SLOVNÍČEK DEMOKRACIE
---------------------------------------------------------------------

Zakladni charakteristika demokracie

Průvodce demokracií

26.2.2000



Demokracie je jedním ze způsobů uspořádání společnosti. Na rozdíl od monarchistického zřízení vkládá možnost vlády
do rukou občana a v kontrastu s kontituční monarchií zaručuje, ěe nejen všechny posty legislativní, ale i exekutivní budou
obsazovány na základě voleb.
Základy demokracie byly položeny již ve starém Řecku. Tehdy se utvářely první polis - demokraticky strukturované
městské komunity. Ve středověku však plné dominovaly monarchie - státy, kterým neomezené vládly dynastie nikým
nevolených panovníků. Až 18. století přineslo vzkříšení zájmu o republikánské uspořádání, jež nakonec ve 20. století
převládlo v drtivé vétšiné zemí všech kontinentů.
Demokratický systém občanovi zaručuje, že jeho hlas nezůstane nevyslyšen a že svůj názor může projevit naprosto
svobodně, bez nebezpečí perzekuce. Může volit a být volen, jeho práva a povinnosti jsou stanoveny prostřednictvím
zákonů, podle nichž působí celá společnost v daném státé. Základním zákonem každého státu je ústava.
Ponévadž neexistuje jednotný názor na ideální formu demokratického spravování státu, byly definovány dva základní typy
demokracie:

* přímá
* zastupitelská



Přímá demokracie vkládá veškeré rozhodování o chodu státu do rukou občanů. Ti se účastní lidových hlasování
(referend), v nichž schvalují základní právní normy a řeší vzniklé problémy.
V zastupitelské demokracii občané prostřednictvím voleb vysílají sebou zvolené zástupce do zákonodárných orgánů
(parlamenty, sněmy, místní zastupitelstva apod.), které jsou legitimovány k řízení státu prostřednictvím navrhování,
projednávání a schvalování zákonů, volení exekutivních orgánů atd.
Způsoby voleb do zastupitelskůch orgánů se často liší. Nejběžnějšími volebními systémy jsou:

* pomérný
* většinový


V pomérném systému jsou voleny na jednotném území (např. státu) jednotné kandidátky politickůch stran, příp. jiných
volebních uskupení. To zpravidla vede k zastoupení vétšího počtu politickůch stran v zákonodárnůch sborech
a pozdéjšímu obtížnějšímu sestavování vlády, nejčastéji koaliční. Výhodou tohoto systému je maximální promítnutí
názorů ve společnosti do zastupitelskůch orgánů.
Pro vétšinovů systém je typicků velký počet malůch volebních obvodů, z nichž vychází jediný vítézný kandidát. Proto
je tento systém velice tvrdý k malým stranám nebo k těm, které nemají dostatečnou podporu v daném regionu. Většinový
systém mnohdy vede k parlamentnímu zastoupení pouhých dvou konkurenčních stran - strany vládní a strany opoziční.
Výhodou tohoto uspořádání je snadné sestavování vlády a zpřehlednění politické scény. Nepodstatná není ani těsná vazba
zvolených zastupitelů na své volební obvody.
Známe i další dělení. Existuje totiž dvojí demokratický politický systém:

* parlamentní
* prezidentský


V parlamentním systému je nejvyšším suverénem moci zvolený parlament. Ten také schvaluje vrchol faktické výkonné
moci - vládu. Proto se uvádí, že legitimita výkonné moci je v parlamentním systému odvozená. Role prezidenta, voleného
parlamentem, je do značné míry upozaděna.
V systému prezidentském je hlava státu volena přímo (lidem) a má značné pravomoci jak ve vztahu k vládé, jíž často
i předsedá, tak ve vztahu k parlamentu. V tomto systému je legitimita vůkonné moci přímá.
Podstatnům prvkem novodobé demokracie je existence politických stran. Ty se formují kolem jednotlivůch ideové-
politických proudů. Známe následující dělení ideově-politických proudů:

* konzervativní, křetansko-demokratické
* liberální
* socialistické, sociálné-demokratické
* komunistické


Konzervatismus se vyznačuje nechutí ke změnám. Vyznává základní hodnoty jako je rodina, morálka, víra. Sází
na individuum a jeho schopnosti, trvá na soukromém vlastnictví majetku. Mnohdy se prolíná se silnými vlasteneckými
až nacionalistickými tendencemi.
Liberalismus je založen na svoboěé, na rovných šancích kaědého jednotlivce. Jeho vůrazným znakem je ochota k pokroku,
k přijímání nových podnětů. Opírá se zpravidla o střední třídu a hlásí se ke smíšené ekonomice. Cílem liberálů je malý,
ale silný stát. Moderní liberalismus se opírá o Popperův koncept otevřené (občanské) společnosti.
Socialisté jsou důslednými obránci sociálních práv človéka. Mají tendenci se více než na sílu jednotlivce spoléhat na stát
a jeho instituce. Stoupence hledají především v nižších a středních sociálních skupinách.
Komunismus je dnes již jen místy přežívající utopistická teorie spravování společnosti všemi lidmi, mezi nimiž není
sociálních rozdílů. Ve snech jeho stoupenců neexistuje soukromé vlastnictví a vše patří všem. V praktických důsledcích
má komunistická ideologie (jež se svého času odštěpila od socialistické) tendenci sklouzávat k politickému extremismu.
Vůznamným rysem demokratické společnosti je tzv. občanská společnost. Ta je tvořena hustou sítí občanských sdružení,
zájmových, profesních a odborovůch svazů a komor, spontánními projevy občanské angažovanosti atd. Zájmové a další
organizace nemají na rozdíl od politických stran v úmyslu participovat na politické moci a ovlivňují tudíž politický systém
pouze nepřímo. Jejich role při strukturování společnosti a image státu je ovšem nezastupitelná.
Česká republika je typickům příkladem zastupitelské demokracie s parlamentním politickým systémem. V čele státu stojí
prezident, volený parlamentem (tzn. poslaneckou sněmovnou a senátem) na pétileté období. Poslanecká snémovna
je volena poměrným systémem na pět let, senátoři systémem většinovým na šestileté období. V ČR existuje klasické dělení
moci zákonodárné, výkonné a soudní. Novinkou v uspořádání ČR je zřízení územní samosprávy.


- Econnect - Českomalínská 23, Praha 6 - tel.:24311780, fax: 24317892 - e-mail:

econnect@ecn.cz -

www.ecn.cz

Deset let po listopadu: Omezme moc české politické oligarchie

Vít Novotný

Převzato z BRITSKYCH LISTU


Deset let po svrzeni komunistickeho systemu je politicka moc v Cesku koncentrovana v rukou oligarchie politickych
profesionalu. Tato skutecnost je jednim z duvodu soucasneho znechuceni politikou. Misto moralne rozhorcenych vyzev
k odstoupeni vsech vedoucich politiku, pred nekolika dny prezentovanych nekolika byvalymi studentskymi vudci,
se pokusim nastinit nedostatek omezeni vlady ceske politicke oligarchie. Nemyslim, ze bychom nutne meli menit politicke
predstavitele. Prichod novych lidi do vysoke politiky, treba i byvalych studentskych vudcu, by nemusel nic vyresit.
Nikdo nezaruci, ze nove prisedsi by byli lepsimi politiky nez ti soucasni.


Vhodnejsi by bylo prinutit soucasne politiky k tomu, aby si stanovili pravidla omezeni vlastni moci. To by dalo obcanum
jistotu, ze jakakoliv budouci vlada, treba i slozena ze zcela nemoralnich jedincu, by nemohla prekrocit jiste hranice dane
zakonem. Zvlaste se soustredim na ochranu statni spravy pred politickymi zasahy. Prijeti zakona o statni sluzbe by bylo
jednim z nezbytnych limitu toho, kam az si politikove dovoli jit ve sve expanzi do sfery autonomie statu. Vysledkem by
byl politicky system, ktery by byl stabilnejsi a vice v souladu s verejnym zajmem.

Liberální demokracie a omezení politické moci


Stav, kdy politicka moc je v rukou omezene skupiny volenych predstavitelu, je zakladnim rysem vsech liberalnich
demokracii. Jsou zalozeny na rozhodovani volicu o tom, koho z kandidatu poverit reprezentaci jejich zajmu na ohranicene
casove obdobi. Liberalni demokracie maji vsak zabudovane mechanismy jak zabranit tomu, aby zvoleni predstavitele
vladli pouze ve vlastni prospech, tedy aby zvratili demokracii, "vladu mnohych", v oligarchii, "vladu mala". Mezi
mechanismy omezujicimi moc zastupitelu patri, mimo jine, media, listiny zakladnich svobod a institucionalni deleni mezi
ruznymi skupinami politiku. Rozdeleni " politicke tridy" jsou mnohá, napriklad politicke strany, horni parlamentni
komory, ustavni soudy ci vertikalni deleni moci do federalnich ci regionalnich jednotek. (1)

Dalsim nastrojem obrany spolecnosti pred prilisnou moci zastupitelu jsou zakony o statnich zamestnancich, ktere snizuji
moznosti politiku zasahovat do personalniho slozeni, a tim i do chodu statnich byrokracii. Nemeni skutecnost, ze statni
sprava je podrizena vlade, ale davaji statni sprave autonomii. Statni sprava sama reguluje jmenovani a prubeh sluzebniho
postupu uredniku. Krome nejvyssich postu, dosazovanych na zaklade voleb, tak zakon znemoznuje politicke zasahy
do personalniho slozeni byrokracii.(2)

Nedostatek omezení moci politiků v české demokracii

Ceska demokracie se lisi od svych zapadnich sester absenci nekterych z techto kontrolnich mechanismu. V dusledku toho
je moc je soustredena v prilis uzke skupine vedoucich politiku. Rada kontrolnich sil jiste jiz existuje. Budiz pricteno
k dobru ceskym (a ceskoslovenskym) zastupitelum, ze v poslednich deseti letech se rozhodli nebranit vzniku ci zavest
mnoha omezeni sve vlastni moci. Existuji tedy nezavisla (nekdy castecne nezavisla) celostatni i mistni media, obcany
volena a na statu pravne nezavisla mistni zastupitelstva, Listina zakladnich prav a svobod, Senat a Ustavni soud. V roce
1991 predseda Obcanskeho fora Vaclav Klaus zalozil Obcanskou demokratickou stranu, rozstepil tak OF a ucinil tak
spravny krok smerem k politickemu pluralismu. Existujici mechanismy kontroly politicke moci nesporne prinaseji
vysledky; bylo by velmi obtizne predstavit si, jak v Cesku spravedlive vladne vlada neomezena sdelovacimi prostredky
ci zajmy mest a obci.

S vytvorenim ODS byl vsak take posilen trend utuzovani stranickych hierarchii, ve kterych rozhoduji vrcholni stranicti
funkcionari, voleni pouze hrstkou svych stranickych druhu. Protoze strany vybiraji kandidaty do voleb, jen nevelka
skupina lidi predurcuje, kdo bude v zemi ci v obci vladnout po ctyri roky. Pri male velikosti ceskych politickych stran
je tato vylucnost personalniho rozhodovani v politice zvlast zavazna. Neprimo je tak samozrejme ovlivnovana i sama
politicka agenda.

S vyjimkou Senatu vznikly instituce, jejichz ukolem je kompenzovat bezne nedostatky demokratickeho rozhodovani,
do roku 1993. Od te doby cesti politicti predstavitele uspesne vzdoruji zavedeni dalsich nastroju omezujicich jejich moc.
Jeste na zacatku devadesatych let odmitli soudni prezkoumani privatizacnich rozhodnuti, ktera tak zustala vylucne v rukou
vladnoucich politickych spicek. Po vetsi cast devadesatych let dosazovali sve stranicke kolegy do vedeni mnoha statnich
a polostatnich podniku a instituci, vcetne bank a zdravotnich pojistoven. (3) Clenove parlamentu si ustavne pojistili
dozivotni betzrestnost a odmitaji navrhy na jeji omezeni. Nesouhlasi s projasnenim verejnosti nesrozumitelneho
a zneuzivaneho systemu osobnich odmen. Cesti politici az dosud vzdorovali prijeti zakona o statnich zamestnancich
a zakona o referendu. Prijali zakony diskriminujici v mistnich volbach nezavisle kandidaty a nezavisla sdruzeni vuci
politickym stranam. Odmitli vykon volebniho prava ceskym obcanum pobyvajicim v zahranici jako jsou studenti, vedci
a pracovnici velvyslanectvi; volby zahranicnich obcanu sice nelze povazovat za specialni kontrolni nastroj, ale vylouceni
casti obcanu z voleb zvysuje sance politiku, ze prekvapiva volicska rozhodnuti je nevyhodi ze sedel.

Je jiste pravda, ze politici v zadne demokracii nemaji radi mechanismy omezujici jejich moc, protoze ty berou rozhodovani
z jejich rukou a snizuji predvidatelnost rozhodovani ve verejne sfere.Vetsinou se vsak najde politicka sila, zacaste
opozicni, ktera si uvedomi, ze je v jejim vlastnim zajmu omezit moznosti soucasne vlady, anebo ma ideologicky zajem
zavest urcitou limitujici instituci do politickeho systemu. Tak napriklad po volebni porazce v roce 1911 britska
Konzervativni strana prosazovala institut referenda pote, co byly omezeny pravomoce Snemovny lordu a znacne posilena
Dolni snemovna. (4) Dnes je referendum nastrojem k rozhodovani o dulezitych otazkach v britske politice, jako byl vstup
do Evropske unie. Regionalni referenda se konala v otazkach ustaveni skotskeho parlamentu a jeho pravomoci menit
vysku dani, ustaveni velskeho shromazdeni, zavedeni primych voleb starosty Londyna, ci schvaleni severoirske
Velkopatecni dohody.

Cesky Senat tak byl v roce 1996 poprve zvolen jen diky tomu, ze vetsina politickych stran pochopila, ze Senat skyta
moznosti dalsiho umisteni politiku ve vysokych postech. Tento sobecky motiv k ustaveni ceske Horni komory nikterak
neubira na jeji vyznamne funkci mirneni neuvazenych rozhodnuti Poslanecke snemovny. Nekteri cesti politici
z vnitrokoalicni opozice proti ODS i z parlamentni opozice se nesmirili s nekterymi problemy ceske demokracie
a v prubehu devadesatych let prosazovali ustaveni kontrolnich instituci, zatim bohuzel bez uspechu. Koalicni opozice casto
nenasla dostatek politickych spojencu, parlamentni opozice byla v rozkladu a neschopna se shodnout na spolecnem
hlasovani proti vlade.

Predchozi odstavce zni jako vycet stiznosti, a nekdo by mohl namitnout, ze neopravnenych, vzhledem k mladi ceske
demokracie. Berme ovsem v uvahu, ze dalsi post-komunisticke zeme si vedly lepe. Nejenom Polsko, ale i napriklad
Bosna a Hercegovina ci Chorvatsko napriklad umoznuji svym zahranicnim obcanum volit ze zahranici (to pomijim
sousedy Ceska Nemecko a Rakousko, jejichz zahranicni obcane take mohou korespondencni metodou volit
v parlamentnich volbach).

Zákon o státní službě

Za normalnich okolnosti je jednou z funkci zakonu o statni sluzbe omezeni moznosti politiku vymenovat po nastupu
do vlady uredniky na ruznych urovnich statu podle kriterii politicke loajality, nikoliv podle odbornosti. Soucasny stav
v Cesku ma vsechny mozne negativni rysy neexistence zakona o statni sluzbe.


* Vyssi urednici nemaji jistotu, ze nova vlada ci novy ministr je po pripadne zmene vlady nevymeni podle stranickeho
klice. V dusledku toho je porusena kontinuita vykonu statni spravy a zhorsena jeji kvalita.
* Statni urednici nemaji dostatek vzdelani a az dosud neexistovala koncepce, jak jim toto vzdelani poskytnout. Platy jsou
nizke. Ambiciozni lide proto odmitaji vstoupit do statnich sluzeb, a pokud se stanou statnimi zamestnanci, brzo odchazeji.
* Dusledkem velke cirkulace uredniku je i sklon ke korupci. Kratky pobyt v urcite pozici nutne svadi k tomu, aby dotycny
vytezil ze sve prace maximum pro sebe.
* Politicky jmenovani urednici se nezridka stavaji kandidaty svych stran v mistnich ci parlamentnich volbach, coz
zpochybnuje v ocich verejnosti jejich nezavislost.
* Jeden z dusledku je i soucasne zaostavani za zadoucim tempem priprav na clenstvi v Evropske unii.
* Celkovy obraz je jeste zhorsen vysokou centralizaci rozhodovani v zemi. Pres proklamovany cil vsech ceskych vlad
po roce 1992, totiz profesionalizovat statni spravu, zvysit jeji prestiz a zkvalitnit sluzby statu obcanum pusobi soucasny
system politicke kontroly statni byrokracie proti temto papirovym deklaracim.


Jiné postkomunistické země

Absence zakona o statni sluzbe v Cesku vynika zvlaste, podivame-li se do dalsich post-komunistickych zemi. Madarsko
prijalo zakon o statni slube jiz v roce 1992. Zakon stanovuje podminky prijeti uchazecu do statni spravy a proceduru
vyberoveho rizeni. Vyznamne prispel ke stabilite ve statni byrokracii. Madarsko je i proto na spici kandidatu vstupu
do EU. I dalsi post-komunisticke zeme si uvedomily vyznam zakonu stabilizujicich pomery ve statni sprave a prijaly
potrebne zakony. Lotyssko v roce 1994, Litva v roce 1995, Polsko v roce 1996. (5) Tyto zakony maji sice sve
nedostatky a nekde se i pripravuji jejich novely, ale pristup vlad zminenych zemi se vyznacuje tim, ze si uvedomuji
nevyhnutelnost zvlastni pravni regulace postupu ve statnich byrokraciich.

Slovensko, stejne jako Cesko, zakon o statni sluzbe stale nema. Jeden z duvodu je spolecna minulost obou zemi.
Slovensko sdili dedictvi dvaceti let ceskoslovenske normalizace, ktera monopolizovala verejne rozhodovani do sfery
Ustredniho vyboru KSC, napojeneho pupecni snurou na Moskvu. Slovensky politicky system je proto do znacne miry
odrazem ceskeho. Ma oproti ceskemu nektere prednosti, jako je institut referenda, nektere nepriznive jevy jsou v nem
naopak zesileny. Krome stejne nemoznosti voleb ze zahranici pro slovenske obcany neni snad lepsiho prikladu, nez je
neexistence zakona o statni sluzbe v obou zemich. Dnesni stav ve statni sprave v Cesku a na Slovensku je ukazkou
nepatricnych politickych zasahu do autonomie statu.

Česko-slovenský postkomunismus

Stav, kdy politicky vitez urcuje slozeni vyssi urednicke vrstvy, vznikl v prvnich mesicich po listopadu 1989. Obcanske
forum, Verejnost proti nasili a jejich naslednicke strany se staly dedici tradice nadmerne politicke kontroly nad statem. Ta
vznikla jiz v prvni republice a byla zesilena ad absurdum v dobe komunistickeho rezimu, v duchu Marxova vyroku, ze
stat je nastrojem vladnouci tridy k potlaceni ostatnich trid. Komunisticka strana Ceskoslovenska v druhe polovine
ctyricatych let zcela ovladla verejnou spravu na vsech urovnich; po roce 1970 formalizovala svoji nadvladu nad statem
vypracovanim takzvane nomenklatury, (6) podle niz stranicke organy od centralni az po mistni uroven potvrzovaly
vedouci osoby pracujici ve statnim aparatu, v prumyslovych podnicich a dalsich institucich.

Obcanske forum (na Slovensku Verejnost proti nasili) po roce 1989 prevzalo praxi politicke kontroly nad obsazovanim
urednickych funkci. Jiz od kulatych stolu na ruzne urovni, ktere se konaly od konce roku 1989, prichazeli zastupci OF
a drive existujicich nekomunistickych stran do pozic na ministerstvech a v tehdejsich narodnich vyborech. Tyto revolucni
kroky, vcetne zruseni krajskych narodnich vyboru, vedly v podstate k nastoleni nove, neformalni nomenklatury, ve ktere
zajemci o praci na vysokych postech ve statni sprave museli mit souhlas nektere z vladnich stran, prestoze po formalni
strance rozhodovaly vyberove komise na zaklade profesionalnich schopnosti uchazecu. Za slib blizke prosperity privrelo
ceske obcanstvo oci a nechalo byvalym vladnim stranam, prevazne pak ODS, volnou ruku pri ovladnuti statni spravy.
Pres snahy ODA Klausovy vlady nekolikrat odmitly prijmout prislusny zakon.(7) ODA ovsem prilis neuspela v obsazeni
statni spravy svymi lidmi.

Vysoka politizace statni spravy trva dodnes. Rada konkursnich rizeni, vypisovana po poslednich volbach socialne-
demokratickou vladou na posty prednostu okresnich uradu, ma zrejme za cil vyrovnat tezkou prevahu, kterou na okresnich
uradech ziskaly behem sve vlady byvale koalicni strany. Uchazec o misto prednosty nemel bez prislusneho stranickeho
sponsorstvi zadnou sanci. Podobne to bylo u ministerstev, jak na centralni urovni, tak v regionalnich pobockach. Ani
jeden z ministru vnitra bohuzel nikdy nezverejnil napriklad seznam stranickych prislusnosti prednostu Okresnich uradu,
aby se vyse uvedena tvrzeni dala dolozit presnymi cisly.

Stabilne vysoka pozice ODS v pruzkumech volicskych preferenci je zrejme zpusobena i tim, ze strana si za 5 let svoji
vlady mezi lety 1992 az 1997 vytvorila silne zazemi ve statni sprave a samosprave na vsech urovnich. V dusledku toho
muze cerpat informace z vlady a z parlamentu, a ma pristup k centralnim organum, ktere rozdeluji penize na mistni
projekty.

Praktiky pri obsazovani postu ve statni sprave v Cesku jsou stale mirnejsi, nez tomu doposud bylo na Slovensku. Po
svem zvoleni na podzim 1998 provedla ve statni sprave Dzurindova vlada cistku. Vymenila vsech 79 prednostu okresnich
uradu, vsech osm sefu krajskych uradu, a deset velvyslancu. Ministr kultury Knazko vymenil v podstate cele ministerstvo
kultury.(8) Vladu Slovenske demokraticke koalice omlouva pouze stejne nesmlouvavy postup predchazejici Meciarovy
vlady. Zda se, ze politizace slovenske statni spravy je jeste vetsi nez u spravy ceske.

V obou zemich pretrvava statni aparat, ktery je v zajeti politickych zajmu. Vedouci politici nemaji ani zajem sledovat
a omezovat rust byrokracie, protoze to by zmensilo pole jejich pusobnosti. Mensi statni aparat take znamena mene
moznosti rozdelovat posty, bez ohledu na ideologii politicke strany, ktera je prave u vlady. Komuniste meli k zajisteni
obcanske podpory’ krome systemu nomenklatury tajnou policii, propagandu, moznost vyhodit kohokoliv z prace,
a Sovetsky svaz za zady. Postkomunisticti politici si vypomahaji aspon personalni kontrolou byrokracie.

Teze zákona o státní službě

Presto se blyska na casy. Zda se, ze soucasna socialne-demokraticka vlada je prvni ceskou vladou, ktera to mysli
s depolitizaci statni spravy vazne. Nejen, ze si dala predlozeni zakona o statni sluzbe do programoveho prohlaseni - to
ucinily, bez naslednych konkretnich kroku, i koalicni vlady v letech 1992 a 1996. Dzurindova vlada na Slovensku se ani
nenamahala takovy umysl v programovem prohlaseni deklarovat, ale nyni priznava, pod tlakem EU, nutnost zakon
o statni sluzbe prijmout. (9) Zemanova vlada nedavno schvalila teze zakona o sluzbe obcanskych statnich zamestnancu.
Postoupila tak o krok dal: predchazejici kabinety sice o zakonu mluvily, ale pripravene navrhy vzdy zamitly.

Je mozne namitnout, ze socialni demokracie si dosud pocinala stejne bezohledne a mozna bezostysneji nez predchazejici
vlady pri obsazovani ruznych postu svymi cleny a sympatizanty. Socialni demokrate nebyli u moci po padesat let; pri
obsazovani statni spravy a ruznych podniku v devadesatych letech si navic ani neskrtli. Nyni se tedy snazi dohnat, co
"zameskali", a potom dostát svemu programovemu prohlaseni. Je to cynicky pristup, vzhledem k realiim ceske politiky
vsak stale lepsi nez dalsi odkladani zakona o statni sluzbe na neurcito.

Teze zakona, jenz se plnym nazvem jmenuje Zakon o sluzbe obcanskych statnich zamestnancu, se nachazeji na
http://www.mpsv.cz/scripts/1aktuality/obcanska_sluzba/default.asp
spolu s tezemi Zakona o odmenovani techto zamestnancu a dalsich zamestnancu ministerstev nebo jinych spravnich uradu.
Hodny zminky je fakt, ze vlada zverejnuje teze zakona na Internetu, navic ne hotoveho navrhu ale teprve zakladnich
myslenek, takze verejnost se verejnost se muze vcas vyjadrit. Na internetu http://www.mvcr.cz jsou i dokumenty
vztahujici se k dalsim aspektum reformy verejne spravy. V tomto ohledu se Zemanova vlada - ktera pokracuje v trendu
nastolenem vladou Tosovskeho - jasne skvi ve srovnani s uzavrenosti a tajnustkarstvim Klausovych kabinetu, ktere,
podle vyjadreni byvaleho mluvciho vlady Mlynare, sice mely internetove stranky k dispozici, nikoliv vsak pro
verejnost.(10)

Teze zakona se vztahuji na zamestnance ministerstev od vrchnich reditelu dolu a na diplomacii. Nevztahuji se na policii,
armadu, vezenskou sluzbu, atd. Hlavni myslenkou zakona je poskytnout zamestancum ministerstev nezavislost na
panujici politicke moci. Zakon by mel oddelit nejvyssi posty v ustrednich uradech" ministry a jejich namestky" jako mista
obsazovana na zaklade vysledku voleb, od vsech hierarchicky nizsich urednickych postu, obsazovanych jmenovanim.
Statni sluzba by mela byt ustredne rizena Uradem pro obcanskou statni sluzbu. Teze davaji v rade pripadu varianty mozne
podoby zakona, coz jiste podporuje verejnou diskusi.

Podle mistopredsedy vlady Spidly http://www.vlada.cz/vlada/tiskove/tiskkonf/rok1999/tk140799.asc.htm teze ukladaji
urednikum nektere povinnosti, jako je mlcenlivost, nestrannost a zakaz podnikani. (Az doposud byl zakaz podnikani
v kompetenci jednotlivych ministru). Jednou z kompenzaci omezeni svobody individualnich uredniku by mela byt
definitiva, udelena na zaklade zkousky. Na vsechna vyssi mista by mala byt vypsana povinna vyberova rizeni. Dalsi
detaily si zajemce muze nalezt na vyse zminene internetove strance Ministerstva prace a socialnich veci.

Nedostatek tezi zakona je v jeho omezenem dosahu. Teze neresi postaveni uredniku mistni a budouci krajske samospravy
(11) a pozice ve statnich a polostatnich podnicich a bankach. Ponechavaji take otevrenou otazku, zda by se zakon mel
vztahovat take na prednosty okresnich uradu. Teze rikaji, ze funkce prednosty okresniho uradu byla as doposud
obsazovana vladou a ze tedy jde funkci politickou. To je pravda, prestoze az doposud vlady vytvarely zdani, ze vyberova
rizeni na mista prednostu jsou nestranna a objektivni. Jsou dve moznosti, jak dale postupovat. Bud jednoznacne vyhlasit,
ze prednosta Okresniho uradu je jmenovan vladou na zaklade vysledku celostatnich voleb, nebo zprisnit kriteria
vyberoveho rizeni a tak vyloucit jakykoliv politicky vliv na jmenovani prednostu. Bylo by vsak nestastne dale pokracovat
v praxi, kdy teoreticky je prednosta jmenovan bez ohledu na jeho politicke sympatie, ty jsou vsak v praxi rozhodujici.
Tato debata bude ovsem zbytecna, uskutecni-li se soucasne navrhy na ruseni okrsnich uradu po ustaveni kraju.

Prinosem prijeti zakona i v omezenem rozsahu by vsak bylo zavedeni pravidel do jmenovani a sluzebniho postupu
uredniku statni spravy. Na rozdeleni urednickych mist na jednoznacne politicka a jednoznacne nepoliticka ceka ceska
statni sprava uz deset let. I kdyz politicke vlivy na jmenovani nepolitickych’ uredniku nebude zrejme mozne vyloucit ani
po pripadnem prijeti zakona, bude aspon ucinen krok k dalsi pravni regulaci statni sluzby. Na regulaci jmenovani do
statnich a polostatnich podniku a do mistnich uradu si zrejme budeme muset jeste pockat. Doufejme take, ze sdelovaci
prosredky si budou vsimat jmenovani do vsech verejnych funkci vice nez tak cinily v prvni polovine devadesatych let.


Zakon o statni sluzbe a zmena volebniho systemu

Uzavreni Smlouvy o vytvoreni stabilniho politickeho prostredi v Ceské republice mezi CSSD a ODS (opozicni smlouvy)
po lonskych parlamentnich volbach nadale zhorsilo dopady neexistence zakona o statni sluzbe. Je priznacne, ze opozicni
smlouva neobsahuje ani zminku o prijeti tohoto zakona, jehoz prijeti by Cesku zrejme dalo vice stability nez zmena
volebniho systemu. Jednim z nepsanych clanku opozicni smlouvy je totiz rozdeleni moci ve statni sprave a ve statem
ovladanych podnicich mezi CSSD a ODS.

Pripadne zesileni vetsinovych prvku volebniho systemu do dolni komory, o kterem se nyni diskutuje, by prohloubilo
zapory soucasneho stavu. Dokud o obsazovani mist ve statni sprave rozhoduje jakakoliv koalice, byt podle politickych
kriterii, nadmerna politizace je zmirnena vzajemnou konkurenci koalicnich (nebo smluvne opozicnich) stran. Ovsem za
situace, kdy u moci by byla vetsinova vlada jedine strany" coz je zadouci vysledek volebnich systemu se silnymi
vetsinovymi prvky" nebylo by nikoho, kdo by mohl zastavit pretvoreni statu ve vladu jedne strany od okresnich uradu po
ministerstva a od nemocnic s podilem statniho vlastnictvi po banky a uhelne doly. Po par letech takove vlady by prislusna
politicka strana mohla mit pod palcem nejen statni urady, ale i sdelovaci prostredky. Pro necleny teto strany by zivot
v zemi nebyl prilis prijemny.

Prava politicka stabilita spociva tedy v nastaveni limitu cinnosti profesionalnich politiku. Obcane a sdelovaci prostredky
se svym tlakem musi zasadit o to, aby takove limity byly ustaveny co nejdrive. Konkretne, meli by podporovat ty politicke
strany, ktere se stavi za prijeti dalsich omezeni. Spolehani se na tlak Evropske unie je zhoubne, protoze podporuje
domneni, ze maly cesky obcan stejne nic neovlivni.

Vymena soucasne politicke garnitury nepomuze, protoze nova politicka oligarchie muze byt jeste horsi: nejde o osobni
kvality politiku, ale o funkcnost systemu. Pri existenci dostatecnych ustavnich omezeni moci se vsak muzeme spolehnout,
ze ani mnohonasobne predcasne volby ci politicke krize neohrozi demokracii a spravedlnost pri jednani s urady.

Odkazy


1. Adonis A. a G. Mulgan. 1994. 'Back to Greece: the scope for direct democracy'. Demos No.3, 24-31
2. Kostecka J. 1992. Reforma statni sluzby a jeji ustavni zakotveni’. Pravnik 131, 8: 661-676
3. Respekt 36/1998 a 7/1999; Lidove noviny (Ekonomika) 14. rijna 1998; Lidove noviny (Zdravi) 27.rijna 1998
4. Adonis a Mulgan, 1994
5. Synnerstrom S. 1999. Civil service development in Central and Eastern Europe, Public Management Forum 5, 2: 1, 3
a 9; Hazafi Z. a Z.Czoma. 1999. Civil service reform in Hungary, Public Management Forum 5, 2: 6-7
6. Kostecka, 1992
7. Jiru J. 1999. Zakon o statni sluzbe: odmitany sirotek, Mlada fronta Dnes, 3.listopadu
8. Mlada fronta Dnes, 19.listopadu 1998
9. Henderson K. 1999. Problems of democratic consolidation in the Slovak Republic’. Budapest Papers on Democratic
Transition No.252
10. Obec a finance (Priloha) 2/1998
11. Podobna vytka byla vyrcena uz k drive vypracovanym navrhum. Viz napriklad Kostecka J. 1995. Zamestnanci
uzemnich samospravnych celku’. Moderni obec 1, 2: 48-49
------------------------------------------------------------------------
Úvahy o demokracii
zpracovala: Lenka Ládková
------------------------------------------------------------------------

Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní,
jenomže teď víme líp, kdo je kdo.
Kdo je slušný, byl slušný vždycky.
Kdo byl věrný, je věrný i teď.
Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív.
Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždy jen na sebe.
Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl dříve a vždycky.
Kdo mění víru, neměl žádnou.
Člověka nepředěláš, jenom se ti vybarví.
Karel Čapek, Lidové noviny, 1938


"... Demokracie není pouze formou státní, nýbrž také methodou všeho veřejného a soukromého života, je názorem
na život; podstata demokracie je shoda lidí, jejich mírné obcování, láska, lidskost. Úspěšná politika, domácí i zahraniční,
uvědomělé politické vedení předpokládá souhlasnost občanů v hlavních názorech a v hlavním směru politického počínání.
Stát není jen mechanismem, politika není jen dovednou správní a diplomatickou technikou, stát je spolčením občanů na
rozumových a mravních základech...
Opravdové demokracii nestačí instituce, ona potřebuje lidí, lidí živých, tedy lidí věřících v povstání svého státu a národu,
lidí spojených ideou; naší demokracii nestačí pouze technické školení úřednictva a vojska, naše demokracie je mravním
úkolem životním nejen úředníků a vojáků, nýbrž všech rozmyslných občanů a občanek a v prvé řadě zástupců občanstva,
jeho vůdců. Naše demokracie musí být zárukou a ochranou všeho kulturního snažení v oboru technickém
a hospodářském, v oboru věd a umění, mravnosti a náboženství... Proto naše demokracie nemusí být stálou reformu,
stálou revolucí, ale revolucí hlav a srdcí!"

T.G. Masaryk


"Býti pro demokracii je pro mně těžká a temná otázka svědomí. Považte: vládnouti je něco nad všechno pomyšlení
těžkého, nejtěžší umění lidské, kterémuž se nenaučíš ani do smrti. Vládnout nemůže ten, kdo nezná nejprve sebevlády...
A kdo se vyučil dokonale v sebevládě, dříve než umřel? A nyní přichází demokracie a povolává každého k vládě.
Povolává milióny lidí k vládě, aniž je k vladaření vyzbrojila, aniž jim dala k tomu vzdělání intelektu i výchovu mravní.
Jaký je toho důsledek? Že korumpují při vladaření sebe, a strhují do korupce jiné. Dvůr královský nebo císařský
a vládnoucí kruhy absolutistické byly ovšem také zkorumpovány až do dřeně kostí, ale to byly přece jen kruhy poměrně
málo početné; a vlastní národ zůstával jimi vcelku nedotčený a neporušený...
Vliv peněz není tak mocný jako v moderních demokraciích. Poněvadž demokracie hlásá společenskou rovnost všech lidí,
poněvadž ruší všechna historická privilegia, stavy a kasty, poněvadž odmítá společenskou hierarchii, stávají se peníze
jediným sudidlem života...
Veřejný tisk, tento orgán tzv. veřejného mínění, bývá v demokratických republikách více než kdy jinde zkorumpován
penězi. A je možno říci: čím větší demokratická republika, tím větší v něm zkorumpovanost novin. Ve Francii není snad
vůbec tisku nezávislého na penězích. Je tedy všecka svoboda tisku, která je jedním z dogmat demokratických, ilusorní.
Poněvadž moc novin jako orgánu tzv. veřejného mínění je v demokracii zvláště silná, je i strach před nimi zvláště veliký.
V monarchiích našel se snad jednou za století člověk, který by se odvážil čelit hněvu potentáta, ale není příkladu, že by se
v demokratické republice odvážil někdo čelit hněvu veřejného tisku, který ovšem nebývá spontánní, nýbrž dobře
sehranou komedií. Naopak jsou známy případy, že lidé postižení hněvem "sedmé velmoci" zmalomyslněli tak, že si utáhli
smyčku kolem krku. Je tedy demokracie, soudím, i nevšední školou zbabělosti. Mít nad sebou soudce je jistě výborná
pomůcka k upevnění charakteru, ale musí to býti soudce vzdělaný, odborný a spravedlivý. Kdežto v demokracii jsi stále
"souzen" kde kým, bezpočtem lidí hrubých a nekompetentních, záludných a intrikánských, kteří rozumějí tvému dílu jako
koza petrželi...
Demokracie může se také velmi snadno státi školou pokrytectví. Demokracie je založena na zásadě majority, ale
i v demokracii vládne de facto minorita, jenže zastřeně. Vládne třeba několik málo lidí, ale musí to vypadat tak, jako by
vládly široké kruhy lidí; a to ovšem nejde bez virtuosity v umění přetvařovacím. Stav zdravý je jen tam, kde zcela určitě
a jasně vidíš pevné linie a obrysy toho, kdo vládne; vládne-li někdo nebo něco ve tmě nebo v mlze, něco o liniích matných
nebo rozplývajících, je to vždycky věc z mravnostního hlediska více než povážlivá...
Nejsem nepřítelem demokracie z nějakého justamentu; a rád uznávám její výhody, když mně o nich někdo přesvědčí.
Nejcennější z nich, zdá se mi, je ta, že otevírá přece volněji dráhu talentům a energiím, než monarchie. Je to něco, byť
by to negativní. Bez ní nebyl by možný, abych uvedl protiklad, ani Masaryk ani Mussolini, a vysocí státníci vzešlí z vrstev
lidových. Ale myšlenkově, soudím, je v demokracii vnitřní rozpor: bijí se v ní spolu dva principy protichůdné: princip
rovnosti a princip svobody. Když svoboda, tak svoboda ke všemu, a tedy i k rovnosti; a když rovnost, jaká pak
svoboda? To je pak tlak a nivelizace. Udržet harmonii těchto dvou protichůdných principů, žádá si státnického umění
přímo nadlidského. Každou chvíli vysmekne se z otěží a nabude převahy buď ten nebo onen; a demokracie se naklání buď
k diktatuře, ať jedince, ať určité skupiny, nebo k socialistickému komunismu.
Demokracie zdá se mně být možná jen jako dočasná rovnováha, která si žádá zvláště příznivých a klidných podmínek
vnějších i vnitřních. Jako by stála na rozcestí, aby se dříve nebo později dala směrem buď jedním nebo druhým."

F.X. Šalda

Literatura:
[1] Národní shromáždění Republiky Československé v prvém desetiletí. Praha 1928, s. XXVII - XXVIII.
[2] Šaldův zápisník II. 1929 - 1930, str. 63 - 66

(c) 1997 Intellectronics

časopis o přírodě, vědě a civilizaci
------------------------------------------------------------------------

DEMOKRACIE (Karel Kryl, 1993)

Demokracie rozkvétá,
byť s kosmetickou vadou.
Ti, kteří kradli po léta,
dnes dvojnásobně kradou,
ti, kdo nás léta týrali,
nás vyhazují z práce -
a z těch, kdo pravdu zpívali,
dnes nadělali zrádce.

Demokracie prospívá,
bez nás - a pragmaticky:
brbláme spolu u piva,
jak brblali jsme vždycky,
farář nám slíbil nebesa
a čeká na majetky -
my nakrmíme forbesa
za dvě či za tři pětky.

Demokracie zavládla:
zpívá nám Gott i Walda,
zbaštíme sóju bez sádla
u strejdy McDonalda.
Král Václav jedna parta je
se smelinářským šmejdem:
pod střechou jedné partaje
se u koryta sejdem.

Demokracie panuje
od Aše po Humenné.
Samet i něha v pánu je
a zuby vylomené.
Dali nám nové postroje,
a ač nás chomout pálí,
zaujímáme postoje,
místo abychom stáli.

Demokracie dozrává
do žaludečních vředů:
bez poctivosti, bez práva -
a hlavně bez ohledů.
A je to mýlka soukromá -
snad z optického klamu,
že místo srdce - břicho má
a místo duše - tlamu...
------------------------------------------------------------------------


Ladislav Cabada
Všechno, co jste chtěli vědět o demokracii

Demokracie je stále předmětem diskusí a úvah. Jejich přehled přináší nová práce brněnských politologů

Snad žádný z termínů politologického žargonu si nepřipsal tolik různých adjektiv jako termín demokracie. Na jejich základě dochází ke sporům a konfrontacím, a také k budování ideových skupin a škol, které propagují různá pojetí demokracie. Vnést řád do tohoto zmatku může bezpochyby pouze dobrá znalost těchto různých pohledů.

Nejnovějším počinem české politologie k tématu demokjracie je publikace Demokracie, Teorie, modely, osobnosti, podmínky, nepřátelé a perspektivy demokracie editorů Víta Hlouška a Lubomíra Kopečka. Šestice politologů z brněnské fakulty sociálních studií - vedle editorů - Stanislav Balík, Ondřej Císař, Petr Fiala a Miroslav Mareš - nabízí čtenáři na téměř čtyřech stech stranách textu intenzivní a v mnoha směrech vyčerpávající přehled toho, co již bylo o demokracii napsáno význačnými autory starších období i současnosti, v poslední části knihy pak také určitý výhled do budoucna.

Elektronická tyranie většiny
V předmluvě editoři uvádějí, jaká je jejich ctižádost - nabídnout českému čtenáři kompendium věnované otázce demokracie, tedy určitý sumář poznatků o demokracii, k němuž pak může čtenář doplňovat podrobnější znalosti na bázi dalšího studia konkrétního fenoménu popsaného v některé části knihy. Takovému záměru dobře slouží např. seznamy použité literatury, které jsou za každou kapitolou.

V první kapitole je představen fenomén demokracie v historickém přehledu a také v teoretickém rámci. Zajímavé jsou zejména pasáže věnované přímé demokracii, resp. úvahám o možnosti zavedení elektronické demokracie jako "permanentního hlasování všech občanů".

Vizí, že v budoucnosti by mohly být např. zákony schvalovány tak, že ve smluvenou hodinu zasedneme k počítačům a odklikneme "ano" či "ne", děsím své studenty již několik let. Zcela se v tomto ohledu shoduji s autory, že taková forma "demokracie" je zcela nežádoucí, protože bychom byli vystaveni výraznému riziku manipulace s hlasujícími. Dočkali bychom se toho, co Alexis de Tocqueville nazval "tyranií většiny"; v tomto případě navíc většiny, která by byla zcela anonymní.

V této souvislosti vidím jako velice šťasztné, že po kapitole o přímé demokracii následuje text O. Císaře, který se zabývá "klasiky" politického myšlení věnovaného otázce demokracie - Platonovi a Aristotelovi. Na obou filosofech je možné dokumentovat, jak velký důraz byl v athénské demokracii dáván občanským ctnostem a také vzdělávání. Ctnost a porozumění politice a jejím pravidlům jsou nutnýmn předpokladem dobrého rozhodování, ať je činěno politikem nebo voličem. Právě v této oblasti bychom mohli vidět příčiny pochyb o naší vlastní demokracii.

Jaká bude globální vláda
Postrádáme stabilní "politickou třídu" či - jak jsme si spíše zvykli říkat - občanskou společnost. Postrádala ji ovšem velká část myslitelů, kteří se věnovali demokracii. Také aristoteles, mnohdy stavěný do pozice "demokrtatického" protipólu "autoritářského" či dokonce "totalitního" Platona, nabízí jako nejlepší možné zřízení kombinaci demokracie a oligarche - tedy prvek všeobecnosti s prvkem elitářským.

Obava z "tyranie většiny" jako vlády "neobeznámených s politikou" je leitmotivem řady pozoruhodných prací politického myšlení a politické filozofie (von Hayek, Mosca, Pareto, Schumpeter), kterými se recenzovaná práce rovněž zabývá.

V dílech mnoha autorů se termín demokracie stává ideálem, k němuž se blížíme. Demokracie je tedy limitou a konkrétní podoby politických systémů bychom měli pojmenovat jinak,. Z této myšlenky vychází např. Robert Dahl a jeho koncepce polyarchie, tedy "vlády mnohých". Dahl takto označil "rozvinuté západní země" a snažil se je typologicky oddělit od zemí, které rovněž máme tendenci označovat za demokracie, ovšem z hlediska naplňování formálních procedur - konání voleb a podobně (takové země nacházíme např. na území bývalého Sovětského svazu).

Jinou možností, jak odlůišit "faktické" a "formální" demokracie, je užívání negativních přívlastků (hybridní, defektní apod.) či novotvarů (demokratura).

V závěrečné části práce se autoři pokoušejí o "prognózu" demokracie. L. Kopeček demonstruje dvě vize budoucí liberární demokracie na binární opozioci "konečné vítězství" (F. Fukuyama) versus "střet civilizací (S. Huntington). O Císař pak prezentoval koncept globálního vládnutí, do nějž by vedle států jako "monopolních" hráčů měli vstoupit další aktéři, zejména mezinárodní nevládní organizace.

Omezený prostor recenze neumožňuje zabíhat do detailů; další kapitoly se věnují např. korporativismu, majoritní a konsenzuální demokracii. Všem zájemcům o problematiku demokracie lze práci doporučit jako výborné kompendium.
------------------------------------------------------------------------

Vít Hloušek, Lubomír Kopeček (eds.): Demokracie, Teorie, modely, osobnosti, podmínky, nepřátelé a perspektivy demokracie. Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity Brno, 2003, 379 stran, cena a náklad neuvedeny.

in Lidové noviny, 13. 12. 2003
------------------------------------------------------------------------
------------------------------------------------------------------------