Otázky pro parlamentní výslech

* Proč byla parlamentu předložena jen jedna varianta scénáře ekonomické reformy?
Co se stalo s "Variantou č. II", předloženou předsedou Hospodářské rady Studýnkou? Jak je možné, že parlament nedostal možnost výběru aspoň mezi dvěma variantami?
* Kdo zavázal čs. hospodářskou politiku Mezinárodnímu měnovému fondu i přes to, že Československo není méně vyvinutou zemí a nepatří do Třetího světa? Proč nebyly detaily závazků s MMF uveřejněny, když jde zcela jasně o handlování se suverenitou tohoto státu? Proč a v zájmu koho je nutné, aby se ČSFR stalo méně vyvinutou zemí založenou na námezdní pracovní síle a v područí zahraničního kapitálu?
* Kdo navrhl a prosadil tzv. "liberalizaci" cen i za podmínek státních monopolů a zcela bezkonkurenčního prostředí? Kdo je odpovědný za zcela logický výsledek administrativního zvýšení monopolních cen při prudkém a radikálním omezení výroby a likvidaci výrobních kapacit? Jaké jsou plány na znovuobnovení výroby, znovuzískání odbytišť a znovuvybudování kapacit? Nejsou-li žádné plány, kdo je odpovědný?
* Proč jsou výnosy z aukcí malé privatizace a z výprodejů velké privatizace převáděny do státní pokladny, kde jsou kapitálové prostředky umrtvené a nefunkční, zatímco v podnikatelské a podnikové sféře zcela chybí. Kdo je odpovědný?
* Kdo je odpovědný za kritický stav čs. zemědělství a za rozbíjení životaschopných funkčních celků, když právě vysoká a efektivní výroba světové úrovně je zapotřebí? Z čeho se budou platit restituce a kompenzace, když ne ze zvýšené produktivity a ziskovosti existujících soukromých zemědělských podniků? Kdo sabotuje registraci a funkci našich nejlepších zemědělských podniků a proč? Kdo má zájem na rozbití našeho zemědělství, snížení jeho výroby a zvýšení závislosti na MMF? Kteří lidé, a proč, způsobil i volný pád čs. zemědělské výroby, která byla nejrozvinutější a nejmodernější ve východní Evropě?
* Proč došlo k radikální devalvaci čs. koruny a k otevření čs. trhů bez zajištění
podnikové konkurenceschopnosti, bez nových výrobních programů, bez dokončení
velké privatizace, bez demonopolizace, tj. bez jakékoli schopnosti čs. podnikové sféry konkurovat a bránit se zahraničnímu útoku? Kdo je odpovědný za devalvaci?
* Kdo je odpovědný za stav, kdy bez ústavy, bez zákonů a referend si ministři a
ministerstva odprodávají státní majetky podle své vůle a uvážení? Jak mohou být
ministři pro privatizaci odpovědni pouze "Bohu"? Čí vinou nebyli okamžitě odstraněni?
Jakým způsobem se bude re-privatizovat Škoda, Rakona, atp., zpět do rukou národního kapitálu? Kdo je odpovědný za odprodej Škodovky bez národního referenda a kdo převezme odpovědnost za nové vyvlastnění či znárodnění Volkswagenu, které bude podle nové ústavy nutné?
* Vyžaduje se plné a veřejné zúčtování majetku, příjmů, vnitřních a zahraničních
kont, i osobních konzultačních i poradenských vztahů k zahraničním firmám u všech ministrů, náměstků a poradců v oblastech financí, hospodářství, privatizace a bankovnictví na všech úrovních? Kdo je odpovědný za ustavení orgánů vyšetřujících korupce v těchto sektorech?
* Kdo je odpovědný za nekompetentní obsazování diplomatických postů bývalými
komunisty bez kvalifikace, zkušeností či morální integrity? Kdo je odpovědný za kolaps čs. zahraniční politiky a za trapnou a ponižující reprezentaci našeho státu v zahraničí?
* Jak je možné, že čs. zahraniční politika nesleduje zájmy národní, ale zájmy
kosmopolitní, zájmy mezinárodního kapitálu? Kdo dal impuls? Kdo dal svolení? Kdo
nese odpovědnost? Jak to, že kromě SSSR je ČSFR jednou z mála evropských zemí, které se staví proti svobodě a samosprávě Slovinska a Chorvatska? Kdo je odpovědný za tento ponižující a morálně neudržitelný postoj?
* Kdo je odpovědný za kulturní, umělecký a literární úpadek této země? Jak to, že
prostřednost, šmíra a ideologické pseudohodnoty jsou dotovány a zcela dominují kulturnímu dění? Kdo je odpovědný za demisi stovek odborných, vědeckých a zájmových časopisů, a tak i za intelektuální znehodnocení národa? Kdo je odpovědný za protivědecký, protiznalostní a protitechnologický trend v této společnosti? Proč bylo ČSFR vyloučeno ze společnosti moderních znalostních zemí a dáno na pospas zahraničním spekulantům jako banánová republika pinglů, číšníků a bankovních úředníků? Kdo je za to odpovědný?
* Kdo je odpovědný za devastaci čs. žurnalistiky, která jako jediná na světě je
poplatná vládnímu režimu dobrovolně a bez výhrady? Je-li svatým úkolem žurnalistiky
kritizovat vládu a korigovat její chyby, jak to, že v ČSFR byla tato funkce téměř totálně vymýcena? Jakými způsoby a prostředky? V čím zájmu? Kdo je odpovědný za dobrovolnou sebecenzuru? Kdo je odpovědný za to, že většina novin nerozlišuje mezi zprávou a komentářem? Proč se čs. novinářství podřídilo ekonomickým tlakům z centra? Jak je možné, že bývalí komunisté dosud kontrolují televizi, rozhlas i tisk? Kdo je jmenoval? Kdo trvá na jejich totalitě? A proč?
* Proč jsou bývalí komunisté jmenováni do vysokých veřejných postů a funkcí, vládu
nevyjímaje, zatímco bývalí komunisté demokraticky zvolení na podnicích a družstvech jsou pronásledováni těmi nejhoršími komunistickými způsoby? Ryba se kazí od hlavy, ale někdo trvá na uchování hnijící neokomunistické hlavy: Kdo a proč? Předhazování "malých" komunistů, těch dole, pomocí skandálních šetření a přešetřování, je v něčím zájmu: v zájmu velkých komunistů, těch nahoře? Kdo je prosazuje? Kdo je jmenuje? Proč? V čích službách?
* Jestliže jsou občané ČSFR kapitálové chudí, mají nízké úspory a nemohou investovat či podnikat, proč bylo přistoupeno k radikálnímu odčerpání kapitálových prostředků pomocí administrativně zvýšených monopolních cen zboží a potravin, pomocí aukcí za hotové, pomocí devalvace koruny a pomocí restrikce růstu mezd? Kdo může mít zisk, kromě cizích spekulantů a členů komunistické nomenklatury, z toho, že kapitálově chudí občané se stanou ještě chudšími? Kdo je odpovědný?
* Kdo je odpovědný za cestu "utahování opasků", tj. filosofie cesty k bohatství tím, že se staneme ještě chudšími? Kdo tuto propagandu ochuzování občanů vymyslel a propagoval? Proč si neutáhli opasky ti nejhorlivější propagandisté utahování opasků? Je třeba uvést příklady států, které se staly bohatšími tím, že se staly chudšími. Je třeba jmenovat země, které se ve spolupráci s MMF dostaly ze stavu méně vyvinutých zemí v posledních 40 letech.
* Kdo vymyslel dělení privatizace na "malou" a "velkou", tedy horizontální řez ekonomikou, když každý školák ví, že ekonomika je provázána vertikálně, tj. od zdrojů přes výrobu ke spotřebě. Horizontální privatizace tlačí soukromé obchody do područí státně monopolistických výrobců: kdo tuto anomálii vymyslel, kdo ji prosadil a kdo ji schválil? Jak se bude toto byrokratické rozdělení ekonomiky na malou a velkou napravovat a kdo bude odpovědný?
* Kde je ministerstvo veřejných prací? Jak to, že se v ČSFR nebudují silnice, dálnice, spoje, komunikace, byty a domky, aby se zvýšila mobilita pracovních sil, a tak snížila a využila rostoucí armáda nezaměstnaných? Kdo zadává práce do zahraničí, když domácí zdroje leží ladem?
* Proč byly provozovny pronajímány v aukcích za hotové před tím, než byli ustaveni pravoplatní vlastníci domů a nemovitostí? Vzniká tím tlak podnikat krátkodobě, omezují se dlouhodobé investice, mění se struktura potřebných služeb a zvyšuje se spekulace a okrádání zákazníků. Kdo je odpovědný? Proč stát, který nic nevlastní, ale pouze spravuje, zvyšuje nájemné, které patří pravoplatným soukromým vlastníkům?
* Jak je možné, že statistiky a číselné údaje vláda používá, když jsou kladné a zavrhuje, jsou-li záporné? Jak je možné, že parlament netrvá na zveřejňování negativních statistik, a tak přispívá ke klamání veřejnosti? Proč není Statistický úřad ve výhradní pravomoci a kontrole parlamentu? Jak může parlament připustit argumentaci k tomu, že statistiky nezachycují soukromý sektor, když v ČSFR žádný soukromý sektor neexistuje? Existuje pouze malý sektor trhovecký, který ekonomiku výrazně neovlivňuje.
* Za první pololetí 1991 došlo oproti předchozímu roku k silnému úpadku výroby ve všech odvětvích, k nárůstu spotřebitelských cen a ke zvýšení životních nákladů všech vrstev obyvatelstva. I přes krizový stav ekonomiky byli zodpovědní ministři v zahraničí, poslanci na dovolených a prezident bůhví kde: kdo je odpovědný za totální nedostatek zodpovědnosti na nejvyšších místech? Jak to, že parlament nevyvodil důsledky z čísel za první pololetí ve zvláštním sezení svolaném za tímto urgentním účelem? Kdo je a kdo bude odpovědný?
* Proč bylo vyjmuto 140 podniků z privatizace a ponecháno v rukou státu? Jak to, že stát opět podniká a vměšuje se do podnikatelské sféry? Jediným podnikem, který vykazuje nárůst v maloobchodním obratu jsou Interhotely Čedok: kdo je vlastní a proč?
* Kdo vymyslel a prosazuje bizarní kupónovou privatizaci, která rozptyluje majetek mezi širokou veřejnost, a tak posiluje váhu 30 % akcií, které si ponechává stát? Lidé nemohou své kupóny investovat racionálně (nejistota, nedostatek informací a zkušeností, časové omezení) a jde tedy o poměrně krutou a spekulativní hru, která odčerpává další kapitál z podnikatelské sféry: výnosy jdou do rukou státu. Kdo je odpovědný za zastavení těchto vln kupónové privatizace, které převádějí majetky do zahraničních rukou?

Špígl, 16. srpna 1991

Vezmime vládu do svojich rúk

TECHNICKÉ NOVINY, BRATISLAVA: Prechod od centrálne-príkazovo riadenej ekonomiky k ekonomike trhovej je bolestný. Pociťuje to väčšina obyvatel'ov. Preto silnie volanie po zaručenom recepte, ktorého aplikácia vylieči ekonomiku bez akýchkol'vek vedl'ajších účinkov. Taký recept je utópiou.

Vel'ke problémy majú Maďarsko, Pol'sko, o Balkáne ani nehovoriac. Dokonca aj v bývalej Nemeckej demokratickej republike, ktorá sa móže "oprieť o bohatého staršieho brata" a štartovala z trochu lepšej pozície ako ČSFR, neúnosne narastá sociálne napatie, hospodárstvo sa zrútilo.

Profesor Paul W. McCracken, ktorý prednáša na Michiganskej univerzite, povedal:
"... náš odbor (ekonómia - pozn. red.) sa posledných paťdesiat rokov podrobne zaoberal verejno-politickými aspektami. Prečo je teraz taký bezradný, keď stojí pred nesporne najdoležitejším problémom hospodárskej politiky tohto storočia? Jednou časťou problému je rýchlost', s akou sa tento problém dostal do popredia. Historické udalostí sa spravidla nevyvíjajú tak prúdko ako v roku 1989. V skutočnosti existujú niektoré závazné dovody nazdavať sa, že náš odbor nie je schopný dávat' rady, ako urobit' z plánovaného hospodárstva hospodárstvo riadiace sa príkazmi trhu ..."

Paul W. McCracken nazval prechod od plánu k trhu najdoležitejším problémom hospodárskej politiky tohto storočia. Je zřejmé, že riešenie takéhoto zložitého rébusu, optimalizácia reformných krokov, si vyžaduje tvorivú diskusiu najlepších mozgov. Odmietanie názoru druhých je vel'mi krátkozraké. V minulosti, nie tak dávnej, dostávali autori závažnejších kritických stanovísk nálepky nepriateľov štátu, zriadenia apod. Vecná argumentácia sa "zideologizovala". Žiaľ, táto prax pretrvává. Aj človek snažiaci sa o zdar prechodu k trhu a transformáciu vlastníctva móže získat' pomenovanie -kryptokomunista.

K oponentom prác Klausovho tímu patrí profesor Milan Zelený. V úvode našej spolupráce sme považovali za potrebné, aby sa politicky niekam zaradil. Potom sa dá diskutovat' o vecných problémoch bez zavádzajúceho balastu ideologizovania.

Kam patrím
PROFESOR ZELENÝ: "V ČSFR ma už nazvali kadekým: od bolševika po zbožňovatela socializmu, neúspěšného v zahraničí, až po ultrapravičiara a fašistu. Je to až smiešne, keby to nebolo tak vážné.
Keďže nepatrím a nikdy patrit' nebudem k žiadnej strane a ideologii, keďže sa vždy budem riadiť iba zdravým sedliackym rozumom a túžbami a želaniami širokej verejnosti, keďže sa nikdy nepoddám ideologii "Jedinej možnej cesty" - budem vždy nepohodlný predstavitel'om novej totality. Som profesorom ekonomie a podnikového riadenia na dvoch prominentných new-yorských univerzitách (Columbia, Fordham) viac ako 25 rokov a s celoživotným uvazkom. Nemám teda osobné či existenčně ambície, nemám čo získat', iba stratiť, všetko čo robím, je motivované osobným záujmom o národ a profesionálnym záujmom o jeho ekonomiku.

Nie som teda ani pravičiar ani ľavičiar, ale naopak: považujem zmatenú snahu čs. politikov o stranické "zastrešenie" za naivné, zastarané a dokonca i smiešne. Je smutné, že po 40 rokoch straníckej příslušnosti sa nám bývalí komunisti rozliezajú do všetkých možných strán, kde zavádzajú svoje naučené maniere, propagandu, dodržovanie linie "Jedinej možnej cesty", apod.

Delenie na ľavicu a pravicu je v čase priamej demokracie pre ČSFR nielen hanbou, ale i tragédiou. Priama voľba prezidenta a podobných vysokých funkcií priamo ľudom je dnes nutnosťou, nie prepychom.

Trhové hospodárstvo autonómnych a nezávislých národných kapitalistických subjektov nemá nič spoločné s klausovým, štátom regulovaným "trhovectvom" Tretieho světa a Medzinárodným menovým fondom. Kapitalizmus a kapitálová účasť zamestnancov je moderným princípom, námezdnosť pracovnej sily je prežitkom marxistickej teórie práce. Ministri ČSFR, ktorí vykrikujú, že je jedno, komu výrobne prostriedky patria, nepochopili, že kapitál, nie práca, sa stává základnou produktívnou silou v modernej ekonomike. Odsúdiť vačšinu národa k námedznosti a k závislosti, nie ani na národnom kapitále, ale na kapitále kozmopolitnom, už hraničí s hospodárskym zločinom.

Som zastáncom moderných "baťovských" princípov organizácie a riadenia japonského typu, presadzujem autonómiu a nezávislost' jedinca, rodiny, obce, podniku, oblasti, krajiny a štátu. Takže, "ďaleko od Moskvy". ďaleko od straníckej línie ministerského centralizmu a korupcie zastáncov "Jedinej možnej cesty".

Dnešná situácia rozpoltenej opozície 89 strán a hnutí pripravuje podmienky na uchopenie moci menšinovou stranou pod vedením demagogického a arogantného bankového úradníka, a teda nastolenie novej totality na dobu najmenej 5 rokov.

Ludia v ČSFR sa budu rnusieť priamej demokracii ešte dlho učit'. Dočasne sa podriadili neokomunistom a poslušne, skoro ako na povel, rozdrobili akúkol'vek opozíciu na stovky bezvýznamných čriepkov. To nie je pluralitná demokracia, ale diktatura minoritnej strany, ktorá hrozí už v júni 1992.

V modernom svete sa pravica a ľavica profílujú poměrné ľahko. Pravica zdórazňuje nezávislost', autonómiu, decentralizáciu, podnikové i všeobecné samoriadenie, minimalizáciu úlohy štátu a zvlastnenie miestnych zložiek obyvateľstva.

Lavica zdórazňuje centralizmus a stranícku líniu, maximalizuje politickú (i keď nie hospodářská) úlohu státu, preferuje námezdnú závislost' zamestnancov ("veď je to jedno, komu to vlastně patří!"), zvyšuje závislost' občanov (podpory, dotácie, sociálna sieť apod.), je vždy kolektivistická, ideologická, dogmatická a vyhýbá sa dialógu.

Teda všetko opačné oproti proklamáciám "Ľavica a pravica" v ČSFR.

Som proti námezdnosti, kozmopolitismu, štatnemu ministerskému diktátu a regulácii, som za vytváranie národného kapitálu, národných kapitalistov a za naše tradičné, baťovské "Každý zamestnanec kapitalistom!"
Potrebujeme vládu odborníkov: nestranícku, neideologickú, nezviazanú "jánabráchismom" a priatelíčkovaním. To vedie len k diletantizmu, korupcii a kabinetnej politike. Potrebujeme urychlene schválit' blokačné paragrafy, ktoré by zabránili súčasnej medzivláde, aby rozpredávala, vydražovala a rozdávala věci, ktoré jej nepatria. Potrebujeme vytvorit' parlamentnú komisiu, ktorá by zabránila strojcom "reformy", aby mohli rezignovat' bez prevzatia zodpovědnosti za extrémne ničenie ekonomiky od januára 1991. Musí sa pred svojím odchodem vyspovedať z motívov, činov a dopadov svojich opatření. Žiadna nová vláda nesmie byť zaťažená dedičstvom týchto diletantov. Potrebujeme, aby bývalí komunisti neboli menovaní do verejných pozícií riadenia štátu a jeho reprezentácie v zahraničí: Bývalí komunisti sa móžu do verejných funkcií iba volit', a to na základe princípov priamej občianskej demokracie.

Strojcovia fiaska novembra 1991 musia byť odvolaní z verejných funkcií a musia prevziať plnú zodpovědnost' za devastáciu čs. ekonomiky. Ich rezignácia či odchod do zahraničia (ako sa dnes už začína pripravovat') je nežiadúci a musí sa im v tom zabrániť.

ČSFR sa musí sústrediť na budovanie národného kapitálu a vytváranie širokej vrstvy národných kapitalistov. Kozmopolitizmus by mal tento národ rázne raz navždy odsúdiť.

Potrebujeme hospodársku reformu "šitú na mieru", vychádzajúcu z miestnych podmienok podnikových, všeobecných a občianskych. Nepotrebujeme ministrov, ktorí sú "zodpovední iba Bohu", naopak, musíme ich urýchlene odvolat'. Nepotrebujeme kázanie o láske a morálke od tých, ktorí ich dnes a denne svojimi činmí porušujú a znevažujú. Potrebujeme vziať vládu svojich věcí do svojich rúk, nie ju odovzdať do rúk našej vlády -vlády bývalých komunistov, nikým nezvolených a jediným človekom menovaných.

Je potrebné sa nikam nikdy nevracať, ale vydať sa na cestu do budúcnosti: pre nás, pre naše deti a pre naše národy. "Nedať sa!"

Technické noviny, Bratislava 6. augusta 1991