---

Mgr.Gabriela Zapletalová

Angličtina – jazyk globalizace?

Globalizací rozumíme spontánní, neřízený proces, který se projevuje širokou standardizací či homogenizací života. Prof. Palouš ji chápe jako světověk, Jacques Derrida navrhuje termín mondializace, prof. Machovec hovoří o planetárním dialogu, dle U. Becka globálnost znamená vědomí jednoty světa. I když neexistuje jednoznačná a vystihující definice globalizace, společným jmenovatelem všech teorií je prudký rozvoj informačních technologií, vznik nadnárodních ekonomických subjektů, rostoucí ekonomická závislost zemí, odklon od výroby zboží a poskytování služeb v zemích OECD, a liberalizace. Je tedy patrné, že primárně se jedná o procesy spojené s ekonomickými aktivitami a prostředím, jejichž důsledkem jsou ale hluboké společenské změny, zjednodušeně definované jako prudké šíření tzv. masové kultury. Otázka jazyka a s ním spojené kulturní identity se tak stává významným aspektem globalizace.

Globalizace v souvislosti s jazyky je uváděna jako příčina jevu language death nebo language extinction, jazykové smrti. Připomeňme si některé další nejrozšířenější anglické pojmy spojené s globalizací nejen po stránce jazykové:
Americanization; Coca-colonization; creolization; ecology of language (jazyková ekologie); generalization; Global English; homogenization; homogenic languages; killer languages (zabijácké jazyky); language imperialism/imperial languages; language wars (jazykové války); language endangerment/loss/shift (jazykové ohrožení/ztráta/posun); linguacide/linguicide > splynulina vzniklá z language+suicide = „jazyková sebevražda"; McDonaldization; monolingualism; mondialization; pidginazation; standardization; universalization; westernization.

Jazykovědci varují: na světě dnes existuje asi 6 800 živých jazyků, z nichž 90 procent je používáno méně než 100 tisíci lidmi, přibližně 46 jazyků má jen jediného rodilého mluvčího a okolo 2 400 jazyků je pokraji vyhynutí, ročně vymizí asi deset jazyků. Organizace UNESCO v roce 2000 vyhlásila International Mother Language Day, Světový den mateřského jazyka, který připadá na 21. leden. Rychlost vymírání jazyků je přirovnávána k vymírání biologických druhů. Dle odhadů prof. Sutherlanda (2003) riziko, které hrozí jazykům, vysoce přesahuje riziko, kterým jsou ohroženy biologické druhy. David Crystal (2000) konstatuje, že globalizace je zřejmě nejzávažnější příčinou „jazykové smrti" vedle vymizení populací z důvodů přírodních katastrof, nemocí, politických represí a genocidy. Je to právě angličtina a její rostoucí vliv, která bývá dávána současně se španělštinou a čínštinou do přímé souvislosti s „jazykovou smrtí". Je to tvrzení zajímavé o to více, že angličtina má dnes více ne-rodilých mluvčích než rodilých a jak je patrno z tab.1, hovoří jí asi jen 8,3% z celkové populace na zemi.

Tab.1
Jazyk           Počet mluvčích           % zastoupení z celkového počtu
                                        6 miliard obyvatel světa
1. Čínština           1 025 000 000           17,1%
2. Angličtina           497 000 000           8,3%
3. Hindština           476 000 000           7,9%
4. Španělština          409 000 000           6,8%
5. Ruština            279 000 000           4,7%
6. Arabština           235 000 000           3,9%
Celkem             2 921 000 000           48,7%
Zdroj: The World Almanac and Book of Facts, 1998

Tab.2

Procento zastoupení mluvčích šestti světových jazyků

čínština 35%
angličtina 17%
hindština 16%
španělština 14%
ruština 10%
arabština 8%


Z hlediska jazykové dimenze je globalizace spojena především s rostoucí a nekontrolovatelnou intervenčností, rozpínavostí a expanzí angličtiny do sociálních a kulturních oblastí jiných jazyků a kultur. Jaká je skutečná úloha moderní angličtiny v roli zprostředkovatele „globálních" hodnot do ne-anglické kulturní oblasti? Lze tedy hovořit o globalizaci skrze angličtinu či projeví se postupné rozšiřování a zavádění angličtiny jako nová forma dvojjazyčnosti?

Celosvětové bezbariérové šíření informací a rostoucí mobilita lidstva si na jedné straně pochopitelně žádá používání jednoho mezinárodního jazyka, který by plnil úlohu lingua franca a byl využíván všemi pro snadnou a rychlou komunikaci. Přijetí angličtiny jako hlavního dorozumívacího jazyka obchodu, vědy a vzdělání je dnes takřka nezpochybnitelné. Četné instituce, zejména vědecké, používají angličtinu jako výhradní jednací jazyk (některé i na úrovni národní vedle regionálního jazyka): the European Academy of Anaesthesiology, the European Association of Cancer Research, the European Air Law Association, Anatomische Gesellschaft (němčina/angličtina), the Arab Air Carriers Association (arabština/angličtina). V prostoru Evropy je tento trend navíc umocněn vznikem a rozšiřováním Evropské unie a s ním spojené mizení reálných hranic, které byly doposud relativně svébytným a bezpečným dělítkem mezi velkými jazykovými komunitami. Vzniká tedy varianta nazývaná Global English, „mezinárodní" angličtina, nástroj komunikace počítačové, obchodní, vědecké, televizní, kulturní i politické (nemůžeme opomenout subvariantu Brussels English, tj. jazyk úředníků sídelních institucí EU v Bruselu; existuje i pojem English English, „anglická angličtina" v analogii s Brussels English). Je ale možné hovořit o „mezinárodní" angličtině jako o „živém" jazyce? I když se její vliv bude neustále zvyšovat, jedná se přece jen o její funkci lingua franca, tedy jazyka, kterým sice komunikujeme na rovině obecné, pracovní, ale nepoužíváme jej v oblasti soukromé, intimní.

Na straně druhé je nutné počítat s potencionálními dopady, které by zavedením angličtiny coby lingua franca vyvstaly. Angličtina je stále více považována za nástroj exportu zejména americké kultury, hlavně v oblasti filmu, hudby a literatury, jako prostředek kulturní a zároveň informační i ekonomické invaze. Tento trend vede k nevyhnutelné konfrontaci daných kultur, a tím k růstu kulturních antagonismů, prohlubování kulturní diversity, destabilizaci kulturní integrity. Náleží zde i fenomén multikulturalita, který se poprvé objevuje v souvislosti s masovou migrací do Spojených států v počátcích 20. století a je úzce spjat s termínem melting pot, tavicí kotel, který poprvé použil britský novinář Israel Zangwill ve stejnomenném dramatu z roku 1909. Melting pot trefně vyjadřuje podstatu multikulturalizace: přeneseno na příklad Evropy, prostřednictvím angličtiny jako katalyzátoru k „roztavení" národů by mohlo dojít k splynutí etnik a vymizení všech kulturních rozdílů za účelem vzniku jediné, společné evropské národnosti hovořící jedním jazykem.

S globalizačními projevy je často uváděna tzv. elementární rovnice: globalizace = westernizace = amerikanizace, ve které westernizace a amerikanizace, potažmo Coca-colonization či McDonaldization představují humánní a osvobozující snahy Západu, jakýsi pomyslný vrchol civilizačního rozvoje a inteligence, snaha přetvořit jiné země sobě podobným podle vlastního modelu. Důsledkem těchto tendencí může být postupná ztráta způsobilosti samostatného vývoje a identity malých národů.

Neméně zajímavým je pojem kreolizace. Obecně se jím rozumí změna, kterou je jazyk nucen podstoupit daleko od svého domova, je-li použit jako prostředek komunikace mezi skupinami rozdílné geografické a kulturní provenience. Mezi nejznámější patří kreolské jazyky Karibiku vzniklé kombinací angličtiny s domorodým jazykem. Jazyk dominantní kultury poslouží jako „šablona" pro vznik kreolského jazyky za současné redukce strukturní komplexity „kolonizujícího" jazyka. Kreolizace znamená tedy určitou simplifikaci, zjednodušení. Rob Kroes (1996) osobitou metaforickou vizí popisuje kulturní kreolizaci v souvislosti s amerikanizací. Snad nám v oblasti jazyka nehrozí osud jeho imaginárních obyvatel globální periferie, kteří se podobní pobřežním paběrkovačům potulují na okraji přílivové čáry západní expanze živíce se náhodnými vyplaveninami, z nichž si dobrovolně a svobodně budují vlastní životní prostor. Pohltí nás kreolizovaná angličtina, kterou si možná nevědomky budujeme, tvoříme si vlastní kreolizovaný jazyk tím, že degenerujeme a mrzačíme mateřský? Je otázkou, zda již dnes žijeme v době kulturní a jazykové kreolizace.

Jazyk není jen nástroj komunikace a reprezentace, ale představuje i náš životní prostor, ve kterém se pohybujeme. Žijeme v době, kdy mnohdy neuvědoměle a často i nekriticky přijímáme a podléháme masové kultuře, jejímž komunikačním nosičem je právě angličtina. Některé velké jazyky se s tímto jevem vyrovnávají osobitě. Francouzi se snaží vyhnout vzniku tzv. Franglaise (fran_aise + anglaise), splynuliny francouzštiny a angličtiny. Roku 1994 byl ve Francii právně zakotven jazykový zákon, o který se vehementně zasadil ministr kultury Jacques Toubon. Zákon zakazuje užití cizích slov v televizi, rozhlase a reklamě. Používání populárních anglicko-amerických termínů (e-mail > le courrier électronique > le courriel; fax > telecopie; walkman > balladeur) a tvarů le weekend, le fast-food, le self-service atd. je sankcionováno peněžními pokutami a soudními procesy. Němčina je vůči anglicismům poměrně vstřícná. Svědčí o tom i snaha úplně nahradit německé lexémy anglickými: Job, New Beetle (VW Brouk), Citycall/Germancall/Globalcall – telekomunikační služby aj. Jev jménem Denglis(c)h (Deutsch+Englisch) či Engleutsch (English+Deutsch) se stáva skutečným jazykovým virem (Kuchenbecker, 1999). Čeština nenásleduje vzor francouzský ani německý. Existuje jev Czenglish, který byl pojmenován v souvislosti se vznikem čechismů při učení se angličtině. Je možné, že tento stále neutrální termín získá i negativní konotaci jako Denglish a Franglaise. Nejvíce nových anglicismů v češtině poslední doby pochází z oblasti nových komunikačních technologií, internetu, počítačů a reklamy. Mezi nejběžnější patří lexémy e-mail, e-learning, e-bank, gay, go kupon, home page, chat (-room), cheeseburger, joint venture, job, light, market, net, on-line, play (-station), shopping park, web atd. Češi si pronikání anglicismů do své mateřštiny uvědomují a reagují na ně různou mírou negativního postoje. Tento postoj souvisí s poměrně masivním přílivem anglo-americké kultury po roce 1989. Přesto se dá předpokládat, že čeština bude anglicismům stále více nakloněna a otevřena, což lze odůvodnit vzestupující jazykovou znalostí (Gesterová, 2001).

Nacházíme se v době, kdy prudce roste význam světových jazyků, v našem prostoru zejména angličtiny, která zatlačuje i velké evropské jazyky do pozice „místních" (němčina, francouzština, ruština, italština). Angličtina, oproti češtině jazyk velkého národa, je promyšleně a velkoryse šířena, zatímco jazyky "místních" (malých) národů jsou nuceny podvědomě konfrontovat se s ní a v podstatě ospravedlňovat svou existenci. Jazykové povědomí mluvčích jazyků malých se tedy stává citlivějším a vnímavějším k otázkám jazykových změn a posunů. Nabízí se otázka, kterou si položila i Světla Čmejrková a Fr.Danešem (1993): Jsou velké a malé národy, ale není velkých a malých jazyků…?

Jazykovou politikou se zabývá i Evropská unie, která roku 1992 iniciovala Evropskou chartu na ochranu regionálních a menšinových jazyků. Jazykovou politiku Evropské unie můžeme shrnout do 2 okruhů. První je charakterizován jako „politika 3 jazyků": bylo by ideální, kdyby členové EU hovořili třemi jazyky – mateřským a dvěma dalším jazyky EU. Druhým je „politika diversity": členové EU se naučí jazyk, který je pro ně nezbytný dle regionu plus jazyk nejbližšího souseda. Tento směr podporuje jazykovou rozrůzněnost a vede uživatele k tzv. profit-driven behaviour, tj. používání jazyka, který je pro mluvčí výhodný z hlediska ekonomického za předpokladu, že jazykové změny odrážejí kulturní změny. Je otázkou, který z obou trendů EU se ukáže reálným a životným. První klade na mluvčí poměrně vysoké nároky: mnoho lidí je dnes schopno komunikovat dvěma jazyky, jsou tedy bilingvní (zejména v Západní Evropě). Přesto toto není samozřejmostí, nemluvě o tri-lingvnosti.

Jistě není nutné pochybovat o tom, že globalizace je proces nezvratný, nevyhnutelný a nezastavitelný, který může přinést překvapivé změny v mnoha oblastech. Je pochopitelné, že dnes lze jen těžko předvídat, jaká je budoucnost jazyků v neustále globalizujícím se světě. Pohybujeme se směrem k používání jediného jazyka za účelem globální komunikace. Teprve budoucnost ukáže, zda existují i jiné způsoby, jak zvládnout jazykovou rozrůzněnost na mezinárodní úrovni a zda dokážeme udržet rovnováhu mezi globální potřebou komunikovat a snahou zachovat regionální identitu a kulturu.

Literatura
Crystal, David. 1997. English as a Global language. CUP.
Crystal, David. 2000. Language Death. Cambridge: CUP.
Čmejrková, Světla – Daneš, František. 1993. Jazyk malého národa. SaS, 54, s.19-29.
Daneš, F.: 1997. „Situace a celkový stav dnešní češtiny." Český jazyk na přelomu tisíciletí. Praha: Daneš,F. a kol. s. 12-24.
Gesterová, Silke. 2001. První empirická analýza recepce anglicismů v českém jazyce. Olomouc: UP.
Kroes, Rob. 1996. If You’ve Seen One, You’ve Seen the Mall. University of Illinois Press.
Kuchenbecker, Thomas. 1999. Der Virus des "Denglisch." Die Welt 6.1.1999.
Mezřický, Václav. 2003 (ed.). Globalizace. Praha: Portál.
Mufwene, Salikoko S. (dosud nevydáno). Colonization, Globalization, and the Future of Languages in the Twenty-First Century. MOST, a UNESCO electronic publication.
Sutherland, William J. 2003. Parallel Extinction Risk and Global Distribution of Languages and Species. Nature 423, 276-279.

   

---

Mgr.Gabriela Zapletalová
Katedra anglistiky a amerikanistiky
Filozofická fakulta
Ostravská univerzita
   

---