SLOVNÍČEK DEMOKRACIE
---------------------------------------------------------------------

Jak vypadá ideální stát? Odkud hrozí skrytá nebezpečí pro dnešní společnost? Siegfried Hagl analyzuje historický vývoj i současnost a dochází k šokujícímu závěru, že ,,společenská smlouva", která je základem našeho soužití, se možná brzy stane iluzí. Bezohledný kapitalismus a organizovaný zločin se začínají prosazovat globálně, o člověka už dávno nejde.

KONEC SPOLEČENSKÉ SMLOUVY


Historický vývoj často probíhá v cyklech, a to, co dnes platí za správné, se zítra zavrhne, aby se toho po delší době opět někdo ujal. Tak se např. mění názory na optimální formu vlády.

SELHÁNÍ ŘECKÉ DEMOKRACIE

Od dob antiky byla správní forma státu po dlouhá staletí zpochybňována jen výjimečně. Jakémukoli společenství musel vládnout císař, král, vojevůdce, kníže, tedy monarcha. Jiné formy vlády ztroskotaly už starověku.

Athénská demokracie, založena roku 510 před Kristem, trvala ani ne dvě století, přičemž byla ještě přerušena zřízením oligarchie (tj. diktatury malé skupiny lidí, asi r. 411 př. Kr.) a panováním "třiceti tyranů" (r. 404 - 403 př. Kr.). Za éry Perikla (500 - 429 př. Kr.) zaznamenala velký rozkvět. Tento demagog dovedl mistrovsky manipulovat kolísavými voliči - lidem, jehož jádro tvořili nevzdělanci, analfabeti. Z peněz athénského námořního spolku vznikaly pod Periklovou záštitou nádherné stavby, Athéňané žili v luxusu ze státních subvencí, které zajišťovala práce otroků, cizinců i spojenců. Kdo začal Athénám konkurovat (ostrov Aegina), nebo kdo chtěl opustit "ochranné" společenství athénského námořního spolku (např. ostrov Samos), byl podroben násilím, města pobořena a flotila zabavena. Stejně bojovní jako kolísaví Athéňané riskovali v průběhu války proti Spartě ještě lehkomyslná loupežná tažení, např. proti Sicílii, která skončila katastrofou (431 - 404 př. Kr.). Své síly rozdrobili ve stranických svárech a zruinovali svůj městský stát v bratrovražedné válce se Spartou (Peloponéské války, 431 - 404 př. Kr.). Hrdí Řekové, filozofická a umělecká elita Evropy, sklouzli v Athénách až k těm nejhorším projevům demokracie, a kdysi zdánlivě neporazitelná vojenská moc autokratické Sparty ztroskotala na své vlastní nespravedlnosti a krutosti. Tak mohlo dojít k tomu, že vysoká kultura Řeků podlehla r. 337 př. Kr. civilizačně primitivním Makedoncům.

SELHÁNÍ ŘÍMSKÉ REPUBLIKY

Římská republika, která r. 510 př. Kr. vystřídala v Itálii nenáviděné království, trvala déle a byla úspěšnější než demokracie řecká. Republikou však otřásly trvalé spory mezi patricii a plebejci a také povstání otroků (např. v letech 136 - 132 př. Kr.). Velké povstání gladiátorů a otroků pod vedením Spartaka (73 - 71 př. Kr.) přivedlo říši dokonce na pokraj katastrofy. Po zničení Kartága (146 př. Kr.) došlo konečně na sociální reformy, ty však byly opět zeslabeny odporem patricijů ovládajících senát. Jejich nespokojenost tak pomohla populistickým vojevůdcům kontrolovat tento kdysi svrchovaný orgán moci. Po zavraždění Caesara (r. 44 př. Kr.) a následující občanské válce se stává jediným vládcem Octavianus (čestný titul Augustus tj. vznešený, 63 př. - 14 po Kr.) a Řím císařskou říší. Jako císařství dosahuje impérium svého nejvyššího lesku a největšího rozmachu. Republika ztroskotala po čtyřech staletích expanzních válek, ať už některé z nich považujeme za spravedlivé nebo nespravedlivé.

HLEDÁNÍ IDEÁLNÍHO STÁTU

Takřka v každé době usilovali filozofové o dosažení ideálního státu. Platón (427 - 347 př. Kr.), Augustin (354 - 430), Campanella (1568 - 1639), William Morris (834 - 896) a řada dalších.

První vystěhovalci do Severní Ameriky, které z Evropy vyhnala náboženská nesnášenlivost, chtěli uvést do praxe Utopii Thomase Moora (1478 - 1535) nebo Novou Atlantidu Francise Bacona (1561 - 1626). V jejich nově založených obcích však udával tón náboženský fanatismus.

V 17. a 18. století se monarchové ukázali jako neschopní rozpoznat znamení doby. Například Francie, absolutistické království, nejbohatší země Evropy, se ochuzovala náklady na velkolepé slavnosti ve Versailles a nesmyslnými válkami na Rýně. Ztrácela bohaté kolonie kvůli korupci a hlouposti zodpovědných činitelů, zanedbávala svou flotilu. Nikdo nepoznal, že se právě rozhoduje o tom, zda svět budoucnosti bude mluvit francouzsky nebo anglicky. Nedbalost, kterou nedokázal napravit ani Napoleon. Také Anglie ztratila své nejvýhodnější državy v zámoří (Severní Amerika) kvůli úzkoprsé paličatosti svého krále.

Monarchistické vládní formy - v praxi často fungující jako čirá libovůle - ukázaly příliš mnoho slabosti, křesťanská etika selhala a tak nové ideje osvícenských filozofů o státním uspořádání získávaly stále větší uznání. Americká Deklarace nezávislosti je založena na teorii osvícenství, taktéž ústavy většiny moderních státu nebo Charta OSN.

Vedle státoprávních principů jako je rozdělení moci (Montesquieu, 1689 - 1755), občanské svobody, rovnost před zákonem atd., jež jsou v dnešních ústavách samozřejmostí, byla přijata také "společenská smlouva", kterou propagoval Rousseau (1712 - 1778) střízlivým konstatováním: ,,Mezi slabým a silným je svoboda, která utlačuje, a zákon, který osvobozuje."

S tímto novým chápaním státu se prosazovaly také sociání požadavky. Politické třenice 19. a 20. století byly poznamenány mnoha konfrontacemi mezi kapitálem a prací. V průmyslových zemích se přitom omezila počáteční převaha vlastníků kapitálu a byl vydobyt minimální sociální standard, jehož celosvětové prosazování by mělo být v současnosti jedním z nejnaléhavějších úkolů OSN.

TURBOKAPITALISMUS A ORGANIZOVANÝ ZLOČIN

V době studené války stály proti sobě nejen dva po zuby ozbrojené vojenské bloky, ale především dvě ideologie - kapitalismus a socialismus. Socialismus byl nadějí chudých a utlačovaných, kteří očekávali spravedlivější, tedy sociání světový řád. Marxe, Engelse i Lenina četl celý svět a sociálním smýšlením ovlivňované strany a skupiny v západních průmyslových zemí si vynutily umírněnější formu kapitalismu bez brutálního zneužívání zaměstnanců, jak tomu bylo v 18. a 19. století.

Po zhroucení socialistického bloku, na počátku 21. století dostává "turbokapitalismus" opět zelenou, boj o zdroje a odbytové trhy nabývá nových forem. "Společenská smlouva" jako by už byla vypovězena a prosazuje se "svoboda, která utlačuje". Ve Společenství nezávislých států je státní moc v mnoha oblastech ovlivňována organizovaným zločinem, v rozvojových zemích nelze bez korupce téměř ničeho dosáhnout. V průmyslových zemích, které jsou ještě do určité míry fungujícími právními státy, se stále zřetelněji projevuje úpadek dobrých mravů. Světové koncerny falšují bilance, uznávané podniky se podílejí na ilegálním obchodu se zbraněmi, obcházejí vývozní zákazy, podporují pašování cigaret, zatajují daně. Politiky i úředníky je možné podplatit i vydírat, hranice mezi hospodářskou kriminalitou a organizovaným zločinem mizí. Jak tvrdí Jean Ziegler: ,,Organizovaný zločin je nejvyšším stádiem kapitalismu.Tam, kde vládne diktát racionality zboží a neoliberální zaslepenost, tam je všeobecné blaho, stát i zákon v nejvyšším nebezpečí. Demokratická společnost je okradena o svou obranyschopnost."

Státní úřady naříkají nad prázdnými pokladnami, nelegální prací, nedostatečnou poctivostí při platbě daní, ale nechtějí vidět, že peníze, které jim chybějí na věřejné zakázky, protékají mnoha kanály, které všeobecnému prospěchu neslouží.

MAFIE - NAŠE BUDOCNOST?

Kdo nechce vidět tuto hrozbu, ať si zajede do Palerma. V centru tohoto kdysi překrásného města uvidí, jak mafie město vysává a nechává chátrat. Nechává sice tisíce lidí přežívat, ale bere jim tolik, že chybějí prostředky na udržení potřebné životní úrovně nebo na opravu domů, které by u nás byly chráněny památkovým úřadem.

Jak dlouhá doba nás dělí od takového vývoje? Mezinárodně organizovaní gangsteři, často označovaní jako mafie, hromadí obrovské zisky z ochodu s drogami, zbraněmi a ženami, a uplatňují svůj vliv už dávno. Jsou kapitálově i logisticky lépe vybaveni než např. obávaná Al Káida. O těchto skutečnostech se však veřejnost doví jen výjiměčně. I kdybychom chtěli, nedostaneme se k použitelným informacím. Pokud by si občané uvědomovali plný rozsah kriminální katastrofy, která se, podle mého názoru, na nás valí, došlo by k největším demonstracím všech dob, nikdo z našich kompetentních, ale z mlčících představitelů by nebyl znovu zvolen, protože všechno nasvědčuje tomu, že jsou bezmocní a také, že jsou vydíráni. V každém případě se dívají na renesanci ranného kapitalismu, podkopávání právního státu a šíření organizovaného zločinu jako ochromeni. Zdá se, že nadnárodním institucím a koncernům se tento vývoj hodí, protože časem budou moci vyřadit ze hry základní demokratická práva, právní bezpečnost, vliv státu na hospodářství, práva zaměstnanců, sociální a ekologické normy.

GLORIFIKOVANÁ GLOBALIZACE

Vypadá to, že svoboda hospodářství bez hranic ztratí v budoucnu morální rozměr, tedy sociání zodpovědnost. Jean Ziegler říká: ,,K logice kapitalismu odjakživa patří utlačování a vykořisťování většiny lidí malými, mocnými skupinami. V západní Evropě, o východě našeho kontinentu nemluvě, se stále zřetelněji mísí moc kapitálu s mocí kriminální".

Takzvaný východní blok se svou lživou ideologií stupňoval vykořišťování lidí státem tak, až se zhroutil. Na jeho místo nastoupilo údajně neoliberální hospodářství podle západního vzoru, které v bývalých socialistických zemích umožnilo zločineckým seskupením bezohledně se obohacovat.

Po ztroskotání socialismu údajně v západních zemích neexistuje žádná alternativa k neomezené globalizaci. Nekompromisní soukromý kapitalismus je na nejlepší cestě nakládat lidem další břemena, dokud si protichůdné síly náboženské, politické, ekonomické, ekologické, národní, humánní a sociální nevynutí obrat. Lze jen doufat, že nedojde k revoltám, teroristickým akcím, nebo dokonce k válkám, protože kapitalismus, kterému je k prosazení vlastních cílů vhodný každý prostředek se natrvalo neudrží.

V každodenním zpravodajství je neoliberální ideologie neomezeného hospodářského růstu v rámci údajně nezadržitelné globalizace často glorifikována, už méně se hovoří o jejích nevýhodách. Globalizace však neznamená jen volný oběh peněz a zboží. Umožňuje také zbavovat státy jejich svrchovanosti, vyřazovat právní systémy z činnosti a odbourávat sociální závazky. Nahrává organizovanému zločinu, jehož vliv na politku a justici stále narůstá, jak dokládá Jean Ziegler ve své knize "Barbaři přicházejí".

Dalším důsledkem globalizace je boj o investory, zvláště mezi rozvojovými zeměmi. Největší "šance" mají přitom země s nejnižšími sociálními a ekologickými požedavky. Jestliže budou chtít vlády nižšími daněmi a škrtáním sociálních a charitativních závazků lákat bohaté a zastrašovat chudé, pak se "společenská smlouva" stane iluzí a zodpovědnost státu a podniků za společný rozvoj se zhroutí. To je skutečná "totální svovoda" radikálních příznivců svobodné ekonomiky, ve které se hospodářství rozvíjí bez zábran - bez ohledu na lidi, kterým by mělo sloužit. Globální kapitalismus je pak samoúčelný a řítí se vstříc chaosu.

Siegfried Hagl

Poznámka: OSN tyto problémy identifikovala, vyřešit je však výrazně přispět nedokázala. Generální tajemník Coffi Annan vyznačil směr budoucího vývoje v knize "Crossing the Divide".

In: SVĚT GRÁLU 3/2005

----------------------------------------------
Deset let od zániku Občanského fóra

Dovoluji si navázat na článek předsedy Poslanecké sněmovny P ČR profesora Václava Klause z Mladé fronty Dnes se soboty 21.4.2001, oslavující 10 let vzniku ODS.Dovoluji si to ze dvou důvodů – byl jsem také malou součástí zahájení změn v létech 1989 až 1992 a nelíbil se mi nikdy a nelíbí se mi ani dnes, vláda „vyvolených" politických stran nad lidmi a za druhé – vznik ODS znamenal zánik jiné formy správy věcí veřejných.

Málokdo si dnes uvědomuje, že vznik silných politických stran roztržením Občanského fóra znamenal ukončení zajímavého experimentu – mnohostranného, vědomého a konsenzuálního systému správy věcí veřejných lidmi různých názorů ve velké samosprávné skupině. Nemyslím si, že bylo dobré, ještě před ukončením zkráceného volebního období správy státu širokospektrálním Občanským fórem, vrátit se k silným politickým stranám. Občanům tehdejšího Československa jakýsi typ „nepolitické politiky, uchvátil a líbil se jim. Výsledky voleb v roce 1990 jak na parlamentní, tak na komunální úrovni to potvrdil. Na mnoha nárožích ještě pršelo na plakáty s volebními hesly typu: „Strany jsou pro straníky – Občanské fórum je pro všechny!", „Pojďte s námi do Evropy!" nebo „Nejsme jako Oni!" a lidé byli tlačeni do pozice stejné jako před listopadem 1989. Chceš-li něčeho dosáhnout, vstup do Strany. Vláda odborníků, která vyhrála u voličů v létě 1990 pomalu brala za své a v plné nahotě se objevilo „stranické obsazování vládních křesel" ve vládní krizi v roce 1997 a 98.

Byl jsem účastníkem „rozdělovacích" sněmů OF v roce 1991 a velmi těžko se mi vysvětlovalo v novinách a v obcích, proč se obsah těchto hesel tak rychle ztrácí ještě před ukončením volebního období. Utkvěl mi v paměti citát jednoho z účastníků sněmu v Praze, který na mikrofony prohlásil: „Tak už se rozhodněte, chcete tady stranu nebo demokracii!" Bylo to úsměvné a přitom strašné. Pro mne, jako poslance za OF, bylo rok po ukončení „vlády jedné Strany" strašné slyšet na okresním sněmu OF slova: „Pane poslanče, vaší morální povinností je vstoupit do nové Strany !!!"

Byl jsem poslancem ČNR a vím, že reformy zahájené v tomto prvním období po pádu „Strany" posunul tehdejší Československo nejen do Evropy, ale k opravdové změně lidského myšlení. Tvrdím se vší odpovědností, že právě neexistence Strany byla největším hybným impulzem těchto změn. Současný systém jakéhosi pseudosoupeření „kamenných" politických stran nás od Evropy podle mého názoru spíše vzdaluje. Ukazují na to stále rozdílnější názory na různé oblasti společnosti, ekonomiky a ekologického myšlení mezi námi a evropskými zeměmi. Svět v roce 1992 upozornil na nutnost ekologického chování vlád na summitu v Rio de Janeiru a v ČR prohlašovali zástupci politických stran, že „ekologie je třešničkou na dortu, na který si musíme vydělat". Svět nastoupil cestu k trvale udržitelnému rozvoji a ekologickému chování a v ČR se ekologičtí aktivisté ocitli na seznamu tajnými službami sledovaných aktivit.

Nejde však jen o ekologii. Jde o další občanské aktivity, o kulturu, o sport, o památky o volný čas lidí, tedy o aktivity, které Strany prostě dělat nemohou, pokud se nechtějí chovat jako bývalá KSČ a zavést zpětně Národní frontu. Slyšel jsem na zasedání obecního zastupitelstva neskutečnou větu: „Já jsem pravicový politik a kultura mě nezajímá!" Až tam může dojít politika strany, která vznikla před deseti léty z hnutí, ve kterém se prostě takovýto názor nikdo neodvážil vypustit z úst, aby nevypadal jako barbar. Získal–li stranickou legitimaci, byl na své myšlení dokonce pyšný, zvláště byl-li za tuto Stranu radním. Stejně tak je neskutečné zavádění „trhu s byty" na každém městě rozprodáváním paneláků po bytech lidem, kteří je kupují proto, aby „se jim nezvyšovalo nájemné". Pravicově zaměřené radnice jim však neříkají, že si za svých 100 000,- kupují nebo draží dluh dalších 250 000,- Kč. Když jsem se jednoho pravicového komunálního politika zeptal, proč to lidem neřekne po pravdě, s klidem mi odpověděl, že by přece nikdo takový byt nekoupil. V Občanském fóru prostě takovéto jednání také nebylo možné, protože se tam vedla otevřená debata o tom, jak věci řešit a ne o tom, jak zvítězit ve volbách.

Ano, uznávám, že druhá velká část Občanského fóra – Občanské hnutí - již neexistuje, i když se přeměnilo později ve stranu. Možná právě proto, že se v jakousi stranu přeměnilo. Mnoho politiků z něho odešlo do „kamenných" politických stran, protože chtěli „být u moci" a Občanskému hnutí nikdy nešlo o moc. Mnoho lidí jej opustilo, když se stalo politickou stranou se slovy – já prostě v žádné straně být nechci. Vím, že po většině z nich, by politické strany sáhly hned.

Nelze ODS upřít, že není vidět, že nedělá politiku, a nelze jí ani vyčítat, že by měla zlé úmysly. Prostě sdružuje lidi jednoho způsobu myšlení a pomáhá jim k funkcím, k prosazování jejich názorů k jejich růstu. Totéž dělají i ostatní „kamenné" politické strany. Jenže výsledkem již nikdy nebude takový posun myšlení, ekonomiky a událostí, jaký zde byl, když tyto strany nebyly. Byla zde jedna, kterou mělo rádo jen velmi málo lidí a proto jí naschvál udělali to, že si utáhli opasky. Bohužel na krátkou dobu. Na dobu, než se narodily jiné politické strany a začaly se chovat „jako Oni".


Ing. František Nerad
místopředseda Strany pro otevřenou společnost,
bývalý poslanec ČNR za OF
boris.vst*volny.cz info*stranaos.cz
------------------------------------------------------------------------