Snad ani nelze popsat opojnou radost exulanta, který se po pětadvaceti letech dozví o pádu komunistické vlády a o možnosti návratu domů. Nelze popsat absurditu zklamání člověka, který se po plných čtyřiceti letech opozice octne již po dvou měsících kýženého "návratu" - opět v opozici. Proč jsem v opozici?

Především nejde o opozici dobrovolnou. Můj původní instinkt byl prostý: člověk, který strávil čtvrt století ve stalinismu a čtvrt století v USA, se již otrkal a lecčemu přiučil - chápe, že je třeba pomoci, své zkušenosti sdílet a zúčastnit se. V opozici jsem se prostě ocitl, i přes snahu pomoci. Snažím se jisté o něco jiného než představitelé tohoto státu. Svým národem si zatím tak jistý nejsem.
Proč tedy?
Protože uráží a bolí, když ti, před kterými jsem v roce 1967 utíkal, jsou i dnes vysokými úředníky v řídícím aparátě tohoto státu. Komunisté jsou i nadále jmenováni do vysokých vládních a diplomatických postů, bez ohledu na cítění občanů i exulantů, bez ohledu na kvalifikaci. Komunisté, kteří profesionálně pomáhali "budovat" padesátá a šedesátá léta, nikomu nevadí; podnikatelé, "jézeďáci", inženýři a prodavači, kteří byli komunisty, vadí všem. Ve všech civilizovaných zemích se politické přestupky a zločiny řeší a trestají "odshora" - nikdy ne "odzdola". Jak prosté.
Protože bývalí komunisté tato absurdní jmenování do funkcí neodmítají, za svou minulost se neomlouvají, ale spíše stranickou příslušnost rychle mění, zapírají či zakrývají. Směšné, zbytečné a nesmyslné: značka "bez stranické příslušnosti" pak prostě označuje bývalého komunistu. Nikdo neunikne spravedlivému soudu dějin.
Protože jsou urážlivé a ponižující obrazy a fotografie dosud živých pánů s knírky, kteří na mně civí z průčelí budov, výkladních skříní, poštovních známek, zdí kanceláří a televizních obrazovek. Už jsem se s tím vícekrát setkal, téměř si na to zvykl, ale stále se toho bojím.
Protože nemám rád, když se zapírá, popírá, zkresluje a upravuje. Tajnůstkářství, polopravdy, nepravdy a skoropravdy mohou být funkční pouze na socialistickém tržišti, ne však ve věcech demokracie. Lidem se musí říkat pravda. Lidem se nesmí zamlčovat pravda. Lidmi se nesmí manipulovat, lidé se musí účastnit a podílet. Proč? Protože to jsou lidské bytosti.
Protože oficiální nálepky, přízviska a nadávky do demokracie nepatří. Lidé, kteří se státní propagandou nesouhlasí, přece nejsou fašisté, bolševici, staré struktury, temné žilky, extrémisté, šaškové či pravičáci. Lidé nejsou ani židozednáři, levičáci, psychopaté, bulvárníci, nebo, nejhorší z nejhorších, "ti, kteří za socialismu kradli". Jestliže s někým nesouhlasíme, je třeba vysvětlit proč, a ne vypálit mu na čelo rudý cejch. Závist a nenávist je třeba překonávat činy, nikoli ji symbolicky vylepovat po nových sloupech.
Protože nemám rád ty obrovité "placky" na klopách bývalých komunistů: jde z nich strach a nejsou ani vkusné.
Protože jsem přesvědčen, že obětí a utahování opasků již bylo dost. Neexistuje totiž žádná teorie, která by zdůvodnila, proč po bídě musí na lidi přijít bída ještě větší, aneb – jak bohatství lze dosáhnout rychleji radikální pauperizací. Není takové teorie. Jsem přesvědčen, že šoky a slinění mohou být za určitých podmínek vhodné pro omezenou experimentaci s krysami či psy, jsou však zcela nevhodné a nedůstojné lidí, rodin a jejich dětí.
Protože představitelé státu nemluví o lidech, ale o sazbách, procentech a kvótách. Navíc se tomu říká ekonomie a mnozí se pod to podepisují. Je mi až stydno za mocné, kteří veřejně předepisují hořké kapky utrpení a ponížení - pro lidi zcela bezmocné. Je mi stydno i za ty bezmocné, kteří tyto arogantní předpisy mocných přijímají s ovčí pasivitou stoiků.
Protože stát, který nám veškeré "vlastnictví" prostě zkonfiskoval či ukradl, a kterému tedy legitimně nic nepatří, nám to nyní chce prodávat zpět v aukcích za hotové a vyměňovat za kupóny. My všichni, zaměstnanci i občané, jsme za tyto statky zaplatili již mnohokrát: nízkými platy, vysokými daněmi, zničeným zdravím, zničenou myslí a zničenými životy posledních čtyřiceti let. Komu tedy platíme? Za co? A proč?
Nepovažuji za morální, že ti, kteří za své statky již mnohokrát zaplatili, nedostanou nic a zůstanou námezdní silou, zatímco ti, kterým již zaplaceno bylo a kteří potřebnými balíky hotovosti disponují, získají nyní vše a zřejmě na věčné časy. To, že si stát i nadule ponechává procenta v této neřestnosti, lze již považovat za tragédii řeckých proporcí. Nová ústava, bude-li za něco stát, bude muset prohlásit historické reformy 1990-91 za protiústavní. Kdo dnes přejímá odpovědnost?
Protože se vytváření státních akciových společností, kontrole podniků státem, statní intervenci a státnímu podnikání i nadále říká de-etatizace.
Protože státním monopolům, státním podnikům a státním akciovým společnostem bylo umožněno volné určování cen, a i nadále se tomu říká liberalizace."
Protože se snažíme odstraňovat deformace cen tak, že nové ceny ještě více deformují, matou. Dlouholetá deformace cen lidské pracovní sily trvale deformuje ukvapeně "zliberalizované" ceny zboží. Deformace mezd se v tržním hospodářství nesmi oddělovat od deformace cen. Ztráta motivace zaměstnanců je mnohem větším nebezpečím než státem vytvářená inflace. .
Protože se "privatizací" v ČSFR nerozumí zesoukromění, nýbrž masové zveřejněni státního vlastnictví, pod státní kontrolou a za státní účasti.
Protože "Škodovka", která byla až dodnes symbolem naší zašlé slávy a zbývajícího umu, bude vbrzku ze 70% Volkswagen, 30% stát a 100% námezdní pracovní silou. Protože jsme nepochopili batismus a urazili továrníka Baťu, kterého nám závidí celý svět. Protože představitelé státu stále ničí, rozbíjejí, rozdělují, parcelují, rozdávají a rozprodávají, co jim nepatří. .
Protože jsem již unaven z koordinačních center, která nikdo nekoordinuje a která se stala centry lidí neschopných, nekvalifikovaných a závistivých. Jejich kádrovaní, čistky, fízlovské dotazníky, plakátování a vykazování "aktivity" mi připomínají rudé buňky let třicátých a mládežnické fanatiky let padesátých. Atmosféra strachu, vyhrožovaní a dogmatické sebejistoty v sebepravdě jsou stejné - a stejně ponižující.
Protože se bývalí komunisté, klasičtí populisté a novodobí etatisté prohlašuji za pravičáky a konzervativce, zatímco pravičáci a konzervativci jsou oficiálně nazýváni fašisty, nacisty a extrémisty, podobně i bývalí političtí vězňové a nezávislí novináři. Proč jsou jakýkoli nesouhlas či vystoupení proti bývalým komunistům, fóristům či ministerským ekonomům okamžitě označeny za podvrh StB, za bolševísmus nebo za práci "starých struktur"? .
Spíláme sice "starým strukturám", ale jejich špinavé peníze a hotovost za akcie či za kupóny přijímáme s hltavou radostí. S absurdním nadšením se zaměstnanci, bývalí nevolníci, stávají dobrovolnou námezdní silou.
Protože ČSFR dnes "vedou" lidé, kteří vášnivě a náruživě dělají, co neumí, a co umí, nedělají vůbec. Jde strach z ševců, kteří se nedrží svého kopyta.
Protože jsem přesvědčen, že komunistická doba symbolů a metafor, cedulí, uniforem, beraniček, medailí, znaků, vyznamenání, bavoráků, doprovodných družin, pompéznosti, papírových spekulací, názvů, jmen, titulů a prázdných slov se neměla nikdy obnovit. Jelikož však již nastala, měla by nyní být, a to co nejdříve, vystřídána érou činů, práce, vzdělávání, respektování druhých, pravdy, podnikání, podnikatelství a podnikavosti - za demokratické účasti všech čs. občanů.
Protože jsme si dosud. nevyjasnili vztah k zahraničí. Chtěli jsme měnit svět a jeho instituce, ale doma jsme si ani minimální pořádek udělat neuměli. Poslali jsme vojáky tam, kam jsme nemuseli. Kde je však gesta opravdu třeba, jako v Pobaltí, tam nepošleme ani ministra zahraničí. Tleskáme, když americký prezident nazve bývalého komunistu hrdinou, místo abychom ho vyvedli z bludu.
Protože si zveme a vítáme zahraniční investory a poradce, ale když přijdou a chtějí investovat či radit, tak je ponížíme, vyženeme a ještě pomluvíme.
Protože "Co Čech, to muzikant" může být sice pěkná tradice, ale "Co muzikant, to politik" již ne. Jmenování amerického "drogisty" a hudebníka Franka Zappy prezidentským poradcem pro zahraniční investice v ČSFR - i přes podstatné decibely rockové skupiny "Kapitána Hovězí srdce" - představuje pochybné politické rozhodnutí. Zappova kvalifikace je ne-smyslná pro cokoliv a kdekoliv, ale nemůže znamenat vůbec nic v zemi, která by chtěla případně přejít na tržní hospodář-ství.
Protože vysocí představitelé ČSFR euforicky "radili" Kongresu USA, že Československu lze nejlépe pomoci tím, že USA pomůže Gorbačovovi - což se také stalo, i přes přání většiny prostých ruských lidí. Západ je však schopen své chyby napravovat, představitelé ČSFR ne.

Hodnotu lidí lze nejlépe posoudit podle jejich známých a přátel, podle lidí, kterými se obklopují.
Protože tzv. "reforma" není věcí občanů, parlamentu a zvolených odborníků, ale výlučnou politickou linií, prosazovanou malou, politicky totalitní skupinkou. Reforma je vnucována ministerskými dekrety shora, nevyrůstá z podnikové a obecní iniciativy zdola, a je tedy odsouzena k zániku, stejně jako perestrojka.
Protože se otevřeně zneužívá manifestní zmatenosti, neinformovanosti, nezkušenosti a bezprogramovosti "jednolité" a "v zákrytu volící parlamentní většiny.
Ocitl jsem se tedy v opozici, protože jsem otevřeně vyjádřil důvěru
* v hodnoty křesťanství;
* v samosprávu republik, zemí, obcí, podniků, rodin i jedinců;
* v soukromé (nikoli veřejné) vlastnictví;
* ve vzdělání, schopnosti a zkušenosti jako kritéria kvalifikace;
* v přímou demokracii;
* v zaměstnanecké spolupodnikání, spoluvlastnictví a spolupráci ve smyslu myšlenek Tomáše Bati;
* v maximální nezávislost na státu, zahraničních půjčkách a ministerských dekretech;
* v podnikatelskou svobodu a autonomii jedinců i podniků;
* v moderní podnikové řízení
* a v ženy a děti jako podstatu tohoto státu.
Octl jsem se v opozici, protože jsem nemohl ani pochopit, ani přijmout
* papírové makléřství a spekulanství s bídou, papírové podnikání státu;
* novou byrokracii a politický centralismus;
* hry na demokracii, hry na tržní hospodářství, hry na pravici a levici;
* konečné vyvlastnění zaměstnanců do trvalého stavu námezdní síly;
* posílení monopolů a nomenklatury "liberalizací" cen a jejich zvlastnění dražbami za hotové;
* kritéria bezúhonnosti;
* pokřikování na náměstích na sebemenší povel z centra OF;
* státní intervenci či kontrolu ve sdělovacích prostředcích;
* zneužívání lidské neinformovanosti a neznalosti a
* jakýkoliv "návrat" kamkoliv

I když mi ekonomické předpovědi beze zbytku vyšly, doufám, že u politických předpovědí tomu tak nebude. Jestli nenastane zásadní zlom v myšlení a postoji veřejnosti, čeká naše národy nejméně čtyřletá diktatura silně menšinové strany, organizované podle tvrdých stranických linií a ideologií, dominované demagogií a frázemi a vedené vychytralým, po moci žíznícím a zcela arogantním bankovním úředníkem.

Hospodářský systém se bude vyznačovat povrchním pseudosoukromým vlastnictvím kombinovaným se silnou účastí či přímou kontrolou státu, který nebude oddělen, ale splyne s vládnoucí stranou. Nejméně 140 podniků bude z privatizace vyňato, na zbytku si stát ponechá kontrolní balík (30 %) a rozptýlí vlastnictví mezi širokou veřejnost nebo odprodá kosmopolitnímu kapitálu. Strana pravicová je vlastně stranou silně levicovou, protože postupuje proti individuální, podnikové a obecní autonomii a samosprávě, zvyšuje centrální roli státu, odsuzuje většinu obyvatelstva do trvalého námezdního poměru a postupuje ve směru kosmopolitního internacionalismu na úkor vytváření národního kapitálu, národních kapitalistů a národního sebevědomí. Rozdrobení opozičních stran i hnutí (89 registrovaných) zaručuje, tak jako už mnohokrát v dějinách, vítězství dobře organizované, nedemokratické menšinové strany. Již dnes cítíme dopady Jediné Možné Cesty.

Československo by se mělo stát moderním kapitalistickým státem, založeným na národním kapitálu a národních kapitalistech, založeným na minimalizaci role státu a na zvlastnění co největšího množství zaměstnanců ve smyslu Baťova "Každý dělník kapitalistou!"

Jak se bránit nové totalitě? Domnívám se, že následující opatření a strategie jsou nejen nutné, ale i minimální. Bez jejich urychlené mobilizace bude přechod k hospodářskému rasismu v ČSFR nezvratitelný.

1) Vzhledem k ústavním, politickým a právním nejistotám současného mezivládí je třeba, aby parlament urychleně schválil blokační paragrafy, a to s okamžitou platností (s působností nejméně do června 1992, tj. do voleb), které by zamezily dalšímu rozprodávání národního majetku touto vládou bývalých komunistů a tímto parlamentem bez politického mandátu.

2) Je třeba připravit parlamentní vyšetřovací komisi, která vyšetří účely, motivace, praktiky a dopady balíku opatření realizovaných od ledna 1991. Příští vláda nesmí být zatížena odpovědností za hluboký ekonomický, společenský a kulturní úpadek mezidobí 1991-92. Iniciátoři a strůjci tohoto úpadku nesmí rezignoval bez veřejného určení svých odpovědností.

3) Opoziční strany musí vstoupit do koalice, která národu zaručí nejméně čtyřletou vládu odborníků, osvobozených jak od stranických linií, tak od příbuzenských či kamarádských vztahů. Tato záruka musí být veřejná a nezvratitelná. Pouze ti nejlepší odborníci, ne-li nejlepší politici, musí řešit problémy čs. národního hospodářství a jeho hlubokého úpadku od ledna 1991. Strana či strany, které zaručí, že nebudou vládnout, ale ochrání a podpoří vládu odborníků, mají vítězství zajištěné. Chce to však odvahu a jasné místo na straně národa.
4) Bývalí komunisté nesmějí být jmenováni do vysokých veřejných pozic po dobu čtyř let. Do jakýchkoli pozic mohou být voleni pouze cestou přímé (tedy nikoli reprezentativní) demokracie. Tento princip je v ČSFR tvrdohlavě porušován: bývalí komunisté jsou jmenováni do všech možných postů, ale ti, kteří jsou demokraticky zvoleni v obcích či podnicích, jsou napadáni a pronásledováni. Jmenovatelé jsou v tomto
případě vinni více než jmenovaní.
5) Je absolutně nutné uvolnit veřejné sdělovací prostředky - televizi, rozhlas a noviny - z demagogického područí "jediné možné cesty" a její státem podporované kamarily. Bez otevřené výměny názorů, bez dialogu a bez citlivého reagování na bolesti a přání většiny obyvatel bude ochrana před novou totalitou nemožná.
6) Všichni aktivní proponent! "jediné možné cesty", tj. balíku opatření od ledna 1991, musí být (vzhledem ke korupci a zahraničním vztahům) vyloučeni po dobu čtyř let z účasti na hospodářské politice v ČSFR. Po dobu své zatímní zodpovědnosti musí týdně vysvětlovat parlamentu statistiky dopadů své politiky. Argument, že statistiky a Čísla dnes již neplatí, je nejen nepřijatelný, ale parlament z něho musí vyvodit veřejné důsledky.
7) Je nutno zaručit, aby k novým parlamentním volbám v červnu 1992 opravdu došlo. Všechny opoziční strany se musí alespoň v tomto bodě sjednotit a nedovolit znovuustavení OF za účelem revize volebních zákonů nebo za účelem znovuvítězství bývalých komunistů.
8) Odbornická vláda opoziční koalice by měla být navržena co nejdříve, aby si veřejnost na jejich osobnosti zvykla, aby byl čas pro prověření jejich schopností a aby se minimalizovala možnost opětovné zrady národa. Široké vrstvy obyvatelstva by měly být přizvány k nominacím odborníků na jednotlivá křesla.
9) Restituce, vyrovnání a kapitalizace soukromníků se musí odvozovat od zvýšeného ekonomického výkonu existujících podniků, nikoliv od jejich zničení a administrativního rozdělování si "ničeho". Chci-li zlatá vejce, nesmím zabít husu, která je snáší. Reforma čs. hospodářství musí být "šitá na míru" obcí, podniků, mikroregionů, regionů a krajů. Musí být založena na expanzi, ne na restrikci, musí hospodářské výkony maximalizovat, ne minimalizovat.
Bez splnění výše uvedených bodů považuji záchranu čs. ekonomiky, politiky, společnosti a kultury za životně ohroženou. Nenávidím sám sebe za neúprosnou logiku této bezútěšné předpovědi. Doba hesel, frází a demagogických kampaní je již snad za námi: nesmíme jim znovu lehkomyslně podlehnout.

Spoléhejme na vlastní selský rozum, braňme se smělým pseudoteoriím, kterým nikdo nerozumí a jejichž dopady jsou neúnosné. Podpořme národní kapitál, národní kapitalisty, naše odborníky a naše podniky. Podporujme NAŠI CESTU k rozvinutému tržnímu hospodářství a zamítněme "jedinou možnou cestu" ke státnímu kapitalismu a hospodářskému fašismu.

Protože ještě je čas.

srpen 1991