www.pravo.cz
středa 15.10.2003
23.08.2003 - -
Vladimír MÜLLER - str. 15
Sociální demokracie je připravena na výzvy 21. století
V pořadí již pátý summit lídrů středo-levých vlád se letos v červenci konal v Penny Hill Parku u Londýna.
Významné osobnosti světové sociální demokracie, mezi nimiž nechyběl britský předseda vlády Tony Blair,
německý kancléř Gerhard Schröder, švédský premiér Goran Persson, kanadský premiér Chrétien, polský
prezident Kwasniewski a chilský prezident Lagos, společně hledaly odpovědi na řadu palčivých otázek dneška:
úlohu OSN a národních států, lidská práva, nutnost modernizace trhů práce, pojišťovací systémy, imigraci, únik
vysoce kvalifikované pracovní síly z rozvojových zemí, organizovaný zločin a terorismus.
Předseda české sociální demokracie Vladimír Špidla zaujal především svými názory o potřebě zajistit podmínky
pro uplatnění starší generace na trhu práce, výzvou uvažovat o etickém rozměru v moderním zdravotnictví i
nutnosti přehodnotit systémy duševního vlastnictví, neboť na ně narážejí nejchudší země při řešení vážných
problémů jako např. AIDS. Summit přijal komuniké zavazující progresivní vlády k účinné ochraně občanů před
novými riziky, posílení možností žen ovlivňovat vlastní osudy a přípravě společnosti na nové výzvy, jako jsou
nová ekonomika, změna klimatu nebo vliv vědy na kvalitu života. Summit se konal poprvé za přítomnosti
politiků z transformujících se zemí. Účast předsedy ČSSD na tomto vrcholném setkání přispěla k posílení pozic
ČR i ČSSD na světové úrovni a je zároveň výzvou pro českou sociální demokracii nové impulsy vnímat
a v domácích politických postupech dále rozpracovávat. K tomu bude sloužit komunikační síť mezi jednotlivými
středo-levými lídry a jejich odborným zázemím. Potřeba radikálních reforem není záležitostí jen jedné nebo
několika zemí, ale je pociťována globálně. Sociální demokracie na světové úrovni prokázala připravenost tyto
reformy, které v delší časové perspektivě povedou k ochraně všech občanů proti negativním vlivům globalizace,
prosadit. Chce to však odvahu překonat stereotypy v myšlení a jednání, zvolit nové, neotřelé postupy a převzít
na sebe riziko nepochopení prosazovaných reforem ze strany voličů. Progresivní vládnutí čelí kritice
nejrůznějších oponentů, kteří ovšem nejsou schopni vystoupit z pohodlí svých ideologických ulit a odpovědně
přistupovat k řešení současných problémů měnícího se světa. Britská Labour Party zorganizovala v Londýně
v předvečer setkání lídrů středo-levých vlád konferenci o výzvách současného světa. Zúčastnilo se jí několik
stovek účastníků ze všech kontinentů včetně bývalého prezidenta USA Billa Clintona. V jednotlivých blocích
do hloubky diskutovali o tak závažných tématech, jako je výkonný trh podpořený kvalitním sociálním prostředím
a institucemi, nové úkoly státu v otvírání možností jednotlivým občanům určovat své osudy, nové instituce
politiky a občanství v 21. století, zaměstnanost žen a šance mladé generace, zvládání soužití nositelů různých
kultur ve společnostech se zvýšenou mírou imigrace i perspektivy globálně působící sociální demokracie.
Vladimír Špidla si i přes nabitý program našel chvilku, aby si pohovořil s jedním z nejvýznamnějších
představitelů exilové sociální demokracie Václavem Holubem. Toto setkání patřilo k jednomu z nejdůležitějších
okamžiků předsedova pobytu v Londýně, neboť politické zkušenosti a názory Václava Holuba jsou velmi cenné.
NEWTON Information Technology, s. r. o., Copyright (c) 2000 - 2003
Zdrojem zpráv je PRÁVO, BORGIS, a.s. Copyright (c) 2000 - 2003
www.pravo.cz
17.07.2003 - -
Ivo Hartmann - str. 06
Globalizace, EU a regionální rozvoj
V červnu proběhlo ve švýcarském městečku Martigni zasedání Výboru pro politiku územního
rozvoje OECD (Organizace pro hospodářkou politiku a rozvoj), které si položilo za úkol
diskutovat problémy regionálního hospodářského rozvoje v prostředí světové globální
ekonomiky. Konference potvrdila jeden z paradoxů globální hospodářské soutěže:
s globálním šířením techniky, kapitálu, výroby a informací ztrácejí národní hranice
na významu, ale zároveň se zvyšuje význam lokálních oblastí - regionů, které se stávají
hnacími motory národní prosperity. Aby regiony dosáhly úspěchu v globálním měřítku, musí
být schopny maximálně využít svůj specifický potenciál tvořený geografickým umístěním,
lidskými zdroji apod. Úloha centrální vlády je pak jen ve vytváření podmínek pro tento
rozvoj a především v iniciování důsledné reformy státní správy a veřejných financí, která
by odstranila administrativní překážky v rozvoji soukromého sektoru v dané oblasti. I když
soukromý sektor hraje prvořadou roli, státní politika formuluje podnikatelské prostředí
podporující investice, inovace, rozvoj a tvorbu pracovních míst. Zvyšování
konkurenceschopnosti regionu vyžaduje koordinovanou činnost soukromého a veřejného
sektoru. Centrální vlády by si naopak měly odpustit ty nástroje, které podle většiny zástupců
zemí OECD, sice uměle vyvolají ekonomický růst, ale v žádném případě nepovedou
k udržitelné konkurenceschopnosti regionů a tím ke zvyšování platů a životní úrovně
v regionech. Mezi tato opatření patří například řada dotačních programů, jejichž užitek
je sporný. Proto se dnes, zejména v Evropské unii, vedou debaty o koncentraci zdrojů
na aktivity, které mají rozvojový potenciál a nejsou pouze redistributivní. Regiony České
republiky budou mít již brzo možnost čerpat prostředky z fondů Evropské unie. S ní jsme
zahájili závěrečná jednání o jejich využití. Hlavní cíle by se daly shrnout jako zaměření
na investiční aktivity, které posunou Českou republiku na vyšší příčku technologicky
vyspělých zemí s ekonomikou založenou na znalostech a inovačních schopnostech.
Prostředky Evropské unie bychom měli soustředit k posílení konkurenceschopnosti
ekonomiky (podpora inovací v průmyslu a službách, transfer technologií, produkce zboží
a služeb s vysokou přidanou hodnotou) a k rozvoji lidských zdrojů, na nichž záleží budoucí
prosperita České republiky. Podporovat budeme i zlepšení dopravní infrastruktury
a životního prostředí. K tomu budeme mít z EU v letech 2004-2006 k dispozici 2,5 miliardy
eur. Věřím, že dojednáme dobré podmínky nejen pro rozvoj regionů, ale i pro růst
ekonomiky a životní úrovně občanů.
(Autor je 1. náměstek ministra pro místní rozvoj)
NEWTON Information Technology, s. r. o., Copyright (c) 2000 - 2003
Zdrojem zpráv je PRÁVO, BORGIS, a.s. Copyright (c) 2000 - 2003
Lidové noviny
Václav Havel slavnostně zahájil Forum 2000
PRAHA - Intelektuálové z celého světa budou v Praze na konferenci Forum 2000 diskutovat o otázkách
globalizovaného světa. Na slavnostní recepci v panteonu Národního muzea včera setkání zahájil exprezident
Václav Havel. "Měli bychom dělat vše, co je v našich silách, aby nás civilizace nepohltila, abychom se nestali
obětí mechanismu, který jsme sami dali do pohybu," řekl v úvodním proslovu Václav Havel. Na foru se letos
již po sedmé setkají zástupci institucí se svými oponenty - to je podle Havla jedna z možností, jak se vyrovnávat
s globálními nebezpečími. Letošní forum bude hostit na 40 významných intelektuálů, mezi nimi i někdejší
americkou ministryni zahraničí Madeleine Albrightovou či bývalého jihoafrického prezidenta Frederika de Klerka.
Do Prahy by měl přijet i tibetský duchovní vůdce dalajlama, který navštíví jeden z doprovodných programů
konference, setkání zástupců světových náboženství.
Lidové noviny, 16. 10. 2003, men
\ do Prahy opět přijede i dalajlama
Intelektuálním centrem Evropy se načas stane Praha. Budou se tu řešit globální problémy, nebezpečí Blízkého
a Středního východu a svoboda Tibetu.
PRAHA - České hlavní město hostí hned tři konference, na nichž promluví takové hvězdné osobnosti jako bývalí
ministři zahraničí USA Madeleine Albrightová a Henry Kissinger (jeho účast dosud však není potvrzena),
jihoafrický exprezident Frederik de Klerk nebo tibetský duchovní vůdce Jeho Svatost dalajlama. Spojovacím
článkem všech tří akcí je osoba bývalého českého prezidenta Václava Havla, který si na ně našel čas i přes
extrémně nabitý program. "Pozvánek je tolik, že kdyby měl přijmout jen třetinu, tak by byl ve stovkách výborů
a účastnil se stovek konferencí," poznamenal Havlův tajemník Jakub Hladík. První z konferencí je Havlovo dítě,
které vyrostlo na Hradě ještě v době, kdy byl hlavou státu - Forum 2000. Podle šéfa stejnojmenné nadace
Oldřicha Černého se setkání světových politiků a intelektuálů uskuteční už posedmé, letos jako součást projektu
Mosty přes globální propasti. "Smyslem konference je dostat k jednacímu stolu opačné póly globalizačních
procesů," označil hlavní cíl setkání Černý. Nad tématy jako odpovědnost korporací, řešení zahraničního dluhu
či mezinárodní obchod tak u jednoho stolu zasednou téměř čtyři desítky ekonomů, politiků či lidí činných
v mezinárodních organizacích. Na Forum 2000, které začíná zítra a končí v pátek, naváže o víkendu konference
NATO a Blízký a Střední východ. Setkání, které se uskuteční v Senátu, je součástí Programu atlantických
bezpečnostních studií, v jehož poradním sboru najdeme taková jména jako Havel, Albrightová, Kissinger, Adam
Michnik nebo George Robertson. Všichni jmenovaní, s výjimkou generálního tajemníka NATO, na konferenci
vystoupí, i když účast exministra zahraničí USA není stoprocentně potvrzena. Trojici doplňuje konference
Skupiny na podporu Tibetu, na niž v neděli dorazí zástupci více než 250 nevládních organizací z celého světa.
Téma je více než jasné - nenásilný boj za svobodu Tibetu okupovaného Čínou. Kromě šéfa exilové tibetské
vlády Samdhonga Rinpočheho dorazí i 14. dalajláma.
Lidové noviny, 14. 10. 2003, sib
Domácí
Havel: Smysl Fora 2000 je hledání cest přes propasti globalizace
Havel: Smysl Fora 2000 je hledání cest přes propasti globalizace (ČTK k této zprávě vydává
foto)
PRAHA 15. října (ČTK) - Globalizující se svět a způsob, jak překlenout propasti, které s sebou tento proces nese
- to by mělo být hlavní téma letošního ročníku konference Forum 2000, který dnes slavnostně začal v Panteonu
Národního muzea v Praze. Po dva následující dny bude čtyřicítka intelektuálů z celého světa diskutovat například
o mezinárodním obchodu a zemědělství či o odpovědnosti velkých nadnárodních společností.
"Forum 2000 už existuje sedm let, je to takové setkání lidí různých profesí - politiků, finančníků, myslitelů,
ekologů z různých zemí světa, z různých světadílů, kteří zde svobodně diskutují o tom, jaká nebezpečí
se vznášejí nad současnou civilizací a co je třeba dělat, aby byly překlenuty propasti v dnešním globalizujícím
se světě," uvedl během slavnostního zahájení bývalý český prezident Václav Havel, duchovní otec pravidelných,
spíše neformálních diskusí intelektuálů.
Právě rozhovory mohou podle Havla vést k reflexi. "A reflexe musí předcházet každé nápravě," poznamenal.
Lidé by se totiž v opačném případě mohli podle něj stát obětí civilizace. "Kolosu, který jsme sami dali
do pohybu," varoval Havel.
Kromě něj by měli k hlavním řečníkům letošní konference Forum 2000, která nese podtitul Mosty přes globální
propasti, patřit například někdejší americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová či bývalý jihoafrický
prezident Frederik de Klerk. Na jednu z doprovodných akcí fora, setkání představitelů světových církví, by měl
zavítat také tibetský duchovní vůdce dalajlama.
pokr. sd vsj rot
ČTK
01.09.2003 - - Václav Bělohradský - str. 05
Je vzdělání na cestě stát se zbožím?
Na sjezdu mezinárodního hnutí Social Forum 2002 ve Florencii varovali zástupci studentů z celého světa před
hrozbou, kterou pro naši civilizaci představuje jeden z důsledků ekonomické globalizace, totiž postupující
pronikání tržní logiky do oblasti vzdělávání.
"Největším rizikem je, že celý evropský systém vzdělávání a výchovy se stane jen prodejným statkem. Kdyby
se to skutečně stalo - a evropské vlády k tomu směřují - vzdělání ve svém celku by se stalo za několik málo let
pouhým zbožím." Je to vážné varování, zamysleme se nad ním na pozadí stávky učitelů v Česku.
"Říše vzdělanosti"?
Pevné sepjetí vzdělání a státu je v Evropě dědictvím nacionalismu, který pojímal stát jako nástroj duchovního
a materiálního pokroku národa - jako Kulturstaat. František L. Rieger v roce 1866 ve své slavné řeči k českému
sněmu, v níž navrhuje zavedení jazykové rovnoprávnosti na pražské univerzitě, říká - "univerzita má účel státní -
vzdělávat a vychovávat muže, kteří se chtějí věnovat službě veřejné, a pak účel vědecký - věda je důstojnost
mravní a sociální jak národů, tak jednotlivců, je jejich postup k humanitě." Palacký pak dodává, že Češi
vyhledávají království boží - "a tím je nám říše vzdělanosti". I když obrozenecká rétorika nám zní dnes směšně,
otázka vztahu mezi vzděláním a státem je stále klíčová a odlišuje zásadně evropskou demokracii od demokracie
americké. V programu ČSSD 2002 například čteme: "Budeme prosazovat, aby co nejvíce občanů mohlo získat
vyšší a vysokoškolské vzdělání. Vzdělání nesmí být omezeno jen na přípravu k povolání. Naším cílem je, aby
se žáci naučili samostatně a svobodně myslet, získávat a analyzovat informace, využívat vzdělání ku prospěchu
svému i druhých... Zajistíme školství prioritním zvyšováním finančních prostředků ze státních a veřejných
zdrojů."
Společnost kvalifikovaných idiotů
Proč nemá být vzdělání jen "prodejným statkem", jehož cenu určuje zákon poptávky a nabídky? A jaké vzdělání
nemá být pouhým zbožím, když velká část vzdělání už přece dávno zbožím je? Máme nějaký rozumný důvod
bránit vzdělání před trhem, nebo je postoj, který přiznává státu klíčovou roli v produkci a distribuci vzdělání, jen
výrazem našich socialistických předsudků? Rozlišme mezi kvalifikací a vzděláním. Člověk je kvalifikován, když
je po něm poptávka na trhu práce, když je pro něj použití v jednom ze specializovaných sektorů, do nichž
je společnost rozrůzněna. Vzdělání naopak je v programu ČSSD správně popsáno jako "schopnost samostatně
a svobodně myslet", což znamená zaprvé umět zpracovávat informace pomocí kategorií jako skutečné-zdánlivé,
celek-část, vědomí-podvědomí, povrch-hloubka, vyšší-nižší, obecnézvláštní, příčina-důsledek a zadruhé umět
rozlišit mezi zvláštním kontextem informací - třeba zájmy těch, kdo je šíří - a jejich obecným smyslem.
Kvalifikace je soukromý statek, se kterým se obchoduje na trhu. Vzdělání naopak se v demokracii definuje jako
statek veřejný, k němuž musejí mít všichni občané přístup. Teprve toto politické rozhodnutí dělá z formálních
svobod občanů svobody reálné, a je proto nezbytnou sociální podmínkou fungování demokracie. Výrazem
"ekonomická globalizace" označujeme většinou privatizaci a liberalizaci, tedy převod co největšího počtu statků
do soukromých rukou a neomezené právo s nimi obchodovat. Je výhodné privatizovat i vzdělání a obchodovat
s ním neomezeně na globálním trhu? Bude tak produkce a distribuce vzdělání efektivnější, nebo se naopak
demokratické společnosti rychle stanou společnostmi kvalifikovaných idiotů? Důsledkem privatizace vzdělání
e rychlá redukce vzdělání na kvalifikaci, na pouhou přípravu k povolání, a to je dlouhodobě ekonomicky
nevýhodný trend v globalizovaných průmyslových společnostech - kde se prosadí, dojde v podmínkách
globalizace k obecnému zhoršení kvality života. Proč?
Riziková společnost specialistů
Připomeňme si, že podle Darwinovy teorie evoluce je specializace nejvýhodnějším způsobem jak se přizpůsobit
prostředí, ale jen za podmínky, že to prostředí je stabilní. Jeli prostředí proměnlivé, je specializace nevýhodou,
změny dávají větší šanci jedincům "povšechně schopným", kteří nejsou určeni a vycvičeni jen k dokonalému
zvládání jedné funkce. Darwinova jednoduchá zásada platí i v našich komplexně propojených postindustriálních
společnostech průmyslového růstu, i když v jiném smyslu. V sociologii nazýváme proces, kterým se moderní
společnosti konstituovaly (a radikálně odlišily od všech společností předmoderních), "funkční diferenciace".
Označuje se tak postupné rozrůzňování společnosti do specializovaných a nezávislých odvětví, z nichž každé
se řídí jen vlastními kódy, uznává jen svá hlediska, sleduje jen své vlastní cíle a klade odpor každé politické
kontrole, tedy omezením "v zájmu celku". Společnost totálně funkčně diferencovaná je ale společností velmi
nestabilní a rizikovou, protože v ní vládne nejistota o konečných důsledcích všech těch specializovaných způsobů
jednání, vzájemně často neslučitelných: Neučiní nakonec stále větší moc efektivně jednat ale ze stále užšího
hlediska náš společný svět neobyvatelným - biologicky, psychologicky, sociálně? Tyto problémy nemohou
vyřešit experti a specializované vědění, protože je to právě specializace, která je způsobuje. V podmínkách
nestability, nejistoty a rizik je tedy specializace nevýhodná, výhodou je naopak mít mnoho nedokonalých
obecných schopností. V nestabilním prostředí jsou tedy zvýhodněni ti, kteří zůstali "povšechní", zachovali
si mnoho různých kompetencí, i když se zdály neužitečné a na trhu neuplatnitelné.
Obrana neužitečného
Zamysleme se nad pojmem "vzdělání" z tohoto pohledu. V teorii informace existuje pojem "redundance", kterým
označujeme nadbytečnou informaci, ne nezbytně nutnou k porozumění sdělení, ale která se hodí v podmínkách,
v nichž rušivá síla prostředí (entropie) zesiluje. Zapamatujme si to: Co se jeví jako nadbytečné v podmínkách
stability a normality, se často stává důležitým v podmínkách nenormálních, změněných. Trh nás všechny nutí
jednat "co nejefektivněji" - co je nadbytečné, jen zbytečně zvyšuje náklady. Imperativ efektivnosti se tedy
prosazuje nejčastěji odstraněním toho, co není nezbytně nutné k dosažení daného cíle. Pro společnost v celku
ale platí, že zrušit, co je nadbytečné, je nerozumné v podmínkách nestabilní, rizikové společnosti, do níž náš
sociálně a ekologicky neudržitelný model průmyslového růstu vyústil. Jednoduše: každý sektor maximalizuje
pod tlakem trhu svůj zisk, a tím destabilizuje celek společnosti. Chceme-li udržet v podmínkách, které nám
specializace a efektivnost vnutila, přijatelnou kvalitu života, musíme respektovat i jiný imperativ - říkejme
mu "imperativ otevřenosti". Mám na mysli nutnost udržet v destabilizované pozdní průmyslové společnosti
co nejvíce možností a kompetencí otevřených "pro neznámou budoucnost". Z toho plyne, že mezi imperativem
efektivnosti a imperativem otevřenosti je konflikt. Globalizovaný trh práce tedy vyžaduje, abychom všichni byli
kvalifikováni, použitelní v nějakém specializovaném odvětví, přijali jeho kód a cíle; řešení nepředvídaných krizí
naopak vyžaduje, abychom byli vzdělaní, tedy měli co nejvíce různých schopností. Stát musí hájit vzdělání před
diktátem trhu jako hlavní zdroj - odpusťte tu strašnou formuli - redundantních lidských kapacit (těch, které
se snad jednou hodí). V tomto smyslu a v této své funkci je vzdělání veřejným statkem a musí být zajištěno státem
jako protiváha tržní poptávky po pouhé kvalifikaci. To nesmí znamenat, připomeňme si to důrazně, jen zajištění
ekonomické, ale i ochranu těch hodnotových a morálních rysů učitelského povolání, které některé z nás motivují
k jeho zvolení - samostatnost, otevřená komunikace, svoboda projevu, volný čas k sebevzdělávání, tvořivost,
smysl pro krásu neužitečného.
Úkol pro evropskou levici
Jaké formy má v současné společnosti konflikt mezi imperativem efektivnosti a imperativem otevřenosti ? Kdo
bude chránit vzdělání v podmínkách rostoucí nejistoty a rizikovosti globálního kapitalismu? Je národní stát, jak
se v Evropě zformoval za posledních dvě stě let, dostatečnou baštou vzdělání? Zajišťování redundantních kapacit
je nákladné, leží dlouho ladem, a proto je tu vždy riziko, že pod tlakem tržního účtování zisků a ztrát budou
zrušeny. Taková účetnická racionalizace ničí ale schopnosti, bez kterých pozdní průmyslová společnost nepřežije.
Co jsme řekli o vzdělání, platí o sociálním státě vůbec. Zdánlivě na něj doplácíme, ve skutečnosti ale si skrze něj
zajišťujeme statky, jako jsou důvěra, jistota, zdraví, a tím zvyšujeme pravděpodobnost, že se dokážeme
přizpůsobit změněnému prostředí. Rušit sociální stát pod tlakem tržních imperativů je dlouhodobě nevýhodný
způsob, jak ušetřit veřejné zdroje - poučme se třeba z příkladu Finska, jehož výjimečný ekonomický úspěch
je přímým důsledkem obrovských investic do vzdělání a sociálního státu vůbec. Ovšem sociální stát nesmí být
plýtvavým byrokratickým monstrem, to je ale jiná kapitola. Berme stávku učitelů jako důležité připomenutí
jedinečné role vzdělání v evropské demokracii a v naší republice zvláště. Na otázku v titulu naší úvahy už umíme
odpovědět: kvalifikace je zboží, ale bez vzdělání nám není k ničemu. Demokracie nemůže přežít ve společnosti
kvalifikovaných idiotů - sociálnědemokratická reforma veřejných financí na to nesmí zapomínat. Tady někde
vidím jedinečnou historickou roli demokratické levice v celé Evropě. Úkolem naší sociální demokracie je pak
náprava sociálně a kulturně neudržitelných důsledků polistopadového ideologického přecenění trhu.
http://pravo.newtonit.cz/default.asp?cache=458202
