---

PhDr Slavomíra Ježková CSc

Globalizace a vztahy mezi jazyky

I. Úvod - Co je to globalizace?
Nejprve je nutné podat definici globalizace ve výkladových slovnících jiných než anglických. V českém
jazykovém výkladovém slovníku se heslo globalizace vůbec neuvádí. Je uvedeno pouze adjektivum globální
ve významu "celkový, souhrnný" (Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, 1994). Ve španělských
výkladových slovnících nacházíme následující výklady.

María Moliner (1990) heslo globalización vůbec neuvádí. U základního slova global podává tuto definici:
"en conjunto o de conjunto: no desglosado en partes, partidas, etc.". Neuvádí ani slovo mundialización, které
můžeme dnes také ve španělských materiálech najít. Uvádí se adjektivum mundial s významem „de todo el
mundo". Další užívaný španělský slovník Julia Casarese Diccionario ideológico de la lengua espa_ola (1997)
uvádí také jen adjektiva mundial („perteneciente o relativo a todo el mundo"), global („tomado en conjunto").
Podle dat vydání tedy můžeme vyvodit, že slovo ( a ani pojem) nebylo natolik běžné a zaznamenávané, aby
se objevilo ve všeobecných výkladových slovnících.

Některé francouzské slovníky z roku 1997 uvádějí globalisation ve významu "action de globaliser, son résultat".
A pod heslem mondialisation se podává tato definice: "action de mondialiser ou de se mondialiser. Econ.:
transformation d_une économie internationale en une économie mondiale, caractérisée par une concurrence
généralisée, o_ les nations sont intégrées, sur une base privée et non politique, dans un espace économique
mondial qui échappe en partie au contrôle des Etats." (Hachette, 1997)

Využijeme-li internetu, pak nám Trésor de la Langue Fran_aise Informatisé (dále TFLI) u substantiva
globalisation uvádí, že ve filosofickém a psychologickém použití znamená "fait de percevoir, de concevoir
quelque chose ou quelqu_un comme un tout". Doklad, který TFLI cituje, je z roku 1946. U slova mondialisation
(což je slovo, které by mělo ve francouzštině nahradit používaní globalisation jakožto slovo převzaté z angličtiny)
je tato definice: "action, fait de donner une dimension mondiale _ quelque chose". Uváděný doklad pochází
z roku 1964.

Z uvedeného přehledu vyplývají více méně obdobné významy. Co mají společného? Představu jednoho celku
a nebo jeho vytváření. Je však zajímavé, že z námi použitých slovníků pouze jeden uvádí význam v ekonomickém
oboru (či jazykovém subsystému).

II. Jazyk, jazyky a globalizace
Jaká je situace v oblasti jazyků?
Charakteristikou současné doby je ta skutečnost, že mnoho jazyků najednou přichází do kontaktu každodenně.
Jsou v kontaktu ve všech oblastech užívání tohoto jedinečného prostředku komunikace. Je třeba zdůraznit,
že kontakty jsou všeobecné, týkají se všech oblastí lidské činnosti, života společnosti i jedince, nejsou omezeny
na jednu nebo jen na několik oblastí.

Vztahy mezi jazyky mohou nabývat (podobně jako v minulosti) různých forem: mohou dát vznik plurilingvismu,
kontakty mohou jazyky „klást" vedle sebe, jeden jazyk může převážit nad ostatními. V minulosti jazykovědci
zkoumající vývoj latiny a vznik románských jazyků vzniklých z lidové formy latiny nazvali tyto procesy
juxtapozicí, superpozicí, plurilingvismem, diglosií. Rozlišovali mezi jazyky původních obyvatel, kteří žili na
území, kam přišla římská vojska a jazyky adstrátovými či superstrátovými, tedy těmi, které na původní jazyky
nějakým způsobem dále působily. Mladogramatikové dokázali detailní analýzou vývoj latiny a její postupnou
proměnu v novolatinské jazyky a formulovali jednotlivé hláskové zákony. Přispěli tak i ke stanovení relativní
chronologie vzniku, šíření a ukončení jednotlivých změn. Všechny poznatky jsou dodnes používány i jako
pomocné závěry a postupy např. v archeologickém bádání při luštění neznámých nápisů, případně delších textů.
Je známo, že vlivem ekonomické síly nějakého národa či státu se šíří i jeho jazyk. V dějinách jazyků a států
v Evropě můžeme konstatovat, že každé období mělo svůj "prestižní" jazyk, jehož šíření bylo projevem
ekonomického, kulturního, technického, vědeckého a politického postavení státu, resp. národa, který jím mluvil.
Pro středověk byla v Evropě základním jazykem latina jakožto jazyk vzdělanců. V období renesance s
e výjimečnému postavení těšila italština, v 16. století díky politické moci Španělska to byla španělština.
V 18. století se stala prestižním jazykem francouzština. Ve 20. století si toto postavení vydobyla angličtina.
Vzhledem k tomu, že se na rozdíl od jiných evropských jazyků stala jediným jazykem, který převládá i jakožto
nejvíce studovaný cizí jazyk, je její vliv na ostatní živé jazyky zřetelný a proto velmi pozorně zkoumaný.
Postavení angličtiny je podporováno i významem a silou americké vědy a techniky ve všech oblastech.
V posledních desetiletích, zvláště vzhledem k velkému rozšíření počítačů a internetového spojení, vystupuje
do popředí zájmu odborníků, uživatelů i laiků terminologie právě těchto oborů používaná v mnoha národních
jazycích. Ve všech případech – především uživatelé, ale i lingvisté – konstatují převahu anglické terminologie,
příp. doslovné překlady z angličtiny do příslušného mateřského jazyka. K utváření, eventuelně k již existující
terminologii ve španělštině se vyjádřil Alberto Gómez Font ve svém příspěvku Un nuevo lenguaje técnico:
el espa_ol en la Internet takto: „Visto que los científicos están obligados a alejarse del lenguaje común para dar
mayor claridad a sus mensajes, sus informaciones, sus teorías … parece claro también que cuando de lo que
se trata es de darles nombre a nuevos descubrimientos y a nuevas técnicas, hay que inventar nuevos vocablos,
hay que usar neologismos. El lenguaje científico es especialmente difícil precisamente porque se nutre
de neologismos y el neologismo, como recién llegado que es, resulta extra_o a la lengua, y es también labor
de los periodistas contribuir a su generalización y su conocimiento." (Alberto Gómez Font, http://www.el-
castellano.com/alberto.html).

Při vytváření nové terminologie jsou v zásadě možné tři postupy. Dosud se v historii evropských jazyků
využívaly všechny tři a jazyky je v různé míře v závislosti na mimojazykových podmínkách uplatňovaly. Buď
přijímaly nový termín z cizího jazyka a přizpůsobovaly si ho foneticky a pravopisně, nebo doslovně cizí termín
překládaly a nebo vytvářely úplně nový podle vlastních zásad a již existující soustavy termínů. Jako příklad
španělského přizpůsobování uveďme anglické to click – a španělské click, hacer un click, hacer doble click,
clickear, clicar. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi častý výraz, existují a používají se již i domácí, tj.
španělské výrazy : pinchar a pulsar ( zaznamenáváme tedy dokonce synonymii ). Za příklad doslovného
překladu může posloužit známý mouse – ratón. S doslovnými překlady jsme se mohli setkat ve vývoji všech
evropských jazyků, včetně obdobných kladných i záporných reakcí.

Centro virtual Cervantes uvádí, že dnes je 35,24% slovní zásoby španělštiny vytvořeno derivací, 23,50% tvoří
slova zděděná / původní a 41,26% jsou výpůjčky (http://cvc.cervantes.es/obref/dvi).
Přebírá se i motivovanost, která je vlastní anglickému termínu, resp. společnosti, pro kterou je angličtina
mateřským jazykem? Vždyť doslovným překladem se může ztratit asociační motivovanost, kterou termín měl
ve svém původním jazyce. Na několika příkladech ukážeme, že tomu tak v případě španělských kalků z angličtiny nemusí být. Důvody jsou různé. Nejčastější je ten, že kalk i původní termín mají stejnou konotaci v obou
jazycích, resp. v obou jazykových společenstvích.

Je tomu tak v případě „caballo de Troya", resp. „troyano". V obou jazycích je totiž konotace na řeckou civilizaci
a báji zřejmá a identická. Také význam termínu je pochopitelný díky funkci, resp. projevům nově
pojmenovávaného jevu. Podobně je tomu i v navazujícím „puerta trasera" – zadní vrátka.

V celé řadě termínů není motivovanost dána funkcí, nýbrž vnější podobou, tvarem zvířete. Typickým případem
je „ratón". Dokonce myš bez ocasu je nazývána „hámster" (křeček).

Díky přenesenému významu slova sem můžeme zařadit i „ara_a" (spider, pavouk), případně „red de ara_a" (pavučina).

Nárůst „mezinárodně obdobné" terminologie, především počítačové a internetové jako by dával za pravdu přání,
resp. požadavku na usnadnění mezinárodní věděcké komunikace. V souvislosti se zjevnými projevy vlivu
angličtiny na španělštinu a vznikem tzv. spanglish se obvykle rozebírá ztráta španělské slovní zásoby, vznik
hybridních lexikálních jednotek, změny v syntaxi z hlediska španělštiny. Existuje i několik zastánců spanglish
jako nového jazyka. V tomto roce španělské noviny La Razón (27.8.2003) uveřejnily informaci o kandidátské
práci Raquel León, která na základě svých analýz tvrdí, že spanglish se v USA bude i nadále rozvíjet,
a to na úkor angličtiny, ne španělštiny, jak se jazykovědci dosud domnívají. Píše, že "cada vez hay más páginas
en internet, programas de radio y televisión, se han hecho diccionarios, se ha intentado traducir "El Quijote" e
incluso algunas universidades, como la de Tejas, han ofrecido cursos." Je však třeba uvést, že tento "jazyk"
není přijímán ani jednou stranou – nepřijímají ho ani Američané ani Španělé, resp. jejich jazykovědci. Autorka se
domnívá, že z americké strany naráží spanglish na odpor proto, že toto společenství je zvyklé prosazovat svoji
moc a vůli, zatímco šířením spanglish je toto zpochybňováno.

Zřídka nacházíme obavy o další vývoj angličtiny jako jazyka. A přesto tento konrétní vztah španělština – angličtina
je možno posuzovat i ze strany angličtiny. Ta tím, že se do ní dostává celá řada slov španělských, také ztrácí na
"čistotě". Jak uvádí M. Pauleová (2001, 72), je vliv globalizace možné pozorovat i na angličtině, a to např.
v tom, že typické značení času p.a., a.m. je nahrazováno typem 23:00, místo stupňů Fahrnheita se užívají stupně
Celsia, ve Velké Británii se jednotka funt-pound nahrazuje jednotkou kg a pod. Také v internetových zdrojích
angličtina z počátečních 85% zastoupení "poklesla" na 65% (údaje J. Rakšányiové, 2001).

III. Reakce na vliv cizího jazyka
Z jazykového hlediska bývá reakcí na silný, dominantní vliv cizího jazyka kritika neologismů, které se z jednoho dominantního dostávají do jiných jazyků různým způsobem.
Vzhledem k nutnosti prakticky okamžitě reagovat na projevy jazykového působení cizích jazyků – v současné době však prakticky jen angličtiny – je celkem pochopitelné, že reakce na přejímání slov a výrazových prostředků buď kalkováním nebo přímo přijetím cizího slova beze změny v původní podobě, je negativní. Negativní reakce jsou vyjadřovány různě silně a zaznamenáváme je ze stran rodilých mluvčích prakticky všech jazyků. Uveďme citaci Vicente Verdú (2001): "Desde los seres humanos hasta las máqunas, desde la historia pública hasta la privada, prácticamente todo tiende, con todo, a contagiarse. Los idiomas pierden su pureza y motean con nocoiones extranjeras." (in C.Matteini, 2001).
Významnou úlohu při šíření nevhodných výrazů (nevhodných z hlediska morfologie, etymologie, zařazení na ose spisovnost-nespisovnost, neužívání domácích synonym apod.) mají především hromadné sdělovací prostředky. To znamená jejich pracovníci a také instituce, které je vychovávají a připravují na budoucí povolání. Bylo by zajímavé porovnat poměr jazykové přípravy v mateřském jazyce (v našem případě v češtině) a přípravu zaměřenou na kultivaci mateřského jazyka v průběhu posledních např. padesáti let: je počet hodin stále stejný, nebo se změnil? Pokud se mění, pak stoupá či klesá? Čím je v učebních plánech příprava v mateřském jazyce nahrazena?
Odpověď na tyto otázky by vysvětlila stav současné jazykové kultury tak, jak ji známe v pojetí Pražské lingvistické školy a v pojetí, které je uvedeno v Encyklopedickém slovníku češtiny z roku (2002).

Se stále četnějšími reakcemi na nadměrné, neúčelné a zbytečné přejímání cizích slov se můžeme setkat ve všech jazycích. Nabývají různé podoby. Známý je příklad Francouzské republiky, která se v roce 1975 proslavila vydáním zákona na obranu francouzského jazyka. Od té doby další státy považovaly za nutné začlenit do svých ústav výslovně a jmenovitě úřední jazyk či úřední jazyky (např. Španělsko, později samotná Francie). Je málo známé, že tyto státy míněným postupem vlastně napodobily Spojené státy americké, které již v 70.letech minulého století v jednotlivých státech stanovily za jediný jazyk angličtinu (s ohledem na přistěhovalce a obyvatelstvo hispánského opvodu, které v některých oblastech převažuje).

IV. Jazyk jako zdroj příjmů a obchodování?
V úvodu jsme zmínili, že globalizace se chápe především v ekonomickém smyslu. Můžeme se z hlediska ekonomiky a obchodu podívat i na jazyk?
Že je jazyk zdrojem i prostředkem obchodu dokazuje konkrétními výpočty José Antonio Millán v článku La lengua que era un tesoro (2001). Čísla jsou velmi zajímavá a nanejvýš překvapivá, zvláště když se uváží vliv nových informačních technologií. Autor konkrétně vypočítává oblasti podle výsledného produktu založeného na nových informačních technologiích nebo je jen využívajícího. Jde o následující produkty či služby: elektronický obchod, autorské právo, turistické informace, operační systémy, školství a dálkové vzdělávání, zpracování textu, materiály pro výuku španělštiny jako cizího jazyka, informace (jiné než turistické), nakladatelství, internetové vyhledávače, zpracování informací, programy na diktování, programy na podporu překládání, asistentské terminologické služby. Výše řečené dokumentuje svým vývojem společnost Comunicación y Lingüística založená v roce 1984. Koupila ji nadnárodní společnost poskytující překladatelské a tlumočnické služby L&H Spain (Mu_iz Castro, 2003).
Můžeme předpokládat, že i ostatní světové jazyky ( snad i nesvětové) by mohly dojít k podobným závěrům: v současné době se přistupuje k jazyku jako předmětu obchodu, tj. zboží, které se prodává, kupuje, nabízí, je či není o ně zájem. A že na obchodování s jazykem je možné vydělávat. Tudíž že není dobré nechat vzniknout monopolu jednoho zboží, tj. jednoho jazyka. Zvláště v době, kdy se zdůrazňují zásady liberalizace a působení trhu. I v tomto směru snad lze vidět snahy Evropské unie o rozmanitost proklamovanou v požadavku plurilingvismu a uchování jednotlivých kultur nařízením, aby v radiovém a televizním vysílání zaujímala domácí produkce členských státu vyšší procento než zahraniční.

V. Vztahy mezi jazyky a Evropská unie
Od dominantního vlivu angličtiny, kterým působí tato na ostatní jazyky v celosvětovém měřítku, je dle našeho názoru nutné oddělit projevy sbližování funkčních výrazových prostředků projevujících se v jednotlivých jazycích Evropské unie, zvláště pak v oblasti administrativní. K problematice sbližování západoevropských jazyků se již na počátku 20.století vyslovil francouzský jazykovědec Vendryes: "Pokrok kulturních vztahů bezpochyby sblížil západoevropské jazyky do té míry, že lze často z jednoho do druhého přecházet pomocí transpozice slovníku, s využitím doslovného překladu". Dále však trvá jako lingvista na odlišnostech mezi evropskými jazyky "navzdory této tendenci k uniformizaci, zjevné v administrativní a obchodní korespondenci či v informačních bulletinech atd." (in Mounin, 1999, 198). V posledních letech vyvolává kritiku a diskuse způsob jazykového vyjadřování orgánů EU různého stupně v písemných dokumentech. Dokonce se uvádí, že vzniká eurolekt (viz Goffin, 1994), který je chápán jako matrice, která ovlivňuje syntax všech jazyků a také derivaci slov. Dá se očekávat, že projevům tohoto typu kontaktů jazyků budeme muset věnovat větší pozornost i v České republice.




Literatura
1. María Moliner: Diccionario de uso del espa_ol, Gredos, Madrid, 1990
2. Julio Casares: Diccionario ideológico de la lengua espa_ola, Ed. Gustavo Gili, S.A., Barcelona, 1997
3. Dictionnaire universel francophone, Hachette et Agence francophone pour l_enseignement supérieur et la recherche, Paris 1997
4. José Antonio Millán: La lengua que era un tesoro, http://jamillan.com/tesoro.htm z 1.8.2001
5. Mu_iz Castro, Emilio G.: La normalización del espa_ol científico y técnico: Un siglo y medio de iniciativas públicas y privadas, http://europa.eu.int/comm/translation ze 14.7.2003
6. Vicente Verdú: El País, 28.10.2001 in Carla Matteini, I encuentro internaconal de la filología moderna,
Universidad de Las Palmas de Cran Canaria, 2001, CD-Rom
7. Encyklopedický slovník češtiny, Nakl. Lidové noviny, Praha 2002
8. Gerogres Mounin: Teoretické problémy překladu, č. překlad M. Hanákové, Nakladatelství Karolinum, Praha
1999
9. Jana Rakšányiová: "Malé jazyky" versus lingua franca, konference "Malé jazyky" z jazykovoekologického
hľadiska, Smolenice 2001 in Překlady a jako na to, JTP, Praha 2002
10. El gran aumento del "spanglish" en los EEUU confirmará que no es un fenómeno temporal, článek redakce
Santander, 27.8.2003, La Razón
11. http://cvc.cervantes.es/obref/dvi
12. http://www.wl-castellano.com/alberto.html
13. Roger Goffin: L_eurolecte: le langage d_une Europa communaitaire en devenir, Terminologie et Traduction,
La revue des services linguistiques des institutions européennes, 1. 1997
14. Roger Goffin: L_eurolecte: oui, jargon communaitaire :non, META, Journal des traducteurs, Montréal, 39,
č. 4, 1994
   

---