Václav Klaus: Nějaký neznámý pan profesor Zelený píše už i do
Rudého práva

Odpověď profesora Milana Zeleného:

Ministr financí ČSFR se rozhodl mě napadnout ve Východočeském večerníku ("Hovory s Václavem Klausem", 12. listopadu 1990). Napadl mě již dříve (nálepkami "neuspěvší v zahraničí" a "zneuznaný intelektuál"), ale také později, spolu s ministrem hospodářství Dlouhým, v čs. rozhlase i televizi. Stejně tak mě pravidelně očerňují i jeho spolupracovníci z FMF a přidružených českých ministerstev (přívlastky "bolševik", "marxista", "nemoderní", "demagog" a člověk, který "chová zášť k ČSFR").
Nevím, co proti Zelenému páni ministři ČSFR mají: nic jsem jim neudělal a o jejich osobnostech jsem se hanlivě nevyjadřoval. Navíc, oni jsou ministři a mají tedy neomezený přístup k čs. sdělovacím prostředkům, dnem i nocí, jakož i služby stovek ministerských nohsledů, pro které by nebylo problémem zjistit, kdo to ten "nějaký Zelený" – když už jim to jméno tolik vadí – vlastně je. Nehraji v ČSFR žádnou roli, pobyl jsem tam pouze několik měsíců a žádný "prostor" ve sdělovacích prostředcích nemám: žádný čs. novinář se nenamáhal zjistit, kdo a co jsem.

Jediným vysvětlením tedy může být ta páně ministrova – jak sám svůj výrok klasifikoval – "lumpárna" (ne jediná) – tj. jeho ostrá kritika americké politiky: "Vy nám posíláte lidi, kteří e neuplatní u vás, aby nám pletli hlavu." – Samozřejmě nebudu vyvracet zmíněné ministerské nálepky. Dostalo se mi jich od komunistů, dnešních i bývalých, doma i v zahraničí, snad již na stovky. Proto jsem vlastně také v roce 1967 odešel. Ale plést lidem hlavu? V demokracii?

H o v o r y s V á c l a v e m K l a u s e m DOTAZ: Pane ministře, Rudé právo zveřejnilo rozhovor – s nějakým Čechoameričanem, ekonomem. Ten z nás udělal blbce. Četl jste to? Mohl byste to komentovat? V. KLAUS: Ne, to jsem nečetl, já Rudé právo nečtu, ale už mně někdo sděloval, že nějaký neznámý pan profesor Zelený píše už i do Rudého práva. To je totiž takový zajímavý člověk, který se někdy v šedesátých letech zabýval výpočetní technikou a matematikou. Odjel do Ameriky, tam se s tím zabýval dále. Nikdy se nezabýval ekonomií a teď najednou se doba pohnula a on se rozhodl vrátit do Československa a udílet nám rady o ekonomii. Nikdo v Americe nikdy neslyšel, že on by se zabýval ekonomií, nicméně tady prostor má a jestli se nemýlím, tak to zkoušel ve všech možných novinách. Zdá se, že už všude zjistili, že to není ono, takže asi skončil u Rudého práva. To je taková novinka a vůbec velikánský problém, že se nám se ze Západu vrací spousta lidí, kteří najednou poznali, že i na tom Západě je to otázka trhu. Všude je to otázka poptávky a nabídky, a ono to platí jak o tom hovězím a svetrech, ale platí to také na trhu myšlenek. Když je někdo intelektuálem, tak také potřebuje trh a také potřebuje poptávku po svých názorech. Oni tihleti levicově orientovaní lidé, kteří pořád zbožňují ten socialismus, skutečně trh myšlenek v Amerikách a Švýcarskách nemají. Hledají tedy trh jiný. Najednou se stalo něco ve východní Evropě a tak sem putují a doufají, že by tady v těch nevinných časopisech – jako je Rudé právo a podobné – mohli zase ty myšlenky, když už je neprodají za dolary, že by je mohli prodávat alespoň za koruny. Musím se přiznat k jedné lumpárně, jestli to tady sdělovací prostředky hned nevytroubí: to je nebezpečné. Já jsem skutečně během svého pobytu v září ve Spojených státech pronesl asi tisíc projevů. Na jednom projevu jsem mluvil spolu se senátorem Kemtem, což je velmi vlivný americký senátor, který se ucházel o prezidentské křeslo v minulých dobách: seděli jsme vedle sebe na masovém mítinku. Ptali se mně, co nám u nás ztěžuje reformy. Já jsem řekl: "Vy nám posíláte lidi, kteří se neuplatní u vás, aby nám pletli hlavu". Pana senátory to velice popudilo. Zjistil, že řada z těch lidí sem jezdí na různé dotace a nadace a cestovní krytí, které platí americká vláda. On mi poslal asi po čtrnácti dnech dopis a pak poslal ještě axeroxovanou přílohu jeho dopisu prezidentu Bushovi. Sděluje mu v něm, že to je skandál, že sem jezdí tito lidé za státní americké peníze a že ho žádá, aby učinil nápravu. To se mi velmi líbilo. Původní příspěvek pro Občanský deník a Východočeský večerník , 12.11.1990

Jelikož v ČSFR objektivní investigativní (tj. pravdu hledající) žurnalistka stále ještě neexistuje, dovolím si uvést některá fakta sám, bez subjektivního hodnocení.

Mé domácí "vzdělání" se neliší od toho ministerského: jsem také absolventem VŠE. Jsem dokonce absolventem téhož směru jako nynější ministr hospodářství ČSFR. Nikdy jsem se však nestal komunistou, bez ohledu na kariéru.

Byl jsem až do roku 1967 mladším kolegou nynějšího ministra financí, na stejném pracoviště, kde i on začínal. Tedy jsem přijal (s doporučením profesora Šika) nabídku na studium na Uneversity of Rochester (měl jsem přes 30 odborných prací).

V Americe mi titul ing. z VŠE samozřejmě uznán nebyl, tak jako by nebyl uznán ani dnes většině ministrů z ČSFR. (na složitý "titul" CSc. jsem se nekvalifikoval). Pracoval jsem tedy v USA na M.S. (Master of Science) v oboru ekonomie a systémové analýzy a Ph.D. (Doctor of Philosophy) v oboru operačního výzkumu, ekonomie a podnikového řízení. Tím jsem získal kvalifikaci na profesuru na jedné z nejlepších amerických univerzit – Columbia University, kde jsem učil 10 let, a na doživotní akademický úvazek na Fordham University v témže městě (New York City). Jsem aktivním konzultantem mnoha amerických podniků (Arthur D. Little, Nynex, Rockwell Int., RCA, Mackenzie & Co., atd.) a sloužím v redakčních radách četných západních odborných časopisů. Mám tedy téměř 25 let přímých zkušeností s volným tržním hospodářstvím nejen praktických, ale i teoretických.

Učím chlapce a děvčata z Wall Streetu (finance) a z Madison Avenue (marketing) od roku 1972 až dodnes. Mnozí moji žáci (je jich na tisíce) jsou dnes ty "americké kontakty" pana ministra a jeho spolupracovníků. V oboru financí jsem publikoval knihu s velmi "odborným" názvem: Uncertain Prospects Ranking and Portfolio Analys Under the Conditions of Partial Information (Cambridge, Mass., 1980). Překlad názvu ponecháme panu ministrovi: slyším, že řád čte knihy.

Pochybuji, že bych v ČSFR hledal jakýkoli publikační "prostor": v USA jsem uveřejnil přes 260 odborných prací (desítky knih a učebnic). Kromě toho mi vyšlo na 300 česky psaných úvah a esejů v exilových časopisech. Zda jde o práce "levicové" a zda se v nich odráží "zbožňování socialismu" – to ponechám na soudu svých exilových i domácích čtenářů. Jsem si však jist, že levicovou reputaci v exilu nemám. A že bych se chtěl prodávat za koruny (protože nemohu za dolary)? Bylo by směšné, abych uváděl své příjmy či finanční zájmy ve spojení s ČSFR.

Co se týče ministrovy poznámky, že "…píši už i do Rudého práva": Nepíši!

***

Rudému právu jsem poskytl obyčejný rozhovor (interview). Navíc jsem si dal podmínku: když se některý bývalý komunista ozve a bude protestovat, uveřejním předem připravený (zde přiložený) odstavec. Neozval se nikdo, až na ministra financí, a tím je tedy tento odstavec uvolněn do tisku:

Pouze bývalí komunisté se budou aktivně vyhýbat rozhovoru s redakcí Rudého práva: bojí se, nemají čisté svědomí, mohli by opět udělat chybu. Já rád přednesu svůj názor právě na hracím poli politického protivníka, protože tam se případné vítězství cení nejvíce. Nemám se čeho bát, riskuji pouze u hlupáků a kopanou hrát umím: celý svůj život jsem bojoval proti komunismu a marxismu, a hlavně proti "převlečníkům" tzv. bývalých. Bývalí a jejich sametoví protagonisté jsou dnes všude nad námi: ve vládě, na Hradě, na ministerstvech a v parlamentech. Jsou to právě tito bývalí (poznáte je podle převlečníku marxistů, demagogů a neuspělých v zahraničí,
tak jako mi kdysi spílali i ti "nebývalí". Je mi jich všech upřímně líto, protože jim politicko-veřejná budoucnost v našem novém státě nepatří a patřit nebude.

Pocházím z demokratické tradice a čtu tedy vše. Rozhovory poskytuji komukoliv i nepříteli, pokud mi zaručí nezkreslenou interpretaci. Rudé právo mé názory nezkreslilo. Toť vše.

***



Pokud si pamatuji, vyjádřil jsem v RP nesouhlas s názorem ministra Klause, že "…(v ČSFR) nemáme čas nejdříve demonopolizovat ekonomiku". Nejenže čas máme, ale privatizace, demonopolizace a zajištění konkurence musí proběhnout před jakoukoli "liberalizací" cen. Za takovou hrubou chybu by pan ministr na žádné americké univerzitě jedničku nedostal

I když pan ministr neví, kdo jsem, já si jej vybavuji velmi dobře. Pamatuji si ho i z návštěvy v Chicagu v létě 1989, kde překvapivě vystupoval jako budoucí ministr financí ČSSR a již tehdy nastínil principy své šokující reformy. Byl jsem v květnu 1990 na jeho přednášce na Karlově univerzitě, kde v kolébce vědění nestydatě tvrdil, že privatizace je pro ČSFR nedůležitá a že se jí budeme zabývat až tak za tři roky. Kupónovou privatizaci (tehdy ještě zadarmo a všem občanům starším devíti měsíců) charakterizoval takto: "Čtyřicet let jsme si říkali, že to patří nám všem, tak teď na to budeme mít papír." Tehdy mi nebylo těžko ani tak z ministrova "ekonomického" myšlení, jako z toho dlouhotrvajícího potlesku v sále, potlesku lidí, které jsem považoval za své kolegy.

Nevěřím, že by pan ministr financí ČSFR v září 1990 pronesl v USA "asi tisíc" projevů. Ale budiž. To, že zblbnul senátora "Kemta", aby napsal popuzený a skandalizovaný dopis prezidentu Bushovi, to mě však zajímá velice.

Jack Kemp (tedy ne Kemt) je bývalý fotbalista a dnes Bushův ministr pro "housing" (tedy ubytování pro chudé). Podporoval jsem Kempa při jeho prezidentské kandidatuře (proti Bushovi) a vyměnili jsme si mnohé dopisy o otázkách ekonomické strategie (byl senátorem za stát New York). Jen mimochodem, v ČSFR jsem byl na světoznámou Fullbrightovu nadaci, podporovanou USIA (United States nformation Agency) a řízenou v Praze přímo U.S. ambasádou. Samozřejmě, že jsme si již vyžádali Kempovo veřejné prohlášení o výběrových šetřeních a procedurách všech zmíněných nadací a institucí americké vlády, jakož i o posouzení odbornosti či levičáctví "nějakého Zeleného". Pan ministr ČSFR bude včas informován: svou zmíněnou "oxeroxovanou přílohu prezidentu Bushovi" by si měl pečlivě uschovat. Alespoň tahle "lumpárna" mu nemusí projít.

Američané jsou jistě vděčni, že nás v USA pan česko-slovenský ministr financí upozorňuje na nedostatky v americkém akademickém, výzkumném a vzdělávacím, výběrovém i nadačním systému. Máme se jistě ještě mnohému od ČSFR co učit. Škoda, že podobně tzv. "ministři" ČSFR nepřijímají a veřejně nediskutují názory americké.

Vidím, že Prahu krášlí nadlidské kolorované portréty pana ministra financí a že někteří lidé nosí na klopách ohromné "placky" – dnes již s absurdním výkřikem KLAUS! Vznikla prý i nová strana leninského typu a máme dokonce i novou ekonomickou teorii – tak řečenou "Jedinou Možnou Cestu" Žijeme si tedy lépe a radostněji. Budiž.

Všem čs. novinářům a redaktorům: Jsem připraven veřejně diskutovat s ministrem Klausem a všemi jeho spolupracovníky jakékoliv otázky makro- či mikroekonomické a politické, domácí i zahraniční, které zajímají čs. občany. Jsem připraven zveřejnit svůj úplný životopis, podrobit se jak československé, tak americké "lustraci", a podstoupit objektivní srovnávací analýzu podle běžných kritérií civilizovaných zemí: počet a kvalita publikací, počet citací a odvolávek v odborné literatuře, mezinárodní odborná reputace, mezinárodní zkušenosti instituční, vzdělávací i praktické, překlady výzkumných prací do cizích jazyků. Politická "bezúhonnost", příslušnost do elitních "klubů", finanční zájmy a osobní známosti se na Západě do hodnocení kvalifikace nezahrnuje. Je třeba nežít ve lži, pane ministře – ale opravdu.
Milan Zelený, New York
Rudé právo, 21.2.1991

LIDOVÁ DEMOKRACIE: Na základě dohody mezi vedením ČSL a skupinou zahraničních hospodářských odborníků byl ustaven Sbor zahraničních konzultantů ČLS. Jím zpracované následující teze, formulované prof. M. Zeleným a A. I. Simmonem , postulují hlavní směr hospodářské politiky ČLS a jsou v relaci s jejím ekonomickým programem. ČLS vyzývá všechny politické strany a občanské iniciativy, kterým další hospodářský vývoj v této zemi není lhostejný a kterým jsou následující teze blízké, aby se připojily k jejich konkrétnímu zpracování.

Zhodnocení probíhající reformy:

Současná vládní verze reformy začala probíhat s ročním zpožděním za stále fungujících monopolů ve všech oblastech hospodářství. Její první krok – výrazné zvýšení cen – mělo za následek značné snížení životní úrovně pracujícího obyvatelstva a zejména obyvatelstva odkázaného na důchody a sociální podporu. Počáteční nadšení a podpora reforem a ochota akceptovat jejich potenciálně negativní dočasné důsledky jsou dnes promrhány.
1) Centralistické řízení státu nebylo oslabeno, došlo pouze k transformaci administrativně direktivního řízení v řízení na bázi "quasi" vlastnických vztahů při zachování starých příkazových struktur. Základní podmínky pro funkci tržního hospodářství nebyly vytvořeny.
2) Současná liberalizace cen probíhá mimo racionální posloupnost, tj. bez předchozí privatizace a demonopolizace státních podniků.
3) Zahájená privatizace by neměla probíhat ve smyslu "malé" a "velké", jak nyní probíhá, protože takto není řešen problém vertikální návaznosti ve výrobním a distribučním řetězu. Navíc, privatizovat stejným stylem zelinářství jako výrobce vysoké techniky, je zjevně nesmyslné. Nabídnuté zákony o malé či velké privatizaci jsou ve skutečnosti pouze "dražební zákony", které nemají dobře vypracovaný ani filosofický ani morální podklad, stanovený účel a kontrolní opatření.
4) Demonopolizace hospodářství v ČSFR nejenže nebyla provedena, ale ve svém skutečném efektu ani zahájena.
5) Ochrana vlastnických práv domácích i zahraničních podnikatelů nebyla zatím zajištěna tak, jako ve všech vyspělých průmyslových demokraciích nezvratitelnými právními normami.
6) ČSFR může úspěšně konkurovat na západních trzích pouze za podmínek vytvoření srovnatelné infrastruktury, která je nezbytným předpokladem k vytvoření konkurenceschopné výroby, jak ukázaly například zkušenosti Japonska.
7) Problém restituce je základním morálním problémem nového státu. Zametení před vlastním prahem a úplné vyrovnání, v prvé řadě mravní, je prvním předpokladem k tomu, abychom mohli začít znovu s čistým svědomím. Jak se nejen komunistické vedení v historii přesvědčilo: problémy tohoto typu se nedají ignorovat, dříve nebo později musí dojít k vyrovnání mravnímu, finančnímu a reálnímu, a tím k obnovní přirozených vlastnických vztahů, které ovlivňují každou prosperující ekonomiku.
8) Současný bankovní systém pouze rozmělnil dosavadní centrální postavení státní banky při zachování státního monopolu. Tento nedomyšlený pokus však selhal. Nevytvořil totiž dostatečně diverzifikovaný kapitálový a finanční trh, který je podmínkou akcelerace každé podnikatelské aktivity. Tragické důsledky nesmyslně prováděné úvěrové restrikce a konfiskační daňové politiky jsou dokladem naprostého nepochopení potřeb výrobní sféry.
Body 4., 5., 6. a 8. nebyly v současné probíhající reformě dostatečně řešeny.

Základní principy realistického přechodu na tržní hospodářství:

Tržní hospodářství je výsledkem, nikoli příčinou dynamické soustavy vlastnických, a z nich vyplývajících výrobních a distribučních vztahů. Musíme si uvědomit, že společnost má povinnost odměnit soukromou iniciativu občanů, to znamená, že musí vytvořit podmínky pro vznik občanské tvořivé iniciativy, která se vyznačuje tím, že každý občan má právo uspokojit požadavky společnosti co nejlépe podle svých individuálních schopností. Tržní hospodářství vzniká tedy "dole" v mikroekonomické sféře výrobní, nikoli "nahoře", v makroekonomické sféře diktovaných dekretů ministerstev.

Konečným cílem našeho plánu je vytvoření materiálního zajištění obyvatel ČSFR, které bude srovnatelné s nejvyspělejšími průmyslovými státy a které umožní občanům ČSFR materiální zajištění vysokých nákladů nezbytných demokratických institucí. Absolutně nutnými a nezbytnými předpoklady pro vznik tržního hospodářství je podstatné ukončení fází:

# privatizace # demonopolizace # fázované liberalizace cen a mezd # restituce

Požadavky restituce, které patří do sféry odpovědnosti státu vůči občanovi, musí být splněny, ale jejich plnění je podmíněno platební schopností státu, která je v současné době téměř nulová. Proto tato záležitost musí být časově vázána na platební schopnost státu a jeho představitele, kteří musí nalézt odpovědné cesty, které nezatíží nevinné občany.

Privatizace

a) cílem privatizace je maximální využití všech výrobních prostředků prostřednictvím všech základních fondů ne nezvratitelného soukromého vlastnictví občanů. Koncept privatizace musí být proveden tak, aby současné zajistil demonopolizaci výroby a služeb.
b) Priority privatizačních zákonů musí vycházet z racionální posloupnosti výrobních vztahů a potřeb společnosti. To znamená zemědělství, průmysl a služby. Jedním z klíčových předpokladů úspěšného průběhu privatizace je nutnost komplexního provedení vertikálně navazujících procesů a podniků, tj. suroviny, polotovary a subdodávky ve výrobním procesu.
c) Metodika privatizace musí zajistit nejrychlejší a nejefektivnější využití základních fondů. To znamená, že tam, kde není k dispozici bývalý vlastník, nový majitel musí prokázat svou odbornou a finanční kvalifikaci v nabídkovém řízení. Finanční kapitál, vytvářený bankovním systémem pro potřeby výrobců a jeho transformací ve výrobní kapitál, nesmí být odčerpán konfiskačními dražebními a daňovými zákony.
d) Privatizace musí být právně podložena legislativními zárukami nezvratelnosti privatizačních rozhodnutí a ústavní ochranou majetku získaného privatizací a podnikatelskou činností.
e) Privatizace není a nesmí být nástrojem k vyrovnání odpovědnosti státu za stav znárodněného majetku a k řešení otázek sociální spravedlnosti státu. Stát se aktem privatizace nemůže zbavit odpovědnosti za decimovaný stav národního majetku.
f) Zároveň si musíme uvědomit, že základem bohatého státu jsou bohatí občané, vlastníci základních fondů. V této souvislosti je třeba poznamenat, že tvorba akciové burzy není vůbec podstatná pro tuto fázi reindustrializace ČSFR. Akciové burzy přitahují především spekulativní kapitál s krátkodobou perspektivou zisku. V žádném případě ani jedna ze světových burz neprovádí trh pro prvotní prodej akcií při základní kapitalizaci společnosti. Bylo by tragickým neporozuměním na straně našeho finančnictví, kdybychom tvorbu výrobního kapitálu s dlouhodobou perspektivou prostřednictvím investičních bank zaměnili za krátkodobou a prázdnou spekulativní horečku burzy.
g) Stát je zde pro občany a nikoli občané pro stát! Stát není vlastníkem, ale pouze dočasným správcem národního majetku. Co nejdříve musí být státu a jeho orgánům odebrána všechna podnikatelská práva ve smyslu zachování separace vlastnictví a moci.


Demonopolizace

a) Demonopolizace základních potravinových zdrojů, výrobních surovin, práce finančních a kapitálových trhů je nezbytným souhrnem předpokladů pro vznik konkurenčních výrobních procesů.
b) Metodika provedení demonopolizace musí být vypracována tak, aby nejen zajistila přerušení monopolních vazeb, ale zároveň je nahradila takovými tržními mechanismy, které zaručí skutečně rovnoprávný přístup k tvorbě cen pro všechny zájemce.

Funkce a rozsah aukcí plodinové a surovinové burzy v Praze ovlivňovaly v minulosti tržní vyrovnávání cen nejen v českých zemích, ale v celé střední Evropě. Je v zájmu konkurenceschopnosti českých podnikatelů s evropskými, aby tato burza byla otevřena co nejdříve. (Její právní status nebyl nikdy zrušen).

Potřeba dostatečného množství dodavatelů pro sourodé spektrum výrobků znamená, že demonopolizační proces musí zajistit minimálně tři nezávislé zdroje. To samozřejmě neznamená, že všechny musí být stejného typu, naopak bylo by výhodné, kdyby všichni měli stejné podmínky vstupu, ale rozdílnou vnitřní organizaci.

Tato fáze musí být doprovázena jasnými a jednoduchými protimonopolními zákony s vysokými trestními postihy. V souvislosti s privatizací a se zaručením neutrálnosti zainteresovaných úředníků musí být jasně vyznačeny body konfliktního zájmu. To znamená, že tito úředníci nesmějí například být zaměstnáni v podnicích, které privatizovali, a nesmějí mít s nimi žádné komerční vztahy, a to po dobu pěti let. Pokuty musí být natolik přísné, aby zajistily dodržování zákonů proti korupci, tj. naprostou ztrátu majetku, vězení na dlouhodobé termíny bez zkrácení, jak je zvykem ve vyspělých demokraciích.

Liberalizace cen a mezd

Teprve po úspěšném zahájení oborové privatizace a demonopolizace je možné přistoupit k současně probíhající fázované liberalizaci cen a mezd. Fázovaná, nikoli šoková liberalizace cen musí být doprovázena tržně potřebnou liberalizací mezd v závislosti na ukončení demonopolizace v jednotlivých sektorech hospodářství. Liberalizace cen a mezd doprovázená daňovou politikou, která bude podporovat tvorbu výrobního kapitálu, musí být prováděna v harmonickém souladu s potřebou zvýšené tvorby nabídky a poptávky. To znamená, že podniky prudce zvyšující výrobní kapacitu musí mít přístup k trhům, které zaplatí vysoce kvalitní výrobky a odmítnou podřadné.

Integrovaný hospodářský systém

Vytvoření tržní volby v oblastech energetiky, komunikací, dopravy, informační technologie, bankovních a finančních služeb, je nezbytné. Klíčové prvky infrastruktury nesmí být manipulovány ani vnitřními, ani vnějšími zájmy. ČSFR si musí vytvořit alternativní zdroje ve všech elementech infrastruktury. Je povinností parlamentu zajistit vypracování dlouhodobého plánu rozvoje infrastruktury a zabezpečit jeho realizaci v podnikatelských sektorech.

Výkonné a kontrolní orgány státu

Parlament je instituce zákonodárná, vláda je jeho výkonným orgánem a parlamentní komise vykonávají kontrolní činnost. Výsledkem této koncepce je zrušení byrokratických struktur řady ministerstev v zájmu zachování rozhodovací autonomie podnikatelské sféry.

Parlamentní komise převezmou parlamentem vymezené úkoly v oblastech, mezi něž patří zejména: energetika, spoje, doprava, zdravotnictví, vzdělávání a výchova pro základní a střední školy. Tyto komise jsou odpovědné za vytváření regulací, standardu a mezinárodních norem.

To znamená, že ministerstva bez skutečného funkčního poslání, jako jsou ministerstva hospodářství, vnitřního a zahraničního obchodu, strategie, průmyslu a privatizace, by byla zrušena. Zachována či nově ustavena by byla ministerstva zahraničních věcí, národní obrany, vnitra, financí, zemědělství, popř. další, která by parlament uznal za funkčně nezbytná


Bankovnictví

Bankovní systém, který bude sloužit diverzifikovaným potřebám průmyslových a zemědělských oborů, musí zajistit svobodnou konkurenci mezi kapitálovými zdroji (investičními a komerčními bankami). Nejdůležitějším úkolem nového čs. bankovnictví je zajišťování tvorby kapitálu pro prudký růst a modernizaci čs. průmyslu.

Parlament bude rozhodovat o rozdělení odpovědnosti za fiskální a monetární politiku. Kontrola inflace a monetární politika budou podléhat státní bance. Správní rada státní banky je pak reprezentantem zájmu průmyslu, finančních a kapitálových institucí a parlamentu.

Na druhé straně fiskální a daňová politika bude prováděna ministerstvem financí podle nařízení parlamentu v rámci kompetencí parlamentem vymezených.

Realizace uvedených postulátů je předpokladem změny orientace čs. ekonomiky z dovozní na vývozní a odstranění rizika takřka koloniální závislosti.

Lidová demokracie, 23.2.1991

---

POKRACOVANI KNIHY
VYDAVATELSTVÍ ALTERNATIVY: WWW.SPOLUPRACE.CZ
BESEDA K OSOBE M.Z.
PRISPEVKY DO BESEDY