Anketa
Jako by se měl narodit nový Mesiáš nebo co...
Na konec září se chystá v Praze výroční zasedání Rad guvernérů MMF a SB. Kolem této události a s ní souvisejících chystaných protestů se chystá řada opatření. To vše do jisté míry mění poklidnou atmosféru konce okurkové sezóny ve sdělovacích prostředcích. Co si o u události myslí redaktoři Zejména jste si mohli přečíst v minulém čísle. Nás ale zajímá také váš názor. Položili jsme proto tři jednoduché otázky vysokoškolským pedagogům různých oborů a zároveň studentům různých fakult. Výběr osobností akademického světa byl dán ochotou odpovídat a momentální dosažitelností, výběr studentů byl zcela náhodný. Odpovědi studentů přinášíme na následující straně. Názor a srovnání nechť si učiní čtenář sám.
1. Co si myslíte o působení MMF a SB?
2. Co si myslíte o jejich odpůrcích?
3. Co si myslíte o přípravách státu v souvislosti se zasedáním MMF a SB?
Prof. PhDr. Jan Keller, CSc
1. Existuje dostatek důkazů o tom, že jejich politika neřeší to, co slibují - odstranění bídy a předcházení krizím. Již po mnoho let přitom tvrdí, že od nynějška už se prý skutečně polepší. Někdo by měl sepsat dějiny slibů SB a MMF. Bylo by to hodně dlouhé a hodně poučné čtení. Ekonomové, kteří z těchto institucí raději odešli (Daly, Stieglitz a jiní) popsali jejich skutečné fungování zasvěceně a hodně kriticky.
2. Možná odtud vznikne nové velké sociální hnutí, které spojí dosud roztříštěné skupinky. Poprvé se do těchto hnutí kromě příslušníků středních vrstev zapojují také soukromí rolníci, odboráři, nezaměstnaní, lidé z rozvojových zemí. Prostě všichni, kteří na globalizaci tak či onak doplácejí. To je velká naděje pro rozvoj občanské společnosti. Je třeba se jen důsledně vyvarovat jakékoliv formy násilí. Snažit se prosadit sociální spravedlnost rozbíjením výkladů je asi tak inteligentní jako chtít vytvářet základy pro občanskou společnost pomocí tzv. humanitárního bombardování.
3. Když v televizi téměř každý večer ukazují bojovou přípravu policie, ptám se sám sebe, proč byly vlastně tak unáhleně a neprozřetelně zrušeny Lidové milice. Jak ty by se dneska hodily. Média dělají svou práci úžasně. Počítám, že všichni v republice už teď demonstranty patřičně nenávidí. Mnoha lidem se uleví, až dopadnou první rány pendrekem. K dokonalosti chybí přípravám už jen jediné - chtělo by to prezentovat rozhořčené dopisy pracovních kolektivů, nejlépe zaměstnanců bank a kampeliček, v nichž by se požadovaly tvrdé zásahy proti všem, kdo berou kolegům světovým bankéřům klid pro jejich záslužnou práci. Globalizaci si přece rozvracet nedáme!
Univ. prof. Milan Machovec, Dr.h.c.
1. Nejsem dostatečně informován jinak než z tisku nebo z televize, o čem konkrétně tito páni chtějí koncem září v Praze jednat. Pravděpodobně to bude nějak souviset s globalizací, s určitým vynaložením peněz pro rozvojové země apod. Aniž mám oporu o konkrétní vědomosti, tak tzv. radikálním odpůrcům globalizace říkám, že globalizace postupuje už od dob starého Říma. V tomto smyslu globalizace není problém, ale fakt, kterému se nedá zabránit. Planeta, kdysi ohromná, v níž bylo pár tisíc různých smeček, je nyní už maličká a jakákoliv budoucnost je nemyslitelná bez určité jednoty. Jde o to, aby ta globalizace nebyla jinou formou kolonialismu. Jsem přesvědčen, že je nutno bojovat za takovou globalizaci, kterou já bych nazval planetárním dialogem všech různorodých tradic.
Myslím si, že nelze schematizovat. Jako byli kapitalisté různí - byl u nás Baťa, ale také kapitalisté zcela bezcitní - tak je to samozřejmě i dneska. Dnešní největší nebezpečí je ve zničení životního prostředí planety.
2. Vítám v jistém smyslu každou iniciativu mládeže. I aktivita, která má své pochybné stránky, je lepší než pasivita. Aktivitou mohu někdy i prohrát nebo udělat velmi radikální chybu, ale mohu ji zas opravit, ale žiji-li v pasivitě, je můj život jedinou velkou chybou. A myslím si, že fakt, že u nás byl tak dlouho komunismus, se kterým prakticky nikdo nesouhlasil, ale většina neměla elementární lidskou odvahu proti němu vystoupit, ukazuje, že naše nebezpečí je spíše v tom, že lidem je všechno jedno, sedí u televize a že o ničem nepřemýšlejí. V tom podporuji všechny mladé, pokud to nejsou nacionalisti nebo rasisti, ale jsou mi blízcí všichni anarchisté, všichni zelení, humanisté, feministky, i když to neznamená, že u nich se vším souhlasím, ale v tomto smyslu vítám jejich aktivitu. To je jedna věc. Na druhé straně musím upozornit, že veškeré veřejné akce jsou zneužitelné a že za celý můj život nebyla žádná akce, která by byla mediálně tak předem avizovaná jako to zářijové zasedání. To je samozřejmě výzva všem provokatérům, všem agentským službám, ať zprava nebo zleva, ti se po tisícovkách sjedou do Prahy a budou mít od svých režimů povoleno křičet ještě trochu radikálněji... a můžeme se dostat k tomu, že skutečně poteče krev. Radím vám k celoživotní aktivitě a neradím vám zrovna, abyste šli řvát před ten kongres.
3. Dost dobře nechápu že stát tomu věnuje tolik pozornosti, ale rozhodně se mi zdá, že tu na sebe bere podivné riziko, které může velice špatně skončit. Ne vždy jsou mi známa konkrétní opatření, kromě toho, že se budou mobilizovat z celé ČR tisíce a tisíce policajtů. Akce se mi zdá být přeceňována. Dát někomu volno (ve škole) znamená dát mu volno na tu akci jít. Odpovědnost se svádí na jiné a to nepovažuji za správné. Nechápu proč na tuto akci je tak strašně upozorňováno. Je to, jako by se měl narodit nový Mesiáš nebo co.
Prof. Erazim Kohák, Ph.D.
1. Považuji je za veskrze negativní. Původní záměr byl dobrý, avšak v posledních dvaceti letech se obě instituce staly nástroji ekonomických zájmů nadspotřebních zemí. Ovšem každý imperialismus považuje své působení za blahodárné - britský imperialismus údajně přinášel výdobytky britské ústavnosti, sovětský výdobytky socialismu, ten dnešní značkové karbanátky a černou limonádu. Jenže horečnaté bujení nadspotřebních ekonomik a drastická pauperizace třetího světa naznačují něco jiného. Dlouhodobou udržitelnost života na Zemi ohrožuje nevinný egoismus privilegovaných a zoufalství bědných. Politika IMF podporuje obojí. Proto ji považuji za veskrze negativní.
2. Velice si vážím odpůrců MMF a SB a všech jejich aktivit. Až do Seattle se zdálo, že se nic nemůže postavit na odpor mnohonárodním koncernům či zastavit jejich pustošení Země. Viditelný protest v Seattlu navodil zásadní změnu tónu i kurzu americké politiky, přiměl MMF, aby se začalo zabývat pauperizací třetího světa, měl všestranně positivní účinek. Doufám, že pražský protest bude spořádanější, avšak stejně důrazný.
3. Přípravy státu na přijetí protestujících mají své positivní stránky (ubytování, alternativní semináře), avšak probíhají v paranoidním duchu, jako by se stát stavěl na stranu MMF a vnímal protest jako něco nepřijatelného. Tak se vůči demonstracím stavěl komunistický režim, viz bratislavské demonstrace. Stát by tu měl stát nad oběma stranami, ne po boku jedné z nich. Velmi bych litoval, kdybychom si svými postoji vytvořili ve světě pověst čornosotnějců. Považuji za nejnaléhavější povinnost společnosti chránit lidská práva, včetně práva nesouhlasu, pak teprve výkladní skříně. Vždyť ke kritikům MMF patří i americký prezident Clinton a generální sekretář OSN Kofi Anan.
Doc. František Vrhel, CSc.
1. Pokládám je za problémovou instituci, ale užitečnou. Nedělám si iluze o distribuci používaných prostředků.
2. Chápu, že protestující jsou asi nutní, osobně se mi nelíbí globalizovaný svět, ale protestující nenabízejí přijatelné alternativy.
3. Přípravu považuji za vcelku za přijatelnou, ale překvapuje mne, že policisté budou hájit jen kulturní památky a veřejné budovy, nikoliv soukromý majetek.Více by se mělo mluvit o kontextech, než ukazovat děsivé záběry v televizi.
Prof. ing. Božena Plchová, CSc.
1. V poslední době se mně líbí zejména vyjádření (i když otázka je, jaká bude diference mezi vyjádřeními a realitou) o tom novém, trochu jiném směrování činnosti MMF a SB, což znamená méně lobismu a více aspektování otázek sociálních a vlivu činnosti těchto dvou institucí, zejména na životní úroveň v nějakém širším rozměru. Předpokládám, že vyjádření nových představitelů MMF myslí vážně a že se to v činnosti těchto institucí objeví. Mám dojem, že je to reakce i na kritiky, které byly (myslím např. pana Stieglitze), že je to snaha vzít nějaký nový směr, který bude více vyhovovat těm aspektům životní úrovně a v řešení problémů nejkritičtějších s využitím takovýchto mezinárodních a nadnárodních institucí.
2. Myslím si, že řada přístupů vyplývá asi z neznalosti zaměření činnosti těch institucí, že asi celá řada stoupenců těch hnutí vlastně nemá přesnou představu, a bojuje proti něčemu, co se zdá jako celosvětový problém. Souhlasím s tím, že je potřeba vyjadřovat nějaké, byť kritické, názory v co nejširším měřítku, ale ve vhodné formě, bez násilí. O aktivitách těchto institucí ví spíše užší okruh odborníků a tudíž i ty reakce jsou pak nepřiměřené.
3. Jako dostatečné bych je viděla určitě, nevím, zda se nepřehání obava z toho, že bude mnoho násilí; myslím že to není cíl představitelů protestních akcí, kteří zdůrazňují, že chtějí vyjádřit názory a ne dělat agresi a teror. Na druhou stranu je lepší se připravit více než méně.
Prof. ing. Adolf Patera, DrSc.
1. Odpovídám přímo, že si ani o SB ani o MMF nemyslím apriori nic špatného (jak se nám to občas předestírá). To ovšem nevylučuje, že dělají všechno dobře. Vím o dobrých a velkorysých projektech SB, ale ty se soustřeďují jen do určitých oblastí, o nichž většina občanů v různých zemích ani nemá ponětí. Možná, že ani takové mohutné a schopné instituce jako je SB a MMF nemají nejlepší public relations.
U SB i MMF jde o typicky globální resp. globalizující instituce. Já osobně se však zdráhám přijmout výlučně pejorativní pojetí pojmu globalizace.
2. Co je nějakým způsobem podněcující, vzrušující, nachází okamžitě své odpůrce. Proto mne jejich přítomnost nepřekvapuje. Mám však strach z těch, kteří odporují, ale nevědí v podstatě proti komu a proti čemu - a ještě více z těch, kteří v tom mohou hledat velmi pochybnou formu "zábavy" či zahánění nudy. Předpokládám, že právě z těch má strach i policie. Tu jde o skupinu lidí podobných naprosto neukáznitelným a nezvládnutelným fotbalovým fanouškům. Odpůrci, kteří dobře vědí, proti čemu odporují, budou nezřídka rovněž urputní, všichni nebudou rozhodně ochotni komunikovat (část, myslím, ano), ale budou se mít na pozoru před násilnostmi, které by je diskreditovaly.
3. Opatření státních institucí, resp. policie, jsou podle mne úměrné zmíněnému strachu, uvedeným obavám. Tyto instituce, předpokládám, nemají špatné informace a vědí, co činí. Jistě si ponechávají i jistou "rezervu". Ale nakolik byla jejich opatření účinná, se ukáže až po akci, a tedy velmi brzy. Také mi nejdou pod nos mnohá omezení, která v těchto dnech vehementně vyhlašují a realizují, ale dokážu věřit tomu, že tak činí s dobrým úmyslem (v náš prospěch a logicky i ve svůj vlastní prospěch).
Rád bych dodal (a nerad bych se mýlil), že vidím mnohá větší nebezpečí pro tuto Zemi, než je globalizace ve smyslu, jak je dnes zpravidla vysvětlována.
Prof. ing. Tibor Jirges, CSc.
1. Já si myslím, že je to vcelku v pořádku. Pokud by se v její politice něco mělo změnit, tak v otázce poskytování úvěrů, aby byly více transparentní, zejména rozvojovým zemím. Dále by měla být prosazena a prováděna větší kontrola těchto úvěrů.
2. Nesympatizuji s nimi.
3. Já se domnívám, že jsou v pořádku.
Za redakci Zejména se ptali: Táňa Bednářová, Boris Gnoth a Pavel Tachecí
Inpeg.ecn.cz
Nepodporujeme vyvolávání jakéhokoliv násilí proti lidem, zvířatům či majetku. Zároveň podporujeme demokratické právo občanů na shromažďování. Nesouhlasíme s jakýmikoli opatřeními úřadů směřujícími k tomu, znemožnit lidem užití tohoto práva.
Hlavní strana
Co je INPEG?
Naše Iniciativa je otevřenou platformou všech svobodomyslných jednotlivců a skupin při zachování jejich programové autonomie. Nejde tedy o nějakou pevnou hierarchickou strukturu s jednotným ideovým názorem. Přesto se pokoušíme o vzájemný respekt a hledáme to, co nás spojuje, než co nás rozděluje. Neusilujeme o politickou moc a odmítáme být spojováni s jakoukoli politickou stranou.
Hlavním smyslem činnosti Iniciativy v roce 2000 je u příležitosti 55. zasedání Rad guvernérů Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Skupiny Světové banky (SB) poskytování informací, komunikace a koordinace různorodých nenásilných občanských aktivit během roku, a to zejména v září, proti negativním důsledkům politiky obou uvedených institucí. Tato její činnost se dotýká jak samotného autonomního hnutí uvnitř, tak veřejnosti, sdělovacích prostředků či politiků navenek.
Instituce jako MMF a SB jsou pro nás symbolem ekonomické globalizace, tj. procesu, v němž se ekonomický vliv nadnárodních institucí a korporací stává silnější, než politický vliv řady demokratických států světa, procesu, kdy ekonomické rozhodování několika mocných dalekosáhle a bezohledně ovlivňuje způsob života milionů lidí i stav samotné přírody na Zemi.
Chceme, aby naše stránky informovaly:
- o příčinách a důsledcích ekonomické globalizace, zejména o činnosti MMF a SB, zajímají nás takové fenomény jako dichotomie bohatství a chudoby, moci a bezmoci, centra a periférie apod.,
- o myšlenkových proudech a cestách vedoucích k účinné změně tohoto stavu, neboť ten je v zásadním rozporu s trvalou udržitelností života,
- o tom, že i v našem státě existují skupiny a jednotlivci, kteří nejsou spokojeni se stávajícím stavem a nabízejí cestu, jak je možné se pokusit ho společně změnit,
- o akcích u nás i ve světě, při nichž se může každý sám a bez cenzury dovědět, proč je nutné se angažovat proti rozpínavosti státní moci a privátní sféry, která si postupně zabírá "veřejný prostor a svobodu jednotlivců",
- o vytváření společného hlasu kritiky a odporu, který s jeho sílící rezonancí nebude možné už ignorovat či bagatelizovat, neboť se stane "vodou, která sice s nikým nezápolí, přesto ale vítězí".
Hlavně však chceme, aby se tyto stránky staly místem pro otevřenou komunikaci mezi podporovateli a členy naší platformy a širokou veřejností. Jedině vzájemnou diskusí lze dojít na prahu 21. století ke změně přístupu člověka k sobě samému i k přírodě, jejíž je a bude součástí.
http://inpeg.ecn.cz
english version
100 TISÍC ZA ZMETEK
Pavel Jonák, říjen 2000
Paveljonak@hotmail.com
Násilí v pražských ulicích dne 26.září 2000, vyvolané demonstranty, protestujícími proti Mezinárodnímu měnovému fondu a Světové bance, přitáhlo více mediální pozornosti než samo zasedání. Mezi hodnocením policejního zásahu oficielními institucemi a převažující částí veřejnosti, vyjádřenými postoji sdělovacích prostředků, některými poslanci a průzkumem veřejného mínění je zřetelný rozdíl. Zatímco prezident,vláda a ministr vnitra hodnotí akci jako úspěšnou a dobře řízenou, veřejnost rozlišuje.Na jedné straně oceňuje statečnost a korektní jednání řadových policistů,na druhé straně kritizuje nedostatečné vybavení policie a ponechání centra města na pospas řádícím vandalům, čili špatnou přípravu a řízení zásahu.
Zpráva o tom,že pražské zastupitelstvo chce udělit devatenácti raněným policistům bronzovou medaili, spojenou s odměnou ve výši 50.000 Kč bude proto jistě veřejností přijata s uspokojením.Nápad udělit veliteli zásahu,plk. Charvátovi, stříbrnou medaili a k ní 100.000 Kč je naproti tomu podivný. Je to stejná odměna za zmetek, jako kritizované "zlaté padáky" šéfům krachujících bank.
Prohlášení ČMKOS k výročním zasedáním Rady guvernérů Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v Praze ve dnech 26. – 28.9.2000, přijaté Sněmem ČMKOS dne 19.9.2000
Sněm ČMKOS na svém jednání věnovaném výročním zasedáním obou mezinárodních finančních institucí v Praze zhodnotil zkušenosti z dopadů jejich činnosti na stále více globalizovaný trh práce a vyslechl pozorně vystoupení p.Matse Karlssona, viceprezidenta Světové banky, p.Michaela Depplera, ředitele evropského oddělení I Mezinárodního měnového fondu, a p.Pavla Mertlíka, místopředsedy vlády a ministra financí ČR. Po diskusi se rozhodl Sněm ČMKOS přijmout stanovisko, které tlumočí obavy z dosavadního vývoje ve světě, a přijal doporučení adresovaná vládě ČR, ČNB a oběma mezinárodním finančním institucím k zásadní reformě současného světového finančního systému.
V této souvislosti si Sněm ČMKOS položil otázku, zda bylo nutné dopustit se v práci obou mezinárodních institucí tolika chyb – m.j. zda bylo nutné bezvýhradně podporovat nedemokratické režimy, zejména v jižní Americe a Africe, a zda bylo nutné zvyšovat i tak již po léta nesplatitelnou zadluženost nejchudších zemí.
Samostatnou kapitolou jsou také notoricky známé výsledky transformace v zemích střední a východní Evropy a zejména Ruska, na nichž se tak nechvalně podepsal proslulý Washingtonský konsensus.
Sněm ČMKOS nepovažuje za řešení současných světových problémů bezbřehou liberalizaci, deregulaci a privatizaci, uskutečňované navíc v podmínkách sociálního darwinismu. Má zato, že se dostatečně často prokázalo, že liberalizace bez nezbytného regulačního rámce nevede k dobrým výsledkům.
Není proto divu, že se Mezinárodní měnový fond a Světová banka podle názoru mnohých staly organizacemi ze sociálního hlediska škodlivými pro většinu lidí. Sněm ČMKOS věří, že to oběma organizacím nemůže být lhostejné. Dokud se rétorika o nutnosti reformy obou institucí nepromění v konkrétní činy, dokud se nezmění filozofický přístup obou institucí k jejich poslání, pak bude nedůvěra, která k nim existuje, přetrvávat i v ČMKOS.
V současné době každý mluví o reformě, o její nutnosti. Činí tak dokonce obě zmíněné mezinárodní instituce. Sněm ČMKOS je toho názoru, že dobré úmysly musí být vystřídány konkrétními kroky. K tomu je ovšem nejprve nutné eliminovat nestabilitu vyvolávanou zejména nekontrolovanými spekulativními toky kapitálu. Sněm ČMKOS, zastupující více než milion členů odborových svazů sdružených v ČMKOS, považuje za nepřijatelné, aby za lukrativní zisky tzv. kasínového kapitalismu, odtrženého navíc od reálné výroby a služeb, platili pracující trvalým snižováním své životní úrovně a ztrátou lidské důstojnosti.
Historická zkušenost dokládá, že finanční a sociální krize jsou vzájemně propojené. Snaha o ekonomické ozdravení a světově udržitelný rozvoj proto nemůže být jen věcí ekonomů a bankéřů. Ekonomika se musí stát věcí veřejnou. Jinak nebudou splněna očekávání lidí, zejména pokud jde o prohlubování demokracie a posilování sociálního rozvoje.
Sněm ČMKOS proto vyzývá MMF a Světovou banku, aby v úzké koordinaci s ostatními mezinárodními organizacemi, ve spolupráci s ministry práce, a prostřednictvím zavedení řádných konzultačních mechanismů dialogu se sociálními partnery, přispěly k vypracování zásad a dobré praxe sociální politiky a převzaly do svých programů a kritérií závazky OSN k respektování mezinárodně uznaných základních pracovních norem, zejména pak závazky plynoucí z Deklarace MOP k základním principům a právům při práci z června 1998.
Sněm ČMKOS schvaluje následující doporučení k reformě mezinárodního finančního systému a jako součást světových demokratických odborů se důrazně staví za to, aby Mezinárodní měnový fond a Světová banka zavedly mechanismus konzultací s odbory a reprezentativními občanskými sdruženími sloužící k posouzení nové světové finanční architektury založené na:
? zpracování kodexu, podle něhož by strukturální programy podněcovaly dobrou správu, respekt k lidským právům a pracovním standardům, přispívaly ke zvýšení zaměstnanosti a k likvidaci chudoby, a to namísto škrcení výdajů a politiky deregulace,
? změně stavu, kdy úrokové míry rostou a ke zdánlivému vyššímu růstu velkou měrou dochází na akciových trzích, nikoli však v reálné ekonomice,
? uznání státní kontroly nad krátkodobými zahraničními kapitálovými vstupy a výstupy a na zavedení závazných mezinárodních standardů bdělé regulace finančních trhů, včetně účinnějšího varovného systému založeného na zvýšení informovanosti o měnových tocích, soukromých dluzích a rezervách,
? zdanění zahraničních finančních transakcí a zavedení dozoru nad tzv.daňovými ráji s cílem omezit spekulativní toky zahraničního kapitálu a zvýšit zdroje programů určených k odstraňování chudoby ve světě,
? přijetí opatření k zamezení regionálních měnových a ekonomických krizí, zejména pak prostřednictvím monitorování kapitálu, vytvořením fondu či dohody k měnové stabilizaci, rozvojem vzájemného obchodu a investic a vytvářením sociálních sítí,
? odepsání dluhů nejvíce zadluženým zemím s tím, že získané zdroje budou tyto země využívat k odstraňování chudoby, zejména prostřednictvím investic do základního školství a zdravotnictví,
? včlenění závazků vyplývajících z Deklarace MOP k základním principům a právům při práci, jakož i závěrů kodaňského a ženevského summitu OSN pro sociální rozvoj, do kritérií MMF a rozvojových programů Světové banky.
Poprvé po 40 letech zazněla v úterý v newyorském sídle OSN slova tibetského duchovního vůdce dalajlámy. Účastníkům náboženského summitu je přečetl jeho zástupce Drikung Chetsang Rinpoche. Dalajláma, který žije od roku 1959 v exilu v Indii, nebyl na summit pozván z obav před protesty Číny, která Tibet anektovala a v roce 1959 krvavě potlačila tamní ozbrojené povstání.
------------------------------------------------------------------------
------------------------------------------------------------------------
"Světoví náboženští představitelé mohou přispět k míru ve světě, pokud bude panovat mír mezi různými vírami a sílit harmonie mezi nimi. Věřím také, že zatímco 20. století bylo věkem válek a nevýslovného utrpení, 21.století může být stoletím míru a dialogu," uvedl v prohlášení dalajláma a vzkázal tisícovce přítomných, že ačkoli není přítomen fyzicky, je přítomen duchem.
11.12.1989 - dalajláma převzal v norském Oslu Nobelovu cenu za mír; ocenění provázely protesty čínské vlády.
"Dokud ale existuje drtivá bída, sociální nespravedlnost, nerovnoprávnost, útlak, ekologický úpadek a dokud budou slabí a malí pošlapáváni silnými a mocnými, nemůže být ani mír," zdůraznil dalajláma.
Ještě před započetím summitu si shromáždění duchovní vůdci, reprezentující nejrůznější náboženské směry od buddhismu přes křesťanství, konfucianismus, hinduismus, islám, judaismus až po taoismus a další, vysloužili kritiku ze strany organizací na obranu lidských práv za neúčast dalajlámy, nositele Nobelovy ceny za mír.
Organizátoři summitu sice nakonec pozvali dalajlámu na poslední dva dny summitu, které se budou konat za zavřenými dveřmi v newyorském hotelu Waldorf, ale Dalajláma odmítl a poslal místo sebe osm budhistických duchovních.
Cílem summitu je snížit náboženské napětí ve světě
Jedním z cílů jednání vysokých církevních činitelů je snížení náboženského napětí, které je živnou půdou ozbrojených konfliktů například na Balkáně, na Blízkém východě a v Indonésii.
"Náboženští představitelé se nevyslovovali vždy jasně, když jejich hlasy mohly pomoci v boji proti nenávisti a pronásledování," upozornil ve svém projevu generální tajemník OSN Kofi Annan. Uvedl, že náboženství se stále velmi často mísí s nacionalismem, rozněcuje konflikty a staví proti sobě různé skupiny lidí.
V hotelu Waldorf se na závěr summitu mají v jednom sále sejít hlavní duchovní znepřátelených etnik z Balkánu, Blízkého východu a Střední Asie. Na shromáždění má být také ustaven poradní výbor, který bude pracovat na vytvoření spojenectví napříč vírami po celém světě.
Ted Turner nechtěl, aby do ráje přišli jenom křesťané
Jedním ze sponzorů a čestných prezidentů summitu je Ted Turner, zakladatel televizní stanice CNN. Americký miliardář, známý náklonností k ženám, odhalil před účastníky dosud neznámou stránku svého života. Prohlásil totiž, že v mládí chtěl být knězem, ale nemohl se smířit s myšlenkou, že do ráje mohou přijít jen křesťané.
Dodal, že dospěl k přesvědčení, že Bůh je jeden a projevuje se různým národům v různé podobě. Cílem Boha však každopádně je, aby lidé žili v míru a navzájem se milovali, uzavřel Turner.
Miléniový summit OSN začne příští týden
Náboženský summit zahájil tento týden sérii jednání na vysoké úrovni, která vyvrcholí Miléniovým summitem OSN v New Yorku od 6. - 8.září. Této konference se zúčastní na 150 představitelů zemí z celého světa včetně českého prezidenta Václava Havla.
Autor: ČTK, tom
2000
http://www.fsv.cuni.cz/cp1250/veda/konf_sem/globalni_svet/GS_prispevky/gs_plenum_tichy.htm
Institucionalizace (ne)odpovědnosti: globální svět, evropská integrace a české zájmy
Luboš Tichý
Globalizace, integrace a vývoj práva
(Základní teze referátu)
I. Základní pojmy, Úvod
Tak často používaný pojem globalizace se v našem jistě mnohovýznamovém smyslu vyskytuje poprvé v amerických publikacích o managementu. Velmi často se v 80. letech vyskytuje v americké ekonomické literatuře. V současné době ho využívá pro vystižení určitých tendencí ekonomického či sociálně-politického charakteru. Globalizace se stala i předmětem seriózního výzkumu mnoha autorů. Nahamovitz například dělí pojem globalizace podle jeho obsahu do tří částí. Z jedné třetiny znamená skutečnou integraci především jednotlivých národních ekonomik. Z druhé třetiny má globalizace pouze ideologickou funkci sloužící k ospravedlnění určitých politik. Z třetí části jde o konstrukci doktríny, která se dá libovolně ovlivňovat různými paradigmaty.
V právní literatuře se pojem globalizace vyskytuje relativně zřídka. K osvětlení tohoto jevu by měla tato stať přispět. Jeden z možných přístupů k jeho analýze by mohl mít základ v právní sociologii, která podle Eugena Ehrlicha rozlišuje mezi třemi rovinami či druhy práva, a sice státní právo, právo právnického stavu a společenské právo. Určitá právní kultura, ať globální, národní či trancnacionální může být tedy rozlišována podle významu psaného (srov. "státního") práva, podle působení institucí či právnických povolání, a konečně podle jednání určitých subjektů práva. Toto dělení do jisté míry respektujeme i v našem referátu jako základ pro přístup k předmětu zkoumání nových tendencí ve vývoji práva, které jsou popisovány spíše pojmy integrace, internacionalizace, unifikace, resp. harmonizace apod. V našem referátu nám půjde o to, přiblížit, popsat a zmapovat vývojové tendence v právu, jakož i naznačit jejich vztah k jevům mimoprávním, které jsou jejich základem na straně jedné, a ukázat jejich vliv na náš právní řád resp. jeho reakce na tyto projevy, na straně druhé.
II. Historie globalizace – pokus o právněfilosofickou sondu. Jeden z nejvýznamnějších příspěvků k teorii globalizace pochází od Immanuela Kanta. Je zřejmé, že si byl vědom jevů, které nazýváme dnes globalizací a dokonce ho můžeme považovat za původce globalizace v právu. Svůj přístup popsal ve svém krátkém, ale velmi významném spisu Zum ewigen Frieden (z roku 1795) jeho poznámky jsou veskrze moderní a jeho dobu více než revoluční. Kant vychází z konkrétní historické situace navozené basilejskou mírovou smlouvou z r. 1795. Závěr tohoto kongresu spatřuje ohrožení výsledků francouzské revoluce, a to nejen silami restaurace v samotné Francii, nýbrž především působením ze strany Pruska. Francie, obdobně jako Anglie té doby, jsou pro Kanta zdrojem vývoje nových, komplexnějších sociálních struktur v dnešním slova smyslu. Kant soudí, že pokud jsou protiklady a konflikty řešeny silou, a tedy i politickými prostředky, nelze očekávat ukončení kumulace moci. Konflikty totiž působí k růstu moci, k její monopolizaci. Budou-li se zdroje moci bez omezení rozvíjet, není možný individuální politický svobodný rozvoj. Naopak lidé se stanou v takovýchto podmínkách nástroji autokratického výkonu moci a tak budou proměněny především ve válečné stroje (Kriegsmaschienen). Válka a její vedení je jedním z cílů kumulace moci, neboť válka není vedena za účelem míru nebo ke cti státu nebo jeho vládce, nýbrž pouze za účelem zvětšení moci a tedy k vedení dalších válek. Souběžně existuje moc, která se opírá o peníze resp. hospodářství, která se podle Kanta může rozvíjet ještě efektivnější formou, neboť je daleko bližší lidské přirozenosti. Hospodářství lze tak ztotožnit s vedením války do té míry, pokud má tendenci k hegemonizaci moci.
Kant též spatřuje v historickém vývoji za prokázané, že právo působí prostřednictvím závazků, které jsou dosaženy vyjednáváním a tedy jeho působení je odlišné od válečné moci a moci peněz. Právo též může být účinné jenom v důsledku svobodného přijetí závazků. Přirozené národy tj. původní kmeny a autokratické režimy mají podle Kanta problémy s respektováním práva a jsou taktéž obětmi násilí. Státům činí též respektování práva těžkosti, protože tíhnou k monopolizaci moci. Jde jim o moc, násilí a nikoliv o právo.
Kantův věčný mír není utopickým, nýbrž praktickým projektem, v jehož středu stojí člověk a vzájemná komunikace mezi lidmi. Ty mohou být realizovány pouze v globálním právním řádu. Věčný mír musí tedy mít svůj základ v globálním řešení, neboť neustálé vedení válek není pravděpodobně možné ukončit bez toho, aniž by bylo dosaženo všeobecného respektu pro právní řád a právo. Kant rozlišuje mezi národním právním řádem či národním právem, mezinárodním právem veřejným a světovým právním řádem, které upravuje vztahy mezi lidmi a státy. Zajišťující funkce práva má svůj funkcionální základ ve vzájemném působení různých právních forem, které se navzájem ovlivňují. Program věčného míru může mít úspěch jenom tehdy, jestliže státy budou mít všechny republikánskou ústavu. Svobodný vývoj lidí může být totiž zajištěn jenom tehdy, jestliže lidé nejsou objekty států, nýbrž právními subjekty, které však nejsou pouze občany jednotlivých států, nýbrž subjekty se vztahem navzájem. Jsou občany světového státu. Světový stát lidí však není žádným supranacionálním svazkem států nebo jakýmsi megastátem, nýbrž státem světoobčanů, tedy nikoli jakousi světovou republikou, nýbrž jednoduše světovou občanskou společností.
III. Jednotlivé projevy právní globalizace
1. Nadstátní právo jako třetí typ právního řádu
(Komunitární právo jako výsledek integrace práva a integrace právem)
a. metody tvorby a uskutečňování práva v Komunitárním právu
Komunitární právo je typické mnohostí a mírou kombinace v něm používaných metod, které neexistují v národním právu a právu mezinárodním veřejném. Vytvořilo novou kvalitu právních pramenů, struktury práva a metod jeho uskutečňování.
Z hlediska původce čili legislátora právních norem můžeme členit právní normy do tří skupin. Jde o právní normy vytvořené členskými státy ve formě mezinárodních smluv, právní normy obsažené v aktech vytvořených orgány komunitárního práva a právní normy vytvořené jak členskými státy, tak orgány společenství případně ještě třetími státy.
Z hlediska právní síly můžeme rozlišovat celou řadu právních forem nejvyšší právní síly a speciální struktury podřízenosti. Přitom vztah některých pramenů práva není jasný, zejména tehdy, jestliže jsou na stejném stupni právní síly.
Z hlediska závaznosti vůči adresátům resp. z hlediska forem uskutečňování můžeme právní normy členit do dvou skupin, a to právní formy sledující unifikaci, tj. vytvoření jednoho právního předpisu a právní normy, které sledují pouhou harmonizaci, resp. koordinaci existujících národních právních řádů.
b) vlastnosti nového právního řádu
Komunitární právo je nejen právní systém jako soubor právních norem, nýbrž právní řád, který znamená i institucionální zabezpečení tvorby práva a jeho svébytného uskutečňování resp. vynucování. Jde o systém, který je soběstačný: komunitární právo není závislé ve svém vývoji a uskutečňování na jiném právním řádu.
c) vývoj priorit hodnot a jejich působení
Základní smysl vzniku komunitárního práva byl ekonomický a politický. Vývoj komunitárního práva ukazuje získání významu sociálních hodnot a především priorit právního státu a lidských práv.
2. Lex mercatoria
The new law of merchant je příkladem nejen spontánního rozvoje práva v jeho nové formě (soft law), nýbrž právě projevem globalizace. Přeshraniční obchod si vyžaduje zvláštní formu řešení sporů vznikajících z mezinárodních obchodních vztahů. Je příkladem velmi účinné regulace v mezistátních vztazích se současně redukovanou regulační mocí státu. Je důsledkem i harmonizace práva mezinárodního obchodu a především pravidel řešení sporů. Kromě soukromých stálých rozhodčích soudů existují ad hoc rozhodčí tribunály, jejichž význam stále roste. "Institucionálním" nositelem tohoto jevu jsou advokáti, advokátní kanceláře a jiné soukromé organizace. Spontánní globalizační vývoj se projevuje jak v oblasti hmotného práva, které nemá formu státem vynutitelných právních norem, tak v oblasti práva procesního, které obdobně jako právo hmotné, umožňuje stranám volbu procesních pravidel a tedy je projevem uskutečňování smluvní svobody v nejširším slova smyslu. Lex mercatoria však existuje zcela nezávisle na státu resp. státech. Okolnost, že rozhodnutí rozhodčích tribunálů vykonávají státní soudy, je potvrzením nejen existence autonomního systému pravidel, nýbrž i zvláštního specifického vztahu mezi státy a soukromými subjekty při uskutečňování a vynucování práva v globálním slova smyslu. Lex mercatoria je příkladem překonávání hranic státu, liberalizace a oslabování státní regulatorních mechanismů.
3. Spontánní kodifikace
Jedním ze symptomatických rysů vývoje současného práva zejména na evropském kontinentě je jeho rozvoj "spontánní" formou. K návrhům kodifikací dochází na základě soukromých iniciativ, které jsou relativně nezávislé na státech resp. na Evropském společenství. Tento vývoj je určitou paralelou cílevědomého rozvoje soukromého práva klasickými metodami a to jak mezinárodními smlouvami nebo právními akty v rámci Evropských společenství vydávaných jejich orgány. Tyto tendence jsou tedy i jakýmsi protipólem tvorby práva organizovaného státní mocí, resp. nadstátními celky.
Charakteristické však je, že se směřuje k vytvoření jednotných či alespoň harmonizovaných pravidel, která by platila bez ohledu na státní hranici a nahradila by národní právní úpravy resp. tyto úpravy by značně modifikovala.
Spontánní kodifikace jsou zaměřeny na vytvoření obecných základů jednotné mezinárodní úpravy a mají formu tzv. buď modelového zákona, který by měl být vzorem nadnárodní jednotné kodifikace, nebo formu určitých zásad obsahujících shrnutí obecně přijatelného poznání v dané právní oblasti na mezinárodní úrovni a mohou se stát nadnárodním pramenem práva, který by platil vedle existujících právních řádů. Příkladem pro posléze jmenovaný typ kodifikace jsou snahy o napodobení právních restatementů v USA.
Jedním z hlavních motivů spontánního vývoje evropského práva je znovuobjevení společné evropské právní tradice. Právní základy jsou společné všem právním národním systémům evropského soukromého práva, které byly v různých právních kulturách obohacovány a dotvářeny. Toto tzv. obecné právo mající základy v římském právu dosáhlo svého vrcholu v období glosátorů a postglosátorů, rozvíjelo se i v pozdějších dobách, a to až do období nových moderních občanskoprávních kodifikací počínaje francouzským občanským zákoníkem z r. 1804. Nejnovější výzkumy dokazují, že společná tradice existujících platných soukromoprávních úprav je významnější než se obecně dosud připouštělo. Společné znaky jsou patrné především z římské jurisprudence počátku novověku.
Jednotlivými příklady spontánní kodifikace je projekt evropského občanského zákoníku, zásady mezinárodních obchodních smluv, principy evropského smluvního práva, projekt evropského deliktního práva a tzv. modelové zákony v oblasti zejména zajištění závazků.
4. internacionalizace
Příkladem internacionalizace jako určitého druhu globalizace je vytváření jednotných právních úprav formou mezinárodních smluv.
Je příznačné, že iniciativa k těmto mezinárodním úmluvám zpravidla vychází z mezinárodních konferencí, které jsou budovány v důsledku jednání mezinárodních organizací. Mezinárodní organizace mohou mít podobu subjektu mezinárodního práva či mít základ v právu soukromém. Příkladem prvního typu organizace je např. UNCITRAL, příkladem druhého je Haagská konference mezinárodního práva soukromého. Výsledky práce těchto konferencí jsou zhruba dvojí. Buď jsou to návrhy mezinárodních úmluv, které jsou pak sjednávány jednotlivými státy, nebo tzv. modelové zákony, které jsou pouhým doporučujícím aktem národním zákonodárcům. V prvém případě jde o pokus vytvořit jednotné právo, v druhém pak dát podnět k určitému sjednocení, které však bude mít základ v činnosti národního zákonodárce.
Charakteristická tendence vytvořit předpis platný uvnitř všech členských států je motivována především požadavkem právní jistoty. Ta by měla být zajištěna rozhodováním resp. aplikaci práva ve všech případech rovným resp. stejným způsobem. Mnohdy se však tento předpoklad stává iluzí, neboť mezinárodní smlouva je aplikována národními soudy, jejichž činnost není sjednocována. Mezinárodní smlouva se tedy nestává předmětem vývoje v rámci jednotlivých právních kultur a mnohdy jsou pak výsledky její aplikace obdobně obtížně předvídatelné jako v případě aplikace rozdílných právních norem obsažených v národních právních řádech.
5. Oslabování státu (liberalizace) versus nutnost nadstátní regulace a posilování státních mechanismů
a) Oslabování státu a nutnost nadstátní regulace (spontánní a záměrná regulace a deregulace) – situace v telekomunikacích
Nejmocnějším faktorem relativního oslabování státu a vzniku nadstátních subjektů je rozvoj telekomunikační technologie. Široce a obecně přístupná technologie rozbila státní monopol na informace a zbavila ho náskoku vyplývajícího z něho.
Diskutuje se v této souvislosti o krizi nebo dokonce zániku státní suverenity. Jedním z příčin tohoto jevu jsou především nadnárodní koncerny, které mají globální působnost a překonaly národní organizaci. Jak již řečeno, základní příčinou vývoje v této oblasti jsou změny v telekomunikacích a informační technologii. Datové sítě jsou předpokladem globálních podniků a nové organizace informačních zdrojů. Telekomunikační sektor, dlouho orientovaný na státní strukturu a geografické hranice, blokující národně specifické produkty, je předmětem drastických změn. Národní telekomunikační právo regulačního rámce se nachází v divém kolotoči změn, který reflektuje mezinárodní hospodářskou soutěž a globalizaci. Datová služba je rozvíjena mílovými kroky, tradiční standardy jsou totálně opouštěny. Vznikají megapodniky operátorů. Zde je zřejmé, s jak velkým zpožděním reaguje právo na tyto změny. To je příznačné i pro oblast elektronického obchodu. Kladou se otázky po nutnosti národních telekomunikačních regulací vůbec a především, zda se lze bez regulace obejít. Tuto otázku je třeba odpovědět záporně. Problémem však zůstává, jak se má vyvíjet nadnárodní právní regulační systém a jaké mají být mechanismy této regulace a zejména její institucionální zajištění.
V této souvislosti je třeba přihlédnout k tomu, že předmět regulace se změnil a podstatně rozšířil. Téměř všudypřítomné rozšíření telekomunikačních sítí a obecně přístupné služby, stejně jako srůstání určitých dosud oddělených oblastí jako je telefon, data, počítače a televize vytvářejí nový předmět regulace. Na jedné straně se tedy prosazuje přesvědčení, že tento sektor je do značné míry schopen samoregulace. Ovšem na první pohled je nejasné, co vlastně samoregulace je. Tento pojem je i mezi jejími přívrženci velmi sporný. Na druhé straně se nedoporučují takové metody jako industry-led nebo regulace pomocí market-driven. Zatím neexistuje účinný systém ochrany dat, úprava platebního systému úprava vlastnictví apod. Je tak zřejmé, že pouze nadnárodní zákonodárství je schopno tyto otázky vyřešit a vůbec se nestaví otázka po nutnosti takovéhoto systému. Evropská komise udělala v tomto směru další podstatné kroky. Současně je však zřejmé, že tradiční mezinárodní organizace v telekomunikačním sektoru se staly do značné míry nefunkční a obsoletní. To se týká např. ITU. Stejně tak se staly obsoletními dvoustranné smlouvy mezi členskými státy v této oblasti.
Je zřejmé, že jsme svědky příkladné změny paradigmatu. Místo mezinárodních vztahů se vnucuje transnacionální přístup jako přímý důsledek globalizace.
b) Hospodářská soutěž a její regulace
Úprava hospodářské soutěže je jedním z relativně samostatných fenoménů globalizace. Tento jev nachází uplatnění především v rámci komunitárního práva. Evropské soutěžní právo se z našeho hlediska vyznačuje několika charakteristickými rysy.
Americký přístup přísné regulace soutěže namířené jak proti koncentraci moci a jejímu zneužívání tak proti vyjednávacím strategiím (kartelům), vyvinutý již před 100 lety se jednoznačně v Evropě během 50.let prosadil. Právní ochrana hospodářské soutěže se stala především součástí komunitární regulace. Soutěžní pravidla jdou ruku v ruce s právní regulací resp. deregulací v oblasti čtyř základních tržních svobod. Evropské soutěžní právo je výsledkem unifikační metody. Existuje jedna evropská úprava jednotně působící a mající stejné resp. jednotné výsledky v oblasti vynucování. Působí bezprostředně a má v oblasti své působnosti přednost před národními kartelovými úpravami.
Dalším rysem evropské úpravy soutěžního práva je jeho vliv na existující národní úpravy členských států. Národní úpravy mají totiž relativně samostatný autonomní režim, tj. mohou existovat na evropské právní úpravě soutěže nezávisle. Jinak řečeno, členské státy nejsou právně donucovány mít právní úpravu soutěže souladnou s evropskou právní úpravou resp. mít takovou úpravu vůbec. Přesto však v poslední době došlo k významnému vývoji. Prakticky všechny členské státy přizpůsobily své národní soutěžní úpravy evropskému kartelovému právu. To je nepochybně krok nejen k velmi těsné integraci ve smyslu globalizace, nýbrž významný posun k právní jednotě, jistotě a předvídatelnosti v oblasti hospodářské soutěže, zejména z hlediska soutěžitelů. Jejich očekávání je stejné jak v působnosti národních právních řádů, tak v působnosti evropské regulace soutěže. Soutěžitelé se mohou spoléhat na působení pravidel vycházejících ze stejného konceptu bez ohledu na význam jejich postavení na trhu.
Jiným rysem vývoje soutěžního práva v úplně recentní době je určitá liberalizace hmotněprávní úpravy a dekoncentrace resp. decentralizace jejího institucionálního zajištění. Jde tedy o jakýsi zpětný proces ve vývoji soutěžního práva oproti globalizační tendenci. Tento vývoj se nazývá modernizace evropského soutěžního práva a má mimo jiné za následek, že Evropská komise, která dosud měla výlučnou působnost v oblasti dohledu omezuje své pravomoci, které se přenášejí na národní orgány dohledu nad regulací soutěže.
Charakteristickým rysem soutěžní politiky evropské je tažení proti státním zásahům v soutěži. Proto komunitární právo působí proti státnímu zákonodárství udržujícím státní monopoly včetně veřejných podniků, a to vše ve prospěch rozvoje svobodné soutěže. Stejně tak evropské právo působí proti státním intervencím vnitřním i vnějším (ze strany třetích států), neboť tyto podpory narušují soutěž. Vychází se z toho, že stát je stejné nebo možná větší nebezpečí pro soutěž ve srovnání s chováním soukromých subjektů.
V důsledku globalizace trhů a tedy zájmu rovného postavení soutěžitelů by bylo zapotřebí světové regulace soutěže, která dosud chybí a v důsledku toho existuje celá řada důvodů pro ochranu soutěže v rámci národních trhů či společného evropského trhu. Soutěžní právo s celosvětovou působností by bylo tedy adekvátní odpovědí na růst globalizace trhů. Kromě jednotných pravidel by však bylo zapotřebí vytvořit i institucionální systém zajišťující tato pravidla resp. povinnosti z nich vyplývající. Tento na druhém místě uvedený problém je ještě závažnější než vytvoření hmotně-právních soutěžních pravidel. Idea globálního (celosvětového) rámce regulace soutěže sleduje projekt z roku 1998, který ve spolupráci s WTO navrhuje vytvořit celosvětový řád ochrany hospodářské soutěže.
c) Regulace a deregulace
Předpokladem působení existence a fungování společného resp. vnitřního trhu je především deregulační činnost v oblasti zákonodárství, která odstraní veškeré překážky obchodu a tarifní i kvantitativní povahy včetně omezení a mají obdobné účinky. Na druhé straně je však zapotřebí vytvořit podmínky pro skutečné fungování společného trhu, tj. pro plné uskutečnění základních tržních svobod spočívajících ve volném pohybu základních výrobních faktorů. V tomto smyslu je zapotřebí vytvořit především základní standardy sociálního charakteru pro skutečný pohyb pracovníků, režim uznávání a stejných standardů požadavků na činnost v oblasti usazování a služeb, jakož i standardy pro zajišťování ochrany spotřebitele. To jsou tři nejzákladnější oblasti regulatorní činnosti v legislativní oblasti komunitárního práva, která má doplňkový charakter ve vztahu k otevření hranic jednotlivých národních hospodářství.
7. Lidská práva
Jedním z nejpozoruhodnějších fenoménů posledního vývoje ve smyslu globalizace je rozvoj lidských práv či základních lidských práv.
Člověk se stává subjektem práva. Především v důsledku existence mezinárodních smluv na ochranu lidských práv stal se člověk právním subjektem mezinárodního práva veřejného, a to vedle států a mezinárodních organizací. Lidská práva se stala samostatnou hodnotou práva. Novým faktorem je i obnovení mezinárodních tribunálů s extrateritoriální působností ke stíhání zločinů proti lidskosti spáchaných brutálním porušením základních lidských práv.
Obecně lze říci, že ochrana základních lidských práv je jedna z nejvýznamnějších hodnot, kterou právo chrání. V důsledku toho pravidla právní ochrany lidských práv jsou přímo aplikovatelná ve všech státech režimu Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Současně jsou rozsudky štrasburského soudu na ochranu lidských práv vynutitelné na území členských států, a to i vůči smluvním státům.
V komunitárním právu došlo v poslední době k podstatnému rozvoji.
Lidská práva, zejména některá z nich, byla povýšena do postavení základních zásad a cílů Evropských společenství. Z toho plynou základní dva důsledky, které představují převratné změny v komunitárním právu.
* Dlouhodobé a závažné porušování lidských práv členským státem znamená speciální delikt komunitárního práva, který má za následek specifické sankce dosud neznámé, ukládané členskému státu, jehož členská práva mohou být omezena.
* Rovnoprávnost mezi pohlavími je hodnota, která v důsledku vývoje právní úpravy je základním účelem komunitárního práva, jehož význam přitahuje působnost Evropských společenství. Rovnost mezi mužem a ženou musí být dodržována členskými státy bez ohledu na existenci tzv. evropského prvku, tj. i mimo oblast působnosti evropského práva, a to i vůči občanům třetích států. Ochrana rovnoprávnosti a zákaz diskriminace na základě pohlaví se zřejmě stala součástí tzv. evropského komunitárního veřejného pořádku, který má za následek, že tato právní norma se prosazuje bez ohledu na to, zda v daném případě se aplikuje evropské právo či právo národního státu. Vynucuje si svoji aplikaci na celém území Evropské unie bez ohledu na sektor, ve kterém se porušování této zásady děje. Aplikace této zásady znamená zabránění diskriminace a nastolení vztahů rovnosti mezi mužem a ženou. Netýká se zdaleka jen odměny za práci, ale všech právních vztahů, které mohou vznikat.
8. Právní stavy a globalizace
Globalizační tendence především jsou zřejmé již alespoň po dobu 90.let v sektoru poskytování právních služeb. Globalizace je představována dvěma jevy. Jednak jde o růst advokátních kanceláří ve smyslu jejich zmezinárodňování, resp. amerikanizace. Koncentrace na poli poskytování právních služeb je nezadržitelný proces vedoucí k tomu, že největší advokátní kanceláře čítají již přes 3000 osob a výkon jejich právních služeb pokrývá všechny kontinenty. Základ a hlavní impuls pochází především z USA a Velké Británie. Tam vznikly a vznikají největší advokátní kanceláře, které prorůstají do sítě tuzemských právních kanceláří především tím, že s nimi fúzují, a pronikají tak na tuzemské trhy.
Ruku v ruce s tímto rozvojem jde i amerikanizace mezinárodní praxe. Mezinárodní praxe zejména v některých sektorech jako jsou bankovnictví, kapitálový trh, finanční služby, ale i relativně globalizací nedotčené oblasti jako je trh nemovitostí, se stávají doménou působení amerických zejména smluvních a jiných zvyklostí. Některé právní instituty jako due diligence, due care, legal opinion, representation apod. pronikají i do vztahů, kde neexistuje žádný americký prvek, a kde se dokonce nevyskytuje vůbec žádný cizí prvek. Současně se prosazuje americký styl smlouvy, která je rozsáhlá, upravující i související právní vztahy vedle úpravy hlavního předmětu. Předpokládá se i aplikace amerických obchodních zvyklostí. Některé instituty amerického práva působí tedy přímo v kontextu cizích právních řádů bez ohledu na rozhodné právo.
Dalším rysem společným pro alespoň západní hemisféru je růst precedenční praxe resp. soudcovského práva typické pro anglosaský typ právní kultury. Mnohé státy, které disponují úpravou občansko právních vztahů starou i téměř 200 resp. 100 let, neprovedly podstatné změny ve svých zákonících. Právní normy vzniklé před 200 lety však jsou vykládány tak, že jejich působení se přizpůsobuje současným poměrům. K tomu však je zapotřebí velmi extenzivní, nad rámec dramatického výkladu jdoucí interpretací, která vytváří vlastně nová právní pravidla, mají stejný význam a stejnou právní sílu jako právní pravidla v samotných právních normách. Současně, a to zejména v některých státech, se projevuje významný vliv doktríny, kterou nejvyšší soudy pozorně sledují a názory v nich aplikují při své rozhodovací činnosti. Určitým pramenem práva se tak stává i doktrína. K legislativním změnám přistupují tyto státy až po určitém vývoji v právní praxi a doktríně, a to jenom v omezeném rozsahu. Kontinentální a anglosaský právní systém a právní kultura takto vlastně konvergují tím, že se v jejich přístupech nachází stále více podobných rysů. V tomto smyslu lze mluvit o globalizaci práva.
IV. Globalizace a české právo
1. Český právní řád prodělal obrovské změny. Odhaduje se že bylo změněno více než 70 % psaného práva.
2. Způsob, jakým se tyto změny provádějí, je charakteristický. Hlavním zdrojem těchto změn je komunitární právo. Změny se provádějí buď mechanicky, tj. pouhým opisováním právních norem komunitárního práva anebo jejich přejímáním tvůrčím způsobem. Charakteristickým rysem této nové judikatury je relativně mechanický způsob, který nebere v úvahu srovnávací studie, nezávislé analýzy a který nevychází z konceptu jednotné právní politiky, která nikdy nebyla vládami České republiky vytvořena. To má za následek, že důsledky nových předpisů nejsou mnohdy správně předvídány a jejich působení je tak velmi často rozporuplné. To vede k jejich velmi častým novelizacím, což jenom zvyšuje počet nových právních norem a ztěžuje orientaci v právním řádu a klade vyšší nároky na jeho interpretaci.
3. Právní kultura je globalizací zasažena pouze v oblasti psaného práva. Méně nebo téměř vůbec je internacionalizována resp. globalizována soudní nauka resp. právní praxe. Zkušenosti vyspělých právních kultur nejsou dostatečně zhodnocovány a mnohdy v nich není hledána ani inspirace.
4. Změny směřující k vyšší efektivitě vymáhání práva se omezují především na oblast organizace resp. technických aspektů práva. Pomíjí se tvůrčí způsob vytváření nových právních předpisů v oblasti soudnictví na základě odborných diskusí. Zanedbává se funkční faktor rozvoje soudnictví, zejména vzdělávání soudců a podmínky jejich práce.
