez je
neexistence zakona o statni sluzbe v obou zemich. Dnesni stav ve statni sprave v Cesku a na Slovensku je ukazkou
nepatricnych politickych zasahu do autonomie statu.

Česko-slovenský postkomunismus

Stav, kdy politicky vitez urcuje slozeni vyssi urednicke vrstvy, vznikl v prvnich mesicich po listopadu 1989. Obcanske
forum, Verejnost proti nasili a jejich naslednicke strany se staly dedici tradice nadmerne politicke kontroly nad statem. Ta
vznikla jiz v prvni republice a byla zesilena ad absurdum v dobe komunistickeho rezimu, v duchu Marxova vyroku, ze
stat je nastrojem vladnouci tridy k potlaceni ostatnich trid. Komunisticka strana Ceskoslovenska v druhe polovine
ctyricatych let zcela ovladla verejnou spravu na vsech urovnich; po roce 1970 formalizovala svoji nadvladu nad statem
vypracovanim takzvane nomenklatury, (6) podle niz stranicke organy od centralni az po mistni uroven potvrzovaly
vedouci osoby pracujici ve statnim aparatu, v prumyslovych podnicich a dalsich institucich.

Obcanske forum (na Slovensku Verejnost proti nasili) po roce 1989 prevzalo praxi politicke kontroly nad obsazovanim
urednickych funkci. Jiz od kulatych stolu na ruzne urovni, ktere se konaly od konce roku 1989, prichazeli zastupci OF
a drive existujicich nekomunistickych stran do pozic na ministerstvech a v tehdejsich narodnich vyborech. Tyto revolucni
kroky, vcetne zruseni krajskych narodnich vyboru, vedly v podstate k nastoleni nove, neformalni nomenklatury, ve ktere
zajemci o praci na vysokych postech ve statni sprave museli mit souhlas nektere z vladnich stran, prestoze po formalni
strance rozhodovaly vyberove komise na zaklade profesionalnich schopnosti uchazecu. Za slib blizke prosperity privrelo
ceske obcanstvo oci a nechalo byvalym vladnim stranam, prevazne pak ODS, volnou ruku pri ovladnuti statni spravy.
Pres snahy ODA Klausovy vlady nekolikrat odmitly prijmout prislusny zakon.(7) ODA ovsem prilis neuspela v obsazeni
statni spravy svymi lidmi.

Vysoka politizace statni spravy trva dodnes. Rada konkursnich rizeni, vypisovana po poslednich volbach socialne-
demokratickou vladou na posty prednostu okresnich uradu, ma zrejme za cil vyrovnat tezkou prevahu, kterou na okresnich
uradech ziskaly behem sve vlady byvale koalicni strany. Uchazec o misto prednosty nemel bez prislusneho stranickeho
sponsorstvi zadnou sanci. Podobne to bylo u ministerstev, jak na centralni urovni, tak v regionalnich pobockach. Ani
jeden z ministru vnitra bohuzel nikdy nezverejnil napriklad seznam stranickych prislusnosti prednostu Okresnich uradu,
aby se vyse uvedena tvrzeni dala dolozit presnymi cisly.

Stabilne vysoka pozice ODS v pruzkumech volicskych preferenci je zrejme zpusobena i tim, ze strana si za 5 let svoji
vlady mezi lety 1992 az 1997 vytvorila silne zazemi ve statni sprave a samosprave na vsech urovnich. V dusledku toho
muze cerpat informace z vlady a z parlamentu, a ma pristup k centralnim organum, ktere rozdeluji penize na mistni
projekty.

Praktiky pri obsazovani postu ve statni sprave v Cesku jsou stale mirnejsi, nez tomu doposud bylo na Slovensku.
Po svem zvoleni na podzim 1998 provedla ve statni sprave Dzurindova vlada cistku. Vymenila vsech 79 prednostu
okresnich uradu, vsech osm sefu krajskych uradu, a deset velvyslancu. Ministr kultury Knazko vymenil v podstate cele
ministerstvo kultury.(8) Vladu Slovenske demokraticke koalice omlouva pouze stejne nesmlouvavy postup predchazejici
Meciarovy vlady. Zda se, ze politizace slovenske statni spravy je jeste vetsi nez u spravy ceske.

V obou zemich pretrvava statni aparat, ktery je v zajeti politickych zajmu. Vedouci politici nemaji ani zajem sledovat
a omezovat rust byrokracie, protoze to by zmensilo pole jejich pusobnosti. Mensi statni aparat take znamena mene
moznosti rozdelovat posty, bez ohledu na ideologii politicke strany, ktera je prave u vlady. Komuniste meli k zajisteni
obcanske podpory’ krome systemu nomenklatury tajnou policii, propagandu, moznost vyhodit kohokoliv z prace,
a Sovetsky svaz za zady. Postkomunisticti politici si vypomahaji aspon personalni kontrolou byrokracie.

Teze zákona o státní službě

Presto se blyska na casy. Zda se, ze soucasna socialne-demokraticka vlada je prvni ceskou vladou, ktera to mysli
s depolitizaci statni spravy vazne. Nejen, ze si dala predlozeni zakona o statni sluzbe do programoveho prohlaseni - to
ucinily, bez naslednych konkretnich kroku, i koalicni vlady v letech 1992 a 1996. Dzurindova vlada na Slovensku se ani
nenamahala takovy umysl v programovem prohlaseni deklarovat, ale nyni priznava, pod tlakem EU, nutnost zakon
o statni sluzbe prijmout. (9) Zemanova vlada nedavno schvalila teze zakona o sluzbe obcanskych statnich zamestnancu.
Postoupila tak o krok dal: predchazejici kabinety sice o zakonu mluvily, ale pripravene navrhy vzdy zamitly.

Je mozne namitnout, ze socialni demokracie si dosud pocinala stejne bezohledne a mozna bezostysneji nez predchazejici
vlady pri obsazovani ruznych postu svymi cleny a sympatizanty. Socialni demokrate nebyli u moci po padesat let;
pri obsazovani statni spravy a ruznych podniku v devadesatych letech si navic ani neskrtli. Nyni se tedy snazi dohnat,
co "zameskali", a potom dostát svemu programovemu prohlaseni. Je to cynicky pristup, vzhledem k realiim ceske politiky
vsak stale lepsi nez dalsi odkladani zakona o statni sluzbe na neurcito.

Teze zakona, jenz se plnym nazvem jmenuje Zakon o sluzbe obcanskych statnich zamestnancu, se nachazeji na
http://www.mpsv.cz/scripts/1aktuality/obcanska_sluzba/default.asp spolu s tezemi Zakona o odmenovani techto
zamestnancu a dalsich zamestnancu ministerstev nebo jinych spravnich uradu. Hodny zminky je fakt, ze vlada zverejnuje
teze zakona na Internetu, navic ne hotoveho navrhu ale teprve zakladnich myslenek, takze verejnost se verejnost se muze
vcas vyjadrit. Na internetu http://www.mvcr.cz jsou i dokumenty vztahujici se k dalsim aspektum reformy verejne
spravy. V tomto ohledu se Zemanova vlada - ktera pokracuje v trendu nastolenem vladou Tosovskeho - jasne skvi
ve srovnani s uzavrenosti a tajnustkarstvim Klausovych kabinetu, ktere, podle vyjadreni byvaleho mluvciho vlady
Mlynare, sice mely internetove stranky k dispozici, nikoliv vsak pro verejnost.(10)

Teze zakona se vztahuji na zamestnance ministerstev od vrchnich reditelu dolu a na diplomacii. Nevztahuji se na policii,
armadu, vezenskou sluzbu, atd. Hlavni myslenkou zakona je poskytnout zamestancum ministerstev nezavislost
na panujici politicke moci. Zakon by mel oddelit nejvyssi posty v ustrednich uradech" ministry a jejich namestky" jako
mista obsazovana na zaklade vysledku voleb, od vsech hierarchicky nizsich urednickych postu, obsazovanych
jmenovanim. Statni sluzba by mela byt ustredne rizena Uradem pro obcanskou statni sluzbu. Teze davaji v rade pripadu
varianty mozne podoby zakona, coz jiste podporuje verejnou diskusi.

Podle mistopredsedy vlady Spidly http://www.vlada.cz/vlada/tiskove/tiskkonf/rok1999/tk140799.asc.htm teze ukladaji
urednikum nektere povinnosti, jako je mlcenlivost, nestrannost a zakaz podnikani. (Az doposud byl zakaz podnikani
v kompetenci jednotlivych ministru). Jednou z kompenzaci omezeni svobody individualnich uredniku by mela byt
definitiva, udelena na zaklade zkousky. Na vsechna vyssi mista by mala byt vypsana povinna vyberova rizeni. Dalsi
detaily si zajemce muze nalezt na vyse zminene internetove strance Ministerstva prace a socialnich veci.

Nedostatek tezi zakona je v jeho omezenem dosahu. Teze neresi postaveni uredniku mistni a budouci krajske samospravy
(11) a pozice ve statnich a polostatnich podnicich a bankach. Ponechavaji take otevrenou otazku, zda by se zakon mel
vztahovat take na prednosty okresnich uradu. Teze rikaji, ze funkce prednosty okresniho uradu byla as doposud
obsazovana vladou a ze tedy jde funkci politickou. To je pravda, prestoze az doposud vlady vytvarely zdani, ze vyberova
rizeni na mista prednostu jsou nestranna a objektivni. Jsou dve moznosti, jak dale postupovat. Bud jednoznacne vyhlasit,
ze prednosta Okresniho uradu je jmenovan vladou na zaklade vysledku celostatnich voleb, nebo zprisnit kriteria
vyberoveho rizeni a tak vyloucit jakykoliv politicky vliv na jmenovani prednostu. Bylo by vsak nestastne dale pokracovat
v praxi, kdy teoreticky je prednosta jmenovan bez ohledu na jeho politicke sympatie, ty jsou vsak v praxi rozhodujici.
Tato debata bude ovsem zbytecna, uskutecni-li se soucasne navrhy na ruseni okrsnich uradu po ustaveni kraju.

Prinosem prijeti zakona i v omezenem rozsahu by vsak bylo zavedeni pravidel do jmenovani a sluzebniho postupu
uredniku statni spravy. Na rozdeleni urednickych mist na jednoznacne politicka a jednoznacne nepoliticka ceka ceska
statni sprava uz deset let. I kdyz politicke vlivy na jmenovani nepolitickych uredniku nebude zrejme mozne vyloucit ani
po pripadnem prijeti zakona, bude aspon ucinen krok k dalsi pravni regulaci statni sluzby. Na regulaci jmenovani
do statnich a polostatnich podniku a do mistnich uradu si zrejme budeme muset jeste pockat. Doufejme take, ze sdelovaci
prosredky si budou vsimat jmenovani do vsech verejnych funkci vice nez tak cinily v prvni polovine devadesatych let.


Zakon o statni sluzbe a zmena volebniho systemu

Uzavreni Smlouvy o vytvoreni stabilniho politickeho prostredi v Ceské republice mezi CSSD a ODS (opozicni smlouvy)
po lonskych parlamentnich volbach nadale zhorsilo dopady neexistence zakona o statni sluzbe. Je priznacne, ze opozicni
smlouva neobsahuje ani zminku o prijeti tohoto zakona, jehoz prijeti by Cesku zrejme dalo vice stability nez zmena
volebniho systemu. Jednim z nepsanych clanku opozicni smlouvy je totiz rozdeleni moci ve statni sprave a ve statem
ovladanych podnicich mezi CSSD a ODS.

Pripadne zesileni vetsinovych prvku volebniho systemu do dolni komory, o kterem se nyni diskutuje, by prohloubilo
zapory soucasneho stavu. Dokud o obsazovani mist ve statni sprave rozhoduje jakakoliv koalice, byt podle politickych
kriterii, nadmerna politizace je zmirnena vzajemnou konkurenci koalicnich (nebo smluvne opozicnich) stran. Ovsem
za situace, kdy u moci by byla vetsinova vlada jedine strany" coz je zadouci vysledek volebnich systemu se silnymi
vetsinovymi prvky" nebylo by nikoho, kdo by mohl zastavit pretvoreni statu ve vladu jedne strany od okresnich uradu
po ministerstva a od nemocnic s podilem statniho vlastnictvi po banky a uhelne doly. Po par letech takove vlady by
prislusna politicka strana mohla mit pod palcem nejen statni urady, ale i sdelovaci prostredky. Pro necleny teto strany by
zivot v zemi nebyl prilis prijemny.

Prava politicka stabilita spociva tedy v nastaveni limitu cinnosti profesionalnich politiku. Obcane a sdelovaci prostredky se
svym tlakem musi zasadit o to, aby takove limity byly ustaveny co nejdrive. Konkretne, meli by podporovat ty politicke
strany, ktere se stavi za prijeti dalsich omezeni. Spolehani se na tlak Evropske unie je zhoubne, protoze podporuje
domneni, ze maly cesky obcan stejne nic neovlivni.

Vymena soucasne politicke garnitury nepomuze, protoze nova politicka oligarchie muze byt jeste horsi: nejde o osobni
kvality politiku, ale o funkcnost systemu. Pri existenci dostatecnych ustavnich omezeni moci se vsak muzeme spolehnout,
ze ani mnohonasobne predcasne volby ci politicke krize neohrozi demokracii a spravedlnost pri jednani s urady.

Odkazy


1. Adonis A. a G. Mulgan. 1994. 'Back to Greece: the scope for direct democracy'. Demos No.3,
24-31
2. Kostecka J. 1992. Reforma statni sluzby a jeji ustavni zakotveni’. Pravnik 131, 8: 661-676
3. Respekt 36/1998 a 7/1999; Lidove noviny (Ekonomika) 14. rijna 1998; Lidove noviny (Zdravi)
27.rijna 1998
4. Adonis a Mulgan, 1994
5. Synnerstrom S. 1999. Civil service development in Central and Eastern Europe, Public
Management Forum 5, 2: 1, 3 a 9; Hazafi Z. a Z.Czoma. 1999. Civil service reform in Hungary,
Public Management Forum 5, 2: 6-7
6. Kostecka, 1992
7. Jiru J. 1999. Zakon o statni sluzbe: odmitany sirotek, Mlada fronta Dnes, 3.listopadu
8. Mlada fronta Dnes, 19.listopadu 1998
9. Henderson K. 1999. Problems of democratic consolidation in the Slovak Republic’. Budapest
Papers on Democratic Transition No.252
10. Obec a finance (Priloha) 2/1998
11. Podobna vytka byla vyrcena uz k drive vypracovanym navrhum. Viz napriklad Kostecka J. 1995.
Zamestnanci uzemnich samospravnych celku’. Moderni obec 1, 2: 48-49