---

Chameleon - subjektívny spravodaj - iný uhol pohľadu na udalosti z domova i
zo sveta
------------------------------------------------------------------------

copyleft 1999-2000
Domudra

Globalizace. Seattle. Pohled z druhé strany ?

preložil Ilja Herold, Poznámky č. 63, Křesťansky dialog,
(Korespondence a objednávky na JUDr. O. Tuleškov, Na Čihadle 18, 160 00 Praha, případně na Ing. Ilja Herold, CSc, Čajkovského 10, 130 00 Praha 3.)
11.května t.r. poslala paní Starhawk z USA po internetu komusi zprávu o demonstracích v Seattlu s nadějí, že tato zpráva bude přeložena do češtiny. Nevím, zda se to stalo. Ale zpráva mne zaujala a dovolil jsem si ji přeložit sám. Paní Starhawk je spisovatelkou, feministkou a celoživotní aktivistkou. Napsala řadu knih prolínajících politiku se spiritualitou.
Je to již dva týdny co jsem se ještě zašera probudila, abych se připojila k blokádě zahajovacího zasedání WTO. A od té doby, co jsem byla propuštěna z vězení, čtu stránky časopisů a snažím se pochopit rozdíl mezi tím, co píší a tím co jsem zažila. Volali jsme, že "Celý svět se dívá", a měli jsme pravdu. Ještě nikdy jsem nezažila tolik pozornosti, kterou věnovala média jedné politické akci. Nicméně to, co se píše, je tak zkreslující, že se nemohu rozhodnout, zda reportéři podlehli politickému spiknut í, nebo jsou prostě jen zcela neschopní. Nekonečné zprávy věnují několika rozbitým oknům . Ale zcela ignorují akční síť (The Direct Action Network = DAN), která úspěšně zorganizovala přímé nenásilné akce, které v konečné fázi spojily tisíce lidí. Zpráva o tom, jak jsme dosáhli tohoto úspěchu, nebyla nikde napsána. Policie, na obranu svého brutálního a hlupáckého zneužití situace prohlašovala, že "nebyla připravena na takové násilí". Ve skutečnosti nebyla připravena na nenásilí tak obrovských mas, a na oddanost pokojných aktivistů,- ačkoliv blokáda byla organizována na otevřených občanských setkáních a nebylo na ní nic tajuplného. Podezírám je ovšem, že náš model organizace a rozhodování byl tak odlišný od jejich představ o řízení, že doslovně nemohli pochopit co se dělo před jejich očima. Když autoritáři přemýšlejí o řízení, pak se v jejich myslích vytváří představa jednoho člověka, osobnosti,- nebo malé skupinky stojící v čele a říkající všem ostatním co mají dělat. Moc je centralizována a vy žaduje poslušnost. Náš model byl opačný: Spočíval na plné decentralizaci, a vedení bylo svěřováno skupině jako celku. Lidé byli zmocněni činit svá vlastní rozhodnutí, a centralizované struktury sloužily pouze koordinaci, ne řízení. Výsledkem byla nezvyklá pružnost a přizpůsobivost, a mnoho lidí bylo inspirováno k činům odvahy, ke kterým by byli nikdy nemohli dostat příkaz. Zde je několik klíčových znaků našeho organizačního přístupu:

Příprava a trénink:

Dny a týdny před blokádou se dostalo tisícům lidí výcviku v nenásilnosti. Byl to tříhodinový kurs zahrnující dějiny a filosofii nenásilí s praktickými příklady ze života, uváděnými formou her, jejichž postavy zachovávaly klid v napjatých situacích, používaly nenásilné taktiky proti brutalitě, a společně činily svá rozhodnutí. Tisíce lidí prošly pak ještě výcvikem druhého stupně s přípravou na vězení, s poučením o solidárních metodách a akcích, a se školením o právních otázkách. Souběžně probíhaly zd ravotnické kursy první pomoci, výcvik ve stavění barikád, příprava pouličních divadelních představení, pokyny pro vedení veřejných shromáždění, a výcvik v dalších dovednostech. Zatímco daleko více tisíc lidí se účastnilo blokády bez jakékoliv účasti na této přípravě, existovala jádra skupin, která byla připravena postavit se policejní brutalitě a soustředit kolem sebe odpor a sílu. I ve vězení jsem zažila mnohé situace, které probíhaly jakoby přesně podle našich divadelních scénářů. Aktivisté byli s chopni chránit členy své skupiny před oddělením a odvedením s využitím postupů naučených při výcviku. Taktika zachovávání solidarity, kterou jsme připravili, se stala základem fungování systému.

Obecná dohoda:

Každý účastník akce byl vyzván, aby přijal pravidla nenásilí: Patřilo sem odříci se násilí fyzického i slovního,- nemít u sebe zbraň,- nemít u sebe a nepožívat nelegální drogy nebo alkohol,- a neničit majetek. Žádali jsme tento slib pouze pro dny vlastní akce, nikoliv jako přijetí životní filosofie, protože jsme věděli, že obecně panuje kolem těchto otázek mnoho různých názorů.

Organizace

Účastníci akce byli organizováni do malých skupin nazývaných Affinity Groups (družstva). Každé družstvo bylo oprávněno činit si vlastní rozhodnutí o tom, jak se blokády účastní. Byly zde skupiny provozující pouliční divadlo, jiní se připravili spoutat se dohromady. Připravovaly se skupiny s vlajkami a obrovskými poutači, jiní se chtěli pouze vzájemně držet a nenásilně bránit delegátům. V každém družstvu bylo obvykle několik lidí připravených riskovat žalář a jiných ve vězení je podporovat. Zpravidla bylo v každém družstvu i několik zdravotníků. Družstva tvořila seskupení (clusters). Okolí místa, v němž se konalo zasedání (Convention Center) bylo rozděleno do třinácti sekcí, a pro každou byla stanovena jmenovitá družstva a seskupení. Některá družstva byla "létací",- tedy jakési zálohy připravené přemístit se kamkoliv bude potřeba. To vše bylo projednáno na radě mluvčích (Spokescouncil), kam každé družstvo vyslalo svého představitele, zmocněného, aby za ně mluvil. Prakticky to znamenalo, že druž stva se mohla pohybovat a reagovat s velikou pružností po celou dobu blokády. Byl-li vyslán signál, že na určitém místě je třeba více lidí, družstvo mohlo zhodnotit situaci na místě které samo drželo a rozhodnout se, zda se přemístí nebo ne. Když byla napadena slzným plynem, pepřovými spreji, gumovými kulkami a koňmi, mohla družstva sama zhodnotit svou vlastní schopnost odolat této brutalitě. Výsledkem bylo, že linie odpůrců byly schopny vydržet tváří v tvář neuvěřitelnému policejnímu násilí. A když jedna skupina lidí byla konečně smetena plynem a obušky, jiná nastoupila na její místo. Prostor a příležitost existovaly ale také pro družstva těch, kdo mají vyšší věk, špatné plíce a potíže se zády, aby držela službu v místech poměrně klidných, aby hovořila s delegáty které jsme vraceli, a aby podpořila pochod pracujících, který přivedl na scénu desetitisíce lidí.
Žádné centralizované vedení by nebylo schopno uřídit scénu uprostřed všeho toho chaosu,- a žádného nebylo ani potřeba. Organická, autonomní organizace prokázala se být daleko mocnější a účinnější. Žádná autoritativní postava by nedonutila lidi, aby udrželi linie při útoku slzným plynem. Ale zmocnění lidé, svobodní činit svá vlastní rozhodnutí, si sami stanovili, že to dokáží.

Společné rozhodování

Družstva, seskupení i rady mluvčích a další pracovní skupiny zahrnuté do DAN činily svá rozhodnutí na základě souhlasu,- principu, který dovoluje aby každý hlas byl slyšen a který zdůrazňuje úctu k názorům menšiny. Konsensus (společný souhlas) byl součástí výcviku v nenásilí i žalářování, a provedli jsme i malý pokus vyzkoušet jej pro řízení mítinků. Vzájemný souhlas jsme nepodmiňovali jednomyslností. Jediným bezpodmínečně požadovaným souhlasem byl souhlas řídit se pokyny nenásilnosti. V ostatním or ganizátoři DAN nasadili tón, který kladl a hodnotil samostatnost a svobodu nad jednomyslností, a zdůrazňoval spíše koordinaci než tlak na přizpůsobení. Tak, například, naše solidarita ve vězení zahrnovala setrvat ve vězení abychom mohli využívat tlaku svého množství a chránit jednotlivce před isolací, před individuálním odsouzením k vyšším trestům, a před brutálnějším zacházením. Ale nikdo nebyl k setrvání ve vězení nucen a nikomu nebylo kladeno za vinu dosáhl-li svého propuštění na záruku před osta tními. Uznávali jsme, že každý člověk má své vlastní potřeby a možnosti, a že bylo důležité účastnit se akce na kterékoliv úrovni jak to kdo dokázal. Kdybychom lidi k setrvání ve vězení nutili, mnozí by sice ve vězení setrvali, ale cítili se donuceni a zneužiti. Protože jsme to nedělali, protože lidé se cítili sami zmocněni a ne manipulováni, veliká většina se sama za sebe rozhodla setrvat, a mnozí lidé daleko překročili hranice svých původně předpokládaných možností.

Duch a sen:

Akce zahrnovala i umění, tanec,oslavy, písně, rituály a kouzla. Bylo to více než jen protest. Bylo to pozdvižení ducha v plné jeho hojnosti, oslava života a tvořivosti a sounáležitosti, které si zachovaly svou radostnost tváří v tvář brutalitě, a které zachovaly při životu tvůrčí síly, schopné vzdorovat silám nespravedlnosti a tlaku. Mnozí lidé zapojili sílu svého osobního duchovního života. Viděla jsem Buddhisty odvracet rozzlobené delegáty s laskavou vlídností. My, čarodějnice, jsme kouzlily své r ituály před samou akcí i pak ve vězení, a vyzývaly mocnosti světa aby nás podpořily. Našly jsme sílu zpívat ve svých celách a tančit společné tance v cele zadržení, dokázaly jsme se smát stovkám drobných pokoření která vězení přináší, těšit jedna druhou a vzájemně si naslouchat v napjatých chvílích, využívat čas a pokračovat ve společném učení a organizování a snění. Pro mne to byla jedna z nejhlubších duchovních zkušeností v celém mém dosavadním životě.
Píši to všechno ze dvou důvodů. Předně chci vyjádřit svou důvěru a úctu, kterou chovám k organizátorům DAN. Odvedli skvělou práci, když dokázali zvládnout a využít poznatků a zkušenosti posledních dvaceti let o přímých nenásilných akcích, a kteří vytvořili a zvládli mocnou, úspěšnou a svět proměňující akci tváří v tvář enormním silám stupňující se zaostalosti a přežitků. Akci, která změnila tvář globálního politického světa a zradikalizovala novou generaci. Zadruhé pak, protože pravdivé vylíčení toho jak byla akce organizována vytváří mocný vzor pro ostatní aktivisty. Seattle byl pouze začátkem. Máme před sebou úkol vytvořit světové hnutí, které by smetlo nadvládu korporací a vytvořilo novou ekonomiku založenou na poctivosti a spravedlnosti, na zdravé ekologii a zdravém prostředí, které podporuje lidská práva a slouží svobodě. Máme před sebou ještě mnoho kampaní. A zasloužíme si poznat pravdivé zprávy o svých úspěších.

Hovořit ? nehovořit?

V předvečer nedávného zasedání MMF ve Washingtonu uveřejnil Joseph Stiglitz, profesor ekonomiky, do letošního roku hlavní ekonom MMF a ministerstva financí USA, a současně dřívější dlouholetý člen poradního sboru presidenta Clintona, k této otázce na Internetu obsažnou studii o závažných omylech MMF, tak jak vyrůstají z nedemokratického chování této organizace. A končí: "Demonstranti v ulicích Washingtonu se budou snažit něco nám říci? Ulice, pochopitelně, nejsou nejlepším místem k rozhovoru o těchto vysoce složitých otázkách. Někteří protestující nemají navíc o nic větší zájem na otevřeném rozhovoru než představitelé MMF. A ne vše, co budou demonstranti říkat, bude správné. Ale pokud lidé, pověření řízením globální ekonomiky ? v MMF a na ministerstvech financí ? nezačnou s nimi hovořit a nevezmou si jejich kritiku vážně k srdci,- věci budou pokračovat velmi, velmi špatným směrem. A viděl jsem již, jak se to děje?"
I v Praze se budou demonstranti snažit něco říci. Dovolí jim to někdo?

---

Internetovy tydennik Stisk 98/99
http://www.fss.muni.cz/stisk/issues/obtisk_6_99/#globalizace

Téma: Globalizace


Globalizace a Internet

Internet je často deklarován jako globální počítačová síť, která v sobě
sdružuje velké množství samostatných počítačů. Vypadá to tedy na dokonalý
příklad globalizace. Lidé se připojují, stávají se součástí tohoto systému,
infiltrují vně a de facto se stávají za obrazovkami monitorů jednolitou
masou. Mohlo by se tak zdát. Ale právě Internet je v tomto případě
výjimečný. Naopak čím více lidí se připojují do diskusních skupin, do
různých kroužků, tím klesá ochota jednotlivých členů spolupracovat s jinými,
ochota diskutovat a roste tendence odcházet do méně početných skupin, kde se
jednotlivci projevují více intimněji, bytostněji a ztrácejí tak anonymitu a
paušálnost danou systémem — Internetem. Není tomu tak vždy, existují tu
samozřejmě různé individua, skupiny, které přímo vyhledávají konfrontaci s
větším počtem oponentů. Internet je odrazem společnosti z vypouklého
zrcadla. Námitka, že Internet je přístupný pouze hrstce vyvolených, je už v
současné době irelevantní. Taktéž je nesmyslem si myslet, že Internet
přispívá k dělení společnosti na informačně bohaté a na informačně chudé, že
prohlubuje propasti mezi jednotlivými segmenty společnosti a že jaksi
přispívá k určité formě deviace. Internet jak je známo je celosvětovou
počítačovou síti. Počet připojení roste ne geometrickou, ale exponenciální
řadou, stejně tak jako možnosti sítě. Jestliže doposavad lidé běžně
nepřicházeli do styku s I, během několika let se síť stane tak běžnou
součástí života, že málokdo bude schopen jasně rozlišit jednotlivé hrany
sítě a "toho ostatního". Ale přeci jen Internet má jen v jednom směru
globalizační efekt, a to v toku a příjmu informací. Kdokoli má jeho pomocí
přístup k informacím a datům, jejichž existence doposud nebyla pro něj
zřejmá. Síla je právě v neurčitém definování individua. Společnost svoje
členy už od první nadechnutí nutí do různých skupin, vnucuje jistá měřítka a
názory. Na síti jste oproštěn od těchto směrnic a faktických determinant.
Virtuální prostor Internetu dává jednotlivci vytvořit svůj vlastní pohled na
sebe, možnost existence podle vlastních kritérií, podle svých tužeb a snů.
Internet už teď je globální a bude čím dál tím více, aniž bychom si to nějak
bytostněji uvědomovali. Jak teď se díváme na fotbal ze Španělska, který nám
vlastně nahrazuje viděné, bude nám i síť substituovat určité životní situace
a projevy, ale nikoli pouze pasivní formou v jedné obecné kostce, ale bude
každému dávat podle jeho osobních preferencí zážitky(to je možná zavádějící,
použiji raději jisté situace) přesně šité na míru. Ale zpět ke globalizaci.
Trend stále mohutnější a centrálnější globalizace se zvyšuje pro celou
společnost. Lidé jsou hnáni do obrovských vrat možností. Ne však všichni
budou respektovat předem vytyčený směr, budou se snažit zběhnout. A právě
Internet a virtuální svět bude klíčem od vrátek ke svobodě samoty a klidu.
František Kůst kust@fss.muni.cz


Rizika globalizace

Dne 8. prosince se na půdě Právnické fakulty MU konala mimořádná přednáška
docenta Jana Kellera s názvem Rizika globalizace. Sociolog, pedagog a ekolog
Jan Keller (domovem z FSS MU), který se tématem globalizace zabývá, přijel
tradičně nenápadně a svým neformálním oblečením naznačil, že se nejedná o
žádnou výjimečnou událost.
Pro velký zájem se shromáždění muselo přesunout do
jedné z volných aul. Jan Keller hned zkraje připomenul, že se pokusí shrnout
přednášku do 13 minut, aby byl větší prostor k diskuzi, protože za 50 minut
má vyučovat na FSS MU.
" Budu mluvit spíš o rizicích," úvodem varoval Jan
Keller a načtrl důsledky globalizace v několika bodech v rovině ekonomické a
politické.
Jedním z budoucích důsledků může být jev, že vlády se
stanou jen folklórní záležitostí. Rozhodování se z parlamentů národních
států přesune na nadnárodní společnosti. Státy budou sloužit jen k udržení
pořádku. Způsob držení moci nadnárodními společnosti nebude tudíž
demokratický. Veřejnost nebude mít možnost o globalizaci rozhodovat. Z
občanů se stanou spotřebitelé, jejichž volbou bude konzum. V ekonomice
naroste podíl spekulativního kapitálu oproti oproti kapitálu
vyprodukovanému.
" Všechno, co jsem zde řekl, jsou ale spekulace. Těžko
se to dá empiricky doložit," typicky uzavřel Keller.
V procesu globalizace se uplatňuje pozitivní vliv
zpětné vazby. Stanovisko, že dojde k vyrovnávání rozdílu mezi bohatým
Severem a chudým Jihem, se nenaplňuje, protože zisk putuje do kapes
nadnárodních korporací. Bohatí se stávají ještě bohatšími. "Firmy využily
státu jako svého ikubátoru a když se osamostatnily, udělaly si z něj
popelnici," řekl Keller.
Při chvíli vyhrazené otázkám padl dotaz, zda existuje
také proces antiglobalizace. Jan Keller připustil, že globalizace má svou
protiváhu v regionech, které by zeslabením státu mohly získat větší vliv,
fakticky však z toho bude profitovat opět centrum, protože regiony budou
mezi sebou soupeřit o přízeň centra. Následoval dotaz, jestli je tedy možné
proti globalizaci něco dělat.
" To bude smutná odpověď," odtušil přednášející. Keller
uvedl, že ne, je ale pravděpodobné, že se jednoho dne vlastní vahou sesype.
"Kdo se nenechá do specializované ekonomiky vtáhnout, bude na tom lépe, až
se to sesype," naznačil jednoduchou naději.
Jaký bude mít vliv tento proces na střední třídu?
Ohrozí globalizace sociální smír? Takové byly následující otázky. Očekává
se, že střední vrstva bude ubývat. Podle razantnosti nástupů velkých
obchodních řetězců nadnárodních korporací, které budou likvidovat malé a
střední podnikatele, vzroste nezaměstnanost. V rovině politické je tedy
pravděpodobný příklon k levici a k autoritářským režimům. Globalizace je
proces živelný, firmy ji využívají, ale neřídí. "Firmy se nechovají
racionálně, nebudou hájit nové náklady sociálního státu, proč by to dělaly?"
upozornil Jan Keller.
Poslední otázka se týkala sjednocování Evropy a našeho
vstupu do EU. Z hlediska životního prostředí musíme zpřísnit zákony, díky
naší poloze ale mohou přes CHKO směřovat dálniční tahy. "Tady ten postoj je
schizofrenní. Já to vidím padesát na padesát." Keller však podotkl, že stále
nemáme dostatek informací, co to bude obnášet.
Diskuze byla ukončena s tím, že se k aktuálnímu tématu
globalizace na Právnické fakultě MU jistě ještě vrátí.
(St)


Klaus, Zeman, Falbr a Tošovský nejednali o ekonomickém krachu, ale o
globalizaci

Přestože čtyři nejmocnější muži v zemi dlouho přesvědčovali veřejnost i
novináře, že se jejich páteční schůzka týkala výlučně ekonomických problémů,
předseda sociální demokracie a premiér Miloš Zeman se po hrubém nátlaku
ministra průmyslu a obchodu Miroslav Grégra přiznal, že se na setkání vůbec
nedotkli ekonomických strastí České republiky. Jak nám prozradil korunní
princ ČSSD, který si přál zůstat v anonymitě, expremiér Václav Klaus svolal
schůzku kvůli novému palčivému problému - globalizaci. Grégrovi údajně
nevadilo Zemanovo lhaní, ale spíš to, že Zeman svou účastí na schůzce dal
najevo nejistotu své menšinové vlády při řešení krizových momentů.
"Osobně jsem přesvědčen, že menšinová vláda je schopna tento problém
vyřešit," řekl Grégr. "Nelíbí se mi ale, když ODS svolává schůzku k záchraně
lidské pospolitosti, my se jí účastníme, a přitom její předseda Klaus
veřejně prohlašuje, že vláda ČSSD je neschopná." Podle Grégra ČSSD málo
prodává své úspěchy a nechává se ODS zatlačit do pozice méně schopné strany.
Václav Klaus problém globalizace dlouho podceňoval. Na jedné z mnoha
přednášek v USA dokonce prohlásil, že se jedná o typické sociologické
slovíčkaření a ekologickou paniku. Svůj názor však radikálně změnil poté, co
mu nedávno jeho osobní přítel a místopředseda ODS Miroslav Macek nechal do
bytu zavést Internet.
"Nejprve jsme mysleli, že panu předsedovi není dobře a zůstal proto doma,"
řekla jedna z nejoblíbenějších českých političek, Libuše Benešová a dodala,
"po čtrnáctidenní absenci se o něj začala většina členů ODS strachovat."
Podle šéfa pražských záchranářů Josef Brousíka zavolal asi před měsícem do
jejich centra Ivan Langer a roztřeseným hlasem jej požádal o co nejrychlejší
zákrok. "Na cestu vyjely tři čety záchranářů, pět sanitek a hasiči. Po
deseti minutách jsme vnikli do Klausova bytu a to, co jsme spatřili, nás
téměř vyděsilo. Předseda sněmovny seděl u počítače, potutelně se usmíval a
bezděčně jezdil po obrazovce myší. Vůbec na nás nereagoval, takže jsme jej
museli odvézt do nemocnice", řekl Brousík.
Václav Klaus musel být hospitalizován v soukromém sanatoriu, a když se po
týdnu vrátil domů, okamžitě nechal svolat poradu s lidmi, kteří by mohli
nastalý stav zvrátit. K setkání došlo v pátek a Václav Klaus na něj údajně
šel s konkrétním návrhem - zrušit Internet a zabránit tak globalizaci v
České republice. Všechny jeho návrhy však zřejmě skončily ve stoupě. Mnoho
informací se nám opravdu nepodařilo získat, protože jediné, co politici
neustále opakovali, byl slogan: "Je třeba přehodnotit priority."
K situaci se vyjádřil i známý internetolog Ondřej Neff, podle něhož je
pikantní to, že Richard Falbr - přizvaný Zemanem, chytře odmítl roli hodného
vděčného hošíka, přidal se k Tošovskému a argumentoval, že vinu nelze házet
jenom na internet, a že příčiny krize jsou jinde.
Těsně před uzávěrkou se nám podařilo zjistit, že si mocní mužové mezi sebou
rozdělili nové funkce. Člen ústředního výboru ČSSD Jan Drgiňa: "Mrzí mě, že
Václav Klaus má být v roli spasitele a my mu k tomu pomáháme."
pb


Rozhovory


Globalizace není ideologie, ale samovolný přirozený proces,

tvrdí Milan Hamerský, místopředseda brněnských Mladých konzervativců. Ti
rozhodně nepovažují globalizaci za něco nutně zlého, za něco, před čím je
pořeba "bít na poplach".
Myslíš si, že globalizace má dnes vliv na suverenitu naší země?
Myslím, že náš stát je hodně malý, jak v oblasti ekonomické, tak v oblasti
lidských zdrojů. Musí se přizpůsobovat, na světový vývoj nemá vliv. Je spíše
v poloze reakční, to znamená, že reaguje na to, co se děje. Tyto trendy
nejsou fatální.
V čem spatřuješ největší přínos globalizace?
Domnívám se, že neexistuje globalizace jako ideologie, je to spíše přirozený
proces, který probíhá samovolně. Je velmi pestrý. Projevuje se růstem
tolerance, plurality a kooperace mezi státy, národy, lidmi. Důležité je si
uvědomit, že žijeme ve světě, kde bylo 5 tisíc válek v celé lidské historii.
Je vidět, že do určité míry je lidstvo, reprezentováno nejvyspělejšími
státy, poučitelné.
Globalizace stírá rozdíly mezi kulturami, myslíš si, že je tento jev
pozitivní?
Rozdíly jsou bezesporu vyrovnávány, ale každá mince má dvě strany. Je stěží
představitelné, že by byly odstraňovány pouze rozdíly, které chápeme jako
negativní, např. bída a bohatství, nerovné podstavení žen a dětí v mnoha
kulturách. Je přirozené, že jednotlivé kultury a lidé přejímají věci, které
považují u ostatních za dobré, úspěšné a pro ně přínosné.
Myslíš si, že globalizace má své dobré stránky i pokud jde o vliv na životní
porostředí?
Můj osobní pohlad je hodně blízký názorům umírněných ekologů. Souhlasím s
tím, že poškozování přírody probíha ve velkém, neúměrném a nebezpečném
tempu. Jako pozitivní se snad dá vidět určitá mezinárodní spolupráce při
ochraně životního prostředí. Jsem ale přesvědčen, že celková změna trendu v
ochraně životního prostředí leží na bedrech vyspělých států, například G7.
Globalizace je podle tebe samovolný proces. Myslíš si, že je vůbec nutné
(potažmo správné) ji nějakým způsobem regulovat?
Myslím si, že není důvod k fatalismu a podřizování se předpokládaným
trendům. Všechny procesy, ať už ekonomické, politické, společenské atd. ,
běží v určitém rámci, který se stále vyvíji a jehož nedílnou součástí jsou
omezující a vymezující regule.
Jak dopadne proces globalizace ve své konečné fázi?
Nemyslím si, že je dnes možné při našich trvale omezených znalostech přesně
predikovat další vývoj, potažmo nějakou konečnou fázi. Na rozdíl od
levicových pohledů já osobně i skupina lidí, kterou reprezentuji, si
nemyslím, že řešením našich obav z budoucnosti je posilování regulace a
kontroly nadnárodními institucemi. Stejně jako dnes i v budoucnosti bude
probíhat souboj mezi těmi, kteří věří ve svobodného, rozumného, jakkoli
chybujícího a nedokonalého jedince a těmi, kteří neustále věří ve změnu
lidské přirozenosti způsobenou vnějšími zásahy dnes už ne státu, ale
vzdělání, společnosti atd. Tento souboj, který já osobně chápu jako souboj
pravicového a levicového pohledu na svět, rozhodně není přežilým, jak se
neustále snaží tvrdit apoštolové nové levice, ačkoliv oni toto rozdělení
odmítají.
Jaroslav Janečka


O globalizaci trochu jinak
(rozhovor s Janem Kellerem)

Požádali jsme doc. Kellera, aby se pokusil o vcítění do následujících postav
a skrze ně reflektoval svůj postoj ke globalizaci
. Prospěchář, egoista ...
Globalizace je to nejlepší, co může být, protože mně umožní získat co
nejlevněji vše z celého světa a zároveň se dostat výhodně na jakékoliv místo
zeměkoule. A tam budu s největší pravděpodobností v lepší pozici než jsou ti
ostatní, ti, co tam bydlí. Budu turistou, který má větší kupní sílu než oni.
Můžu tedy frajeřit po celé zeměkouli a jen asi na 20% teritorií se musím
krčit. Jinde si tedy můžu hrát na velkého šéfa.
Osmnáctiletý sportovec...
Nepřipustím si to, ale globalizace je pro mě riskantní. Protože globalizace
umožní lidem z Afriky a jiných kontinentů zapojovat se do sportu a oni jsou
zpravidla lépe fyzicky predisponovaní.
Pětašedesátiletý důchodce...
Co je to globalizace ?
Aktivně působící politik se smyslem pro občanskou společnost...
Globalizace umožní celému světu, aby participoval na demokraciích v tak
vyspělé formě, jaká se rozvinula v České Republice.
Uvědomnělý ekolog...
Globalizace je největší hrozba pro lidstvo. Je to proces, kdy ta rizika,
která byla doposud na pokrajích systému a tvořila ostrůvky v jinak celkem
bezpečném terénu, se začínají slévat celoplanetárně a tlačí se z okraje do
středu.
Jan Keller, občan Frýdku - Místku...
Chodím nakupovat do supermarketu. Nejsem sice schopen naplnit nákupní vozíky
až po okraj, ale jsem spokojen. Jen doufám, že textilní průmysl ve Frýdku
nezanikne, protože já a moje žena bychom byli bez práce.
Jiří PAVELEK, Jiří SÝKORA


Anketa mezi studenty FSS a FF Masarykovy university

Myslíte si, že má diskuze o globalizaci světa nějaký význam?
Jarmila, 19
Upřímně řečeno, nedokážu si pod slovem globalizace moc představit. Kromě
toho, že občas někomu pošlu mail, ale to spíš jen tak ze srandy, se na tom
asi nijak nepodílím. Na internetu ani nevím, co bych jako hledala...
Veronika, 23
No, nevím, nijak zvlášť to nesleduju. Vím třeba, že na síti jsou nějaká
diskuzní fóra, občas něco přečtu v novinách... Co si o tom myslím... Já
vlastně docela chápu a souhlasím se všemi těmi námitkami, ale nedokážu si
reálně představit, co proti tomu jde dělat. Nevím jak přesvědčit lidi, aby
nenakupovali v hypermarketech, když je tam všechno o dvacet procent
levnější.
Pavel, 21
Samozřejmě že má. Dokonce si myslím, že pro každého, i když o tom spousta
lidí ani neví. Ale tak to bývá. A co se týče mého náhledu, jsem přesvědčen,
že každá svébytná kultura se dnes musí bránit globalizačnímu tlaku, pokud se
nechce stát totálně závislou, kulturně konzumentskou kolonií dominantních
států. Stačí se podívat, kam se dostaly všechny ty kdysi originální, silné
východní kultury.
Dalibor, 29
Globalizace mě teď příliš nezajímá. Spíš jsem zvědavý, jestli vydrží
Spořitelna.
Lenka, 18
Myslím si, že diskuse o globalizaci je celkem zajímavá, ale stejně neovlivní
globalizační vývoj. Kromě absolvovaných přednášek docenta Kellera se
globalizací příliš nezabývám. Podle mě však její pozitiva převyšují
negativní dopady.
Vítězslav, 24
Diskuze o globalizaci? Je celkem zbytečná. Vývoj si stejně udělá, co bude
chtít.
Alena, 20
Myslím si, že všichni ti zatvrzelí ekologové si nevidí do pusy. Já osobně
nevidím žádné negativní důsledky "té globalizace", mně se na tom nezdá nic
špatného. I kdyby, já sama to stejně neovlivním.
Petr, 24
No, já jsem historik, takže nad tím mám takový profesionálně deformovaný
nadhled. Když se podívám třeba jenom na dějiny Evropy, abysme zůstali doma,
tak globalizaci, jak se jí dnes říká, je de facto takovým volným
pokračováním tendence, která je tu už od raného středověku. Protože, co bylo
křesťanství, konkrétně katolická církev ve své době? Zásadním
univerzalizujícím motorem, který programově a úspěšně stíral jakékoli
výraznější národní rozdíly. A to nemluvím o románských zemích, kde vše ještě
navazovalo na dědictví Říma. Středověk neznal žádné pojmy jako národní
svébytnost, národní kultura a tak dále. To vše vyostřil až nacionalismus.
Vezměte si třeba Slovany, jakou skutečnou svébytnost si ze své
předkřesťanské historii přinesli? Prakticky nic. Zařadili se do jednoho
proudu a přejali západní kulturu. Teď se to vše samozřejmě díky technice
akcelerovalo a globalizovalo, to znamená zasáhlo celou planetu. Tak asi...
Neznámý
Sorry, já nemám čas...
Vít Šebor

---