I v nejdemokratičtějších západních státech státní orgány posilují
možnosti zpravodajských služeb, rozšiřují pravomoci k
odposlouchávání a zachycování elektronické pošty, zpřísňují pravidla
pro přistěhovalce a pohraniční kontroly
Globální gladiátoři a stát
Dnešní válka proti terorismu je také pokusem obnovit
celosvětově upadající státní moc
Zatímco se svět zabývá válkou proti terorismu a chatrnou koalicí
sešikovanou pod vedením Spojených států, další důležitá bitva
pozornosti téměř unikla. Je jí boj o obnovu státní moci. Výsledek této
skryté politiky ovlivní dění na celém světě v příštích desetiletích.
Zatímco v devadesátých letech Spojené státy a Evropa podporovaly
odtržení Chorvatska a převážně muslimské bosenské republiky od
Jugoslávie, dnes Washington svou podporu separatistů od Čečenska
po Čínu tlumí. Posílá vojáky, aby na Filipínách pomáhali zpacifikovat
bandity a separatisty na jižních ostrovech. Snaží se posilovat stávající
státy, obnovovat takzvané zhroucené státy a v Afghánistánu vytvořit stát
nový. Na současnou situaci tak lze pohlížet nejen jako na válku proti
terorismu pod vedením Spojených států, ale také jako na pokus
obnovit státní moc v době, kdy na celém světě státní moc slábne.
Globální gladiátoři
S globalizací, která se projevuje na mnoha úrovních, vyvstaly nové
problémy, které nemohou státy v rámci svých hranic snadno řešit.
Státům se stále obtížněji řídí toky měn, přistěhovalců, informací,
nemocí a znečištění, a vypadají v důsledku toho slabé a neschopné.
Zároveň ve světové aréně proti státní moci povstali noví odpůrci. Tito
protivníci se v hantýrce zahraniční politiky označují jako "nestátní
činitelé". V naší knize Posun moci z roku 1990 o nich mluvíme jako o
"globálních gladiátorech". Zahrnujeme mezi ně islám a další světová
náboženství, mezinárodní drogové a zločinecké sítě, velké nadnárodní
korporace a především rychle rostoucí skupinu globálních nevládních
organizací. Dnes k nim musíme přidat ještě organizaci Al Kajda a
další globalizované teroristické sítě, a také manželství z rozumu mezi
náboženskými extremisty a místními zločineckými šéfy a únosci.
Vzhledem k tomu, že všechny tyto skupiny se rozrostly a začaly působit
ne již pouze místně nebo na území jednoho státu, ale po celém světě,
oslabily tím relativní moc států. Podívejme se jak.
Náboženství: Celkem nedávno hrál Vatikán klíčovou roli při zhroucení
druhé světové velmoci, Sovětského svazu, a dnešní islámský
extremismus se projevuje válkami nebo teroristickými činy od čínských
hranic a Střední Asie až po Blízký východ a Manhattan.
Korporace: Rostoucí počet globálních korporací má nyní k dispozici
rozsáhlejší zdroje než mnohé státy. Při krachu asijského hospodářství
v letech 1997 až 1998 byla celá thajská ekonomika menší než jedna
divize společnosti General Electric.
Drogové a zločinecké kartely: Mnohé, zvláště pokud jsou ve spojení s
teroristy nebo místními bojůvkami, jako např. v Latinské Americe, svou
silou a finančními prostředky převyšují leckterý stát.
Nevládní organizace: V roce 1975 jsme před zahraničním výborem
Senátu Spojených států podávali zprávu o budoucnosti Organizace
spojených národů. Zdůrazňovali jsme tehdy, že na mezinárodní úrovni
působí již více než tři tisíce nevládních organizací. Patří mezi ně
nejrůznější organizace od ekologických skupin až po sportovní
sdružení, odbory, ochránce lidských práv, organizace pro humanitární
pomoc, vědecká sdružení, skupiny usilující o léčbu určitých nemocí,
organizace práce a mnohé další zájmové skupiny.
Koalice proti státu
Dnes jejich počet dosáhl třiceti tisíc či ještě víc, a v souladu s tím
vzrostl i jejich kolektivní vliv. Dopravují pomoc afghánským uprchlíkům,
protestují proti francouzským zkouškám jaderných zbraní, brání
společnosti Royal Dutch Shell, aby potopila vyřazenou vrtnou plošinu
do Severního moře, úspěšně vyvíjejí tlak na Světovou banku,
Organizaci spojených národů a další mezinárodní instituce, aby
podporovaly vzdělání žen. Někdy vytvářejí se státy spojenectví. Na druhé
straně tvoří koalice proti působení států. V každém případě dnes, jako
nikdy předtím, musejí státy - a další "gladiátoři" - brát moc
nevládních organizací při svém rozhodování v úvahu. Takové jsou
souvislosti, v nichž je třeba chápat Spojenými státy vedenou válku proti
terorismu. Tažení proti terorismu vyvolalo vlnu změn uvnitř států, neboť
ty postupně zpřísňují vnitřní bezpečnost, někdy na úkor již tak
omezených občanských svobod. Tato opatření zvyšují schopnost
mnoha států sledovat své domácí nevládní organizace, včetně
legitimních, nenásilných a neteroristických opozičních skupin. I v
nejdemokratičtějších západních státech, od Spojených států přes
Německo a Anglii až po Francii, státní orgány posilují možnosti
zpravodajských služeb, rozšiřují pravomoci k odposlouchávání a
zachycování elektronické pošty, zpřísňují pravidla pro přistěhovalce a
pohraniční kontroly a více sledují bankovní záznamy. Například
Německo nyní může zakázat náboženské skupiny, které hlásají násilí
nebo škodí demokracii. Státy navíc opatrně začínají sdílet informace
mezi domácími a zahraničními bezpečnostními složkami. Skupiny za
občanské svobody v různých zemích proti tomu sice protestují, je však
jasné, že vzhledem k pravděpodobné hrozbě mezinárodního terorismu
jsou některá tato opatření nutná. Některá zpřísněná opatření lze však
použít nejen proti teroristům, ale také proti ostatním globálním
gladiátorům. Lze je samozřejmě použít proti narkomafiím a
teroristickým sítím. Lze je použít na sledování bank, které perou
špinavé peníze, proti provozovatelům sexuálního průmyslu, kteří
pašují dívky přes hranice, a proti různým zločineckým syndikátům. Lze
je ovšem také politicky použít proti nevládním organizacím. V jistých
případech je to vlastně nezbytné, protože o některých zdánlivě nevinných
nevládních organizacích, které poskytují vzdělávání a pomoc chudým,
se zjistilo, že tajně financují teroristy. V některých zemích je mohou
státní orgány těžko sledovat a infiltrovat bez rozšíření policejních
pravomocí. V boji o moc je důležitým zdrojem "legitimita" - ochota
veřejnosti přijímat kroky různých hráčů jako přiměřené.
Zkorumpovaní a sobečtí politici
Státy oslabuje, když jim občané přestávají věřit. Dnes téměř všude
převládá názor, že politici jsou sobečtí, zkorumpovaní nebo neschopní.
Zpochybňuje se jejich legitimita. To platilo i ve Spojených státech
během volebního souboje Bushe s Gorem v roce 2000, ale i po něm,
kdy musel rozhodnout Nejvyšší soud. Jestliže však státy ztrácejí
širší legitimitu, nemají vládní organizace na čem stavět. Většina
států, i těch nejbrutálnějších, může předstírat, že jsou
"demokraciemi", které usilují o prospěch většiny svých občanů.
Lidé odjinud
Nevládní organizace jsou naproti tomu odpovědné pouze svým
vlastním členům a nemohou si činit nárok, že hovoří za širší voličské
vrstvy. Nikdo například nezvolil organizaci Greenpeace, aby se jménem
světa zasazovala o řešení ekologických problémů, stejně jako nikdo
nevolil organizaci Oxfam, aby hovořila za oběti hladu na celém světě.
Dokud nezískají globální nevládní organizace nějakou legitimitu, bude
panovat představa, že slouží velmi úzké a často problému vzdálené
skupině příznivců. Tak například nevládní organizace, které bojují proti
čínskému projektu přehrady Tři údolí, lze snadno vykreslit, právem či
neprávem, jako lidi odjinud, kteří strkají nos do čínských vnitřních
záležitostí a brání ekonomickému pokroku. To, co se dnes děje, není
tudíž pouze protiútok mnohých států proti potenciálním zdrojům
terorismu a násilí, jak je vidět na posílených policejních silách, které
nedávno v různých částech světa odstrašovaly anarchisty a odpůrce
globalizace, ale zavedení nových nástrojů, které státy mohou používat,
na domácí, regionální i globální úrovni, k omezení dalšího růstu moci
nevládních organizací, která působí proti nim.
Jako vzácně vnímavý analytik zahraniční politiky, který tuto změnu
zpozoroval, se projevil Dominique Moisi z Francouzského institutu pro
mezinárodní vztahy v Paříži (LĹInstitut Francais des Relations
Internationales). Ve svém článku ve Financial Times upozornil, že "v
době po studené válce se zdálo, že legitimita a kompetence státu se
vytrácejí... Nyní, kdy se prioritou stala bezpečnost, se velmi důrazně
vracejí zpět". Zbývá ovšem zjistit, jestli toto opětovné prosazování
státní moci vytrvá a zda dokáže omezit zdánlivě nepotlačitelný růst
nevládních subjektů usilujících o místo u zeleného stolu, který byl kdysi
vyhrazen pro vládní úředníky a diplomaty a kde se rozhoduje o
globálních otázkách. Jsme svědky "velmi důrazného" návratu, jak
píše Moisi? Nebo se jedná pouze o dočasné zakolísání v mohutném
pochodu globálních gladiátorů?
Alvin Toffler
Heidi Tofflerová
Lidové noviny, Orientace, 09.03.2002,
Alvin a Heidi Tofflerovi jsou američtí futurologové
(c) 2002 Alvin Toffler. Distributed by the Los Angeles Times Syndicate
