---

Osm českých pohledů na globalizaci


Globalizace je jedno z nejpopulárnějších slov dneška. Nakladatelství Portál vydalo knihu osmi autorů, kteří se z různých úhlů tomuto fenoménu věnují.


Podle Václava Mezřického, který je editorem celého sborníku, je globalizace spontánní, neřízený proces, jehož hlavními aktéry jsou nadnárodní společnosti. Těch je kolem pěti set a v roce 1998 činil jejich obchodní obrat 5,5 tisíce miliard dolarů, tedy více než HDP Japonska a víc než polovinu HDP Spojených států. Autor vidí v celém procesu kladné i záporné stránky. Novou perspektivu přinesl podle něj útok z 11. září 2001, který otřásl bezstarostnou vírou v jednoznačné přednosti globalizace, což se projevuje v rehabilitaci významu národního státu. Bedřich Moldan a Martin Braniš, kteří se zabývají ekologickým aspektem globalizace, vidí spíše její negativa. Ve svém textu upozorňují na nezodpovědné využívání přírodních zdrojů za účelem stále větších zisků. Hrozivou rychlostí pokračuje redukce biologického bohatství planety, přičemž za největší problém se považuje růst populace a spotřeby. Během dvou staletí přibylo na naší planetě pět miliard lidí a populace stále roste. Změna vzorců spotřeby v globálním měřítku směrem ke "konzumerismu" znamená zvýšení nároků na prostředí, které s sebou nese globální problémy, jako je skleníkový efekt či narušení ozonové vrstvy, což následně působí negativně na lidské zdraví a na přírodu.

Růst bohatství a bídy

Lubomír Mlčoch přichází s termínem "světověk", kterým se snaží vystihnout smršťování prostoru a zrychlování ekonomického času, a s jemu odpovídajícím "superstátem". Nadnárodní celosvětové organizace, jako jsou Světová banka, Mezinárodní měnový fond, OECD, Světová obchodní organizace, ale také NATO, formulují koncepce a doporučení pro vlády a národní banky a mají dost ekonomického i politického vlivu, aby cestami formálními i neformálními přivedly vlády národních států k respektování svých doktrín. Globalizaci podle něj charakterizuje klesající ochota občana-spotřebitele přispívat na společné dobro, ochota platit daně. Zatímco tedy platy špičkových manažerů, členů správních a dozorčích rad, právníků, umělců a sportovců rostou nad všechny meze, cena pracovní síly miliard lidí vyloučených globálními trhy se blíží nule. Sociolog Miloslav Petrusek poukazuje na to, že globální ekonomika na rozdíl od tradičního kapitalismu volné soutěže je ve značné míře anonymní, nemůže být založena na osobní důvěře, neboť je totálně odosobněna. Důvěryhodnost se odvozuje od důvěryhodnosti firmy, která je produkována z podstatné části masovými médii a reklamou, jejichž důvěryhodnost může být sama zpochybněna. Ivan Mucha se zabývá lidským rozměrem globalizace. Moderní technická civilizace podle něj otevírá obrovský prostor k nevázanému a neserióznímu vztahu člověka ke světu, vybízí ho k pohodě, hravosti, zábavě i neustálé extatičnosti, ať ve smyslu pracovního workoholismu, nebo nikdy nekončící zábavy. Moderní civilizace vytváří prostor pro atomizovaného, izolovaného jedince vyvázaného z podstatných vztahů k druhým lidem, ale také nudícího se a lhostejného. Člověk žijící v globalizovaném světě nemá ani chuť ani čas klást si otázky po smyslu lidského konání. Globalizovaný svět je nepřehledným horizontem podnětů, jež neustále útočí na člověka, rozptylují jej a vytrhují z možného klidového, meditativního či kontemplativního zamyšlení nad smyslem vlastního života.

Kde jsou ženy?

V závěrečné studii se Tomáš Halík věnuje reprivatizaci a repolitizaci náboženství. Klade si otázku, zda je třeba opustit či radikálně reinterpretovat paradigma sekularizace, zamýšlí se nad náboženskou pluralitou, kdy mizí monopolní postavení náboženských organizací, relativizují se jejich nároky na univerzalitu a sílí zároveň funkcionální alternativy náboženství. Kniha bohužel zcela opomíjí některé důležité aspekty globalizace. K úplnosti chybí rozbor současného militarismu, analýza informačních systémů, makroekonomická perspektiva globalizace není doplněna o mikroekonomický rozměr. Ve sborníku není nic o domácích povinnostech či výchově dětí, tedy hodnotách, které se v HDP nepromítají, a přitom v globálním měřítku tvoří daleko významnější součást života, než je ta vyjádřitelná penězi. Chybí pojmenování kořene problému, který zapříčinil následky, kterým teď čelíme. Postrádám historický náhled na ideologie, které ovlivnily současné lidstvo, muže a ženy odcizené přírodě, přirozenosti a sobě samým. Autoři, o nichž se bohužel nedozvíme s výjimkou editora nic bližšího, se navíc omezují jen na analýzu a pomíjejí naznačení možných východisek ze současné situace.

Václav Mezřický (ed.): Globalizace. Vydalo nakladatelství Portál, Praha 2003. 147 stran, cena 219 Kč, náklad neuveden.

Lidové noviny, 28. 06. 2003, MARIE HAISOVÁ

---

HLAS ZVONU - 3/IV/2003

Silný článek globalizace - vazby s USA

Globalizace představuje jak tendenci, kterou je výhodné se naučit usměrňovat nebo se jí alespoň přizpůsobovat, tak určité ohrožení. Nejsilnějším člankem řetězu globalizace, který nás může nejvíce pozvednout, ale take nejvíce ohrozit je spojení mezi Amerikou a Evropou. Toto spojení má více nosných prvků, které se nazývají: Dolarizace ekonomiky, závislost na amerických počítačích (HW, SW), zahraniční investice, zahraniční obchod, nákup amerických akcií, závislost na vojenských technologiích. Tato provázanost je tak silná, že i Francie a Německo ustoupily ze svých protiamerických pozic, které zastávaly během války v Iráku a snaží se obnovit konstruktivní dialog alespoň v míře, která by nebránila obchodu. Není to však již zcela možné. Jednak evropské národy již prozřely jak k americké snaze zachraňovat svět, tak k prodejnosti svých vládních představitelů, jednak začínají chápat nebezpečí silných globalizujících vazeb s USA. Cítíme se náhle jako nazí v trní, když jsme si uvědomili, jak tvrdé dopady bude mít dnes zjevně již neodvratný krach amerického hospodářsko-společenského systému na Evropu. Jedinou ochranou může být vzdání se (dnes, v perspektivě amerického pádu již jen krátkodobých) výhod z hospodářské spolupráce s USA ve prospěch vyvarování se nejhoršího dopadu světového hospodářského otřesu. Za úkol číslo jedna považuji postupnou náhradu amerických počítačových technologií jinými, vlastními nebo alespoň evropskými. Je to úkol obtížný již proto, že americké počítače vyrábějí dnes ve velkém výrobci sídlící na našem území a že takový krok bude znamenat zvýšení i naši vlastní nezaměstnanosti a ztrátu našeho vlastního zisku. Obávám se, že pokud se Evropa neoodělí od globální americké pupeční šňůry, budou pozdější následky tohoto úzkého spojení mnohem bolestivější

Darius Nosreti

---

Globalizace finančních trhů kontra demokracie

Globální finanční trhy vytvořily silné mechanismy na ovládání ekonomické, sociální a ekologické politiky prováděné kteroukoli zemí, čímž zajišťují, že je prováděna jen ta politika, která hoví zájmům trhu a korporací - bez ohledu na to, která politická strana je u moci. Výsledkem je vláda pseudo-demokracie, v níž - bez ohledu na to, kterou stranu zvolíme - zůstává politika v podstatě stejná. Jelikož více méně všechny národy jsou součástí více a více integrované globální ekonomie, podléhají všechny téže kontrole.

Deregulací kapitálových trhů rozpoutaly národy sílu, kterou už nemohou unilaterálně kontrolovat - globální kolotoč, který se nyní točí tak rychle, že žádný národ nemůže seskočit (pokud není násilně vyhozen samotným trhem). Rostoucí podpora poskytovaná extrémně pravicovým stranám je spolehlivým příznakem neschopnosti řešit soudobou situaci, která může snadno vyústit v katastrofu.

(citat)

---